NOMINATIV S INFINITIVEM
Infinitiv + jméno v nominativu, které je podmětem infinitivu i řídícího slovesa ve větě hlavní.
Sloveso ve větě hlavní je vždy v pasivu.
SLOVESA VE VĚTĚ HLAVNÍ
Častěji se vyskytuje jen několik sloves:
 slovesa smyslového vnímání: především vidēre překl. v pasivu „zdát se“;
 slovesa ústního a písemného projevu, např.: dīcere „říkat“, trādere „předávat, říkat“, scrībere
„psát“;
 slovesa vyjadřující myšlení, vědění a intelektuální aktivitu, např.: putāre „domnívat se, myslet
si“, exīstimāre „domnívat se“, cēnsēre „myslet si, soudit“, intellegere „chápat“, crēdere
„věřit“.
Nepoužívá se po slovesech vyjadřujících city a po výrazech typu nōtum est a appāret.
VÝZNAM A PŘEKLAD NOMINATIVU S INFINITIVEM
Překlad:
 souvětí s vedlejší větou s „že“; sloveso ve větě hlavní: „neosobní“ překlad „říká se“, „zdá se“,
„píše se“, „soudí se“ nebo „panuje domněnka“
Amīcī meī bene labōrāre dīcuntur. „Říká se, že moji přátelé dobře pracují.“
 jednoduchá věty s „prý“: u sloves „říkat“ v přítomném čase
Amīcī meī bene labōrāre dīcuntur. „Moji přátelé prý dobře pracují.“
Postup při překladu do češtiny
Při překladu latinské věty, např. Amīcī meī bene labōrāre dīcuntur, postupujeme takto:
 vyhledáme určité sloveso (dīcuntur) a jeho podmět, který je zároveň podmětem nominativu
s infinitivem (amīcī meī);
 určité sloveso přeložíme neosobně „říká se“;
 překlad věty vedlejší začneme použitím spojky (většinou „že“): „říká se, že“;
 latinský nominativ (podmět infinitivní konstrukce i určitého slovesa) amīcī meī bude v češtině
podmětem věty vedlejší: „říká se, že moji přátelé“;
 latinský infinitiv prézentu přeložíme určitým slovesem v přítomném čase: „říká se, že moji
přátelé dobře pracují“.
Překlad do češtiny tedy zní: „Říká se, že moji přátelé dobře pracují.“
Pasivní vidērī „zdát se“: Amīcī meī bene labōrāre videntur „Zdá se, že moji přátelé dobře pracují.“
Pozor!
V latinské větě hlavní tvary všech osob, nejen 3. os. sg., podmět nemusí být vyjádřen (x akuzativ
s infinitivem); v české hlavní větě vždy neosobní výraz, příslušná osoba je podmětem věty vedlejší:
sg. 1. os. dīcor říká se, že (já)
2. os. dīceris říká se, že (ty)
3. os. dīcitur říká se, že (on, ona, ono)
pl. 1. os. dīcimur říká se, že (my)
2. os. dīciminī říká se, že (vy)
3. os. dīcuntur říká se, že (oni, ony, ona)
Postup při překladu do latiny
Při překladu české věty, např. „Říká se, že dívky dobře zpívají“, postupujeme takto:
 ve větě hlavní vyhledáme sloveso v určitém tvaru („říká se“) a podmět věty vedlejší („dívky“),
který bude v latině podmětem infinitivu i řídícího slovesa;
 přeložíme podmět: puellae;
 přeložíme sloveso věty hlavní tak, aby se shodovalo s podmětem: puellae dīcuntur;
 české sloveso věty vedlejší přeložíme infinitivem (zde infinitivem prézentu, protože české sloveso
je v přítomném čase): puellae cantāre dīcuntur;
 doplníme další větné členy: puellae bene cantāre dīcuntur.
Překlad do latiny tedy zní: Puellae bene cantāre dīcuntur.
