Svatý Jakub Větší
apoštol, mučedník, zemský patron Španělska
 Narozen v době okolo Kristova narození v Galileji v dnešním Izraeli
 Zemřel kolem Velikonoc roku 44 v Judeji v dnešním Izraeli
 Jakub je označovaný s přídomky Větší, Starší, případně Zebedeův, to pro odlišení od jiných
nositelů toho jména jako byli apoštol Jakub Alfeův či Ježíšův nevlastní bratr Jakub
Spravedlivý.
 Jeho otcem byl Zebedeus, rybář z vesnice Betsaida na březích Galilejského (Genezaretského)
jezera. Jakubovou matkou byla Salome, jedna z žen později provázejících Ježíše, jež byla
svědkyní jeho ukřižování Golgotě.
 Podle některých tradic označovaný na Ježíšova bratrance. Matka Salome měla být údajně
sestrou Panny Marie.
 Jeho mladším bratrem byl apoštol a evangelista Jan
 Pro svou přílišnou horlivost a náboženské nadšení oba nazývání „Boanerges“, tj. synové
hromu. Když jedna ze samařských vesnic odmítla přijmout Ježíše na cestě do Jeruzaléma,
navrhli, že „přivolají oheň z nebes“, kterým tuto vesnici zničí. Za to však byli Ježíšem
pokárání.
 Mezi dalšími apoštoly vzbudili závist, kdy žádali o přední místo v Kristově království. Ježíš
jim toto místo neslíbil, ale oznámil jim, že budou „pít stejný kalich jako on“. Což v případě
Jakuba bylo proroctví, jež se naplnilo. Byl prvním apoštolem, jenž podstoupil mučednictví.
 Společně s Janem a svatým Petrem byli Ježíšovými nejbližšími druhy a zaujímali mezi
apoštoly „důležitější“ postavení. Všichni tři byli svědky proměnění Páně na hoře Tábor i jeho
pozdějšího zápasu v Getsemanské zahradě
 Údajně se fyzicky podobal Ježíšovi, což měl být důvod, proč Jidáš označil Ježíše polibkem.
 Pravděpodobný autor tzv. Jakubova listu (Jakubovy epištoly), ta je součástí Nového Zákona
(jedna tzv. katolických, resp. Obecných epištol), má formu dopisu, ale jedná se o homilii.
Autorství sporné, přisuzováno někdy též Jakubu spravedlivému (autor sám sebe nijak blíže
nepopisuje). List psán řecky, ale původ má pravděpodobně hebrejský. Obsahuje rady a
napomenutí pro život v církvi i mimo ní. Klade akcent na skutky, nikoliv pouhé proklamace
víry a na činění dobra, zejména nepodléhat lidem bohatým a nepohrdat lidmi chudými. Pro
akcent na skutky a kritiku Pavla z Tarsu, že člověk je ospravedlněn pouze vírou, ji odmítl
Martin Luther.
 Jakub byl popraven na příkaz Heroda Agrippy I. v Jerusalemě stětím mečem. Ten si tím chtěl
usmířit židovské odpůrce a kritiky křesťanství. S Jakubovou popravou se váže legenda o
farizejovi Josiáši.
 Po ukřižování Ježíše zůstal Jakub v Jeruzalémě, aby šířil Evangelium. Podle španělské tradice
šířil později Jakub slovo Boží na Iberském poloostrově. Podle další tradice bylo jeho tělo po
smrti údajně převezeno z Jeruzaléma do Galicie. Legenda o tom je však až ze 7. století. V 9.
století nalezeny Jakubovy ostatky, pročež se údajný Jakubův hrob ve španělském Santiagu stal
nejoblíbenějším poutním místem středověku a velmi oblíbeným poutním místem je i dnes.
