a stanoviseK. na noanoceni Kvanty provedeni a nioupkv vypovědí se zde pohlíží jako na to. co to ve skutečnosti ie. tedv iako na společenskou hru. Profesionální řevnivost a soutěživost rovněž nepřesahují herní rámec. Není nutné připomínat, že tvto kladné rvsv isou mimo iiné poplatné faktu, že umění produkované v úzkém rámci neformálního společenství zůstává prakticky mimo dosah trhu s uměním. Nevážný status uměleckého výtvoru iako pouhého doplňku přátelského setkání, ieho dočasný charakter a téměř nulové finanční prostředky ovšem maií i svůj negativní dopad. Nekvalitní zpraccvání objektů komunitního umění často není projevem trashové estetiky, ale důsledkem laxnosti umělce. Přátele, kterým ie toto umění především určenp. bvvaií příliš hodní na to. abv bvli doopravdy kritičtí, a tak umělci ani nemaií motivaci do hloubky domýšlet obsah sdělení a volbu prostředků podání. Značný reflexivní potenciál, který v sobě nese bezprostřednost zpětné vazbv. zůstává z větší části nevyužit. Vzájemné hodnocení obvykle nestaví na jasných stanoviscích a propracované argumentaci, nýbrž vychází z osobních sympatií, neu-tříděných empirických postřehů a mlhavých představ o tom, iak to současné umění má vypadat. Mezi tématy, iež se obvykle probírají při setkáních umělecké komunity, samotné umění zaujímá spíše okrajové místo, zdaleka větší pozornosti se těší drbv.
Pokud společenství není delší dobu konfrontováno s novými oodnětv zvenčí, začíná vykazovat stagnaci, iež se proievuie na iedné straně elitářstvím. na druhé straně nedůvěrou ve smvsl umění.
Pokud některý člen neformálního uměleckého společenství na sebe přijímá roli kurátora, bývá to obvykle sooieno s organizováním větší prezentace určené široké veřejnosti. Pozici kurátora zabývajícího se „mladým" uměním bychom tak mohli umístit do průsečíku uměleckého dění v rámci komunity a institucionálního provozu umění.
Zatímco individuální vystoupení v malých prostorech vedených umělci se obvykle obejde bez kurátora, ze všech funkcionářů institucí světa umění se právě kurátor pohybuje neiblíže původním souvislostem, v nichž umění vzniká. Kurátor
. v němž se komunitní umění předkládá širší veřejnosti, uzpůsobuje galerijní prezentaci, zařazuje do historických a geopplitických souvislostí a předhazuje médiím. Funkci kurátora tedv lze vvmezit iako prostředkování mezi neformálním uměleckým společenstvím a systémem umění.
Kurátorský prpiekt. který se snaží zařadit iednptlivé umělecké prpievv de ucelené koncepce, předpokládá zauietí reflexivního odstupu, iaký postrádá běžná konzumace umění v rámci komunity. Kurátor se snaží rozpoznat zásadní podněty, zobecnit ie srozumitelnou formulací a zhodnotit jejich význam vzhledem k aktuálnímu stavu umění. Při tom . Vzá-
jemné ovlivnění dané omezenou komunikací prezentuje iako generačně sdílenou sen-
zibilitu, za spontánními a nahodilými řešeními tuší promyšlenou strategii, povrchní podobnosti vydává za tendenci.
