ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE V E D Vědtckí redaktor Dr Ol to Muncles DR OTAKAR KLÍMA DR STANISLAV SEGERT MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1956 PŘEDMLUVA TT0i857 Podíl obou autorů na sepsání léto knihy je. tento: l)r Oliilnir Klíma napsal hebrejskou mluvnici (sir. 23—182) a vzorce, k ní (sir. 183 —888), a sesláni! bibliografii týkající se hebrejštin!/ (str. 18 20). l)r Stanislav Seqe.il napsal artimejskou mhwnici (sir. 237—302), úvod (sir. 7 17) a bibliagrajieké údaje k aramejšlině. (sir. 20—21); přispěl tři některými podněty k mluvnici hebrejské, zvláště v oddílech o hláskosloví n o slabých slovesech. V zpracováni obou mluvnic se jeví určití) rozdíl, který je. ilán též účelem: Hebrejská mluvnice je zpracována lak, abji jí mohli s prospěchem užíval i naprosil začátečníci, ba i samoukové. Proto jsou některé formulace stí/lisováni/ s ohledem na tylo použividcle, : důvodů pedagogických. Výsledky historického srovnávacího jazyko-zpytU jsou uváděnu jen lam, kile se jeví vhodné k objasněni jazykových jevu, nikoli samoúčelně. Aramc.jská mluvnice je. určena pouiivalclum, klečí si ji: získali spolehlivou znalost hebrejštiny; protoie znalost aramejšliny nu rozdíl od živé hebrejštiny — je. potřebná jen k studiu stmí/cli textů, bylo o aramejské partii vino-váno poměrně více. místa historické a srovnávací gramatice. Příslušné rotdily v účelu a zaměřeni jsou létly patrny i v způsobu podáni. lir Otakar Klima l)r Stanislav Scge.ií iau»s,-'..L'..-..:"líl U VOD 1. Semitské jazyky Hebrejština i aramejština patří k jazykům semitským. Souborné toLo označení ])oeliází teprve z r. 1781, kdy ho užil Sehlozer podle rodokmenu Semova v Genesi 10,22. Semitské jazyky patří k fleklu-jícím a mají určité společné rysy: artikulaění základna je hluboko a vzadu (čelné hlásky laryngální a cmfatické), význam slova jc spjat s kořenem tvořeným souhláskami, jež jsou zpravidla tři, zatím co samohlásky obměňují tento základní význam. Pokusy o nalezení souvislosti jazyků semilských s iudocvropskými vesměs selhaly, je však jisto, že semilské jazyky jsou příbuzné se starou egyplštinou a s jazyky hamitskými. Semitské jazyky se vyvíjely způsobem dosti podobným, národy a kmeny jimi mluvící žily za podobných podmínek a většinou se vzájemně stýkaly. Proto jsou si semilské jazyky navzájem daleko podobnější než třeba indoevropské, rozdíly mezi nimi nejsou o mnoho větší než mezi jazyky slovanskými. Na druhé straně však tento stav nedovoluje, aby se srovnávací jazyko/.pyl semitský rozvinul tak jako indoeviopský. Běžně se děli semilské jazyky ve tři skupiny: 1. východní, k niž náleží jen stará akkadšlina, jazyk Babyloňanů a Assyřanň; jeho písemné pnmál ky jsou zachovány z XXV. až I. stol. př. Kr. Již brzy se její vývoj dal jiným směrem než vývoj ostatních semitských jazyků. 2. západní po př. severozápadní, o níž dále. Děli se na skupinu kenaanskou a aramejskou. 3. jižní po př. jihozápadní. K ní náleží jednak severní arabština, jejíž literatura rozkvétá od VI. století po Kr., avšak zachovala mnoho původních rysů semitských. Její studium je důležité i pro hebraisty, ncboC bez něho so nevnikne do jazykového typu semitského. Arabština, kterou se dnes mluví v Palestině a v Sýrii, odpovídá svým hláskoslovím v mnohém staré hebrejštině a arnmejštině. Jiini arabština je doložena nápisy od začátku I. tisíciletí př. Kr.; dnes se z ní udržely jen některé dialekty na jihu Arábie. Jí velice příbuzná ttidopitina má hojnou literaturu v nářečí ge'ez z doby nd III. do XVI. stol. po Kr., avšak dnešní nářečí habešská (amhnr-ština a j.) se došli odchýlila od ostatních jazyků semilských. Toto běžné rozděleni nevystihuje plně vzájemné vztahy semitských jazyku, avšak za lim je od velké, většiny badatelů uznáváno. 2. Skupina kenaanská Akkadský název Kinaluui značí zemi purpuru, je tedy souhlasný s řeckým názvem ľoinikie. Staří Izraelité nazývali Lak zemi, kterou obsadili, i svou řeč (x'pal K'na'an, Izai. 19,18). Odvozeného jména Kana'iínl užívali k označeni Foimčnnů (Izai. 23, 11). Podle běžného dělení se do této skupiny zahrnuje kromě hebrejštiny stará kcnaanšlinn, doložená glossnini v lislinách amarnských (asi 11175 př. Kr.) a transkripcemi egyptskými a akkadskými, a foiníitina, jazyk přímořských měst (iehálu (Hýblu), Sklonu, Tým a j.; je doloženu jen nápisy, většinou krátkými. Ve své vlasti žila do I. stol. pf. Kr., v koloniích severoafrických (Kurlhago a j.) se udrželi] její mladší odnož -- punšlina - až do počátku středověku, na Kanárských ostrovech až do konce středověku. Do tělo skupiny řadí většina badatelů též utjuritštinii, které přisuzují j lni samostatné místo v skupině jazyků semilských. Při vykopávkách města Uga-rilu na severním pobřeží syrském (nyní Pás Šamrá) se počínaje r. 1929 nalezlo množství tabulek psaných zvláštním abecedním kli-nopisem, asi z XV.—XIV. stol. př. Kr., jež jsou pro hebrejštinu důležité jazykově i obsahově, ncboC v nich zachované mythy poskytují cenný přínos k poznání starokenaanské literární mluvy, slohu i náboženství a kultu. Ojedinělé nápisové doklady z Ja'udi, ('.hamalu a Moábska (stéla Méša'ova) svědčí o existenci dalších dialektů. 3. Hebrejština Tento název není doložen Starým zákonem, kde se nazývá tato řeč kenaanskou (Izai. 19, 18), nebo i j tulskou (II. Král. 18, 26 a 28. Neb. 13, 24). První doklad je z prologu k řeckému překladu knihy Sirachovy (asi PiO př. Kr., ř|louíatí), hebrejsky je doložen v Míšně (.ladajim IV, 5 fl^^y). Název Ilebrejců byl ve Starém zákoně uváděn jen zřídka. Hebrejština si zachovala v skladbě slaroso.mil.skou volnost, a tím i svou názorností se hodí dobře k vyjádření živého líčení a hlubokých citů. Její tvary ztratily některé koncovky, ale ne na úkor srozumitelnosti. Konsonantismus byl poněkud zjednodušen, vokály jsou sice působením prízvuku dosti redukovány, avšak některé, patrně druhotně zase /.dlouženy. Stnnizáknnni lext je sice celý nivelisován podle jorusalemského dialekt u, přece však i v něm jsou dosud zřetelné stopy dialektu sovcroizraelského, zvláště v knize Ozeášově, v l. zv. elohislickém prameni Penlaleuehu a v některých vyprávěních o prorocích, na př. o Iilizeovi v II. Král. Výslovné, i když ne zcela jasné svědectví o rozdílnosti nářečí efraimského podává kniha Soudců 12, (>: Kfrainišl í nevyslovovali ,š ve slově šibbô- I.vl. 7a: slaré hebrejštiny jsou kromě 21 knih biblických zachovány čelné pečeti a drobné nápisy obsahující jména, výkazy a značky, i několik painálok, podávajících souvislejší lext: I. zv. kalendář či lépe řečeno seznaní zemědělských prací z (jezeru asi z X. stol., ostraka ze Samaří z IX. stol., nápis v Umelu vedoucím vodu do rybníka Silůah v Jerusalemě asi z r. 700 a 18 dopisů z Pakiše asi z r. 589. Tyto nápisné památky doby předcxilni jsou velice krátké, avšak cenné, něhot ukazuji původní způsob psaní, fteči, která se mnoho neliší od biblické hebrejšl iny, jsou psány též rozsáhlé zlomky hebrejského originálu knihy Sirachovy a 1. zv. Damašský spis sáclokovský, nalezené r. 189ti v ge.nizc synagogy v Staré Káhiře. Cennější než tylo rukopisy z X.—XII. stol po Kr. jsou svitky, nalezené r. 1947 a d. v jeskyních ktimránských u Mrtvého moře nedaleko Jericha, neboť obsahují texty kladené většinou odborníků do II. —I. stol. př. Kr. Kromě biblických texlň obsahují výklad knihy Abakukovy, l. zv. ítád Jednoty, l. zv. Knihu války Synů světla sc Syny tmy, různé žalmy, zlomek knihy Jubilejí i zlomky neznámých knih. Hebrejština přestala býti řeči, již se běžně používalo, již brzy po návratu z babylonského zajetí; již od V. stol. př. Kr. byla vytlačována aramejštinou. Avšak jako řeč bohoslužebná a vůbec náboženská se hebrejština držela stále. Milná, která byla kodifikována v II. stol. po Kr., jc však již psána řeči dosti odlišnou od staré biblické. Působila na ni aramejšlina, kterou se v Palestině mluvilo v denním životě, ba obsahuje i oddílky aramejské. Této hebrejštině, kterou jsou též psány části palestinského talmudu a midrášň, se. říká nedosti přesně „nová hebrejšlina", lepší je židovský název M5/I IfkUmim, t. j. jazyk mudrců. Vc středověku byly psány hebrejské básně jazykem, který sc se zdarem přimykal k biblickému (na př. Jeliuda lia-Léví), avšak rabínská pojednání jsou většinou v jazyce promíšeném aramaismy a nedosti pečlivém. Ve výslovnosti se uplatňovaly různě dialekty: sefardský (ve Španělsku), aškenázský (ve střední a vých. Evropě). Od poloviny XVIII. stol. začali Židé pěstovat hebrejský jazyk sc stále větším úsilím a zdarem, takže se počátkem XX. stol. mohl stáli obeovací řečí kolonistů v Palestině a pak i úřední řečí státu Izraele. Tento jazyk se sice chce přimknout úzce k jazyku biblickému, avšak zvláště výslovnost a skladba jsou zcela pod vlivem jazyků evropských. Přiliv Židů z arabských zemi nepůsobí dostatečně k uplatnění semitských rysů. Velkým úsilím ne nepodobným snahám Juiifminnnovýni, Preslovým, Štúrovým a jiných našich buditelů byla vypracována moderní terminologie pro různé obory; literatura původní i překladová, krásná i odborná, svědčí o pou-živatelnosti tohoto oživeného jazyka. Ten, kdo zná biblickou hebrejštinu, může bez ublíží čistí i moderní hebrejské texty, ovšem jejich slovní zásoba je mnohem rozsáhlejší. 4. Hebrejská bible po stránce jazykové Složitý a různorodý soubor starozákonních knih pochází z různých dob. Ve starších oddílech se jeví vliv obecné kenaanské poetické mluvy, v mladších z doby po exilu jsou stále četnější aramais- 10 my. Jednotlivé kratší partie možno přibližně datovali mezi XIII. a II. stol., při čemž některé látky jsou ještě starší. Časové a nářeční rozdílnosti byly nivelisovány jednak dosti jednotnou úpravou kon-sonanlního textu, jednak, a to důkladněji, pečlivým systémem vo-kalisačním. Židovská tradice klade úpravu konsonantního textu do II. stol. po Kr., tento typ je však doložen dříve. Vokalisačnich systémů bylo více: pěl supraliiicárních, se značkami pro samohlásky a prízvuky nad písmeny, a to dva babylonské a Iři palestinské, všecky je však zatlačil systém sublineární, se značkami pod písmeny, který prý vynalezl karaila Moše Moche kolem r. 800 po Kr. Nazývá sc tiberiadský, nebol v Tiberiadě u jezera Geneznretského opatřili masnreli, strážci tradice, hebrejský biblický text značkami pro samohlásky a přizvnky pro přednes. Tento text se nazývá masorelský. Nejslarší datovaný masorelský rukopis proroků je z r. 895, nejstarší dostupný úplný text. hebrejského Starého zákona /. ľ. 100S je ve státní knihovně v Leningradu. Pochází přímo od Aharona, jehož otec Moše hen Ašer byl hlavou jedné školy maso-relské. Tento pečlivý rukopis byl vydán prací profesorů Kitlela, Kahleho a j. r. 1037 a je v nových vydáních přetiskován. Jc to jediné spolehlivé vydáni hebrejské bible, neboť ostatní jsou závislá na vydáni, jež pořídil pro nakladatele Bomberga v Benátkách r. 1525 Jakob benChajimpodle novějších rukopisů, které obsahuji i člení druhé školy masorelské, již vedl ben Neľtali. Práce tiberiad-ských masoretú byla provedena neobyčejně pečlivě; jednak sc snažili zachytit starou tradici výslovnosti, jednak rekonstruoval předpokládanou výslovnost správnou. Avšak přesto jc zřejmé, že nemohli n mrtvého jazyka, který byl tradován rozdílnými směry a školami, stanovili původní skutečnou výslovnost. Jistě zde působil ohled na běžnou výslovnost aramejskou. Avšak základem pro poznání a zpracováni hebrejské mluvnice zůstává tato úctyhodná práce, i když jsme si vědomi jejich mezí. 1 tato mluvnice používá výhradně punktace liberiadské. Avšak ani způsob výslovnosti tiberiadských znaků není jednotný, neboť Židé jej přizpůsobovali řečem, kterými mluvili. Nejbližší výslovnosti masoretské je výslovnost seíardská (u španělských židů); ta je základem I. zv. výslovnosti vědecké, jíž sc používá I I I i v této mluvnici. V Československu a okolních zemích užívají židé výslovnosti aškcnázské, jež je 11 dlouhých samohlásek dosti odlišná. Starší způsoby výslovnosti jsou zachyceny ve svrchu zmíněných supralincárních punktačníoh soustavách, v dosud živé tradici samaritánské a v transkripcích řeckých septuagintních a origenov-ských a latinských Hieronymovýeh. Velkou pomocí jsou i nálezy starších nepuuklovaných lexlů biblických, jejichž plné využili pro hebrejskou mluvnici si vyžádá je.šlě mnoho práce: papyrus Nashův, obsahující desatero (Kxod. 20, 1—17) a &m<ť (Slyš, Izraeli..., Ueut. 6, 4 n.), objevený r. 1907, a zvláště rozsáhlé nálezy v jeskyních kumránských od r. 1917, mezi nimiž je úplný text knihy Izaiášovy, jiný neúplný, proroctví Abakukovo (s výkladem), zlomky knihy Danielovy a různých knih Penlntcuchu a předních proroků. Tylo rukopisy pocházejí asi z II.—I. stol. př. Kr., jak soudí většina badatelů, a vykazují značné rozdíly pravopisné ve srovnáni s inasorclským lextern. Na stejném místě nalezené zlomky Levitiku asi ze IV. stol. se zcela shodují s podáním rnasoretským. ,1c nulno míli na paměti, že masoreti opatřili biblický text vokály a akcenty tak, aby se dal zpěvavým způsobem recitovali při synugogálni bohoslužbě, prolo asi je v něm tolik dlouhých vokálů. Je proto též účelné vysleehnouli si k poznání způsobu přednesu synagogálnl bohoslužbu. Zvláště začátečníkům se doporučuje číst si hebrejštinu nahlas. 5. Jazyky aramejské Skupina aramejská náleží spolu s kenaanskou k severozápadní větvi semitských jazyků. Podobně jako v hebrejštině i v aramejštině nastala vlivem prízvuku redukce vokálů; protože přízvuk byl asi silnější, pokročila dále. Konsonanlismus je zjednodušen asi ve slejné míře, ale jiným způsobem než v hebrejštině. Koncovky byly více otřeny, takže, pak skladba stále více hromadí výrazové prostředky, což dodává řeči rozvláčnosti. Stará nramejšlinn nebyla — pokud nám dovoluje soudit písmo vyznačující jen souhlásky znatelně rozlišena v nářečí. Néjstarší její doklady jsou nápisy a pečeti z IX. stol. př. Kr. ze. Sanťálu, 12 I hlavního města říše Ja'udi v severní Sýrii, kde se lidová araniejština pomalu uplatňuje, proti spisovné kenaanštině, podobně, v nápisech chamalských. (Tyto nápisy jsou považovány i za doklady samostatných jazyků.) Zcela jistě aramejské jsou nápisy z Nérabu u Damašku asi ze. VII. stol. př. Kr. a množství nápisů, tabulek, oslrak a listin ze Sýrie, Assyric, Egypta a Malé Asie z pozdějších století. Tyto nálezy svědčí o značném rozšíření aramejštiny, jejíž jednoduché tvarosloví a abeceda o 22 souhláskách jí umožnily rozšířit se na úkor akkadštiny s jejím složitým klínopisem i hebrejštiny a foi-ničtiny, jež byly složitější gramaticky. Araniejština, třebaže se Aramejci necítili jako jednotný národ a nikdy nevytvořili jednotnou říši, ovládla území od 1'ersie po'Egypt jako obchodní a obeo-vacl řeč ješlě před vznikem perské veleříše. O lom svědčí i r. 19-12 nalezeny dopis krále Aibina z Aškalomi(V) egyptskému faraónovi z doby kol r. (>()(! př. Kr. Perští králové ji pak použili jako řeči úřední pro toto území i pro Egypt. Toulo říšskou aramejšlinou jsou psány m. j. listiny židovských žoldnéřů v perských službách, kteří v V. slol. př. Kr. byli posádkou v pevnosti Klďanlině (.lébu) na jižní hranici Egypta. Jsou důležité i pro poznáni náboženství izraelského. Zároveň s nimi byly nalezeny počátkem tohoto století i zlomky oblíbeného vypraveni O moudrém Achikarovi a překlad oslavného nápisu perských králů. K těmto papyrům se řadí dali) menil nálezy z Egypta, l.'i dopisů perského mislodržícího Aršánia a j. do Egypta, jakož i dosud nevydané papyry z I Icrmúpole. Sein náloži i jazyk oficiálních listin knihy Ezrovy ze VI. a V. stol. př. Kr.; i jazyk aramejských partií knihy Danielovy lze přiřadit od této skupiny. (Viz dále sir. If>.) Poněkud mladší jsou aramejské zlomky Testamentu Lévího a dosud neuverejnený aramejský cs-sejský svitek. Mladší aramejské dialekty jsou již jasně rozlišeny v zapadni a východní. Většinou jsou důležité pro textovou kritiku a exegesi biblickou. K zapadni skupině patři židovské dialekty, jimiž se mluvilo v Palestině, judsky a galilejský. Jsou dochovány v largumcch, t. j. převodech Starého Zákona, a je jich užito hojně i v palestinském (jcrusaleinskčm) talmudu a inidráších. Sem náleží i aramejská slova v Novém Zákoně. Samaritáni měli těž aramejský targum k svému pentateuchu, odlišný od židovského. Galilejský dialekt křesťanský je zachován ponejvíce v překladu evangelií. Zvláště nápisy jsou doloženy: dialekt nabatejský z území východně od Mrtvého moře a palmyrský z oasy zvané aramejský Tadmor mezi Sýrií a Mezopotámii. I východní skupina zahrnuje více dialektů. Dialektem babylonských Židů je psána největší část rozsáhlého babylonského talmudu, části midrášii, pojednání gaonů i liturgická poesie. Podobného nářečí užívali i pisatelé magických textů na miskách. Jemu podobný dialekt je dialekt sekly Mandejců, kteří dodnes žiji v okolí Basry v dolním Iráku a zachovali si starobylou náboženskou literaturu. Její studium má značný význam pro poznání náboženských směrů židovských a gnostických. Je známo, že i polytheisté v městě ('.háránu a manichejci užívali aramejštiuy ve svých spisech, žádné se nám však nedochovaly. Nejbohatším aramejským dialektem je sy rit in a. Velmi hojná je literatura křesťanských Syřanů, kteří použili za spisovný jazyk nářečí města Edcssy (syrsky Úrhój, nyní Urfa v Turecku) již předtím literárně zkultivovaného. Tato literatura obsahuje několikeré překlady biblické, velmi důležité pro kritiku textu Starého i Nového Zákona, překlady apokryfů a pscudepi-grafů, spisy exegetické, liturgické zpěvy a spisy, básně, historii a um. j. Syrská výslovnost je fixována dvojí odlišnou tradici, západní jakobitskou a východní nestoriánskou. Aramejština byla počínaje VII. slol. po Kr. ze svého rozsáhlého území vytlačována arabštinou. Obě větve aramejské se udržely do nynějška: dialekt novoara-mejský ve třech vesnicích na Antilibanonu, novosyrština ve třech dialektech v okolí Mosulu, na přilehlém území syrském a na sever odlud v Kurdistánu, druhotně též v Arménii. 