ŘÍMSKÉ DIVADLO ETRUSKOVÉ (7. stol. př. n. l.) DÓRSKÁ FRAŠKA -komický žánr -vznik: dórští Řekové, Megara → Sicílie -autor: Epicharmos -možný předchůdce řecké komedie -výsměšné zpodobnění bohů, hrdinů i skutečných lidí -ustálené postavy FLYACKÁ FRAŠKA -komický žánr, také zv. hilarotragédie -vznik: Magna Graecia (jižní pobřeží Itálie) -zakladatel: Rhinton ze Syrakus -současnice střední attické komedie -parodie tragédií -postavy z tragédií a z nové komedie The Choregoi-vase, showing a scene from an unknown Old Comedy (Aristophanes’ Precontest?), on a terracotta Apulian red-figure bell-krater, early fourth century. MIMUS -mluvená řeč, zpěv i tanec -kratší útvar a naopak i někdy velké množství postav (i sbor) a spektakulární děj -vážný i komický (satirický) mód -kombinace improvizace a připraveného textu -bez masek -hrají ženy -receptivní žánr -literární stadium: Theokritos, Herondas ATELLANA -komický žánr -vznik: Oskové (Kampánie) -pův. improvizovaná -za republiky plnila funkci dohry k tragédiím -autor: Novius, … -personae Oscae: Maccus, Bucco, Pappus, Dossennus, Manducus - Maccus, the clown; Bucco (“Fat Cheeks”), the simpleton; Pappus, the old fool → Pantalone; Dossennus, whose name has been taken to mean “Hunchback” → Dottore; and Manducus, perhaps meaning “the Glutton. MACCUS PULCINELLA - překlady (adaptace) řeckých tragiků a komediografů - Ludi Romani 240 př. n. l.: LIVIUS ANDRONICUS ŘÍMSKÁ TRAGÉDIE A KOMEDIE Scene from the tragedy Iphigenia in Tauris by Euripides. Roman fresco in Pompeii. [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] Pompeiovo divadlo (55 př. n. l.) Balbovo divadlo (13 př. n. l.) Marcellovo divadlo (11 př. n. l.) POMPEIOVO DIVADLO MARCELLOVO DIVADLO BALBOVO DIVADLO HERCI – AUTOŘI MASKY - Tragédie MASKY - Komedie tragédie komedie Řecké prostředí CREPIDATA/COTHURNATA PALLIATA Římské prostředí PRAETEXTA TOGATA DRAMATICKÉ ŽÁNRY •2. pol. 3. stol. př. n. l. •21 dochovaných komedií – palliat •postavy: mladík, otrok, otec, kuplíř, voják, • dívka, stařec •Plautinopolis •contaminatio •divadlo na divadle •všechny vrstvy jazyka, hříčky • ŘECKÁ NOVÁ KOMEDIE → PALLIATA: POSTAVY NOVÁ KOMEDIE PALLIATA Typy Geron Senex Stařec Gyne Matrona Matka ČLENOVÉ Kore Puella Dcera RODINY Neos Adulescens Mladík Leno/Lena Kuplíř/Kuplířka Stratiotes Miles Voják NEPŘÁTELÉ Hetera Meretrix Nevěstka Doulos Servus Otrok KOMICKÉ Iatros Medicus Doktor POSTAVY Mageiros Coquus Kuchař •charakterová komedie (Aulularia), •sentimentální komedie (Casina), •mytologická travestie (Amphitruo), •komedie dvojníků (Menaechmi), •intriková komedie (Bacchides), •fraška (Asinaria- Oslovská komedie), •romantická komedie (Rudens) •zcela vážné hry (Captivi, Trinummus) TEMATICKÁ PESTROST PLAUTOVÝCH HER •Tak mám podezření, že vy máte podezření, •že jsem tu teď nasliboval hory doly, •jen abych vás pobavil – protože to mám v popisu práce – •a že nesplním, co jsem slíbil. •Ale to se pletete. To je jistý. •Co není jistý, je, jak to udělám. Ale nějak to udělám, to jistý je. Určitě se na scéně objeví někdo nový, •kdo mi přinese nějaký nový nápad. •A pokud ne, tak po něm určitě přijde někdo další, kdo jo. •Teď si na chvíli skočím dovnitř •a pěkně si to všechno srovnám v těch svých •mozkových závitech. •Ale hned se vrátím, nebojte, nenechám vás