OSNOVA - ESB071 Kategorie dějin estetiky podle Wladyslawa Tatarkiewicze (probraná látka - podzim 2015) Władysław Tatarkiewicz -BIBLIOGRAFIE * 3. dubna 1886 Varšava + 4. dubna 1980 Varšava Studium • Varšava, Curych, Berlín • Marburg – Philipps-Universität Marburg - disertační práce - 1910: Die Disposition der Aristotelischen Prinzipien (Systém pojmů ve filosofii Aristotela) Univerzitní a pedagogická činnost Varšava 1913–1919 · publikační činnost, životopis - klasicistního sochaře Jakuba Tatarkiewicze, historie výtvarného umění v Polsku v 19. století, cesta do Petrohradu 1913 – přednášel filosofii na vyšších ženských školách 1915–1919 – svobodná Varšavská univerzita – přednášky z filosofie Vilnius · katedra filosofie – 1919–1921 Poznaň · katedra dějin umění – 1922/1923 působení ve Varšavě 1923–1960 Varšavská univerzita – katedra filosofie 1939–1945 – tajné přednášky (II. sv. válka) 1950–1956 – zákaz přednášení (komunismus) 1956–1960 – katedra estetiky VĚDECKÉ PUBLIKACE filosofie • O szcześciu (1947) - O štěstí • třísvazkové Dějiny filosofie (1931, 1950) • Droga do filozofii i inne rozprawy filozoficzne - Cesta filosofií estetika • Skupienie i marzenie. Studia z zakresu estetyki (1951) - Uvažování a snění • Cesta skrze estetiku - Droga przez estetikę (1972) • Historie šesti pojmů - Dzieje sześciu pojęć (1975) Dějiny estetiky – Historia estetyki (1960, 1967) • Starověká esetika - Estetykastarożytna • Středověká estetika - Estetykaśredniowieczna • Novověká estetika - Estetykanowożytna Historie pojmu „UMĚNÍ“ latinsky – ars řecky – τέχνη – techne ANTIKA UMĚNÍ - tvoří pole pravidel -> DOVEDNOST dovednost vyrobit nějaký předmět, dům, sochu, loď, postel, hrnek, oblečení -> SCHOPNOST schopnost velení armádě, vyměřování pole, přesvědčování publika POEZIE -> FANTACZIE, NADŠENÍ, TOUHA (opak umění) STŘEDOVĚK liberales – svobodná umění TRIVIUM - gramatika, rétorika, dialektika QUADRIVIUM - aritmetika, geometrie, astronomie a hudba (muzikologie) vulgares – vázaná/mechanická umění -> vyžadují fyzickou práci sochařství, malířství, tesařství, hrnčířství, vojenství pozice malířství a sochařství tvořena podle pravidel -> umění rozpor: vyžadovala fyzickou práci X -> svobodná umění nebyla užitečná X -> vázaná umění 1747 – Charles Batteux - Lebeauxartsreduits a un meme principe -> KRÁSNÁ UMĚNÍ třístupňové rozdělní · umění mechanická: řemesla · užitá umění: pěkný, užitečný předmět · krásná umění: uspokojení duchovních potře Spory o definici umění TVORBA DEFINICE: · stanovit rod, do kterého daný pojem náleží · definovat specifické vlastnosti rodu ROD UMĚNÍ = vědomá lidská činnost = výtvor vycházející z této činnosti specifické vlastnosti umění ? Specifickou vlastností umění je to, že… 1. tvoří krásu 2. napodobuje skutečnost 3. dává věcem formu, tvar, strukturu 4. vyjadřuje expresi 5. vyvolává estetický prožitek 6. šokuje ad. 1 • klasická definice využívaná do 18. století • def.: „Uměním se nazývá ten rod lidské tvorby, který směřuje ke kráse a dosahuje ji.“ ad. 2 • od antiky po 18. století • def.: „Umění napodobuje skutečnost.“ ad. 3 • 19. – 20. století • def.: „Umění tvoří předměty – dává formu, tvar či strukturu materiálu a myšlenkám.“ ad. 4 • 20. – 20. století • odkaz na tvůrce, nikoliv na um. dílo • Condillak, Diderot, romantici, Benedetto Croce • filosofie, psychologie umění, abstraktní umělci ad. 5 • 19. – 20. století • def.: „Specifickou vlastností umění je, to že evokuje estetický prožitek – údiv a vzrušení.