FERNANDO DE ROJAS (zemř, r. 1541) O jeho životě je známo pouze to, že pocházel ze středo-španělského místečka Montalbánu, byl pokřtěný žid a povoláním právnik. 2il blízko svého rodiště v městě Talaveře a tam také zemřel. Je pravděpodobné, i když ne zcela zaručené, že tento Fernan-do de Rojas je původním autorem „Tragikomedie o Kalistu a Melibeji ' čili „Celestiny", vydané po prvé r. 1499, jednoho 2 nejvýznamnejších děl španělské literatury, v němž je realisticky a s vynikajícím uměleckým mistrovstvím zachycen obraz španělského života na rozhraní středověku a novověku. Fernando de Rojas CELESTÍNA STÁTNÍ NAKLADATELSTVÍ KRÁSNĚ LITERATURY, HUDBY A UMĚNÍ Praha 1 956 LUKRECIE btydím se. ALISA Ven s tím, huso, pověz to! Nerozčiluj mě s tím otáleními LUKRECIE Celestína, s prominutím, je její jméno. ALISA Hi, hi, hi, ať zajdeš na neštovice, jestli se mohu ubránit smíchu, když vidím, jak je ti asi ta babka protivná, že se stydíš vyslovit její jméno! Už si na ni vzpomínám. Pěkný kousek! Už mi nic neříkej. Jistě mě přichází o něco prosit. Řekni, ať jde nahoru. LUKRECIE Poj cľ nahoru, teto! CELESTÍNA Dobrá paní, milost Boží bud s tebou a s tvou ušlechtilou dcerou. Mé neduhy a nemoci mi zabránily navštěvovat tvůj dům, jak bylo záhodno; Bůh ale zná mé ryzí city, moji opravdovou lásku, protože vzdálenost obydlí nerozděluje lásku srdcí. A tak mě nezbytnost přiměla, abych splnila to, po čem jsem tolik toužila. Při vší mé bídě a smůle na mne dolehl i nedostatek peněz. Nevěděla jsem o lepší pomoci než prodat trochu příze, kterou jsem měla přichystanou na několik šátků. Dozvěděla jsem se od tvé služky, že ji po- 124 třebuješ. I když jsem chudá a Bůh není ke mně milostivý, tady ji máš, chceš-li si posloužit jí i mnou. ALISA Ctihodná sousedko, tvůj výklad i nabídka ve mně vzbuzují soucit, a to takový, že bych rozhodně chtěla mít příležitost, abych mohla napravit tvůj nedostatek, než abych tě připravila o tvé plátno. Děkuji ti za to, co jsi řekla. Je-li příze taková, bude ti dobře zaplaceno. CELESTÍNA Taková, paní? Takový ať je můj život a mé stáří a život každého, kdo by na mě chtěl přísahat! Je jemná jako vlas s hlavy, stejnoměrná, pevná jako struny kytary, bílá jako sněhová vločka, celá je * upředená těmihle palci, smotana a srovnaná. Tady ji vidíš v přadénkách. Tři tolary mi dávali včera za unci, na mou hříšnou duši! ALISA Dcero Melibeo, ať zůstane tahle ctihodná žena s tebou, protože se mi zdá, že je nejvyšší čas, abych šla navštívit svou sestru, manželku Kre-mesovu, kterou jsem od včerejška neviděla, a také že mi její páže přišlo vyřídit, že se jí před chvílí zhoršila její nemoc. CELESTÍNA (stranou) To právě přichází ďábel připravit příležitost, tím že zhoršil nemoc té ženské. Vzhůru,, dobrý příteli, jen do toho! Teď nebo nikdy je můj 125 čas. Nepouštěj ji, odnes mi ji tady odsud tomu, komu chci. AL1SA , Co říkáš, má milá? CELESTÍNA Aby byl proklet ďábel a můj břich, že se zrovna v takové chvíli musila zhoršit nemoc tvé sestry, takže nebude času na naše jednání. A co jí vlastně je, paní? ALISA Má bolest v boku, a to takovou, že podle toho, co jsem se dozvěděla od toho chlapce, který tady byl, až se bojím, aby nebyla smrtelná. Pros, sousedko, z lásky ke mně ve svých modlitbách Boha o její záchranu. CELESTÍNA Slibuji ti, paní, že až půjdu odtud, zajdu do klášterů, kde už mám své zbožné mnichy, a že jim dám stejný úkol, jaký dáváš ty