9
—
37
<ŕ &
x*
-V*
<vA o°
j**
4
J-
.s*
>c0
>c0
<5
s/
.•x
.v
S
•C*
jí*
v3»
•0'
K.
jiszvl(196/
Studium: od 2004 FÁMU v Praze, doktorandské studium; 1995-1997 Center for Curatorial Studies, Bard College, New York; 1989-1992 FF UK v PTBze, déjiny uměni, 1986-1991 teorie kultuTy Zaměstnáni: 1997-2002 kuTátor Sbírky moderního a současného uměni NG v Praze; 1992-1993 produkční výstavního programu Správy Pražského hradu Členstvi v profesních organizacích: od 2005 místopředseda Společnosti J. Chalupec-kóho; od 2002 člen správní rady tTanzit; 1997-2003 člen redakční Tady časopisu Umelec Kurátorská činnost ívvhůr): Alôn Divia (190D-1956) (2005. GaleTie Rudolfinum. PTaha); Jindřich PTucha-Lomy (2000, NG, PTaha); Kateřina Standova-HranicB události (1999, NG, Praha); Harké ta Othová-Jeji život (1998. NG, Praha); PetT Nikl-Jako motýl (1998, NG, Praha); Picturing (1997, CentBr íot Curatorial Studies, New YoTk) Produkce výstav: Jannis Kounellis (1993, letohrádek Belveder, PTaha); Milan Kunc (1932, letohrádek Belveder, PTaha) SpoluoTpanizoval projekty : Laboratoř současných tendenci I, a II (2001, NG, Praha); Martin KippenbeTger-Muž, který zmizel (1999, NG, PTaha); Alexander Birchler a Teresa Hubbard - Kousky (1999, NG, PTaha); Dimensions Variable, současné britské umění (1998, NG, Praha) Publikační činnost (vvběT): Alena Kotzmannová. Agite, Praha 2008; Petr Kvičala-červenec 1984 až 28, 2. 2006. Arbor Vitae, Praha 2006; s Vandou Skálovou: Alen Oiviä (1900-1956). Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové. PTaha 2005; Srovnávací studie. FTa, Praha 2005; OctobTiana a ruský underground. Labyrint, Praha 2004; s Laurou Hoptman; Primary Documents, A Sourcebook foT Eastern and Central European Art Since the 1950s. The Museum of Modern Art a MIT Ptbss, Hew York a Cambridge 2002; Piet Hondri-an-Lidem budoucnosti. TTiáda, Praha 2002; Kim Adams. The Powerplent, Toronto 2001; David Černý-Promrdané roky. život a dilo umélce. Divus, Praha 2000; Jindřich PTucha-Lomy. Národní galeTie v Praze, 2000; Před obrazem, antologie ameTické výtvarné teorie a kritiky. 0SVU, Ptaha 1998
GO
adidas fotos by www.adidas.eom/campaigns/oTiginalsas2009/content/#/
Tento sborník má pojednávat o českých kurátorech a kurátorství. Stejné jako ostatní přispěvatelé znám obecné zadaní a seznam autorů. Nevím ale, o čem píší. Není jisté, jestli některý z textů osvětli čtenářům, jak to „je" s kurátorstvim, jak to s nim „bude", či jak to s ním být „má" Co lze předpokládat, je vzájemné překrývání, doplňování a bezděčné komentování názorů a výraziva. Ve výsledku právě to může být přínosem knihy, Nedozvime-li se třeba nic „o věci samé", dozvíme se aspoň, k li cly procházejí společné hranice našeho myšlení a vyjadřování. Postoje na české výtvarné scéně jsou velkým dílem formulovány verbálně, se všemi postupnostmi a konvulzemi, jež verbální komunikaci provázejí. Tím hůře se zjišťuje, nakolik kurátoři potřebují poznat prostor vlastní činnosti a co od kurátorů očekávají umělci a veřejnostiTSvým textem bych chtěl připomenout a komentovat několik tezi, které se opakují v hovorech a psaní o kurátorech. Nárok na úplnost si nedělám. Na to jsem příliš nepozorný člověk. Snad se stane to, co tak pěkně vyjádřil korejský režisér Kim Ki-Duk: „Když vám někdo přihraje balón, prostě musíte vystřelit, a když střílíte dost často, někdy se strefíte.' ^
Málo kurátorů. Asi nejčastěji vyjadřovaným názorem bývá, že kurátorů
je málo (nebo nejsou žádní). Přitom zaklínací formule „currated by"
je nezbytnou součástí většiny tiskových zpráv, pozvánek, katalogu
a informačních panelů na výstavách. Kdybychom vycházeli jen z ní, nebylo
by pochyb, že kurátorů je víc než dost. Přesto se řiká opak. Naznačuje to,
že existuje určité povědomí o funkcích, které by kurátor mel plnit,
ale neplní? Jde zjistit jaké?