 Do Santiaga dnes vede tzv. Svatojakubská cesta, síť dvanácti poutních cest přes území
Francie, Španělska a Portugalska. Od roku 1993 zapsaná jako památka UNESCO. Ročně se na
pouť do Santiaga vydává 100 – 200 tisíc poutníků. V českých zemích existovala poutní cesta
do Santiaga již ve středověku, její trasa však nebyla spolehlivě lokalizována. Její počátky
začínaly u kostelů svatého Jakuba kláštera Minoritů na Starém městě pražském a u jakubských
kostelů v Brně a v Jihlavě.
 Jakub je často označován jako Maurobijec (Matamoros). Podle svědectví křižáků se jim Jakub
zjevil na bílém koni v bitvě u Clavija proti Maurům za nezávislost Španělska a nabádal je
k boji za křesťanství.
 Elitní španělský křižácký řád svatojakubských rytířů si za svůj symbol zvolil tzv. kříž svatého
Jakuba. Má podobu rudého meče (nazývaného la Espada), na jehož konci (na rukojeti a
hlavici) je zakončen liliemi. Meč symbolizuje Jakubovu mučednickou smrt a též jeho patronát
nad španělskou armádou. Tento řád se stal monarchickým řádem, jeho velmistrem je
španělský král.
Patronát
Jakub Větší je patronem celé řady profesí, lidských produktů i přírodních dějů, např. válečníků,
dělníků, lékárníků, drogistů, veterinářů, kloboučníků, voskařů, kovářů řetězů, poutníků, jezdců na
koních, patron za počasí, jablek a polních plodin, nemocných revmatismem a artritidou.
Nejvýznamnější jako zemský patron Španělska.
Relikvie v českých zemích
Už v roce 1212 se dostal do chrámu svatého Víta Jakubův zub společně se dvěma dalšími částmi
Jakubových ostatků. Další z ostatků je vložen do základů kostela svatého Jakuba v Praze na
Starém Městě.
Svátek
25. července (katolická církev)
15. listopadu (řecká církev)
30. dubna (východní ortodoxní církve)
12. dubna (koptská církev)
28. prosince (arménská církev)
Zobrazení a atributy
Zobrazován bývá v poutnickém šatě zdobeném lasturou či lasturami. Často též s poutnickou holí
(někdy mečem), kloboukem s širokou krempou a s lahvicí vody. Nosívá plnovous. Ve starších
dílech zobrazován s knihou nebo svitkem evangelia, později však téměř jednoznačně převládá
výše uvedený poutnický zjev. Oblíbenou scénou, hlavně ve španělských zemích, je též Jakub na
koni jako rytíř maurobijec.
Jakub je častou postavou v městských znacích, zejména španělských měst.
Významné chrámy a kostely
Santiago de Compostela – bazilika a svatojakubské poutní místo (Santiago, Španělsko)
Basilika St. Jakob (Straubing, Německo)
Bazylika archikatedralna św. Jakuba (Štětín, Polsko)
Saint-Jacques Cathedral (Montreal, Kanada)
Kostely svatého Jakuba v Brně, v Boskovicích, v Jihlavě, v Kutné Hoře, v Telči
Literatura
ATTWATER, Donald: Slovník svatých. Vimperk 1993, s. 189–190.
DOUGLAS, J. D.: Nový biblický slovník. Praha 2009, s. 379–380.
FLORENTOVÁ, Helena; KOPECKÝ Vladimír: Evropští světci v umění a legendách. Praha 2004,
s. 37.
Kol.: Kniha svatých. Praha 2011, s. 192–193.
NOVOTNÝ, Adolf: Biblický slovník. Praha 1992, s. 271.
ROHRBACH, Carmen: Svatojakubská cesta: putování po nebeské stezce. Dolní Dvořiště 2007.
SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael: Rok se svatými. Kostelní Vydří 1997, s. 379–
382.
VÁLKOVÁ, Miluše; CHURANOVÁ, Zuzana: Svatojakubská cesta severním Španělskem do
Santiaga de Compostela. Praha 2009.