6. AramejStina biblická Biblický text sám ji označuje jako 'arumU (Ezdr. 4, 7; Dan. 2, 4). Mylný název „chaldejština", jenž se velmi dlouho držel, byl utvořen podle Dan. 2, 4, kde ji užívají „Chaldejci" (Kašdďěj, t. j. kouzelníci, jejichž označeni původně skutečně znamenalo národ. Biblická aramejština je blízká l. zv. říšské aramejštiuě. Protože je biblický text aramejský poměrně nerozsáhlý, není mluvnice biblické nramejšliny v mnoha bodech úplná. Ve Starém Zákoně jsou psány aramejský: dvě slova v Gen. 31, 47; věta v Jer. 10,11 (obojí glossy nejistého původu)J listiny a děj s nimi souvisící v knize Lzrově 4,8—0,18 a 7, 12—20; vyprávěni o Danielovi (kap. 2—-6) a vidění o královstvích (kap. 7) v knize Danielově 2,4b — 7,28. Listiny v knize Ezrově, jejichž pravost byla nepřímo dosvědčena nálezy aramejských papyrů, jsou zachovány v původním aramej-ském jazyce a pocházejí ze VI. a V. stol. př. Kr.; dějový rámec kolem nich je asi o málo pozdější. Proč je aramejština v knize Danielově, je navozeno přechodem v 2,4b, avšak další otázky po důvodech a rozsahu nejsou vyřešeny. Kapitoly 7— 12 jsou patrně z doby těsně před povstáním makabejským, před r. 108, kapitoly 1 — 0 jsou asi poněkud starší. Masoretská tradice přizpůsobuje aramejštinu těchto oddílů v něčem k hebrejštině (srovn. sir. 10), četné úpravy masorelň svědčí o nejednotné a rozkolísané tradici, což je pochopitelné, neboť aramejština na rozdíl od hebrejštiny byla v době masorelň ještě řečí živou. 7. Vědecké zpracování hebrejštiny (a aramejStiny) Zmínky jazykozpylné jsou sice již v talmudu a v nejstarší knize kabbalistické, avšak soustavně se začali Židé věnoval zkoumání svého jazyka až podle vzorů arabských: gáón Saadjá (882—942), Jehuda Haj j Údi a .Tona zv. ibn Džannáb. Tuto tradici rozvíjeli Abraham ibn Ezra (z. 1107) a rodina Kimchi v Provenci: olec Josef, synové Moše a zvláště David (kolem r. 1200). Tito gramatikové užívali srovnávání s aramejštinou a arabštinou. Masoreti se zabývali více fixací texlu než jazykovědou. II 15 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již více křesCané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější křesťanský liebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Pel r Niger, první gramatika „De rudinientis hebtaicis" (1506) byla sepsána .lohannein Beuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká .lohanncs Buxlorľ St. (z. 1029), se zcela drželi židovských gramatických Iradič. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího Studia semilských jazyku A. Schultens a X. W. Schrdder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začal ku XIX. slol. zůstává vedeni u gramatiků německých: W. Gesenius (1786 -1842) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .1. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské lvary z předpokládaných Istarších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice R ISott choru a E. Koniga vynikají množstvím materiálu, u Kii-niga je zpracován kritičtěji, (icseuiovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé E. Hódiger a E. Kaulzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou lhoologové, kteří léž pracovali exe-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydávat jednak G. Bergsträsser, jednak společně H. Bnuer(z. 10117) a Švéd ľ. Leander (z. 1(.)35). Bergsträsser do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po Stránce tvaroslovné i skladebné, kde štaslně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. R. Driver a G. B. Driver. Xovč metody v zkoumání kenaan-skýcb dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování aramejštiny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldeke (183ti až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny sepsali E. Kaulzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsa- huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elclanlinských a j. papyrů, takže nyni je aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskveh textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synlhesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, lim však budou změněny jen nepalme. Mluvnic- Iiebrejátiny 17 V XVI. itoL působil židovský gramatik Elias Levita, ale v léto dobč se ujímají práce již vice křesCané, kleri se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní malosti hebrejšliny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významněji! křesťanský bebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rudimentis licbraicis" (1506) byla sepsána Johannen) Heuchlineni (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johannes Bnxlorľ st. (z. 1ÍÍ2Í)), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího studia semilských jazyků A. Schlittens a X. W. Schröder, kleří působili v XVI11. stol. v Holandsku. ()d začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. Gesenins (1786 —18Í2) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .1. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice P, BOttchera a R. Königa vynikají množstvím materiálu, u Kü-niga je zpracován kritičtěji, Gcseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé K. Bödiger a K. Kautzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exo-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Borgst rässer, jednak spoločne II. Bauer (z. 191(7) a Sved ľ. Leander (z. 1935). Bcrgsträsser do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde šCastně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesori S. B. Driver a G. B. Driver. Nové metody v zkoumání kenaan-ských dialektu uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování nrantejšlinv se nelčšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Na vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Nóldeke (183(3 až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejšliny sepsali K. Kautzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsa- 16 huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elcíantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejština co do vědeckého zpracováni v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskýeh textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává tato mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. Mluvnic., liebrvjfittny 17 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Lovila, ale v této době se ujímají práce již více křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ješLě více úplnou její neznalostí. Jako prvý významnější křesťanský hebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Pelr Niger, první gramatika ,,Dc rudimentis hebraicis" (150(5) byla leptaná Joliannem Reuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johannes Buxtoľf st. (z. 1820), se zcela drželi židovských gramatických hadic. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího studiu semilských jazyků A. Scholiens a N. W. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. (iesenius (1780 -1812) sepsal slále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zalitu co Cr. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i J. Ophausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. 13. Slade (z. 1005) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice F, Böttchers a E. Königs vynikají množstvím materiálu, u König! je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé lí. Bödiger a E. Kautzsch (z. 1010). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exc-geticky a pod. Všem jazykozpylným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Borgst rasser, jednak společně II. Bauer (z. 1937) a Švéd P. Leander (z. 1935). Bergslrässer do své tragické suirli r. 1933 slačil zpracoval úvod, hláskosloví a sloveso po Stránce tvaroslovné i skladebné, kde. šťastně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesori S. B. Driver a G. B. Driver. Xové metody v zkoumání kenunn-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracováni SramejitinyŠe netěšilo dlouho zdaleka lakové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Tb. Niildeke (1830 až 1930). Dobré gramatiky biblické nramcjšliny sepsali E. Kautzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsn- 16 liujc i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní jc aramejšlina co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejských textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lalo mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. 2 Mhlra!.">.">. Hebr. Ohimgshucli, t. 1910. h'. E. König, Historisch-kritisches Lehrgebäude der hebr. Sprache, Lipsko 1.1881, II. 189.">, III. 1897. Mehr. Grammatik für den Unterricht, Lipsko 1908. B. Stade, Lehrbuch der hebr. Grammatik, I. Lipsko 1879. A. Unfínnd, Hebr. Grammatik, 2. vyd. Tubinky (Tübingen), 1936. C. H. Vosscn-F. Kaulen-.I. Schuhmacher, Kurze Anleitung zum Erlernen der hebr. Sprache, 20. 21. vyd. Freiburg i. B. 1914 a dal. vyd. H. L. Strack, Hebr. Grammatik, 14. vyd. (A. .lepsen), 1930. J. Prill, Einführung in die hebr. Sprache, Bonn 1932. (;. Stcurnagel, Hehr. Grammatik, 11. vyd. Lipsko 1918. V. Zapletal, Granimatica linguae hebraicae, 3. vyd. Paderborn 1921. P. Joüon, Grammaire de l'hebrcu biblique, 2. vyd. ftini 1947. W. Hollenberg- K. Budde-W. Baumgartner, Hebräisches Schulbuch, 18. vyd. 1949. B. Templer, Gramm, der hebr. Sprache für den Selbstunterricht, Vldeň-Lipsko's. a. Mayer Lambert, Trnité de Grammaire hebraique, Paříž 1938. K. Holzhey, Kurzgefasstc hebr. Grammatik, Paderborn 1913. Übungsbuch zum Hebräischen, 1914. IN Ch. F. Jean, Grammaire hébraique élémenfaire, 2. vyd. Pafiž 1945. Jaroslav Sedláček, Lešon hassefarim, základoví hebrejského jazyka biblického, Praha 1893. Aladár Ilornyánszky, Hebrejská mluvnica a čítanka, I. Bratislava 1923. — Praktickou mluvnici a učebnici moder. hebr. je Moses Rath, Selat ammcnii, Lehrbuch der hebr. S|irachc für Schul- und Selbstunterricht, 6. vyd. Vídeň 1920. 3. Slovníky: W. Gesenius-F. Buhl, Hebräisches und aramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament, 18. vyd. Lipsko 1933. D. Cassel, Hebräisch-deutsches Wörterbuch, 12. vyd. 1934. .1. Fürst-V. Hyssel, Hebräisches und cbaldäisches Handwörterbuch (Iber das Alle Testament, 3. vyd. 1870. E. F. Leopold, Lexieon hebraicum et clialdaicum in liliros Veteris Testa-menli, Li|>sko )932. C. Siegfried-B. Stade, Hebräisches Wörterbuch zum Alten Testament, Lipsko 1893. F. E. König, Hebräisches und aramäisches Wörterbuch zum Alten Testament, 3. vyd. Lipsko 1922. F. Brown-S. It. Driver-C.li. A. Briggs, A Ilebrcw and Euglish Lexieon ot the Ohl Testament, Oxford 1906. S. J. Fiien Ii, Hcbräisch-chaldäisches Wörterbuch über Bibel, Mischnah und Midraseliim, Varšava 1912 13. Karl F'eyerabend, Taschenwörterbuch der hebr. lind deutschen Sprache, Berlin u Langcnsclicidla 1912 a častěji. Blieter Ben Jchuda, Thesaurus totlus licbraltatis, Jerusalein-Berlin 1912 im. H. Wcinheimer, Hebräisches Wörterbuch in suchlicher Ordnung, Tübingen 1918. Fr. Zorell, Lexieon Hebraicum et Aramaieuin Veteris Testainenti, ftim od 1947. L. Köhler (-W. Baumgartner), Lexieon in Veteris Testamcnti libros, Leiden 1948—1953. F. Uaunigärtel, liinzclwörtcrbüchcr zum Allen Te.slmm-nl, GkMM ml 1921. E. Meier, Hebräisches Wurzclwörtcrbuch, 1845. L. H. Strack, Hebr. Vocabularium, 11. vyd. 1914. R. Kraetzschmar, Hebr. Vocabular, 1902. K modernímu jazyku hledí S. Grünbcrg-A. M. Silbcrmann, „Mcnorah"-Wörterbuch, Berlin 1920. S. M. Lnscr-H. Torczyncr, Deutseh-hebr. Wörterbuch, Berlin 1927. 19 CráckokalolUkclK.' arciOlMUpUceiTO 4. Kritické vydání hebrejské bible: Biblia hcbraica...ed. K. Kittel s mnoha spolupracovníky, 3. vyil. uspo-řádali A. AU a O. Elssfcldl 1 Í>:i7, Stuttgart. 5. Konkordance: Salomon Ma udelkorn, Veleris Tcslamenti conoordaiiliac hebraicae atquc chaldaicac, 2. opr. vyd. Lipsko 1937. 6. Chrestomathie: H. Lindcinanii, Florilegium hcbralcum, Freiburg i. B. 1912. J. Poliak a G. Wcincr, Biblická čítanka (sc stručnou mluv. a slovníkom), I. Praha 1917. 7. Bibliografie prací gramatických, lexikálních atd.: M. Steinschneider, Bibliographisches Handbuch über die Literatur dar hebräischen Sprache, Lipsko 1859, dodatky 189ti. Hojná literatura uvedena v mluvnici Steucrnagclovč 11. vyd. str. 125—132. Nepřehledne množství článků, studii a referátu v odborných časopisech oricntálských a biblislických (Zeitschrift der Deutschen Morgcnläudischcn Gesellschaft, ' Orienlnlistischc l.ilcratnrzciliing, Zeitschrift für die altteslamenlliehe Wissenschaft, Keilschrift für Assyriologir, American Journal of Semitic Languages, Hevue des Etudes Juives, Biblische Zeitschrift, Archiv orientálni. Velus Testamentům, Journal of Biblical Literature atd.) Literatura k studiu aramejstiny: 1. Srovnávací jaiykozpyt semitský: viz u hebrejštiny. 2. Mluvnice: H Bauer V Leander, Grammatik des Biblisch-Aramäischen. Halle 1927. Základní spolehlivé dílo. Autoři sami I nřho pořídili přehledný vylah: Kurzgefaßte biblisch-aramäische Grammatik. Halle 1929. Jsou připojeny E^KaulzscTonuumatik des Biblisch-Aramäischen. Lipsko 188-1. Dobré, avšak jli zastarale. 20 l\. M art i, Kurzgefaßte Grammatik des Biblisch-Ära maischen. Berlin, 3. vyd 1925. II. L. Strack, Grammatik des Biblisch-Aramäischen. 4. vyd. Lipsko 1905. 5. vyd. 1911. Obč stručnejší, s texty a s glossái'cm. ľ. Leander, Laut- und Formenlehre, des Ägyptisch-Aramäischen. Göteborg 1929. W. B. Stevenson, Grnmuiar o f ľalcsliiúau .lewish Arainaie. Oxford 1924. Dotýká se též staré aramej.šliny. Gh.-F, Jean v dodatku své hebrejské gramatiky. Viz sir. 18, 3. Slovníky: Biblické partie aramejské jsou zpracovány v hebrejských slovnících Gcsc-níové, Konigové. Leopoldovi a j. Pro slovník Kiihlcrúv (Leiden 1953) pliprftvl] nrnmcjský oddíl \V. Baumgartner, |)řekonává šíří i hloubkou všechna dosavadní /.pracování. 4. Konkordance: Aramejské partie biblické jsou zachyceny v Mandelkernové konkordanci. 5. Texty: Jediný spolehlivý tcx.1 v lilieriadské punktaci je v „Biblia 1 Ichraica" ed. B. Klllel (a P. Kahle). 3. vyd. Stullgart.1937 a další nezmenená. Supra-liucárnc. vokalisované text y jsou v Strackove gramalice. I-Jcfanlinské papyry vydal souborné A. C.owley, Aramaic Papyri <>r the Fiflh Century B. (',. Oxford 1923. 21 I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. Abeceda 1. Hebrejské texty biblickú so. píši a tisknou písmem aramejského původu, zvaným písmo ítvercové, které se ve své nejstarší podobe vyskytuje od 2. stol. př. Kr. Piše se z pravá na levo, nerozlišují se písmena velká a malá. ľsaní písmen začiná od levého horního vrcholu. 2. Písmo Čtvercové má těchto 22 znaků: Poradí Tvar Jméno Přepis Číselná hodnota 1. N 'Sloep 1 2. 2 bčt 6, b 2 3. {jlnucl 9, § 3 1. *i däket d, jód / r« 10 11. 1 3 í]3 kaP 20 12. b lámajd í 30 13. D 0 měm m 40 14. I 3 pj nun n 50 15. D •ľjjjg sämrek 60 16. V •py 'ajin • 70 17. pl B P. P 80 18. * r *"7Jí ?ädč f 110 19. p P|lp qôp H (k) 100 20. i rěš r 200 21. pjp šín p0 šín i, š 300 22. n ys| taw 400 1 § 2. Písmena koncová Patero pismen má na konci slova jinou podobu než na počátku nebo uprostřed. Jsou to: k -| (č. 11), m Q (č. 13), n J (č. 14), p fj (č. 17), s y (č. 18.) Tyto koncové tvary slují litterae finales; 26 Příklady: ľlU (mxlxk) 'kráľ; "m 'matka*; W\ zqn (zfiqěn) 'stařec'; pp kp (kap) 'dlaň'; y*j 's ('ěx) 'strom'. Všechna písmena (i koncová) přicházejí v bibli v jednom verši v knize So-foniášově 3, 8. § 3. Písmena roztaiitelná V hebrejštině se písmena pH psaní nespojuji a slova se neděli. Prostor, jenž by v řádku vznikl dělením slova, vyplňuje se tím, že se některá písmena již uprostřed řádku roztáhnou. Jsou to: (č. 1) n n (č. 5) b s (č. 12) n n (č. 22) c n (č. 13, jen koncové, § 2.) Tato písmena se nazývají litterae dilatabiles. § 4. Rozdělení souhlásek Všechna písmena abecedy vyjadřují jen souhlásky. Podle toho, kterou částí mluvidel jsou artikulovány a jaká je jejich fonetická platnost, dělíme je na úst ni (orální) a hrtanové (laryngální). Ústní se dělí v předopatrové (palatami): Jtj, zado-patrové (velární): p, zubní (dentální): "Ififlj, jazyčné (lin-guální): b"\> sykavč (sibilantní): nWUtHy, retné (labiální): "JlJflB-Hrtanové (laryngální) jsou KPIPty- ^)ále dělíme souhlásky v závěrové (okklusivy) čili ražené (explosivy): 3,Jp*0rHB3K> třivé (spiranty, frikativy): OJfíWXÍiDXfttiSiVVť nosovky (nasály) jo, plynné (likvidy) 7*"1 a polosamohlásky (semivokály) f*. Přehled souhláskové soustavy je tento: 27 Ústní (orální) předo-patrové zado-patrové zubní jazyčné E M 1 m O f- Laryngá: cmfatickč / (10 / j I | \ souhlásky neznělé znělé k \ § 5. Výslovnost souhlásek X je naše hrlanová souhláska zvaná ráz, která ju v západní češtině na počátku slov, počínajících v písme samohláskou (srv. čes. /'okně a pod.) V češtině není pro ni písmene v abecedě. Přepisujeme řeckým znakem ' (spiritus lenis). Srov. § 7, 1; 11, 4, pozn. II.; 9, 2. je české b. Srv. § 6. se vyslovuje jako české g. Srv. § ti. má platnost českého rf. Srv. § (i. je naše h. Na konci slova po samohlásce je němé (§7, 1; 9, 2). O t. zv. h mappicatu srv. § 14, 1. 