>
o.!<:
C
0:1
N

C

Cll
::J
,,=
c
.8c
«
na plasticnosti. Jeji telo jakozi cely obraz jsou pioche.
1Celebonovicova UpozOrDuje na nektere nedostatky
tahoto dila:
Ani linie tela. ani mekkost sUnu nedavaji formam
obrazu zadnou partikula.ffifvyznamnost.
Plasticka a formaIni str{mka nejsou vyvinuty.. .
a barvy jsou nevyrazne.38
Clovek ma skutecne pocit. ze moohe specificke ry­

sy obrazu (napt. seskupenf andelicktl. zptlsob zpra­

COVan! more a oblohy) by mohly byt rtlznyro zptlso­

bern upraveny. anii. by obraz utrpel. 

Z tohoto pffkladu mtlzeme vyvodit. i.e akademicka
dfla 5 vbodnou tematikou hranicl s lcycem pouze
v techpffpadech, kdyjsou esteticky nezvladnuta.Presto
bych ani vyse uvedene Cabanelovo dilo nenazval
proste lcycem.i kdyf je pravdepodobne.ze kdyby byto
namalovano dnes, bylo by asi zakYc povaZovano. Duvodem
je. ze toto dilo rna sve mlsto v dejinach urneni.
Pokusim se to objasnit odpovedi na !Uowou namitku
proti definici kYce navriene v predchozi casti.
Lze namftnout. ze nektere dosti rutinne namalovane
florentinske obrazky Panny Marie splnuji nase
tii podminky kYte: je zde zi'ejmy emocionaIoi naboj.
tema je jasne identiflkovatelne a casto nedochazf
k zadnemu obohacem asociaci. Kdyby does nekdo
takto maloval, i'ekli bychom asi. ze maluje ki'estanslcy
kYc.Presto vsak fiorentinske madony lcycem nenaz'Yvarne.
Proc?
Lze tvrdit. ze jde 0 uctu k historli. ktera nam bran!
srovnavat renesancm dUo s lcycem. Morna je zde ale
jeste hlubSi dtlvod. Nase ucta k dfhim, ktera maji sve
mfsto v historii umen!, mMe tez. pramenit z jejich
umelecke hodnoty - z toho. ze tato dila vyznamnym
zpusobem pfispivala ke konsolidaci umeleckeho
smeru sve doby. Pi'estoze by nemela vaInou umelec­
86
kou hodnotu. kdybybyla namalovana dnt s. ve svcdobe
byla umeleclcym pi'inosem. Myslim, le La plat!
i 0 takovych obrazech. ktere se nam dnes jeNIjako rutinne
namalovane a podobne mnoha jin}nt. Tam. kde
vidime s odstupem casu podoboost a unifomlilu. vi·
deli soucasnici mnoho rozdflu a vyznamnych variam.
Bylo to v dobe. kdy se dany styl (kterY sl moznfl jako
takovytehdyanineuvedomovalil teprve ,),tvarel
tedy riei, ze i obrazy. ktere nebyJy revolutni a neprlnasely
zadne radikalni zmeny. mely umeleckou hodnotu,
protoze pomahaly konsolidovat a deflllovat tvorief
se umelecky smer. To plati i pro historickou
kategorli akademickeho umen!. Prace vakademickern
stylU budeme povaZovatzalcyc pouze tehdy, budou-Ii
malovanyv dobe,kdy byl.akademismus jii prekonan
a stal se pro dalSi vYvoj vytvarneho LLmeni
nepodstatnYm. Jako pffklad muze poslouZ.it oficiaLnf
umenf tfeti riSe. ktere tak miJoval Adolf I"lirler, nebo
ten typ umeni, ke kteremu nabadal a ktere obdivoval
Nikita Chruscov.
6/ Logicka struktura estetickYch soudu
DospeH jsme k zaveru. i.e nedostatek umelecke hodnoty
nenf sam 0 soM postacujicfm dtlvodem k diskvalifikaci
kyce. Abychom dokazali, ze kYc jen predstira
a na umeni si pouze braje, musime prokazat. i.e
postrada i hodnotu estetickou. Nejde vsak jen 0 to
piedvest. ze lcyc ma esteticke nedostatky. Kombinaci
estecicke p rumernosti a absence um elecke bodnoty
najdeme snadno i mimo oblast lcyce. Cbceme-lizduvodnit,
ze lcyc je bezcenny jak z hlediska estetickebo.
tak i z hlediska umeleckeho,musfmedoloZitnejen to,
ze se dramaticky liM od umeni opravdu kvalitnfho.ale
i od praci prumernych a podprurnemych.YetSina del.
ktera urnelci tvo[f 5 temi nejupi'frnnejsimi zamery.
jsou prumerna a podpnimerna. Jsou vsak presto za
87
umelecka dila povaiovana. I pies svou pnimernost
jsou vnimana jako legitimnf a v urcilem smyslu
i respektovatelny umelecry neuspech. Musime tud-~
prokazat nejen, fe lcYe ma vazne esteticke nedostatley,
ale tez, i.e jebo defekty jsou dostatecne velike. To
je vsak prave to, co se nam nepodafilo, kdyi jsme se
snafili ukazat, ze k)ic je defektru zhlediska pozitivnich
eSLeticrych kvalit jednoty, komplexnosli a intenziry,
tak jak jsou tyl.o pojmy chapany Beardsleym
a Dickiem. Prot?