čekat dlouho. •Mezitím vám snad přijde vhod trocha hudby. • •Plautus, Pseudolus, přel. EP •1. pol. 2. stol. př. n. l. •6 dochovaných komedií – palliat •civitas graeco-romana •contaminatio •„psychologická komedie“ •filozofie, vážnost •vybroušený spisovný jazyk • PROLOG Když autor poprvé se pera uchopil, jen to měl za svůj úkol, aby publiku se líbily ty kusy, které napíše. Ach ouvej, to se mýlil, v praxi nejde to. Hle, k čemu musí užívati prologů? Ne, aby snad v nich vyložil, oč v kuse jde, ne, nýbrž, aby dospěl k úštěpkům, jež říká o něm starý autor zloby pln. Teď prosím pozor na ty výtky: Menandros dvě komedie složil „Dívku z Perinthu“ a „Dívku z Andru“. Kdo zná dobře jednu z nich, zná obě. Tak jest obsah jejich podobný, ač jejich styl i jejich mluva různé jsou. Nač zapíral by autor, že si vypůjčil z hry jedné do hry druhé co se hodilo? Jest za to vydán výtkám, že se nepatří z dvou kusů dělat jeden. Jen ať kritici z těch rozumů svých nepozbudou rozumu! Ty výtky stíhají i Plauta, Naevia a Ennia, v nichž básník vidí vzory své. Jejich nedbalost chce napodobit raději než zabedněnou přesnost pánů kritiků. Já radím jim, ať přestanou už skuhrati, sic o svých vlastních chybičkách se dovědí. Teď ticho, suďte pozorně a nestranně, ať rozhodnete, má-li básník budoucnost, zda budou odmítnuty nebo přijaty ty nové kusy, s nimiž příště vystoupí. Terentius, Dívka z Andru, přel. V. Šrámek Volcacius Sedigitus (asi konec 2. stol. n. l.) Římský literární historik, z jehož básně se zachoval zlomek s kánonem komických básníků. Vidíme, že mnozí lidé jsou nejistí a nemohou se rozhodnout, kterému autorovi komedií přiřknout palmu vítězství. Ten problém vyřeším podle svého úsudku tak, aby se ten, kdo je opačného mínění, neurazil. Palmu vítězství dám Caeciliovi, jehož komedie se podobají mimu. Plautus jako druhý překoná všechny ostatní. Potom na třetí místo přijde Naevius. Kdyby byla cena pro čtvrté místo, dostal by je Licinius. Po Liciniovi kladu Atilia. Na šestém místě je následuje Terentius. Turpilius je sedmý, Trabea zaujímá osmou příčku. Na deváté místo lehce položím Luscia. Na desáté přidám – kvůli starobylosti – Ennia. Drama za císařství Augustus Asinius Pollio Ovidius SENECA •4. př. n. l.–65 n. l. •pocházel z Hispánie •vychovatel císaře Nerona •stoik „solo nomine“ •eseje a dopisy o filozofii •Ztykvění božského Claudia ŘECKÁ TRAGÉDIE SENEKOVA VERZE ČESKÝ PŘEKLAD Aischylos: Agamemnon Agamemno Euripides: Herakles Hercules furens Sofokles: Trachiňanky Hercules Oetaeus Euripides: Medeia Medea Petr Polehla (2002) Sofokles: Oidipus král Oedipus Euripides: Hippolytos Phaedra Eva Stehlíková (2009) Aischylos: Sedm proti Thébám Sofokles: Oidipus král Euripides: Féničanky Phoenissae Euripides: Trójanky Troades ? Thyestes Eva Stehlíková (1992) PSEUDO-SENECA: Octavia, překl. Daniela Čadková (2005) SENECA - TRAGÉDIE Má rodná Kréto, mocná vládkyně moří, bezpočet je tvých lodí, jež doplují snad až ke všem vzdáleným břehům! Proč jsi mě provdala jak rukojmí, nechala žalně žít život v slzách pod střechou domu, který nenávidím? Můj muž, ten tulák Theseus, je pryč - tak dokazuje věrnost všem svým ženám! Ten statečný voják, nohsled drzouna, co hodlá vyrvat ženu Hádovi, se vydal černou tmou až k jezeru, odkud se ještě nikdo nevrátil. Ten zuřivec jde dál