Otello: Desdemona: Otello: Ty jsi mě pro můj život ráda měla, já pro tvůj soucit k tobě láskou vzplál! Já jsem tě pro tvůj život ráda měla, tys pro můj soucit ke mně láskou vzplál! 0, blaho lásky! Vše, co dříve mne soužilo, je pochováno, ty tam jsou mé strázně! Velké je tak štěstí mé, že jsem pln bázně, že nebude mi dlouho přáno! Dnes ráj nám sudba dává, kdo však ví, co nás zítra očekává! Kéž Bůh nás chrání zlého a neodpírá požehnání svého! K té vroucí prosbě říkám Amen. Kéž slyší nás ty hvězdy v dáli! Amen, amen! Ach! Mně dech se až úží z té touhy sladké tě v objetí svírat... a líbat... Otello! ... a stále líbat. K moři sklání se hle! Souhvězdí Plejád! Osvit je blízký! Pojď! Venuše nám září! Má lásko! jednáni II (Zámecká zahrada. Jago v rozmluvě s CassiemJ Jago: Netrap se víc! Když na mne dáš, pak zítřek tě spatří zas milostně žertovat s Tvojí krásnou Biankou! Už zítra můžeš, Jak se na kapitána sluší, kráCet pyšně! Casslo: Tropíš si žerty! Jago: Jen slyš a mých slov užij! Víš nejlíp sám, že v Desdemoně se pán náš, Otello, shlíží a ta zmůže všechnol Jdi, popros Ji a andělské to stvoření nezaváhá a vyprosí ti milost. Casslo: A kde s ní mohu mluvit? Jago: Chodívá ráda v průvodu ženy mé na tato místa v Cas poledního klidu. Jdi tam a Cekej! Cesta spásná otevírá se tobě. Jen jdi! Desdemona: Otello: Desdemona: Otello: Desdemona: Otello: Desdemona: [Cassio odchází. Jago sám. J Jen jdi! Tak jen vlez do té pasti! Já, démon tvůj tak radím a kroky tvé sám vedu! Mě řídí démon můj, v něm svého pána ctím a chválím v svém krédu! Já věřím, Bůh že sám Je snúška zlého, jenž vdechnutím jed v srdce mé mi vkládá! Proč se mám štítit kalu, prachu či bláta? Já vzešel z něho. Jen ze špatného se člověk skládá, vždyť trochu dobra v sobě necítím! Ba! Zlé, jen zlé mi vším! Dál věřím v srdci svém, jak věří v Krista, kdo v chrámu šíji sklání, že k tomu zlému, co má zvůle chystá mě osud popohánll Též věřím tomu, že čestná tvář je lživá a že Šálí tě zle; že hraje, když se dívá, směje, pláče, líbá, přísahá-li, pak lže! . Dál věřím též, sudba že s námi hrá si; kdo léčky její přečká, už končí s poutí svou. Krátce jsi žil a hle! Už smrt se hlásí! A dál? Co dál? Vždyť smrt je za vším tečka! A ráj je báchorkou! (Do zahrady vchází Desdemona s Emilií] (ke Casslovi) Hle! Tu jsou! Cassio, jdi k ní! Je vhodná chvíle! Jen pospěš s ní si promluvit!.. On zdraví, jde k ní blíže, je zcela u ní! Toť pohled pro Otella! Ted kníže pekel, satanáši, pomoz čile! Hovoří spolu klidně a v její líci účast, vlídný úsměv na ní; mně stačí pouhý náznak pousmání, jím Maura změním v trosku blábolící! Ted pryč!... Hle! Do díla se smím hned pustit! Tady jel Tak mohu hned spustit! (Vchází Otello) Jago: Otello: Jago: To mě rmoutí... Co říkáš? Pranic... Vy zde? Nemám zdání, co jsem to vlastně říkal... Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Ten muž, jenž od mé pani odchází právě, je Cassio? Cassio? Ne ... Proč by ten, jak spatřil vás, pryč se kradl? Přece jen byl to Cassiol 0 můj pane ... Co žádáš? Cassio, byl ten Desdemoně už znám hned od prvních dnů vaši lásky? Proč? Copak záleží na tom? Ted vidím, že můj nápad je hloupý, nic ve zlém, pane ... A jaký nápad, Jago? Vy jste mu důvěřoval? Často můj list či dárek on snoubence mé dával. I hledmel Nu, co na tom? Což není čestný? On čestný? Co ve svém. srdci skrýváš? Co skrývám v srdci, pane? Co skrývám v srdci, pane? U dábla, on se ozvěnou Jen stává mou! Vždyť z tvého se nitra vyklubavé nápověd hříchu zlého! BaJ Slyšel jsem to zašeptání tvé: To mě rmoutí! Co tě rmoutí, mi pověz! Při jménu Cassio se zkroutí čelo tvé v tisíc vrásek! Když rád mě máš, mluv směle! Že vás rád mám, to víte ... Proč tedy déle hloupě obcházet kolem? Zvědět chci v této chvílí, myšlenky, které tě trápí, byť sebe horší by byly! Dokud váš Jago dýchá, vlče nemukne ani, bude zticha! Kéž pán můj se žárlivosti chrání! Vždyť Je to svůdce pekelný, stvůra, jež poznenáhlu tě stráví v muce, příšera, sloužící přímo ďáblu! Otello: 0, Bože věčný I Nel Že zdání je to jen, pevně doufám! Důkaz mít musím nejdříve, důkaz mít, než si zoufám! Když takto vyjde snad najevo pravda že], kletá, tu žárlivost má skončí, však též po lásce vetal Jago: Ta vaše slova lámou na rtech mých každou pečeť. Však důkaz nechrne stranou, vás, pane můj, jen prosím, buďte bdělým, vždyť zřídkakdy ušlechtilá důvěra v Čestnost lidí objevila podvod! Bděte stále a sledujte co říká vám Desdemona, vždyť slůvko důvěru může zviklat, však i víru též vrátitl Hle! Tu je! Bděte stále! (S Desdeinonou vchází lid se zpěvem k její oslavě J Líd: K nám když shlédneš tváří svou, rázem slunce svítí, před tvou krásou zářivou sklán! se i kvítí. Bůh ti krásu dává, růže vůni svou, chválu lid ti vzdává písní jásavou. Desdemona: {současně] Větřík bujně hrá si, slunce zářně plá, květ se těší z krásy, Šťastna jsem láskou já! Otello: (současně) Já bych byl věřil zlému! Když ta mě klame, pak ráj je výsměch všemu! Jago: jak láska s krásou se v souladu v ni snoubí, však záhy se jed můj mezi ně vloudi! Desdemona: Za muže prosím, který těžce zkouší, hněv že tvůj právem vzbudil. Otello: Koho míníš? Desdemona: Cassia! Otello: Byl to Cassio, který mluvil s tebou právě v loubí? Desdemona: Ach! Ano! Žal jeho dojímá mě z nl°u^;SlD stál tam tak sklíčen, že s ním účast ci - zaň se zde přimlouvám, zaň ráda prosím. Jej přijmi zpátkyl Otello: Však ted ne! Desdemona: Učiň lásce mé to k vůli! Mé splň přánfl Otello: Však ted ne! Desdemona: Proč se hlas tvůj tak mění, proč náhle bouří? Co trápí mého chotě? Otello: Spánky mi hoří! Desdemona: Uleví se rázem spánkům tvým, jen mi spánky své žhavé ovázat zde šátkem dovolí Otello: Jen si šátek svůj nechl (Odhodí šátek na zem] Desdemona: V zlé nálade zdáš se být! Otello: Tak nech mne! Tak nech rane! Desdemona: Čím jsem vinna, smím se ptát? Hled, jak se trápím! (Kvartet — současně zpíváno) Měj pro mne slůvko vlídné, tvůj úsměv zřít zas toužím! Cítíš snad, jak se soužím v nejistotě té bídné! Zrak tvůj se přísně dívá, v tváři máš temný stín; láska proč tvá se skrývá, což nejsi více mým? Chci všechno ráda snášet, však bol tvůj znát kéž smím! Otello: Snad že jsem příliš vážný, mně úděl souzen kletý! Ci že jsem stár snad léty, k milostným hrám už vlažný. Může však vůbec v lásku kdy doufat mouřenín? Jago: (k Emilii] Dej mi, má drahá, ten šátek pěkný! Emilie: Co chystáš vlastně? To napřed řeknil Jago: Slyš pána svého! Toť přání mojel Emilie: Co chystá zlého, ach, zvůle tvoje? Jago: Jen zanech ptaní! Emilie: Ten přece náleží mé paní! Jago: Jen ho dej seml Emilie: Ne po dobrém, jej dobře chráním 1 Jago: Snad dáš muži svému ten šátek nyníi Emilie: Ty máš svou Ženu za otrokyni 1 Jago: Dbej přání mého a chraň se vzpírat! Emilie: Mé srdce svírá předtucha zléhoí Jago: Ten šátek dáš mněl Dej sem! Emilie: Nač vlastně? Jago: Chci šátek mít! (Vyrve jí šátek) Emílie: Ty dáble zlýl Má po čem touží, došel svých přání; ten dáblu slouží! Kéž Bůh nás chrání! Jago: Hlel Už se blíží ta vábná chvíle, k níž Jago vzhlíží, v níž dojde cíle. (Konec kvartetu) Otello: Ted jděte! Zůstat chci tu sám! Jago: (k Emilii) Opovaž se jen o tom ceknout! (Kromě Jaga všichni odcházejí) Otello: Desdemona vinna! Jago: (se šátkem) Hle vyšívanou touto tretkou ty dva stáhnu do záhuby! Ten šátek najdeš dnes, Cassío, v svém bytě! Otello: Mě hrůza jímá! Jago: A na ten jed ty zajdeš! Otello: Hřích proti mněl Proti mněl Jago: Křič jen více! Otello: To snésti! To snéstil Jago: Už netrapte se tím! Otello: Ty?! Zde za mnou? Klid se! Vždyť jsi zničil mé štěstíl 0, žell Oč lépe stokrát klamán být než jen stínem klam tušit! Že tajně jiný v loži mém se sytí, a loupí rozkoš, podezření v duši žádné jsem neměl. Já byl jarý, tak šťastný, myšlenky vzdálen zlé; že pocit slastný chutná v náruči dvou, v mé sladce zmírá, hned však chlípná a žhavá se odevzdává i Cassiovi! Co zbývá? Co zbývá? Zbývá než ptát se: Kde jsou svaté ty chvíle, ten ráj kde můj, jenž plání lásky znal! Kde jsou Siky mé v nádherné své síle, korouhví vláni, ořů bitevních cval! Kde jsou mých praporů cáry, moje pocty a řády, ryčná polnice, vřava vítězná! Kde bubnů víření a hřmění kanonády! 0, ty Otello můj! Kde sláva tvá?! Jago: Ztište svůj žal! Otello: Lotře bídný! Ted dokaž mi, že moje žena nehodná je mého jména! Tak jen mluv! Tak jen mluv! Uhýbáš rázem! Chci důkaz mít oslepující jasem! Mít důkaz chci pravý, však výmluvy máš-li pouze místo důkazů, pak tě hněv mého zuření stráví! Jago: 0, Bože můj, milost svou mi přej! Bůh s vámi buď a chrafl vás! Však já hodnost svou skládám! 0 Jago, čeho jsi se bloude dožil, zločinem tvá když je čestnost! (Chce odejít) Otello: Stůj! Jen zůstaň! Poctivým zdáš se mi. Jago: Šejdířem být, pak bych vážnosti měl víc! Otello: O, Bože věčný! Věřím, že choť má mi věrna je a věřím, že zase není! V tvou věřím čestnost a věřím, že jsi bídník! Ach! Mít jen důkaz, pádný důkaz viny! Jago: Svou vášeň kroťte, pane! Jak rád bych důkazem chtěl sloužit! Snad toužíte zřít je v objetí? Otello: 0. smrt a bráno pekla! Jago: To by ovšem šlo těžko. Jen taký důkaz když váhu má, v tmách ustavičných bloudit vám bude souzeno. Však postačí-li okolnost jedna vážná, domněnka silná vedoucí přímo k pravdě, pak i touženou svou jistotu mít můžete. Tak slyšte! Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Jago: Otello: Za noci tmavé Cassio dřímá, jen lampa bliká: chci usnout pravé, když sluch můj vnímá, že cosi říká. Zdá se mi smělé vyprávět dále, jak chvěl se cele, co říkal ze sna; já slyším stále slova ta děsná! Desdemono sladká, vždyť spolu v ráji dlíme! Tajme své štěstí! Kéž se slasti té nenasytíme! Pak do vzdychání Cassio dal se, zjevení luzné celovat zdál se v milostné touze ... dál řekl pouze: 0, krev jak má se pění, že Maur mi lásku vzal! Pak vábné snění jej přešlo a spánkem klidným spal. Jak nehorázný zločin! Vždyť to byl sen jen pouhý! Ten stejně důkazem je viny! S tím snem i jiná věc v souvislý důkaz dá se spojit: Jen mluv! Zdalipak jste někdy viděl v rukou choti své šátek jemný, spíš závoj snad, v něm vyšit kvítek krásný? Toť první dárek můj mé choti, z lásky já jí ho dal, A já jsem, pane ... včera ... nemýlím se ... ten šátek zřel u Cassia! 0, kéž mu Bůh dá tisíckráte 21ti! Já bych mu život tisíckrát chtěl vzítí! Jago, dík tobě vzdávám! Ty, ženo, jdi! Nechci tvůj soucit kletý! Svou všechnu lásku větru v pospas dávám! Dívej se, jak letí! Bída tvá už je zjevnou! O, chraň se zrádná! Chci krev tvou! Krev tvou! Přísahám při kříži Páně, i tmách, co dští jen zlo a mstu, i při září, jíž sjíždějící blesk pročísne tmu! V srdci mém že zášť jen zbývá zášť. jež skrývá záhubu, hrůzná zášť, jíž smrt jen smývá! Jago: Jenom klečte dál! Svědkem mým svit slunka stálý, jimž dar žít je nám všem dán; svědkem mým jste hvězdy v dáli, shlížející k nám! Slib zde pánu svému skládá Jago, věrně sloužící, síly své že k pomstě dává, svou se váže ctil (Po spoleěném opakování přísahy) Otello, Jago: Bůh svědkem bud nám! Jednání III. (Dvorana zámku. Otello rozmlouvá s Jagem) Hlasatel: (vchází) Přístavní hlídka hlásí právě, že benátská lorf se k nám blíží, jež na náš ostrov veze vyslance: Otello: Můžeš jít! (Hlasatel odejde) Mluv dále! Jago: Sem Cassia vlákám, do řeči dám se s ním a lstí dostanu z něj vše! Tam ukryt, můžete pozorovat jej, jak se s tím chlubí, jak drze se tváří. Budte stále klidný během rozmluvy našil Přichází vaše choť. Nedejte znát nic! Já půjdu. Jen chtějte šátekl Otello: jdi! Ach, ten šátek! Na něj zapomenout! Desdemona: (vejde) Přijme mne choť můj vzácný, vcházím-li s láskou a vírou? Otelio: Vítám tě, krásná; svou mi podej ruku sněhobílou! 0, co Je něžné krásy v té dlani chladivé! Desdemona: Krásou se jaro hlásí, tou krásou je mládí mé. Otello: však ruka tato líbezná i dábla může skrývat, vždyť dovede též, Jak se zdá, drápem se ostrým vrývat! V odříkání, v motlitbách spínat ruce by měly krásky! Desdemona: Však komu já Je dávám, ví, že je získal z lásky! LeC připomínám tl znovu Cassia! Otello: Ach! drahá, považ ... zas mne souží ta bolest! Skráně šátkem mí ovaž! Desdemona: Zde máš! Otello: Ne! Ten druhý šátek chtěl bych, svůj snubní dar! Desdemona: Ten zde nemám! Otello: Desdemono! Šátek ten hlídej! Vědmou byl moudrou tkáň z příze jemné-za Carování; vetkány jsou tak v něm síly temné, jež před zlem chrání. Slyš mne! Jej ztratit, Ci darem dáti, zlé přijdou rány! Desdemona: To není možné! Otello: Co pravím, platí! Desdemona: Pak Bůh buď s námi! Otello: ProC? Snads ho nezratila? Desdemona: Ne! Otello: Jdi pro něj! Desdemona: Ach, ráda ... však později... Otello: Ne! Ihned! Desdemona: Vím, co choť můj si