Zaviněním ("nebo zásluhou?! kurátora dochází k formalizaci podnětů, které spontánně vyklíčily v průběhu pravidelných setkání neformálního společenství. Ustavuje se tak jakýsi zjednodušený obraz, jímž se určitý generační a sociální okruh umělců zkratkovitě prezentuje vnějšímu prostředí, které není obeznámeno s ieho vnitřními kódy a osobními zauzleními. Tento obraz může více méně odpovídat některým zvněišněným aspektům komunitního umění, rozhodně však ieho esenci beze zbytku nevyjadřuje fpokud takové umění vůbec má nějaké esenciální rvsv a není pouhým
nahromaděním náhodných ievů
, odrážející ieho intelektuální schopnosti a vkus. Striktně vzato, veřejnost může oprávněně označit toho, kdo to všechno spískal, za podvodníka, zatímco z pohledu komunity se kurátor neméně oprávněně jeví iako zrádce a manipulátor. Na způsob, iak kurátorský projekt prezentuje tvorbu určitého okruhu umělců, ale nemusíme pohlížet ien iako na vykradení, odcizení či povrchní zobecnění původních komunitních podnětů. Kurátorský projekt artikuluje pozice a strategie, které
isou v souvisiostecn Komunity pouze priDiizne a intuitivné unmaLavanv. ruvznabi ie na úroveň vypovědí v rámci široce ooiaté rozmluvy o cílech a podobě současného umění. Jednotlivé produkty a aktivity členů umělecké komunity lze se vší vážností posuzovat iako umělecká díla teprve tehdv. kdvž překračují rámec pravidelných osobních setkání a obracejí se samv za sebe k neznámému divákovi.
Než abych psal prolegomena k obecné teorii kurátora, téměř prostou záměnou několika slov v textu Waltera Benjamina z jeho kaleidoskopu Jednosměrná ulice lze načrtnout funkci, kterou tato role v ideálním případě hraje v současném umění. S jemnějšími nuancemi' bych takovou skicu použil i obecněji na člověka, jehož úkolem či přáním je veřejnosti zprostředkovat umělecká díla v určitých souvislostech a jehož primárním cílem přitom není ovlivnit trh
01
lom není ovlivnit u n .MHSS&Rfeb.
Podstatnější jsou ale motivy a - řekněme - mocenský rámec,2 ve kterém se kurátor pohybuje. Uždy jde o získání důvěry umělců a publika a o to, jak s ní kurátor naloží. Může výstavu udělat správně, což se v zásadě dá naučit, ale konečné rozhodnutí o tom, zda realizací výstavy udělal správnou věc, není v jeho rukou. Právě tahle druhá stránka mě zajímá víc. Nejde jenom o to, zda je výstava dobrá, ale také o to, zda se koná ve správný čas, na správném místě a ze správných důvodů.3 CPodotýkám, že nemluvím o úspěchu ve smyslu zájmu médií nebo široké veřejnosti.] Není-li splněna jedna z těchto podmínek, je lepší, když se výstava neuskuteční.
03
Nejčastějším formátem práce kurátora je výstava jako specifická1 instituce v rámci provozního systému umění. Uůči výstavě, tedy specificky strukturované krátkodobé přítomnosti uměleckých a případně jiných děl a aktivit ve vymezeném prostoru předpokládající alespoň jednoho diváka, který není totožný s autorem jejich výběru a konstelace, se koneckonců vztahují i další činnosti, jež lze označit jako kurátorské a jejichž výsledkem není nezbytně přemísťování uměleckých děl. Nicméně i pro takovou kurátorskou praxi [virtuálních, mentálních výstav, hledání potenciálních a hybridních formátů umožňujících a usměrňujících komunikaci uměleckého díla a publika] zůstává klasická výstava referenčním bodem, třeba v podobě kritikftTfejí instn^ucionalizované formy.
02
mm
Technika'kuráŕof*a ve třinácti tezích [volně podle Waltera Benjamina]
I Kurátor je stratég v uměleckém boji
II Kdo si nemůže zvolit stranu, musí mlčet.
III Kurátor nemá nic společného s vykladačem minulých uměleckých epoch. IU Kurátor musí mluvit v jazyce umělců. Nebot: výstavy cénacle jsou hesla. A pouze v heslech zní bojový pokřik.
U „Uěcnost"' musí být vždy obětována stranickému duchu, je-li toho hodna věc, o kterou se bojuje.
Ul Být kurátorem je morální záležitost. Nerozpoznal-li Goethe Hoelderlina a Kleista, Jeana Paula a Beethovena, pak to nevypovídá o tom, jak rozumí umění, nýbrž o jeho morálce.
