OSAMĚNÍ
Jvdyž slunce zapadá, tak často sedím v splínu na kopci ve stínu starého dubu sám, oči mi těkají nazdařbůh přes krgjinu, jíž obraz měnlivý pod sebou rozjímám.
■ i. ■ ■
Tu řeka burácí a vlny se jí pěni -plazí se jako had, jenž mizí do šera, tam u jezera zas, když utichne vod chvěni, procitá v blankytu hvězdička večera.
Na horské hřebeny, jež chmurné lesy věnčí, už soumrak posílá poslední paprsek a kočár z mlžných par královny stínů věčných vyjíždí k obzoru a bělí jeho břeh.
Přesto se z gotické věžičky ještě zdvíhá jakýsi zbožný tón a letí do nebe, poutník se zastaví a vesnický zvon stíhá mísit svůj svatý zvuk do vřeni konce dne.
Mé duši lhostejné ten obraz něžný tklivý však rozkoš nenese, pro ni slast netřeba, já zemi rozjímám tak jak stín zabloudilý -slunce živoucích chlad umrlce nevstřebá.
Od kopce na kopec zbůhdarma zrakem těkám, od jihu k severu - zřím úsvit, klekání, přelétám každý bod i obzor do daleka a pravím: Na štěstí? Marné je čekání!
Čim jsou mi údolí, paláce nebo chýše, ty marné předměty ztratily pro mne taj, čím skályT samoty, řeky a lesní skrýše -bez blízké bytosti vám zpustne celý kraj.
Čím je mi slunce pouť od jitra do setmění? Ať jasný den či mrak přivánou nebesa, můj zrak je lhostejný ke všemu tomu dění. Co je mi do slunce? Nic od dnů nečekám!
-
Chvilku jej po nebi sledovat v jeho dráze a spatřím vůkol poušť, prázdnotu bez smíru, já nelpím na ničem, nač padá jeho záře, už nechci vůbec nic po širém vesmíru!
Vsak možná kraje jsou, za branou jeho sféry, se sluncem skutečným v jinačí obloze, své tělo kdybych tak ponechat mohl zemi, o čem jsem tolik snil, spatřil bych okouzlen!
8
Tam bych se opáje] u zdroje, po němž toužím, nasel bych naději a možná lásku též, vsak pro ten ideál, pro nějž se duše souží každá zde na zemi, jméno marně znát chceš!
Co vzhůru bráni mi v kočáru hvězdy ranní, když ze svých k zemi pout to poslední jsem sám, rozjet se tobě vstříc, matný předměte přání, na zemi vyhnancem proč ještě zůstávám?
Když listí na podzim ze stromů opadává, vítr se pozvedá, nese je do všech stran -a já jsem zvadlý list, co po palouku vlává -ať si mě odnese bouřící uragán!