GERUNDIVUM
 adjektivní jmenný tvar slovesný
 pasivní význam
 významové odstíny nutnosti, náležitosti apod. (např. „ten, který má být chválen“)
 prézentní kmen + -ndus, -nda, -ndum; u 3. a 4. konjugace je kmen rozšířen o -e-.
 skloňování jako adjektivum 1. a 2. deklinace
prézentní kmen gerundivum (nom. sg.) překlad do češtiny
1. konjugace laudā- lauda-ndus, a, um (ten), který má být chválen
2. konjugace monē- mone-ndus, a, um (ten), který má být napomínán
3. konjugace leg- leg-e-ndus, a, um (ten), který má být čten
3. konjugace, typ capiō capi- capi-e-ndus, a, um (ten), který má být chytán
4. konjugace audi- audi-e-ndus, a, um (ten), který má být slyšen
Deponentní slovesa
 tvoření jako u nedeponentních sloves
 pasivní význam (x ostatní tvary deponentních sloves)
prézentní kmen gerundivum
(nom. sg.)
překlad do češtiny
1. konjugace hortā- horta-ndus, a, um (ten), který má být povzbuzován
2. konjugace verē- vere-ndus, a, um (ten), kterého je třeba se bát
3. konjugace sequ- sequ-e-ndus, a, um (ten), který má být následován
3. konjugace, typ capiō pati- pati-e-ndus, a, um (ten), který má být trpěn
4. konjugace largi- largi-e-ndus, a, um (ten), který má být rozdáván
 sloveso esse gerundivum nemá
VÝZNAM GERUNDIVA
 různé překlady, např.
laudandus puella laudanda
 (ten), který má být chválen dívka, která má být chválena
 (ten), kterého je třeba chválit dívka, kterou je třeba chválit
 (ten), který musí být chválen dívka, která musí být chválena
 mající být chválen dívka mající být chválena
 shoda se jménem typu puella laudanda jen u gerundiv přechodných sloves
POUŽITÍ GERUNDIVA
 nejčastěji ve spojení s tvary slovesa esse
 dvě skupiny:
‒ gerundiva sloves nepřechodných a sloves přechodných, která nemají v konkrétní větě
předmět (např. „je třeba číst“, „při výchově je třeba často chválit“)
‒ gerundiva sloves přechodných s vyjádřeným předmětem
Slovesa nepřechodná a přechodná bez předmětu
 gerundivum zakončené na -ndum + tvary esse v 3. os. sg. (případně v inf. v infinitivních
vazbách), např. est, labōrandum erat, labōrandum fuit, labōrandum sit, labōrandum fuisset
 překlad: různé konstrukce, např.: labōrandum est:
‒ je třeba pracovat
‒ má se pracovat
‒ musí se pracovat
‒ je třeba, aby se pracovalo
 předmět v jiném pádě než v akuzativu: předmět + -ndum + 3. os. sg. esse, např.:
Pārentibus pārendum est Je třeba poslouchat rodiče.
Rodiče se mají poslouchat.
Rodiče se musí poslouchat.
Slovesa přechodná s vyjádřeným předmětem
 osobní konstrukce, shoda gerundiva se jménem, sloveso esse ve všech osobách
 osobní zájmena se obvykle nevyjadřují
 shoda podle stejného principu jako u pasiva od perfektního kmene (ptc. pf. + tvary slovesa esse)
gerundivum pasivum
puer laudandus est chlapec má být chválen puer laudātus est chlapec byl pochválen
puella laudanda est dívka má být chválena puella laudāta est dívka byla pochválena
laudandī erant měli být chváleni laudātī erant dříve byli pochváleni
laudandus essēs měl bys být chválen laudātus essēs byl bys býval pochválen
 překlad: různé konstrukce a slovesa, např. puer laudandus est:
‒ chlapec má být chválen, chlapec se má chválit
‒ chlapec musí být chválen, chlapec se musí chválit
‒ je třeba chválit chlapce
‒ je třeba, aby byl chlapec chválen
Dativ původce
 činitel v dativu
 nemusí být vyjádřen (srov. činitele v pasivu)
 činitel v ablativu s předložkou ā/ab: pouze u konstrukcí -ndum esse + předmět v dativu
Labōrandum est. Mihi labōrandum est.
Puella laudanda est. Mātrī puella laudanda est.
Pārentibus pārendum est. Ā puerīs pārentibus pārendum est.
 překlad: různé konstrukce, aktivní i pasivní, např.:
Mātrī puella laudanda est.
‒ Dívka má být chválena matkou.
‒ Matka má chválit dívku.
‒ Je třeba, aby matka chválila dívku.
Mihi labōrandum est.
‒ Musím pracovat. Mám pracovat.
‒ Je třeba, abych pracoval.
POSTUP PŘI PŘEKLADU DO LATINY
Důležité faktory pro postup:
 zda je či není vyjádřen původce děje
 zda se jedná o přechodné sloveso nebo ne a zda je u přechodného slovesa vyjádřen předmět
Příklady
Při překladu české věty „Všichni museli/měli přijít do města.“ postupujeme takto:
 Zjistíme, zda je ve větě vyjádřen činitel („všichni“).
