-0 Ke dvory, kde od rana do vecera stoji v fade prirucni voziky, nebo vyjedene stoly s neumytym nadobim, jakych bylo v te dobe na tisice, an i bordel v rue .. t . 5 S onou obrovitou petkou, ktera zari na ctyrech ruznych mistech fasady. Je pozoruhodne, i.e temer vsechny tyto obrazky jsou liduprazdne. Prazdna Porte d'Arcueil v mestskem opevneni , prazdna honosna schod iste, prazdne dvory, prazdne lerasy kavaren, prazdne, jak se slusi, Place du Tertre . Nejsou osameIe, ale bez milady; mesto na techto obrazcich je vyklizene jako byt, ktery jeste nenasel noveho najemce. Prave v techto vytvorech pripravuje surrealisticka 15 3 Camille Recht, ed . E. Alget: LichlbildeJ, Henri Jonquler'es. Paris. Leipzm 1930. 4 AUQust SBndef, AnJilz der Zell. Secnzl g Aufnahmen deutscher Menschen des 20. Jahrnr.mdar/s. Kurt Wolf( I Transmaro VorICiO. MUnchen 1929. \ lotogralie leCive odcizeni mezi clovekem a okolnim svetem. Politicky vyskolenemu pohledu odkrYva pole, kde odpadaji vsechny intimnosti ve prospech objasneni detailu. Je nasnade, ze tento novY pohled sklizel nejmene tam, kde to jinak bYva nejsnazsi: v reprezentativnich portretnich snimcich na objednavku Na druhou stranu, pro lotogralii je ze vseho nejnemoinejsi zrici se lidi. A kdo to nevedel, toho poucily nejlepsi ruske lilmy 0 tom, ie rovnez prostredi a krajina se otevrou teprve takovemu lotogralovi, ktery je dokaie uchopit v bezejmennem jevu, jez maji ve tvari. Moznost tohoto zachyceni je ovsem znovu do znacne miry podminena tim, kdo je sniman . Generace, ktera nebyla posedla touhou po tom, aby na snimcich dospela k potomstvu, se vzhledem k takovYm podnikum spise ostychave uchylovala do sveho iivotniho prostoru (tak jako Schopenhauer do hlubin sveho kresla na Iranklurtskem obrazku z roku 1850); prave tim vsak umoinila, aby se na lotogralicke desce objevil i tento iivotni prostor: sve ctnosti vsak neodkazala. Proto az rusky hrany lilm poprve po desetiletich poskytl prilezitost, aby se pred kamerou objevili lide, jimz vznikla lotogralie nebyla k uzitku. A lidska tvar okamzite vstoupila na lotogralickou desku s novou , nezmernou vYznamnosti. Uz to vsak nebyl portret . Co to bylo? Je znamenitou zasluhou jednoho nemeckeho lotograla, ie tuto otazku zodpovedel. August Sander sestavil radu portretu, jez v nicem nezaostava za mocnou fyziognomickou galerii predstavenou Ejzenstejnem ci Pudovkinem; a ucinil tak z vedeckeho hlediska. Jeho sou borne dilo je vystaveno v sedmi skupinach , ktere odpovidaji stavajicimu spolecenskemu radu, a ma by! vydano ve zhruba petactyriceti svazcich vidy po dvanacti obrazech.'" Zatim mame k dispozici V)iberovY svazek s sedesati reprodukcemi, jeni poskytuje nevycerpatelnou latku k pozorovani "Sander vychazi od rolniku, lidi, jei jSou svazani se zemi, provadi pozorovatele vsemi vrstvami a druhy prolesi ai k reprezentantum nejvyssi civilizace, a zpet az k idiotUm." Autor k tomuto ohromnemu ukolu nepristoupil jako ucenec, neradil se u rasoV)ich teoretiku nebo u spolecenskych vedcu, nYbrz. podle slov vydavatele , vysel "z primeho pozorovani" Toto pozorovani bylo jiste bez iluzi, ba bylo smele, zaroven ale jemne, zcela ve smyslu GoetheovYch slov: "Existuje jemna empirie, ktera se s predmetem nejniterneji ztotoinuje, a tim se stava samotnou teorii." Proto je naprosto v porildku, ie takovY