1
NEURČITÁ ZÁJMENA
ZÁJMENA S VÝZNAMEM „NĚKDO, NĚCO“
Aliquis
Nesklonná část ali- + skloňované -qui(s):
 substantivní: aliquis (aliquī), aliquid „někdo, něco“
 adjektivní: aliquī (aliquis), aliqua, aliquod „nějaký, -á, -é; některý, -á, -é“
Substantivní
nom. ali-quis / ali-quī ali-quid
gen. ali-cuius ali-cuius reī
dat. ali-cui ali-cui reī
ak. ali-quem ali-quid
abl. ali-quō ali-quā rē
Adjektivní
m. f. n.
sg. nom. ali-quī / ali-quis ali-qua ali-quod
gen. ali-cuius
dat. ali-cui
ak. ali-quem ali-quam ali-quod
abl. ali-quō ali-quā ali-quō
pl. nom. ali-quī ali-quae ali-qua
gen. ali-quōrum ali-quārum ali-quōrum
dat. ali-quibus
ak. ali-quōs ali-quās ali-qua
abl. ali-quibus
Obvykle se nepoužívá po spojkách sī, nisi, nē, num „zda, cožpak“, quō „čím“, quantō, „čím více“, po
nichž většinou následuje zájmeno quis.
Quis
 substantivní: quis (quī), quid „někdo, něco“
 adjektivní: quī (quis), qua (quae), quod „nějaký, -á, -é; některý, -á, -é“
Skloňování stejné jako u aliquis. Používá se zejména po spojkách sī, nisi, nē, num „zda, cožpak“, quō
„čím“, quantō „čím více“, cum apod.
Překlad quis po spojce nē:
nē quis aby nikdo
nē quid aby nic
nē quī (mōtus) aby žádný (pohyb) ne…
nē qua (fēmina) aby žádná (žena) ne…
nē quod (perīculum) aby žádné nebezpečí ne…
Quīdam
Skloňované quī- + nesklonné -dam:
 substantivní: quīdam, quiddam „kdosi, cosi“
 adjektivní: quīdam, quaedam, quoddam „kterýsi, jakýsi; kterási, jakási; kterési, jakési“
2
Substantivní
nom. quī-dam quid-dam
gen. cuius-dam cuius-dam reī
dat. cui-dam cui-dam reī
ak. quen-dam quid-dam
abl. quō-dam quā-dam rē
Adjektivní
m. f. n.
sg. nom. quī-dam quae-dam quod-dam
gen. cuius-dam
dat. cui-dam
ak. quen-dam quan-dam quod-dam
abl. quō-dam quā-dam quō-dam
pl. nom. quī-dam quae-dam quae-dam
gen. quōrun-dam quārun-dam quōrun-dam
dat. quibus-dam
ak. quōs-dam quās-dam quae-dam
abl. quibus-dam
Quisquam
Skloňované quis- + nesklonné -quam. Adjektivní podoba je nahrazována zájmenným adjektivem ūllus
(tzv. zájmenné adjektivum).
 substantivní: quisquam, quidquam (quicquam) „někdo, něco“
 adjektivní: ūllus, ūlla, ūllum „nějaký, -á, -é; některý, -á, -é“
Substantivní
nom. quis-quam quid-quam / quic-quam
gen. cuius-quam ūll-īus reī
dat. cui-quam ūll-ī reī
ak. quem-quam quid-quam / quic-quam
abl. quō-quam ūll-ā rē
Adjektivní
m. f. n.
sg. nom. ūllus ūlla ūllum
gen. ūll-īus
dat. ūll-ī
ak. ūll-um ūll-am ūll-um
abl. ūll-ō ūll-ā ūll-ō
pl. nom. ūll-ī ūll-ae ūll-a
gen. ūll-ōrum ūll-ārum ūll-ōrum
dat. ūll-īs
ak. ūll-ōs ūll-ās ūll-a
abl. ūll-īs
V záporných větách (po záporce, záporném zájmenu apod.) a ve větách tzv. záporného smyslu (např.
ve větách, které vyjadřují protest, údiv apod.). Překlad podle smyslu věty, v záporných větách překlad
„nikdo, nic, žádný“ apod.
3
ZÁJMENA S VÝZNAMEM „KDOKOLIV, COKOLIV“
Quīvīs
Skloňované quī- a nesklonné -vīs:
 substantivní: quīvīs, quidvīs „kdokoliv, cokoliv“
 adjektivní: quīvīs, quaevīs, quodvīs „kterýkoli, jakýkoli; kterákoli, jakákoli; kterékoli, jakékoli“
Quīlibet
Skloňované quī- a nesklonné -libet:
 substantivní: quīlibet, quidlibet „leckdo, lecco“
 adjektivní: quīlibet, quaelibet, quodlibet „leckterý, -á, -é; lecjaký, -á, -é“
Zájmena quīvīs i quīlibet se skloňují podle téhož principu. První část se skloňuje jako tázací zájmeno.
