Claire Marynower


                           Čtenářský deník: Mona Ozouf, Svědectví románu

                  19. století mezi starým režimem a Velkou francouzskou revolucí


Mona Ozouf, historička specializující se na studium Velké francouzské revoluce, vzdělávání a
republikánskou myšlenku, působí v současné době jako ředitelka[P1]  Národního výzkumného centra
(C.N.R.S.). Její poslední dílo se zaměřuje na studium úzkých vztahů, které spojují dějiny a
literaturu. Dílo Svědectví románu nastiňuje ojedinělý způsob, jakým román zachycuje staletý[P2]
boj odehrávající se mezi starým režimem a Velkou francouzskou revolucí v průběhu [P3] 19. století
ve Francii. Postupným studiem čtrnácti dobových děl velkých[P4]  romanopisců (Balzac, Sand, Hugo,
Zola, atd.) popisuje náročný nástup společnosti založené na rovnosti. Nastiňuje způsob, jakým se v
klasickém románu projevuje odpor [P5] někdejšího režimu a zároveň snaha nastolení rovnosti ve
společnosti. Díky tomu můžeme [P6] nakonec dospět ke konfrontaci těchto dvou protichůdných světů.
Dílo zaznamenalo neobyčejný úspěch a v roce 2002 získalo cenu[P7]  Francouzské akademie.


Zlom, který způsobila Velká francouzská revoluce, světící[P8]  princip rovnosti a zároveň
podkopávající základní výsady aristokratické společnosti, nemohl nastat náhle a definitivně.
Společnost starého režimu a její hodnoty mají, dle Mony Ozouf, nadále vliv na celé období a to se
také odráží i v románu[P9] . Starý režim dále přežíval, ačkoliv jakkoliv [P10] oslabený, jako by se
nic nestalo. Existovalo tak uskupení, [P11] které autorka přezdívá „vnitřní emigranti“, kteří
setrvávali mimo děj[P12]  věcí a spoléhali dál na moc aristokracie. Útočištěm těchto lidí se stává
nejčastěji venkov, protože tlumí politický šok [P13] a přijímá dočasně ochromenou[P14]  společnost.
Autorka vyznačuje [P15] přítomnost tohoto typu společnosti ve Stendhalově románu Lucien Leuwen.
Toto dílo uvádí postavy, které si neustále přehrávají minulost, vedou debaty o stále stejných
lítostech a uplatňují svou moc, spíše symbolickou než politickou, v malých městysech.


Díky tomuto románu si uvědomujeme, že chování a mravy jsou odolnější než názory, a také že i
společnost znalá teorie rovnosti stále ještě tíhne k aristokracii. Ta vzbuzuje obdiv svého
ušlechtilého chování a úkolu[P16] , který se snaží učinit příjemným[P17]  stejně jako vytvářet
zdvořilé mezilidské vztahy. Tak v městské a republikánské společnosti přetrvává umění konverzace,
sofistikovanost vystupování a koketní chování. Tento půvab aristokracie se dotýká romanopisců[P18]
samotných. Jsou si vědomi toho, že jejich námět ústí[P19]  v dobré mravy jakožto doplněk
společenského života. Literatura je živená způsoby a tradicemi, nejvíce se soustředí na výjimečné a
dělá z nich hrdiny, nevěnuje se možnosti tzv. „tabula rasa“ evokující[P20]  minulost, předky a tím
význam dědičnosti. [P21] Nemůže tedy úplně vyčerpat [P22] ideologický zvrat demokracie a věnuje
[P23] se tedy jen některým minulým formám. Z tohoto titulu je podle autorky zajímavé sledovat, jaký
může být rozdíl mezi předstihem myšlenek a koncepcí[P24]  mezilidských vztahů. Ve svém díle Hříchy
pana Antonína se George Sand usnáší[P25]  na vytvoření utopické společnosti, která se paradoxně
pokouší umožnit aristokratický život všem za [P26] předpokladu, že si chování [P27] zachová svůj
smysl i v demokratickém světě.


celkově pěkné, porozumění dobré, až na nepřesnosti typu P13, 26

větší posun významu P15, 19


propracované, většinou správně fční perspektiva větná (FPV)
________________________________

 [P1]lépe: řed. výzkumu, výzkumná ředitelka

 [P2]nemusí být

 [P3]to by nebylo zcela přesné, „jak (ten boj) poznamenal  celé století“

 [P4]mohlo by být i největších, nejdůležitějích

 [P5]n zcela srozumitelné, je to ve významu „odolnost/ vytrvalost“

 [P6]to vše se děje v románu

 [P7]nechat Guizotovu, Prix de l´AF je něco jiného, cen Af je více

 [P8]i vyznávající/ porsazující

 [P9]ano, výborně, i výše dobře FPV

 [P10]jen jedno z toho

 [P11]není třeba hledat výraz pro skupinu, to byli i jedinci

 [P12]běh

 [P13]lépe v mn.č.. nebo „nárazy“

 [P14]ustrnulou/znehybnělou

 [P15]zaznamenává/ nachází

 [P16]7. pád nebo  „díky“

 [P17]-mi

 [P18]i

 [P19]spočívá v/ „námětem jsou...“

 [P20]ne, oni vylučují možnost „začátku od nuly“, a proto připomínají minulost

 [P21]lépe „tradice/ předávání dědictví“

 [P22]pozor, zde je „épouser“

 [P23]přiklání se k

 [P24]pokrokem v koncepci -  „celle sur..“

 [P25]to u jedné osoby nepůsobí přirozeně, lépe „dospívá k“

 [P26]na zákloadě předpokladu, tedy „protože se domnívá“

 [P27]mravy (dobré mravy)/ způsoby