4. Funkce narativnich soucasti textu Predchozt kapitola ukazala, ze konkretnt predpisy tjkajkf se probitas morum a curialitas nesdeluji v dialozfch ctitele, nybci clenka vySSf slechty ve rretim dialogu. Preskriptivnf povahu majt take dva soubory pravidellasky, jeden v zaveru pateho dialogu, druhy na konci druhe knihy traktatu. Tyto seznamy majf urcite spolecne rysy - nektera pravidla se v nich dublujl, obema predchazf vypraveni, do jejichz ramce jsou vsazeny. Proc traktat obsahuje tyto soubory dva, nent nikde v textu vysvetleno, jak uz jsme ale ukazali, jednalo se 0 autorUv zamer, protoZe na kond prvnfho soupisu pravidel se humorne odkazuje na druby, z pozice mluvcfho (krale lasky) mene dulditj.293 Duvodem dvou seznamu mohla bjt snaha 0 zdurazneru jejich vjznamu, nutnost vysvetlit stejne principy vzhledem k pozici v textu (praecepta amoris se nachazejf v prvnf knize, ktera slibuje vylozit, co je laska a jak se zfskava; druha kniha obsahujicf regulae amoris vysvetluje, jak lze jiz ziskanou lasku udciet)'294 Pokud by byla pravdiva teze 0 souvislosti dvanicti pravidellasky v De amore s dvanicti kroky pokory Bernarda z Clairvaux,295 dal by se vznik druheho seznamu vysvetlit porrebou amplifikace nanzeni (regulae obsahujijednatncet polozek), diky nfz by byly lepe vystizeny zasady spojene s dvorskou laskou. Oba soubory majf formu vjetu, narativru pasaze, ktere jim predchazeji, funguji jako uvod, jenz upoutava pozornost obecenstva. Vypra.veni jsou pomerne dlouha, snaii se upozornit na vjznam toho, co se nachazi na jejich konci. 4.1 Exerci.tus mortuorum v patem dialogu sledujeme rozhovor dvou pffslusniku slechty. Stejne jako ve vsech ostatnich dialozfch se i tady muz snail dobjt srdce damy. Ponevadz jsou oba na stejne spolecenske urovni, pouziva ponekud sofistikovanejsi zpusob nd jeho predchudci. Prichazi totiz s popisem Amorova palace (amorispalauum),296 kterj se prj nachazi uprostred sveta. 293 Srov. DA 1.6.269. 294 Viz LECCO, Margberita. I racconti me precedono Ie Regulaeamuris(DeAmure1,15 E II, 8). L'immagine riflessa (n. spec. StudisulDeamorediAndrea Capella1UJ esullasuaposteritd volgare). 2006, vol 15, no. 2, s. 96. 295 Viz SCHOECK, R. J. Andreas Capellanus and St. Bernard of Clairvaux. Modern Language Notes. 1951, vol. 66, no. 5, s. 295-300. 296 Srov. DA 1.6.222-228. 76 FUNKCE NARATIVNIcH soucAsTI TEXTU Tato budova, v niz sfdH Amor a nekolik spoleeenstvi zen, ma Ctvercovj pudorys. Na kaidou svetovou stranu z nej vede jedna brina. Buh lasky sidIf na vjchodni strane, ostatni briny jsou obydleny rUznymi skupinami zen. Damy ptebjvajid u jizni briny peclive proveri charakter kaideho muze, kterj k nim chce vstoupit, a pustf dovnitr pouze ty, jd se osvedCf vjtecnych chovanfm. Nevhodne muZe od palace zaienou. Zeny zapadnf casH samy vychizeji pred brinu a neodeprou poteseni zadnemu muzi bez rozdllu. Severnf brana zustava neustale zavrena, protoze zdejsi zeny neotevrou nikomu, kdo klepe, a nepovolf vstup dovnitr vilbec zadnemu muzi. Jak vypravec dodiva, rozmfstenf dam neni nahodne. Zeny z jiznf brany jsou ozarovany Amorovjmi paprsky (buh lasky zijid na vjchode je zde spojovan se sluncem), ktere vsak temer nedosahnou na damy ze zapadni strany. Severnf brinaje umistena po Amorove levici, buh lasky se na tuto stranu nedfva vilbec, protoze zdejsf obyvatelky jsou proklete (maledictae), ajeho paprsky sem nedopadajf. Slechtiena je nasledne vyzvana, aby si vybrala, ve ktere brine by chtela Ht. Zena pochopitelne voH severni brinu.297 Popis palace samotneho je pomerne strohy,298 jde pouze 0 jeho schema, protoze funguje v dialogu jako prostor usporadany dIe urciteho zameru mluvciho. Narazka na Zeny po levici Amora ukazuje na paralelu boha lasky s ktestanskym Bohem,2 99 dalsi podobnosti tohoto typu se vyskytnou i v nasledujtcfm vypravenL Zapadni zeny, na nez nedopadaji slunecni paprsky, jsou prostitutky vykonavajicf svoji prici v noci. Protoze se dIe tvrzeni A. Karneina partnerka v dialogu nechala touto pasazi zlakat na hladky led literarnfho smyslu textu a pfidala se k zavrZenym zenam severnt briny, muze jf muz vysvetlit pravj vjznam jejf volby v rovine sensus allegoricus (a tropologicus - pozn. aut.) a v nasledujfcim vyprivenf 0 vojsku mrtvjch, ktere slouzijako exemplum, vyHCit temny osud takoveho zatraceni.3OO Slechtic tedy dame vypravi 0 tom, co kdysi sam zazil: Jako mlady rytfr slouzil u jisteho pana Roberta a jednoho hork6ho dne se s nim a dalsimi pany vydal do kralovskeho lesa, kde narazili na krasne mfsto. Rytiti nechali kone past a oddali se kratkemu spanku. Kdyz vstali, zaeali kvapne sedlat kone a odjizdet. Vypraveeuv kun se ovsem trochu zatoulal, takze ndjej osedlal, zjistil, Ze zustal na louce sam. Zaeal tedy bezdlne bloudit po lese a nahle spatfil zvlastnf 297 Srov. DA 1.6.228. 298 Srov. Apuleius Met. 5-1. 299 Srov. Mat. 25.41. 300 »Da die Dame des capellanischen Dialogs sicb aufdas Glatteis des sensuslitteralis locken lasst und rur sich einen Platz am Nordtor wahlt, sicb also zu den Verdammten des Liebesgottes gesellt, kann der Dialogpartner ibr die wabre Bedeutung ibrerWahl aufder Ebene dessensus allegoricus erHiutern und in der folgenden Erzahlung yom Totenbeer das dustere Scbicksaal solcher Verdammnis als Exesnplum schildern." KARNEIN, Alfred. DeAmore in volkssprachlicher Litemtur, s. 85. T7 TRAKTA.T DE AMORE VE SVETLE DVORSKE KULTURY provod, 0 nernZ se ZPlVll domnival, ze je jeho ztracenou druzinou. Teprve kdyz se pfiblizil, zjistil, ze tomu tak nenL V cele zastupu jel na nadhernem koni jeho vildce se zlatou korunou na hlave. Za nlm nasledovala skupina krisnych zen na uslechtilych konkh. KaZda mela nadherne bty a zlatj plast a doprovizeIi ji dva rytlfi (po pravici a levici) a jeden vepredu, kterj vedl kone za uzdu a daval pozor na cestu. Tato skupina byla nasledovana potetnou kavalerii, ktera ji oddelovala od hluku a veavy dalsi casti voje. Pak nisledoval day Zen, ktere byly doprovizeny shlukem rytiru a sluhu. Ale tito muzi nabizeli damam svoji pomoc pfilis horlive a kficeli jeden pres druheho, true jim spiSe pusobili obtiZe, a zeny by byly radeji, kdyby zustaly bez takoveto asistence. Voj uzavirala skupina zbfdacenych zen nevidane krisy, ktere byly nuzne obleceny v naprosto nevhodnych satech navzdory letnimu pocasi na sobe mely vlci kuZe a jely na vyhublych, klopjtajfdch konkh bez uzd a sedel. Tyto zeny kolem sebe nemely wbec Zidne pomocnikya navk ti z predchozkh skupin zvifili prach, kterj zpusobil, ze se damy z posledni skupiny sotva videly. Z tohoto poslednfho voje se vydelila zena na trfnohem koni, ktera na vypravece zavolala jeho jmenem a pobfdla ho, aby jel za nL Rytir tak ucinil, a kdyZ videl jeji