NEPŘÍMÉ OTÁZKY, KONJUNKTIVNÍ SOUSLEDNOST ČASOVÁ
Tázací věty závislé na řídícím přísudku (např. „Ptal se, proč jsem přišel pozdě.“).
SLOVESA VE VĚTĚ HLAVNÍ
 slovesa s významem „ptát se“, např. interrogāre, quaerere
 slovesa ústního a písemného projevu, smyslového vnímání, intelektuální činnosti (např. slovesa
s významem „zjistit“, „pochopit“, „rozhodnout se“, „vzpomínat si“), např. dīcere „říkat“, scrībere
„psát“, vidēre „vidět“, sentīre „cítit, vnímat, myslet si“, scīre „vědět“, intellegere „chápat“,
animadvertere „všimnout si“
 slovesa s významem „nevědět“, „pochybovat“, např. nescīre „nevědět“, dubitāre „pochybovat“
 přísudky jmenné se sponou typu nescius sum „nevím“, incertus sum „jsem nejistý, pochybuji“,
quaestiō est „je otázka“ apod.
SPOJOVACÍ VÝRAZY
Doplňovací otázky
Stejná tázací zájmena a příslovce jako v otázkách přímých, např.:
 quis „ kdo“, quid „co“, quī (quis), quae, quod „který, jaký“
 ubi „kde“, unde „odkud“, quā „kudy“, quandō „kdy“
 cūr „proč“, quāre „proč“, quamobrem „proč“
Interrogat, ubi… Ptá se, kde…
Dīc mihi, cūr… Řekni mi, proč…
Nescīmus, quid… Nevíme, co…
Pozor na rozlišení quid a quod:
 quid: tázací zájmeno substantivní „co“
 quod: tázací zájmeno adjektivní pro neutrum „které, jaké“; vztažné zájmeno „které“, „to, co“,
„což“, příčinná spojka „protože“ apod.
Zjišťovací otázky
Částice (nezáleží na tom, zda se očekává kladná nebo záporná odpověď):
 num zda, jestli
 -ne zda, jestli
Interrogāvērunt, num pater… Ptali se, zda otec…
Interrogāvērunt, paterne… Ptali se, zda otec…
Rozlučovací otázky
Stejné dvojice výrazů jako v přímých otázkách:
 utrum … an zda… nebo
 -ne … an zda… nebo
 … an zda… nebo
Překlad „nebo ne“: častěji necne (x přímé otázky: an nōn).
KONJUNKTIVY
Povinně konjunktiv, podle pravidla o souslednosti časů.
Konjunktivní souslednost časová
Důležitý čas slovesa ve větě hlavní:
 čas hlavní: prézens, futurum I, II, imperativ
 čas vedlejší: jakýkoliv čas minulý (imperfektum, perfektum, plusquamperfektum).
po čase hlavním ve VH po čase vedlejším ve VH
současnost konjunktiv prézentu konjunktiv imperfekta
předčasnost konjunktiv perfekta konjunktiv plusquamperfekta
následnost konj. préz. opis. čas. činného -ūrus sim konj. impf. opis. čas. činného -ūrus essem
Konjunktiv v nepřímých otázkách
Záporka nōn.
Překlad: indikativem, konjunktivy pro současnost (préz., impf.) přítomným časem, konjunktivy pro
předčasnost (pf., plpf.) minulým časem a konjunktivy pro následnost (-ūrus sim, -ūrus essem)
budoucím časem.
po čase hlavním po čase vedlejším
současnost Interrogat tē, quid faciās.
Ptá se tě, co děláš.
Interrogāvit tē, quid facerēs.
Zeptal se tě, co děláš.
předčasnost Interrogat tē, quid fēceris.
Ptá se tě, co jsi dělal/udělal.
Interrogāvit tē, quid fēcissēs.
Zeptal se tě, co jsi dělal/udělal.
následnost Interrogat tē, quid factūrus sīs.
Ptá se tě, co budeš dělat/uděláš.
Interrogāvit tē, quid factūrus essēs.
Zeptal se tě, co budeš dělat/uděláš.
Konjunktivní souslednost ve všech typech otázek, např.:
Interrogat, num id sciam. Interrogāvit, num id scīrem.
Ptá se, zda to vím. Ptal se, zda to vím.
Nōn intellegō, cūr id dīxerit. Nōn intellegēbam, cūr id dīxisset.
Nechápu, proč to řekl. Nechápal jsem, proč to řekl.
Nescīmus, utrum vīvat an mortuus sit. Nesciēbāmus, utrum vīveret an mortuus esset.
Nevíme, zda žije nebo zda zemřel. Nevěděli jsme, zda žije nebo zda zemřel.
Quaerēmus, quis ventūrus sit. Quaesīvimus, quis ventūrus esset.
Zeptáme se, kdo přijde. Zeptali jsme se, kdo přijde.
ROZDÍLNÉ KONSTRUKCE PO NĚKTERÝCH SLOVESECH
Po některých slovesech mohou následovat různé typy vedlejších vět, např.:
Dīcere
Akuzativ nebo nominativ s infinitivem: Mihi dīcunt tē vēnisse. Říkají mi, že jsi přišel.
Věta s ut/nē: Tibi dīxērunt, ut venīrēs. Řekli ti, abys přišel.
Nepřímá otázka: Dīc mihi, cūr nōn vēneris. Řekni mi, proč jsi nepřišel.
Nescīre
Akuzativ s infinitivem: Nesciēbāmus tē vēnisse. Nevěděli jsme, že jsi přišel.
Nepřímá otázka: Nesciēbāmus, num vēnissēs. Nevěděli jsme, zda jsi přišel.
Vidēre
Akuzativ nebo nominativ s infinitivem: Vidētur sērō vēnisse. Zdá se, že přišel pozdě.
Věta s ut/nē: Vidē, nē sērō veniās. Dej si pozor, abys nepřišel pozdě.
Nepřímá otázka: Vīdistī, unde vēnisset. Viděl jsi, odkud přišel.