mně. Ä mimo to, než se nasnídám, čtyřikrát se pomodlím růženec. ALISA Tak tedy, Melibeo, vyhov sousedce ve všem, co bude rozumné dát jí za tu přízi. A ty, máti, mi odpusť; vždyť se naskytne jiný den, kdy budeme spolu déle. CELESTÍNA Paní, odpuštění by bylo zbytečné, kde chybí provinění. Bůh ať ti odpustí, neboť mně zůstává dobrá společnost. Ať jí Bůh dovolí, aby dobře užila svého ušlechtilého mládí a kvetoucího věku dívčího, který je dobou, kdy se dosahuje nejvíce radostí a ne-j většího potěšení. Protože, na mou věru, stáří je jenom útulkem nemocí, přístřeškem starostí, přítelkyní mrzutostí, ustavičným soužením, nevyléčitelnou chorobou, poskvrnou minulosti, trýzní přítomnosti, truchlivou starostí o budoucnost, sousedkou smrti, chatrčí bez střechy, kam prší se všech stran, vrbovou holí, která se ohne při sebemenším opření. MiiLIlSEA Proč říkáš, máti, tolik špatného o tom, z čeho se všichni tak usilovně touží radovat a dočkat se toho? CELESTÍNA Touží po náramném zlu, touží po náramném trápení. Touží toho dosáhnout, protože když toho dosáhnou, žijí, a žiti je sladké a žitím stárnou. Takže dítě touží být mladíkem a mladík starcem a stařec touží ještě více zestárnout, i když s bolestí. To všechno proto, aby žili. Protože jak se říká: Ať slepice žije, třeba s tipcem. Ale kdo by ti, paní, mohl vypovědět nesnáze stáří, jeho nevýhody, jeho lopoty, jeho starosti, jeho choroby, jeho chlad, jeho horkost, jeho nespokojenost, jeho nevrlost, jeho truchlivost, vrásky v obličeji, šedivění vlasů z původní svěží barvy, nedoslýchavost, slabý zrak, vpadlé oči, zapadlá ústa, vypadávání zubů, nedostatek síly, vratkou 126 127 chůzi, zdlouhavost v jídle? Ach ouvej, paní, a když to všechno přichází doprovázeno chudobou, to uvidíš, jak zmlknou všechny ostatní strasti, když je chuti habaděj a jídla se nedostává; nikdy jsem nezakusila horší trávení než z hladu. MELIBEA Dobře vím, že každý hovoří o jarmarku podle toho, jak se mu na něm daří: takže boháči budou jistě zpívat jinou písničku. CELESTÍNA Paní, dceruško, na kterýkoliv konec jsou tři míle lopotné cesty. Boháčům odchází blaho, spokojenost a pohodlí všelijakými skrytými stokami, které nejsou vidět, poněvadž jsou schovány pod lichotkami. Ten je bohatý, kdo je zadobre s Bohem. Jistější je být podceňován než obáván. Lepším spánkem spí chudák než ten, kdo musí starostlivě hlídat, co s námahou získal a s bolestí má opustit. Mně přátelství nikdo předstírat nebude, ale boháči ano. Já jsem milována pro svou osobu, boháč pro svoje jmění. Nikdy neslyší pravdu, všichni mu po svém způsobu říkají li-chotky, všichni mu závidí. Sotva najdeš boháče, který by nepřiznal, že by mu bylo lépe v nezámožném postavení nebo v počestné chudobě. Bohatstvím se člověk nestává bohatým, ale zajatým; nestává se pánem, ale správcem. Více lidí je bohatstvím posedlých, než je těch, kteří na bohatství sedí. Mnohým přineslo smrt, všechny zbavuje radosti a nic není větší závadou dobrých mravů. Neslyšela jsi říkat: Snili pánové sen 0 bohatství, a nic nenašli v rukou svých? Každý boháč má tucet dětí a vnuků, kteří nepronásejí jinou modlitbu ani jinou žádost, než že prosí Boha, by jej vzal z jejich středu; nemohou se dočkat chvíle, kdy uloží jeho pod zem a jeho majetek do svých rukou a kdy mu malým nákladem poskytnou věčný odpočinek. MELIBEA Když jeto tedy takhle, matko, budeš jistě velmi litovat věku, který jsi ztratila. Chtěla