pozorovatel, jako je Dbblin, naraii prave na vedecky moment v tomto dile a poznamenava: "Stejne jako existuje srovnavaci anatomie, na jejimi zaklade se teprve dospiva k pochopeni povahy a vYvoje organu , tak tento lotogral provozoval srovnavaci lotogralii , a vydobyl si tim pozici vedeckeho stanoviska nadrazeneho lotogralum detailu. " Bylo by smutne, kdyby hospodarske pomery zabranily dalsimu zverejneni tak vYjimecneho korpusuo Krome tohoto zasadniho povzbuzeni vsak muieme poskytnout vydavateli jeste jedno, presnejsi: dila, jako je Sanderovo, mohou pres noc ziskat netusenou aktualnost. Presuny moci, ktere se u nas jii projevuji, prispivaji k tomu , ie se skoleni, ostreni fyziognomickeho vnimani muie stat iivotni nutnosti. Muiete 16 prichazet zprava nebo zleva - ale kaidy si musi zvyknout, ie se prihliii k tomu, odkud kdo pochazi . Kaidy to bude muset sam za sebe pozorovat na druhem . Sanderovo dilo neni jen obrazkovou knihou: je to ucebni atlas. "V nasi dobe neni iadne jine umelecke dilo sledovano tak pozorne jako portretni lotografie vlastniho ja, nejblizsich piibuznych a pratel , milovanych," napsal jii roku 1907 Lichtwark, cimi posunul zkoumani z oblasti estetickych distinkci na pole socialnich lunkci. Jedine odtud muieme jit dale. Je opravdu priznacne, ie debata povetsinou ustrnula na esteticke otazce "Iotografie jako umeni", a pritom se temer nevenovala pozornost mnohem nespornejsi spolecenske skutkove podstate "umeni jako lotografie". A prece ma pusobeni lotografickych reprodukci umeleckych del mnohem vetSi vYznam, pokud jde 0 lunkci umeni, nei vice ci mene umelecke utvareni fotogralie, pro niz se zaiitek stal "koiisti lotoaparatu" Amater, ktery se vraci domu se svou spoustou originalnich umeleckych snimku , nesky!a 0 moc utesenejsi pohled nez myslivec, vracejici se z cekane s hromadou zveriny, kterou by mohl vyuiit jedine obchodnik. A vskutku se zda, ze je jii za dvermi den , kdy bude existovat vice ilustrovanych casopisu nei obchodu se zverinou a drubeiaren . Tolik 0 "Ioceni". Ale akcenty se zcela obraceji, pokud se od lotogralie jako umeni presouvame k umeni jako lotogralii. Kaidy se muie presvedcit, oc snadneji nei ve skutecnosti Ize fotografii zachytit obraz, ale predevsim plastiku, a nyni i architekturu. Je opravdu velmi svudne, pi'isuzovat to bezezbytku upadku umeleckeho citu , selhani soucasnikU. Ale tomuto pokuseni se stavi do cesty poznani, ze se pi'ibliine zaroven s vYvojern reprodukcnich technik promenilo chapani velkych del. Jii je nemuzeme pojirnat jako v0vory jednotlivcu; staly se z nich kolektivni utvary, a to tak vYrazne, ze jejich asimilace je primo svazana s podminkou, ie budou zmensena. V konecnem dLlsledku jSQU mechanicke reprodukcni metody technikou zmenseni a dopornahaji cloveku k onomu stupni panstvi nad dily, bez nehoz by se jii nikdy neupotfebila. Je~1l1ze neco charakterizuje dnesni vztahy mezi umenim a lotografii, pak je to nesnesitelne napeti, jei mezi ne vstoupilo skrze lotografii umeleckych del. Mnozi z tech, kteri dnes coby lotografove urcuji tvar teto techniky, vysli z malifstvi. A obratili se k nemu zady po pokusech posunout jeho vYralOve prostiedky k ilvouci, jednoznacne souvislosti se soudobym iivotem. eim bdelejsi byl jejich srnysl pro signaturu casu, tim problematictejsim se poznenahlu staval jejich V)ichozi bod . Nebol' stejne jako pred osmdesati lety, i dnes prevzala fotografie Stafetu od malirstvi. "Tvurci moinosti toho , co je nove," rika Moholy-Nagy, .byvajf vetsinou zdlouhave odhalovany starymi lormami, starymi nastroji z tvurCich oblast i, jei byly s objevem noveho sice jii v zasade vyrizeny, ale pod tlakern novaho, ktere se chysta, se ienou do euforickeho rozkvetu. Napr futurislicks (statlcka) malba prinesla pevne nafysovanou problematiku simultaneity pohybu, utllareni momentu casu, problematiku, ktera ji samotnou pozdeji znicila; a 10 v dobe, kdy byl film sice jii znam, ale jeste dlouho nepochopen [... J Stejne 17 tak muzeme - s jistou opatrnosti - nektere z dnesnich maliru , pracujicich popisne-predmetnymi prostredky (neoklasiciste a veriste), povazovat za predchudce nove popisne opticke tvorby, jez bude zahy vyuzivat jen mechanickeho, technickeho prostredku." A Tristan Tzara roku 1922: "Kdyz bylo stizeno dnou vsechno to, co se nazYvalo umenim, zazehl fotograf svou svitilnu 0 sile tisice svicek a jeho papir citlivY na svetlo postupne absorboval cern nekterych predmeW denni potreby. Odhalil dosah jemneho, nedotceneho zablesku, dulezitejsiho nez vsechny konstelace, jez se nabizely k potese nasich oci." Ti, kteri presli od vYtvarneho umeni k fotografii nikoli z oportunistickych duvodu , nahodile ci z pohodlnosti , tvori dnes avantgardu mezi kolegy z oboru , jei:to se postupem sveho vYvoje do jiste miry zastitili proti nejvetSimu nebezpeei soudobe fotografie, proti umelecko-prumyslovemu zabarveni. "Fotografie jako umeni, " pravi Sasha Stone, "je velmi nebezpeena oblast." Pokud se fotografie vymanila ze souvislosti, do nichz ji zasadili Sander, Germaine Krullova ei Blossfeldt, pokud se emancipovala od fyziognomickych, politickych, vi'ldeckych zajmu, pak se stava ,,1vurci". Veci objektivu je "shrnuti v celek"; nastupuje fotograficky smok. "Ouch prekonavajici mechaniku vyklada jeji exaktni vYsledky jako podobenstvi zivota." eim hloubeji zasahuje krize soudobeho spolecenskeho usporadani, eim urputneji jeho jednotlive momenty navzajem vstupuji do mrtvolne protikladnosti , tim vice se one tvurei - ze sve nejhlubsi podstaty variujici: protiklad jako jeho otec a napodoba matka - stava fetisem, jehoz rysy vdeei za svuj zivot jen zmene m6dniho nasviceni. Co je na fotografovani tvurGi, je jeho odevzdanost m6de. "Svet je krasny" - presne to je jeho deviza. V ni si strhava masku onen fotograficky postoi, ktery montuje do veskerenstva kazdou plechovku konzervy, ale nedokaze zachytit ani jednu lidskou souvislost, v niz se nachazi, a tak je tato konzerva i ve svem nejzasnenejsim syzetu spise predchudcem sve prodejnosti nez sveho poznani. Jelikoz je vsak pravou tvari teto fotograficke tvorivosti reklama anebo asociace, je jejim legitimnim protejskem demaskovani anebo konstrukce. Nebol" situace se podle BrechtovYch slov "zkomplikovala natolik, ze prosta ,reprodukce reality' vypovida o skuteenosti mnohem mene nez kdy driv. Fotografie KruppovYch zavodu ei A. E. G. 0 techto institucich skoro nic nerekne. Vlas1ni realita sklouzla do funkenosti. Zvecneni lidskych vztahu, tedy napr. tovarna, jiz tuto funkcnost nevyjevuje. Jde tedy opravdu 0 to ,neco vystavet', neco ,umeleho', ,sestaveneho'." Je zasluhou surrealistu , ze vychovali pionyry takove fotograficke konstrukce. Dalsi