Důsledky prostorového uspořádání
Goette - model.jpg


I.Dynamika středu a skéné
oPř. přesouvání důrazu v Aischylově Oběti na hrobě. Opačný směr v Agamemnonovi
oSledování výjevu u skéné skrze středový bod, př. Eurípidovy Prosebnice
LEY – kresba staging Prosebnice, Výřez 1.jpg LEY – kresba staging Prosebnice, Výřez 2.jpg
II. Interakce sboru a herce; nevydělení (Wiles)

III. Skéné jako základ vztahu UVNITŘ – VENKU / VIDĚNÉ – NEVIDĚNÉ / SOUKROMÉ – VEŘEJNÉ
oOtázka strukturální opozice (Wiles)
o
oNeřečený předpoklad: skéné charakterizuje scénický prostor a jeho vztah uvnitř – vně; contra např.
Aischylovy Eumenidy
o
oProměnlivá a přizpůsobitelná skéné jako předefinovatený divadelní znak > role slova v určení znaku
IV. Dynamika scénického prostoru
- Neplatí jednota místa (Eumenidy, Aiás, Ženy z Aitny), předefinovatelný je i celý scénický prostor
(A. M. Dale)

V. Polarita dojmů
– neustále protínání viděného a neviděného
oE. Stehlíková: „Drama, tedy to, co se děje, není jen to, co se fyzicky odehrává, ale i to, co se
děje ve fantazii diváka“
oObjev imaginace obecenstva jako jednoho z nejvýznamnějších divadelních prostředků
oNěkteré praktické důsledky:
§Maska: výraz se skládá (herec + případný popis; Eumenidy)
§Problém nezobrazování násilí (thymelé)
§Malovaná skéné a dekorace obecně (př. Eurípidův Ión, Ífigenie v Tauridě)
§Ne vše, co postavy popisují, také dělají
§

VI. Paradoxní vztah slova a (neviděného)
– Nejpřesnější údaje v textu o neviděném
A. M. DALE: [„Protože byly tyto texty řeckých her napsány pro představení a nikoli s cílem pomoci
čtenářskému publiku s vizualizací scény nebo dokonce s cílem pomoci budoucím režisérům se správným
inscenováním nového uvedení, ] nejpřesnější údaje, poněkud paradoxně, se v textu týkají toho, co
obecenstvo nevidělo, anebo vidělo jen v natolik elementární podobě, že potřebovalo pomoci
s interpretací toho, co vidělo. V takových případech text osvětluje a doplňuje výjev (spectacle).“
– původní určení a zaměření textu (poiétés jako didaskalos)