Čekání na kurátora. Od přílivu kurátorů se očekává, že najdou důležitá témata výtvarné scény a širšímu okruhu umělců ukážou jednotný směr. Protože česká scéna považuje sama sebe za velmi malou, nemělo by tc být téžké. Jako vzorové bývají uváděny některé akce z 90. , případné 80. nebo 60. let minulého století, kdy se to podařilo. Kvůli tomu bývají někdy přehlíženy řezy uměním z různých historických období       u nichž se připomíná trvání určitých uměleckých problémů, konfrontace umění se širším rámcem vizuální kultury nebo odhalování dílčích parametrů domácího umění ^ Zcela bez zájmu zůstávají hlubší vrstvy spolupráce mezi kurátorem a jedním umělcem. Zde kurátor bývá považován za vhodnou společenskou záštitu umělcovy individuality. Čeští umělci a kritici stále vyčkávají ucelený výklad aktuá.lních tendenci. Dávají přednost jednotné doktríně namísto diferenciovanému spektru přístupů k segmentům vizuální kultur
Nejsme kurátovi. Tato častá opiluvu pŕíľeMtostrtýcľi pořadatelů -.u ] t.u r nic H akci vychází z predstavy. Zft kuríitor S'l: v í ]o praresnt specializaci. Současný stav ŕ.eské výtvarné kultury, výrazné u o znamenaný chudobou a Spatným ve4ť"ľilni velkých instituci, v niíptyt KLiľ.it.jrska činnost stagnuje, ovSem ukazuje, že ss n.a profesní specializaci nel^e upínat. Pŕt?rtstnvii „kuľátoru.llclch nekuratorú" o tom. ze kurátory nejsout lze proto považovat za konzervatívni ani.'ilt) flexibilní model. -
„Syndrom programátor"   MÚ j ?. a i n e r r na v a t e 1 T van M s íl zavedl pro ňasi koncepční činnost na projektech sdružení Eastern Álllance uojrni u-pi OQi nmái.or"   N:i sv.ou oonajôftu uvedl, ze pi ogi ŕumli oi'i ĽA půšobi ve vzájemné symbióze, radi Si a. doplňuji se. Mfij dotaz, proč by st.RjntV nemohli působit „kurŔtoFi", vSok zodpověděl jen poznámkou o nadužívaní tohoto 3-lova   „Syndrómom pi opi amaior" na."zývá.m občasné snahy nově pojmenovat kurátorskou Činnost, finiř. by přejmenováni provázelo přehodnocení její náplně.
Kurátor - umělec - kritik - teoretik - galerista -? Trvalkou v nepi oduki ivnjrh diskuzích o roli kurátorů jsou výhrady k fůzím většího noci u rol i   Stále pi ovlácl.i snaha i ole jasně rozdělit (a přidělit:), případně se obecně uvažuje o príznačných ■ysech těchto fúzí. Protože se úvahy o typologii' ii „kurátor--umělee", „Kurátor-galerista" apod. nesoustředí na způsoby, jak k nim přistupují samy fúzující osoby, jedná se o plané ese-nc ial i siny.
i jvuikt ľ
Vy,,.,
nilu\ l'ii> ni i pliinni ■ lú\cm \    skli/1 ich i.i rolich kur/nor i \ simč.iíiičm umění k urCiič jedním c tilu sborníku Pťipomnól tuch ;ik, ?c jeho cílu oři noslironi ižd um iponiániiL* n ipvLinó ic\h o kurťuor-lv j. n\ biZ kiiijlorum /.ulá\ ji]í ;ib> u' \_\ jjtlřili nákladní nij/.ka sl.ilc není /.Kl|\j\tvcn.i l)prj\du iiž kur.iloii ciť pmrck nTCJní' icilckku ,il s\on roli?
^ Haldýrifkj [om.i>: [\,ir\ luiift kcllcv. 2s 200(.. > 35
^ Upozornil b>cli alc>pon n.i o)l'ilinčlí p(i\lup> kurátora Jiiíhn /:ir.irk.i
^ PoATUllodll.í jť
ii ipf odlijnn míru reile\o dum pohledních kur.ilorj \ <icLu.i M.idd.i VčcnJ ±iA\\ .i ličel /.ilimco prvni -c =elka1 i > určil\ ni ohln-eni - ino/n.i proio ií n.i\rhu\al.i pl.ihn kr.l pro íir>i okruh Liinčleu druhá, iřcb ižlc íC "ki/ií pr.icc menšího pootli iiiLiihch íiuloru mb\ v.iki \clmi konkrčmím zkoumáním spoIťOca-líi.' lunkcc irnčm rejkec iiovwohh
Jeden Kurátor, Když nevíme, ptáme se: „Kdo je Kurátor?" Všimli jste si, ze kurátoři málokdy pracuji týmové? A zkusili j te si představit, že by deset Kurátorů pracovalo na akci dvou umělců? Jak vznikají normy? Jak se udržují?