1 má platnost anglického w. Srv. § 7,. 1; 14. ľ. 3 1 r 28 1 j d české z. f7 je silná hrtanová souhláska. Vyslovuje se tak, že se vzduchový proud nechá volnč procházet hrtanem, při čemž se nejhlubší část hrtanu svírá. Správnč vyslovíme slovo rub tehdy, když před h zazní zřetelně a. {3 / jo cmfatické, s větším napětím hrtanu vyslovované /, při jehož artikulaci se opírá hřbet jazyka o zubní lůžka (Brockclmann, Die sem. Sprachw. str. 53, Beer I. str. 27.) » je české /. Srv. § 7, 1; 14. 2 je předopatrové k s velmi lehkou aspirací. jj (i. b> 0» j< D JfdtO v češtině /, n, f. y je znělý hltanový spirant, vyslovovaný stojně jako h, ale zněle. Přepisujeme, řoc. znamením ' (spiritus aspor.) lí výslovnosti srv. Bauera-í.eandera sir. 107 a tam uvedené studie, jmenovitě H. Bňžičky ve Wiener Zcitschrift fůr die Kundc des Morgen-landes r. 28 (1914), str. 21 nu. g jo české /; s velmi lehkou aspiraci. § 6. ^ je emfatická sykavka. Vyslovuje se se stejným stažením hltanu jako l. K výslovnosti srv. Brockolmann str. 54. Dnešní Židé vyslovuji ponejvíce c (něm. z). Přepis t, p je zadopatrové A', v přepise q (k). Vyslovuje so co nejhlouběji vzadu. "I je r. () jeho výslovnosti a druzích Brockclmann, Die semit. Sprachwiss. str. 54, (iescniiis-Kautzsch sir. 34 a 36, Bauer- Lcander str. 163. {j* i, vyslovit jasně se špičkou jazyka nahoře, aby se odlišilo od následujícího. (P i, jež se vyslovuje mezi .v a I, Toto š splynulo později ve výslovnosti se g (č. 15) a vyslovovalo se jako .v. p l, je rovno čes. /, ale s velmi lehkou aspiraci. jj 6. 29 .- Pozri. Při pravopisu je nutno dbáti, aby se nezaměňovala některá písmena: x a 9't tS a W« 1 a 2' p a ľ! H • d! ä> a d resP- 2í- §. 6. Souhlásky explosivnf a spiranty Šest písmen, a to SjnDB/l. ma dvojí výslovnost: bud jsou vyslovována jako souhlásky ražené (závěrové): b, g, d, k, p, /, nebo jim odpovídající třivé (vanuté, spiranty) a pak se vyslovují: J) jako naše v (na př. jméno města Tel Abib se vysloví jako Tel Aviv), J jako české znělé ch ve spojení abych byl, jako ih v anglickém i that (znělé, „měkké" ih), 3 jako ch, q jako naše /, fl jako Ih v anglickém thin (neznělé „tvrdé" Ih). Pokud se mají vysloviti jako hlásky ražené, klade se do nich bod, zvaný židovskými gramatiky dayěš qal, slabé, dSgeš lene. Přepisujeme je takto: J b, % b, J f, J g, ÍJ rf, -| d, j fc, j ŕ, g p, g p, r U t. Obsažena jsou tato písmena v pamětném hesle frijadk'jjul. Kdy se vyslovuji jako souhlásky ražené a kdy jako spiranty, o tom § 13. § 7. Označování samohlásek (vokálů) 1. Hebrejská abeceda neobsahuje znaků pro samohlásky; vznikl však časem zvyk, označovat dlouhé samohlásky za určitých okolnosti pomocí některých souhlásek. Byly to předně obě polosamohlásky ■) a\ které sloužily k vyznačeni souhláskové součásti dvojhlásek au, uu, a{, li. Když se dvojhlásky změnily v samohlásky jednoduché ô, u, ě, í, zůstaly "j a % v pismč na svém místě a označovaly tak tyto dlouhé samohlásky. Na př. původní fflg mwl (maut) se změnilo stažením v mól a *), které bylo setrvačností psáno dále, značilo v tomto slově ô; podobně i ve slově fl°Q bjt (ba(t) po stažení v bil značilo ě. Staré TTfl huurad se změnilo v hňrad, a proto \ " " ilo později zde fl; (tii(ob) se stáhlo v tilab a < ozna- čovalo f. Od takovýchto případů se přeneslo potom užíváni • a » i tam, kde byly dlouhé samohlásky, které se však v konsonantnim textu pomoci ■) a » nepsaly, na př. v 1. os. sg. perfekta 'jn'ľfip qulalli nebo v 3. os. plur. perfekta l^Ep qäl'lú. Souhláska n vyznačovala na konci slova a, ě, x, 0. Tento zvyk vyšel patrně odtud, že n bylo souhláskovou součásti přivčšovaného přivlast. zájmena */iu, *ha 'jeho', 'její'. Původní koncové a s příponou htt po vypadnuli h dalo au, z tohq vzniklo <5, ale h se psalo dále: HJTC súlahu 'jeho roucho' se změnilo v DflID s"/ô; koncové a s příponou ha dalo u, ale v příponě se udrželo původ, h i ve výslovnosti: fT37tS malkaliu, 'její kráľ, se změnilo v [í|OTp malkah. Později se označovalo pomocí n i koncové ."i; (otevřené): 'lučištník', i č (zavřené): nSj 'odhal!' (čisti je róba, g'lt). Uprostřed a na konci slova stoji někdy x k označeni <7, č, ô, na př. ve slově Qxp '/''"'» které se píše jinak a správněji gp, nebo na konci psaní x— (místo původnějšího í7 v mladších textech. Tento zvyk vznikl od případů, kde x původně bylo souhláskou a vyslovovalo se, ale později se nepronášelo, na př. tJJxT 'hlava' a pod. V těchto případech se hlásky vnx nevyslovují, jsou němé. Proto slují též slabými a poněvadž slouží k označováni samohlásek, služebnými (servi-les). Poněvadž jsou pak jakoby oporami a nosičkami samohlásek a napomáhají alespoň poněkud čtení, říká se jim v hebrejských mluvnicích nx^lprt 'immôl haqq'rľu, matres lectionis („matky čtení"). Příklady: w jako 0 uprostřed slova: "Jfljj qům 'stati', ■"HliT* j'hudS, ví. jm. muž., oSt^lT1 frúšíílajim 'Jerusalem'; na konci: "POP qaľlu 'zabili'; w jako ô uprostřed a na konci: XTti Jeno hlas'; / jako i uprostřed: a,"1"! rlb 'hádali se'; na konci: k'li 'nádoba'; ; jako f. uprostřed: 'ty>p\ těmun 'jih'; na konci: VfffQ malkě 'králové' (st. constr.); / jako x uprostřed: "ivp jädxkä 'tvoje ruce'; li jako průvodce J: nsSo OMtU, 'královna'; u x: n? 'tento'. I 31 u ě: mJp š'dv, 'pole' (st. constr.); u ô: H2 kô, 'tak', ,"[£, pô 'zde', 'sem' (,"[£, p,ř 'ústa' se píše stcjněl); 'ňlseji u í: JVffliO ramôl 'výšiny', jm. města, Xfl tífi 'komora', X2 M 'vcšeľ; uprostred u ô: "ItSKľl 'ô/nar 'řekneš'; na konci: 'ô 'ne'; u č uprostřed: "IOnS Ičmôr 'řka'; na konci: 9<~: 'pyšný', X2fO môsč 'nalézající'; u .ř: tlHl£> šú-rúiun 'kořeny' (sg. k tomu ttfnp. a»ntí»- Pozn. I. ä vzniká z původního u, je často před maqqěp (§ 14, 3): ^"Ip, ?áf/-s"i 'moje svatost' (od £*"íp); DO'l waj-jä-nás 'a prchl', od fftft jamis, imperí. 'prchne', od 0>j; DTřC^S MU-'Sdam, 'každý člověk'. Pozn. II. Určitý člen ve tvaru n ha- (§ 35) se čte před hatěp jako M-: fTrJKÍTi hů-anijjol 'lodi' (plur.). Pozn. III. ä bývá chráněno zpravidla ve své výslovnosti značkou maitaíg (§ 14, 5). V koncovém "j se píše ä doprostřed: 7| &-J. :i Mluv-niM liabrajatinr 39 Příklad/: a: rtlÄSn (iU, 'nésti.' Je-li podkladem pro héliem X, má toto x bod na sobě: fOn, 'ovce'. Před samohláskou se čte i jako Oui: níS lówčě, 'půjčující', po samohlásce před souhláskou jako um: ¥jjf J/iw/i, 'hřích'. 5. » je dlouhé, zavřené a napjaté u, zve se íTiH* „pískání", ptf] riiŕ, žen. jméno; nifil, 'zemřiti', xIm h u 'on', tíihú, 'pustota'; ixi' jiibuii, 'přicházejí'; IjSpi uma'I;rk 'a král.' » značí wwě, na př. *|»« 'iwwěr 'slepý'. 6. _ znáči krátké otevřené a a sluje HÍID „otevření". Nejčastěji je ve slabice zavřené (§ 18, 2. 6. 7): "\Qty šňmár, 'střežil'. 34 ftSTä mal-kah, 'její kráľ; výjimečně ve slabice otevřené (jí 18, 2, 8): rP2 6d/i/ 'dům', wí'nr hoch', ""jatí* Mflldnl, 'posadil mne'. 7. _ je označením krátkého nebo dlouhého .r otevřeného. Podle své podoby sluje š^pj „hrozen". Ve spojeni ■ » a fl (»_, H_) íe vždy dlouhé: TypiD susw.kň tvoji koně' (mužovi), s jen na konci slova: ,~|5p qänJv 'třtina'. 8. _ slove „slazení" a značí krátké ti: 'Ti^ty šulhun, 'stůl', nebo dlouhé ň v otevřené slabice: q'bdlv 'jeho území'. O ostatních znameních S 11 a 12. Punktace vystihuje jen kvalitu samohlásek. Samohlásek je sedm podle kvality: a, B, e, i, u, o, u; protože se defektivni (§ 9) ň píše jinak než íi značené plene (g'bíilú bud s ifflneq nebo s qihbus), je 0 jednu značku více. V některých tvarech jsou patrně e a o také krátké, takže lze řici, že všechny kvality samohláskové vyjma o jsou i dlouhé i krátké. Pro dlouhé ä nemá tiberiadská soustava znaku, nebof je pro ň a á; ve výslovnosti tiberiadské se nemohlo ä (čisté) vysloviti proto, že neotvírali dostatečně úst a íi bylo proto zabarveno do ä, — S hlediska kvantity i kvality je 13 samohlásek: a, a; ič, e, ě, i, í, á, <7, o, ú, u, u (§ 20). Pozn. Výslovnost výše uvedená se nazývá sefardská (španělských Židů). Židé jiných oblastí vyslovují jinak, na př. němečtí ve výslovnosti aškenázské pronášejí _ jako o, ' ()) jako nu atd., jinak polští, litevšti, ruští, jemenští atd. § 9. Scriptio plena a defectiva 1. K souhláskám, které naznačuji přítomnost samohlásky (ma-Ires lectionis), připojovaly se samohláskové značky, jimiž se význam matním lectionis. činil zřejmý a přesný (§ 7). Na př. ' slouží ! 35 D*Cto lôplm 'opice': Qijpjjj "i^x. -p£«,x, T£X> Oflr; cnifi liliím, 'řady', vedle D*T|p! ŕlÍ?N 'Äoj fii^X- v'- j">- města; »>x 'ijjin ostrovy' (d«k); d^X' wb^H 'vllrn 'skopci'; b\2l 'obydlí': bz\'< 1U VT> niěsíc 'Ziw'; JýjXO. flhlND nP'ôräl 'světla'; po1"^, "O'ti^i fÓti^1 j'šimôn 'poušť; TjJJj TSItJ ÄaftÄii- 'mocný' atd. 4. Stojí-li slabá souhláska ^ nebo i za samohláskou, jejíž nositelkou (mater lectionis) není, jest niasorety pokládána za pravou souhlásku, ačkoli původně tvořila se samohláskou diftong (dvojhlásku). Takové kombinace v bobr. jsou: ' 1 o/: 'Hiy '"!> č, \ iě. Stejně se dálo při y. ) ô, * ií, při n= n_ ä, n_ s, r,...«, rril«. p« n= x_ ». x «, xr x . «• Psaní samohlásky s příslušnou mater lectionis se nazývá serip-tio plena (psaní úplné). Tam, kde z nějakého důvodu mater lectionis chybí, mluvíme o seriptio defectiva (psaní schůdném). Slova jako "p^j, >)01jy, >f1KlP JSI>" Psána plene, ^fí, flmur 'říkám', místo 7lpxX- V pozdější době se připisuje X n!l konec slova po dlouhé samohlásce: K'j5J niql 'prost', 'prázden' (Joel, 4, 19), xiDN 'chtěli' (Izai. 28, 12) místo *p", >QX. ~ Jako nekrytá samohláska bez mater lectionis na konci slova je jen (j5ma;s: ťkH 'tobě' (muž.); šamárlil 'ty jsi střežil'; fTOX 'iJjlM, 'její otec'. Poznámka. Příklady plného a detektivního psaní: fiÍJ")X 'ôlôl 'znamení', vedle nŕiX- íli"!X; Í1Í7*9> 'hlasy', vedle J"|7p; 36 « iu: 1f ziii, jm. měsíce; ^ (Ty: }p í/řTy, 'šňůra'; V xiisiiij 'jeho koně' (j se neělel); X* <'(,<•' Xl!i* 'zlo, nicotná věc'; : t i . " i 1 ěir. i? yču, 'hřbet'; "pjý Xillětj, 'klidný'; V ''„'•' ÍMři 'jeho otec'; 1 ujjt: /TiltaJ 11'liwOI, 'vzpřímené (žen.)'. Samohlásky v těchto spojeních nazývají se samohláskami heterogenními. V době punktace se vyslovovaly neslabičné části dvojhlásek jako souhlásky / a in: V) »"''", .'hřeb', ipi haj, 'živý' I prostřed slova po přizvuku se dvojhláska rozšiřuje samohláskou. Z původního buil je fl">2 ''"/':• 'dům', mnijt dá mfiivxt, 'smrť (S 23 a 24). V nepřízvučnč slabice se píše dvojhláska «11 • : n^ll* ■ iiiia, 'bezpráví'. mappicatuni. § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to ,tj (hě § 14, 1), n a maji pod sebou palnh, předcházi-li před nimi ě, i, ô, ú. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to neni plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálú. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: /"PT rěali, vůně'; n,li?t5 mJátaft, pomazaný (Mesiáš)'; fl* nôah, 'Noe'; HIT riwh, 'duch'; IVQtýn hišmia', 'prohlásil'; «"V jóílěa, 'znajiciľ přitel'; l'iiSlý šamôa , slyšeni'; y.ltt madňňa, 'proč'; gdhôah, vysoký', atd. § 11. S«wá 1. Š"w5 je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wií i/uiescens, němé, v druhém frwä mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'ívd simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém připadě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech se vyslovovalo š'wä mobile, s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční attěbkJ 'a plakala'. Pozn. III. Jak vidno z § C a 13, 1—2, stojí před souhláskami nCDIJi samohláska, mají-li se čisti jako spiranly. To znamená, že je-li před nimi š*w3, musí býti hlasné. Ale případy jako "<^Q, ^£32 Jc čisti malkě, kanpě; š°\vľi je němé a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š°w5 hlasné, vyslovují mal'kč, kan'pé a nazývají toto š°wa medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. 38 39 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to J!\ (hě mappicatuni, § 14, 1), n a V< maJ' pod sebou patah, předcházi-li před nimi ?., ř, ô, u. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž jc; netvoři slabiky a nemá přizvuk. poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálů. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: f^pi rěah, vůně'; rftýíi mrišíah, pomazaný (Mesiáš)'; ni núah. Noe'; rúah, 'duch'; yMMtfH hiiitúď, 'prohlásil'; y^1*/fltf&t*, 'znajteľ přítel'; iimOď, slyšeni'; maddňa', 'proč'; p Í 5 gtibôah, 'vysoký', atd. § 11. Š'wä 1. Š"\vS je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá ttoä guiescens, němé, v druhém šJwd niobite, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'ivľi simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálú a v některých jiných případech se vyslovovalo š'wti mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, tt, nebo ů. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š'wti se značkami pro příslušné samohlásky: _,_, _. Toto š'wtt se nazývá složené (compositum) čili hStěp (aramej. particip. — „zrychlující"). Znak pro ťioi se píše vždy vpravo (§ 12). 3. SawS je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: <*|£. p'ri 'ploď; j'hl 'budľ. :i8 2. zc dvou šswä uprostřed slova za sebou bezprostředně následu-jicich je prvé němé, druhé hlasné: "lS*£p'i /-H1D t&Prtm 'protivící sc' (plur.). Slovo ijjn Je výjimkou (§ 11, 8,5). 1 c) Po 3 a 1 je místo prostého š"\va po dlouhé samohlásce před i" 1 ' ukom: njSsKP Wflwnnä 'budeš jisti'; 1313 baroku 'žehnejte!'. 1 d) Po spojovacím *, = 'ď je po vc slově riittf!) 'a zajmi', 'a chyť!' (ů.í«ftd). 1 e) Také hlásky cmfatické (J wajhl kl 'a stalo se, že' (Gen. 6, 1). Pozn. I. Po |í| (§ 14, 1), protože je plnou souhláskou, a po 1 a \ původních dvojhlásek ()_, \_, f>_, i , s*, "i*) a po patah. furtívu (§ 10) je na počátku následujícího slova náležitě d. lcne. Pozn. II. 1). leně klade se do posledního písmene, konči-li slovo dvěma souhláskami se š°w5: "^ZF!\> JjTCÍ^V ^} 8 Pod' (§ ^< 3, 2). Pozn. III. V těsné souvislosti ve větě klade se d. lenc do předložek 2 a 3 (V, 'jako'), i když předešlé slovo končí samohláskou, aby nevznikly skupiny těžko vyslovitelných spirantů: 1H"13j3*1 Íns32 waj-jiq-b'ríilui b'bčtô 'a pohřbili ho v jeho domě' (Í.Sam. 25,1). 3 má d. lene, ač je před ním samohláska, protože by jinak vyšlo čtení bJbčlô s dvěma stejnými spiranty za sebou. 2. Dagčš forte vyznačuje zdvojení všech souhlásek vyjma laryngálů a r. Značí se bodem uprostřed písmene. Může býti jen po plné, zpravidla krátké samohlásce. Stává v těchto případech: a) když mezi dvěma stejnými souhláskami není ani úplné samohlásky ani pazvuku: yj^j na-tan-nú 'dali jsme'. 5*wJ pod ním je hlasné: 125sj ' 'in-nJbč 'hrozny' (§11,3, 3). b) zesiluje souhlásku po dlouhé samohlásce, která má větný prízvuk: hň-(lčl-lu 'přestali'. c) po zájmeně ffft 'co?' často se následující souhláska zdvojuje: níO*"ií,r--* co (jest) to?' (z púv. ma[h]-zú})\ též po maqqěp (§ 14, 3): 2'tSTľíi tnal-lub 'jak dobré!', NÍTD^ l'kun-na 'jdi prosím!'. d) po určitém členu n ha-: *)Mfť had-dahiír 'slovo' (§ 35); jio t. zv. wáw konsekutivnim (§ 58): "IQŇ'l wajjômxr 'a pravil'; při časování sloves v perfektu, když poslední kořenná souhláska je / (v 2. os.) nebo n a připodobňuje se koncovkovému ř: • (II křirat-tií 'ty jsi uřizl' (sloveso MJ karát); pft) ndfat-trl 'ty jsi dal' (sloveso ndtan, tedy z *ndtan-td). 3. Souhlásky laryngálni (hrtanové, § 4 a 5) se nezdvojují. Náhradou za to se před nimi samohláska často prodlužuje nebo mění kvalitu (§ 35, 1—4. § 67). Někdy zůstává samohláska krátká a ukazuje tak na zdvojeni virtuální (laryngál není zdvojen, ale přcdcházcjici samohláska se nemění): JiPTli* Sihět 'kazil'; kihtn 'konal kněžskou službu'; {r^J itftp 'cizoložil'; 1jj2 bťěr, 'odstranil'. 4. Souhláska na konci slova není zdvojena. V množném čísle se zdvojeni objeví, poněvadž je chráněno koncovkou: ;g paij 'fík', mn. č. Qijig pagglm; ftft hčq 'zákon', mn. č. O^pH huqqlm. 5. Rozlišeni obou d5gěš: 1. D. lene je jen v písmenech 2 3 ~ 2 E forte ve všech kromě laryngálů a *|; 2. před d. lene nestojí nikdy samohláska nebo hlasné š-'wá v témž slově (§11,1 c); d. forte je naopak jen po samohlásce. 