Nenl to proto, i.e by se tyto pojmy k analyze esteticke
hodnoty nehodily. Problem je v tom, fe nebyly
pati'icne explikovany. Jednota, komplexnost a inlenzita
jsou Beardsleyrn a Dickiem pojimany (;iste v intuitivnf
rovine,jako primitivni, dale neanalyzovatelne
pojmy. Dusledkem toho zUstaly (zvlaste pojem intenzity)
pfrus vagni, nejasne a nejednoznacne, abychom
se jejich prosti'ednictvim mohli dopracovat k spoleblivym
vYsledkOm. Tyto pojmy je ti'eba dale analyzovat,
abychom pochopili, jak reflektujf nase esteticke
preference a hodnoceniesteticrych kvalit i nedostatku.
Aby se tyto pojmy staly uZitecnym pojmorym aparatem
pro esteticke hodnoceni urne\eckYch del, je ti'eba
odkrYt jejich skrytou logickou strukturu a odhalit
vniti'nj vazby, ktere mezi Dimi exisrujL Abychommobli
zodpovMetolazky typu,zajakycb podminek je jedno
diIo jednotnejsi, komplexnejsi ciintenzivnejsinez
jine, potfebujeme alespon castecne vysvet.leni teehto
pojmu. Jinymi slovy: potiebujeme kvantitativni nebo
alespoi'l komparatiun(model eSletickeho hodno­
ceru.
V nas\edujidchdvoupodkapitolach sepokusim lakov)f
model nastlnit. Esteticka hOdnota v nem bude
pojimana jako funkce vztallU mezi ruznymi druhy
alterad , kter)imi by molllo byr hodnocene dilo upraveno.
Pro jednoduchost a didaktickou zi'ejmost budou
11lavnJ rysy tohoto modelu prezentovany ve for­
88
me algebraickeho vzorce. To samozi'ejme neznamena,
fe chci pfedkladat nejakY algoritmus, pomocl kterebo
hychom mohli numerid..-y znamkovat mIru jednoty,
komplexnosti a intenzity diJa. Navrhuji vsak, aby
bylytyto veliciny pojfmany jako funkce, jejichz argumenty
jsou ruzne druhy alteracf ci uprav; jako funkce,
jejichz hodnoty zaurcirych podminekstoupaji a za
jinych podminek klesaji.39 Ucelem tohoto modelu je
objasnit zakladnf logickou strukturu teehto ti'f IdfcovYchpojmu,abycbompochopili,jaicym
zpllsobem reflektujf
nase esteticke preference. S pomod tohoto
modelu tei uvidime, prot bylo predchazejlcihodnoceni
estetick)ich vlastnostl Icyce nedostatecne a jakje
ti'eba je revidovat.
6 .1./ Pojem jednoty
...a pak prijde okamiik. kdy vseclmy komponellty dfla j sou tak
vzdjemll£ sladeny. ie citfm. ie nemo/Ill phdat da/sf ta/) ste/ce,
anii bycl! je musel cele prema/oval.
Henri Matisse
JakY je vyznam pojmu "jednota"?Co mame na mysli,
fekneme-li, ie dno je dobfe sjednoceno? Beardsley
pouz.lvavYrazU jako "dobfe zorganizovano", .Jormalne
perfektni", majfci "vnitini logiku struktury a stylu".lOPojem
jednoty Ize stupi'lovat (nektera dila jsou
sjednocena lepe nei jina).Zamyslerne se tedy nejprve
nad jeho krajuim pfipadem, nad pojrnem perfektne
sjednoceneho urneleckeho cUla. Co znamena, ze dilo
je absolutne sjednocene ti "formaIneperfektn1"?Jiste
to, ie nema zadne fonnelinf nedostatky. Perfektne
sjednocene dilo mus!byt takove,fe vSechnyjeho konstitutivlli
prvky jsou na svem mlste, pfesne tam, kde
majf byr. To dale znamena, ze takove dUo nelze ji
vylepsit. Jakakoli uprava ci a]terace, ktera by zJepsenim
byla, bytotiz ipsofacto poukazovala nap redchozf
89
nedostatek - dno by nebylo perfektn1. Absolutne vyv<iZene
umelecke dno nemlize tedy by! dale vylepseno,
muze vsak by! snadno poSkozeno. Nedovoluje
iadny odklon od svYch konkretnkh forem.
Perfektne sjednocene dilo je redy takove, ktere lze
pouze poskodit, ale nikoli vylepsit upravami ti alteracemi
jeho konstirutivnich prvkli. Opacny hranicni
pfipad - absolutne nesjednocene dUo - bude naopak
takove, ktere by upravami bylo mozne jen vylepsit.
Pro tyto dva (hypoteticke) krajni ptipady neexistujf
mozna pflklady. Mezi nimi si vsak m uieme predstavit
kontinuum, na ktere skutecna dila promitnout lze.
Oobre sjednocemi dUa budou bliZe krajnimu pnpadu
perfektni jednoty, sparne sjednocena dUa naopak
budou blize jeho protikladu.Jinymi slovy: elm sjednocenejsf
(Iilo, tim bude obtiZ.nejsi je vylepsit a snazs}
poSkodit. A naopak: eim hiii'e je duo sjednoceno, tim
je bude snadnejsfvylepsit a obtiznejsi dale poskodit.
