CHANSON D'AUTOMNE	PÍSElSf PODZIMNÍ	PODZIMNÍ PÍSEŇ
Les sanglots longs Des violons De 1'automne Bléssent mou coeur D'unenangueur Monotone,	Ten dlouhý vzlyk na houslích smyk, to jeaeů zvoní, a v Brdci vstal mi stesk a žal monotónní.	Dlouhý ston tah na violách jeseně, podivný žal srdce mi jal znaveně.
Tout suffbcant Et blôme, quand Sonne 1'Eeure, Je me souviens Dea jours anciens Et je pleure;	Bez dechu teď bled jako zeď jak čas kvačí, na zašlý ten vzpomínám den a jen pláči.	Bledý jsem stál a vzpomínal, přešel Čas, teď v pláči sním, když uslyším hodin hlas.
Et je m'cn vais Au vent mauvais Quí m*emporte Detjä, dela, Pareil ä la Feuille morte.	A teď mé jal a nese dál zlý větru svist, sem tam, tam sem já smýkán jsem jak zvadlý list.	A kráčel jsem ve větru alem, jenž mě nes jak ze zahrad list, který zvad a pak zas kles.
Paul Verlaíne	(Hanuš Jelínek)	(Jaroslav Seifert)
PÍSEŇ PODZIMNÍ	PODZIMNÍ PlSEŇ	PODZIMNÍ PÍSEŇ
Sám sklon a ston, svých viol tón podzim roní, a duši mou rve touhou mdlou, monotónní.	Ó podzime, tak dlouze tvé housle lkají, mou duši tou hrou im vlnu utýraj í.	Když do korun pláč z vetchých strun podzim roní, vždy jímává mě únava monotónní.
Skláním ae níž a blednu, když chvíle zazní. Vzpomenuv dnů, propadlých snu, pláču v bázni.	Dýchaje tíž, zesinám, když orloj slyším, vše je to tam, ten žal, co mám, ueutiším.	Děs, rozehrán při hudbě hran, skráň mi smáčí; vracím se zpět do zašlých let, tiše pláčí.
A odcházím ve vichru zim, který svistem žene mne z chvil, j ako bych byl suchým listem.	I odcházím povětřím zlým, jehož svistem jsem hnán sem tam, jak byl bych sám suchým listem.	Hnán vichřicí, zlou, skučící, letím v dáli pryč z těchto míst, zmítán jak list opadalý.
(Vladimír Holan)	(František Hrubín)	(Petr Kopta)