žádá; zamlouvá lstí mé přání stran Cassia a žertem brání v mé přímluvě. Otello: 0 nebe! Toť slovy pouhé hraní! Co je s tím šátkem?" Desdemona: Hled s Cassiem se smířit v čase krátkém! Otello: Co je s tím šátkem? Desdemona: 0, přej mu, odpusť mu, prosím! Otello: Co je s tím šátkem? Desdemona: Probůh! Zloba v tvém hlase jak dýkou prodírá mne! Otello: Do oCí pohledl Desdemona: Já, zdá se, sním! Otello: Pohlédni na mne! Řekni, kdo jsi! Desdemona: Otellova choť jsem věrnól Otello: Na zem! Přísahej na to! Desdemona: Ze věrna ti Jsem. snad věříš? Otello: fen blázen by věřil! Desdemona: Kéž Bůh mě chránil Otello: K vytáčkám svým se navraf! Mluv. zda jsi věrná? Desdemona: Ano! To jsem! Otello: Lži tou se zatrať! Desdemona Otello: Desdemona: Otello: Desdemona: Otello: Desdemona: Otello: Mě strašná úzkost svírá, že náhle v prázdnu tápu ... tak všecek planeš záštím, tu cítím, však sotva chápu. V mou tvář hled! Což málo lásky v ni se zračí? Ach! Zhoj mou ránu, jež pálí! Hle! Já zde v pláCi se za tě modlím k Pánu, Hle! Proudem slz tu za tebe zkrápím tu chladnou zem! Pohled, jak pláCi zármutkem, jen pohled v hněvu svém, jak pláči zármutkem! Ta i dábla snad přesvědčí, jak anděla tu hraje, že se v ní zmýlil! Bfth ví, jak věrná duse má je! Ne! Ten ví. jak je černá! jen spravedlnost tvoji žádám, choti můj! Ach. Desdemono, jdi odtud! Jdi odtud! Ty tu pláčeS? Ve tvé tváří bolest i žal se zračí! příčinou tou Jsem já, že můj choť se trápí k pláči? Vsak čím jsem vinna? Nač ptát se? Hříchy zlé svého těla psány máte v bílé lilii svého čela! Otello: Jak? Vy se k nevěstkám nepočítáte? Desdemona: Ach! Ne! Ne! Při svém spasení a při všem, co je mi svaté! Otello: Jak? Desdemona: Ach! Nejsem tou, jež skryta v tom strašlivém je slovu! Otello: Pak dejte mi svou ruku bílou, já prosím znovu! Mně se zdálo, věřte však, že už můžete být klidnou, že Otello je svázán s nevěstkou pouze bídnou! (Desdemona odejde) Ach! Bože věčný! Zde jsem! Shlédni na mne, jak tonu v žalu z té těžké rány! Vše, moje štěstí i mé činy slavné v blátě a kalu jsou zašlapány! Šíj v odevzdání bych sklánět měl svou a mlčky nésti svou ztrátu štěstí a bez reptání dál ctít vůli tvou: Ach! Jak zlý je svět! Vše se ztrácí, vše vzdálí, byť do skonání tvým jen se zdálo! Zlámán je květ, zmlkli ptáci a v dáli slunko se sklání, jež dřív tak hřálo! Teď lásko Boži, jež spásou jsi těch, co v hříchu žijí, před tebou šíji skláním, však mě soudit zločin ten nech! Ach! Smrt a peklo! Cassio doznat se musí! A pak ať zemře! S pravdou ven! Chci důkaz! Jago: (vejde) Cassio jde! Otello: jde? Diky! 0 diky! Probůh! Té trýzně kleté! lago: (ke CassiovIJ Jen klidně! Skrýt se jděte! Vejdi! Je prázdno v sále. jen dále, 6, kapitáne! Ten název nech být! Výsměch z něj vane, to vím! Cassio: Desdemona: Ach, žel! Jago: Cassio: Otello: Jen klid! Strpení měl bych pane vím-li kdo přimlouvá se! B« věru, mluvil bych tak rád s Desdemonou. Je o ni řeč! Cessio: Jago: Hassio: lago: (tiše) Otello: Cassio: im Caaaáo: Caaato: ' s:o: ?o: sio: I Hlasy se Otello: Cassio: Otello; Cassio: lago: Vždyť potřebuji zvědět, zda mě na milost pán přijme zase. Tak poCkejl... Ten výraz