Příliš silní Kurátoři. Kritika moci uplatňované kurátory vůči umělcům na úkor jejich přesvědčení byla aktuální h.l u vně v průběhu 90. let minulého století. Snad nejsilněji zaznívala vůči tandemu Jana a Jiří Ševčíkovi, kterým se vyčítalo, ze umělcům „přímo říkají, jak by měli dělat umění'1. I dnes tato teorie ožívá, kdykoliv se objeví domněnka, že kurátor odklonil umělce od jeho bytostného založení, Myslím si, že tyto reakce souvisejí s ideou „uméIre jako vlastníka vize", která přesahuje svět
společenských (mezilidských) v z tahů a zůstává okolím neovlivněna.,. Poknci není „znásilněna"  Přestože lidskou slabost jako základ mnoha ■ 1i ká 1 n í c h ' p-,n v e\ t u a11 / a i nelze ani ,yy j o a; i = , a--1 o on i j ei , p '-o uvažování o tomto druhu nakládání s uměním je třeba pečlivěji zkoumat deklarace těchto vztahů, popřípadě je od kui átorů a umělců vyžadovat, Našli bychom přece příklady, kdy dezinterpretace a znásilněni umělecké individuality byly hlavním poselstvím kurátorovy aktivity.
Kurátoři mají koně. Diskuze o osobních preferencích kurátorů a protěžování stále stejných umělců liž skutečně patří do oblasti kulturního bulváru. 3rotože se nerozlišuje mezi důvody (ideovými vs. pragmatickými vs. rodinnými apod.), není treba těmto diskuzím věnovat více místa Samozrejmé, kurátori koně mají.
Kult výstav. Zacil kurátorské činnosti se všeobecné považují realizace výstav. Žijeme v době s rozvinutou „výstavní kulturou" a už si téměř neumíme představit, že by tornu bylo jinak. V/hledem k tornu, že takto institucionalizovaný kulturní provoz zakládá stereotypy ve tvorbě pie/entaci : i     noci umění, i ze oce aáa. az , ze kurátoři si:g1ii ;. j-.elci bjcou pátrat po alternativách. Přinejmenším web již dnes nabízí napr, překonání modelu „výstava= soustředění materiálu na jedno místo" modelem „výstava = virtuální architekturapropoj uj ící vzdálené bodý", Spolu se šířením koprodukčnich a procesuálnlch strategií umelecké tvorby se kurátorův přínos také stále častěji odráží na myšlenkovém ! • / ici :lila iných p-ípaiech kurátor vytváří jenom základní „pele"
a následná umelecká činnost už nepodléhá jeho kontrole. Výstava pak nemusí být logickým vyústěním kurátorovy aktivity. Osobně mě to vedlo k rozvíjeni forem „parazitických", „randomových" a „podprahových" kurátorských projektů, které byste jen stěží nazvali výstavami.
s
Kurátor ví, co dělá. S kultem výstav souvisí rozšířená představa, že kurátor
má finální produkt pod kontrolou. Od toho se odvíjí analýzy prováděné
veřejností a její specializovanou podskupinou - uměleckou kritikou Dosud
jsem nezažil, aby se kurátor přiznal k neuvážlivému nakládáni s některými
aspekty své činnosti nebo k odpovědnosti za nevalnou úroveň akce.T
1 u Ľ o p ■- a x i u a M i o může změnil   jun k ,, r á nor   V pi v u í naoe múzo o hnít a o ^ T no l
o společenské pozice, který obvykle vede k zamlčování proher a skrýváni
„zranitelných míst", za druha může uvažovat o podobách „pomýlení"
ve vztahu k racionálním složkám užívaných strategií a metod. Aby byly mé
požadavky srozumitelné, uvedu nékolik příkladů ? vlastni zkušenosti.
