Jazyky staré Itálie
7. stol. př. n. l. – 1. stol. n. l.
Neindoevropské jazyky
Z celkem třiceti doložených jazyků na území
staré Itálie patří sedm k původní a nejstarší
neindoevropské vrstvě:
• etruština, rétština, severopikénština,
kamunština (?), sikánština, ligurština (?)
a stará sardština
• punština (dostává se do Itálie v rámci
kolonizačních vln přes moře)
Indoevropské jazyky paleoitalické větve
Příchod Indoevropanů se klade na konec II.
tisíciletí př. n. l. v několika vlnách
• skupina latino-faliská:
latina, faliština, venetština, (sikulština)
• skupina osko-umberských resp. sabellských
jazyků: oština, umberština, sabinština,
(jihopikénština) a menší sabellské jazyky
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
vlevo: stéla z lokality
Penna Sant’Andrea
vpravo: fragment
jihopikénské stély s
nápisem (běží z
levého dolního konce
nahoru):
NIS: SAFINUM/
NERF:PERSUKANT:P
SAFINUM tj. Sabinum
Indoevropské jazyky - neitalické
Třetí skupinu tvoří indoevropské jazyky, které
vstoupily na italskou půdu zřejmě přes moře
v prvních stoletích I. tisíciletí př. n. l.
• mesapština a elymština
• řečtina (na počátku 1. tisíciletí př. n. l.)
• lepontština a galština
(od poloviny 1. tisíciletí př. n. l.)
Etruský abecedář z Marsiliana d’Albegna (670–640 př. Kr.)
Etruština: Faksimile slonovinové psací tabulky (8,5 × 5 cm)
z Marsiliana d’Albegna. Na horním okraji je vyryta zprava
doleva vzorová abecední sekvence. Na vnitřní plochu
tabulky potaženou voskem se psalo rydlem.
Etruský „kalamář“
z hrobky v Cerveteri
(pol. 7. stol. př. n. l.)
Této zvláštní nádobě
z bucchera se říká
„kalamář“. Dole u
dna nádoby je po
obvodu vyryta
abecední sekvence,
po obvodu těla
nádoby jsou vyryty
různé snad „cvičné“
slabiky.
Faksimile nápisu na etruském „kalamáři“. Konsonanty podle
abecedy jsou spojeny s vokály I, A, U, E. Přepis: ki ka ku ke / wi wa
wu we / zi za zu ze / hi ha hu he / thi tha thu the / mi ma mu me / ni
na nu ne / pi pa pu pe / ri ra ru re / si sa su se / khi kha khu khe / kwi
kwa kwu kwe / ti ta tu te.
Etruština: Vlevo: váza z bucchera ve tvaru kohouta, 7. - 6.
stol. př. n. l. z Viterba, s abecední sekvencí. Vpravo: amfora
z Formella poblíž Říma, datovaná 630 př. n. l., kolem hrdla
nádoby a ve střední části běží abecední sekvence.
Vlevo: etruský bronzový model ovčích jater, na němž jsou
vyryta zkrácená jména božstev. Velmi pravděpodobně se
jedná o pomůcku haruspika – etruského věštce.
Vpravo: faksimile
Etruština: etruská pohřební urna z Chiusi (Clusium) datace
150–100 př. n. l.
Rétština: vlevo: dedikační předměty s nápis (ohlazené
parohy) z lokality Magré – Rétové obětovali část úlovku
bohům.
Vpravo: rétská bronzová ex vota – symbolické sošky z
lokality San Zeno (Bolzano) (člověk/ryba?, kůň).
Severopikénština: náhrobní stéla z Novilary. Dekorována
loveckými a bojovými scénami, s nápisem v neznámém a
jinde nedoloženém jazyce, datace 500–450 př. n. l.
Indoevropské jazyky paleoitalické větve
skupina latino-faliská:
• latina
• faliština,
• venetština
• (sikulština)
Latina: zlatá spona z Praeneste, 670-630 př. n. l.,
okolnosti nálezu nejasné, nápis běží zprava doleva
Faksimile zlaté spony z Praeneste
MANIOS : MED : FHE : FHAKED : NVMASIOI
Manius me fecit Numerio. „Manios mě vyrobil pro Numeria.“
Latina: Fragment cippu z Fora Romana, nalezeného u
řečnické tribuny v r. 1899, z vejského tufu, výška 45-61 cm,
podstava: 47 × 52 cm, datace 580-570 př. n. l.
Latina: Duenův nápis, na trojdílné nádobce z hlíny,
nalezený v Římě u Quirinálu r. 1880, datovaný do 1.pol.
6.stol. př. n. l., obvod: 32,3cm, výška: cca 3,5 cm.