tvůj, toť jistá známka tvé špatné míry; i tvůj vtip dnes vázne. Mám za to však, že nechala tě sedět. A kdo? Tvá Bianka! On smál se! Blázne! Kapitán ráči v přízni být její. Tomu se směji! Smích tvůj mi stačí! Kde si smíš brati, co libost tvá, můžeš se smáti, cha! Cha! Cha! Cha! Nestoudným smíchem mě ten hanebník trápí, 6, Bože, přílišná zkouška je tvá! Však nech tu dámu, už nejsem její! Tomu se směji! je láska v Pánu! Kdo takto zpívá, ten jinou má, tak už to bývá! Cha! Cha! Cha! Cha! Nestoudným smíchem mě ten hanebník trápí, o. Bože, přílišná zkouška je tvá! Ta rána tvoje, ta sedí v cíli! Poslyš ... Mluv chvíli tiše... Tak co je? Můj byt ten zdejší ti znám už bude... ztrácejí) Teď jistě líčí, kdy asi, jak často, kde všude... ■z čí nejmilejší... Už zas neslyším hlasy ... běda! Ach! Jaký jsem bloudi Jak jsem to sešelI ----a šátek ležel. .. Jak zvláštní! Mluv dále! Otello: Jago: Cassio: Jago: Cassio: Jago: Mám jiti blíže, Jago kyne znovu ... Neznáš ji stále? K smíchu! Věř slovu! Z mysli mi nejde, Chci znát tu něhu! Pojď blíž, ty špehu! A máš jej? (ukáže Desdemonin šátek] Ejhle! Ú lhářem nejsi! Otello, kde jsi? Budeš se třepetat v téhle síti! [Ke Cassiovi) Rytíři krásný, ruka tvá snímá závoj svatozáři andělům! Otello: Je vinna! Je vinna! Jago: Už máš svůj důkazl Cassio: Můj ráj se řítí! Zhaslo všechno, láska i bol, srdce mé je jen kus ledu. Jago: Co se zdá býti pavučinkou, to duši chytí a spoutá tvou! To co chce hlídat, to člověk ztrácí, co nechce vídat, to se mu vracíl Co se zdá býti pavučinkou, to duši chytí a spoutá tvou! Cassio: Sděl jméno své krásky, (K šátku) ty poslíčku lásky! Mně vkrádáš se v spánek a bdím-li se ptám: zda rouchem jsi víly, můj šátečku bílý, zda spřádal snad vánek tu krásu tvou sám! Zrazen bídně! Zrazen bídně! Máš svůj důkaz jasnější nad slunce zářt Jaká zrada! Spoután jsi, běda! Jaká zrada! Běda! Běda! Otello: Jago: Otello: Jago: (Zvenčí signály polnic) Polnice hlásí, že přístav Je poctěn návštěvou dožecího lodstva. Hle! Slyšíš? Signály se všech stran pevnosti znějí! Však sem co nevidět Otello přijde. Jdi užř Cassio: Bud s Bohem! Jago: Jdil (Cassio odejde) Otello: Mluv! Jak ji zabít mám? r Jago: Jak se vám vysmíval, jste viděl? Otello: Viděl. Jago: A co ten Šátek? OtBllo: I ten šátek. Lid: (venku) Bud sláva! Již se blíží! Kotvu spouštíl Lvu benátskému věčná bud sláva! Otello: Můj soud je přísný! Jed mi opatři ještě této noci! Jago: Proč právě jed? Ji zardousit radim, tam, v jejím loži, tam, hřfch svůj kde páše! Otello: To se mi, Jago, líbí lépe. Jago: A já se o Cassia postarám. Otello: Mým kapitánem od této clivile je Jagol Jago: 0 díky, pane vzácný! Vyslanci již se blíží! Přijměte je, však podezření Celte! Nechť vaše choť je při tom uvítání! Otello: Jdi! Sám ji přived! (S lidem vchází Lodovico, Roderigo, Desdemona, Emílie, Jago. Později Cassio) Ljcl: Slával Bud sláva! Lvu benátskému sláva! Lodovico: Jak dóže náš, tak senát tě pozdravují, vzkazujíce svá blahopřání! Co vůli benátské je vlády, do rukou tvých zde vkládám. Otello: Já v úctě líbám to slavné signum dóžecl! Lodovico: [Desdemong) Nechť Bůh vás chrání zlého, ctná paní! Desdemona: V to