by ses vrátit do svého mládí ? CELESTÍNA Blázen je pocestný, který by se po trampotách denní námahy chtěl vrátit na počátek dne, aby se pak nakonec zase dostal na stejné místo.Vždyť i u všech těchhle věcí, jejichž vlastnictví není pří- jemné, je lepší už je mít v rukou než na ně čekat. Neboť jejich konec je tím bližší, čím více cesty jsme ušli. Není nic milejšího ani vábnějšího pro velmi unaveného člověka než hospoda. A tak 1 když je mládí veselé, pořádný starý člověk po něm netouží. Protože komu chybí rozum a mozek, ten nemiluje skoro nic jiného než to, co * ztratil. MELIBEA Takže proto, aby člověk více žil, je dobré toužit po tom, co říkám. CELESTÍNA Stejně rychle, paní, odchází jehně jako beran. 128 129 Nikdo není tak starý, aby nemohl žít ještě rok, ani tak mladý, aby nemohl dneska zemřít. Takže v tomhle máte proti nám nevalnou výhodu. MELIBEA Udivuješ mě tím, o čem jsi hovořila. Podle tvých úvah mám dojem, že jsem tě už někdy viděla. Řekni, matko, jsi ty ta Celestína, která zůstávala u koželužen blízko řeky ? CELESTÍNA Dokud to bude vůle Boží. MELIBEA Zestárla jsi. Dobře se říká, že dny nemíjejí naprázdno. Opravdu bych tě nebyla poznala, nebýt toho znamení na obličeji. Zdá se mi, žes bývala krásná. Zdáš se jiná, velmi ses změnila. LUKRECIE Hi, hi, hi! Změnila se ta dáblice! Krásná byla s tím Božím pozdravením, co sejí táhne přes půl obličeje! MELIBEA O čem to mluvíš, huso? Co říkáš? Čemu se směješ ? LUKRECIE Tomu, žes po tak krátké době nepoznala máti podle tváře. MELIBEA Dva roky nejsou tak krátká doba; a zvlášť když jí přibylo tolik vrásek. 130 i CELESTÍNA Zadrž, paní, čas, aby nepospíchal, a já si udržím vzhled, aby se neměnil. Nečetla jsi, že se říká: Přijde den, kdy se nepoznáš v zrcadle? Jenže já jsem taky zešedivěla předčasně a vypadám dvojnásob stará. Vždyť jakože mám hříšnou duši a ty půvabné tělo, byla jsem nej mladší ze čtyř dcer, které porodila moje matka. Vidíš, že nejsem tak stará, jak se o mně soudí. MELIBEA Celestino, přítelkyně, velmi mě potěšilo, že tě vidím a že tě poznávám. Také jsi mi způsobila radost svými výklady. Vezmi si své peníze a jdi s Bohem, protože se mi zdá, že jsi dosud nejfclla. CELESTÍNA Ó andělský obraze! Ó drahocenná perlo, jak ly to dovedeš říci! Rozkoš mě jímá, když tě vidím hovořit. A nevíš, že božskými ústy bylo řečeno tomu pekelnému pokušiteli, že ne samým chlebem budeme živi? Je tomu tedy tak, že nejen jídlo nás udržuje na živu. Zvlášť mne, když se často postívám den nebo dva při vyřizování cizích záležitostí a jen se namáhám pro dobré lidi; zemřela bych pro ně. Tak jsem to měla vždycky: raději jsem se dřela pro jiné, než bych se potěšila tím, že bych uspokojila sama sebe. A tak jestli mi dovolíš, sdělím ti naléhavou příčinu mého příchodu, která je jiná, než jsi až dosud slyšela, a je taková, že bychom všichni přišli zkrátka, kdybych odešla s prázdnou a ty ses ji nedozvěděla. 