a nezdrží ho, strach ani stud. Tam na dně podsvětí chce Hippolytův otec najít hřích. Teď jiný smutek budí se v mé duši. Nic nemůže mě zprostit trápení - spí se mnou v hloubi tichých nočních hodin. Zlo roste, mohutní a sálá žárem jak láva tryskající z Etny, Athénin tkalcovský stav je opuštěn a útek vlny vyklouzl z mých prstů. Mne netěší jít s dary do chrámu, stát před oltáři v houfu žen a nosit pochodeň za tichých obřadů a v zbožných modlitbách se blížit pokorně k bohyni Athéně, jíž patří tato zem. Vzít do své malé ruky těžký oštěp, štvát rozzuřenou zvěř! Tak to mne těší! Kam jdeš, má duše? Kde se vzal ten pud? Poznávám osudný hřích své matky, nás obě žene láska do lesů. Ubohá matko, jak je mi tě líto, hříšným zlem jata milovalas býka, jenž jařmo nesl a vedl stádo nezkrotné. A on tě miloval! […] Venuše nenávidí nás všechny, potomky Appolona. Proto pouta, jež svázala ji a boha války, nám připravila a zatížila celý rod děsivou vinou. Žádná z Minoových dcer nenajde lásku. Každá zemře ve hříchu. Seneca: Faidra, překl. E. Stehlíková FAIDRA, Burešová, Divadlo v Dlouhé, 2007 Dionýsovo divadlo, Athény ODEUM/ODEON Ammán, Jordánsko TRICLINIUM Nové divadelní žánry •recitatio •tragoedia cantata •tragoedia saltata •pantomimus •velkolepé divadelní show Pokud si máme učinit názor na tragédii, pojďme nejprve prozkoumat její vnější znaky: zjistíme, že to, co herec v tragédii předvádí, je nejen odpudivé, ale přímo děsivé. Po scéně se klátí na neúměrně vysokých botách, jeho hlava je úplně skrytá pod obrovskou maskou, jejíž ústní otvor se hrozivě šklebí do publika, jako by je chtěl spolknout, a to nemluvím o hrudních a břišních vycpávkách, díky kterým má postava herce působit mohutnějším dojmem, protože jinak by nepěkně vynikla disproporce šířky těla vzhledem k jeho výšce. A co teprve samotný herec! Vykřikuje tu pisklavým, tu zas hlubokým hlasem nebo rovnou recituje zpěvavým hlasem ‒ může být něco otřesnějšího, než když si těžce zkoušený tragický hrdina prozpěvuje? U Andromachy nebo Hekuby člověk ještě trochu zpěvu přežije, ale když se na scéně samotný Herakles zapomene natolik, že odloží lví kůži a kyj a vystřihne sólo, žádný rozumný člověk nemůže popřít zvrácenost takové podívané. Co se týče komedie, absurdní masky, které v představeních vídáme, jsou dokonce považovány za jednu z předností tohoto žánru. Lukianos: O tanci (překlad EP) Přední pantomim té doby, tj. vlády císaře Nerona, byl nepochybně muž skvělých schopností, který nad všemi vynikal šíří svého uměleckého záběru a vycizelovaností výrazu. […] rozhodl se, že bude hrát bez doprovodu hudebního nástroje či zpěvu. A jak řekl, tak udělal. Udavačům rytmu, flétnistům a dokonce i sboru, těm všem nařídil zachovat naprosté ticho. A potom ‒odkázán jen na pohyby svého těla ‒ předvedl vášnivou lásku Area a Afrodity, udavačské Slunce, Hefaistovo řemeslné umění, to, jak spoutal oba milence sítí, i ostatní bohy, jak přihlíží a baví se, ruměnec Afroditin i stud Areův a jeho naléhavé prosby o slitování – zkrátka celý příběh. Demetrius byl představením unešen a nešetřil na adresu pantomima chválou. Aby vyjádřil své nadšení, zvednul se ze sedadla a zvolal na celé divadlo: „Úžasné, nejen že vidím postavy, které předvádíš, já je dokonce slyším mluvit! Připadá mi, jako by tvoje ruce byly zároveň tvým jazykem.