3. Spiranty se nikdy nezdvojují. gj uprostřed slova po samohlásce se čte vždy jen /)/), nikdy fl\ 4. Stojí-li po plné samohlásce v písmeni bod, je to dSgěš forte. Přiklad. Ve slově 121Í2 'poušť je dáloet bez dagčš, poněvadž je před nim* samohláska, která způsobuje, že se vyslovuje jako spirant <}. Pod ním je š°wá quicseens, proto má následující bit ilagěš lenc, t. j. vyslovuje se jako explosiva b. Kdyby nemělo bět v sobě dagčš, čtlo by se jako spirant b a předchozí š3wa by bylo podle toho mobile. Srv. však §11,3 pozn. III. Jediná výjimka, kde dagčš po samohlásce, neznamená zdvojeni, nýbrž explosivní výslovnost, je slovo C^2 bätim 'domy' (Ungnad str. 95. Bauer-l.eander str. 617). 43 § 14. Značky v písmě l. Mapplq (jtfpg) Mapplq je tečka, která se klade do koncového |-|, má-li sc vyslo-viti ve své souhláskové platnosti, tedy jako h, na př. fl^J gľibah 'byl vysoký', niHN '"r?'í/l zcmž' (Proli ar?^' k zemi')- Pozn. V rukopisech se vyskytuje mapplq též v koncovém y. !)-| 7í7w' provaz, šňůra', a v koncovém i: »^ ffň/ 'pohanský národ'. Čtyřikrát je též uprostřed slova v X («▼• !)S"0'1 wajjubľu, Gen. 43, 26); zajišťuje čteni Xs1 Jako souhlásek. 2. Rips (riBl) RapS je vodorovná čárka nad konsonantem, která v rukopisech upozorňuje na to, že souhlásku pod ní je čisti jako spirant, že v ni neni ani da^čš ani mapplq. V tiscích je vzácná. 3. "Maqqěp- (ppp) Maqqěp (spojovatel) je vodorovná Šárka mezi slovy, která k sobě patří a tvoří smyslem jeden celek. Spojuje slova dvě: C1X"s2 'všichni lidé', noho tři: StSW'/jTJTK 'všechnu bylinu', nebo čtyři: iS"ltÍ*K"S3"nX 'vše, ('° 11111 (''v'0)' r" 'vše, co ničí'. Toto spojeni způsobuje, že sc hlavni piízvflk posouvá na konec takovéhoto celku a proto nčktcré samohlásky předchozích slov se nikdy krátí. V našich případech: ^3 kál místo tyj kul 'všechen'; flN ':vt místo f]tf 'ě.l, značka akusativu. Maqqěp bývá hojně po jednoslabičných slovech, jako jsou: 'jestliže', fíU V a znak akusativu, -,*) 'až', S^j 'ne' (v zákazu), *k*i 'na'. uv 's'> jo '*'> 'ofl'' *b 'aby ,ie'' dji 'též'' *? žc M *7| 'všechen', ^|s> 'není', >|(riM 'který'. Stojí též před ^J- 'tedy', •nuže', 'přece'. Zamezuje se jim též srážka dvou slabik, které mají obě hlavní prízvuk (srv. (len. 1, 3; 3, 16; 6, 9; 7, 11). 4, Pásčq (poc) Písíq (zastavovatel) je svislá čárka mezi slovy, která brán jejich spojování v proudu řeči. Užívá se ji, když předchozí slovo končí touž souhláskou, kterou následující slovo začíná (1. Páral. 22, 3), když jdou za sebou dvě stejná slova (Gen. 46, 2), chrání před nedorozumením (Gen. 18, 21 má I flWfc s,ovo flSs značí zde 'opravdu', ne substantivum 'pobiti') a klade sc k jménu božímu (žalm 119, 156). Po ní mají explosivy k, p, I, b, §, d däjješ lene. 5. Majta../. (j^q) 1. Jméno znamená „uzda". Je to svislá čárka vlevo od samo hláskové značky (vyjma u hôluiin). Označuje vedlejší prízvuk a chrání výslovnost samohlásky, u níž stojí. T. zv. lehké nnelaijí stojí a) u samohlásky v druhé otevřené slabice před slabikou prízvučnou: OlKfi ,l~< ^dilm 'člověk' (s urč. členem). b) V čtvrté otevřené slabice před prízvukom: J1.0ÍD\FnO ničltidlikônul 'než prostřední' (žen., Ezech. 42, 5); c) jestliže je druhá slabika před prízvukom zavřená, stojí inrjeta;<5 v třetí otevřené, je-li třetí zavřená, je ve čtvrté otevřené: cp^Kfl Itil-ar-bä-im 've 40. (roce)', Xum. 33, 38; d) je u dlouhé samohlásky, za níž je š*wä a potom prízvučná slabika; chrání dlouhou samohlásku v zavřené slabice před maqqěp a upozorňuje u qfanef, aby se ětlo jako J: ffátó "ä-P-lä 'zabila'; ^/ftg šä~t-lí 'uložil mi'; B»aJ| bSUm 'domý'; nsS läm-m3 'pročr'i'xíX 'Snntl 'ach!'; flmfy šdmmň 'tam'; fttfjämmä 'na moře'; 45 e) stoji u samohlásky, za níž jde hätčjí: ť'lýiKn h*]ýlt3 Obě slova značí haemorrhoidy, ale slovo Q^Tttt Je pokládáno za slušnější. V 2. Král. 18, 27 se praví: riifí&b) onnrrnx SixS nonn-Sy. n^»n DnřJNrrby „k mužům, přebývajícím na hradbách, aby jedli výkaly své a pili moč svou s vámi". Slovo Q^xnn výkaly', je podle masoretského výkladu méně slušné a podle poznámky DfiK12C D!T*in "iá býti nahrazeno slušnějším nNfaC> jehož samohlásky jsou slovu D^Xin podloženy, tedy nrVNIfl (DfiNl^)- Podobně místo Qn^ty (od slova 'moč') je čisti podle poznámky dítSj"! slušnější fnin *p*fi 'moč', tedy QtSj"1 *b*b srv- hx& Deuter. 28. 30 a j. Někdy se stává, že slovo chybně napsané přichází často a protože je čtenáři známo, neni proto potřebí, aby bylo v poznámkách ustavičně opravováno. Samohlásky q^rě jsou prostě slovu kHIb podloženy. To se nazývá q8rě perpetuum. Často se objevuje v Pentateuchu tvar ^lil s významem 'ona' a stojí tedy na místě tvaru n\T Masoreté naznačili správný tvar ženského rodu vokali-saci a píši na příslušných místech U jména cSt^TV Je psaní místo masorety žádaného B*7tthTS k°tlb ukazuje na D^Í^IT' Slovo 'dívka', má q»rě niyj> k°tíb U číslovek Q»Jtý a B'níy, 'dva, dvě', zni q°rě tjtjj, 'ifítf, k8tib je ěísti Qiytf, n^tjj. 2. Mělo-li se slovo z textu při čtení vůbec vypustili, značili to masoreté tím, že slovo nevokalisovali. Tak v 2. Sam. 13, 33 je po- 47 známka k slovu QX: 'p ífl<5 fcľih 'čteno, ale nenapsáno'. Tak jc psáno v knize soudců 20, 13 q, v poznámce je t. j. chybí slovo »VS 'synove. (Srv. 2. Sam.' 8, 3; 16, 23; 18, 20; 2. Král. 19, 31; 19, 37; Ruth 3, 5,17; Jerem. 31, 37; 50, 29.) 3. Odstranění celého slova nebo jeho části se dálo tak, že kritikové udělali nad příslušná písmena tečky a do poznámky napsali bp TijíJ 'bodovaní nahoře". Tyto body slují mimořádnými (puncta extraordinaria) a jsou na těchto místech Starého zákona: Gen. 16, 5; 19, 33; 37, 12; 18, 9; 33, 4. Num. 3, 39; 9, 10; 21, 30; 29, 15. Deuter. 29, 28; 2. Sam. 19, 20; Izai 44, 9. Ezech. 41, 20; 46, 22; žalm 27, 13. Na př. je psáno v Gen. 18, 9: V^x s poznámkou TO ypi 'bodování nad x*1!'. t. j. tato tři písmena se nemají čisti. Nebo v Gen. 33, 4 je podle toho vypustiti celé slovo ínptJJ'i 'a políbil ho'. 4. Kde bylo možno čisti slovo dvěma správnými způsoby, punkto-vali naqdunové (punktátoři) oběma a dali tak čtenáři na výběr. Punktování slova B*fftť ukazuje na dvoji čtení, bud Qtgtf nebo EsnH'- Takové případy sc nazývají smíšenými tvary. Srv. Gen. 16," 11; žalm 7, 6; Ezech. 36, 11. 5. Jméno boží zni v konsonantním textu HIIT. p unktováno podle starých rukopisů flyp (Kittel), ale v pozdější tradici nŤV-Není však vyslovováno, nýbrž na jeho místě je vždy čteno jen ijSx-Samohlásky tohoto slova byly připisovány k tvaru ffíVi počáteční i nemá ovšem š°w5 compositum jako X- Tvar na má funkci rozlišovací a značí jméno Boha proti tvaru na jenž 48 znamená 'moji pánové, moje panstvo'. Následuje-li za ^x sI°vo HUŤ. čte se místo fflfp slovo Q\fSx. aby se nevyslovovalo dvakrát, ale slovo nilT se punktujé samohláskami slova DVt^X a píše se tudíž ni,T (Kittel ffps). Srv. Izai. 28, 16. (Gesenius^ Kautszch str. 70 a 310. Beer, I. str. 49.) Pozn. Tóra se dělila původně v části zvané flVtý"© (sg. ntíhB). velké označovány byly třemi stejnými písmeny, máléJednínVpo-čínaly-li novou řádkou, sluly otevřené (flininB) (značeny BBB a B)> počínaly-li uprostřed řádky, jmenovaly se zavřené OilQIJiD) (značeny a j;). I menši oddíly biblických knih jsou podobně značeny. § 16. Přízvuk 1. V hebrejštině je přizvuk důrazový (expiratorní), dosti silný. Slovní přízvuk jc většinou na poslední slabice, takto přizvukované slovo sluje y^p (milrď 'zdola'). Znamením přizvuku je nS'l dä-bär 'slovo'. V jistých případech je přizvuk na předposlední slabice a pak sc nazývá slovo takto přizvukované bwba (miM 'shora'): rjbň maelsek 'kráľ; tfwj ďbSrěnu 'naše slovo'; nStpfJ qätaltä 'ty jsi zabil'. 2. Někdy má slovo dvojí význam podle různé polohy prízvuku: 1J3 b&ná 'stavěli'. yfy bSnů 'v nás'; -jflD měla 'mrtvá', fíjA mM 'zemřela'. 3. Vedlejší přízvuk se označuje jen ua otevřených slabikách značkou msetaeg (§ 15,5): n%p^ qä-ťlä (qa- má vedlejší přizvuk), EíHaty šôm'rlm 'strážci' a p.' 4. Jména maji celkem silnější přizvuk než slovesa. Imperativy a infinitivy constr. mají slabší přízvuk než ostatní tvary slovesné. Proto se vokál jejich předposlední slabiky před příavukem nedlouzí, nýbrž redukuje (Sbh, IXtP. TíSi)- 4 Mluvnice häbredJtiny 49 § 17. Akcenty 1. Každé slovo v bibli, které má samostatný prízvuk, je opatřeno znaménkem, zvaným fa'am 'akcent'. Znaménka maji význam not při kanlilenačnim přednesu,dále slovních prízvuku a konečně i značek rozdělovačích (interpunkčních). 2. Obyčejně stojí tylo značky u samohlásek v poslední, méně často v předposlední slabice. Slovní přízvuk označuje značka prvá od konce slova, při čemž se nepřihlíží k značce, která je u souhlásky bez samohlásky po případě za koncem slova. Na př. v Oen. 1, 2 Vlil ukazuje, že slovo má přízvuk na předposlední slabice. 3. Jestliže akcenty vyznačují přerušení proudu řeči, slují rozlu-čovací (disjunktivní), znamenají-li naopak souvislost a spojitost slov, slují slučovaci (konjunklivní). 4. Rozeznávají se dvě soustavy akcentů, prosaickó (v 21 pros. knihách Starého zákona) a poetické (ve 3 knihách básnických, t. Žalmech, Jobovi a Šaloin. příslovích.) 5. Hlavni rozlučovaci akcenty prosaické jsou: 1 • p'fou 1>0C' poslední prízvučnou slabikou verše. Za posledním slovem verše následuje dělitel veršů (naše tečka), ;, zvaný pIDB PpD 'konec verše': Gen. 1,1: Jf-*lika, munah, J 'illúj, larhá, galgal, mahpak, \ 'azlä, ' šalšielait q°tannS, ~ sinnôrlt. 9. Při silluq, 'atnáh a '61S Wjôrčd jsou pravidelně tvary paušální (§ 19), časem i u méně významných rozlučovacích akcentů. § 18. Slabika 1 a. Každá hebrejská slabika smí začínali jen jednou souhláskou: IjnJ^ bl-nií-tě-nu 'náš rozum'. Dříve se za jedinou výjimku uvádělo slovo Q^t!,*, TlV? 'dvě', čilo se šlajim, šli, ale dnes se vykládá jako kompromisní psaní za frlujim nebo za šitliijim (§ 18, 4). 1 b. Slabika nesmí začínali samohláskou. Jedinou výjimkou je v tiberiadském podání spojka v tvaru 1 u před retnicemi (2qd) a souhláskou se š°w5 hlasným: v^gn upJr'i 'a ploď, "žjSlfll iinvvlxk 'a kráľ, ffíjŘ ubujil 'a dům', C**?^ ii<ÍJí!0líiii 'a velcí'. 2. Slabiky rozeznáváme v podstatě, dvojí: a) otevřené, které končí na samohlásku, a b) zavřené, končí-li souhláskou. Obojí mohou býti opět prízvučné nebo neprízvučné. Otevřenou slabikou je i ta, která konči nevyslovovanou souhláskou (mater lectionis): ^J1X2T /i-fí-fl 'vyšel jsem', HDxSp nľ-lä-kä práce', 'řemeslo', HľO W-nJ 'rozum' (§ 7, 1, 9, 2). 3. Otevřená slabika má zpravidla dlouhou samohlásku; podle některých je u scgolat (§ 44, č. 6) a před zájmennými pří- 51 ponami v otevřené slabice dlouhé: měělxk 'kráľ; "íHSn ď-bu-riě-ka 'tvé slovo' (v pause, § 19.) Jinak je krátká samohláska u jmen, která maji v předposlední slabice _: "lyj'nďar 'chlapec', flW zá-jit 'oliva', též před "f_ 3, které značí směr: n"QTtt mid-bá-r3 'na poušť, a před zájm. příponami u sloves: ^fijí 93-íů-lá-nl 'zabil mne'. 4. Okolnost, že otevřené slabiky končí dlouhou samohláskou, souvisi pravděpodobně se způsobem přednesu textů v liturgii. 5. Zavřené slabiky prízvučné mají samohlásky bud dlouhé, na př. "q"j du-bur 'slovo', mfí£ biír, 'cisterna', nebo krátké, na př. yQjý šů-mú' 'slyšel', ^23 bd-bél, 'Babylon'. 6. Neprízvučné zavřené slabiky maji vždy jen krátkou samohlásku: BŠtýlO miš-pat 'souzení'; ''finBtt'O iniš-pah-ti, 'moje rodina'. Zavřenými neprízvučnými slabikami jsou jmenovitě částice jako 'im, 'jestliže', jtp min, 'oď, 'z', rjy 'i'm, 's', které stojí obyčejně před maqqěp, ztrácejí tudíž ]>řizvuk a tvoři s následujícím výrazem jakoby jeden celek. Pozn. I. Souhláska s hlasným šawa tvoři samostatnou slabiku, i když její samohláska je kratší (Ungnad str. 25 n. zve ji poloviční slabikou, srv. i Uauer-Lcander str. 174.) Někteří počítají souhlásku sc š-nvá jako předrážku následující slabiky nebo ji kladou na konec slabiky: JWJ b*-rít, 'smlouva' "láy ja-'"mad, 'bude stati'. Ti, kdo kladou souhlásku s š"w5 na konec předchozí slabiky, mluvi o t. zv. volně zavřené slabice (Hornyánszky a j.) Srv. § 11. 3. pozn. IV Pozn II Ti, kdo vykládají, že na konci slova mohou býti dva konsonanty ('alt, qiíUdl a pod.), mluvi též o dvojnásob zavřené slabice (srv. § 11, 3, 3 a pozn. I.) ľozn. III. Někdy se mluvi ještě o slabice zostřené, která konči tou souhláskou, kterou následující slabika začíná. Jde tedy o slabiku zavřenou. Následující tabulka ukazuje výskyt samohlásek ve slabikách. Některé vokály se v určité slabice mohou vyskytnout jen v sousedství laryngálů a příklady toho jsou v závorkách: 1 es 2~ Slabika otevřená Slabika zavřená Si prízvučná neprízvučná prízvučná neprízvučná a (•n»y .-iby) i -i - -;i - nóty — (ipmri. ptrr) c — — i á 0 — nib'épr, uph u äi _ Art ě "C? — i — S ii 123 — ô 2£>lQ — u nôn .irrr, -nna — 0 _ nôns; lolovič-ibikách _ _ • — w jen v j nich sh — — 52 53 Přehled slabik: Otevřená Zavřená prízvučná: ľW*3 samohlásky jen dlouhé, výjimky jako přízv.: samohlásky dlouhé i krátké neprízvučná: dľl samohlásky dlouhé, výjimky jako £37172• nepiizv.: «||*jp samohlásky jen krátké. § 19. Pausa 1. Pro souvislost řeči (kontext) platí částečně jiná pravidla přizvuková než pro pausu. I. j. konec řeči. Většina tvarů se V pause mění. Paušální postaveni má slovo u rozluěova-cího akcentu (§ 17.) 2. Krátké samohlásky tvarů kontextových (normálních), které mají prízvuk, v pause se dlouží: ffiQinajim, 'voda', p. E*(3 mäjim; fWJ liiquh 'vzaľ, p. Iňqňh. V pause přicházejí někdy i kvalitativní změny samohláskové: se mění v : P- ['IX- se mění někdy v : cSwS ■WM (kont. tvar je -jy) 'na věky věků'; se mění v : kont. -lén 'zlomil', p. icn; dává : Srx'1 '.i''. P- S?^; .. dává : lan 'mluvil', ]>. 13-ľj. 3. Místo redukovaných samohlásek kontextu jsou v pause povodni plné, případně zdloužené samohlásky: *vn /ľ'.sr, 'polovinu', p. /ičxí »fp Wií, 'tvář', p. *n? '^í" TJ3 is/f(7, 'v tobě' (muž.), p. tjj bůk 51 HJflJ näl'na, 'dala', p. njj"0 niltänS 1SÍ3J naPpu 'krápali', p. VĎIM nälSpu IvíŕHp' jimšHu 'panuji', p. jimšólu. 4. Často je v pause prízvuk na slabice předposlední místo na poslední: i5jX '"'lô/ít 'já', v p. "ľjjy 'infjfl. nriN "««í. 'ty', v p. níix tiís uemí *byia těžká', p. n*úi *íwä. Naopak je tomu na př. u tvarů jako RQ*} wajjämát, 'a zemřel', v p. /"|J3»l wajjämtít. HLAVNI JEVY HLÁSKOSLOVNÉ § 20. Samohlásky 1. Samohlásky se děli na jednoduché (monofthnngy) a skupiny z původních dvojhlásek (difthongů, § 9, 4). Podle kvantity rozeznáváme: a) krátké: ů, x, i, a, u, (e, o); b) dlouhé: (7, x, i, u, ě, ô. c) redukované a pazvuky (š"vvá, hStěp, pnluh íurtivum §§ 10, 11, 12). Dále se dělí samohlásky na otevřené (a, as, a) a zavrené"(e, o, u, i). Značení a výslovnost v §§ 7, 8, 9. Přehled: otevřené zavřené krátké á | x a i u (<•) (o) dlouhé ä x — l 0 č u Pozn. I. e a o nemají zvláštních znaků; vyskytují se velmi pravděpodobně v zavřených slabikách některých tvarů, na př. v časování (^^p3*> .njS&JP >HJ"l21fl)i Jak ukazuji krátké samohlásky analogických tvarů sil. sloves ("123'' >njn33fl)- 55 Pozn. II. Vzájemný poměr, polohu a příbuzenství samohlásek lze naznaěiti tímto schématem: samohlásky vysoké J samohlásky střední samohláska nízká 2. Samohlásky dělí se dále na stálé (neměnné), které nepodléhají změnám při flexi, a na proměnné, které se měni. Stálé jsou: a) dlouhé přirozeně (i vzniklé stažením), zpravidla psané plene (ale ne vždy!), jako: í v jělíb 'dělá dobro', ô v "rtj qôl 'hlas', u v gig sůs 'kůň', g'bul 'pomezí', i v JW\ hčk; l; C!f2C?i?slm 'květy'; sg. pj{; u: □''ISTN '"dumrním 'červení' (plur.); sg. C'lN- 3. Zdlouženi samohlásky v otevřené slabice před přizvukem není v těchto případech: l) po slabice s vedlejším přizvukem, po níž jde š»w5: fntó g^ť-13, 'ona zabila'; iflgflt} šam'rú, 'střežili(y)'; • 57 b) u kontextových tvarů slovesných, protože mají slabší prízvuk: Wtó* jiql'lu 'oni zabijí' (ale v pause, kde je prízvuk silný: 3* jiqtóluX) c) v imperativu a inlinitivu constr. sloves, poněvadž mají slabší prízvuk: 7J2J5 q"IOl, "zabij!', stejně iní. cons. 4. Naopak se. krátký vokál mění v š"wa (redukuje sc): a v otevřené slabice před přízvukem: í^rf 'neste!', mezi hlavním o vedlejším přízvukem, srv. 3a. i, které v otevřeno slabice dá ě, srv. výše lb, s dvojím vývojem: k) toto ě v otevřené slabice před přízvukem se dlouží (hlavně po š"\v3 předcházející slabiky: Činí 'starci', a v dvojslabičných jménech před plurální koncovkou: Qi^S 'nádoby', ľi)Úp 'jména', a v dvojslab. jménech ženských před koncovkou n : fiyt 'pot') nebo P) se redukuje: f|XO (st- conslr.) 'sto' (*mi'ai); u sloves neu-trických: n"Í33 kdlfda (*l;abidal) 'byla těžká'; v participiích a jménech mezi hlavním a vedlejším přízvukem: '/'>-Mim 'zabijejicí' (muž.), 'ôj'tím 'nepřátelé'; před pos- sessivními příponami zij mennými: 133 b»nt 'můj syn' (*binl), lÔtl* š'mí, 'mé jméno' (*šimJ) a pod. u se redukuje ve š"wíi před přízvukem: ffcy jilHřt, 'mohla', (*jakulat, od S31); *adamalů, elise 2. a B zdloužcní před přízvukem). 