Ke tvarům zájmena se připojuje -vīs a -libet.
ZÁJMENA S VÝZNAMEM „KAŽDÝ“
Quisque
Zájmeno quis- a nesklonné -que:
 substantivní: quisque, quidque „každý, každé“
 adjektivní: quisque, quaeque, quodque „každý, -á, -é“
Obvykle se spojuje:
 se zájmeny zvratnými, přivlastňovacími, tázacími nebo vztažnými,
 s adverbii tázacími nebo vztažnými,
 se superlativem,
 s číslovkou ūnus a číslovkami řadovými.
Ūnusquisque
Vzniklo spojením ūnus a quisque:
 substantivní: ūnusquisque, ūnumquidque „(jeden) každý, (jedno) každé“
 adjektivní: ūnusquisque, ūnaquaeque, ūnumquodque „(jeden) každý, (jedna) každá, (jedno) každé“
Skloňují se obě části zájmena, tj. číslovka ūnus i zájmeno quisque, např. ūnīus-cuiusque, ūnī-cuique
atd. Obvykle pouze v singuláru.
4
PŘÍMÉ OTÁZKY
 otázky doplňovací: nelze na ně odpovědět ano/ne
 otázky zjišťovací: lze na ně odpovědět ano/ne
 otázky rozlučovací: nabízí se volba ze dvou nebo více možností
OTÁZKY DOPLŇOVACÍ
Nelze odpovědět ano – ne.
quis? „kdo“ quid? „co?, proč?“ Quis fuit? Quid fuit? Quid tacēs?„Kdo to byl?“ „Co to
bylo?“ „Proč mlčíš“?“
quī, quae, quod? „jaký, který?“ Quī orātor id dīxit? „Který řečník to řekl?“
Quae fēmina vēnit? „Která žena přišla?“
Quod animal vidēs? „Jaké zvíře vidíš?“
ubi? „kde?“ Ubi fuistī? „Kde jsi byl?“
unde? „odkud?“ Unde vēnistī? „Odkud jsi přišel?“
quō? „kam?“ Quō profectus est? „Kam odešel?“
quā? „kudy?“ Quā iter fēcit? „Kudy šel?“
quandō? „kdy?“ Quandō id fēcit? „Kdy to udělal?“
cūr? „proč“ Cūr vēnistī? „Proč jsi přišel?“
quīn? „proč ne?“ Quīn tacēs? „Proč nemlčíš?“ (tj. „Nemohl bys být
zticha?“; „Buď zticha!“)
OTÁZKY ZJIŠŤOVACÍ
Lze odpovědět ano – ne.
 -ne: Příklonka, připojuje se za slovo.
Skutečné otázky, obvykle se nepřekládá.
 nōnne Cožpak ne?
Řečnické otázky s předpokládanou kladnou odpovědí.
 num Cožpak?
Řečnické otázky s předpokládanou zápornou odpovědí.
Accēpistīne litterās meās? Dostal jsi můj dopis? (ANO/NE)
Nōnne puerōs adiuvāmus? Cožpak nepomáháme dětem? Nepomáháme snad dětem? (ANO)
Num hominēs immortālēs sunt? Cožpak jsou lidé nesmrtelní? Jsou snad lidé nesmrtelní? (NE)
České „ano“:
ita tak, ano
sīc tak, ano
certē zajisté, ano
sānē ovšem
České „ne“:
nōn ne
nōn ita tak ne, ne
minimē nejméně, ne
OTÁZKY ROZLUČOVACÍ
Výběr jedné z více možností.
 utrum … an nebo
5
 -ne … an nebo
 … an nebo
Utrum vērum an falsum est? Je to pravda nebo lež?
Vērumne an falsum est? Je to pravda nebo lež?
Vērum an falsum est? Je to pravda nebo lež?
An nōn, méně často necne „nebo ne“.
Vērumne est an nōn? Je to pravda nebo ne?
ZPŮSOBY V PŘÍMÝCH OTÁZKÁCH
Indikativ i konjunktiv podle významu věty.
Konjunktiv rozvažovací (deliberativní)
Vyjádření úvahy, co je vhodné udělat (v češtině „mít“ s infinitivem).
1. konjunktiv prézentu pro rozvažování o přítomnosti
Quid faciam? Co mám (teď) dělat?
2. konjunktiv imperfekta pro rozvažování o minulosti
Quid facerem? Co jsem měl (tehdy) dělat?
Negace deliberativního konjunktivu prézentu i imperfekta: záporka nōn.