Stručná pravidla pro odvození dvoudobého rytmu japonštiny

Základní rytmickou jednotkou v japonštině je móra (モーラ、拍). V plynulém toku řeči se móry sdružují do
větších rytmických celků, tzv. taktů (フット, foot) – jednotek, jež jsou základem rytmu daného jazyka.
Japonština je jazykem, jenž se vyznačuje v základu dvoumórovými takty.

Př.1:  Konničiwa.                    „Dobrý den.“

         こんにちは                          5 mór (ko / n / ni / či / wa)

         こん　にち　は                  kon / niči / wa


                                    Pozn.: Poslední móra v příkladu tvoří „polovinu taktu“, 1 dobu.

Pravidla:

1.     Primární prioritu pro společný takt má spojení [○ + specifický foném]
(tj. [○ + dlouhá samohláska], [○ + moraické N], [○ + geminace]), dále [○ + samohláska[1]] a sufixy
[desu/-masu[2]].

2.     Sekundární prioritu pro společný takt má spojení kterýchkoliv dalších dvou po sobě jdoucích
mór.

3.     Přebývající móry tvoří samostatně „polovinu taktu“.

4.     Rytmus je tvořen napojováním plných a „polovičních“ taktů.



Př.2:  Hadžimemašite.             „Dovolte mi, abych se představil/a.“

         はじめまして            6 mór (ha / dži / me / ma / ši / te)

         Pravidlo 1.   →      ha dži me [ma ši] te

         Pravidlo 2.   →      [ha dži] me [ma ši] te

         Pravidlo 3.   →      [ha dži][me][ma ši][te]


Př.3:  Ohajó gozaimasu.                   „Dobré ráno.“

         おはようございます         9 mór (o / ha / jo / ´ / go / za / i / ma / su)

         Pravidlo 1.   →      o ha [jó] go [za i] [ma su]

         Pravidlo 2.   →      [o ha][jó] go [za i][ma su]

         Pravidlo 3.   →      [o ha][jó][go][za i][ma su]
________________________________

[1] Zde je samohláskou myšlena móra, tvořená pouze samohláskou.

[2] Včetně jejich dalších alomorfů.