Překlad: Při bozích přísahá ten, kdo mě věnuje, není-li
k tobě dívka milá a /nevychází-li ti vstříc?/ smiř ji proudy
(vůně). Dobrý (člověk) mě vyrobil jako /dobrý dárek?/ pro
dobrého (člověka), ať mě zlý neukradne!
Iurat deos, qui me
dedicat, ni in te
(= erga te) comis virgo
sit ast te nisi /OPETOIT
ESIAI/ paca rivis.
Bonus me fecit in
/MANOM (M)EINOM
bono, ne me malus
tollito!
Faliština: faliská miska,kol. r. 500 př. n. l., nápis
zprava doleva FOIED VINO(M) PAFO CRA(S) CAREFO
tj.:hodie vinum bibam cras carebo. „Dnes budu víno
pít, zítra ho nebudu mít.“
Faliština: faliská olla, z Falerií, ze 7. stol. př. n. l.,
nápis zleva doprava.
Nápis LF č. 1: ceres : farmentom : loufir
uinom : - kadeuios : mamaz(e)xstosmedfifiqod
: praviosurnam : sociaipordedkarai : eqournelaa
( ) telafitaidupes : arcentelom huticilom :
pe:parai ( ) douiad.
Faliština: nádoba ze 7. stol. př. n. l., nápis zleva
doprava: jde o hříčku: propramom :
pramedumom (.) pramodpramedumom : pramod
: propramod : pramodumo(m)
Venetština: Ze svatyně venetské bohyně Reitia v Este pocházejí
votivní dary - bronzové psací tabulky (vlevo), a bronzová psací rydla
(vpravo). Na rydlech i tabulkách se setkáváme s krátkými dedikačními
nápisy. Vyobrazená tabulka pochází z přelomu 4. - 3. stol. př. n. l.
Venetský abecedář: nahoře: dedikační nápis; níže: sled konsonant a
kons. skupin venetské abecedy; následují 4 řádky po 16 políčkách, se
sledem písmen AKEO (tj. v jednom řádku jdou za sebou samá A, v
následujícím K atd.); vzhledem k tomu, že se jedná o sled vokálů,
považuje se K – za ligaturu vokálů V /u/ a I; dole: abecední sekvence.
Indoevropské jazyky paleoitalické větve
skupina osko-umberských resp.
sabellských jazyků:
• oština
• umberština
• sabinština (jihopikénština)
• menší sabellské jazyky
Umberština: umberská Iguvinská tabule I, (celkem
nalezeno 7 tabulí) datace 2./1. stol. př. n. l. Obsahuje
rituální předpisy pro kněze konající obřady: lustratio.
Umberština: umberská bronzová socha Marta, tzv. Mars z
Todi. 5./4. stol. př. n. l. Nápis vyrytý na sukničce pancíře
AHAL TRUTITIS DUNUM DEDE. „Ahal Trutitis dal darem.“
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
vlevo: stéla z
lokality Penna
Sant’Andrea
vpravo: fragment
jihopikénské stély s
nápisem:
NIS: SAFINUM/
NERF:PERSUKANT:P
SAFINUM tj.
Sabinum
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
Socha válečníka, zřejmě
posmrtný pomník
slavné osobnosti,
objevená v Capestranu.
Nápis:
MA KUPRÍ KORAM
OPSÚT ANINIS
RAKINEVIS
POMP[ÚNE]Í. „Mě,
krásnou sochu, dal
udělat Aninis pro
Rakineve Pompia.“
Oština: oská Iúvila - jedna z nejstarších stél s nápisem:
KLUVATIIUM PUMPERIAS PUSTM; KLUVATIIUM PUMPERIAS
PUSTM „Stéla Cluvatiů, o posledních Pumperiích“.
Oština: oská tabulka z Agnone, 250 př. n. l.
Oština: nápis na cippu z Abelly, je vytesán po obou
stranách částečně poškozené vápencové tabule
monumentálních rozměrů, kol. r. 200 př. n. l.
Oština: osko-latinský nápis na pálené cihle, ze Samnia;
nahoře oský nápis, dole latinský, uprostřed otisky stop
Vlevo: nádoba s presamnitským nápisem z Nocery z pol. 6. stol.
př. n. l.: BRUTIES ESUM. „Jsem Brutiova.“
Vpravo: faksimile paleoumberského nápisu z Tolfy ze 6. stol. př. n. l.:
SETUMS MIOM FACE „Vyrobil mě Septimius.”
Indoevropské jazyky - neitalické
Třetí skupinu tvoří indoevropské jazyky, které
vstoupily na italskou půdu zřejmě přes moře
v prvních stoletích I. tisíciletí př. n. l.
• mesapština a elymština
• řečtina (na počátku 1. tisíciletí př. n. l.)
• lepontština a galština (od poloviny 1. tisíciletí
př. n. l.)
Messapština: nápis z Lecce, ΘOTOR SOOLLES STABOS
„Thotor Soolles (syn) Staboa“, 3. stol. př. n. l.