Překlad českých vedlejších vět s nevyjádřeným podmětem:
sg. 1. os. Říká se, že nepracuji. (já) Dīcor nōn labōrāre.
2. os. Říká se, že nepracuješ. (ty) Dīceris nōn labōrāre.
3. os. Říká se, že nepracuje. (on, ona, ono) Dīcitur nōn labōrāre.
pl. 1. os. Říká se, že nepracujeme. (my) Dīcimur nōn labōrāre.
2. os. Říká se, že nepracujete. (vy) Dīciminī nōn labōrāre.
3. os. Říká se, že nepracují. (oni, ony, ona) Dīcuntur nōn labōrāre.
DALŠÍ VĚTNÉ ČLENY VE VAZBĚ NOMINATIVU S INFINITIVEM
Větné členy náležející k nominativu (přívlastky, jmenné části přísudku,…) jsou v nominativu,
adjektiva se shodují v rodě a čísle:
Līberī tuī fēlīcēs esse videntur. Zdá se, že tvoje děti jsou šťastné.
Dīcēbāris piger esse. Říkalo se, že jsi líný.
Dīcēbāris pigra esse. Říkalo se, že jsi líná.
Dīciminī puchrae esse. Říká se, že jste krásné (tj. vy ženy).
Ille scrīptor vir bonus esse vidēbātur.
Zdálo se, že onen spisovatel je dobrým člověkem.
Amīcus meus, homō sapientissimus, ab omnibus laudārī dīcitur.
Říká se, že můj přítel, člověk velice moudrý, je všemi chválen.
INFINITIVY VE VAZBĚ NOMINATIVU S INFINITIVEM
Všechny latinské infinitivy, překlad pomocí stejných časů jako u akuzativu s infinitivem.
Shoda ptc. pef. pas. a ptc. fut. akt. s podmětem v nominativu.
infinitiv prézentu aktiva Puellae venīre dīcuntur. Říká se, že dívky přicházejí.
prézentu pasiva Puellae laudārī dīcuntur. Říká se, že dívky jsou chváleny.
perfekta aktiva Puellae vēnisse dīcuntur. Říká se, že dívky přišly.
perfekta pasiva Puellae laudātae esse dīcuntur. Říká se, že dívky byly pochváleny.
futura aktiva Puellae ventūrae esse dīcuntur. Říká se, že dívky přijdou.
futura pasiva Puellae laudātum īrī dīcuntur. Říká se, že dívky budou pochváleny.
Příklady infinitivů po nevyjádřeném podmětu:
Dīcēbāris mox ventūrus esse. Říkalo se, že brzy přijdeš. (jedná se o muže)
Dīcēbāris mox ventūra esse. Říkalo se, že brzy přijdeš. (jedná se o ženu)
Vidēmur frūstrā veritī esse. Zdá se, že jsme se báli nadarmo. (tj. my muži / my muži a ženy)
Vidēmur frūstrā veritae esse. Zdá se, že jsme se bály nadarmo. (tj. my ženy)
KONSTRUKCE PO SLOVESECH IUBĒRE A VETĀRE
Slovesa iubeō, ēre, iussī, iussum „přikazovat“ a vetō, āre, vetuī, vetitum „zakazovat“.
Příkaz a zákaz se vyjadřuje akuzativem s infinitivem (po slovesech iubēre a vetāre v aktivu) nebo
nominativem s infinitivem (po slovesech iubēre a vetāre v pasivu).
Překlad: infinitiv, vedlejší věta s „aby“; pro překlad pasivních sloves iubēre a vetāre neosobní tvary
stejně jako u ostatních nominativů s infinitivem.
Pomůcka pro překlad do latiny: postupovat podle varianty s vedlejší větou s „aby“; odlišnost od
ostatních akuzativů / nominativů s infinitivem: pouze infinitivy prézentu, jinak je postup zcela shodný.