UM Pro kurátora jsou vyšší instancí jeho kolegové. Nikoli publikum. Už vůbec ne potomci.
Ulil Potomstvo zapomíná nebo oslavuje. Pouze kurátor soudí před tváří umělců.
IX Nevystavovat určitá díla znamená zničit je. Čím méně jsme je studovali, tím lépe. Jen ten, kdo dovede zamítat, dovede udělat výstavu.
X Pravý kurátor se dívá na umělecká díla se stejnou láskou, s jakou si kanibal připravuje kojence.
XI Nadšení pro umění je kurátorovi cizí. Umělecké dílo je v jeho rukou ryzí zbraní ve válce duchů.
XII Umění kurátora in nuce: razit hesla, aniž by zrazoval ideje. Hesla nedostatečné výstavy zašantročí myšlenky do módy.
XIII Publiku se stále musí dít bezpráví, a přesto se kurátorem musí cítit zastupováno.
04
W*-.   A nyní k otázkám z průvodního dopisu. Řekněme, že je lze chápat jako V anketu:
Co nejvíce ovlivnilo vaši práci kurátora? Poezie.
06
Jaká témata ve své práci sledujete? To je otázka na někoho, kdo viděl všechny výsy&vy, které jsem udělal, anebo by se jimi chtěl zabývat. Určite by nejaké nasel. Za sebe můžu říct, že mě stálé víc a víc zajímá téma dospělosti.'' Ue všech aspektech
07
Jakou metodiku/strategii pro svou práci volíte?
To záleží na výstavě, kterou připravuji. Někdy je to improvizace, jindy pečlivý rozvrh. Někdy je to docela důkladná znalost materiálu, jindy pocit. Důležité je, jaký je původní impuls k výstavě Objednávka [B na co myslíš ty?, GHMP, Praha 2005], dlouhodobá práce s umělcem [Jan Merta, MG v Brně, 2005], přesvědčení, že jsem rozpoznal určitý trend a zajímají mě jeho varianty [Demode, Galerie mladých, Brno 1995; Movies UJithout Cinema, Dům umění města Brna, 2003], nutnost zaplnit výstavní termín, když něco vypadlo a nikdo nemá žádný nosný nápad [Bsi takhle, ale s rezervou, kolektiv kurátorů, Galerie MXM, Praha 1995], anebo prostě zvědavost spojená s možností [Flourish. Rrt from UJales, spolu s flnthony Shaplandem, MG v Brně, 2005], ale také „vypočítavosť' [připravovaná výstava Andy UJarhol: slovenská lekce, MG v Brně, snad 2007] a potřeba dozvědět se, zda se něco změnilo [Pracovna, Galerie USUP, Pral;
08
Co považujete za důležité ve vztahu kurátor - umělec, kurátor - výstavní instituce, kurátor - divák? Důvěru. Důvěru. Důvěru. Oboustranně
09
7^
U čem [vůči komu] cítíte svoji povinnost, zodpovědnost? Uůči všem. I vůči těm, kteří mi třeba nemůžou přijít na jméno.
Jaká je hranice nestrannosti x angažovanosti kurátora? Kurátor nesmí být nikdy nestranný. Uždyd jeho základním instrumentem je exkluze.
11
- tas!
Uidíte nadhodnocené/podhodnocené trendy v současném českém umění? Nevidím tady trendy, pokud tím ovšem myslíme něco podstatného.5
12
Jak vnímáte současný galerijnr-a'umělecký provoz? Jako realitu. Někdy smutnou, ale rozhodně nikoli bezvýchodnou, fl kurátor je jedním z těch, kdo ji mohou měnit.
13
10
Co by měl kurátor určitě dělat? Ušechno, co dělají normální lidé.
á.
lh
Čeho by se měl kurátor nejvíce yyvarouat? Rby dělal něc^jgn proto, že může
15
Co byste poradil mladým umělcům?" Rby se nebáli skutečného vzdělání
16
Co byste poradil začínajícím kurátorům? flby se nebáli ničeho.