7. Dvě kvalitativní změny u krátkých samohlásek jsou pozoruhodné: přechod oviv slabice neprízvučné zavřené (ne všude) (srv. QpWJ"] výše, "12 "10 ■ pod.) a změna puv. i v ä (t. zv. zákon Philippiho) v zavřené prízvučné slabice; pův. *binl, 'dcera', dá do hebr. *bant, assimilací *balt, zjednodušením na konci bal fl2' v neprízvučné slabice se však objeví původní i: •>^3 billi 'moje dcera' (z *binll.) Pův. *zaqin dá zňqť-n mf 'starý' (změna i ca dloužení před přízvukem), ale v st. constr. z'qan íjjt (v slabice neprízvučné zavřené, neboC prízvuk je až na následujícím slově, § 42, 2, 3). § 22. Změny dlouhých samohlásek 1. Původní seinit. ä se pod přizvukeni změnilo v ó: semit. šálům, arab. 6«/í7/;í, h. ffffo 'pokoj', 'mír'; *qälil, h. 'zabíjející,' též před přízvukem. 2. ô přechází v otevřené neprízvučné slabice v 11: DÍÍ(3 manos, utíkání', 'útočiště', ipliO m'níisl, 'moje útočiště'; Q^i näqôm 'byl pozdvižen', ''íTiOlp'' iťqúmôtl 'byl jsem pozdvižen'. 3. Dlouhé samohlásky se zkracují V zavřené slabice, ustoupí-li s ní prízvuk: J3 běn, 'syn', před maqqěp -*2 bxn (na př. crH2N""|3 'syn Abrahamův'); []p^ jaquni 'vstane', po ^ souslednčm, jež působí, že přízvuk se přesune k počátku: tiO*] loujjäqäm, 'a vstal'. Zároveň je tu přechod od kvality zavřené k otevřené. <7 se krátí po ztrátě prízvuku v a: Dr.fip qanitxm 'vy jste vstali' (proti HOp qdmň 'vstala' atd.). 59 § 23. Změny původních dvojhlásek 1. Původní ai se změnilo pod silným přízvukem ve slabice otevřené v x: HíyyO mnrašiv (z *ma'éai), ve slabice s přízvukem slabším v ě (také v bezpřízvučné): st. constr. nti^VD macaíč. Podobně srv. rpT>5£> (v pause) 'tvé písně', proti d3',*1',E> 'vqšc pisně'. 2. Staré au v slabice prízvučné se změnilo někde v ň: Jjfft, jam (*jaum), někde dalo äu: xiíľ •*«'.', 'lež'; pod slabším přízvukem nebo v neprízvučné jo o: Jfljj môl, st. constr. 'smrť. 3. O tvarech jako hájil, mawxt, kde. zůstávají ai a nu v zavřené prízvučné slabice, srv. § 24, 2. § 24. Vložené samohlásky 1. Mezi poslední dvě souhlásky slova, které nemají samohlásek, vkládá se zpravidla pomocná samohláska, která odstraňuje dvoj-konsonanlni dosloví. Pravidelně děje se tak u jmen typů "SjSó, *]DD> IpíŠ' která po odpadnutí původních pádových přípon se stala jednoslabičnými: *malk, *si[>r, *buqr. Mezi poslední dvě souhlásky se vkládá a proto slují jména těchto typů „segolata". Podobně se i u sloves vkládá často mezi koncové souhlásky, když tyto ztratí při ilexi své samohlásky: wajjigwl z pův. *wajjigl 'a zjevil'. 2. Vloženým vokálem po ; je __: *bail, ba-jit 'dům'; *zait, fíi} za-jit 'oliva'. Po w se vkládá : *maul Wjg ma-wxt 'smrt'. Vložený vokál u laryngálů je : -jjyj na'ar 'chlapec' (*na'r). § 25. Změny samohlásek vlivem laryngálů 1. Laryngály (a "}) se nezdvojují; předchozí samohláska se náhradně dlouží, a to a v u, i v č, u v ó; pravidelně je tomu tak před 1, většinou před y a ){, méně často před ]-|"a H: J!"lt!J (*Sirrět) 'sloužil'; (*birrěk), 'pozdravoval', 'velebil'; Ipjj (*bunak), 60' byl veleben; ^yj, (*ba"ěr) 'zapálitť, 'odstraniti'. Někdy se však samohláska nedlouzí (srv. virtuální zdvojení § 13, 3). 2. Před koncovými souhláskami fj, pjay sc mění krátké samohlásky v _; po dlouhých samohláskách (s výjimkou íT) stojí toto _ mezi samohláskou a koncovou souhláskou (patah íurtivum § 10): *gábůh > gabuah 'vysoký', 'výše', st. cons. *gabuh (bez prízvuku) > g'bah. Jak vidno, laryngály mají u sebe rády a, které ostatně při jejich artikulaci je jim nejbližši. 3. Proto též po laryngálů nemůže býti jako reduk. samohláska prosté š°\v5; nejčastější redukovanou samohláskou po laryngálů je _! DflTISy '"madlxm, 'vstali jste' (proti obyčejnému hlasnému _ v silném slovese normálním: DriSp|!)) Srv. § 53. 4. Laryngál může míti na konci zavřené neprízvučné slabiky u sebe prosté š°w5 quicscens (§ 9, 2): ÍWJJ rmi-jiln Ipramen'; "IDrp jeehsar 'nedostává se'. Krátké i se mění v této situaci v x (místo *'iqtôl 'zabíjím', je ^QpX 'xqlôl; místo *lďlím 'tajil', je fl^fjyn). Ale velmi často místo tohoto uzavření slabiky prostým němým š"w5 se objevuje za laryngálem h5tčp, čímž z původní zavřené slabiky vzniká otevřená a za ni „poloviční"; v hátěp je vlevo ta samohláska, která je před ním: místo *jx'sôf> 'shromažduje', vznikne 5]bKS místo *ja'môd je IJMp ja'"môd 'stoji'; původní hamad dá "ioyn ha"mad 'byl postaven'. Jestliže by po h3těp následovala souhláska se š°w5 hlasným, mění se hätôp v příslušnou plnou samohlásku a následující š8w5 v němé: proti "jfeJMS tu'"môd vstaneš', je flpjP ja'amdu 'vstanou' (nemůže býti HOI?'' protože dvě š»w5 za sebou uprostřed slova nemohou býti hlasná, srv. § 11, 2.). § 26. Souhlásky (konsonanty) 1. Původní w na počátku slova se změnilo v /. W zůstalo jen ve spojce 1 (}) 'a', ve jménech 'hřeb' a "WJ 'dítě'. Srv. § 75. 61 2. U sloves I. n zpodobuje se n následující souhlásce: od Qpj niíqam 'mstil', je imperfektum 0J51 jiqqôm místo pňv. *jinqôm (§ 72). Podobně nflX V (muž.) z *'anŕa, § 27. 3. Ražené souhlásky 6, g, d, k, p, t po samohlásce se mění v třivé (spiranty), §§ 6, 13. 4. x na konci slabiky nebo před jiným konsonantem na konci, je-li bez vokálu, mizí a samohláska před ním se prodlužuje náhradne: púv. *mafď > 'našeľ (x se píše, ale ncěte se! § 9, 2); *mäsťi > fiX2íb 'nalézající' (žen.); *nutfu" > xi'p 'na-lézti'; *rďš > t£J^"l r^> 'blava'. Stejné zjevy jsou i u sloves ľ B Ilľ (|| 73, 74). 5. mizí v přívěs, zájmeně 3. os. sg. muž.: *iroti EITD 'Íejicn ústa'; u predložky 2 oba tvary 23, Q|t2 'v nich'. 6. Na konci slova se zdvojeni souhlásky ruší (§ 13, 4). Laryngály se vůbec nczdvojují (§ 13, 3). Zdvojené souhlásky mizí někdy před š°wä hlasným, zejména před laryngálem: ^^^p, 'vezmou' (čísli jiqhu místo původního jiqq'hú z jilq'há podle jiqMu); ygf 'iwwěr 'slepý', plur. E,"liy 'iwrim místo 'iwuŕrim; D^pSISfi hambaqšim, 'žádající si', místo ham-nťbaqq*Um. Velmi často 11 •) (íoáw sou-sledného § 58) před předponou V »flV] ivajlň 'a stalo se', místo wajj'lu. 7. 0 přesmyknuti v hitpa"ělovčm praelixu fln a sykavky jako prvního radikálu u sloves v hitpa™ělu § 67, 5. II. TVAR O ŠLOVÍ Jako v jiných řečech, rozeznávají sc i v habre]itini slovní druhy. Ohebné jsou: zájmena, jména (podstatnú a přídavná, mezi nimiž není ve skloňování rozdfhi), číslovky a slovesa. Ostatní druhy shrnujeme pod název Částic (k nim patři příslovce, předložky, spojky a citoslovce.) ZÁJMENA § 27. Zájmena osobní jsou dvojí: samostatná (separata) a přívěsná (sullixa). «) Osobní zájmena samostatná maji tyto tvary kontextové: sg. 1. os. společná (muž. i žen.) vj'x, ^JX. 2. os. m. nílM (Art), 2. os. žen. flx (pův. tvar iptf zachován jen jako k'tib, Soude. 17, 2 a j.), 3. os. m. ypft, 3. os. žen. XVI- Plur. i- os. urôx, un;. m 2- »>• ořis. 2. i. jjjig, fag, njj?x, 3. os. m. CH, nsn. 3. ž. První a druhé osoby jsou ze základu *'an-, srv. arab. 2. sg. m. anta, ž. B)V pause se vyskytuji tvary: 1. sg. ipjx. »• P'- UnJK. ijni, 2. sg. m. nrx, nm 2. 1. ris- 7) V 1. os. jedn. č. paušálni tvar tjx Jc i v kontextu ve výrazu ,JN",n 'Jako že jsem živl'. V 3. os. jedn. č. žen. se píše v Tóře XV"!. naqdánové punktuji XVT. Čisti je hi (§ 18, 1). § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné) 1. Pro všechny jazyky semitské jc charakteristické připojování zájmen osobních, jež v těchto tvarech samostatně se nevyskytují. Ve spojení sc jménem vyjadřuje toto zájmeno majitele, u slovesa znamená zájmenný předmět v akkusalivu nebo dativu. Přivěšujc se i k některým částicím. 62 63 sg. 1. os. spol. i můj, má, mé 2. os. m. w 'tvůj, tvá, tvé 2. os. ž. A- tvůj, tvá, tvé 3. os. m. w, lit! i_. vt_. jeho 3. os. ž. ah, hd n_. n_. její pi. 1. os. spol. nil «1 náš, -e, -e 2. os. m. kxm D3_ váš, -e, -e 2. os. ž. kwn T?- váš, -e, -e 3. os. 111. hxm nn_ jejich 3. os. ž. hxn jejich 2. Suffixy mají tyto tvary (s příklady u jm. Rg, m. 'ústa'): D.TB 3. 1. osoba se připojuje k plurálu v tvaru 2. os. m. má sutí. ?| s předchozím _: ^pip 'tvůj kůň' (muž.), v pause 7JC1D- V množ. č. je vždy před suffixem charakteristické v TppiD sušička 'tvoji koně' (muž.), ^pp*D súsajik 'tvoji koně' (žen.), ÍJ71ÍD1D susulxkd 'tvoje klisny' (muž.), "-pfllD'D susútajik 'tvoje klisny' (žen.). 3. os. m. má nejčastěji 1 -ô: susô 'jeho kůň'. V 3. os. u plur. muž. je f>_ -Sw (pův. äu, § 9, 4). V 3. os. plur. m. je též Q_ -am a básn. tvar 1q_ (c^BD sipram 'jejich kniha" (m.), ftpg| plmó 'jejich ústa'), v 3. os. žen. rodu j -Jn: "^BD tiprín 'jejich kniha' (žen.). K plurálu se připojuje pfl_ :> |i"T._ (nri^BD tipnhmm 'jejich knihy' (muž.), J,T"1BD iipttkmn 'jejich knihy' (žen.). 4. U sloves zni suffix 1. os. sg. •>} -ni (znamená mne, mně). Jinak jsou suffixy stejné, 2. os. pl. žen. neni doložena, 3. os. m. v plur. je Q_ -m, 3. os. ž. j_ -n. Pozn. K způsobu přivěšováni sudixů a změnám samohláskovým u jmen atd. viz §§ 29, 30, 43, u sloves § 68, u předložek § 85, a paradigmata (1—24). 64 § 29. Význam a užíván! osobních zájmen samostatných 1. Slovesné tvary vyjadřuji osobu svými koncovkami (§ 53). Zá-jmenný podmět je nadbytečný, ale musí býti, je-li na něm důraz: "Ibyn nfiX", H^lť Hen 'oni zahynou, ale ty budeš stati'; a pák, je-li ve větě ještě podmět jiný, jenž následuje po podmětu, inherentně obsaženém v tvaru slovesném: y>fíft IJPíJN liyOlý 'slyšeli jsme my i synové naši'. 2. Osobního zájmena se užívá i jako spony ve významu čes. slovesa býti: ipjx 'Já isem' (Gen- 3> 10)! ľTST "OK Já Jscm Hospodin'; 'my Jsme' (G*»< 42- H)« CH COVy 'Ó 'protože byli nazí' (Genľ 3, 7); v opsaném praesentu (jyp jpíj: -|p« nflK 'ty pra-víš'; PIJ Kin •»» 'kdo je to?'; |;-jn >J3 DH íl^J 'toto'(tito) jsou synové Adamovi'. Zájmeno 3. os. plur. se vztahuje k podmětu v 2. os. u Soíon. 2, 12: n S H "'Sir: tyn DJnX"D3 '» vy. Ethiopové, poraněni mečem mým budete'. 3. V uctivém oslovování a v ponížené řeči užívá se v hebrejštině místo zájmen opisů. Místo >pJN se říká 'tvůj sluha' (Gen. 44, 32 a j.), v ženském rodě ^flON 'tvá služebnice' (Soude. 19. 19 a j.) Místo nfiX stává ''JHX 'pane můj', na př. TH^yflN SnU* VťlM 'pán můj se tázal služebníků svých' = 'ty ses tázal nás' (Gen. 44, 19). § 30. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných 1. U sloves znamenají suffixy zájmenný předmět: inStpp 'zabil ho', i v dativu: 'OflrO 'dal jsi mně* (= ^ flŕlj); při dvou akusativech se jeden vyjadřuje suffixem, druhý akusativem osob. zájmena: ''JiOni 'a ukáže mně jej'. 2. U podstatných jmen vyznačují suffixy possessivní majitele. Ve smyslu objektivního genitivu: '•DOD (Gen. 16, 5) I Mluvnice habiejltlny 65 'moje křivda' = 'křivda, spáchaná na mne', nebo ^Oúfí (žalm 7, 17) 'křivda, spáchaná na něm'. Je-li suílix stejný n více jmen, je opakován: TfiHZ) Ifjjja 'tvůj skot a tvé ovce'. Ve vazbě státu constnictu se připojuje suITix na druhou část: "jjjj-jp -fl 'hora jeho svatosti* = jeho svatá hora'; ''pij} VI 'ma svatá hora' (Izai. 11, 9; Abd. 16; žalm 2, 6 a j.). SulTixcrň se vyznačuje genitiv, závislý na dvou jménech: fom nÍ*"IB ÍÚTfj (Excd. 15, 4) 'vozy faraónovy a vojsko jeho' = 'vozy a vojsko faraóna'. 3. SuITix se zesiluje někdy samostatným osobním zájmenem, které se položi za něj, a zájmeno má pak význam akusativní, na př. 'ON-C; ♦pJM (G«n, 27> 34) 'požehnej mně, i mně' ('ba, právě nrně'); JWjj ŮTty B»^lP ftiW C| "íJP^TIlSf D^Ssh 'na místě, na kterém lízali psi krev Nábotovu, budou lízati psi krev tvou, právě tvou' (1. Král. 21, 19.) T3—KVTD3 fí&b] 'a Setovi, právě jemu, se narodil syn' (Gen. 4, 26, W 10, 21). Po předložkácli: pyrj Iftu l^-IJ IQtffl} 'a pravila: Xa mně — já (jsem to) —, pane můj, (jek) ta vina' (1. Sam. 25, 24). \Por,í?o *| Dl',1 ÍWI* T^T1^ '(táhne) ne na tebe - ty (= jako bys byl mým nepřítelem) — dnes, ale k domu mého bojování' (= domu, jenž bojuje se mnou) (2. Páral. 35, 21). D^fO? flap DflN ľdS fíjfil 'zdaž (jest) ěas vám (= máte čas) — právě vám — k přebývání v domech vašich' (Aggcus 1, 4). 4. Objcktní suffixy nemají nikdy funkci našich zvratných zájmen. Ta se vyjadřuji často pomoci předložek: cnS /■ňirT 'a udělali si (doslovně: jim) zástěry' (Gen. 3, 7). 'jinak'se užívá některých podstatných jmen, jako yfo 'nitro', +b 'srdce', tPBJ 'duše', u neživotných pojmů (v pozd! době i u životných) Dify 'kosť, 'podstata': flSlpa rnÍP pnľŕPI 'a zasmála se Sára v nitru svém' (= prosěbe) (Gen. 18, 12). Iftfífti inSilX'l Itt^BJS zamiloval si ho Jonatan jako svou duši' ( = jako sebe) (1. Sam. 18, 1). Jinak se užívá podstatného jména {jjpj; se sullixy i místo samostat. osob. zájmen: ""(í^EJ 'ma tlusc' ■■ "íf^BJ 'tvá duše' = 'ty' ald. c^y přichází u osob ve spojení ■JOJjŠľJ HVJ 'on sám' (dosl. 'on ve své podstatě', 've svém těle'). § 31. Zájmena ukazovací 1. Pro poukázání na osobu nebo předmět bližší užívá se v hebrej. zájmena "jf zw pro sg. m., fltft zôl pro sg. žen., pro plur. obou rodů pijaM 'tBM. Vedle této formy je i kratší ^ (v Tóře a 1. Páral. 20, 8). Vzácněji se vyskytují tvary: pro sg. žen. flf (zó) (2. Král. (i, lí) a j.), (zó) (tento spiše ve smyslu vztažném pro rod m„ Ozeáš 7, 16, pro rod ž. žalm 132, 12), a tvar ff (ífl) pro oba rody i obě čísla, většinou také ve smyslu vztažném. má ukazovací význam u Hab. 1, 11 (lni % ta ícho sila i6001 toto je jeho sila) a v žahnu 12, 8 Oft TflPJ fp. od tohoto pokolení). 2. Ukazovací zájmena stoji v podmetu i v přívlastku. Jsou-li v podmetu, řídí se číslem a rodem doplňku: "D^n flj 'toto le slovo', yyn fífil toto je město', llWpj| H^N toto jsou synové Esaúovť, vfo PfttNft} PT^M toto Jsou rody Léwiho'. V přívlastku stojí zájmeno' ca podst. jménem a má člen: ti^XH njn tento muž', pxíl tato země', n^KIl trtWjjn 'tyto činy', n"?Xrt JPlISESn 'tyto příkazy'. Se členem přichází méně často i tvar niľ?n proj. 6. muž., fisg pro j- č. muž. i žen. 3. Pro ukazování na předmět vzdálenější užívá se zájmena osob. 3. os.: tffl, ž. H>rj, nm. č. en. npn. ž- jn, n:n ..'onen', 'ona', 'ono', 'oni', 'ony', 'ona'. Znamená i 'právě to'. Ňa pr. ^1?n NIH 'ono právě (je) hlas, hluk'; fcOiVJN 'Ja 3sem to' Ja 3sera tý*' (Izai. 41, 4); Xl.TnPS ty právě jsi král můj' (žalm 44, 5). 67 r Zájmeno toto je někdy zesíleno určitým členem: XV1T Wflfít a má význam 'onen', 'sám', 'právě on', 'týž': tfflfl f\ff* 'v oné právě době'. HJ k použití po st. eonstruct. (§ 42) ve smyslu genitivním: nr TflO 'cena toho', n^K »JtK 'uši těch'. § 32. Tázací zájmena 1. Substantívne se uživá pro osoby tvaru iq 'kdo?': nflX iq 'kdo jsi?', nX? 'O 'kdo je tato?' ^H"1 *Q 'kdo by řekl?' n'ŤŇ *Ó 'kdo jsou lito?'. Genitiv: 'q-J13 'ěí dcera' (Gen. 24, 23). Ďätiv: rir^PpS 'komu (jsi, patříš) ty?' (Gen. 32, 18). Akusaliv: >o-j"IX 'koho?' (Izai. 0, 8); po předložce: \qq mimnu (z minmi) 'oď koho?' (Ezech. 32, 19). Zesiluje se i jinými zájmeny: XVT'O (Izai. 50, 9), nr »0 (žal>n 24, 8), nt"XH (Jerem. 30, 21). Opakuje se: iqi iq kdo a kdo' - 'kdo jednotlivě?' (Exod. 10, 8). »J3 je též částicí tázací a znáči 'zda': 3p*»> Q>p iq 'zdaž by povstal Jakob?' (Amos 7, 2, 5). 2. Na věci se táže hebrejština zájmenem fm, ""m, "mg 'Co?' V pause je np i PJtt Vr,!) 'a co jsme my?' (Exod. 16, 8)" Před X a "I Íe HO' at- následuje či nenásleduje maqqěp: íJ^X HIS co (byla) tvá matka?' (srv. Exod. 3, 13; před -] Ester 9, 26; i před n. Exod. 12, 26 a před «, Gen. 31, 32). U Ezech. 8, 6: Q*jyi» pno 'co oni činí?' "HO 1 následujícím zdvojením je před hláskami s výjimkou hltanových; ""rnp 'co je u'? Někdy se píše zájmeno s následujícím slovem dohromady: d3?p 'co Je vám?' J^nO .'proč?' no uez zdvojení je: před xin a x'n = 68 xin_no 'c° Je on?' (Num. i6, ii), XVrnO co je to?' (Zachar. 5, 6). Ve dvou případech je np Pred n VlXISn HO 'Ľ0 Jcst mÝm hříchem?' (Gen. 31, 36). 11t£n"nO co Jcst Jeno žádost'?' (Job 21, 21). .10. "np Je Před n> Vt velmi často před n : n^tys? no 'CH Js' učinil?' (Gen. 4, 10). Spojuje se též s předložkami spojenými 3 a 3, ale tu přichází i normálni no : n03- no?, np?. n03- Přichází též po předložkách 'na',, ny 'k', 'al k', jy> 'pro': nnmbv "na co?', np"ny 'až d° kdy?', np~*5v 'k vůli čemu?', 'nač?'. § 33. Zájmena vztažná 1. Nejčastěji se uživá v bibl. řeči slova ^x bez rozdílu rodu a čísla; vedle něho přichází s následujícím zdvojením (Soude. 5, 7 má před laryngálem tý' Soude. 6,17, nebo jen ^ Kaz. 3,18.) Původně se pokládalo $ za slovo spiše lidové, časem však v sakrálni mluvě zvítězilo. Nejsou to pravá zájmena, nýbrž formální slova, jimiž se vyjadřuje vztah (notae relationis). Příklady: ^-»5^ -ittfxi ^-nsn *ia>x'i...''3X rľop <:rtpb wx...ntv ľ. nStř; xin... ' Hospodin... jenž vzal mne z domu otce mého... a jenž mluvil mně a jenž přisahal mně... ten pošle...' (Gen. 24, 7). nii'? ntřx vpxSp... nflSx bw 'a dokončil Bůh... dílo své, které dělaí'. (Gen. 2, 2). rp-ib nnpp ntfx D^an vody, které (jsou) pod oblohou' (Gen. 1, 7). 69 xn Vin nr.isn lafrp -m tft 'jest (nějaká) věc, o níž by řekl: „HÍedí, to Je (něco) nového?"' (Kaz. 1, 10). 2. V básnických textech užívá se jako vztažného zájmena též !"ft: 12 I|1J?B> ITJ n'Vin ... "lit 'vzpomeň si na horu Sijjón, která přebýváš na ni' (= na níž přebýváš) (Žalm 74, 2) (srv. Žalm 78, 54; 104, 8; .Job 10, 1!); Pfísl. 