“ Lukianos: O tanci (překlad EP) Opona se zvedla, zadní šály byly roztaženy a objevila se scéna. Stála tam dřevěná hora představující posvátnou horu Idu, postavená s mimořádným řemeslným umem, skutečný mistrovský výrobek. Byla osázena živými keři a stromy a na jejím vrcholku zručné ruce řemeslníků zbudovaly fontánu, z níž vytékal vodní proud, představující řeku Scamander. Dvě tři kozy na svazích hory pokojně spásaly stébla trávy a mladík předváděl, že je pase. Představoval frýžského pastýře Parida a byl oblečen do překrásného exotického pláště, jenž mu splýval z ramen, a na hlavě měl zlatou korunu. […] Hbitě přitančil kupředu a jablko ozdobené zlatým lístkem, které držel v ruce, podal mladíkovi, jenž hrál Parida. Když pokynutím hlavy doručil Jupiterův vzkaz, ladně se otočil a vmžiku zmizel ze scény. […] Po nich vstoupila na scénu třetí dívka nedostižné krásy. Její nádherná pleť barvy ambrosie napovídala, že má představovat Venuši […] Byla nahá až na tenkou hedvábnou řízu, která jí kryla spodní část těla. Říza byla tak lehká, že každý nenechavý závan větru by ji ve vteřině odvál stranou a odhalil zrakům diváků její panenský květ. Apuleius: Zlatý osel (překlad EP) pravdivá je báje že se Pasifaé vzdala býku Potvrdilo se to v okamžiku Když jsme spatřili ten příběh znovu na scéně Nač obdivovat CÍSAŘI ty bájné děje když v skutečnosti vidíme je odehrávat se v aréně? Martialis. De spectaculis Ale byl to gladiátor! A to je to, Co dělá z mužů Hyacinty! Kvůli tomu opustila své děti, Svou zem i sestru s manželem. Ženy zkrátka touží po meči! Juvenalis, Sat. 6, přel. EP VENATIONES NAUMACHIA Co se týče ostatních, někteří bojovali v souboji muže proti muži, jiní v pozemní či námořní bitvě. Titus totiž nechal vmžiku naplnit divadlo vodou a nahnat do něj býky a jiná domestikovaná zvířata, která byla vycvičena, aby se ve vodě chovala jako na pevné zemi. Spolu s nimi byly na zatopené jeviště dopraveny atrapy lodí s posádkami, které předvedly vodní bitvu mezi Korkyřany a Korinťany. Jiní zase inscenovali podobné představení za branami města v Gaiově a Luciově háji, který už kdysi Augustus nechal upravit pro vodní podívané, když v něm nechal vybudovat umělé jezero. První den se zde konalo představení gladiátorů a hon na divokou zvěř; jezero bylo pro ten účel překryto dřevěnými deskami, takže na jeho povrchu vzniklo jakési pódium, a kolem něj byly postaveny tribuny pro diváky. Druhý den se na tom samém místě odehrávaly závody koní a třetího dne proběhla námořní bitva, které se účastnilo tisíc mužů, a poté ještě bitva pozemní. „Athéňané“ porazili „Syrakusany“ (tak byly bojující strany pojmenovány), vylodili se na ostrůvku uprostřed jezera a provedli úspěšný útok na zeď, která byla vztyčena kolem pomníku. Dio Cassius. Historia Romana, LXVI, 25 (překlad EP) ZÁVODY V CIRKU Není tam nic nového, nic rozmanitého, nic, co by nestačilo vidět jen jednou. Tím více se divím, že tolik tisíc mužů jako malí chlapci vždy znovu a znovu touží vidět běžet koně a lidi stojící na vozech. Kdyby je alespoň vábila rychlost koní nebo obratnost lidí, byl by k tomu nějaký důvod. Ale jsou nadšeni kusem barevné látky… Plinus. Dopisy IX, 6 TRIUMF TEATRALIZOVANÉ HOSTINY •loutkáři •akrobati •vypravěči •zpěváci •hudebníci •„šašci“ •trpaslíci