17
Pohled na česko-slovenský pavilon na benátském bienále. 2005, foto Cc) Martin Polák
20
Zleva Marek Pokorný, Boris Ondreička, Stano Fllko, Ján Mančuška, 2 Instalace česko-slovenského pavilonu, Benátky, 005, foto (c) Martin Polák
Ro
ck. Neal: (.lira kultura sbírka tělo, 2Ü0S, oto [c] f a proj«
Wilhams, Bedwgr: Nafukovací král, 200*1, foto Cc] Bedvjyr Williams
Pohled do expozice Quadrophonia - Model světa, česko-slovenský pavilon na benátském bienále, 2005, foto tc] Martin Polák
na
m
1 U jakém smyslu jemnějšími nuancemi? MP: Benjaminův text je razantní a při rozšíření jeho „anekdotického rámce" či usměrnění „profétického tónu" by bylo nezbytné zachovat sice počet tezí, ale pozměnit jejich vyznění směrem k dnešní realitě.
V-V.'
2 Co přesně je myšleno „mocenským rámcem"? MP: „Mocenský rámec", v němž se kurátor pohybuje, je vcelku zřejmý: kurátor má určitou moc něco vybrat a něco ponechat stranou. Reprezentuje určitou instituci, je vázán na určitý prostor prezentace umění, má nějaké školení, podléhá nějakým požadavkům muzea, kunsthalle, objednavatele výstavy, anebo jenom svým představám a přáním. Tento rámec je proměnlivý, ale pevný. Pokud si kurátor myslí, že prosazuje jenom svou svobodnou vůli a svou, na ničem nezávislou představu o umění, pak neví, co činí. Reřlexe těchto podmínek, které bezprostředně souvisejí s distribucí moci ve společnosti Cati už máme na mysli moc materiální - tlaky trhu či kariéry -, anebo politickou či diskursivní], je podle mého názoru nezbytně nutná při přípravě jakéhokoli projektu. Bezvědomí je horší, než když na nějaký projekt rezignujete.
3 Bylo by možné více specifikovat výrazy „dobrá výstava" a „ze správných důvodů"? MP: Obecné výrazy jsou voleny záměrně. Jednoznačná kritéria neexistují. Řekněme, že hodnocení „dobrá výstava" souvisí s vědomím jejích intencí a kontextu, fi právě také s reflexí onoho mocenského rámce. Dobrá výstava může být i ta, kde nevystavíte sice dobré věci, ale odprezentujete je adekvátně. Prostě případ od případu.
H Bylo by zajímavé, kdybyste více rozvedl „téma dospělosti". MP: Dospělost je, když oběma nohama stojíte na zemi, neztratil jste nějakou víru a naději, ale zároveň na všechny kolem nekřičíte, že vám nerozumějí Dospělost je vědomí svých hranic, ale zároveň snaha je posouvat či překračovat. Dospělost je, když už na sto procent víte, že jednou zemřete, ale třeba to nebude hned. Dospělost je, když už víte, že není nutné být mladý, bohatý a úspěšný a mít vždycky pravdu. Dospělost je, když už něco děláte dlouho a ještě to dlouho chcete dělat. Dospělost je, když dáte šanci všem kolem sebe. Dospělost je opomíjená hodnota.
5 Co je myšleno formulací „něco podstatného"? MP: Je to rozhovor, tak mu nechrne jistou míru nedošlovenosti.
Poznámka editorů: U průběhu redakčních úprav jsme autorovi navrhli některé pasáže rozšířit. Na základě následující citace z. naší korespondence jsme ponechali poznámkový aparát v autorem navrhované formě. MP: „Integrální součástí mého textu se staly i komentáře poznámek, tedy otiskl bych vše včetně otázek editorů. Zajímá mě na tom dialogický charakter výsledku, který odpovídá mému myšlení [i o tom, co je kurátor]. Myslím, že jak psaní, tak dělání výstav nemá jeden formát, který jsme se bud' naučili, anebo je prostě dán jakousi neporušitelnou dohodou."
