MED09: Teorie verše
Samostatně vystupující stopy
Jamb: u- Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
Trochej: - u Ešče som sa něoženil, už ma žena bije
Daktyl: - u u Nešťastný šafářův dvoreček, nešťastný šafářův dvůr
Anapest: u u Krétikos:
- u Choriamb:
- u u - (= spojení choreie [taneční takt, jiný název pro trochej] s jambem)
Stopy vystupující jako střídnice
Pyrrhichicus: u u (= rozvedení jedné dlouhé slabiky)
Tribrachys: u u u (= střídnice např. trocheje)
Amfibrachys: u - u
Spondej: - - (= kontrakce daktylu nebo anapéstu)
Prokeleusmatikos: u u u u (= střídnice daktylu nebo anapéstu)
Molossus: - - - (= vzniká kontrakcí choriambu)
Určete metrum, najděte a popište rýmy v ukázkách.
(Nápověda: trochej, daktyl, leoninský hexametr, jamb, sapfická strofa, alexandrín, blankvers,
vagantská strofa, sonet, volný verš)
1.
V tom křik jiný: Na tvém plátně
ať se zjeví mistr Jan,
jehož mocným vlivem nám
Kutnohorský dekret dán!
2.
Zámek je úzký a hrozivý,
nestvůrné jakési rysy –
drahé pánu jej stavěli
oddaní sedláci kdysi.
3.
Jaro nemoudrý vítá, když jediná vlaštovka lítá:
nepozná vědění tíhu, kdo přečetl jedinou knihu!
Ptáci, co mluvit znají, vždy pramálo rozumu mají:
výmluvný ostatní předčí, leč plané jsou bez skutků řeči.
4.
Ten muž zde v těchto místech bydlí určitě!
Je nedaleko – jak by moh’ se vzdálit ten,
kdo chorou nohu má zlým dávným neduhem?
5.
Nečinnost tě, Katulle, těžce trápí,
nečinností k přepjatým touhám bujníš;
nečinnost už krále i šťastná kdysi
zhubila města!
6.
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod různým závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal.
7.
Jak v zimní noci hvězdy na nebi,
tak hemžili se slavní rekové
po cestách vedoucích na Vyšehrad.
8.
Slepým hněvem v nitru svém planu v mocné zlobě
v trpkosti a hořkosti promlouvám sám k sobě.
Stvořen z hmoty lehounké, v níž se neklid tají,
jsem jak lístek na stromě, s nímž si větry vlají
10.
Eště chvíľu,
a uvidíme kvitnúť mandlovníky,
blýskavý mramor v slnci,
sčerné more,
eště chvíľu,
a zdvihneme sa o lakeť vyššie.
9.
Tvé oči z křišťálu mně často řekly již:
„Ach, čím ti mohu být, ty věčný podivíne?“
- Buď líbezná a mlč! Mé srdce, které hyne
vším kromě čistoty, ti zatají svůj kříž,
své černé tajemství, svou majestátní skrýš
a temnou legendu, jež nikdy nepomine,
má utěšitelko, můj spánku a můj stíne!
Duch s vášní omrzel mne, ty to dobře víš!
Chci něžné polibky. Vždyť v strážní budce,
skryto, bdí oko Lásky, hleď, už napíná svůj luk,
znám její arzenál, znám její starý hluk:
Strach, zločin, šílenství. Ó bledá margerito!
Což nejsi jako já jen sluncem zimních luk,
ó, má tak bělostná a chladná Margareto?