krisu spocivajid na nuznem koni, nabidl ji sveho. Ale ona odmftla a sdelila mu, ze sveho pana ted' nenajde, protoze ztratil cestu. Muz ji poprosil, aby mu pomohla, ale ona odvetila, ze to neni mozne drive, neZ se stane svedkem toho, jak se cela skupina uSldH ve svem tabore. Take mu podala vysvetleni k tomu, co vidi: provod pred nim je vojsko mrtvjch (exerdtus mortuorum). Tato informace rytire vydesila, zacal se ttast, zblednul a chtel ujet pryc. Ale jeho provodkyne mu slfbila, ze se mu nic nestane, a zacala popisovat jednotlive skupiny provodu: Vtelejede buh lisky(deusamoris), ktereho lze videt v doprovodu sve druziny kaidy tjden, kdy udeluje jednotlivcum odmeny podle jejich zisluh v pozemskem zivote. Za nfm nasleduji v prvni skupine blaiene zeny, ktere dokizaly behem zivota rozpoznat zasluhy muzu a podle toho jim bud' udelily svoji pnzen, nebo je od sebe odehnaly. Na tyto nynf eekaji pocty a nespocetne dary. Zeny ve druhe easti provodu jsou ty, ktere za zivota neodeptely pot<~senl zadnemu muzi bez oWedu na jeho moraInf kvality. Proto jsou nyni obtezovany velkym zastupem tech, ktefijim chteji nabidnout sve sluzby, ale v koneenem dt1sledku zpusobuji jen nepfijemnosti a zmatek. Damy z poslednl skupiny zamitly pnstup do palace lasky uplne vsem muzum a vilbec nectily boha lasky, proto ted'musi snaset bfdu a tcipeni. Na tyto zeny (vcetne rytftovy provodkyne) cekajf tak straSliva muka, ze se to neda ani vypovedet. Dama apeluje na Zeny, ktere dosud zijf, aby si uvedoFUNKCE NARATIVNIcH SOUCA.STi TEXTU mily, co je muze po smrti eekat. Rytfr si tedy pro sebe a pro publikum shrne, co z cele situace plyne: Kdo slouzi radne bohu lasky, bude stonasobne odmenen, a kdo jej ucizi, neunikne nisledkum v podobe hroziveho trestu. Behem hovoru provod dorazil na krisnou louku, jakou oko smrtelnfka nespatfilo. Cele misto bylo obklopeno stromy rozneho druhu, ktere byly obsypany plody a nadherne vonely. Plocha mela kruhovj tvar a delila se do tri casH (jako tere - pozn. aut.)' Uprostred se nachazel vysoky strom nesoucf rozne druhy ovoce, jehoz vetve se rozprostiraly do Sitky a vytvately zde pfijemny stin. U korenu stromu tryskal pramen ciste vody, kteci chutnala jako nejsladsf nektar. Vedle nej stal zlatj tron ozdobeny drahymi kameny, na nemz sedela kralovna lisky s briliantovou korunkou ve vlasech. Mela nadherne saty a v ruce drzela zlatou vetvicku (virgam auream). Po jeji pravici se nachizelo jdte krisnejsi kreslo, na nemz zatlm nikdo nesedel. Tato centcilni sekce se jmenovala "Potesenf" (Amoenitas). Okolo stromu byly rozmisteny kcisne pohovky s hedvabnymi pfikrjvkami a karminovjmi ozdobami. Druha cast se nazjvala "Vlhkost" (Humiditas). Sem tekly potueky, ktere vychazely z pramene v "Potesenf", jenomze tady nabjvaly na sfle a rozvodnily se natolik, ze cela plocha teto oblasti byla pod vodou tak studenou, ze by se jf zivj clovek nemohl dotknout. Svrchu sem naopak paIilo slunce, protoze tu nebyly zadne stromy. Voda odtud nikam neodtekala. Vnejsi cast nesta jmeno "Sucho" (Siedtas) a pfipominala poust. Cela oblast byla seZehnuta sluncem, zem byla rozpalena, vsude se povalovaly svazky trnu. Uprostred kaideho svazku leZel kmen stromu a u obou jeho koncu stal obrovsky muzo U hranice teto casti zaeinala cestieka, ktera vedla pres Sicdatas aHumiditas do centcilniho prostoru. Jako prvni