To, ze umelecka dila moholl by! upravarni vylepsena
nebo poskozena, je zrejme. Nektere upravy vsak
mohou by! takove, ze dUo ani nezlepsl, ani neposkodi
- budou esteticky neuLralni. Zde si vsak mUSlme
uvedomit, ze nent moine, aby vsechny upravy byly
pouzetohoto typu. Kdyby todZ zadml alterace dUo ani
nezkvalitnila, ani neposkodila, museUbychom konstatovat,
ze "rulo" neni esteticky funkcni - tj., Ze se
k nerou nevztahujeme jako k dUu umeleckemu.
41
Aipotud jsme se zabyvali otazkou semantickou: co
tim minime, kdyz fikfune, i.e d110 je dobre sjednoceno.
Pfistupme nyn! k orazce noeticke: jak muzeme
vedet, ze dilo je dobre sjednoceno?Jak rnuzeme zduvodnit
esteticke soudy rykajid se sjednocenosti (ei
nesjednocenosti) umeleckeho dfla?
Co tfeba porovnat dUo s jiIlynu pracemi ve stejnem
Zannl,stylu, smeru, provedeniatd.? Problem je v tom,
ze i u prad, ktere patfi do stejnych tematickych kategorii
provedenych v tom sarnem stylu, stejnou tech­
90
njkou atd., nebude srovmini informativni Hodnocenf
sjednocenosti dila je totiZ vZdy hodnocenim toho,
jak.jsou jeho specifickekonstitutivni elementy skloubeny
dohromady. Jak iika Richard Wollbeim: "Koherence,
kterou v umeleckem dile hledame, se vidy
vztahuje k tern specifickYm elementum, ktere v nem
umelec slad'uje."42 Protoze specifieke konstitutivnf
elementy ri'tznych del jsou (s vyjimkou kopiO riizne,
mfm jednoty lze tezko stanoviL na zaklade jejich po­
rovnani.
Pnpustime-li vsak, ze umelecka diJa jsou v tomto
smyslu jedinecmi a neopakovatelna,jaicym kriteriem
lze wbee posoudit miru jejich jednoty? Jak muzeme
zjistit, zdali jsou konstitutivni elementy dila na svem
miste, pfesne tam, kde majibyr? Jak muzeme napfiklad
zdiivodnit, ze urCiry element (E) umeleckeho dna
(UD) je cineni na svem rniste, pfesne tam, kde by mel
by!?
Navrhuji, i.e soudy tohoro typu lze potvrdit ci zpuchybnit
srovnanfm dila s jeho viastnimi verzemi, tj.
s temj verzemi, ktere se od daneho dna lisi pouze
v aspektu E. Najdeme-li altemativu ci verzi UO', ktera
se ve srovnani s posuzovanYm UD jasne jevi jako
lepsf, znameDa to, ze E neni na svem miste (piesne
tam a tak, kde a jak by mel byr). Pokud vsak zjistime,
Ze ysechny altemativy k danemu dilu jsou estetlcky
podiadne, budeme vedet, ze E je s celkem dobie
skloubenoY Muzeme tedy posoudit miru jednoty ci
spravnost organizace ume.J.eckYeh del tim, ze je porovname
s jejich vlastnimi verzemi. Altem ativy, ktere
jsou k danemu dUu inferiorni, budou povaZovany
za pozitivni evidenei potvrzujfcisoud, ze dUo je dobie
sjednoceno,zatimco verze, ktere jsou rou nadiazene,
budou pOvaZovany zajeho zpochybneni. Muzeme tedy
rici, ze estericke soudy rykajici se jednoty dila jsou
testovatelne porovnanim daneho dila s jeho vlastnimi
altemativami.
91
NeZ pi'ikroeime k tomu, co z predeslych l\Vah vyplyva,
je tfeba fici nekolik slov 0 pojroech alterace,
verze, uprava Ci altemativa daneho dila44 Predesnam,
ze ptestoZe zde budou tyto termmy casto figurovat,
nelze je fonnalne definoval, a ze aplikace teehto pojfill
budou do jiste miry za.visel na jejich tntuitivnJm
pochopeni. Presto vSaknekoLik poznamek0 tom, v jakern
smyslu zde budou tyto pojmy ui.lvany.
Pojem alterace ei uprava implikuje zmenu. Je vsak
jasne, Ze ne kaZdci zmena bude povaZovana za pouhou
upravu. Takova zmena, ktera by ztezovala rozpozncini
zakladnich dominantnfeh rysu puvodniho
cli1a, by za alteraei v nasem smyslu neplatila. Druh
a mnoZstvi pnpustnych alterad je danvnitini logikou
dna. Lze nei, ie kaZde rul0 sarno urcuje ci naznacuje
skalu svyeh alternativ. Receno obecne: dana zmena
v umeleckem due bude povazovana za alleraci pou .e
tehdy, pokud podstatne nenarus( jeho zakladnf
percepcni Gestalt. Dilo liuie byr povazovano za verzi
ci alternativu dfla pouze tehdy, budeme-U schopni
v obou jasne rozeznat stejny zcikJ.adni percepcni
Gestalt. Alterace ci altemativa daneho ume1eckeho diia
pfedstavuje jednu z jeho vlastnich nerealizovanych
moZnostf.
Je treba zdu.raznit, ze nelze stanovit formalni kr:iteria
pojmu alterace, nebot to, co v tom Ci onom pfipade
bude za alleraci povaZovano, muze zaviset na jeho
vlastnostech stylistickYch, na jeho teehnice, na
kontex1:u,v jakem je dilo prezentovano, a casto tez na
nasem chaparn zamerll autorovych. Melo by tucliZby!
jasne, ze autoritou stanovujici, ktere zmeny lze a ktere
nelze za alterace povaZovat, bude spiSe umelecky
teoretik ci historik umen! nei filosof.