etapu v teto rozmisce mezi tvurci a konstruktivni fotografii predstavuje rusky film. Nebudeme prehanet, rekneme-li , ze nejvetsi vYkony jeho reziseru byly mozne jen v zemi, kde fotografii nejde 0 puvab a sugesci , ale 0 experiment a ponauceni. V tomto smyslu, a jedine v tomto smyslu, dnes muzeme vykladat one impozantni uvitani, s nimz roku 1855 pozdravil fotografii neohrabany ideovY malir Antoine Wiertz: "Pred nekolika lety se nam, ke slave nasi doby, narodil stroi, jenz jest dennodenne k udivu naseho mysleni a k udesu nasich oGi. Drive nez 18 uplyne stoleti, bude tento stroj stetcem, paletou, barvami, dovednosti, zkusenosH, trpelivosti, agilnosti, neomylnosti, barvitosti , lazurou, vzorem , zavrsenim, extraktem malirstvi [..J Nemysleme si, ze daguerrotypie umeni zabij i [ ..J Jakmile daguerrotypie, toto olb rimi dite, vyroste , az se rozvin ou vsechny jeji dovednosti a sily, pak ji ruka genia naraz chytne za siji a nahlas vykrikne: Ty tam, ted' me poslouchej! Budeme pracovat spoleene l " Jak chladne, ba pesimisticky zneji oproti tomu slova, jimiz 0 ctyri roky pozdeji ve svem "Sal6nu roku 1859" oznamil ctenarum tuto novou techniku Baudelaire. Ani tyto vety dnes jiz nemuzeme cist bez lehkeho posunu durazu. Ponevadz ale predstavuji protejsek slov vYse zminenych, podrzely si svuj dobry smysl coby nejprisnejsi obrana vuci vsemu uzurpovani umelecke fotografie : "V dnesni smutne dobe se objevil novY vynalez, ktery nemalo pomohl utvrdit sebevedomi hlouposti, [ ..J ze umeni muze by! jen vernou reprodukci pfirody. [ ..J Buh mstitel vyslysel prani davu . Daguerre se stal jeho Mesiasem." A dale: "Bude-li fotografii dovoleno, aby nahradila umeni v nekterych jeho funkcich, brzy je vystrnadi uplne nebo je zkazi za pomoci sveho prirozeneho spojence - hlouposti davu. Je proto treba, aby se vratila ke svemu skutecnemu ukolu, jimz je slouzit vede a umeni."· Jednu vec vsak tehdy nepochopil ani jeden, ani Wiertz, ani Baudelaire: pokyny, ktere spocivaji v autenticite fotografie. Nadale jiz nebude mozne obejit Ie reportazi, kde klise pusobi jen tim, ze se v pozorovateli jazykove asociuji. Kamera je stale mensi, stale pripravenejsi zachytit prchave a tajemne obrazy a jimi zpusobeny sok zastavuje asociacni mechanism us pozorovatele. Na tomto mists musi nasadit popisek , ktery zahrne i fotografii: do literarizovani vsech oblasti zivota , bez nehoz by veskera fotograficka konstrukce nutne zustala vezet u priblii nosti. Ne nahodou se Atgetovy fotografi e prirovnavaly k sn imkum z mista clnu . Neni vsak kazdy kout nasich mest mistem cinu? A kazdy kolemjdouci pachatel? Nema fotograf - potomek auguru a haruspexu - odhalit na svYch obrazcich vinu a provinile? Rika se , ze analfabetem budoucnosti nebude ten , kdo neumi cist a psat , nybrz ten, kdo nerozumi fotografii Nemame vsak povaiova! za analfabeta take fotografa, ktery neumi eist sve vlastni obrazky? Neslane se popisek podstatnou soucasti snimku? To jsou otazky, v nichz se uvolnuji hlsloricka napeti odstupu devadesati let, jez oddeluji soucasniky od casu aguerrotypie. Prave zareni techto jisker vsak pusobi, ze prvni fotografie vystupuji z temnot doby praotcu tak krasne a nepristupne. (ian1l 19 5 Charles Baudela...-o, "SatOn roku 1859-. In: Uvah y o nfJklerycfl souCasnicich, pre" Jafl Vladislav. Ollcon. Praha 1968, s 382 a 384.