ď
Na začátku loňského roku jsem připravoval výstavu
Příští týden v tvém bytě Jespera Alvaera a Barbory Klímové
pro českobudějovický Dům umění, dako site-specific projekt
se zakládala na výzkumu Českých Budějovic. Objevila se na ni řada odkazu
-
i
prvního i druhého v čase
V Kdvbvehom přikoupili napr ke *rov nám kurátoru a sportovních koučů mohlo hv nás překvapil, jak športov tli činov nici i samozřejmě V}/) váni sportovní kritikou ) považují SťberťljYvi /a pov innott součást své práce Mjslím, že lenlo rozdíl nestač přejít l\ rzením. že kultura není pod lak šilnv'm tlakem okolí
Dům
lén i -stavba plánovaná už v 70   letech jako socialistické
multifunkční stredisko pro výtvarníky- byl rovněž témat i, a>»an Problém na sta I, když si Barbora Klímová vyžádala autorské knihy galeristy Domu umění Michala Škody a vystavila je ve vstupním sále galerie. Škoda, sám umělec, si v nich ověřuje kombinace základních geometrických tvarů, barevná a kompoziční uspořádání   Prezentace knih mohla napovědět, jakým způsobem se Škodovy estetické priority přenášejí do instalací výstav a do úprav prostoru Domu umění. Reakce byly jiné. Podle některých
i <i isme p-.   i cravídJ.o, že galerista nevystavuje ve „své"
galerii. Škodova liž tak nejistá pozice v městské galerii byla ohrožena.   Na jeho žádost jsem proto dodatečné napsal zprávu vysvětlující záměry výstavy   Podlehl jsem obavě o Škodův osud a nadbytečnou interpretací znehodnotil křehkou konstelaci výstavy, která pobízela zejména k přemýšleni, proč se vedle sebe objevují Dům uměni, plovárna, Kolclúm, architektonické plány, autorské knihy, video s vypravením jihočeského sedláka atd Zcela u n i kát n í m debak lem byla spolu práce s Václavem Str at i lem na výstavě Čísla mafie. Původní záměr „diří Ptáček představí malbu Václava Stratila, jak ji neznáte" vzal za své, když autor •amítl mnou vybranou kole-.' i     .  r-aadní, společně posouzený cyklus „občánkových" fotografií vypadal slibněji. Jenže Václav Stratil usoudil, že musí přijít s provokativním gestem   Rozhodl se vystavit jedinou černou občánkovou fotografii, během vernisáže na ni vrhat nože, hrát k tomu a    I \ t ar a a z píval    k a r á t o r o v a ú loti a se c na a i i ■ na záa ■ "a as a i a komunikací s nešťastným galeristou a veřejnosti. Včetně improvizace na tiskové konferenci, na kterou Stratil nepřišel s logickým vysvětlením, že „mafie na tiskovky nechodí". Performance proběhla úspěšně aStratilův neurotický folk vyhnal polovinu návštěvníků ještě před koncem vernisáže.
Má pozice byla několikrát po sobě zpochybněna a zneužita, což jsem na jedné straně chápal, ale na druhé straně nebyl s to operativně zprostředkovávat    Také u projektu pro Ateliér Josefa Sudka, kdy několik <urátorú vybíralo umělce, kteří netradičním způsobem uchopí médium fotografie, jsem zažil nemilé prekvapení, Fikce Fotografie ze sbírky Dr. Rudolfa Weisse vznikala ve spolupráci s umělcem Pavlem Ryskou, Naše sepětí bylo mimořádné silně a vzájemná komunikace velmi produktivní Myšlenka „jak by se měnil náš pohled na historii moderního uměni, kdyby se zjistilo, že jeho představitelé šilhali" měla být tematizována jednak manipulovanými podobiznami českých modernistů, jednak malou publikací, která by čtenáře přesvědčila, že vystavená clila se skutečně našla v depozitáři Moravské galerie. Protože žádný teoretik fotografie nechtěl oropůjčit jméno projektu neuznávajícímu etiku vědeckého bádání, stal jsem se autorem textu publikace sám. Studii jsem záměrně naddimenzo.yal a po úvodní „lživé" pasáži pokračoval referátem o vlivech fyziologických odlišností na uměleckou tvorbu, skutečně (!) zvažovaných některými odbor niky na fungování smyšlových center lidského mozku, a o jejich možném dopadu na koncepce vývoje uměleckých forem a lidské kreativity vůbec. Tím jsem určil vyznění výstavy takovou měrou, že mě na závěr Pavel Ryška požádal, abychom se oba uváděli jako autoři celé výstavy.
V uvedených případech jsem se choval jako kurátor: spolu s umělcem jsem zkoumal a rozvíjel podněty, dohledával a promýšlel možné souvislosti a usiloval o kritický odstup. Zajišťoval jsem náležité materiály pro galerii i veřejnost, technickou podporu a PR. A v každém případě došlo k osudové chybě, kdy jsem neuváženým plněním role překročil mez, kvůli níž se stala málo či příliš zřejmou. Všechny tři spolupráce mě obohatily a všechny tři výstavy považuji za důležité. Přesto si nejsem jistý, zda jsem neměl jednat jinak.
Pakliže se kurátor nemá změnit v sekretářku... Pakliže má vnášet
do vizuální kultury prvky, které stimulují uvažováni o „viděném"..
a o produkci „viděného".,   a tak zkoumat výtvarné umění jako jeho složku
spojenou s obsáhlejším komplexem vztahů a ide jí, než je „idea díla"... je
odsouzen k soustavným experimentům a revizím j ej ich důsledků   Dek la race
těchto procesů je asi jedinou kurátorovou zodpovědností k okolí, kterému
předkládá svou práci.