 Činitele zatím ponecháme stranou a pracujeme se zbývající částí věty.
 Rozhodneme, zda při překladu použijeme přechodné či nepřechodné sloveso, případně přechodné
sloveso bez předmětu: české „přijít“ budeme překládat pomocí venīre, které je
nepřechodné, v latině tedy bude neosobní konstrukce na -ndum, tedy veniendum.
 Zjistíme, v jakém čase a způsobu je sloveso dané věty, a doplníme správný tvar slovesa esse:
veniendum erat.
 Doplníme další větné členy, v tomto případě „do města“, in urbem veniendum erat.
 Vrátíme se k původci děje, kterého vyjádříme pomocí dativu a připojíme ho k vytvořené větě:
omnibus in urbem veniendum erat.
Výsledný překlad tedy zní: Omnibus in urbem veniendum erat.
Jedná-li se o nepřechodné sloveso s předmětem, ke konstrukci -ndum + esse se připojí předmět
v příslušném pádu (dativu, genitivu nebo ablativu) podle vazby slovesa.
Českou větu „Musíme číst dobré knihy“ přeložíme takto:
 Zjistíme, zda je ve větě vyjádřen činitel (nevyjádřený podmět „my“).
 Činitele zatím ponecháme stranou a pracujeme se zbývající částí věty.
 Rozhodneme, zda při překladu použijeme přechodné či nepřechodné sloveso: spojení „číst
knihy“ přeložíme do latiny pomocí slovesa legere, tedy přechodného slovesa, které má u sebe
předmět „knihy“.
 Budeme proto vytvářet osobní konstrukci „dobré knihy mají být čteny“, v níž jsou „dobré
knihy“ podmětem: librī bonī.
 Vytvoříme gerundivum, které se shoduje v rodě, čísle a pádě s podmětem: librī bonī legendī.
 Připojíme sloveso esse v příslušném tvaru, tj. v 3. os. pl. ind. prézentu: librī bonī legendī sunt.
 Doplníme činitele děje v dativu: nōbīs librī bonī legendī sunt.
Výsledný překlad tedy zní: Nōbīs librī bonī legendī sunt. Této latinské větě odpovídají i další české
výchozí věty, např. „Je třeba, abychom četli dobré knihy“.
GERUNDIVUM V AKUZATIVU A NOMINATIVU S INFINITIVEM
 shoda gerundiva podle stejného principu jako např. u infinitivu perfekta pasiva
 u neosobních konstrukcí -ndum esse se nevyjadřuje podmět
 dativ původce zůstává v dativu
Příklady
Labōrandum est.
Je třeba pracovat.
Dīcit labōrandum esse.
Říká, že je třeba pracovat.
Dīcitur labōrandum esse.
Říká se, že je třeba pracovat.
Omnibus labōrandum est.
Všichni musí pracovat.
Dīcit omnibus labōrandum esse.
Říká, že všichni musí pracovat.
Dīcitur labōrandum esse.
Říká se, že všichni musí pracovat.
Lēgibus pārendum erat.
Bylo třeba poslouchat zákony.
Putāmus lēgibus pārendum fuisse.
Domníváme se, že bylo třeba poslouchat zákony.
Putātur lēgibus pārendum fuisse.
Myslí se, že bylo třeba poslouchat zákony.
Ā cīvibus lēgibus pārendum erat.
Občané museli poslouchat zákony.
Putāmus ā cīvibus lēgibus pārendum fuisse.
Domníváme se, že občané museli poslouchat zákony.
Putātur ā cīvibus lēgibus pārendum fuisse.
Myslí se, že občané museli poslouchat zákony.
Puella laudanda est.
Dívka má být chválena.
Dīcō puellam laudandam esse.
Říkám, že dívka má být chválena.
Dīcitur puella laudanda esse.
Říká se, že dívka má být chválena.
Mātrī puella laudanda est.
Matka má chválit dívku.
Dīcō puellam mātrī laudandam esse.
Říkám, že matka má chválit dívku.
Dīcitur puella mātrī laudanda esse.
Říká se, že matka má chválit dívku.
Mulierēs adiuvandae erunt.
Ženám bude třeba pomoci.
Sciēbāmus mulierēs adiuvandās futūrās esse.
Věděli jsme, že ženám bude třeba pomoci.
Dīcēbantur mulierēs adiuvandae futūrae esse.
Říkalo se, že ženám bude třeba pomoci.
Cōnsulī mulierēs adiuvandae erunt.
Konzul bude muset pomoci ženám.
Sciēbāmus mulierēs cōnsulī adiuvandās futūrās esse.
Věděli jsme, že konzul bude muset pomoci ženám.
Dīcēbantur mulierēs cōnsulī adiuvandae futūrae esse.
Říkalo se, že konzul bude muset pomoci ženám.