Studium: 1982-1987 FF UK v Praze, historie, dějiny umění a estetika Zaměstnání: od 200H ředitel Moravské galerie v Brně; 2003-200H hlavni kurátor Domu pánů z Kunštátu, Dům umění města Brna; 1998-1999 spoluoragnizátor mezinárodního projektu Translocation: new_media/art; 1995-2000 editor časopisu Detail; 1992-2000 výtvarný kritik, publicista a kurátor; 1990-1992 studijní pobyt na katedře estetiky FF UK; 1992 přednášel estetiku 20. století na USUP v Praze
Členství v profesních organizacích: 1996-2005 člen umělecké rady USUP v Praze, 1997-2003 člen umělecké rady Moravské galerie v Brně; 1997-200H člen umělecké rady Domu umění města Brna; od 200H člen umělecké rady FaUU v Brně, místopředseda Rady galerií ČR.
Kurátorská činnost [výběr]: fl na co myslíš ty? [2005, CHMP, Praha]; Jan Merta [2005, MG v Brně; Uýchodočeská galerie v Prad u bicích]; Flourish - Současné uměni z Walesu [2005, MG v Brně]; Stano Filko, Ján Mančuška, Boris Ondreička [2005, Česko-slovenský pavilon na benátském bienále]; Retroperspektiva [2003, Dům pánů z Kunštátu, Brno]; Movies without Cinema [2003, Dům pánů z Kunštátu, Brno]; komunikativní projekt Pracovna [2001, Galerie UŠUP, Praha]; Krištof Kintera [1999, NG v Praze]; s M. Dostálem: Česká abstrakce [1996, Galerie Uáclava Spály, Praha]; s M Dostálem: Čistý zisk [1995, Galerie MXM, Praha]
Publikační činnost [výběr]: Zorka Ságlová: Několik oklik, in: M. Knížák [ed.]: Zorka Ságlová NG v Praze 2006; Když obsah vyprovodíme dveřmi, vrátí se oknem, in: M. Pokorný [ed.]: Jan Merta - Obrazy 1985-2005. MG v Brně 2005; Josef Dabernig, Otto Zitko. MG v Brně, 200H; Konceptuálni krajiny fotografie,in: Jasanský - Polák: Zemská fotografie. Fotograf v zahradě a PPF majetková a.s., Praha 2003; flrt for the Experienced - The Work of Milena Dopitová, in: Milena Dopitová - Sixtysomething. Ronald Feldman Fine Rrts, New York a Praha 2003; Stopadesát řádek plných neklidu, in: J. Ševčík [ed.]: Mikuláš Medek - Uzavřený problém, nebo aktuální fenomén českého umění? WP flUU, Praha 2002; Několik důvodů pro Milenu Dopitovou, in: P. Liška [ed.]: Milena Dopitová, Instalace 1992-1999. Dům umění města Brna, 1999
iu    vyoLavaoii    pi lihu biLLi.
manifestace jednotného estetického názoľu, vystavené práce mluvily podobným jazykem. Podobná stylová jednota dnešku chybí, nebo ji už nedokážu vnímat podobně jako pfed lety. S Davidem Černým jsem se do poloviny devadesátých let podílel na většině jeho akcí a výstav, a to
I
od spolupráce na koncepci až po broušení laminátových odlitků. Nevysychajícím inspiračním zdrojem pro nás byla sebereflexe umění a vztah umění a společnosti. I když se z různých nápadů podařil realizovat vždy jen zlomek, nejzábavnější na této spolupráci bylo promýšlení Tužných výstavních foTmátů a propojení výtvarných děl s pTostorem veřejných médií. Mnoho zajímavého jsem se naučil i jako produkční výstav na PTažském hTadě v letech 1992-1993.