23, 22; Izai. 25, 9 a j.) i a : oSjl ma1?; UOÍ ItTl^ia 'v síti, kterou poloHli tajně, byla chycena noha jejich' (žalm' 9, 16) (srv. Exod. 15, 13 a 16; žalm 142, 4; Izai. 43, 21 a j.) 3. Genitívni vztah se vyjádří tak, že se k vztahovanému pojmu připojí íufflgované osobni zájmeno: tffcA ^Ol^TN^ *llt*X *U 'národ, který nerozumíš jeho řeči' (= n., jehož řeči nerozumíš.) (Dcuter. 28, 49.) Pozn. K větám vztažným srv. § 07. § 34. Neurčitá zájmena 1. Pro neurčitá zájmena není zvláštních samostatně vytvořených slov. Užívá se pro ně jiných zájmen, číslovek, jmen nebo různých vazeb. 2. Naše zájmeno 'nikdo' je tlumočeno v hebr. bud zájm. iq (často s významem 'jestliže kdo', 'kdokoli', 'každý', Exod. 21, 14; Kaz. 5, 9; Izai. 54, 15; 2. Sani. 18, 12; Soud. 7, 3) nebo jmény 'muž', Gen. 13, 16; Exod. 16, 29; Pis. 8, 7, znamená též 'všeliký', 'leckterý', 'každý', zejména ve spojeni {j>>x ,gt|m gtag (1. Král. 20, 20; žalm 87, 5; Esther 1, 8), 'člověk'', Lev. 1, 2, se záporem cnx xS 'nikdo', .(ob 38, 26), ^bj 'duše', qev. 4, 2. 3. Něco, cokoli se vyjadřuje slovy: -|{^x HO, fUMKfi (Num. 22, 38), se záporem: nic: HOIKO (Ueňt. 13, 18) nebo »ix n»1Xa (1- Král. 18, 43). Též' "Q-f znamená: něco. 70 4. Poměr jeden-druhý se vyznačuje opakováním fit (Job 1, 16), což značí i 'tento — onen' (1. Král. 22, 20), dále výrazem riK... ií^n> Gen- 13> 11: vnx Sria Kh< vris'A 'a oddělili se jeden od druhého' (dosl. 'muž od svého bratra'.) Oba dva: -irtx2 n.TJt^ (K"*- n. "6). 5. Několik: se překládá plurálem DHřlX nebo výrazem -|{JJx 'jsou tací, kdož' =** 'někteří'. 6. Každý: značí se slovem ^Jp (před maqqěp -^3) nebo zdvojením slova: qv dt" 'každého dne', též QV3 ev- W!J"h^ (Gcn- 39> 10; Nchcm. 8, 18; žalm 42, 4), Qf* DT (Esther 3, 4), fff)^ fíh (2. Páral. 24, 11), Dfí (1« Sam- 10)> DVÍ Dt^3^ (Esther2, 11). ^3 znamená 'každý' před jménem bez členu a jiného určení: y'J'bs 'každý (všeliký) strom'; před určeným jménem znamená: 'všichni', 'celý': Cli!"!"'?* 'všichni národové'; naproti tomu: taThl 'každý národ'; 1oy-i?3 'jeho celý národ' (Exod. 1, 22); je'též se sufiixy: ^2 'lny všichni' (Gen. 42, 11); n'pS Sľlfl (Job 34, 13) 'celý svěť. Zde se objevuje původní význam slova ^3, 'celost', 'úplnosť (dosl. 'svěť — 'celost jeho'). Srv. franc. tout JOUT, lous jours, lous les jours. Pozn. Spojeni ''JlbSx 'j .73 znamená 'ten a ten, N. N.' (1. Sam, 21, 3 a j.). § 35. Člen 1. V hebr. se užívá jako urč. členu zájmena původně ukazovacího s následujícím d5i|ěš lortc. Znělo původně asi lni, později se zkrátilo iívj, následující souhláska se zdvojila, fl je stejné ve všech rodech i číslech: *|jy3,n 'maso'; n^Bľlfl 'modlitba'; Q''T'S2rt ''vlčata'; jvc^psn "Aia'; DH»n 'ruce' (ďiái). 2. Zdvojení následující souhlásky nebývá při S (j9): □"•"[^H dítky. Následuje-li však za » bud nebo y, nastane zdvojení: B*TVT*fT * ' - 71 'Židé', n,By*n 'unavení'. Také při » u některých podstatných jmen a participii se souhláska nezdvojuje: D^Mjpfl 'hledající'. Jestliže po o následuje ,"[• 2? nebo % zdvojuje se následující souhláska: D*SHM u zlosynů'. Zdvojeni však nenastane, maji-li ft, Jf a 4 za sebou souhlásku s krátkou samohláskou zostřenu: D's'pnon 'putující'. 3. Samohláska členu se někdy měni před náslovným laryňgálem. Člen zní ř| před n a IT maji-li jiné samohlásky než qtnUBfl nebo nemaji-li samohlásky: ^2nn 'marnost', XlHn 'onen'. (Výjimky jsou: Jjglfí, fíqfift, ftfjn, 'oni'', 'ony'.)n»3nn 'moudrost'; D'SSľin 'ubiti', Q^inn''šípy'. (Výjimky: 'živoucí'. Gen. 6, 19; D^lhn 'kapsy', Izai.3,22. D^SiTT 'sluneční obelisky', Izai. 17,8.) 4. Tvar n má člen před R a "fixn 'světlo', {ýXin 'hlava'; před y s jinou samohláskou než je neprízvučné qäma:s: n3,yn služebník', nblVyl 'vůz', Qyn 'národ', OnOVi"! 'snopy', '•lapač', ale plur. D^ll^n)- ľ'0'1 neprízvučným n a y jakož i prízvučným a neprízvučným n zni člen: H : D'Vn 'hory', Afl 'hřích', jnn 'svátek', Mpjíl 'mléko'. Také přod n : Q'tíHPlŕl 'měsíce'. Slova 'země', in 'hora', svátek', D9 'náróď, -|B 'býk' maji po členu tvar jako v pause: pXH. "inn. J/TTI. Dyn. "IBn-Substantivum 'truhla' zni se členem fľlNIT 5. Po částicích 2, 3. b zmizí /i členu, ale částice přijme jeho samohlásku: PJD3H 'stříbro', P]D33 'v stříbře' (místo b'hakzesxp) ICyn 'prach', "IBP3 (místo k'hx3p!ir); ti^XH 'muž', Ehx'? 'muži' (dat.) místo P/kPií. Po ■) člen nemizí: D'Qtyril 'a nebesa'.'V pozdější době člen někdy nemizí: D3nH3 'Jako mudřec' (Kaz. 8, 1). Někdy má tvar se členem jiný význam než bez členu: DV3 'teprve' (Gen. 25, 31), DľHS 'právě nyní') (1. Sam. 9, 13.) Pozn. Masoreti punktovali částice uvedené většinou tak, jako by byl po nich člen, i tam, kde patrně členu nebylo. JMÉNA § 36. Kořen 1. Kořen je základem slovní skupiny, jejiž všechny členy maji vesměs významy, odvozené z jednoho základního významu. Odstraníme-li od slova koncovky, přípony, předpony, dostaneme jeho kořen. Na př. v tvaru T^ni3ř<3 'jako tvoji otcové', je 3 předražená srovnávací částice: 'jako', 7|\ přípona přivlastňovací 2. os. sg. muž., připojená k plurálu, ni- le koncovka množ. čísla. Zbývá dx> c°ž je kořen slova, od něhož je 2X 'otec'. Od kořene se děje odvozování předponami, příponami a vnitřními změnami samohláskovými. Postaveni kořene ukáže přiklad: i -SjSo král ' rj^lb Moloch, bůžek („král") ♦j 3^0 můj král D'- pSlS králové it: 3^0 královna C 3^0 Milkom, bůžek ni 3^ královna (Astarte) D3 njlštt vláda, říše Vjtí panoval Tli! 3^0 vláda, říše ■ ^jSl?N bude panovati Hjv9 H ustan°vil králem "^SíSn byl ustanoven králem ni; 3^p:0 říše, vláda 3^0! vaši králové (muž.) Jak patrno, kořen je n^O m-l-k, má tři souhlásky kořenné (radikály). Naprostá většina hebrej. kořenů má tři radikály, v jejichž seskupeni tkvi základní význam celé skupiny, na př. zde vše, co souvisí s „kralováním". Všechna slova, v nichž jsou v témž pořadí souhlásky Sttp> mai> významy, odvozené od základního významu „zabíjení". 73 2. Vyskytují se slova, která mají jen jeden radikál. K takovým patří většinou částice a zájmena: 2 'v', b 'k' (a nota dativi), 3 'jako', } 'a', f| určitého členu, f základ ukazovacích zájmen fl| a fl^f, |j) zájmeno vztažné. Ze jmen sem patří 'ústa' a slova asi cizího původu 'ostrov', 'šakal', iy 'loď, 'divoká kočka' ('?). 3. K d voj radikální 111 jménům patří starožitná slova jako: 'hřeb', }ft 'znamení', q\"n 'ruční mlýnek', ,"fN2 'okraj', 2N 'otec', 'bratr*, fllnX 'sestra', »3 'syn', ;«2 'dcera', cn 'tchán', fllon 'tchyně', JTtJH 'služka', g^g muž', 'Bůh', dále jména nářadí, částí těla a stará kulturní slova: 'dveře', fl*)p 'město', •JVJ> 'město', ^ltyp 'hik', fig*) 'ovčín', "p 'ruka', *Hý '])rs', qtj 'krev', y 'záda', 'zadek', flM 'žaludek', Q^g 'obličej', Q£> 'jméno', Jí) 'ryba', Q"i 'den', |-|;$ 'rok', 'hora', "IND 'míra obilní', |>ý 'strom', 'st"'> D^flO 'li(iě'> 'muži', 'Voda', 'ovce', HBii' 'reť, 0*5gř 'dva', a poď. 4. Menši počet je také jmen čty řsouhláskových: 'netopýr', tfyyp 'blecha', 2"py 'štír', ^0"in 'srp'. ^V* 'jíní' (?). 33»l2 'okraj', fí^ltf 'žezlo', E^IJD 'slepota' (pltir.), 'fl^ató 'llle-mýžď, naJIX 'zajíc', "ffiO^j 'pustý', |0*MJ> 'pavouk',' "fDJD 'ploutev', *i33y 'polní myš',' ^>0^n 'křemen',' bblp (v 2- Sam-22, 37 v tvaru WMIJ v pause, 'mé dva kotníky'), b]~IŽ 'železo'. Některá jsou cizího původu. Pětiradikální jméno je na př. JJIHtoV 'žába'. § 37. Tvoření jmen 1. V hebrejštině rozeznáváme jména původní, jako jsou již uvedená dvojsouhlásková, nebo třísouhlásková, jako: "j^jp 'kráľ, 'země', •q** 'slovo' a pod., dále vícesouhlásková, k nimž nelze najiti tříhláskového kořene, a 74 2. jména odvozená, která jsou tvořena: a) zdvojením prostřední souhlásky, na př. "fljjn 'hrdina', od kořene, ^33, JJJ,) 'zloděj' od 333. b) opakováním třeli souhlásky, na př. *.)*?*) 'zelenající se', od kořene »""|, c.) opakováním druhé a třetí souhlásky, na př. f3"fi"|* 'ze- lenavý', od kořene py, d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene, na př. W?| 'Mo*, fítfjBt 'koš', 1213 'rubín', p2|?2 'láhev', ffyfoj 'lebka' a pod. c) hláskami před kořen předraženými, jimiž jsou: «) x : 2T2X 'lživý', od kořene 2T2. I!) n : fWPtfH 'zvěstování', od kořene PQg1, Y) * : "IH^ Otej' ocl kořene «^Jt 8) g : nflĚo 'kllě' od kořene *ifl3. *) ; 1 C'^inSJ 'bitvy' od kořene SflE. 0 10 : n2nSt^ 'plamen' od kořene 2!"lS. »]) : TO*Á 'jih' od kořene »0»j fl^gf, 'okrasa', od ")XC. f) připojenými hláskami a koncovkami: «) *_ : *"12řO 'Egypťan' (žen. rnÄö). B) t : W) druh kobylek. v) S : *?0"12 jméno hory, od Q"|3 (Q*)2 'zahrada', 'vinice'). D : D^O Jm- žen. ('Marie'); Q£ty 'knír', od "lB5i> ret 1) » : wvp 'stavba', od ,"JJ2 'stavětí'. Ö fl. : ptíhM 'mužíček', 'zřítelnice', od 'muž', •l) n\ : nnN5i> 'ostatek', od *) fll : nii'pö 'království', 'vláda', od "jSö. 0 fl1 : rtl02Pí 'moudrost', od 02Í1 g) rozšířením vpředu i vzadu: ÍYiaSpo 'královská důstojnost', kořen TjStt. *H*5 X 'ukrutník', kořen «if2. 75 Pozn. Od kořene, útvaru bez samohlásek, je lišiti basi, t. j. tvar odvozený od kořene, jenž je opatřen samnlilásKami a z něhož v tom kterém semit. jazyce podle jeho příslušných zákonů se tvoři hotová forma nám v textech dochovaná. Podle počtu slabik dělí se base najedno-, dvoj-,a víceslabičné. Na př. od kořene T^7Q je base *malk, z ní muž. substantivum ~ht2 'kráľ, žen. H^bí? 'královna', base *malůk, z ni je subsl. nSIvO 'vláda', 'říše' u pod. — .lak kořen, tak i base jsou pouhá gramatická schémata vykonstruovaná abstrakcí a sloužící jako pomůcky pro orientaci v kmcnoslovi a tvarosloví. § 38. Rod jmen 1. Hebr. jména jsou bud rodu mužského nebo ženského. Mužská (inaskulina) jsou jména osob mužských, národů, řek, hor, • moři, větrů, měsíců, kovů, vůbec bytostí, projevujících se činnosti, odvahou a silou, jimž patři úcta. Jsou ovšem i výjimky. Ženská (feminina) jsou jména osol) ženských, ženských funkci, měst, zemí, krajin, částí těla, které přicházejí v páru, často jména přírodních zjevů, vůbec bytostí menších, slabých, sloužících a o něco pečujících. Neutrum (rod střední) není a nahrazuje se většinou femini-nem, méně často i maskulinem. 2. Maskulinum nemá zpravidla žádné zvláštní koncovky; femi-ninum také často je bez zvláštní koncovky rodu ženského; tak jsou fem. slova f*")K země', 2"iri 'meč', *JX 'ucho', íýEJ 'duše', SlNtý 'podsvětí', ?\r\H 'oslice' a p. Slova téže pojmové skupiny jsou odvozena často od různých kořenů: ^x '"tec', qm 'matka'; ■jAj} 'sluha', nn£?ý 'služka'; h»x 'beran', ^r,1 'ovce'; "Hon '<>seľ, pnxoslice'- 3. Velkou většinou se tvoři ženská jména příponami: I. i JVJ^IO 'žena z kmene Midjan' (muž. rod flXT 'tato'; ^1X13(7 'hříšnice' (XtJÍ"í 'hříšník'); ^3 'dcera' (z 6('/i/, >7b J2 'syn'); r^Tl 'dveře'; participia: fl3,nx 'milující' (m.' rod d,ni<); firT"l3 'prchající' (m. rod ni3)- V posledních třech případech je patrno vsouvání pomocné samohlásky mezi ^\ a kořen. 2. fl_ (z *«/), z toho vznikla paušální forma na -ah, která se změnila v (X 'žcmi', myj 'dívka', flO?*0 'mladá žena', n'pCJl 'modlitba'. V st. constr. zůstává původní f\_ : |ťírp 'modlitba k Hospodinu'. Místo H_ se píše na konci někdy x__ (srv. žalm 127, 2). K tvaru na *ai se připojují přívěsná zájmena: Ifl'jBfl jeho modlitba'. j]_ se zachovalo v adverb. 'mnoho' a v některých jménech osob. a míst.: fff*H město edomské, j]2ti vl. jm. muže. fl— Je v "dverb. fí-ftQ 'zítra' a některých jménech: nSSÍl jm. města. 3. vzniklo z * ô) a vyskytuje se ve slovech nlHN 'sestra', ^lari 'tchyně' a v infinitivech třeti w5w a jod: fltJS 'stavěti'. k 4. Pouhé f\ je jako jakási náhrada radikálu u Infinitivu qal některých slabých sloves: 'dotknouti se' (yjj), jyi*? 'porodili' 5. Vzácné koncovky feminina jsou: 1 : Wjtf 'Sára', Gen. 11, 29 a j. H— : nty'X oběť. zápalná', Lev. 1, 9 a j. : miyy 'deset', ve složeninách číslovkových od 11—19. 4. Některá substantiva jsou inaskulina i feminina, při čemž význam zůstává týž. Na př. je týiatt* 'slunce' m. v žalmu 104, 19, f. v Gen. 15, 17. Některá jména jsou označením celého druhu a znamenají oboji pohlaví: ^xT 'vlk', 'vlčice'; •J*jt| (3^) 'medvěd' (1. Sam. 17, 34 a j.), v 2. Král. 2, 24 značí plur. JJ^tj 'medvědice'. 77 Jméno m^-p Je m-> kde znamená národ (Izai. 3, 8 a j.), f. při označení země (žalm 111, 2 a j.). Pozn. I. Rod lze rozeznali rodem přidav, jména, Ivaru urč. slovesa nebo participia: špji 'velbloud', 'velbloudice', na př. rjťpo? filTJO 'k°Jíci velbloudice''(Gen. 32,16), ale Q">X3 D^OJl 'velbloudi přicházeli' (Gen. 24, 63). Pozn. II. Maskulina mají někdy i v tg. ženskou koncovku: JlSnp 'shromaždovateľ. Pozn. III. Kolektiva jsou často femiuina: "jh^ 'vyslěhovalec-tvo', 'diaspora'. Abstrakta jsou rovněž feminina: |"|21£ 'dobrota'. Pozn. IV. Od kolektiv se tvoří jména jednotlivin často koncovkou f] : 'lodslvo', n»JX 'loa"- § 39. Číslo jmen Hebrejština má trojí číslo: singulár, duál a plurál. A. Plurál se tvoří obyčejně koncovkami; jen vzácně se zachoval starší způsob tvoření plurálu, toliž zdvojením celého slova; od qie 'voda' je stalus conslr. »»»» vedle častějšího *m, od njB 'ústa' přicházejí plurály Q"i£„ fífň, jTV£ a zdvojený JlVCE (P^FÍH',Ú- Plurální smysl má i opakování slova: [fll q«i 'den co den', 'všechny dny'. Pozn. Kolektiva při sin", tvaru mají plur. význam: 'člověk', 'lidé'; ")p3 'dobytče', 'skoť; :^2Í 'brav, 'ovce'; s koncovkou ženskou: fm} (= 'odvedení'), 'vyhnanci', emigranti'; J^ilí»', (= 'obyvatelstvo'), 'obyvatelé'. B. Koncovky plurálu muž. rodu jsou: !• D*_ " D,3£P» 'králové' (sg. B*fl3J 'hrdinové' (sg. -1133), O^p^Ji 'spravedliví' (sg. p«jjj). jména zakončená na i mají jen D : ''"ipy 'Hebrej', pl. Ď*TÍÄ Vzácně, přichází v pl. koncovka g»_ 78 ijjlm: D^liy (Exod. 3, 18.) Jména zakončená na rt ztrácejí v pl. tuto příponu úplně: Plíí^l? 'dílo', 'čin', pl. p*fe>yp. 2. *; přichází vzácně: 'běžec', pl. T^JP (2. Kr. 11, 13); ppSp 'králové' (Přísl. 31, 3); pp> 'dni' (Dan. 12, 13); »»k (místo *>i»X) 'ostrovy' (Ezech. 26, 18). 3. Podle některých gramatiků jsou také plurálními koncovkami %_ (srv. 'struny', žalm 45, 9) a i_ (srv. 'knížata', Soude. 5, 15). Srv. k tomu Gcsenius-Kautzsch str. 252. 4. Koncovky -Im a -in jsou prízvučné; bezpřízvuěné zakončení i maji dva plurály: Q»Ä 'voda' a WQV 'nebesa', které svými koncovkami maji podobu duálu. 5. Status constructus má u muž. rodu v množ. čísle koncovku, _ -ŕ, která vznikla z původni plur. koncovky n*p»n *^JOT .slova dní' = 'kronika'. C. Ženská podst. jména mají v plur. koncovku fí\ _ -51: naSp 'královna', pl. flisbp (P»s' 6> 8)- Stejně u přidav, jmen: niiB 'dobrá', pi. nipna, Jména na ff_ maji v plur. Jfl»_ -ijjôt, jména na jf| . mají fíf- -«//«: M-IVP Mígypťanka', pl. flPTJ/O. JHID^O 'království', pí- hrpbp. D. Některá jména jsou doložena jen v pl.: E»J"ip'lidé', D^IWJ 'mládí', 'obličej', E^Bi (0"Ssj) 'obři'. E. U některých podstat, jmen muž. rodu je v plur. koncovka ženská: 3^ 'otec', pl. /YJEN: ClSn 'sen'> P1- fllttlSn; Qjy 'jméno', pl. ffloty F. Naopak mají některá jména žen. rodu v pl. mužskou koncovku: ni? 'holub', pl. fpfti Hffin 'pšenice', pl. Q^tSIt; HEJN 'žena', pl. Clýj. • G. Některá jména mají v pl. koncovku mužskou i ženskou; jedna-z forem je obvyklejší nebo teprve v pozdějších pa- 79 1 matkách doložena: QVJJJ1 'mraky' (sg. 3y), méně časté je j-fi^y; D'J# ■ HWľ 0(1 hä* 'rok'. Od -isSk 'snop' jsou pl. v téže době D^n:.'.mísSx.' II. Někdy se Uši od sebe muž. a žen. plurály od jednoho jména významem: ŕí1»1K (od vm 'lev') jsou jednak 'lvi-zví-řata', jednak 'sochy lvů u trůnu Šalomounova' (1. Kr. 10, 19), D^IX Jsou jen 'lvi-sochy' (1. Kr. 10, 20). f^nn 'hymny'(od fltafl) proti c'snfl 'žalmy' a pod. .1. Jména obojrodá (communia) tvoři plurál i s koncovkou mužskou i ženskou, tedy dvojí: QVj 'kosť, 'podstata', pl. Di|22ry a rWQVJ. K. Některá fcminina s koncovkami a f|l tvoří plurál od singuláru, nikoli od základu bez singulární koncovky: jyijt 'smilstvo', pl. C^rilOt (Num. 14, 33 a j.) /vjn 'kopí', má dvojí plurál: CJTOn (2- ľaral. 23, 9) a niJTJn (iMii 2, 4; Mičh. 4, 3.) Pozn. 1. Některá substantiva se vyskytují jen v singuláru, na př. cín 'člověk', 'lidé', též jména kovů, jako PD2 'stříbro' a pod. Pozn. II. Abstrakta kromě forem sg. fem. (§ 38, pozn. III.) jsou vyjadřována plurály: D"0pT 'stáři'. Pozn. III. Někdy má plurál význam zesilovači nebo vyzdvihuje pojem: B^Cn"! milosrdenství. Sem patři i t. xv, plu-ralis maieslaticus: QTl^H 'Bůh Hospodin'. Pozn. IV. Pokud přichází i plurál jmen kovů (srv. pozn. I.), má jiný význam. r^ECľ z»aěi 'stříbrné mince' (Gen. 42, 25.) § 40. Duál (číslo dvojné) 1. Duálem se vyjadřuje pár předmětů ve dvojici se vyskytujících bud v přírodě nebo i díla rukou lidských. Koncovkou du. je D^_l, v st. constr. V Příklady: "m 'noha' (způv. *ragl), du. Q^jl 80 'pár nohou'; -p 'ruka', du. QW, st. c. vy>\ |Jp 'den', du. a^aľ1 'dva dny'; 1$ 'zub', du. Qiyg) 'zuby' (obou čelistí); 'koleno', du. tf21> st- cons. *3"12; rflÉi 'hýždě', du. COfiO. sú c. >jji£; ^yj 'střevíc', du. B'WÍ st. cons. "hpy, ''Tib 'tvář',' du. D^TD. st. cons. ^nS; S]S> n()S> C^EX 'nozdry', st. cons. i^jji;; fl/l 'dveře', du. B\pbi> st. cons. >rhT> npSo. du. prrpSp 'kieitě', atd. 2. Některá jména jsou dualia tantuin, t. j. vyskytuji se jen v duále, na př. QtJíxO 'váhy', CnpSlS 'kleště'. Od jména y«^T 'paže', není duál, nýbrž jen plur. (C^'ľiT. fíWTft)' 3. V ženském rodě. (na ), připojuje se duál. Qi na původní tvar na -aí: nB5i> 'reť. du. C*ľlB^. Výjimečně je připojeno na tvar plur.: nVTtólH ítOH"! 