Jiří Pešek Universitat Masaryk de Brno KJIA011 Dějiny Katalánska I Katalánská hrabství (801–988): Zrod samostatného Katalánska Muslimská invaze do Katalánska • 711: Muslimská invaze na Pyrenejský poloostrov, velice rychlé ovládnutí celého území; Vizigóti nebyli schopní se organizovaně bránit. • 716: Ovládnutí Katalánska, pád Barcelony. Některá města na území Katalánska se vzdávají rychle a takřka bez boje (Lleida), jiná bojují do posledního muže (Tarragona) a jsou následně takřka celá zničena. • Část dnešního Katalánska (Lleida, Tarragona, Tortosa) zůstane až do 12. století součástí arabské civilizace (Al-Andalus), avšak druhá část – tzv. Catalunya Vella – bude v 9. století dobyta franskými oddíly a rozdělena do několika samosprávných oblastí – hrabství. Z těch se později vyvine samostatné Katalánsko. „Znovudobývání“ Katalánska • V roce 732 Karel Martel (686-741), franský majordomus, zahnal muslimské oddíly v bitvě u Poitiers. Díky tomu byla zastavena arabská invaze do Evropy a muslimští nájezdníci byli postupně vytlačeni zpět za Pyreneje. • Tento fakt potěšil papeže → sympatie vůči Martelovi a pokračovatelům jeho rodu → Martelův syn, Pipin III. Krátký (714-768), korunován franským králem (751). Ve své závěti rozdělil říši mezi své dva syny – Karla Velikého a Karlomana I. • 778: Karel Veliký (742-814) podnikl neúspěšnou výpravu na Pyrenejský poloostrov, Arabové jsou v té době však již zcela vytlačení z území dnešní Francie. • 785: Franská armáda dobyla Gironu a v pozdějších letech i okolní oblasti. „Znovudobývání“ Katalánska • V říjnu 800 začalo velké obléhání Barcelony (Barxiluna). Muslimský vládce města (walí), Sadun al-Ruayni, se pokusil utéct do Córdoby, aby přivedl posily, avšak byl dopaden a popraven. Posledním muslimským vládcem Barxiluny tak byl Harun. Ten hodlal bojovat do posledního muže a nevydat Frankům město za žádnou cenu. Byl spřízněn s místní vizigótskou šlechtou a ta ho nakonec zajala a město vydala dobyvatelům (3. dubna 801) • Dobyvatelé: Lluís el Pietós (778-840) a Guillem de Tolosa (768-812). Lluís el Pietós následně vytvořil Barcelonské hrabství (Comtat de Barcelona) a jmenoval jeho vůdce, hraběte. V prvním období Barcelonského hrabství tak nešlo o žádný dědičný titul – hraběte jmenoval franský král (tak tomu bylo i u ostatních hrabství). Rozšiřování franské říše (Zdroj: wikipedia.org) Vznik katalánských hrabství • Ihned po připojení katalánského území k franské říši bylo toto rozděleno do menších správních celků – hrabství. • Celému nově připojenému území se též v průběhu 9. stol. říká Marca Hispànica. Tento termín ale neoznačoval nějakou vyšší správní jednotku, šlo spíše o geografické pojmenování určité oblasti. • Katalánská hrabství: Barcelona, Berga, Besalú, Cerdanya, Conflent, Empúries, Girona, Manresa, Osona, Pallars, Ribagorça, Roselló, Urgell. • V čele každého hrabství byl hrabě jmenovaný franskými králi. Většinou šlo o šlechtice franského původu, občas ale pozici hraběte zastávali i „domácí“ zástupci původní vizigótské šlechty. Postupem času byla jednotlivá hrabství spojována (9.–12. stol.). Nejdůležitějším bylo již od počátku Barcelonské hrabství (Comtat de Barcelona). Marca Hispànica: nárazníkové území franské říše (9. stol.) (Zdroj: Rodó, 2007: 11) Barcelonská hrabata • Berà I (801-820) • Rampó (820-825) • Bernat de Septimània (826-832 a 835-844) • Berenguer I (832-835) • Sunifred I (844-848) • Guillem I (848-850) • Aleran i Isembart (849-852) • Odalric I (852-858) • Unifred I (858-864) • Bernat de Gòtia (865-878) • Guifré I el Pelós (o Pilós) (878-897) • Guifré II (Borrell I) (897-911) • Sunyer I (911-947) • Borrell II (947-993) + Miró (947-966) Barcelonská hrabata Berà I (801-820) • První barcelonský hrabětem se stal Berà, syn Guillema de Tolosa a princezny Kunegundy. Berà se aktivně účastnil obléhání a dobytí Barcelony. Během svého působení zavedl v hrabství franské právo, obyvatelé Barcelony se pak těšili privilegiím plynoucím z pozice hlavního města hrabství. Účastnil se společně s Ludvíkem Pobožným též tří