Mezi těmi, kdo se u nás pokouší organizovat výstavy, zfejmě tvofím jistou výjimku. Jako kurátoT se sice dnes uplatňuji jen pfíležitostně, ale absolvoval jsem specializovanou školu pto kurátory na BaTd College v New YoTku. Našel jsem tam mnohé z toho, co mi na pražských dějinách
f   umění chybělo, především historii a teoTii umění 20. století, a to
včetně proudů zcela aktuálních. Další linii studia představovaly snahy
p   donutit nás systematicky o umění psát. Důležitým segmentem byla i jakási přípravka na výstavní pTaxi. Spočívala v tom, že nám Tůzné veličiny světového kuTátOTSkého světa vyprávěly, co právě dělají. Ve škole jsme měli k dispozici slušnou sbÍTku, studium bylo zakončené absolventskou výstavou. Tato škola nebyla mým jediným kontaktem s americkým prostředím. V roce 2000 jsem pracoval sedm měsíců v Muzeu moderního umění v New Yorku, které jsem tak mohl důkladně zevnitř poznat. Odborně, ekonomicky i společensky je toto muzeum nesrovnatelné s tím, co jsem poznal v institucích domácích, což zdaleka nemyslím jen v pozitivním slova smyslu.
158
tomášpospiszyl
tomášpospiszyl
Peter Schjeldahl tvrdi, že umělečtí kritici a kurátoři jsou na samém konci potravního řetězce současné společnosti. Jinými slovy je to ta nejluxusnější pozice, jaká existuje. Společnost nejdříve potřebuje zajistit svou bezpečnost, potTavu a eneTgii, teprve poté náboženství, sport, kultuTU a umění. Profesionální organizátor výstav nebo vykladač uměni je pro společnost funkcí postradatelnou a až přijde nějaká katastrofa, budou kurátoři a kritici první na řadě. To je možná pohled poněkud apokalyptický. Je však pravda, že část současného umění se poměrně Tadikálně odchýlila od tradičních vzorců umělecké produkce a bez výkladu je obtížně pochopitelná jak pro laika, tak i pto někoho, kdo se uměním zabývá soustavně.
164
tomášpospiszyl
TP
165
tomášpospiszyl
TP
vám uTČité so epšim případě slosti postřeh nstalace v pro U některých vý
anému tématu k avy se podobá sté míry splýv pe pomocí psan dstatě nepTakt adný Tltuál. navštěvovat v
Základní dovednosti kurátora, kterou ale ve skutečnosti vše začíná, je nalézt výstavní téma. Zde se dá skutečně hovořit o UTČitém tvŮT-čím talentu. To je zřejmě důvodem,  proč mezi úspěšnými a originálnín kuTátory najdeme tolik umělců, režiséTŮ nebo spisovatelů. Jejich náměty na výstavy a jejich provedení jsou samostatnými uměleckými činy (Napadá mě zde třeba výstava Film, jak jsme ho dosud neviděli Harunč Faľockiho, vlastní retrospektiva Jean-Luca GodaTda nebo výstavy Pete Ta Greenawaye). KuTátor, kteTý pracuje v Čechách,  je oproti New YoTk nebo i Berlínu omezen zdejší nepočetnou uměleckou komunitou a nedostatečnou institucionální infTastTuktuTou. Tato omezení ale vždy nemusí nutně znamenat nevýhodu. Přehlídka jako 99 CZ byla projevem spontánní generační touhy dát o sobě vědět, která by zdaleka neměla takovou energii, kdyby umělci mohli ve větší míře v PTaze vystavoval Mnoho úspěšných českých výstav je postaveno na jednoduchém principu: ukázat,  jak se zdejší špičky umělecké komunity dokáží vyrovnat s TŮznými uměleckými či myšlenkovými tTendy, kteTé zvnějšku přináší kuTátOT. Jiným typem výstavy, vycházejícím z charakteru již existující tvorby, byly nedávné Věcné stavy kuTátoTa Václava Magida. Snaži se nejen manifestovat existenci nové generační VTStvy umělců, ale dobrat se i toho, co jejich umění významově spojuje a ptoč užívají právě těch foTem, kterých užívají. Největší pToblém českého kuTá-toTství vidím v nedostatečné kritičnosti a v opakování klišé. Kdoví kolikáté konstatování „podívejte se,  jak je současná malba různorodá mi vzhledem k zajímavosti naší scény připadá nedostatečné.