'hradba'), 'dvojité hradby'. 4. Zájmena a přídavná jména duálu netvoří. Adjektivní přívlastek k duálovému substantivu je v plurálu: Q^y 'zpupné oči' (Přísl. (i, 17). fl",E1 Wy 'slabé ruce' (Job 4, 3.). 5. Duálové j)ončtí zmizelo později leckde, takže čteme i takové výrazy jako C'IB32 lí'lľ šest křídel' (Izai. 6, 2), B*T"73 'všechny ruce' (Izai. 13, 7.) (Srv. české „hráti na čtyři ruce".) 0. Koncovka Qi je též u vlastních jmen významu původně duálového, v ndad. tvaru Vi : "^I^t;. vl. 'dvě studnice', jm. osady (Gen. 37, *17 a j.); D^y, D3"1"' v'- ('va prameny', jm. osady (Gen. 38, 21; Jos. 15, 34), a též u příslovečných výrazů, jako P2ny,1 ?">2 'za večerního soumraku' (Exod. 12, (i.) — Duálovou koncovkou je podle jedné tradice též p v tvaru Q»äJ 'dva' ve spojení QiJtý 'dvanáct.' Duály nejsou tvary Q*» 'voda', ppti* 'nebe' a p71Éh^, 'Jerusalem'. 7. Některé duály řeči biblické: QiC;30 (cons. ">DJ2Í2) 'spodky'; CDEX 'konce', 'kotníky nohou'; D^.TX (cons. "ijfx) D^pV (cons. itífjj) 'stehna', kýty'; CfiJt^ 'dva roky'; E"Íl3X 'hrnčířský kruh'; jflJW 'oba lodní boky'; C'ix'ľ'S 'dvojí druh'; Q*B9 'dlaně'; 6 Mluvnice lu-ljrp.jSUny třfjp (DJřljp) 'rohy'; D*3T 'hýždě'; oniy 'prsy'; D»flND 'dvě míry obilí'; nnnj 'dvě řeky' (Eufrat a Tigris); D'WStíJ 'dva týdny'; 'dvě stě'; D»flSK 'l°kty'- § 41. Vyjadřování pádů 1. Původní pádové koncovky časem zanikly a hebrejština má pro všechny pády jeden tvar. Potřeba pády vyznačovat vedla arci k tomu, že někdy předstupuje předložka před jméno, která podržuje svůj význam (v ablalivu, socialivu a pod.) nebo se stává pouhým formálním znakem (v dativu a akusativu), nebo se mění nominativní tvar před genitivem (status constructus.) 2. V nominativu bylo původně-u. Jeho zbytkem v hebrejštině je asi jednak ^ uprostřed složených vlastních jmen (nSlihílO. SnIJD- SmOIS*. 'ľKIfla. ^KtfhnĎ) a Potom i v některých ustrnulých skupinách slovních: ^1K"1JVH 'zemská zvířata' (Gen. 1, 24), "IÍP3 1J2> 'syn B"'orův' ('Biľäm', Ňum. 24, 3), Q*t5"tW13 'pramen vody' (žalm 114, 8). 3. Genitiv je roven tvarem bezkoncovkovému nominativu, jenž se před ním mění skoro vždy samohláskovou změnou (status constructus (§ 42,1, 3). Později byl opisován genitiv po urč. i ncurě. nominativu předponou: b : TfyMn Q*B£til 'zvědové Saulovi' (1. Sam. 14, 16), yph 73 'syn Jišajův' (i. Šam. 16, 18). Toto S předstupuje též, když genitiv jde za jiným genitivem, na němž závisí: SK"lti^ WB? D'lfl'n *TJ)1 'kroniky králů Izraele' (2. Král. 14, 28). Pomocí *) značí se i genitiv, závislý na vlastním jméně: SXloS pH*?! íllSijyp 'brody Jordánu, patřící Moábským' (Soud. 3, 28). Také po číslovkách: rfj™»»riS ftStt filKp"ttň£> nJtí>3 'v 600. roce života Noemova' (Gen. 7, 11.)' 4. Přivlastňovací genitívni vztah se vyjadřuje též výrazem H "IKty na Př. bwfi Npli"1^ "U3,K1 'a Abner, 82 syn Nerův, velitel vojska Saulova' (2. Sam. 2, 8), nebo v nej-mladších knihách výrazem biti (vztažné |H s násled. zdvojením, spojené s b)' ftůbtyhv} 1ľl!Sp 'lože Šalomounovo' (Pis. 3, 7). 5. Akusativ blíže neurčený nemá pádové přípony. Před determinovaný akusativ se klade t. zv. nota aceusativi fttf, mjpM: flKrt /IX 'zemi', TiKffiHTN 'světlo'. Původní koncovka akus. byla -ä; staré tvary akus. se udržely jen ve významu příslov. určeni směru a času: 'do Babylonu', nbnXn 'do stanu', npnp 'na východ' a pod. S plurálem: ptp^pjj 'do Chaldejská' (Ezech. 16, 29). Po předložce: ,-^33» 'z Babylonu', nSlXti^ 'do podsvětí'. Sem patří i ftyJ}t což není fem., nýbrž od 7W, m. 'noc' (srv. přízvuk 1). 5a. Akusativ stoji při označeni směru (kam?): flTjtofl 'na pole' (Ruth 2, 2); fcftjhjgl 'do Taršiše' (Jon. 1, 3); n*nn 'a Přišli k té hoře' (Jos. 2, 22); fllWl CIH ?W] 'a vystoupil lid do toho města' (Jos. 6, 20); určuje' ča's (j'ak dlouho?): íťvSXn r(33 rh^H 0^3^X1 DV D^SIX a šel v s''c pokrmu onoho po čtyřicet dni' a čtyřicet' noci' (l! Král. 19, 8); určuje čas (kdy?): pSlTl 03*1 V"13yi Kin H?v Diľ'by 'a oddělil se (a narazil) na ně on (= Abraham) a jeho služebníci v noci a porazil je' (Gen. 14, 15); VTI^S ,J!)")D'' /ll'vb'EX '> v nocích poučuje mne mé nitro' ('Žalm 16, 7); vyjadřuje zřetel a vztah: fibft 1/l3pT r\vb pl vSjV/lN 'ien v čase svého stáří byl (Asa) nemocen na nohy' (1. Král." 15, 23); tjjpj xS ipX"! 'a řekl: Nezabijeme jej, co se týče života' (= 'nepřipravíme jej o život') (Gen. 37,21); Itp.ltf 3PP S^ttj ND3H pí ^py-Ss p# TfE'byi 'ryi-b'j n;nn ''ty budeš nad mým domem a na tvá ústa bude (tě) libati všechen lid můj' (nebo: 'podle tvého rozkazu bude se říditi v. 1. m'.); 'jen co se týče trůnu, budu já větší než ty' (Gen. 41, 40). Srv. řecký akusativ vztahovv. 6. V mladších textech bibl. se vyjadřuje akus. vztah také předložkou \ (Jerem. 40, 2; Pláč 4, 5; Job 5, 2; Žalm 135, 11 a j.). 7. Vokativ v přístavku (i jinde) má u sebe urč. člen: ^bfZľl '^Tffl 'pane můj, králi!' (1. Sam. 24, 9); Hlfl ypVľ' 'Josue, velekněze!'' (Zach. 3, 8.) 8. Dativní vztah se opisuje předl. S: Tftb 'Davidovi', ^HiS 'knězi' (|-[ členu mizí. Srv. § 85). 9. Ostatní pádové vztahy se opisuji předložkami (m z, gJJ s atd.) 10. Zbytky původ, lokálu na -u jsou v příslovcích V^IH*' ("IľV) 'dohromady', 'spolu', 'zároveň' (Gen. 22, 6) a QltýSsi* (Otý^Č*) 'předevčírem', 'dříve' (Rxod. 5, 8 a j.). § 42. Determinace. Status constructus 1. Sama sebou jsou určena vlastní jména a nemají proto člen. Jen výjimečně má vl. jméno člen: *"1*)*rt 'Jordán', fUi'pn 'Libanon', »J5fl *AJ, (město palestinské). Též jm. národů: D*,"Í31*n 'Hebreové*. 2. Determinace sc děje 1. určitým členem: TMTti Iľ- le muí> angl. tne word, něm. dat Wori. Pozn. Svou původní platnost ukaz. zájmena si uchoval člen v některých příslov. výrazech: Qffl 'dnes' (den. 4, 14 a j.), CI?£n 'tentokrát', 'nyni'. 2. zájmennou příponou (sulTixcm): 'jeho žena'. 3. následujícím genitivem; v tomto případě má nominativ atd. zvláštní tvar a říká se, že stojí in státu constructo (vstavu vázaném), spojeni obou sluje hebrejsky /tD>t3D. Určeni jméno se nazývá "£JCJ» určující jméno TjplD. Na př. ve výrazu *3K flVJ 'dům otec mého' je slovo ^13 blíže určeno 84 následujícím genitivem i^x. Jellž ie jménem iiFČujícím ("OlD). Určující jméno vyjadřuje dílem majitele, dílem vlastnost a konečně i látku, z níž je zhotoveno jméno určené. Obě jména tvoří jeden syntaktický celek, v němž je prízvuk na druhé části. Posunutím příxvuku mini se proto původní nominativ v samostatném stavu (in státu absolnto). Na př. zní st. absolutus "p jäd, 'ruka', st. const. -p jad, jako Jiffti T J JT'ISn 'nesoucí (pl.) archu úmluvy', Jos. 3, 14. b) Jméno sc suffixem má řleu v kontrastu: t?10"'1TX Vľin Si'-l'-in bvi-bx T^njn D*ni"1n 'polovina jeho ( ■-- lidu) khořc Gerizím a la (druhá) polovina jeho k hoře Ebaľ, Jos. 8, 33. c.) Chco-li sc výslovně, vyznačiti neurčitost prvého členu, klade se před druhý b- wb *3 '(nijaký) s}'n Jišajův' (proti ^',"'|3"nX '(toho) syna Jišajova', 1. Sam. 16, 18 a 22, 9). Určujícími živly mohou býti i předložky se zájmennými příponami nebo vztažné věty: <|ja*3 "Iľtŕí 'jeden z nás'; PI^Mfl" 85 •bydílci (plur.) v ní'; DtŤ "11DX 9flŤ I^X TfJ&ÍJ JV?"1?!* 'do věžního domu, místa, v němž Josef byl vězněm' (Gen. 40, 3) (DIpP Je sť co"s- místo st. absol. ClpO 'místo'). Před status constructus mohou předstupovali předložky: ^1X3 C"12ÍD 'v zem' egyptské'. Pozn. I. Mezi a může Dýli člen (l^VC 'l?^ 'brány města'), směrová koncovka na prvním členu (Pfff !"IJV3 'do domu Josefova') nebo předložka před druhým členem: >V! y%bi2 'hory v Gilboa'. Pozn. II. Patři-li k jednomu určenému jménu dva genitivy, opakuje se toto jméno: f^XPI VlSxi D^OÍ^ri fl^X Bů" neDe a země'. Je-li nominativ participiem (i zpodstatnělým participiem), neopakuje se a genitivy lze chápati spíše jako adnominálni ok ušatí vy: flXl D^O!i> njp 'tvůrce nebes a země' (t. j. 'jenž stvořil nebesa a zemi'). Pozn. III. ^OID může míli význam gcnitivu subjektivního, na př. "!jSaH "ÍS^T 'slovo královo', nebo gen. objektivního, na př. mrV flXT1 'bázeň Hospodinova' (= před H.). Partitivní význam má ve výrazech jako gjfii 'jeden z lidu'. Vyznačuje dále látku, z niž víc je: JJflj 173 'zlatá nádoba'; nebo povahu: x"lB BIX' 'divoký osel - člověk' (Gen. 16, 12), t. j. 'člověk mající povahu divokého osla', 'litý'; nebo pojmenováni: ™|J ^JJ^ 'řeka Tigris'; nebo vlastnost: t5Hp flfiTX 'země svatosti' = "svatá země'. Pozn. IV. Vazbou státu constructu se opisuje podstatné jméno jednoduché: ntSnSo ti"X muž války' ■= 'bojovník'. Substantivum »3 má význam formální ve spojeních jako njjj> D^Stí^JS 'třicetiletý'; jindy tvoří z kolektiva označeni jednotlivce: CTX"?3 'syn člověka' = 'člověk', nebo příslušníka určité třídy společenské: X'OJ"*? člen stavu prorockého', 80 v c Pozn. V. Jako určeni vztahu (limittitivní) lze pojímati "-JiplD spojeních jako qiqi ^^13 'pmý co do dnů* = 'stařičký' nebo 'mající zemříti'; Q^qS 'čistý dlaněmi' = 'čistých rukou'. Při překladu do češtiny je nutno převésti často pádem s předložkou nebo i pádem jiným než genitivem, na př. •M* B*nn yV 'cesta k stromu života' (Gen. 3, 24); D\ť7X H30 'ubitý od Boha' (Izai. 53, 4), TWtA li'?'1 'zrozený ze ženy' (Job1 14, 1), lt*X WDnty 'spálené (žen.) ohněm' a pod. Pozn. VI. Opakuje-li se jméno, stojí prvé v státu constructu, na př. j"|3{£> j"l3H> 'sobotu co sobotu' (1. Páral. 9, 32); také před 1 kopulativním, jde-li o slova v těsné souvislosti: fí!)'!') H03n 'moudrost a vědění' (Izai. 33, 6). Pozn. VII. Podle § 41, 3 nebývá více genitivů na sobě závislých vyjádřeno vazbou státu constructu. Ale jsou i výjimky, na př. Gen. 47, 9: >f|3X *TI %3I0 W 'dny let života otců mých'; Izai. 10, 12: TÉfyjnrop 337 v"}3"*Tip 'ovoce pyšného srdce krále asýrskeho' 3. Místo genitivu se členem může stati v ^3^QD ' genitiv s přivlastňovacím zájmenem přívěsným: IřVJH ř*y 'dřevce jeho oštěpu' (1. Sam. 17, 7). Vlivem ztráty prízvuku nastávají v prvém členu genit. spojení rozličné vokalické změny, o nichž níže. Duálová koncovka nemá v genit. spojení koncové Q a aj se stahuje v ě: q^y 'oči' (od py), JH3n 'ocj kněze'. Toto i je i v st. constr. v plurálu: CIISÍ 'hrdinové', 3K10 '1132 'hrdinové mô'äbští'. U femi-nina na se objevuje v st. constr. původní koncovka *-at: ílžbo 'královna', flsSl?. na př. XSti^TIsSlS 'královna sábská' (1. Kr. 10, 1); ^jSen fípfO 'rozkaz králův'. Koncovky 'fí>_ a se nemění: irp^X fíTlH 'plášť Eliášův' (2. Kr. 2, 13). Také v plurálu je fí£'i v sťatu constr.: Sx^ty fíHľlfí 'chvalozpěvy Izraele'. - I : • - : 87 Jména na n_ mají v sl. constr. fj_: ÍTltf? 'pole', 7TW 'pole Efronovo' (Gen. 23, 17). § 43. Připojování přívěsných zájmen (suffixů) 1. Přívěsná zájmena vyjadřují u jmen zpravidla majitele a slouží jako přivlastňovací zájmena. Jinak se vyjadřuje přivlastňovací vztah genitivem: lí|'7ipn""2 'syn krále, králův'. Suffixy se dělí v 1) lehké a 2) těžké', v 2. a 3. pl. £2, p, Q,^, p, které na sebe stahují přízvuk. 2. Připojováni suffixů vysvitne v. těchto příkladů: A. Hod mužský: ""Ql 'slovo', 'věc', st. constr. "Q™ a) suffixy singulární u singuláru (jedna věc, jeden majitel): 3. os. m. *ľ")yi jeho slovo 3. os. ž. ^ ^2,1 její slovo 2. os. in. I^J?? S'0VI>' v Pal,sc *p2n 2. os. ž. * irí tv<^ s',,vc) 1. os. spol. Vlin mé slovo b) sullixy plurální u singuláru (jedna věc, vicc majitelů): 3. os. m. DiTyi ÍeJ'cn slovo 3. os. ž. Tp} jejich slovo 2. os. ni. 22 :"2Ť vaše slovo 2. os. ž. *2 12^ vaše slovo 1. os. spoi. unyi |,ašc siovo Plurál: Q^TM, st. constr. c) suffixy singulární u plurálu (více věcí, jeden majitel): 3. os. m. »j * flM jeho slova 3. os. ž. n !"12"i Její slova 2. os. m. ?j! >> tvá slova 2. os. ž. sji i h2"í tvá slova 1. os. spol. "> hiň má slova d) suffixy plurální u plurálu (více věcí, více majitelů): 3. os. m. en!* hyt Jeiich slova 3. os. ž. ffl » JeJich slova 2. os. m. Q2! t pJM vaše slova íji i hín vaše slova 2. os. ž. 1. os. spol. !|j i "lín nflše slova B, Hod ženský: ,"HB 'kráva', st. constr. JilE s) 1 J11B jeho kráva b) DÍ1*1B jejich kráva HT11B Jej' kráva ffilfi JeJ,cl1 krava f[ ŕl*IE tvá kráva 22 T1*|B vaše kráva 1jiŕľlB tvá kráva ^íj'IB vaše kráva ,:Í11B ma kráva IjTHB naše kráva Plurál JY1"|B> st. constr. stejně, c) 1 » rillE Jeho krávy d) Qjjj > Ipfyj jejich krávy rii» řllIB Její krávy jnj»[fllIB jejich krávy ?f:» rl1"IB tvé krávy D?| » IflVíB vaše krávy ft\) IrfllĚ tvé krávy «2 »iffllB vaie krávy *;J5T1B '"o krávy £ »:f|11B naše krávy Sullixy při množ. čísle začínají vesměs s i, které je tím právě rozpoznávacím znamením pro plurál. — V poesii se vyskytují suffixy in pro 3. os. sg. muž. a ]qi pro 3. os. plur. muž. § 44. Deklinace Podle rozličných změn, jimž podléhají jména při skloňování, rozeznáváme několik typů deklinačních. Lze je roztřídili takto: A. Jména mužská a ženská bez koncovky ženské. 1. skupina obsahuje jednoslabičná jména, jejichž samohláskou je f, ě, ó, ii, která se při skloňování neměni, potom jména se š°w5 na počátku před přízv. slab. Sem patří jména jako: 'píseň', 'kveť, "px 'neštěstí', 'cizinec', p^n 'ňadra', "5*ip 'hlas', "flx 'světlo', 'národ', "^32 'prvorozenec', pio 'kůň', TlJf 'skála', {JŤqS 'oděv', ^23 'mez', 'území', fjll 'duch'; dále sem patří jména dvojslabičná, která mají první slabiku zavřenou s krátkou samohláskou, jako např.Elj}^ 'váček', J 1 - a dvojslabičná, jejichž první slabika je zostrená, na pr. "Tlíjy "sloup', p^ií 'spravedlivý', y\2i 'hrdina' a j. Dlouhá samohláska trvá v státu constructu i před suffixy. 2. skupina zahrnuje nomina jednoslabičná s qamses a dvojslabičná s první slabikou zavřenou nebo zostřenou, v druhé pak s qämajs. Sem patří: 'krev', 'ruka', ;h 'ryba', t5Btí*HS 'soud', 2rQ0 'pismo', 'psaní', "I2HP 'poušť, 'step', 735^0 'obydlí', "1BDD OWo"; dále sem náleží jména dvojslabičná, která mají první slabiku otevřenou s dlouhou samohláskou, v druhé maji_: 'poklad', 2313 'hvězda', 7J*fl 'chrám', *)D1D 'kázeň', 2ttho 'sedlo', Q^y 'večnosť, a j. Tito jména maji místo qama:s v druhé slabice patah a to v státu constructu a před suffixy těžkými, v plurálu v státu constructu a před těžkými suffixy mají š°wa: DSOBtyO 'váš soud', D31^1N 'váš poklaď, atd., v plur. Dp^TWN 'vaše Poklady'- * Jméno Qtj má status constructus Jjfí, plur. Q^n, st- con- sf21> před těžkými suffixy má hlraeq: Q20rl vaše krev', "p má místo qamtes před těžkými suffixy : D3*P 'vaše ruka'. 3. skupina čítá jména, která mají v prvé (resp. předposlední) slabice qämses, v druhé (resp. poslední) dlouhou samohlásku kromě qamaes. Příklady: TpB 'dozorce', 2*2k 'klasy', 'HN 'pán', 71J-JJ 'břicho', ffffí 'vidění', 'oraculum', K^22 'prorok', Dlpp 'místo', 'íesť," TJJ 'vůdce', ffty 'pokoj', par 'paměť, Tn3 'jinoch' a j. Tato jména zkracují qamaes ve š'wä, 90 samohláska v poslední slabice je neměnitelná. Status constructus: TpB> plurál CTpB. st- con- ^TpB. •4. skupina obsahuje jednoslabičná jména s _ a dvojslabičná s _ v druhé slabice. V ni zahrnujeme jména: Qjy 'jméno', 2I,N 'nepřítel', "i^p 'písař', EBt^ 'soudce', 'svátek', participia qal aktivní Sííp zabíjející', ^p^ 'hlídající' atd. _ se drží v státu constructu v singuláru, před příponami se mění v š9wä: Qt>>, '•Oty, QOty. Dvojí š°w5 je nahrazováno _: Q30ty (*š'nv>kem). V plurálu je _, v st. con. _: flllfltý' JllOS^- U víceslabičných se mění _ v s°gôl: 2$'» 'obyvateľ, st. con. JMřK plur. ffOttK st. con. ,2tý\ se suffixem: 0322^ 'váš obyvateľ (místo *jôš'b'kem). Laryngály mají a-ové zabarvení: n3tO 'oltář', st. con. ri3T13> piur. riinatia. st. con. riinsta. se suiiixy: >n^a, osnato. 5. skupina zahrnuje v sobě jména dvojslabičná, která mají 1. v obou slabikách _5, 2. v první slabice ě a v druhé __ á, 3. v první slabice ä a v druhé _ ě. Příklady: 1) i^tj 'slovo', 03p[ 'mudřec', sijj 'křídlo', -]jy2 'maso', |jn 'obilí', 'jj-jf 'zlato', "npp 'dešť, Stýp 'průpovidka', 2V"\ 'hlaď'; 2) 22*7 Vrdce\ 2jy ''hrozen', y ^i''žebro'; 3) «JJ 'stařec', "h3 'hradba', "!p» 'hýždě', 'ohrada', 'dvůr', F|Áp 'rámě', jp^y 'obyvateľ, 'souseď, První samohláska (_ nebo _ ) se mění při flexi v š°w5, které je u laryngálů compositum, před těžkými suffixy dává dvojí š9wä . někdy _ . Druhá samohláska se mění v _, v plurálu před těžkými suffixy v š°w5; před lehkými suffixy trvá: "lin, st. ,con. pl. QV^jtj, st- c0"- *"T3/1. s těžkým suf- lixeín'opnii; Jpb st. con. jpy, pl. D\jpb »*• con- \Jpť s těž-suff. DS-ÓpV ' 91 Jména -n> ■ "ľp'1 mají v sg. státu constructu tvary -|-|» i Sjn3 ma v sš- před těž. sulTixem : CD2J13. Do 6. skupiny patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství laryngálů , po / Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qali. *malk, z toho Mezi 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v . Přizvuk je na první slabice. Ve llexi se objevuje před sulTixy původní : 3^3 'pes' (arab. knlb), st. cons. 3^3 (stejný jako st. abtol.), plur. Q'oSs (v'- 0(1 dvojslabičného základu *kalah), st. cons. 13^3. Se suff.: ^2^3 'můj pes', QS^H; 'vaši psi'. 