Jiří Ptáček 1975
Siuilium: 1995-2001 Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci,
teorie a dějiny výtvarných umění
Zaměstnání: od 2003 šéfredaktor časopisu Umělec
Kurátorská činnost (\ vhěr): Jan Turner - Teď jsi nejhezčí (2006, Galerie Eskort, Brno); Petiční centrum (2006, 4+4+4 dny \ pohybu, Praha); s I. Mečlem a dalšími: Teledivišion Show 3 (2006, MNAC, Bucuresti; Chisinau); Jesper Alvaer, Barbora Klímová - Příští týden v tvém bytě (2005, Dům umění, České Budějovice); Pavel Ryška, Jiří Ptáček -Fotografie ze sbírky Dr. Rudolfa Weisse (2005, Ateliér Josefa Sudka, Praha); s I. Mečlem: Strach ve městě (2005, Galerie kritiků, Praha); Jan Turner - Hubené léto (2005, A.M. 180, Praha); Václav Stratil - Kino Noki Tokio (2004, Galerie České pojišťovny, Praha); Nebe je kino, kámo - Josef Bolf, Petr Písařík, Vladimír Skrepl (2004, Galerie Art Factory, Praha); Josef Bolf - Psi obličeje kapustňák (2004, Výstavní síň Synagoga, Hranice na Moravě) Publikační činnost (výběr): Jan Šerých - Gotohell. Galerie Na Bidýlku, Brno 2006; Shadows of Humor. Galerie BWA, Wroclaw 2006; s J. Skálou: Václav Stratil - I'm History. tranzit, Praha 2005; Josef Bolf, Jan Šerých - Double Feature Picture Show. Galerie České pojišťovny, Praha 2005; Pavel Ryška - Mrkvový syrup. Galerie Klatovy Klenová 2005; Václav Stratil - Kino Noki Tokio. Galerie České pojišťovny, Praha 2004; Vít Soukup - Katalog. Galerie Brno, 2004; Four Roses. Galéria Arsenal, Biaiystok 2004; Obsese sběru. OGV Jihlava, 2004; Karaoke. OGV Jihlava, 2004; Václav Boukal - retrospektiva. Galerie Vlachovo Březí, 2002
Pavlína Morganová
1974
Studium
1992-1997 FF UK v Praze, dějiny umění; 2006 PhD. tamtéž Zaměstnání
Od 1997 VVP AVU v Praze Kurátorská činnost (výběr)
S P. Lysáčkem, R. Rohanem a J a J Ševčíkovými: Pražský parní válec 2000 (Galerie Václava Spály, Praha); Akční Praha (2001, Galerie NoD. Praha); 5 žen a 5 otázek (2003, Galerie Jelení, Praha); Insiders / Nenápadná generace druhé poloviny 90. let (2005, Dům pánů z Kunštátu, Brno a Galerie Futura, Praha) Publikační činnost (výběr)
Insiders / Nenápadná generace druhé poloviny 90. let Dům umění města Brna a Galerie Futura, Praha 2005; s D. Duškovou a J Ševčíkem (ed.): České umění 1938-1989 - Programy, kritické texty, dokumenty. Academia, Praha 2001; příspěvek ve sborníku Na križovatke kultur? Stredná Európa a umenie 20. storočia SNG, Bratislava 2001; příspěvek ve sborníku Programy a impulzy - České umění 1939-1999 AVU. Praha 2000; Akční umění Votobia, Olomouc 1999; studie v katalogu výstavy aJ<ceJ_sJwo1j2oh^bJ_rjr^stor. GHMP, Praha 1999
kuráta Postihnout ,lrát°r.
nejčastějšlm předměte™ *    *   86 Jí zab?vají, nebľrľrotČ ľ r!*6 80UÉ««níin Zatímco v minuľosd S knSíčaSným "ÄfiS^ P   *Je]lchž       1° & uměleckých děl a artefalu^fS
role kurátora je daleko to^l^^S™ SÍSS^át0re^ 3 2nalcem'dneš " která byla vlastní modem istickvnľk r/fn!! zakořeněná v positivismu 19. století, Pgahlldky     óleckých raffÄÄÄSŕ
Chronologicky vystavěné přehledy vývoje uměleckých smeru, stylu a S- se sice nadále těší velké oblibo, ale ty nejzajímavější a nejobjevnější výstavní projekty se S tímto kanonizovaným „výstavnictvím" dávno rozešly. Jak sc revidují tradiční metody dějepisu umění, jak vznikají nové, výsostne interdisciplinární humanitní obory (např. vizuální studia), jak expandují nové technologie a samozřejmě také jak se mění všednodenní realita společnosti, proměňuje se i povaha kurátorské £Ze. V poslední desetilet.ch ™^"™^2S^ torem, administrátorem■ h'^"ten._^^«*^nt* ^ Kurátor dnes může být absoWem I—J Jhu, |aJ< velt>rorfll
této profese je ^mer kurátor P«c°^    ojmem „lozekurá-
dickych či siu ísto ní sc fflj  popiSován jakouť    Juprác> s dai
zprostfedKov      enostl soo ^
Uměleckém Poslední h   pr°v°zu „
L/ [e příznačné, že ncsyéň tato ki^iha, ala|í átnoho djal^ich pra^ndnú pi
niaskulinnim tvaru, ačkoli v tuzemských výstavních institucích kurátorskou práci zastávají jak muži, tak ženy, a v radé z nich |sou dokonce ženy v převaze. Genderavý aspekt kurátorské práce nicméně opomíjejí i některé zahraniční práce, na než se dnes teoretikové a historikove odvolávají. Týká se to mimo jiné titulu Men in Black: Handbook oťCuratorial Practice (2004), jenž jako jednu ze svých nspiracl uvedl v osloveni o príspevok do této knihy jej i editor David Korecký. To, že mezi předními svetovými kurátory jsou nejen muži v černém, alf: také ženy [nejen v černém), prípadne černí muži, antologie Men in Black ignoruje. Pokud bychom chtěli být důslední a vyhnout se nerovnému genderovému pojmosloví, měli bychom pracovat s pojmem kurátor/ka a dvujl genderové „kódování" užívat také pro slovesné tvary. Na otázku, jaká je moje profese, přeci neodpovídám, že jsem kunsthis-torlk a kurátor, nýbrž přechyluji! Pokud se nebudu zmiňoval o konkrétní osobnosti ženského pohlaví a bude se jednat o obecnou reflexi kuráLorské práce, budu přesto - vědoma si vlastni nedůslednosti -v tomto textu používat pojem kurátor ve frekventovaném maskulinnim tvaru. Ohoupohlavnost kurátorské profese jsem zachovala alespoň v názvu svého příspěvku.