INFINITIVY
Pouze infinitiv prézentu aktiva nebo infinitiv prézentu pasiva.
 je vyjádřeno, komu se přikazuje nebo zakazuje > infinitiv prézentu aktiva
 není vyjádřeno, komu se přikazuje nebo zakazuje > infinitiv prézentu pasiva
Pro výběr infinitivu není rozhodující, zda je osoba, které se přikazuje, v akuzativu nebo nominativu.
Je vyjádřeno, komu se přikazuje / zakazuje
Magister vetat discipulōs cantāre. Učitel zakazuje žákům zpívat.
Učitel zakazuje žákům, aby zpívali.
Učitel zakazuje, aby žáci zpívali.
Iussimus fīlium librōs legere. Přikázali jsme synovi číst knihy.
Přikázali jsme synovi, aby četl knihy.
Přikázali jsme, aby syn četl knihy.
Discipulī ā magistrō cantāre vetantur. Žákům je učitelem zakazováno zpívat.
Žákům je učitelem zakazováno, aby zpívali.
Učitelem je zakazováno, aby žáci zpívali.
Fīlius iussus est librōs legere. Synovi bylo přikázáno číst knihy.
Synovi bylo přikázáno, aby četl knihy.
Bylo přikázáno, aby syn četl knihy.
Synovi se přikázalo číst knihy.
Není vyjádřeno, komu se přikazuje / zakazuje
Magister vetat cantārī. Učitel zakazuje zpívat.
Učitel zakazuje, aby se zpívalo.
Iussimus librōs legī. Přikázali jsme číst knihy.
Přikázali jsme, aby knihy byly čteny / se četly knihy.
Cantārī vetātur. Zakazuje se zpívat.
Je zakazováno, aby se zpívalo.
Zakazuje se, aby se zpívalo.
Cantārī ā magistrō iussum est. Od učitele bylo přikázáno zpívat.
Od učitele bylo přikázáno, aby se zpívalo.
Nevyjádřené podměty u pasivního iubēre a vetāre
Pozor! Tyto případy patří mezi vazby s vyjádřením osoby, které se přikazuje / zakazuje, a proto po
nich následuje infinitiv prézentu aktiva.
sg. 1. os. Vetor cantāre. Zakazuje se mi zpívat. / Zakazuje se, abych (já) zpíval.
2. os. Vetāris cantāre. Zakazuje se ti zpívat. / Zakazuje se, abys (ty) zpíval.
3. os. Vetātur cantāre. Zakazuje se mu / jí zpívat. / Zakazuje se, aby (on, ona) zpíval, -a.
pl. 1. os. Vetāmur cantāre. Zakazuje se nám zpívat. / Zakazuje se, abychom (my) zpívali.
2. os. Vetāminī cantāre. Zakazuje se vám zpívat. / Zakazuje se, abyste (vy) zpívali.
3. os. Vetantur cantāre. Zakazuje se jim zpívat. / Zakazuje se, aby (oni, ony) zpívali, -y.
Je-li sloveso iubēre/vetāre v jiném čase než v prézentu, konstrukce se tvoří stejným způsobem, např.:
Iussus sum cantāre. Bylo mi přikázáno zpívat. Bylo přikázáno, abych zpíval.
Iussa sum cantāre. Bylo mi přikázáno zpívat. Bylo přikázáno, abych zpívala.
Iussī sumus cantāre. Bylo nám přikázáno zpívat. Bylo přikázáno, abychom zpívali.
Iussae sumus cantāre. Bylo nám přikázáno zpívat. Bylo přikázáno, abychom zpívaly.
Podměty u pasivního iubēre a vetāre, které nejsou osobami
Tyto podměty nevyjadřují osobu, které se zakazuje nebo přikazuje, a proto po nich následuje infinitiv
prézentu pasiva.
Librī legī iubentur. Přikazuje se číst knihy.
Přikazuje se, aby knihy byly čteny.
Přikazuje se, aby se četly knihy.
Oppida ā cōnsule dēfendī iussa sunt. Od konzula bylo přikázáno bránit města.
Od konzula bylo přikázáno, aby města
byla bráněna.