“ • odkazuje na percepci um. díla – podobně jako definice: „specifickou vlastností umění je to, že tvoří krásu“ ad. 6 • 20. století • def.: „Úkolem umění není exprese, ale imprese – navodit silný dojem, útočit na diváka.“ konvenční umění vs. avantgarda • 2. polovina 19. století • konvenční umění: – program – pravidla – tvorba „krásného“ umění – dojem - potěšit nikoliv otřást Avantgarda • PROTIKLADY – OPOZICE vůči konvenčnímu umění • tři období: – „odmítnutí - prokletí“ – „bojující“ – „vítězní“ Klasifikace umění ANTIKA SOFISTÉ • užitečné – nutné pro život • příjemné – doplňkem života Plutarchos (46–127) • užitečné • příjemné • kultivuje dovednosti PLATON klasifikace podle vztahu ke skutečnosti • výrobní • reprodukční -> • produkování reálných předmětů • fikce ARISTOTELES • umění doplňuje přírodu • umění napodobuje UMĚNÍ VOLNÁ A VÁZANÁ artes liberales a artes vulgares • fyzická práce - podmínka plynoucí ze společenského kontextu Marcus Fabius Quintilianus (35–96) • teoretická umění – např. astronomie • umění bez produktu + činnost – např. tanec • umění s produkty – např. malířství Marcus Tullius Cicero (106 – 23 př. n. l.) kritérium – vážnost umění • nejvážnější (artesmaximae) – politické a vojenské velení • střední (midiocres) – myšlenkové umění – věda, poezie, rétorika • menší (minores) – ostatní - malířství, sochařství, hudba, scénické umění, atletiku Marcus Tullius Cicero kritérium – mluva • umění němé (quasi mutae) • umění se slovy (in katione et in lingua) PLÓTÝNOS kritérium – intelektuálnost Umění, které … 1) vytváří fyzické předměty - architektura 2) souvisí s přírodou - jak medicína, tak zemědělství 3) napodobuje přírodu – malířství, sochařství 4) zdokonaluje a vylepšuje lidskou činnost - jako rétorika, politika 5) je čistě intelektuální - geometrie STŘEDOVĚK • liberales – svobodná umění gramatika, rétorika, dialektika - Trivium aritmetika, geometrie, astronomie a hudba – Kvadrivium • vulgares – vázaná/mechanická umění -> vyžadují fyzickou práci vulgares – vázaná/mechanická umění • 12. století – snahy o rozdělení např.: – arsvictuaria – sloužící k obživě – lanificaria – sloužící k odívání – architektura – dávající stavby – suffragatoria – prostředky k transportu – medicinaria - léčí nemoci – negotiatoria – směna bohatství (bankovnictví) – militaria - umění obrany Hugo ze svatého Viktora (1097 – 1141) • lanificium - odívání • armatura – strojnictví (architektura) • navigatio - doprava • agricultura - zemědělství • venatio – lov/myslivost • medicina - lékařství • theatrica – divadelnictví – umění, která baví publikum – nejen divadlo, také veřejné soutěže, cirkusy, rétorická vystoupení Tomáš Akvinský • umění je správné pořadí myšlenek (recta ordinatio rationis) Vztah umění a poezie ANTIKA • Proč není poezie uměním: – netvoří z materiálu – netvoří podle pravidel UMĚNÍ POEZIE - obecná pravidla - individuální myšlenky - rutina - tvorba - dovednost - inspirace -> poezie byla postavena proti umění POEZIE A JASNOVIDECTVÍ básník počítá s pomocí Apollóna a Múz poezie je inspirovaná bohy/vyšším řádem básník je nástrojem božstev POEZIE A IRACIONALITA poezie určuje cestu duši PROSTŘEDEK: fascinace, iracionalita, očarování, svádění mysli