tažení na Tortosu (804, 808, 809), ale všechna byla neúspěšná, muslimové město pokaždé ubránili. • Později se stává i hrabětem z Girony a z Conflentu. V letech 812 a 815 mír s muslimy, Berà tehdy aktivně prosazoval právě mír, zatímco Lluís el Pietós chtěl muslimy v Tortose a dalším okolí vyhnat – oba se tedy ve svých názorech značně rozcházeli. Proto byl následně Berà obviněn ze zrady. Musel podstoupit souboj, prohrál, vyhoštěn do Rouenu, kde 844 zemřel. Rampó (820-825) • Náhrada za Berà I, franský šlechtic z císařského dvora, zemřel v roce 825. Barcelonská hrabata Bernat I de Septimània (826-832 a 835-844) • Nevlastní bratr Berà I. Během své vlády měl problémy s intrikařením na franském královském dvoře + potíže s revoltami (Berenguer I). Díky vojenským úspěchům vládl v Barceloně, Gironě, Narbonne, Carcassone a Toulouse. Ve svém druhém období vlády si budoval silnou vůdčí pozici – náznak seces. tendence od franské říše. Nakonec obviněn ze zrady a 844 v Toulouse popraven. Berenguer I (832-835) • Politický protivník Bernata I. Využil situace, politických intrik a Bernata nahradil. Ale jen na pár let, pak nečekaně zemřel → návrat Bernata I. Sunifred I (844-848) • Titul hraběte získal za věrnost franskému králi. Syn: Guifré el Pelós. Guillem I (848-850) • 848 převrat, ovládl Barcelonu a Empúries (rebélie proti franskému králi). Guillem I byl synem Bernata I, chtěl zpět území, kterému dřív dominoval jeho otec. Jeho příklad ilustruje vnitřní rozepře a intriky uvnitř těchto franských hrabství. Nakonec spojenectví s muslimy → poražen a zemřel v Barceloně 850. Barcelonská hrabata Aleran I (849-852) • Pověřen ukončit Guillemovu rebélii. Mír ale neudržel dlouho → Guillemovi muslimští spojenci v roce 852 vyplenili Barcelonu mezi nimi možná i samotného Alerana. Aleran vládl spolu s Isembardem. Odalric I (852-858); Unifred I (858-864) • Po podpisu míru s Maury, kteří vyplenili Barcelonu, byl na místo barcelonského (gironského, rossellonského, etc) hraběte dosazen Odalric. I on ale doplatil na dvorské intriky, 858 sesazen Unifredem I. Ten ale dopadl podobně, sesazen 865 Bernatem II. Bernat II/Bernat de Gòtia (865-878) • Řada z předchozích rebélií proti franským králům jen dokazovala snahu regionu o osamostatnění se (nebo alespoň snahu všech jeho panovníků). Stejný byl i případ Bernata II, který též odmítl složit přísahu věrnosti králi, který byl v té době v Itálii. Společně s dalšími šlechtici roku 877 vedl povstání vůči králi. V roce 878 odvolán a nový franský král rozhodl o novém dělení hrabství. Ta si rozdělili bratři Guifré (Barcelona, Girona) a Miró (Rosselló, Vallespir, Conflent). Barcelonská hrabata Guifré I el Pelós (878-897) • A právě ti dva nakonec položili základ k budoucímu vzniku nezávislého Katalánska, státu, který přestane být závislý na franské říši. Od Guifrého bude titul dědičný, začíná tak jedna velká dynastie, první krok k budoucí nezávislosti katalánských hrabství. • Narodil se okolo r. 840, jeho otcem byl Sunifred I. V roce 878 dostal za svou věrnost od franského krále barcelonské a gironské hrabství. Během své vlády se snažil hlavně o zalidnění zóny mezi BCN a Gironou a La Seu d’Urgell. • Založil hrabství Osona a kláštery v Ripoll (879) a v Sant Joan de les Abadesses (887). Také se poměrně dobře bránil muslimským nájezdům. V roce 897 se muslimská vojska z Lleidy snažila o útok na Barcelonu – Guifré při této bitvě zemřel. • Po jeho smrti došlo k prvnímu dědičnému předání moci – katalánská hrabství si rozdělili jeho synové (manželka Guinedilda) takto: Guifré II Borrell – Barcelona, Girona, Osona; Sunifred – Urgell; Miró – Cerdanya, Conflent, Berguedà; Sunyer – nejmladší, pod dohledem Guifrého II. Další jejich děti se staly představenými ve zmiňovaných klášterech. Sant Joan de les Abadesses Sant Joan de les Abadesses Klášter v Ripoll Klášter v Ripoll Barcelonská hrabata Guifré II znám také jako Borrell I (897-911) • Prvorozený syn Guifrého a pokračovatel dynastie, která povládne až do počátku 15. století. Jeho vláda znamenala opětovný