po ni prosel az do "Poteseni" kcil, kterj se objal s kcilovnou, usedl do kresla a v ruce tnmal krisralovou hiilku. Sem jej nasledovali rytifi a dimy z prvni skupiny. Zeny usedly do kresel, muzi kjejich noham a vsichni se nechali bavit sasky a poslouchali hudbu. tide z druhe cisti voje se take snaiili dostat do stredu kruhu, ale kdyz se jim to nepodafilo, zustali ve "Vlhkosti", kde byli vystaveni dvojimu utrpeni - zespodu museli snaset strasnou zimu a svrchu paleive sluneenf paprsky. Z celeho mista se ozYvalo skffpeni zubu a bedovani. Utrpeni zen bylo 0 to vetsi, ze videly radosti, kterjm se oddavaly damy v "Poteseni". NejhorSi muka ovsem eekala v posledni casti na clenky teed skupiny. Ty si totiz musely sednout doprostfed trnl na kmeny, kterjmi otaeeli zmineni muii, takze je drisaly ostny, a pokud se dotkly bosY'ma nohama zeme, spaIily si chodidla. 78 79 TRAKTAT DE AMORE VE SvETLE DVORSKE KULTURY Rytir se jiz chystal odejit, ale jeho provodkyne jej pobidla, aby si sel ke krali pro dovoleni opustit toto misto, a takejej pozidala, aby se za ni ptimluvil. Vypravec tedy zdvorile oslovil krile, poprosil, aby byl jeho provodkyni povolen ptistup do "PoteSenf" a aby mu panovnik vyjevil pravidla lisky (praecepta amoris). KriI jej povetil, aby se stal jeho vyslancem apodal zenim na tomto svete zprivu 0 tom, co videl a co je ceki. RytHuv ziZitek totiz muze ptispet k jejich spise (salutis occasio). Pak mu sdelil dvanact pravidellisky. Druhou prosbu mu ovsem odeprel, zena, kteri rytire doprovazela, nemuze odejit ze sv<~ho mista, ale budejf poskytnuta alespon trocha ulevy. Kral nakonec rytiti podal svou ktistilovou hulku stirn, ze ji musf hodit do prvni feky, kterou potki. Cestou nazpet se s rytffem jdte rozloucila jeho provodkyne, ktera byla mezidm zbavena svjch dvou t1jznitelu a dostala lepsiho kone. Vypravec tedy odjel, die instrukci vhodil ktistilovou hulku do feky a vritH se nazpet mezi zive. Toto exemplum navazuje na pfedchozf popis Amorova palice, protoZe pracuje sjeho klasifikacf zen do tfi skupin.Jinakjsou ale obe tise ijejich vlidci zcela odlisni. Prvni z nich panuje v palici, druhy, navic spolu s krilovnou, objvi kulatou louku rozdelenou do tfi cisti. Ve vyprivenf neni 0 zadnem palaci, v nemz by drive 2;jly zeny ze zistupu mrtvjch, ani zminka. Exemplum ovsem neni autorovou invend, navazuje totiz na stfedoveky topos familia Herlechini (Herlechinovadruzina), nekdy zvane take divokj hon.Jmeno viidce druziny, ktere se objevuje i ve variantich Hellequin, Herlequin ci Heiething, se nejprve objevuje v Normandii a pak v Anglii. Puvod tohoto mjtu sahi ai ke keltskym kofenum Velke Britinie, odkud pochazi ptibeh 0 krali Bretoncu Herlovi, kterj nedodclel pakt uzavreny s krilem trpasliku, za coz byl spolu se svou armidou odsouzen k vecnemu putovinf. Motiv armady pfizraku je ovsem dolozen uz v antice.3°1 Vypravenf v De amore navazuje na zaznam v kronice Historia ecdesiastica Orderica Vitala. Tento anglo-normansky mnich sepsal na prelomu dvacatjch a tticitjch let 12. stoled monumentiInf dejiny Normanu a sve dilo vystavel jak na pisemnych pramenech, tak na soudobych ustnich svedectvfch. Ptimo z ust farare Walchelina vyslechl pfibeh 0 jeho setkini s vojskem pHzraku. Oeitj svedek dokonce udilost datoval, odehrala se I.lednaI09I. Pri nocni ceste od nemocneho z jeho farnosti se mlady km!z setkal s obrovskou armadou. Nejprve se domnival, zejde 0 vojsko mistniho pina, Roberta (sid), ale najednou se pfed nim objevil obr s obuskem a nandil mu, aby se nehybal a cely vjjev pozoroval. Postupne okolo nej prochazi nekolik skupin mrtvjch, Walchelin v nich totiz poznava 301 Viz SCHMm, Jean-Claude. Revenanti. Praha: Argo, 2002, s. I03-104, Il4-II5. 