131 MELIBEA Jen mi pověz, matko, o všech svých, potřebách, protože když jim budu moci vyhovět, udělám to velmi ráda pro naši dávnou známost a sousedství, které ukládá řádným lidem různé závazky. CELESTÍNA O mých potřebách, paní? Spíše o cizích, jak jsem řekla; protože svými potřebami se zabývám jenom uvnitř za zavřenými dveřmi a nikdo nemá o nich ani tušení; jím, když mohu, a piju, když mám co. Ani při mé chudobě mi, zaplať Pánbůh, nikdy nechyběl krejcar na chleba a čtyrák na víno, od té doby, co jsem ovdověla; protože předtím jsem se s tím ani nemusila shánět, poněvadž v mém domě byl vždycky po ruce měch vína, jeden plný a jeden prázdný. Nikdy jsem nešla spát, abych předtím nepozrela topinku na víně a dva tucty doušků po každém soustě, to kvůli děloze.Teď, když všechno závisí na mně, přinášejí mi víno ve špatně vysmoleném džbá-nečku, kam se vejde sotva pár litrů, šestkrát denně, na mou duši, ho musím chodit s těmihle svými šedinami naplňovat do krčmy. Ale jen ať smrtí neumřu, dokud budu mít za svými dveřmi měch nebo pořádný džbán. Protože, na mou duši, není nad takovou potravu, jak se říká: Na cestu víno a chleba a pak mládence je třeba. Zrovna tak, kde chybí muž, tam všechno upadá: Nestojí za nic vřeteno, když není vousy chráněno. To mi tak napadlo, paní, při tom, co jsem říkala o cizích záležitostech, a ne o svých. MELIBEA Žádej, co budeš chtít, ať je to pro kohokoliv. CELESTÍNA Dívko půvabná a vznešeného rodu! Tvá milá řeč a veselý pohled spolu s ochotou k laskavosti, kterou projevuješ této chudé stařeně, mi dávají odvahu, abych ti to řekla. Zrovna jdu od smrtelně nemocného člověka, který věří, že se vyléčí jediným slovem, jež vyjde z tvých vznešených úst a které mu donesu skryté ve svých prsou; takovou důvěru má v tvou Šlechetnost. MELIBEA Ctihodná stařeno, neporozumím ti, jestliže svou žádost nevysvětlíš blíže. Najedno stinně nu- toz čiluješ a dráždíš ke hněvu; na druhé stra n r vr mně vyvoláváš soucit. Nedovedla bych ti dál vhodnou odpověď podle toho mála, co jsem pochopila z tvé řeči. Jsem šťastna, jestliže je mého slova zapotřebí k záchraně nějakého křesťana. Protože prokazovat dobrodiní znamená podobat se Bohu, a kdo je prokazuje, ten je přijímá, když je prokazuje osobě, která si toho zaslouží. A kromě toho se říká, že ten, kdo může vyléčit někoho trpícího a neudělá to, zabíjí ho. A tak nepřestávej se svou žádostí z ostýchavo sti ani ze strachu. CELESTÍNA Strach jsem ztratila, když jsem pohlédla na tvou krásu, paní. Vždyť nemohu věřit, že by byl Bůh jen tak vymaloval jedny tváře dokonaleji než druhé, že by je byl obdařil větším půvabem a krásnějším vzhledem, kdyby to nebylo proto, aby z nich dělal sídlo ctností, milosrdenství, soucitu, vykonavatele své milosti a Štědrosti, jako je to u tebe. A poněvadž jsme my lidé narozeni, abychom zemřeli, je jisté, že si nemůže říkat, že se narodil, kdo se narodil jen pro sebe. Protože by byl podoben hrubým zvířatům, ačkoliv i mr/,i nimi jsou některá milosrdná, jak se to říká o jednorožci, který se podrobí každé panně, Když prs chce s celou svou zuřivostí a prudkostí někoho kousnout a napadený se vrhne na zem, neublíží mu: to ze soucitu. A co ptáci? Kohout sám nic nesezobne, aby nezavolal slepice a nerozdělil se s nimi. Pelikán si rozerve hrud, aby mohla mláďata požírat jeho útroby. Čápi živí své staré rodiče v hnízdě tak dlouho, jak dlouho jim oni přinášeli potravu v jejich mládí. Když tedy dala příroda zvířatům i ptákům takové vlastnosti, proč máme být my lidé krutější? Proč nedáme část svých půvabů a sebe samých svým bližním, zvláště když jsou zachváceni skrytými nemocemi, a to takovými, že příčina nemocí vzešla odtud, kde je i jejich medicína? MELIBEA Proboha, neotálej už a řekni mí, kdo je ten nemocný, který trpí tak podivnou nemocí, že jeho bolest i lék pocházejí ze stejného zdroje. CELESTÍNA Jistě budeš vědět, paní, že v tomhle městě žije mladý kavalír, šlechtic