Alternativy ci verze lze nicmene zhruba rozdelit do
dvou skupin: 1) ty, klere vzni\cnou z uprav ci lokalnfch
zmen, pfi nichZ podstatna cast konstitutivnk h
element~ dila zustava nezmenena, 2) ty, kten~ vznik­
92
nou transfonnad dfla. Ta mllze zmenit vsechny jeho
konstitutivni eJementy, zachova vsak jejich
souvztamost. Revize hudebni pasaze, redakenf ci Jiterami
uprava beletrie, uprava kresby, ktera zdtiraznf
nektere jejf linie, rents fOlografie cilokalni zasah do
struktury dramalu jsou pi'iklady prvniho tYPli.
Transpozice skladby do jine stupnice, preklad basne
ci zvetseni formatu fotografie jsou pi'iklady alterace
typu druMho.
Je pfirozene, ze hranice (ei spiSe hranicni pasmo)
pojmu alterace. verze ciallernaliva jsou velmi neostre
a jejich meznf popady mnohdy spornt~. Nicmene jde
o pojmy smysluplne, protoze na pHkladu jakehokoli
dila mi'lze kaidy z nas riei, jake zmeny by za alterace
povaioval a jake zlieny by tento ramec jii pfesahly.
Nyni zpet k pojmu jednoty. VSimli jsme si jii, ze clm
!epe je dilo sjednoceno, tim obtiZneji je lze vylepsit
a snaze poskodil alteracemi jeho konstitutivnich
prvktl. Zkusme nynf ten to zaver zapsat ekonomictejsim
zpusobem. Pfedpokladejme, ze kazde
umelecke dilo rna nejake urCite moozsM moznyeh
alternativ (n), jinymi slovy, ze kaZde dilo rnuze byr
lIpraveno n zpusoby. Kaida z alteracf pak bude spadal
do jedne z nasledujidch kategorii. Uprava ci alterace
dUo bud':
A) poskodi, nebo
B) vyJepsi. nebo
C) bude estelicky neutralni.
Necht' a, ba cpredstavuji mnoZstvi alteraci spadajldch
do kategorii A, B a G.45 Mira jednoty dfla bude
Urn vetS!, eim vetS! bude pocet poskozujldch alteracf
(a) a tim meosi bude pocet zkvalimujicich alteracf (b) .
Bude tedy pffroo Umerna mnozstvi jeho alteracf typu
A a nepfimo umema mnozsM alteraci typuB.16 Tuto
zavislost lze nejjednodusejischematickyvyjadfitvztahem
(a - b). POvaZujrne jej za ziliadni logickou strukturu
pojmu jednoty.17
93
94
Tato explikace pojmu jednoty je v souladu s Beardsleyho
intuitivnim pojetim "spravne koneepee", "formalni
perfekee" a "vnittni logiky struktury a stylu". Je
take v souladu s pojetfm ideaIu krasy mnoha klasiekych
estetiku. Pro ilustraci alespoll jeden pfOdad.
Leon Batista Alberti l'ika:
Knlsu budu definovat jako harmonii vsech casti...,kten!
jsou k sobe sladenyv takovych vzta,1ch
a propordch, Ze nelze bez ujmy nie pfidat,
ubrat ci upravit.46
6.2/ Komplexnost a esteticka intenzita
Vztab (a - b) zde navrhuji jako explikaci pojmu jednoty,
nikoli vsakjako vztah reflektujid eelkovou ruiru
estetieke hodnoty. Mfra jednoty (sjednoceni prvkil.
harmonizace elementtl, fomuilnl perfekce) neroMe
byr jejfmjedinjrn komponentem.MinimalistieJcyobraz
sest<ivajicf z modH~ho kruhu uprosli'ed bfleho
ctvereoveho phitna mliZe by-t proveden tak, ze by jej
alterace mohly jen poskodit. je optimalne sjednocen.
To vsak neznamena, ie byehom jej meli hodnotit jako
VIehol estetiekeho umu. Cbybi mu komplexnost.
Co v Umen) oceilujeme. neni pouhe sjednoceni per
se. ale hannonizace ci sladenl siroke skaly rU.znych,
casto heterogennich elementU a forem.
Od AIistotela aZ po Monroe C. Beardsleyho byla
komplexnost cbapana v pojmeeb heterogenity, vfcerozmemosti.
bohatosti a rozmanitosti detailu. Cim
komplexnejsfdilo, trro vetS!pluralita a rozroanitostjehokonstitutivniehrysu.Tato
intuice mMe byt (alespoi'l
castecne) podehyeen a tak, ze vyjadfin1e miru komplexnosti
jako celkovy pocel alternativ, tzn. souhrnny
poeetzpusobli, jim.i.Z by dno mohlo byr upraveno,
aniZ by byl zasadne porusen jeho zakladnf percepcnf
Gesto.lt. Cim bude dno komplexnejsf. tim vetS! bude
pocet moinostijeho upravy. Pro ilustraci srovnejme
napf. nephlis komplexni skladbu Kofka leze d(rou...
s Wagnerovym Soumrakem hohu. Je jasne, ze i prvni
"dilo" lze podrobit nescetn1m zmenam. Pi'evaznavet~ina
z nich by vsak soucasne narusila jeho zakladnf
melodicky- Gestalt urcujid identitu, a tyto zmeny by
tudii nemohly byr v nasem smyslu povaZovany za
alterace. Vysoka komplexnost Wagnerova dila naproti
tomu umoZiiuje velke mnoisM up rav (at zk.'Valitnujidch,
poskozujicieh ci neutnilnich), ktere jeho zakladni
strukturu nenarusl. Mira komplexnosti mUte
byr tedy vyjactfena jako eeLkovy pocet alteraci be
ohledu na jejich esteticJcy dopad. Schematicky to Ize
vyjadiit vztahem (a + b + c). Protoze mira kom plexnosti
mirujednoty umocDuje,vztah obou komponenttl
rnt1Zeme schematicky zapsat napf{k)ad takto:
(a - b) . (a + b + c).