příklon k franskému králi, především však kvůli územním ziskům a větší jistotě kvůli porážce svého otce od Maurů. Guifré II neměl žádného dospělého následníka, a tak po jeho smrti vládu přebral nejmladší syn Guifrého I, Sunyer. Sunyer I (911-947) • Hrabě z Barcelony, Girony a Osony. Snaha o udržování co nejkorektnějších vztahů s franským králem, lépe mu to ale šlo se zástupci církve, kteří již tehdy měli solidní moc. Během své vlády čelil mnoha maurským útokům; dobyl Tarragonu; vládci z Tortosy mu platili daně. • Po jeho smrti se vlády ujali jeho synové, Borrell a Miró. Miró zemřel 966, pak vládl už jen Borrell. Jeho panování bylo přelomem v katalánských dějinách. Barcelonská hrabata Borrell II (947-993) + Miró (947-966) • Oba bratři vládli společně hrabstvím Barcelona, Girona, Osona a Urgell až do Miróovi smrti 966, pak vládl Borrell II sám. • Nyní už je řeč o nezávislém katalánském území – franští králové již nemají nad Katalánskem moc. Hlavní linií politiky během vlády těchto dvou jsou opět vztahy s Maury. • Borrell II dělá diplomacii na vysoké úrovni, v roce 950 např. jede do Córdoby, promluvit s chalífou Abdurrahmánem III. Nicméně velký dopad to nemá, okolo roku 960 je Tarragona opět maurská a po smrti Abdurrahmána opět začnou tvrdé maurské výpady směrem na sever. • 966: Borrell II uzavřel partnerskou smlouvu s Maury, ale ani to neochrání Katalánsko před dalším ničivým vpádem Arabů. • 985: je vypleněna Barcelona a oblast Vallès (Al-Mansor). • 988: Borrell II žádá o pomoc proti Arabům franského krále, ten mu nevyhoví, naopak po něm chce opět přísahu věrnosti. Tu Borrell II nesloží → tento akt se stává de facto vyhlášením samostatnosti Katalánska. Vznik katalánštiny • Po pádu Říma dochází k postupné diferenciaci lidové latiny, která trvá několik staletí. Nemáme však dokumenty, které by tento proces zachycovaly. • Pravděpodobně v 8. – 9. stol. již existují takové rozdíly v lokálních variantách původní lidové latiny, že můžeme mluvit o zrodu románských jazyků. Na území Katalánska se tedy mluvilo katalánsky již v 8. století (ačkoliv písemnosti z toho období jsou ještě stále v latině). • Od 9. stol. se objevují první katalánské výrazy i v psaných textech. První dochovaný vesměs katalánsky psaný text, Jurament de Radulf Oriol, pochází z poloviny 11. stol. Za první dochovaný literární text v katalánštině jsou považovány katalánské komentáře evangelia známé jako Homílies d’Organyà z přelomu 12. a 13. stol. La senyera • Oficiální katalánská vlajka. Původně erb barcelonských hrabat a později aragonských králů. • Její původ sahá pravděpodobně do 10. či 11. stol., kdy senyera sloužila coby znak barcelonského hraběte. Jedná se tak o jeden z nejstarších heraldických znaků na světě. • Llegenda de les quatre barres de sang – legenda, která vznikla v průběhu 16. století. Podle ní tento znak vznikl na konci 9. století: "Barcelonský hrabě Guifré el Pelós se svými vojáky pomohl franskému králi porazit Normany. V bitvě však utržil těžká zranění. Když pak ležel na smrtelné posteli ve svém stanu, navštívil ho právě onen franský král a jako poslední laskavost svému spolubojovníkovi pro něj a jeho hrdinné vojáky měl navrhnout symbol. A tak učinil. Namočil své čtyři prsty do krve prýštící z válečníkových ran a pak jimi nakreslil čtyři rudé pruhy na Guifrého zlatý štít... Od té doby má Katalánsko svůj národní symbol, čtyři rudé pruhy na zlatém pozadí. " Origen de l’escut del comtat de Barcelona (Claudi Lorenzale Sugrañes, 1843-1844) (Zdroj: Rodó, 2007: 12) Více informací: • BALCELLS, Albert. Història de Catalunya. Barcelona: L’Esfera dels llibres/La Butxaca, 2011. Str. 125-202. • RODÓ, Jordi et al. Historia del autogobierno de Cataluña. Barcelona: Generalitat de Catalunya, 2007. Str. 7-14. • SOBREQUÉS, Jaume i MORALES, Mercè. Comtes, reis, comtesses i reines de Catalunya. Barcelona: Base, 2011. • SOLER, Toni. Història de Catalunya (Modèstia a part). Barcelona: Columna, 1998. Str. 55-68. • Catalunya 2011. La Senyera: http://catalunya2011.blogspot.cz/2013/02/la-senyera.html