ušlechtilého rodu, kterému říkají Kalisto. MELIBEA Aj, aj, aj! Milá stařenko, nic už mi neříkej, nechoď dál! To je ten nemocný, pro kterého jsi dělala takové průtahy se svou žádostí? Kvůli kterému sis přišla pro svou smrt? Pro kterého jsi podnikla tolik ohavných kroků, babo nestydatá? Čímže to trpí ten neblahý člověk, že přichází 8 8 takovou naléhavost í ? Ta jeho nemoc biu Ir i i; Ir šílenství. ( !i> si vlastni4 myslíš? Kdyby:: byla mluvila, o tom bláznu w \i\ ho nr/.nala, |,ikýini lo slovy bys byla na mne zapůsobila! Nad,umo \r neříká, že nej škodlivějším úclcm zlého muft nebo ženy je jazyk. Kéz bys byla upálena, prolhaná kuplířko, čarodějnice, nepřítelkyně počestnosti, původkyně skrytých neřestí! Ježíši, Ježíši! Zbav mě jí, Lukrecie, vždyť umírám, vždyť mi nenechala kapku krve v těle! Ale zaslouží si toho, i horších věcí, kdo takovýmhle lidem dopřeje sluchu. Kdybych nepřihlížela ke své cti a k tomu, že nechci všude rozhlásit drzost toho odvážlivce, přičinila bych se, bídnice, aby tvá řeč i život skončily v jedné chvíli. CELESTÍNA (stranou) V nedobrou hodinu jsem přišla, když mi selhává mé zaklínání! Ach ouvej, dobře vím, s kým mluvím! Ticho, bratříčku; všecko je ztraceno! MELIBEA Ještě si přede mnou bručíš mezi zuby, aby 134 135 vzrostl můj hněv a zvětšil se tvůj trest? Chtěla bys obětovat mou počestnost na zachování života nějakého blázna? Přenechat mně ubohé, abych ho rozveselila, a ty aby sis odnesla zisk z mé zkázy, odměnu za můj poklesek? Zahubit a zničit dům a čest mého otce, aby tím získala čest takové staré hanebnice, jako jsi ty? Myslíš si, že jsem nevycítila, kam míříš, a nepochopila tvé hanebné poselství? Já ti ale zaručuji, že odplata, kterou si odtud odneseš, ti jenom zabrání i nadále urážet Boha, protože učiní konec tvým dnům. Odpověz mi, zrádkyně: jak to, že ses odvážila takové věci? CELESTÍNA Strach z tebe ochromuje mou obranu, paní. Má nevina mi dává odvahu, tvá přítomnost mě mate, když tě tak vidím rozzlobenou, a co mě ještě více bolí a trápí, je to, že si na mně vyléváš zlost bez jakéhokoliv důvodu. Proboha, paní, nech mě dokončit mou řeč, protože ani on nezůstane vin-níkem, ani já nebudu odsouzena. A uvidíš, jak je to všecko spíše službou Bohu než nečestným počínáním; spíše proto, aby se poskytla záchrana nemocnému, než aby se poškodila pověst lékaře. Kdybych byla tušila, paní, že budeš tak lehce vyvozovat z toho, co se přihodilo, zhoubné podezření, nebylo by stačilo tvé dovolení, aby mi dalo odvahu mluvit o věcí, která by se týkala ať už Kalista nebo kteréhokoliv jiného muže. MELIBEA Ježíši! Ať už neslyším jmenovat toho blázna, zá- letníka, noční strašidlo, čahouna s obličejem jako na špatně malované plentě, nebo tady padnu mrtvá! To je ten, co mě onehdy viděl a začal se mnou rozmlouvat a choval se při tom jako náramný milovník! Řekneš mu, milá stařeno, jestli si myslel, že bojiště je už celé jeho a zůstane mu, poněvadž se mi spíše zalíbilo vyslechnout jeho nesmysly než pokárat jeho přestupek, bylo to proto, že jsem si ho jako blázna raději nechtěla všímat, než abych rozhlašovala jeho velkou opovážlivo:;!,. Sděl inu Ledy, aby ustoupil od tohohle záměru, a bude mu to zdrávi); ne li, nm/r te stát, že v životě jcšlě nezaplatil lak draho m-von řeč. Nuže, věz, že je přemožen jen ten, kdo se za přemoženého považuje, a já jsem zůstala docela klidná a on zůstal drzý. Blázni posuzují všechny