doufám, pane! Emilie: Proč Jsi tak smutná? Desdemona: Ten těžký mrak, jenž chotě mého tak souží, mne plní bázní! Jago: Můj pane, jsem rád, Že vás tu uvidím! Lodovico: Jak se daří? Však nevidím tu, Jago, nikde Cassia! Jago: Můj pán se na něj hněvá. Desdemona: Já vĚřim, že mu odpustí! Otello: Jste si tím Jista? Desdemona: Co pravíš? Lodovico: On čte jen a k vám nemluvil. Jago: Je možné, že mu odpustí. Desdemona: Jago, v to doufám; doufám již proto, že si Cassia tak vážím! Otello: Svůj jazyk žvanivý na uzdě držte! Desdemona: Prosím za odpuštění! Otello: Ach! Mlč, ty ďáble! Lid: 0, bědal 0, běda! Lodovico: Té příhody jsem svědkem, však bráním se Jí věřit! Otello: Chci mít zde Cassia! Jago: A k čemu? Otello: Hled" na ni jen, až vejde! Lid: (nad Desdemonou) Jak zkouší žaleml Lodovico: Kdo má být tento zde? Ten, k jehož jménu se prý váží jen ctnosti? Jago: je tím, čím jel Lodovico: Jak vysvětlíš tu změnu? Jago: já netroufám si soudit svého pána. Otello: Přichází! Je zde! Ted bude podívaná! Hle! Slyšte! Můj dóže (k Desdemoně: dobře pláC svůj hraješ) zpět mě do Benátek volá. Roderigo: je po všem veta! Otello: Zde v Kypm vládnout má nyní ten, jenž dlouhou dobu po boku mí stával Cassio! Jago: Ha! U všech cfáblů! Otello: DóŽecí vůle zákonem je nám! Cassio: jSem připraven! Otello: (k Jagoví) Vidíš? On zdá se z toho radost nemá! Jago: Nei Otello: Syé námořníky s vojskem - ty nepřestávej plakat — též i pevnost a lodstvo nástupci svému tímto dávám! Lodovico: Ote,|0) smilován( méj s nf vždy( pI4eesMlfl; dálŠe!0dieZd Zltra ráno1 Na zeml Tam plaC (Finálový septet se sborem) Desdemona: Ach! Na zem! Tak jak žebrák se vláčí a v bláto se shýbá, v pláči a nářku zoufalém mě zříte schoulenou! Kde dřív byl život písní, jež zhýčkanou mě líbá, tam zlá ted úzkost trýzní duši zkroušenou! Proč váháš, slunko vzdálené, kde síla tvé je záře, by schnouti mohly tváře soužené zkouškou zlou! e: (současně) Zřít na pranýři dívku ctnou, v zlé bázni všecka chví se, skrýt žal chce jen a lítost svou, vší zloby vzdálená! Pláč dívky té je síla, tou kámen obměkčí se; dál útočí a spílá, kdo pouhou zášť jen zná! C*s»íg: (současně) O chvíli té jsem dávno snil, nad cestou mou už svítá! Zřím před sebou svůj vábný cíl, mířící k výšinám. Zdám se být hříčkou pouhou, s níž náraz bouře zmítá; mým, co je snem a touhou, to náhle mít ted mám! -rigo: (současně) Svět můj se náhle kácí, cíl můj se hroutí v nic! Sen krásný v dál se ztrácí a snít jej nesmím víc! Lodovico: (současně) Zlou záští tráven bouří. lak nízce muž ten smýšlí, když za oběť mu slouží tvář andělských těch krás! Tvé srdce žal ač svírá. Pláč dívky této zříš-li, zlým dál ji slovem týrá! Lid- r* srdci svém íen mráz! • lže«y, současně) Z temných těch lící jen zášť se dívá, nám srdce chví se bázní zlou! Svou ženu bít! Jak strašlivé! Zlou chvíli snáší ten anděl vlídný, jen slzy stírá z tváře své. Bůh svědkem nám, tak pláčí andělé, bídný když hříšník páše hříchy zlé! Lid: (muži, současně) Jak zvláštní! Jak plane vášni zlou! Svou zvůli skrývat nesnaží se násilnou. Sevřené pěsti, naběhlé žíly, oči mu v tváři přímo žhnou! Sílu kde vzít tu trýzeň snésti, zřím-li