2/ Umělecká tvorba je nepochybně nejčastějším, nikoli však jediným předmětem zájmu kurátorů zabývajících se současným uměním. Objektem jejich pozornosti, jenž se na výstavách může objevovat v nejrúznějšleh podobách (třeba jen formou textů), mohou koneckonců být třeba i oni sami a reflexivní analýza kurátorské práce pak může sloužit jako zdroj nových kurátorských metod a strategií a nových pohledů na uměni. Dobrým přikladeni toho, že i z neuměleckého materiálu lze sestavit výstavu, jejíž význam je dlskursivni spise než formálně-ostetícké povahy, je připravovaný projekt Tomáše Pospiszyla Genealogie českého uměni, část druhá. Kurátor v něm vyzval česká historiky uměni, aby se pokusili volně Iťormou kresby, grafu či jiným vizuálním způsobem, případně textem) nastínit vývoj českéhu umění. Ze shromážděných materiálů slibuje připravit knihu a výstavu. 3/Ktěmto funkcím často přibývají další, jež daleko přesahuji oblast kulturní práce. Po polovině devadesátých lei jsem byla kurátorkou alternativního centra v libeňské synagoze Na Palmovce, kde jsem kromě vyjmenované činnosti vykonávala rovněž funkci foundraiserky, uklízečky, vyhazovačky opilých bezdomovců a informátorky, která vysvětluje místním důchodcům a omladině, náhodně zabloudivším do zdevastovaného sakrálního prostoru, smysl probíhajících uměleckých projektů a současného mnění vůbec. Když jsem nedávno zastihla svou kolegyni Zuzanu Štětkovou, kterak v pracovním úboru, zpocená a zašpiněná stojí nad právě dokončenou, nicméně špatně udělanou stěrkou na podlaze v pražské Galerii c2c, naléhavě se mi vrátila vzpomínka na časy, kdy jsem spíš než v elegantním oblečku kurátorovala se smetákem v ruce.
i o
MEDIUM I
flIÚR / 130-131
1Í/ Trend vycházející vstříc konzumu je v posledních patná/:li letech hniMatulný Blá.šlě ve velkých amerických muzeích, která prosazují poíiliku „kasovuich I rháku" IKnadto se kromě prezentace umění orientují také na prodej nejru/nějš/hu aprtimentu zboží s uměleckými motivy. Na rozdíl od historiku umění pflsohicich na Univerzitách zde sice kurátoři mají daleko menší šanci razií radikálni/a kritit:k<: Myšlenky, jelikož jsou svazováni ekonomickými zájmy instituce, iiázi/i\ dozorcích rad a někdy i politických garnitur. |e však ne/jjochybnitHin . že pra* pnpularizaoni I spotřebně orientovánu muzejai taktika dokázala k injfiuui pí-iiáhii/ut ohromne liiiožslvi diváků. Cílem této politiky ale rozhodné není posíleni ne/avislého niyšli:ni,
7T—
r=S=!"4/ Ž povahy kurátorská práce nicméně vyplývá, že an^lwízávisly kurátor, který se i^spíš než po depozitářích pohybuje v umeleckých ateliérech, nemůže být zcela "vyvázán z institucionálního rámce. Žádosti o. granty, vyjednávání s památkovými S^úřady o výstavách v alternativních prostorách historických staveb, přesvědčováni ^.potenciálních sponzorů a mediálních partnerů, public relations, ale i samotný akt '_:. -výběru umělců, který kurátorovi dává „moc" umělce a jejich díla zviditelňovat, a tudíž valorizovat jejich uměleckou, sociálni a tržní hodnotu, to všechno jsou principy spjaté s mocenskými strukturami. 5/ Zdroj: ABZ slovník cizích slov, http://slovnik-cizich-slov.abz.cz. 6/ Platí rovněž, že bez výstav se v dnešním uměleckém světě i umělec ocitá v pozici outsidera, jemuž hrozí sociální a kulturní vyloučení. Jelikož tím pádem nedochází "" ani ke zhodnocování jeho díla, není vyloučen ani umělcův propad do chudoby. Do ní . se však mohou lehko dostat i kurátoři bez institucionálního zázemí, kteří za svou práci nedostávají stálou [byť ve většině galerií a muzeí mrzkou) mzdu a kteří mají svobodné povolání. Pokud na volné noze připravují výstavu pro příspěvkovou organizaci, případně pro soukromou galerii, pracují většinou na základě smlouvy o dílo, ale odměna stěží stačí na zaplacení složenek. V Cechách je však stále běžné, že kurátor si svou „cenu" za přípravu výstavy smlouvá přímo s umělcem. Namísto honoráře se pak často „platí" uměleckým dílem, ale není ani výjimkou, že práce není hmotně ohodnocena vůbec. Odměnou je kurátorovi dobrý pocit nad vykonanou prací, další zaplněná kolonka v životopise a v lepším případě (když se na vernisáži sejde dost lidí a výstavy si všimnou kritici a recenzenti) i „deset minut slávy". Pak ale není ani na nákup v diskontním obchodě s potravinami,