ostatní podle sebe. A ty se vrať s jeho vla.:;t ním vzkazem; protože jinou odpověď ode mne mít nebudeš ani j i neočekávej. Vždyť marně prosí ten, pro koho už není smilování. A poděkuj Bohu, že odcházíš tak volně z tohohle trhu. Správně mi říkali, co jsi zač, a vykládali mi o tvých vlastnostech, i když jsem tě ještě neznala. CELESTÍNA (stranou) Trója byla silnější a já jsem zkrotila i jiné, větší divošky! Žádná bouřka netrvá dlouho. MELIBEA Co říkáš, nepřítelkyně? Mluv tak, abyentě mohla slyšet! Máš nějakou omluvu, abych upokojila svůj hněv a prominula tvůj poklesek a opovážlivost? 136 137 CELESTÍNA Dokud bude trvat tvůj hněv, bude mému ospravedlnění spíše vadit. Jsi náramně přísná, ale nedivím se tomu, protože mladá krev potřebuje málo tepla, aby začala vřít. MELIBEA Málo tepla? Jak tomu můžeš říkat málo, když jsi ještě na živu a já trpím tvou drzostí? Jaké slovo jsi to mohla chtít pro toho člověka, aby i mně prospělo? Odpověz, když říkáš, že jsi neskončila: snad tím napravíš, co se stalo. CELESTÍNA Chtěla jsem, paní, modlitbičku ke svaté Apoleně proti bolení zubů; ty p,ý ji znáš. A také tvůj pás, o kterém se říká, že je dotýkaný u všech ostatků v Římě i v Jerusalemě. Ten kavalír, o kterém jsem mluvila, trpí a umírá na bolesti zubů. Kvůli tomu jsem přišla. Když mi ale byla souzena tvá zlobná odpověď, ať jen trpí svou bolestí za to, že si vyhledal tak nešťastnou poslici. Jestli se mi totiž nedostalo slitování u tvé velké laskavosti, zrovna tak se mi nedostane vody, pošle-li mě na moře. Ale víš přece, že potěšení z pomsty trvá okamžik, ale potěšení z dobrého skutku stále. MELIBEA Když jsi chtěla jen tohle, proč jsi mi to nesdělila hned? Proč jsi mi to řekla tak málo slovy? CELESTÍNA Poněvadž mi můj nevinný důvod dával víru, že i když ho vyslovím sebestručněji, nedá se v něm tušit nic zlého. Neboť i když chyběl patřičný úvod, bylo to proto, že pravda nemusí oplývat mnoha barvami. Soucit s jeho bolestí a důvěra v tvou velkomyslnost zarazily v mých ústech hned na počátku sdělení příčiny. A když víš, paní, že bolest člověka pomate, zmatek že zadrhává a plete jazyk, který má být vždycky spojen s rozumem, proboha tě prosím, abys mě neobviňovala,. A jestli se dopustil jiné chyby, ať není přičítána k tíži mně, prolož*- já nemám jinou, vinu, než Že j::em poslice vinníka. Aľ :;r provaz nepietilme .na nejtenčím mí:,Ir, Nebuď jako pavouk, který projevuje svou sílu jen vůči slabým tvorům.Ať spravedliví netrpí m hŕíšnlkyl Jednej podle božské spravedlnosti, která pravila: Duše, která zhřešila, ať zhyne sama; jednej i podle lidské, která nikdy neodsuzuje otce za zločin synův ani syna za zločin otcův. Ani není důvodu, paní, aby jeho opovážlivosť přivodila mou záhubu. Ačkoli budeš-li ho posuzovat, jak zaslouží, nebude mi zrovna vadit, když bude on provinilcem a já odsouzenou. Vždyť je právě mým povoláním sloužit takovým lidem: z toho žij u a tím si vydělávám. Nikdy nebylo mým úmyslem pohněvat jedny, abych se zavděčila druhým, i když snad za mými zády říkali tvé milosti něco jiného. Konečně, paní, pevné pravdě neublíží pomluva luzy. Jsem jediná na takovéhle nevinné vzkazy. V celém městě se na mne zlobí jen málo lidí. Všem vyhovím v tom, oč mě požádají, jako bych měla dvacet nohou a právě tolik rukou. 