Pfistupme na zaver k pojmu intenzita. lntenzivni
dila jsou zpravidla velmi expresivni. Jsou tei.vetsinou
velm i pfesne a uspome koncipovana. Nebyva v nich
nie zbytecneho. Specifienost konkretnieh forem zde
hraje vyznamnou rolL Om intenzivnejsi dilo je, tim
vice jeho konstitutivnieh elementCt rna svou konkretnf
estetickou funkei a tim m ene techto elemen ro je
estetickyn adbytecnych. V maximalne intenzivnim dfIe
by vsechny elementy mely mit svlij esteticky vyznam.
Vdfle. ve kterern neni rue zbytecneho ci nahodileho,
nelze nie upravit, aniZ bychom (ke skode ci
ku prospechu) zmenili jeho estetieky- dopad.V tomto
smyslu muzerne riei, ze specificnost konstitutivnfch
elementtl intenzivnfch del je pro dno "zAvazna", tj.•
ze tyto eJementy nejsou zamenitelne za zadne jim~.
Mir'd intenzitymuze byrtudi2chapana jako mira specificnosti,
nezamenitelnosti nebo jako m ira esteticke
funkcnosti konstitutivnfch prvkti dila. Vezrneme sipro
95
96
zmenu pifklad z lileratury. Nejintenzivnejsf z jejk h
vanru. je poezie. Proc? Zatimco v romanu ci v povfdce
muzeme casto nahrailit slova synonymy a jejich vety
parafrazemi, aniibychom zmeniliestericIcy dopad celebo
dila, 0 basni toto neplati. Specificnost kaideho
elementu a kaide vazby je v poezii vysoce esteticky
fu nkcni. Basen, kterou bycbom mohli libovolne parafrazovat.
aniZ bychom zmenili jejf esteticJcy dopad,
by nebyla ani spatnou basni; talcovy utvar by vllbec
za hasen nemohl byr povazovan.
Tyto zavery lze schemaricky vyjadiil talc, ze miru
esteticke intenzity budeme chapat jako pomer mezi
alteracemi, ktere maji esteticJcy dopad (at' pozitivni ci
negativruj aalteracemi, ktere jej nemaji. Miraintenzity
umeieckeho dfla muze byr tudfi vyjadiena vztahem:
a + b 49
c + l
VSimneme si, ze vysoka intenzita (prave takjako vysoka
komplexnost) nezarucuje sarna a saM vysokou
esterickou hodnotu. lntenzivnf (pnive tak jako komplexni)
dfIa mohou byr jak dobra, tak i spatna VYjimecmi
krasa i vyjimecmi. oSklivost mohou byr stejne
intenzivni. Estetickou intenzitu bycbom ludiz meli
chapat take jako umocnuJici faj.(tor, jehoz dopad zavisf
na (pozitivnici negativni) mIre jednoty.50
Spojime-Ii nyni'vsechny tii komponenty. muzeme
celkovou mfru esteticice hodnoty [EB] umeleckebo dila
[UD] vyjadnt nasledujidm vzorcem:
. a + b o j
EH =(a - b) . (a + b + c) . - -1 .1Ulll. c+
Toto vysvedeni pojrnu jednoty, komplexnosti a iotenzity
pfedstavuje tei teoreticJcy model pro esteticke
hodnotove soudy. Abychorn se vsak od blavniho
ternatu teto studie dale nevzdalovali, nebudu zde rozvadet
pfedpoklady, na kterych je tento model zalo­
ien52
, ani dusledky, ktere z nej vyplyvajf (pokusU jsem
se je vysvetlit jinde)53. Zde bych chrel pouze ukazat,
jak nam tento model umoznuje odhalil dramaticke
rozdily nejen mezi dobrym wnenim a kYcem,ale tez
mezi kYcem a umenim prllmernym a podpnlmernyru.
Principy toboto modelu nam lez ozfejmf, ze
pritaZlivost kYcenelze povaZovat za pi'itaZlivost este­
tickou.
7/ Estetlcka detektnost kyce
Nyni, kdyZ jsme si vyjasnili zakladnf logickou struktum
pojrnujednoty, komplexnosti a intenzity, mtiZeme
lepe pochopit zvlastnosti kYce a jasne ureit,v cern
spoCiva jeho hlavnf esteticJcy defekt. MUieme tez Iepe
pochopit jeho specificJcy charakter a zodpovedN
byvajfd otazky z predcbozi casti teto stuilie.
Pfedtim, nef byly pojrny jednoty, komplexnosti
a intenzity vysvetleny, jsme nebyli schopni poukazat
na i adny zasadni esteticky rozdil mezi kYcovitYm
a nekycovirym dflern. IntuJtivni pojetI tecbto hodnotorvornych
veiicin nam neumoZni.io prokazat,Ze kterakoli
z nich JeyCi bytostne scb8zi. Prvnim vys)edkem
vyse navrZeneho vysvetieni je revize zaveru, ie se kYc
s ohledem na tyto kvality vyrazne neliSi od prurnernych
umeleckYch del.