7/ Sylvie Fortin, in: Peter White (ed.), Naming a Practice: Curatorial Strategies for Ihi Future. Alberta: BanfT Centre Press 1996, s. 161.
8/ Sloveso „kurátorovat" je sice v umělecké a uměnovědné hantýrce běžné, ale spisovná čeština je nezná a neuvádí. (Nejbližší slovesný výraz je „být pod kuratelou", tedy být v opatrovnictví, a aktivní stav téhož český jazyk neumí vyjádřit jinak než opisem.) Cize, kostrbatě a šroubovaně zní toto sloveso komukoli, kdo se nepohybuje v uměleckém světě, což srozumitelnosti obsahu kurátorské práce mezi „lidem" jistě nepřidá.
9/ Dalšími příbuznými slovy jsou securus čili „držet v bezpečí" a accurae čili „upřesňovat" (tento pojem může implikovat systematizaci uměleckých objektů a historických a empirických znalostí týkajících se umění). Stephen Bann poukazuje na další zajímavou etymologickou spojnici mezi pojmem kurátor/kurátorovat a kuriozita, a to jak ve smyslu zvědavosti (v angličtině „curiosity"), tak s odkazem na kabinet kuriozit, v nichž se snoubila věda, umění a teologie. Srv. Stephen Bann, „Cabinet of Curiosities", přednáška z konference Visual Display v newyorském Dia Center for the Arts, květen 1993, cituje Jennifer Fischer, „Triek oř Treat: Naming Curatorial Ethics", in: Naming a Practice, s. 211.
10/ Martina Pachmanová, „Kurátor a kulturní politika: Rozhovor s Helaine Posner", Umělec 1/2000, s. 8-11.
brz petritikacc konzervativních nodnot servírovaných masám pfoslreiiky bii/.kvu vnímu průmyslu. Současné umění, které tyto Instituce sbíraj/a vystavuji, idla „nekouše". / umočníci pohybu na umělecké scéně nejsou pouze kurátoři, ale také umělečtí ci a výtvarní recenzenti. Právě oni však v masových médiích (v lišku, rozhlasu, televizi), jež dosud mají pro zprostředkování informací z kterékoli oblasti lidského konání nezastupitelnou úlohu, citelně chybí. Na tento problém jsem nedávno poukázala v úvaze, kterou v kulturně-společenské příloze Kavárna venovanú stavu současného českého výtvarného umění otiskl deník MF Dnes. Jelikož existuje nepopiratelná relevance mezi společenským statusem kurátora a uměleckého kritika (většina z nich navíc vykonává obě povolání současno), dovoluji si zde ocitovat z textu krátkou pasáž: „Představa, že dobré uměni prostřed niky nepolľobu a cestu k lidem si vždy najde, se v informačním věku zdá být ještě naivnější nuž kd\ předtím. Stejně jako výtvarné umění potřebuje jistou institucionální podporu a kurátora,-potřebuje i uměleckého kritika, tedy někoho, kdo je schopen rozlišoval kvalitu od nekvality, orientuje se v současné umělecké.produkci v mezinárodním měřítku, věrohodně argumentuje své názory a srozumitelné se o ne děli s veřejnost A zde je další kámen úrazu. Většina českých deníků totiž v druhé polovině devadesátých let ve svých kulturních rubrikách zrušila místo výtvarného redaktora a tak zatímco se čtenář denního tisku pravidelně dozvídá o děni v oblasti lihnu, divadla a literatury, o výtvarném umění se dočítá sporadicky a náhodně. |...| Tato ignorace posiluje rozšířený názor, že současné výtvarní': umění jo nesrozumitelné nebo že jím může být cokoli. Právě proto, že na rozdíl od jiných uměleckých disciph většinou neužívá čistě narativního jazyka, že se stálo více oprošťuji: od tradičních výtvarných žánrů a postupů a pracuje s různými, mnohdy i mimnuméleekým]
Kontexty, vyzaauje aoDre .uumocniKý . a nejae.jen o to, any veřejnost nasia s pomoci vzdělaných kritiků a osvícených recenzentů ,kJíě' k současnému výtvarnému umení, aby si tříbila vkus a aby se tak podporoval třeba zájem |)oleiiciáluích mecenášů ci sběratelů. Neméně důležité je také to, že bez porozuměni vizuálnímu jazyku současnosti bude čím dál složitější pochopit hmgováni cele soudobé západní společnosti, v níž hrají právě vizuální obrazy jednu z nejdíiležílějších rolí." Martinu Pachmanová, „Domácí výtvarná scéna je v roli outsidera," MFDnes, 1'rílolni Kavárna, 21.1. 2006.
