$ (x] ^ (ňF).
13:26
ô   A ld.johanesville.net/petr;   0 :
88
Dnes vidi,
že  chybně  nazýval krutosti,
co  bylo  ctnosti  a  pro   jeho duši
dobrodiním.
Jak  svět   se  toči!   Dnes  už   slasti  je mi,
co  bylo   trýzni;   dnes  už  vidím, vím,
že  pro  mír  věčný  bojem dočasným
a pro   svou  spásu  šel  jsem strastmi těmi.
Ó  touhy,   které   sny  a nadějemi
lhou všem,   a milencům pak především!
Zle  činila  by,   hovíc   tužbám mým,
ta,   jež  teď sídlí v  ráji,   ležíc  v zemi.
Vždyť láska  slepá,   mysl zatemněná
mne   živou mocí  zaváděly tam,
kde   jícen  smrti potají  se hloubí.
Buď chvála  té,   jež   řídila můj prám
na  lepší  dráhu;   živic   přání smělá
a  zas   je  brzdíc,   chránila mě zhouby.
13:25 O
$ S (OD1
10
. . .beznadějně   závidět vánku, jenž   na  ni   věje   a říčce, jež   ji   zrcadli...
Vánku,   jenž   hraješ   v   sladkém nepokoji
plavými  vlasy,   jimi rozehrán,
a  rozléváš   proud  zlata  do  všech  stran -
slévá   se   zas   a  v  prstence   se poji.
Líbáš   ty   oči,   z   nichž   se   na  mne rojí
milostné  včely,   že   jsem  plný ran.
Jda   za   pokladem,   jenž  mí odpírán,
jak   soumrak   klopýtám   se   cestou svojí.
Už   zdá   se,   že   jej   mám,   tu  vidim zase,
jak   jsem  ho  vzdálen;   vzlet   a   znovu pád;
hned   zřím  svůj   sen,   hned,   jak  vše   vskutku má se
Vánku,   jenž   smíš   do   světlé   tváře vát,
i   ty,   má   říčko,   zrcadlivý jase:
jak  Úděl   svůj   bych   s   vámi   směnil rád!
NEZAPOMEŇTE
POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI
13:21 O
$ (x] ^ (ňF).
20
...neboť zrcadla   ji ponoukají
k  tomu,   aby  pro   svou velikou krásu
na něj  bídného zapomínala.
Zlato   a  perly,   rudý  květ   i bílý,
jejž   zima  záhy  podlom!  a zmaří,
jsou pro mne   trní,   kterému  se daří
pronikat  hruď a upíjet  mi síly.
A mé   dny  pláčí,   ke   sklonku  se chýlí,
neb  ten,   kdo   trpí,   nedočká  se stáří,
Já však  spíš  krutá  zrcadla  dnes káři,
že  vaše   zraky  krásou unavily.
Před nimi  láska  prosebnice neni
než  němý  stín  a musí mlčeti,
když   sama  jste  cil   svého roztoužení.
Ulita  jistě  u vod podsvětí
a   smočena  tam v  řece zapomnění,
jsou  ona  teď mé   smrti početl.
$ S (OD1
Pro   ni   je   pln   krutých rozporu
a  zmítáni  bez konce.
Mír  nenajdu  a  válčit  možno není,
bojím  se,   doufám,   hořím  a   jsem led,
do   nebe   vzlétám,   ležím  na kamení,
nic   nemám  v   rukou,   svírám  celý svět;
bez   závor  má  mě   láska  ve vězení
a  nedrží mě,   aniž   pouští zpět,
nezabije   a  osud nepozmění,
žít   nenechá   a   neukončí běd;
bez   očí  vidím,   křičím bez jazyka,
a   touže   zhynout,   smilování prosím,
sám  k   sobě   záští,    a  k  ní   lásku mám;
Bolest  mě   sytí,   smích  v mém pláči vzlyká,
k   smrti   i  k   žití   stejnou  nechuť nosím.
A  to  vše,   paní,   jenom kvůli vám.
J.T.S Podlahy s.r.o.
x
J.T.S Podlahy s.r.o.
13:180
£ Q ^ (OD'
ô   A ld.johanesville.net/petr;   0 :
51
Vždyť z  téhož  pramene pije
jak  svou trýzeň,
tak  i  své   nevýslovné blaho.
I  teď,   kdy mlčí vítr,   nebe, zem
a  spánek   jímá  zvěř   i  čeleď ptači,
noc  hvězdnatý  svůj  vůz  kdy v kruzích stáčí
a moře  bez  vln  dříme  v  loži svém,
bdím,   dumám,   planu,   lkám.   Ta,   jež  mým zlem,
je   stále   se mnou,   sladkou  trýzní pláči,
hněv  s  bolestí  dál  ve  mně   krutě válčí,
Ztiším se   jen,   když  duchem u ní jsem.
Tak  z   jedné   jasné   studny tryskají
sladkost   i hořkost,   pokrm dnů  a hodin,
jediná  ruka hladí mé   i drásá.
A  že  má muka  konce nemají,
mřu  stokrát   za  den,   stokrát   se rodím.
Tak daleka  je   stále moje spása.
<
D/-\/-II        / c y r\
13:070
fiTTI'
ô   A ld.johanesville.net/petr;   0 :
Stáhnout tuto knihu v ťDť a eťub
Připadá   si   jako loď v  bouři ztracená.
Pluje   můj   koráb   plný zapomnění
po  moři  chmurném v  zimni  noci chladné
Scyllou  a  Charybdou;   kdo   lodi vládne,
je   pánem mým,   však  přítelem mi není.
U vesel   smělá,   hříšná pomyšlení,
jímž   zřejmě  k  smíchu  jsou  ty  bouře zrádné.
A  rvou   se   plachty,   kdykoli  v  ně padne
van  vzdechů,   nadějí   a roztoužení.
V  slz   dešti,   v  mraku  hněvů malátně
vlhnou  a  plihnou  lana kotevní,
spletená  z  bludů,   z  nevědomých snů.
Má  sladká  světla   jsou mi   skryta  v tmě,
ve   vlnách   tone   rozum, umění.
I   zoufám   již,    zda  přístav naleznu.
<