tvář záští tak zrúzněnou! Jago: (k Otellovi) Smím-li vám radit... Otello: Tak mluv! Jago: Jen spěchat! Nebo snad máte chuť všeho nechat a pomstu zradit? Otello: To nikdyl Jago: Když na má slova dáte: Pomstít se! Však hněv je špatným rádcem. Nač planě řádit? Dál je tu Cassio! Zúčtujme s tímto zrádcem! Ať jej pekelná sluj svým žárem stráví! Otello: Kdo ho tam pošle? Jago: Já! Otello: Ty? Jago: Tak jest! Otello: Je tvůj! Jago: Pak dobré pro vás došlé budou zprávy! Jago: (k Roderigovi) Tak lásku tvou má moře smáčet zítra a ty tu budeš v suchu! Ach! běda! Roderigo: Jago: Roderigo: Jago: Roderigo: Ty blázne! Nač takovou si vést? Jen zchytra, bloude, popřej sluchu! Vše půjde! Jak vlastně? Ta lod, jak víš, by odjet měla, vždyť vládce máme. Ten mrtev být, pak lod se může zas vrátit, však slyš! Jen bez Otelia! Zlé temno láme naděje svit! [ago: Dýka vie zmůže! Já ti dne v noci najdu chvíli bezpečnou, kdy bodnout zbývá pouze. To proved sáml Vse Je v tvé moci. Jsi v clili Jsi v cílil Jen se ho dotknoutl Poderlgo: Vez, v plmi své touze rád vfte dárul Codnoiit zl>ývá pouzel To proved vmr Vie Je v tvé moci! lil v cílil Jsi v cílil Jen no ho dotknoutl Vézt V plun své touze rád vle dám! (ego: Ipro sebe) ZmlHO »e v »1111 Mdlý duch Je tvůj, jak zdá le, MMCBávái H. ze vle Je snflska Ižfl V hlouposti té ml důvěřuj k své zkáze, jma řeč co krátil, zlé skrývá úikald Otello: Pryč » vámll Viif.hnl: Jak? Otello: Zpátky, když pán vál velí! Jago: ík ostatním J 111«;' ZatitriiiiAiifl Jamič je kouzly Jeho hlava! Otello: Tun, kdo liy zůstal, tuiftvu metnu čelil Ludoví'o: |k [umdeiiimifi| Jdu s vámll Lid: (zvenčlj Zni sléval í/evli-mumi I k Oti.lluvi j Má láskol Otello: l'H* mé krásné, ja proklínám lél Vll':hni: fodr.hézajfj 1'robOhl Otallo: Kda skrýt %u před subouVl Pnmstul Aihl |»k rmiuyslift na tu „tu iné rinuutli" „snad v (jiijiitl je spatřit" .., s uiiim Iňtiíki h unim lAtukl Aihl Aihl (Omdli) jsgu: (nsd Ot*ll*Tfi| Hl«l liliu mého jodul L,d (ZvenCl):Mr4v ^ [ago: Jósot vltézný vpředu v síle své nepomíjí! Ted smí tl Šlápnout každý na Ivou S1JJ, ty iurkoblJr.nl Lid: í zvenčí )Bud zdráv, Otello! Sláva bud lvu benátskemu! Jago: Lev? Pouhé Ivlčel Lid: JzvenčlJVIvat! Vlvat! náS Otellol Jednáni IV. | Ložnice Desdemony) Emilie: Zlob; se Ještě? l>i".di-iiioiin Zdá se luk Mne |ltl nfi lože krtZttl. Zajde prý sem hned. Emilie, pfikne jirosfm. sem na lůžko ml nezapomeň dát MU svatební roucho! Posly81 |d kdobych zemřít mela záhy, k večnému spánku nuu: zabol v ten závoji Emilie: Toch myšlenek ae zbavte! iJcMlcinniia-. A< h1 jek se Irnpttn! Tam u mých rodičů služebná lila. tvor sladký, dívka míla, líbezné krásy . Ilurluim 'lu zklamal hodí a když JI opustil pik smutná zpívala a) tklivou plaeft o Jívě. koy.plof ml, drahá, vlasy! 7.e vi-fer icnlii sliny me ilě-.l svými, ti plHiift hlavou zní ml: |en lká li pláče la dívka smutná na loucn v kv1l(: O. Jlvol Jívo! Jlvill C«t má knm kráčal, kdo káni se 11 ti v llvot Uvol Uvol len /.plvnjl Jimi /.plviijl v»'lyt |lva snnit«,čiil "vatitlMilni |e ,.....|,,,m! K""1"1 l'"M'M "I, Otollo xAhy přijdu! Kde kvil! vrom.i ľ"iíirku, tvft| i.r,,), """i slys.,1 l.ňilnvňťi!,