138 139 MELIBEA Nedivím se, že se říká, že jeden mistr v neřestech stačí, aby zkazil celou velkou obec. Opravdu mi tolik a tak vychválili tvé falešné zchytralosti, že nevím, mám-li uvěřit, že jsi skutečně chtěla tu modlitbičku. CELESTÍNA Ať seji nikdy nemodlím, a kdybych se ji modlila, ať není vyslyšena, jestli by se ze mne dostalo něco jiného, i kdyby mě tisíckrát mučili! MELIBEA Mé předchozí rozčilení mi brání, abych se zasmála tvému ospravedlňování. Vždyť dobře vím,-že ani přísaha, ani mučení tě nepřiměje říci pravdu, když se ti to nehodí. CELESTÍNA Jsi mou paní. Nesmím ti odmlouvat, musím ti sloužit, ty mi máš rozkazovat. Tvoje zlá slova budou zálohou na novou sukni, MELIBEA Dobře sis ji zasloužila. CELESTÍNA Jestli jsem si ji jazykem nevydělala, neudělala jsem úmyslně nic takového, abych o ni přišla. MELIBEA Tolik zdůrazňuješ svoji nevědomost, že jí snad nakonec uvěřím. Spokojím se tedy tvým pochybným ospravedlněním a nebudu lehkovážně rozhodovat o tvé žádosti. Nedbej příliš mého před- 140 chozího rozrušení a ani se mu nediv, protože v tvé řeči se setkaly dvě věci a každá stačila, aby mě zbavila rozumu: jednak ta, žes jmenovala toho svého kavalíra, který se opovážil se mnou mluvit, a také to, žes mě žádala o mé slovo jen z takového -důvodu, v kterém se dala tušit úhona pro mou čest. Když ale má to všecko dobrou příčinu, odpouštím ti, co se stalo. Mému srdci totiž se poněkud ulevilo, když vidím, že je to skutek zbožný a svatý, totiž uzdravovat trpící a nemocné. CELESTÍNA A jakého nemocného, paní! Jako že je Bůh nade mnou, kdybys ho dobře znala, nesoudila bys ho tak, jak jsi projevila svými slovy a svým hněvem. Přisámbůh a na mou duši, že se nedovede rozzlobit; dobrých vlastností — dva tisíce; ve štědrosti — Alexander; v síle — Hektor; vystupování — královské; je hezký, veselý; nikdy ho neovládne smutek. Je ušlechtilé krve, jak víš. Velký zápasník; když ho vidíš ve zbroji — celý svatý Jiří. Síly a odvahy má, zejí ani Herkules neměl tolik. Vzhled a způsoby, chování; přívětivost ■ potřebovala bych jiný jazyk, abych to mohla vy povědět. Celek dohromady se podobá andělu z nebe. Opravdu věřím, že nebyl lak krásný ten půvabný Narcis, který se zamiloval do své vlastni podoby, když se spatřil na hladině studánky. Ted ho, paní, zkrušil jediný zub, na který si nepřestává naříkat. MELIBEA A jak je to časově? 141 CELESTÍNA Může mu být, paní, takových třiadvacet let; tady máš Celestinu, která ho viděla při narození a zvedla ho od nohou jeho matky. MELIBEA Neptám se tě na tohle ani nepotřebuji znát jeho věk; ptala jsem se jen, jak už je to dlouho, co má tu bolest. CELESTÍNA Týden, paní. Ale podle toho, jak zhubl, se to zdá celý rok. A největší úleva, jakou má, je v tom, že vezme kytaru a hraje takové a tak žalostné písně, že nemyslím, že byly jiné ty písně, které složil onen císař a velký hudebník Hadrián o vypouštění duše a o tom, jak odolat bez mdlob blížící se smrti. Protože i když se málo vyznám v hudbě, zdá se, jako by kytara v jeho rukou mluvila. A když někdy zpívá, projevují ptáci, kteří ho slyší, větší radost, než když slyšeli toho starověkého pěvce, o kterém se říká, že svým zpěvem pohnul stromy i kameny. Kdyby se byl tenhle narodil už tenkrát, nebyli by chválili Orfea. Uvaž, paní, jestli by chudá stařena, jako jsem já, nebyla šťastná, kdyby mohla dát život člověku, který má takové dobré vlastnosti. Žádná žena na něj nepohlédne, aby nechválila Boha, že ho takového stvořil. A když na ni snad promluví, není už paní sebe samé, takže on jí rozkazuje. A když mám takový důvod, uznej, paní, že můj úmysl byl dobrý, mé jednání rozumné a prosté jakéhokoliv podezření. 