80 FUNKCE NARATIVNlcH SOUCASTi TEXTU nektere osoby, ktere znal. V prvnim voji krieeji obycejnf lide, jeho sousedi a take zeny (nektere i urozene), ktere pnlis Ipely na majetku ci telesnych rozkosich. Za nimi jde zastup hrobnfku a dva cernf demoni nesou kmen, na nernZ je mucen nejaky clovek. Dale nasleduje skupina kleriku a mnichu, kteti Walchelina prosf, aby se za ne modiiI. Voj uzavira armada tislcU rytiM. Walchelin rna strach, ze mu jeho videnf nikdo neuven, a proto se pokusi ukrast jednoho z konf bez jezdce. Nihlejej zaskocf ctyii pnzraky rytiM a nudjej, abyje nisledoval. Zda se, ze knez je odsouzen k ceste s mrtvjmi, ale jeden z rytfM jej pozada, aby vyndil vzkaz jeho zene a synovi. Walchelin to odmitne, rozzufeny rytfr jej chytf za krk rozpalenou rukou a zanechi mu srim, znamenf potvrzujicf pravost zjeveni. Nihle zasahuje dalsi rytif, ve kterem knez pozna sveho bratra Roberta (sid). Ten ukazuje Walchelinovi, jaky musi snaset trest (nosi take rozzhavene zbrane, protoze za zivota proleval krev), a zapnsaha bratra, aby se ze nej ptimluvil modlitbami a almuznami, jedine tak dojde kjeho vysvobozeni.302 Capellanus prejima z tohoto exemplarniho vyprivenf rozdeleni voje do tn skupin, osobu, kteri pfinuti ociteho svedka sledovat situaci, dokonce se inspiruje i zpusobem tortuty. Jmeno pana, u nejz muz z pateho dialogu udajne slouzil, se shoduje se jmeny hned dvou postav z Ordericovy verze pfibehu. Svedci obou zjeveni take vyslechnou pouceni, ktere je smyslem kazdeho exempla,303 z ust zatracenYch. Obe moralizace se tjkaji spasy dosud zivjch IidL V pripade Ordericova vypraven! spociva zachrana v modlitbach a zivote ve shode s ktestanskym ucenim, u Capellana slouzi cele exemplum jako varovani urcene zenam, jeZ se vyhybaji lisce, coz je ve svetle ostatnfch dialogu zcela logicke. Vystrainy charakter je demonstrovin na osudech zemfelych provodcu. Zatfmco Robertova nadeje spociva v milodarech a modlitbich jeho bratra, rytirova provodkyne se docki pouze jiste ulevy ve svem trapeni. Dalsi verzi Ordericova vyprivenf je starofrancouzske Lai du Trop04 sepsane v rozmezi let lIS? ai 1267. V tomto vypraveni se Lorois, rytif z Artusovy druziny, setka v lese se tfemi skupinami zen, ktere jsou rozdeleny podobne jako v De amore. Clenka tfetf skupiny rytifi vylicf sve utrapy a nahada jej, aby 302 Viz SCHMIIT, Jean-Claude. Revenanti, s. 98-IOO. 0 "divokem vojsku" se zmirlllje take P. Dinzelbacher, in: Posledni vici Clovika: Nebe, peklo, oCistec ve stfedove'bt. Praha: Vysehrad, 2004, s. 68. 30 3 0 exempech z hlediska funkce srov. BREMOND, Claude, LE GOFF, Jacques, SCHMm, Jean-Claude. L'''Exemplum''. Turnhout: Brepols, 1996.176 s. 30 4 Dvojjazycne publikovany text je dostupny na www: BURGESS, Glyn S., BROOK, Leslie C.. 7bree Old French Narrative wis: Trot, Lecheor, Naharet [onlineJ. First published. liverpool: The University of Liverpool, Deparment of French Modern Languagues, 1999 [cit. 2009-08-01J. Dostupny z WWW: . 81