přístupy: • odmítaní – poezie manipuluje – Platon • přijímání – má velkou sílu – působí nadlidsky POEZIE A ZNALOST • UMĚNÍ – znalost technických schopnosti – empirická zkušenost – jevy z reálného světa • POEZIE – znalost nejvyššího řádu – „obcuje s božskou podstatou“ – znalost intuitivní a iracionální - duchovní svět – rozpoznání podstaty bytí Platon poezie je poznání • mania apriorní poznání ideální existence • techne reprodukce smyslové skutečnosti · poiesis – pojem pro básně a hudbu Aristoteles odmítá manickou poezii zůstává u poezie spočívající v nápodobě poezie na úrovni výtvarného umění dvě složky „mimetického“ umění: • jak by skutečnost mohla vypadat – dotváří skutečnost • jak vypadá „Uspokojení, kterého dosahují, spočívá v tom, že posluchač či divák rozpoznává v jejich tvarech reprodukovanou skutečnost.“ Středověk • neindividuální charakter umění • umění = habitus – návyk dovednosti; návyk praktického intelektu Tomáš Akvinský umění = uspořádání rozumu „lidské činy za pomoci určitých prostředků dojdou do stanoveného cíle“ Renesance • bezprostřední inspirace umění (neoplatonismu - Marsilio Ficino) středověk renesance rutina individualita pozorování představivost dovednost inspirace intelektualismus emocionalita umělec je myslitel, nikoliv věštec zdrojem umění – vědomá myšlenka krása je reálná a smyslová, nikoliv mystická Forma: „historie jednoho pojmu a pěti významů“ mnohoznačnost výrazu: • latinsky - forma • řecky - morfe aeidos – morfe – zjevné formy - TVAR – eidos – pojmové formy – IDEA, VZOR forma A • uspořádání / soustava částí • OPOZICE – elementy, složky, části (ty forma A spojuje v CELEK) forma B to co bezprostředně vnímáme smysly OPOZICE – obsah/podstata (např. poezie – zvuk slov = forma, smysl slov = obsah) forma C ohraničení, kontura, tvar OPOZICE – látka, materiál (převažuje v malířství, sochařství, architektuře) forma D ARISTOTELES formová podstata předmětu entelechia OPOZICE – náhodné vlastnosti předmětu forma E KANT přispění rozumu k porozumění předmětu OPOZICE - to co nevzešlo a není vytvořeno rozumem, ukazuje se to z vnějšku skrze zkušenosti UMĚLECKÁ TVORBA umění bez pojmu „tvorba“ ANTIKA Umění neobsahuje tvořivost, bylo by chybné, kdyby ji obsahovalo. Umění je schopnost zhotovit věci. „Příroda je dokonalá a člověk ji musí ve svých činech následovat.“ svobodná tvořivost odděluje člověka od tohoto optimálního stavu Umělec je objevitel, nikoliv vynálezce. VYJÍMKA – BÁSNÍK pojem poiein (řečtina) – činnost / tvorba Básník má svobodu, netvoří podle pravidel. ANTIKA – Řím facere creare -> konat, činit, tvořit STŘEDOVĚK – KŘESŤSNSVÍ creatio ex nihilo činnost Boha tvořícího z ničeho creatio continuo = neustálé tvoření / neustálý pohyb RENESANCE M. Ficino – umělec „vymýšlí“ své dílo Rafael - umělec tvaruje obraz podle své ideje Leonardo – umělec používá tvary, které v přírodě nenajdeme Michelangelo – umělec spíše realizuje svou představu, než nápodobuje přírodu -> umění doplňuje přírodu 19. století pojem tvorba – synonymum pro umělce a básníka – vytváření fikce UMĚLECKÁ TVORBA 20. století pojem tvorba – umění, věda, technika, příroda LIDSKÁ TVORBA současné chápání tvorby NOVOST + duševní energie „Tvorba vyjadřuje nové věci, rozšiřuje hranice našeho života, objevuje sílu a nezávislost lidské duše v jedinečnosti a neopakovatelnosti.“ + hédonistický účinek