PARTICIPIUM FUTURA AKTIVA  supinový kmen + -ūrus, -ūra, -ūrum: laudāt-um > laudāt-um >laudāt- > laudāt- + -ūrus, -ūra, - ūrum  skloňování jako adjektiva 1. a 2. deklinace  tvoří se i od deponentních sloves, aktivní význam  tvoří se i od slovesa esse: futūrus, a, um „budoucí“ slovesná řada supinum supinový kmen participium futura aktiva laudō, āre, āvī, ātum laudātum laudāt- laudāt-ūrus, laudāt-ūra, laudāt-ūrum moneō, ēre, uī, monitum monitum monit- monit-ūrus, monit-ūra, monit-ūrum scrībō, ere, scrīpsī, scrīptum scrīptum scrīpt- scrīpt-ūrus, scrīpt-ūra, scrīpt-ūrum pellō, ere, pepulī, pulsum pulsum puls- puls-ūrus, puls-ūra, puls-ūrum agō, ere, ēgī, āctum āctum āct- āct-ūrus, āct-ūra, āct-ūrum Význam a překlad Vyjadřuje záměr, rozhodnutí nebo vůli uskutečnit nějaký děj. Překládá se zejména:  pomocí vztažné věty: „(ten), který hodlá / chce chválit“  pomocí adjektiva slovesného: „hodlající / chtějící chválit“ puer laudāt-ūrus „chlapec hodlající chválit“ magistra hortāt-ūra „učitelka hodlající povzbuzovat“ OPISNÉ ČASOVÁNÍ ČINNÉ  spojení participia futura aktiva s tvary slovesa esse v různých časech a způsobech  vyjadřuje záměr, vůli, rozhodnutí  překlad pomocí sloves „chtít“, „hodlat“ apod.  slouží k vyjádření následnosti v souslednosti časové laudātūrus sum chci / hodlám chválit laudātūrus eram chtěl jsem / hodlal jsem chválit laudātūrus erō budu chtít / hodlat chválit laudātūrus sim ať chci / hodlám chválit laudātūrus essem chtěl bych / hodlal bych chválit laudātūrus fuī chtěl jsem / hodlal jsem chválit laudātūrus fueram dříve jsem chtěl / hodlal chválit laudātūrus fuerō až budu chtít / hodlat chválit INDIKATIVNÍ SOUSLEDNOST ČASOVÁ V CELÉM ROZSAHU  současnost: děj, který se odehrává, odehrával nebo bude odehrávat současně s jiným dějem (nezaměňovat s přítomností!)  předčasnost: děj, který nastal nebo nastane před jiným dějem (nezaměňovat s minulostí!)  následnost: děj, který nastane po jiném ději (nezaměňovat s budoucností!) věta hlavní věta vedlejší současnost předčasnost následnost indikativ prézentu indikativ prézentu indikativ perfekta tvar na -ūrus sum indikativ perfekta, imperfekta indikativ imperfekta indikativ plusquamperfekta tvar na -ūrus eram/fuī indikativ futura I indikativ futura I indikativ futura II tvar na -ūrus erō Příklad následnosti Sermōnem, quem dictūrus sum, scrībō. Píšu řeč, kterou chci pronést. Sermōnem, quem dictūrus eram, scrībēbam. Psal jsem řeč, kterou jsem chtěl pronést. Sermōnem, quem dictūrus erō, scrībam. Budu psát řeč, kterou budu chtít pronést. SUPINUM I  zakončeno na -um, nesklonné  po slovesech pohybu k vyjádření účelu nebo cíle pohybu  překlad: infinitiv nebo vedlejší věta účelová Venimus tē salūtātum. Přicházíme tě pozdravit. Přicházíme, abychom tě pozdravili. Lēgātī vēnērunt pācem petītum. Legáti přišli žádat o mír. Legáti přišli, aby žádali o mír. SUPINUM II  tvořeno od supinového kmene, zakončeno na -ū  doloženo jen od některých sloves  používá se jen po některých adjektivech  překlad: infinitiv nebo podstatné jméno slovesné s přeložkou „k“ supinum II odvozeno od slovesa factū k udělání faciō, ere, fēcī, factum „dělat“ audītū k uslyšení audiō, īre, īvī, ītum „slyšet“ vīsū ke spatření videō, ēre, vīdī, vīsum „vidět“ intellectū k pochopení intellegō, ere, intellēxī, intellectum „pochopit“ dictū k vyslovení dīcō, ere, dīxī, dictum „říkat“ tactū na dotek tangō, ere, tetigī, tāctum „dotknout se“ cōgnitū k poznání, na poznání cōgnōscō, ere, cōgnōvī, cōgnitum „poznat“ Používá se zejména po adjektivech typu: facilis, e „snadný“ difficilis, e „nesnadný“ ūtilis, e „užitečný“ memorābilis, e „pamětihodný“ crēdibilis, e „uvěřitelný“ incrēdibilis, e „neuvěřitelný“ dignus, a, um „hoden, zasluhující“ indignus, a, um „nehoden, nezasluhující“ foedus, a, um „škaredý“ terribilis, e „strašný, hrozný“ Hoc facile dictū est, sed difficile factū. To je snadné říct, ale těžké udělat. GENITIV PODMĚTOVÝ A PŘEDMĚTOVÝ  po dějových substantivech (např. victōria, ae, f. „vítězství“, amor, ōris, m. „láska“, iniūria, ae, f. „křivda“)  genitiv podmětový: činitel děje  genitiv předmětový: předmět/osoba zasažená dějem  rozlišení genitivu podmětového a předmětového na základě významu a kontextu Amor patris  „láska otce, otcova láska“, tj. otec miluje (gen. podmětový)  „láska k otci“, tj. otec je milován (gen. předmětový)