142 MELIBEA Ó, j ale mě mrzí nedostatek mé trpělivosti! Neboť třebaže on o ničem nevěděl a ty jsi byla nevinná, vytrpěli jste výtky od mého hněvného jazyka. Avšak závažnost této věci mě zbavuje viny, kterou způsobila tvá podezřelá řeč. Za to, cos vytrpěla, chci splnit tvou žádost a hned ti dát svůj pás. A poněvadž k napsání té modlitby nebude čas do příchodu mé matky, přijď pro ni ve vší tajnosti zítra, nebude-li tohle stačit. LUKRECIE (stranou) Ach, ach, ztracena je moje paní! Ve vší tajnosti chce, aby přišla Celestína? Podvod je to! Jistě jí bude chtít dát víc, než co řekla. MELIBEA Co říkáš, Lukrecie? LUKRECIE Že už by mohlo být dost těch řečí, paní; je už pozdě. MEI.IIlľA Tak tedy, matko, nevypravuj lomu kavalíru, co se přihodilo, aby mě nepovažoval z;i krtilou nebo prchlivou či domýšlivců. LUKRECm (stranou) Taky že mám pravdu; špatně to dopadal CELESTÍNA Velmi se divím, paní Melibeo, že pochybuješ o mé tajnosti. Neboj se; já dovedu všechno vydržet a všechno schovat. Vždyť dobře vidím, že tvá velká podezřívavost způsobila, jak obyčejně bývá, žes pochopila mé výklady nepříznivě. Odcházím vesele s tvým pásem, protože si představuji, že mu tam jeho srdce už vypráví o laskavosti, kterou jsi nám projevila, a že ho najdu už osvěženého. MELIBEA Udělám ještě víc pro tvého nemocného, bude-li třeba, za to, cos vytrpěla. CELESTÍNA Bude víc třeba a více uděláš a ani se ti nepoděkuje. MELIBEA Co říkáš, matko, o děkování? CELESTÍNA Říkám, paní, že všichni za to děkujeme a budeme ti sloužit a všichni ti zůstáváme zavázáni. Vždyť, odplata je tím jistější, čím větší je k ní důvod. LUKRECIE Jenže bys měla trochu změnit ta slova! CELESTÍNA Dcerko Lukrecie! Fstl Přijdeš ke mně a já l.i dám takový louh, že po něm budeš mít vlasy ki áui.-j ši než zlato. Neříkej to své paní. A ještě ti dám lakový prášek, aby tě zbavil toho zápachu z úst, který je z tebe trochu cítit; v celém království ho dovedu udělat jenom já, a u ženy není nic ošklivějšího než tahle závada. LUKRECIE Ó, dej ti Bůh spokojené stáří, protože tohle všechno jsem potřebovala víc než jídlo. 144 CELESTÍNA Tak co brumláš proti mně, blázínku ? Mlč, vždyť nevíš, jestli mě nebudeš potřebovat v nějaké důležitější věci. Neponoukej svou paní k většímu hněvu, než jaký už měla. Nech mě odejít j v pokoji. I MELIBEA Co jí říkáš, matko? j CELESTÍNA Jen se tak domlouváme, paní. MELIBEA Řekni mi to, poněvadž mě zlobí, když se v mé přítomnosti hovoří o něčem, čeho se neúčastním. CELESTÍNA Aby ti, paní, připomněla tu modlitbičku, abys ji dala napsat, a pak ještě, aby se ode mne naučila, jak zachovávat zdrženlivost ve chvíli tvého liiuVlI, kdy j:;cm :;c držel a Inlm, fa ::c říká: (VI rozzlobeného « luvěl .1 .-,< m...... vzdálil 11.1 I lál I on dobu, ml nepíílele 11.1 dlouhou ľ n < Iv, paní, ;;r:; /Jubilu kvůli lomu, . o juj IiimI.i m I .1 léh.0 v liiýi h i.lnvn h, nr '/, im|.I.iI< I,lvi AI. 1 kdy by byla ni,i slova taková, tt iaJ [si i«-1 »ovai • a ala, nebylo by to samo o sobi nic o&klivéhoi vždyť každýdcn.sc muži souží pioženy ,1 ženy pro muže, a způsobuje to příroda a přírodu uspořádal Hůh a Bůh neudělal nic špatného. A tak zůstávala má žádost, ať byla jakákoliv, vlastně hodná chvály, když má takový důvod, a já jsem si tedy nezasloužila pokárání. Vyložila bych ti to ještě obšír- 145