Podfvejrne se nejdfive na posledni komponenrnavr:leneho
mode)u, nebo! esteticka defektnost kYce
i jeho anomalnf charakter jsou prave dusledkem
absence esteticke intenzity.
Abycbom sj uvedomili defektnost kYce ve vztahu
k intenzite, je deba si vsimnOLJt, jak velke mnoisM
uprav, alteraci a transfonnad jeho ucinek a pfitaiJiyost
nijak nemeni. Kyc mMe byr podroben mooha
lipravam, anlZby byi vyrazne zkvalitnen ci poskozen.
Lze si predstavit celou skaIu verzi a variad typickYch
97
ticka hodnota talcto chapaneho diJa ncmohla by!velmi
vysoka.
25. Op. cit.. s. 58.
26. 0 podrobnejll:i rozbor dusledkti tohoto roz.li~ell f jsem se
pokusil v ~Ianku .,The Artistic and the Aesthetic Value
of Art", Tile British Journal of Aesthetics, SV. 21. C. 4
(1981).
27. PouZivam zde pojem "svet umeDi" ve smyslu, kter1 fiU
dal ArLhurDanto ("The Artworld", The/oIImal ofPhilosophy,
sv. 61, 1964) a kter1 byl dale propracovan v tzv.
institucionalni {eorii umen! Georgem Dickiem (.,The
Institutional Conception ofArt", in B. R. Tilghman, ed.,
Language and Aesthetics, Kansas: University Press of
Kansas, 197] ); Aesthetics: An Introduction (Pegasus,
1971 );Art andAesthetics: An InstitutionalAnalysis(Cornell
University Press, 1974); The Art Circle: A Tlleory of
Art (New York. 1984).
28. Neco jako "zasveceny dohad·'.
29. Tato koncepce esterickc hodnoty a estetickYch vlasn1Osti
vsak neniv souladu s koncepci esretick)rch formalisru,
kteff povazuji za relevan tnf pouze percep~ni vlasrnosti
diIa. Souhlasim ploe se sranoviskem K.. Waltona, ze esteticke
vlastnosti umeleckeho dila jsou ontologicky zavisle
tez na katcgorifch, v kter1ch je diIo pojimano. Urceni
techto kategorif casto zavisi na kultumc-historicrycb
faktorech. ktere zpercepcnich vlastnosti dila vycfst nelze.
(Srov. Kendall Walton, ..Categories of Art", Philosophical
Review. sv. LXXIX. 1970.)
30. Pokusil jsem se to ukazatv clanku "The Artistic and Lhe
Aesthetic Status of Forgeries", Leonardo, sv. )0[, C.
(1982).
31. Domnivam se. ze nektere radikalni umeleckc inovace
(jako naptiklad Mondrianova ci Kandinskeho cesta
k ciste abstrakd) by tetko dosably sveho uzoanl, kdyby
nebyly sou~asne esteticl..]' na v)iSi.
32. V uvodu Concise History of Modern Pail1ting(NewYork:
Praegcr, 1975) se Herbert Read za toto nezafazeni tak
250
trochu omlouva: "Jsou umelci. ktere jsem vynechal s tezk)'m
srdcem. Napffklad Maurice Utrillo, ktery je jednim
z nejrenomovanejsfch soucasn)'ch malifU. Tebo cHern
¥sak bylo meerut to, co viclime,a zustat vern)' stylu pi'edchoz!
doby" (5.8).
33. Thomas Carson Mark, "On Works of Virtuosity". Tile
Joumal ofPhilosophy, sv. 77 (1 980).
34. Pojem "akademismus" ci "akademickY" byl pl1vodnevymezen
pro francouzske umen! druMho cfsarstvi, kdy
by.la umeJecka vyuk:.a rizena z Ecoledes Beaux-Arts a oficialni
zak3zkypfichazely presAcadem iedes Beaux-Arts.
Jako pi'fklad lze uvest sochafe Jeana Baptiste Carpeauxe
(1827-1875), ktery byl zamestnan na zvelebeni pam
.ske Opery a Louvru, nebo malffe Thomase Couturea
(1815-1879),Alexandra Cabanela (1823-1889) a J.L. Geromea
(1824- 1904), kterf vystavovaJi voficialnich parizsrycb
salonech. Ones je tento termin pouiivan v sirsim
smyslu, jeni zahmujp nejen vetsinu etablovaneho umenf
devatenacteho stoleti, ale j pozdcjsi dna, ktera pokra~uji
v teto tradici.
35. Clement Greenberg, ..Avant-Garde and Kitsch",Arl and
Culture (Boston: Beacon Press, 1961).
36. Alexa Celebonovic, Some Call it Kitsch: Masterpieces of
Burgeois Realism (New York: Abrams Publishers, 1974).
37. Tam/eft, s. 80.
38. Tamtei, s. 11.
39. Slovo funkce zdeuzivarn v jeho rnatematlckem srnyslu.
40. Beardsley, op. cit., s. 462.
41. K tomuto principu se jestevn'ltirne.
42. RichardWollheim, Art and its Object (Cambridge: Cambridge
University Press, 1980) 2. vyd., s. 141.