Selected Total
2 92
3/ Peter Wagner, Reac
ing Iconotexts. London: Reaktion Bonks 14/ V posledních deseti letech se v tomto ohledu alespoň částečně zlepšila ■situace v některých tuzemských muzeích a galeriích, které průběžné rozvíjejí Hrůzně vzdělávací programy pro děti i pro dospělé. Dobře propracovaný systém ■■bohatých doprovodných programů k výstavám má Galerie Rudolfinum v Praze. Il5/ Umění nevzniká ve vakuu a stejně jako každá jiná lidská činnost na něco Hnavazuje a reaguje, vychází z určitých zážitků, reflektuje nebo se snaží nalézt Modpověď na jisté problémy a specifickým způsobem odráží dobu a místo svého Hvzniku. A nejde pochopitelně jen o současné uměni. Kdybychom napríklad ■neznali vývoj evropského malířství v druhé polovině 19. století, nevěděli nic o ■počátcích fotografie a nebyli alespoň v základech obeznámeni s výzkumem v ■oblastí teorie barev, neporozuměli bychom ani impresionismu. Barevné skvrny lnanesené na plátno by v nás sice vyvolávaly emoce a aktivovaly by naše vidění, ale důvody, které vedly Manela a jeho souputníky k tomuto revolučnímu kroku, by pro nás zůstávaly tajemstvím. Hodnota impresionistické malby by býla výhradně estetická a její výklad by se musel omezit na formální u psychologicko "rovinu.
Za podobně omezující považuji také přístup stavějící výhradně na osobnosti umělce, kdy kurátor umění vnímá a prezentuje jako zrcadlo umělcovy duse a ^talentu. Jako příklad může sloužit retrospektivní výstava Karla Mallcha (2005, i'GHMP, kurátor Karel Srp). Vedle základních biografických údajů na panelu a 1 vstupu do galerie diváka výstavou provázely poetické Malichovy texty, důmyslně integrované do výstavního prostoru. O vývoji autorova dila nebo o Jeho uměleckohistorickém kontextu se však návštěvník na výstavě nedozvěděl nic. Pro toho, kdo nebyl alespoň rámcově obeznámen s vývojem českého poválečnéh uměni, musela být výstava esteticky stimulujícím, duchovno povznášejícím, avšak významově neprůstupným labyrintem,
16/ První program tohoto druhu se v Cechách otevřel na podzim 2005 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jedná se o navazujíc! magisterský program Dějiny a teorie designu a nových médii, jehož hlavním cílem je „osvojeni sl znalosti z dějin, teorie a estetiky designu a nových médií a jejich aplikace především v oblastech muzeologie, kurátorstvi a umělecké kritiky" (akreditační dokument, autoři: Jindřich Vybíral a Martina Pachmanová, VŠUP v Praze, 2004). V rámci dvouletého studia se mj, přednášejí předměty jako Kurátorská studia, Aktuální umění, Muzeologie, Marketing, management a umělecký trh a Umělecká kritika. Na VŠUP bylo v temže roce otevřeno postgraduální studium Kurátor a kritik designu a nových médií. O akreditaci oboru Kurátorská studia se několik let pokouší rovněž Fakulta užitého uměni a designu při Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
17/ Prestižní americká společnost College Art Association ve svém „manuálu" p programy kurátorských studií uvádí devatenáct kvahtativních předpokladů, které by měl splňovat jejich absolvent. Mezi nimi výslovně uvádí, že by měl být schopen „účinně promlouvat k laickému obecenstvu". Více viz „Guidelines for Curatorial Studies Programs" adopted by CAA Board of Directors, 2004,