Peire Vidals Trobador me§tanskeho piivodu, syn kozisnika z Toulouse, piisobil pnblizne v letech II8o-1205, ziI asi az do roku 12 I 5. Ziistalo po nem okolo padesati pisni, svedcidch o velike tviirci snadnosti a uhlazenosti. Piisobil u vevody Raymona V. v Toulouse, v Katalansku i Arag6nu, pobjval v Provenci u vikomtii Barrah,) na obou jejich sidlech, hrade Les Baux i v Marseilli, cestoval Lombardii, zn~l Janov, Maltu, Kypr, byl v Palestine s Richardem Lvirn srdcem, dostal se az na uhersky dviir. Vse ostatni ve ctyrech verzich jeho zivotopisu je vetSinou smyslenkou: i pi%eh nasilneho polibku pani Azalais Barralove, pro nejz musH opustit zemi, i historie jeho manzelstvf s kyperskou ttekynf, domnelou neteff cisarovou, na jehoz zaklade si cinil naroky na byzantsky trun. Zval-li se empcrairc, minil tim cisarsM basnicke. K legendam daly popud jeho chlubiva, dobrodruzna, ba excentricka povaha, jeho neklidna toulaYost celym Stredomoffm a nedorozumeni 0 nekolika nejasnych mistech jeho basnio Miij pane tlumocniku Miij pane tlumocnfku, kdybych mel dobreho ore, nedbal bych nepratel: mne stacf totiz jen se objevit, aby uz ve strachu se kazdy chvel a za tronfk sviij zivot nabfzel. Tak divoky a tvrdy umfm byt. KdyZ jsem se v silny pancir priodeI a vzal si mee, co pan Guy dHve mel, kam vkro61 jsem, vsude se hroutil svet. A nenf snad tak drzy nepfftel, aby mi ihned z cesty neseSel, sotvaze krok miij slysel znft. S Rolandem bych se v sHe merit chtel, v dvornosti Berard byl miij u6tel. Tak chrabrjjsem - mnohy mam za to vdek ze casto uz mi posel pnnasel ze zlata prsten, jenz mi Hci met, ze laska rna je dokonaly 16k. Rod rytire jsem nikdy nezapfel, v lasce bych mohl byti cvi6tel. Znam vse, co vyzaduje dvorsky styk. V komnate milejsf neZ hostitel, vsak ve zbroji jsem tvrdsf nad ocel: prede mnou rna strach kazdy protivnik. Klusaka kdyby mi tak nekdo dal, v Balageru by v bezpeci zil kral a v klidu, nerusen by mohl snit. Vzdyf Provence bych mu v mfru spravoval a lupiee zle odhanel bych v dal, takZe by v Autaves i v Crau byl klid. Kdyby kral do Toulouse se odebral a hrabe lucistnfky z mesta vzal, jiz aspa, orsau! kficf v cely svet, pak jako PrvY v utok bych se hnal a ranami je v§ecky zasypal, ze dvakrat rychlej prchali by zpR A kdybych lichotnika uhlfdal ei zavistnik zlou radu kdyby dal, jd lsti by radost chtela rozptjlit, tu neeitanych ran by ochutnal, a byf mel telo mohutne jak val, certa bych na to dbal- prec byl by bit. Pan Rainier is panf pn mne staI. Ted rytire uz ve mne mohou ctft, jenz dik jim samou radost prozfvaI. jezis, jenz kfizovat se dal J eiiS, jenz kfizovat se dal, ktestansky aby spasillid, v Svatou zem ulozil nam jit a kraj, kde za nas um1ral, ptikazal dobyt utokem. Kdyz nesplnime plikaz ten, pak na nebi nas pfivita nejedna kruta VYCitka. A raj, ktery nam sliboval, kde sarna radost je a klid chee dokotan tern otevrit, kdoz za more az' v sirou dal bojovat pujdou s markyzem. Kdo odmftne jit v Svatou zem, toho po smrti neceka nie neili hruza velika. Zfit dneSn! svet, tot jeden zal: kus rozumu v nem nema byt a zlo s nfm lze jen vyvolit. Prye s hfiehem, dobro chvalme daI! Vzdyt easne jde smrt utokem a uniknout ji nemuzem. Proto je blazen dojista, kdo v hrfchu trest si uchysta. Podvod a klam ted zaujal na svete jedno z prednfch mist: jak se rna vira uplatnit, kdyi neverec se mocnyro staI a kafdy, veden mamonem, zhfesi i na pfiteli svem. Kdo zrazuje vsak cloveka, jed pije dany do mleka. Odvahou vladce vynikal, jejz pro skromnost a vfely eit uctival katalansky lid. Ten v dobrote sve malo dbal, ze v bohatstvi, a plilisnem, poddani ziji pred Bohem, ze kafdy dvoru uklada jen nastrahy a IeCky zla. Mene nez paze plati kraI, jenz rozmafile musi zit a jenz vi jmeni utratit, lkaje pak, co kdo promrhaL Ten kral by mel byt utracen a v nesvecenou pohfben zem, kdyz nepfemuze mrzaka a z ran se vzdy jen vyleka. Kdo stareny by miloval, jez v zlo se um1 pohfizit a lasce s mladim protivit! Jim dfky v nevaznosti stal nejeden urozeny pan, jenz nesmi byti jmenovan. Dvomost je pro ne daleka a nikterak je nelaka. Je zapomenut i sam kral: tak zdrienlivy musfm byt a vase pran! vyplnit. Lee kdybych v lasee k sluzbam st~il yam od noei az po sam den, ja ehranen bych byl pfede zlem, nebot jste pro mne, pam rna, eim svetu ruze majova. Jist, kd.li leonsky, ja jsem, ie eest yam vynese tu z cen, jiz rna, kdo v uhor zaseva radost a slova Iaskava. VIDA Peire Vidals byl z Tolosy, synem kozesnfka. Zplvallepe nef kdokoli na svete. Byl to jeden z nejbliznivejslch lidf, kteri kdy ziti, nebot veril. ze je pravda V5e, co se mu zUbilo a co za ni chtel mit. Skladal pfsne snadneji nef kdokoli jiny a nejlepSf melodie k nim. Zplval ty nejv~df posetilosti 0 vilee, lisee a vysmrval se jinym. A je pravda. ze jeden rytrf ze San Ziti mu ufizl jazyk, nebot Peire rozhlaSoval, i.e je milencem jeho zeny. Pan Ucs del Baus jej nechal vylecit. A kdyi byl Peire Vidal zdravY, odjel za more. Pfivezl si odtamtud itekyni, kterou mu dali za zenu na Kypru. Rekli mu, zeje to neter konstantinopolskeho cfsare a ze i on ma. privo na ~(sarstvL Utratil tedyvsechno. co mel, aby postavil flotilu,jelikoz chtel dobYt sve cfsafstvi. NosH cfsafsky znak a nechal se nazYvat dsalem a svou zenu cfsarovnou. Miloval vsechny krisne damy a Hdal od nich lisku. ~echny mu slibovaly splnit jeho pranr. On se tedy povdoval za milenee jich vsech averil, ze kazda po nem umfra touhou. Vzdy jezdil na drahych orich, nosil s sebou nakladne zbrane a sedal na cfsarsky trun. Myslel si, ze je nejlep§f rytlr na svete a damami nejvlc milovanY.