43. V~imneme si. ze je zde urcita logicka asymetde mezl
mOZnosti porvrzeni pozitivnich a negativnich esteticrych
soudu. Na to, abychom ukazali, ze element E je na
svem mlsre, pfesne tam, kde rna by!, musfme ZVilil
vsec/my jeho alternativy a ukazat, ze jsou inieriorni.
K tomu, abychom ukazali,ze Eneni zcela spravny, vsak
251
252
staCi poukazat pouze na jedrm zkvalitflUjicf a1tematlvu.
Mam za to, ze tato asymetrie nepJati jen pro posuzovani
jednoUivych rysu i:i prvku dila, ale j pro pozitivnfa
negalivni estelicke soudy rykajicfse umeJeckych del
jako takovych.
44..,Alterace" a "uprava", jakoz i "verze" a "alternaLiva"
jsou zde pojfmany jako vyrazy synonymni. Verze t i a1remativy
jsou chapany jako dusledky techto uprav i:i
a1teraci.
45. "ad tedy predstavuje mnoisM alteraci, ktel)hni by D
mohlo byr po§kozeno, "b" mnoisM a1teracf, kterYmi by
mohto byr vyJepseno, zatimca " c" predsravuje pocel
a1teracf, here nemaji na dilo eSletickY dopad. Zhruba
i'ei:eno; a1terace typu B poukazuji na nedostatky dila,
a1terace typu Ana jeho pozitivnf kvality, zal[mco a1terace
typu Cpoukazuji na ty prvky dila, beri: nejsou esteocky
vyznamne.
46. Estericky neuualni a1terace typu C zde zatfm nemllsime
brat v uvahu. Blldou figurovat ve vysvet!en[ miry
komplexnosti a inrenzity.
47. Dornnivam, se ze tam formulace reflektuje nase in tuitivni
pojeti pojmu jednoty. Vsimli jsme si jii, i e maxim
aIne sjednocene dilo muze byt IJpravami pouze poskozel1o,
ne vsak vylepseno. V souladu s tim nabYva
relace (a -b)nejversi hodnory kdy-l b=0 a kdyz a je maxinullnL
Mira jednoty klesa se stoupajfcim mnozsrvim
alteracf typu Ba stoupa s lnJlOZstvim alteraci typu A.
46. 	Leon Batista A1berli. De RedificalOrie (V!, n,s. 133). 0tovana
z M. C. Beardsley, Aesthetics: From Classical
Greece to tile Present (New York; MacMillan, 1966),
s.12S.
49. Jednicka je zde pfidana z technickYcb duvodCt, a to pro
pfipad, ze by rulo nem elo zadne esteticky nelltralni alterace
(c = 0) - kvilli nedelilelnosti nulou_
50. Jak Beardsley, tak i Dickie se vztahuji kjednote, komplexnosti
a intenzire, jako by SJo 0 navzajem nezavisle
velii:iny. ktere hraji v celkovem hodnoceni dna stejnou
i:i obdobnou roli. Domnivam se, ze toto pojeti je mylDe.
Jednota by mela b9't dominantni a urclljfcf sloikou
estericke hodnoly. Je-li tolit dfIo znarne neSjedllocene,
nevyvazene ci nesiadeoe, vysoka mira kom plexnosti
a intenzity tento nedostate.k jeste Ltmocni. Komplexita
a lntenzita by tudiZ mely byt povazovany za neuLriilni
sloZky. ktere pouze umocnujf pozirivni Ci negalivnf miru
jednoty. Tenlo zaver lze podpoi'it nejen tim, Ze vysoce
komplexni i vysoce intellzivni dila nemusejf b9't esterick)'
dobrA, ale tel. tim. ze mfru komplexnosti i miru
intenzity Ize posoudit I be?, estetickYch hodnotovych
soudu. (Zhruba receno: nezAviseji na vt.:usu.) Tento zaver
je morne u~i odvodil znavrzenebo vzorce. Vypl-yva
to zi'etelneji, prepiSeme-li ho v nasJedujici forme: (ab).
/1 . (n - c/c); n je celkovy pocet a1teracf, jemuilze dflo
podrobit, tj. n == (a + b + c). Tato formulace ukazuje, i.e
pouze pn posuzovil.ru jednoty je tieba estetickYch hodnotovycb
soudu (nebot je nutni: urcit, here alterace jsou
estetickyzkvalimujicfa ktere ~kodi) . Co se komplexnosti
ryee, je zavisla na celkovem pocru alteraci bez ahledu
na to, zdali jsou typu A, B ci C. pft posulovaniintenzity
je ti'eba pouze rozlisit mezi alteracemi. ktere maji este­

tickY dopad (tj. n - c) a mezi a1teracerni, here jej nemaji 

(tj. c). Take zde nemusime nutne prcdpokIadat schop­

nOSI rozliseni mezi a1teracemi typu A a B. 

Chlel bycb zde tez upozornit, ze volba funkce nasobeni 

jako pojitka mezi danYmi komponentyneni mandatomi. 

Mohla by byr nahrazena jakoukolijinoumonot6nlllfunk­

ci retlcktujfcf umocnujici roli komplexnosti a iorenzity. 

51. Tato formuJace mit jeden technickY nedostatek. Funkce
toriz dostava nuJovou hodnotu v dvou n'iznych pfipadech:
1) kdyz se pocet alteracf typu A rovna poctu
a1teracf typu B (tj. kdy-l a =b), 2) kdyi vsechny alterace
jsou typu C (tj. kdyi a +b =0). Tyto dYe moznosti vSak
pi'edstavujf zcela odlisni: pfipady. Prvni pfedstavuje
stav, kdy, zhrllba reteno, jsou nedostatky dila jaksi vyvazeny
jeho kvalitami. DruM moznostje pffpadem.kdy
253
v~echny aJterace jsou esteticky neutraJni, tj. kdy zadna
z mo~nycb uprav dila nema estetickY dopad. 0 prvnim
pi'fpadu lze riei, ze pl'edstavuje dilo prti meme. To, ze
funkce pi'ifazuje promernemu dilu hodnolU nula, je pripustne,
nebot podpromerna dila budou mit hodnotu
zapomou.Vdruhem pnpade v~ak 0 dllo prumeme nejde.
Jakjsme si jii v~imli, v pi'ipade, ze zadna z momych
alteracf neroa na dany objekt estetickY dopad, je jasne,
ze objekt neni estetlcky funkcnf. To vsak znamena, ze
nejde 0 umelecke dilo. Pro rento pnpad by tedy nemela
byr funkce deunovana.
Tento teehnickY nedostatek lze snadno odstranit tim,
ze prepfSem e dany vzorec nasledujicfm zpi'lsobem:
JIE1UI)) = (a - b) . (a + b + e)· [ll(e + 1) I (a + bj).
Pro ~echny hodnoty argumentu a, b a e zi'lstava hodnota
takto prepsane funkce stejna jako u funkee puvodni,
s vyjimkou pfipadu, kdy (a + b) =0, pro ktery neni
funkce definovana (pro nedelitelnost nulou).
52. Chtel bych zde jen zdi:iraznit, Ze rozhodne nefikam, ZC
k estetickYm hodnotovym soudum dospiva.me na za.klade
kalkulacf podle vyse uvedeneho vzorce. Take se nedomnivam,
ze bychom k nim tak dospivat meli. Mam
pouzeza w, Ze tento modelreflektuje nasezakladniesteticke
preference. Pfedkladam jej jako navrh na racionaini
rekonstrukci estetickych hodnotovYch soudu
a pre£erenci ve stejnem smyslu, ve kterem Rudolf Carnap
nebo Karl Popper ptecllozili sve modeIy pro racionaini
rekonstrukci epistemickYch hodn ot0vYch soudu
a vedeckYch preferencf. Carnap se nedomnivaJ, zevedci,
ktefi zvafuji ri'lzne hypotezy a teorie. skutecne postupuji
(anebo by postupovat meJi) od popisu zAkladnich
stavu, odhadu pravdepodob oosti, ke kalkulaci
konfirmacni funkce cO. Take Popper nechtel i'ici, ze by
vectci skuteene poCilali (ei poeital meli) potenciaJnifalzifik:arory,
aby jejich sIOvnanim dospeli k volbe nejslibnejsi
hypotezy. Sve modely videJi tiste jako expliknei
uspesne veclecke praxe. Snaiili se ukazat, ze vMecke
254
volby a prefcrellce jsou pomocf jejich modelil reflektovfuly
a mohou jimi by! vysvetleny. Prave tak by mel byr
chapful i zde navrzeoy model estetickYch hodnotovych
soudit. Tento rnodel tuc.lli neiika, ze bycbom si bodnotove
esteticke soudy skuletne tvorili na za.kladll vytVarenl
alreraci, jejich srovnanfm, zal'azenim do rilznych
skupin a kalkulaciniznych algebraiekyeh funkel, ani ze
bychom je tak tvofit m~m. Co zde navrhuji, je pouze
explikaceesletjekych hodnotovych soudtl a pre:ferencf.
53. TomM Kulka, "An and Science:An Outline ofa Popperian
Aesthetics", The BririshJournal ofAestheriCS,sv. 29,
c. 3 (1989).
54. Vezmeme vsak tez v uvahu, ze kriLickY nedostatek intenzity
je neco jineho nez kritk kY nedoslatek jednoty
ci kompJexnosti.
55. Vyjirnkou by mob! bYt ~pame ci nedovedne namalovany
k-Yc. )ak jsme si vsak jii vsimli, typicke kYcovite obrazky
jsou zpravidla provedeny dovedne.
56. Vjakemkoli jinem smyslu by tolii "dobry kYC" znamenaJ
contradiclio ill adiecto.
57. HermanllBroch, "NOles 00 the Problem ofKitsch". Gil­
10 Dorfles (ed.), Kitsch: The World of Bad Taste (New
York: Universe Books, 1969), S. 42.
58, Tj. tehdy, kdy a = °a b = O.
59. Emocioniilni intenzitu, patos i senrimelltalilUnajdcmc
casto i mimo oblast i<:yce. Renesancni a baroknl umenf
s na.bozens!cymi motivy rna mnohdy siJny emociomllnf
naboj. Vezmeme napfiklad emocionaInf imen..zitu Michelangelovy
Piety ci ill Grecova Espolio. Tato Illistrovska
diJa se od kYce tiS! tim. Ze maji lake vysokou miru
esteticke intenzity.
60. Gillo Dorfies, op. cit" S. 12.
6] . Roger Scruton. The Aesthetic Understanding (Manchester:
Carcanet Press, 1983) , S. 114. Naiceni z traosparentnosti
nevznaSi SCJutOI1 proti k1ci.aJe proti fotografii.
Vyvozujez toho,zefotografienemllie bYt umc]eckym
dilern. (S timto jeho nazorem se neztotoii'luji.)
255