2. typ *qill, původní jednoslab. základy s : *sipr, z toho 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. si. cons. ^ICD' se sulT. 1,1:1 kniha'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qum$, z toho ppp 'hrsť; před sullixy se objeví : 'Jfpp. U některých jmen místo je ů, na př. 5J>Tp 'svatost', se sulT. ^"ip 'má svatost'. \ 1 »1 , 'ti* Někdy je kolísáni u téhož jména: 71—j 'velikost', 'vznešenosť, se suit. {nt i foli (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem 3«-; 3Sri' 1,111 P° š"w5 v tg. i du. dägčš (vysl. se explosivně), v plur. i po š°wS quiescens je. bez d3gěš (vysl. se spiranlicky). (§ 0, 3, pozn. III.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním s s vo-kalisací _: ftiy 'oliva', fli2 'dům', ytj 'noe', *iy 'oko','pramen vodní', nebo se středním ^ a vokalisací : jy)!2 'smrť. V st. cons. se stahuje -«//- v ě: j-^T. ]V3> 7Ht '"'V- -ľiwu:- se mčni v ô: nllí. Totéž stažení je i v plurálu: ETVť CWiO; má plur. 0>fl3 bíltlm (§ 11, 5). 92 Segolaly jsou i jména na < s předchozím š°w5, která jsou odvozena od kořenů třetí \ jež se měni na konci slova v samohlásku ř, uprostřed slova zůstává: v^g 'ploď, 'lev', 17^7 'nemoc', se suff. ^IB, "•"'"IX, ",l?n. Podobně jména na 1 (od kořenů na třetí }): vití? 'plování' (lízech. 47, 5), VJf) 'pustota', fljj 'prázdnota', se suff. 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od «Stt')- 7. skupina tvoři jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediac geminatac). V absolutním dosloví zdvojení zmizí, ale objeví se před koncovkou a příponou: yr, 'medvěd' (*dubb), pl. e^tj liubblm. Sem patří jména jako přT 'zákon', st. cons. pf"j (Jiiiq), se sulT. *3H« 'moře', st. cons. gi, pl. □'a'1; DX 'matka', st. cons. se sulT. 'jeho matka'; f*» 'moc', se suff. ijy; prj 'šíp', sc suli. i^rj; y\ 'mnohý', pl. C'3"1. Nominativní 11 trvá: JJ 'zahrada', se suli. sty, nominat. ř trvá: 'ostrov', se sulľ. Ď**K> cons- MR Do 8. skupiny patří jména s koncovým |"[ , která mění v ve st. consf.: fHJy 'pole', st. cons. Hlí^. P1- flHtPi cons. ri*15?. PlJp 'třtina', st. cons. |-|jp, pl. D^p' st- c°ns. íjp. Podobni fllMS 'I111''. 11X^0 'pohleď, 'vzhled'. Též participia qal lidí 1 a i: iitíl 'prorok', 'vidinář', 'pastýř' a pod. ,*| po š°\v3 se nepíše a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: if("t 'iuů j prorok', plľ D^TÍl íl j° jen v sulT. 3. os. sg. muž. rodu.: VWH 'jeho pastýř', irntl' 'jeho pole'. 11. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Největší množství feminiu má koncovku n > někdy též ^ : HC-IE 'kopyto', PTŇOB 'kadidlo'. Místo je 11 laryngálů : WlSlJI 'pokárání'. Plur. na : Jména s koncovou vokalisací n maji v st. constr. místo toho vokalisaci ^ , stejně i jména na : ní^S'1 souš', st. cons. F^SV 93 Jména a Tt*f> maji v sg. státu constructu tvary "Hji a fl^v fjfl3 1,111 v SS- pí'ed těž. suflixeni : Q32J13. Do 6. skupiny patři t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičné jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství Jaryngálů , po j Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qali. *malk, z toho ~7Q. Mezi 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v .Přízvuk je na první slabice. Ve ílexi se objevuje před sulTixy původní : 3*13 'pes' (arab. kalb), st. cons. 3^3 (stejný jako st. absol.), plur. 3^373 (vL od dvojslabičného základu *ktdab), sl. cons. •>372. Sc suli.: 1372 'mftj pes', £3*373 val] psi'. 2. typ *qitl, původní jednoslab. základy s : *.s'i/>r, z toho "igp 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. st. cons. so S11"- ^SC 111:1 kniha*. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qtim?, z toho pfip 'hrst'; před sulTixy se objeví : *I^ÉJp. LI některých jmen místo je má po š°wá vsg. i du. drigěš (vysl. se explosivně), v plur. i po š^wá quicseens je bez dagěš (vysl. se spiranticky). (§ 9, 3, pozn. III.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním » s vo-kalisaci : fítf 'oliva', jyS 'důni', hi^ 'noc', *>y 'oko','pramen vodní', nebo se středním * a vokalisací : fl«Q 'smrť. V st. cons. se stahuje -aji- v č: fíi), flVJ, ytj, -awm- se mění v ô: nlQ. Totéž stažení je i v plurálu: CTí^' DTllJS; JV3 má plur. 3^3 balím (§ 11, 5). 92 Segolaty jsou i jména na i s předchozím š°wä, která jsou odvozena od kořenů třetí >, jež se mění na konci slova v samohlásku i, uprostřed slova zůstává: i^Jj 'plod', il,x 'lev', vjft 'nemoc', se sufť. »<"|J5, ^"1X> "tTI Podobně jména na (od kořenů na třetí •)): ijpjjv 'plováni (Ezech, 47, 5), ytjsj 'pustota', »,-[3 'prázdnota', so snil. 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od It'íJJ). 7. skupina tvoří jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediae geminatae). V absolutním dosloví zdvojeni zmizí, ale objeví se před koncovkou a příponou: 3"r[ 'medvěd' (*ilubb), pl. 3*3:1 tlubbím. Sem patří jména jako pťt 'zákon', sl. cons. pfj (hňq), se sulT. *SH" W 'moře', st. cons. 3*, pl. EX 'matka', sl. cons. 2X> so W". 1l£X 'Joho matka'; fjf 'moc', se. suli. vj£; Vfí 'ší])', se srdí. ijjpj; 3^ 'mnohý', pl. C*3"l. Nominalivni 11 trvá: 'zahrada', se suff, *J|; nominat. ř trvá: *X 'ostrov', se sulT. *»X- pl- D^'X- sl- (:,ms- WR Do 8. skupiny patří jména s koncovým |"|_, která mění v ve st. const.: fflte 'pole', st. cons. nii^. P'- flntP< st-cons. flfttp, ,12p 'třtina',' st. cons. ,-jÍp. P1- D'Jp- st- cons- *j& Podobně 'hůl', nX"ID 'pohled', 'vzhled'. Též participia qal třetí 1 a >: ;-|7fT 'prorok', 'vidinář', n«l 'pastýř' a pod. po š°\v5 se nepíle a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: *fn 'můj prorok', př D*Tfi. n Í° Jťl1 v sllII> 3. os- síí- muž. rodu.: inyi"l 'jeho pastýř', imti» 'jeho ]>ole'. 15. Jména ženského rod" se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Největší množství feminin má koncovku |"| , někdy též ji : nC":B 'kopyto', filtOp 'kadidlo'. Místo je u laryngálň : |"in3U* 'pokárání'. Plur. na Jfl : Jména s koncovou vokalisací mají v st. constr. místo toho Vokalisací p _, stejně i jména na : ,"1^31 'souš', st. cons. Jlv^SPi 93 JySyi 'fík', st. cons. JlSsT V plur. má status cons. koncovku stejnou jako st. absol.: JV : TH H'j'jBJs 'modlitby Davidovy'. V duálu jsou koncovky st. cons. stejné jako v plur., totiž <_: gyy 'ruce', st. cons. D,J'ip 'rohy' ,2X Se suffixy k pl.: Sg. 3. os. m. VJ113X 3. os. ž. rvryůx 2. os. m. "íprilSN 2. os. i. ^ri13N i. os. spol. ♦JYŮK orrax 7'7?x 1. os. spol. U»3H Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. <)rrfi3N 7n"rii3Ň: 94 2. HX bratr', st. constr. pl. nTfX> •*> cons- TIX. Se suffixy: >HX 'můj bratr', OHTIX jejich bratr', 'JTIN 'naš bratr', VrtX 'Jeho bratři', nTX 'její bratři', >nx 'moji bratři', D.TnX 'jejich bratři', IJirjX naši bratři'. 3. Qn 'tchán', fem. filan 'tchyně', skloňuje se jako fjx a fiiríx. Se suffixy: rppn' 'její tchán', rppn 'tvůj tchán', nnian' 'její tchyně'. 4- 'sestra', st. con. rilHK- P'- flVnX- st. con. /i^nX a /Tinx. Se suffixy: ipinx 'j*ho sestra', "fjriirjx 'tvoje sestra', WlK (WriX) 'mé sestry', ij^flK 'tvé sestry' 'atd. 5. ^3 'syn', st. constr. J3, pl. D,;3, st. constr. ^3, Se suffixy: 'jeho syn', ,123 "její syn', "?JJ3 'tvůj syn' (m.), 'TJJ3J 'tvůj syn' (ž.)', >J3 'můj syn'*, C23 'jejich syn', C3J3 'váš syn', ijJ3 'náš syn', ^ij3 'jeho synové', IVJ3 "její synové', 1J3 'moji synové', DÍT03 'jejich synové', 1J<23 'naši synové". 6. F3 'dcera', st. constr. ^3, plur. JV1J2, st. con. /11J3. Se suffixy: ^3 'moje dcera', '^133 mé dcery', "jJW 'jeho dcera', UFiS naše dcera', y»HIJ3 'J°bo dcery' atd. B. Jiná slova: 7. EJíK 'muž', st. con. tj^x> P1- D'ttfJX- P1- st. con. ^{J>jx. Se suffixy: HJ^X 'JU'1H muž', ntí^X JeJ' muž', Vtí^JX Jeh° muži', »tt^Jfří 'moji muži', QrVtíÓX jejich muži' atd. s- nt^X 'žena', st. con. rttýX> Plllr- WW2> st. con. Se suffixy: "'flt^X ina žena', l^tyx 'jeho žena', T^ntýK 'tvoje žena', y>t#J 'jeho ženy', IJ'^J 'nase ženy', DrPtíJJ 'jejich ženy'. !>• npx 'služebnice', pi. ninpx.sl- con. riinpx-se suffixy: mpx. '"íjri'ox: vrniax. Dnwnax. 10. t^Xl 'hlava' (*ra'š > raš > rôš), pl. E^týX*!' st- c°n. "'tPXI. Se suffixy: 't^XI 0111 hlava', D3týX*l 'vaše hlava', Vt#X*l> D3,tPX'l atd- 95 11. 'Bt 'den', pi Q*pj, du. jffgf. St. cons. pL *p>. Se suííixy: 'jeho dny', ípp\ pj^gí atd. 12. HA* '«"ok', st. con. fíip, so sufJ. ]fí3^. Plur. C'Jtľ a JTIJtý.'št. con. fH3SS>, se' suffixy: 'ČiTJítf; WWW Duál zní nsf05ľ. 13. n^ptý 'nebe', je plurál; st. con. iptíVse suli. S^Q^, D3*tStt>. 14 Ďja 'voda', jen plurál; stat. con. ip, zdvojený tvar *p»£, SulTixy se připojuji jen k druhému tvaru: yfrQ, D3I,I2',D 15. "py 'město', plur. cny. 16. íie* 'zadek', se suffixem 3. pl. BÍWIfnť (2- Sam. 10, 4). Plur. zní pDffti, ve významu 'základy' tfífíjf (žalm 11, 3, Izai. 19, 10, znamená přeneseně 'sloupy', 'předáci').' XI- "R{> 'prs', duál Q«*Jt^, se suffixy Q-p-jjri, sl. con. i-jtjj. 18. H£ 'ústa', st. con. i£, pl. fff%, se suífixy, srv. § 28. 19. f\ýn 'luk', pl. nin^p. 0 bývá před suffixy zdvojeno: PíflMJfp 'jelio luky', DflVwb 'jojic-.Ii luky'. 20. 'dveře', pl. fíith% se suíľ. "Nflfl^j 'jeho dveře'; du. C^S^. st. cons. ifl^Tj. 21. 'bůh', pl. cSs* (Exod. 15, 11. Dan. 11, 36; žalm 29, 1; žalm 89, 7), z pův. *ilu, pův. 'božstvo', 'božská moc'; etymolog, příbuzné je slovo, jehož se užívá většinou v plur. cvťľtf. st. cons. VíSx (se suď. irtSx. Vil^N). "dčeji v sg. flšx (se'suli'. *sfavht Ilab. 1,11). Význam obou slov není stejný a o něiii poučují slovníky. 22. nne 'iniatodriäteľ, it cons. pl. rWQ, se suli. .TÍIiriC 'Její mistodržitelé'; si. cons. zní též fítňti "palfwni se vsunutým \ 23. doloženo jen v plur. &flQ 'lidé'. (V Deuter. 2, 34 a 3, 6 je rjj-|p) 24. -p 'ruka', st. con. -ji, se sullixy: myi, Q^y, duál Q^i, st. con. i-p, se suíf. st- con. \P1XE. 26. nEť '*•*'» sL C°n' nttPi du. CTIfitP> st. con. *riEi\tf. Plur-st. cons.' fiiriBíľ. Se suffixy: iriBÍT 'Jelio 'roť, Yfttítt 'Jeho oba rty', WWBtý ''Jeho rty', CHW??*? 'JeJich ' 27. 1^2 'nádoba', plur. Q^3» constr. ^J, se sullixy: 'tvá nádoba', ^^2 'jelio nádoby', DppSí 'jejich nádoby'. 28. 'ovce', st. con. Ht»- sc sullixy doloženo v Deut. 22, 1: yfä 'jeho ovce' a v 1. Sam. 14, 34: 'jeho ovce'. § 46. Přídavná jména 1. Skloíiovánim se neliší přid. jména od podstat, jmen. Femi-ninum se tvoří taktéž příponou JtDp 'malý', PIJM 'malá'. Plurál D^ittp' v duálu přid. 'jména nejsou doložena. 2. Doplňkové přídavné jméno se klade za své podstatné, jež jc ve větě podmětem: 'dům je velký'. Chce-li se doplněk zdůraznili, stojí napřed: DVtSxfi SlIJ 'veliký jest Bůh'. Prívlastkové přid. jméno stoji za svým substantivem a má člen, je-li i substantivum determinováno: b)l} JV2 '(nijaký) velký dům', H'fíffl ÍV2n '(Len) velký dům'. Po jméně se sullixem: pTfiinX íláttšn 'JeJ' menší sestra'. Po vlastním jméně: íl'yftjfj cSWlT' 'velký Jerusalem'. 3. Smysl přid. jmen mají často různé obraty: 1. značí-li se látka, z níž je věc vyrobena, užíváme obratu, v němž je jméno látky určující částí v státu constructu, t. j. na druhém místě této vazby: 2>HT ^3 'nádoby zlata' = 'zlaté nádoby'; Spi2> \jnp 'železné róíiy' (1. Král. 22, 11) a p. 2. vlastnost se naznačuje podstatným jménem abstraktním za sub- Mluvnio* habraJStínr 97 slantivy, která v tomto případě sklesnou na slova-formálního významu: 'síla', S^fi""? 'silák', doslovně 'syn sily'; nSli.'""*3 'zlosyn' ('syn nepravosti'); TJ3tí>"J3 'tlustý' ('syn tuku'); J*nii>"j3 'zpupný'('syn zpupnosti');'hoden (nebo určen k) smrti' ('syn smrti', 1. Sam. 20, 31) (ale E*0j",T""2 v (,cn- 37- 3 znamená 'syn stáří'!), ,,J*,"7|3 'ubohý'; ^y'Ss'TS 'ničemný'; -ijJT"? 'dcera Tyru' = 'lid tyrský', 'Tyrané', (žalm 45, 13); ♦ttj^flj 'dcera lidu mého' = 'moji soukmenovci' (Izai. 22, 'i); E^EjE ^"E 'pán křidel' ■" 'okřídlený', 'pták' (Kaz. 10, 20); e'OI E^N 'muž krví' = 'krvavý'; 33^ E^K 'muž srdce' — rozumný', 'pevného charakteru'; BETI ,EJJX 'muži jména' — 'slávni' (Gen. 6, 4) atd. 3. Vlastnost bývá vyjádřena někdy jménem podstatným, jež se prostě přiřadí: flQN e'oiex 'výroky pravda' = 'pravdivé výroky' (v PHiL 22! 21 je riOK 'HOK). § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen. 1. ľro komparativ a superlativ nemá hebrejština zvlášlnich tvarů s koncovkou, nýbrž je opisuje normálním tvarem adjektiva (positivem) a před přirovnávaný pojem klade předložku * p 'z', 'oď: ByrV^DO flEí ("vysoký z všeho lidu' = 'vyšší než všechen lid', 'nad všechen lid povýšenější', nejvyšší z všeho lidu', o postavě Saulově, 1. Sam. 9, 2.) tyyifi .TiWE 'sladši než med' (Soude. 14, 18), "Spp beh 'moudřejší než kráľ. Místo adjektiva může bytí před 70 též 'slovesný tvar: E-ívSeO "*!3:ľ") (I- Sam. 10, 23) 'a převyšoval všechen lid', 'byl vyšší než všechen lid'; l?X"Íi',1 VJ3"*72p Wpľ"flM a Izrael miloval Josefa (víre) než všechny své syny' (Gen. 37, 3). vns-Ssp diven ehx WX-E 'že ho miloval otec jejich (vice) než všechny bratry jeho' (Gen. 37, 4). 'Větší', 'starší' atd. vyjadřuje se přídavným jménem se členem: tonjjj. rrajsn «M. 98 2. Superlativ se vyznačuje určitým členem před adjektivem: /fljn znamená též 'největši'; "SEj?n X1H V;"11 ('• Sam. 17, 14) 'a David byl najmladší.' Srv. Gen. 42, 13; Jon. 3, ó. Jiné opsání děje se pomocí spojeni substantiva s následujícím genitivem plurálu téhož jména: E^E^p "!|Sp 'král králů' 'nejpřednější kráľ: B'Ti^r! Tlŕ 'píseň ])isní' = 'nejle.])ší píseň'; E,1E1* TEV 'sluha sluhů' 'nejnižši sluha'. Za positiv je možno postavili i slovo 1X0 velmi": "p^O 21S3 'velmi dobrý' = 'nejlepší', -|NIE yi 'velmi zlý'. 1'řed substantivum se klade neodlučitelná předložka 3: HEVt E^f^'S 'nejkrásnější z žen' (Pis. 1, 8). Superlatívni význam je i ve spojeních jako 1/l>3 VHf 'nejstarší (z) jeho domu' (Gen. 24, 2.) ČÍSLOVKY § 48. Číslovky základní U základních číslovek rozeznává se status absolutus a status conslructus. Jednotlivé tvary znějí pro číslovky 1—10: pro rod ímžský : pro rod ženský: st.absolul. st. conitr. st. nbsolut. st. eonstr. 1 -inx 1P1X nrrx pnx 2 E*0t> >pr 3 nwhty tyb& t ^31í< 5 n&pn rtřan třen 6 tyty 7 i*EE* 99ý 8 '.) vtyr\ VtyP. 1(1 Tsýv 99 i r číslovka i má v b tatu absolutu len. rodu v pause tvar ffín; číslovka 2 v st. aljs. muž. rodu v pause C^lř,'. » rodu žen. cwi*. Pozoruhodné je, že číslovky rodu mužského mají zakončení ženské f»_ pro čísla od 3 do 10, číslovky rodu ženského jsou od 3—10 bez koncovky ženské. Číslovky od 11—20: pro rod mužský: pro rod ženský: 11 1 - - 12 ~"íl'" 'ra' "top n-if'V e\-c* 13 14 15 *ič>y rnttsn 10 17 rr-ír*!* vzc.' 18 itW fi|bt6> rľijp? robí* 10 trpy vpe\ 20 t", t ' — muz. Tylo číslovky jsou složeny u mužského rodu zc státu constructu příslušné jednotky a z tvaru u číslovek 11 a 12, u ostatních je tvar pro normální jednotku' s následujícím -jĚ>y. U ženského rodu je pro 11 a 12 status constructus jednotky s tvarem mjyy a u dalších status constructus jednotek rodu ženského s jll&ý .. . , • 100 Číslovky od 21 do 9!) se tvoří lak, že jednotka v tvaru prostém sloji bud před desítkou nebo za desítkou, následující slovo má spojku <]: 21 Q*"tíW1 1~S' uc,)0 D1^!?V- lJ Jct,n°tek se rozeznává rod. Tvary pro desítky jsou: 30 B^Sti' 70 40 BWl£ 80 so e^ch w 100 je substantivum ženského rodu HNIS' st- t;ons- nXD. 200 duál: B^flND; Ostatní stovky se vyjadřují státem construc-tem jednotky a plurálem fl'XO : T1XD WVĎ> 300, 1000 je substantivum s&Ki 2000 duál c^éSX' vyšší tisícovky se skládají ze státu constructu maskulina a plurálu b^e'tx: 3000 zni e^Ss fítíhft 10-000 je buď cshn ľí'iťV "ebo piääl „množství",' později i '13% x"3"i. 20.000 pj^x EntPS? nebo »pflří Klan nebo fí\T\ .lak se vyjadřuje počítaný předmět, ]>lync z následujících přikladu: "jnN E1pD 'Jl! místo', flrtx HvľX' jedna žena'; D"»i"3 e'':"* 'dva psľ, 'cti'J e^fl"* *dví ženy';' e>J5ť » CPItt* stojí někdy vzadu: BTti* 'dvě města'. Se sufflxem: DiT*3# 'oni dva'. 0*37» rilí^EJ Tři králové', c^y ít*1?^ 'tři města'; někdy přichází i status constructus: E^O'1 r.tt'^tl* 'tři dny", nebo slojí číslovka vzadu: "ti'Sti* E'•c' w*S'li* fíUŠi 'tři dcery'. Od 11 výše stojí číslovka buď před počítaným předmětem nebo po něm: B'we'j "líl'JJ Ľ'JC 'dvanáct knížat', nebo "i{33w* "íl'y WS& 'tN"Iw'> 'dvanáct kmenů izraelských'. Některá často počítaná substantiva jsou v singuláru: '^x *){5řJ> ny3&* 'sedmnáct mužů'. Jsou to kromě ^x ještě: "ip3 'skoť, ev1 'den', tť'ej 'individuum', 'osoba'. nax 'loket', pSjs} 'tisíc', í'"lh 'měsíc kalendářní' vp 'město', 'rpii* 'dvojdracbma' atd., noc' 101 flXf 'rok' (srv. Jerem. 52, 21; 2. Sam. 2, 30 a j.). U těchto jmen není plurálu ani po číslovkách od 20 výše: {jji^ WVjbv} 'třicet mužů'. Je-li jméno počítaného předmětu napřed, je v plurálu: D^ynt^ nn© 'sedmdesát krav'. Čisla, složená z desítek a jednotek, mají počítaný předmět bud v singuláru vzadu nebo v plurálu vpředu nebo po každé části, při čemž se shoduje v čísle: tt^X nyatýl C^yptý sedmdesát sedm mužů; JMtJh wkíp WVyýľl těch dvaašedesát týdnů; WSt} Vpfí) njC> CVpPi x"l první šestý ij5i> druhý 9*20 sedmý Mb*7lr trcti "O'OtiJ osmý >y>2"| čtvrtý . ■'JTtýjl devátý ^ISn l'átý , Vy&9 desátý Feminina se tvoři příponami: 1. Jj_: ri21ti>N"l 'prvá', ,"pJtý 'druhá', n*tý''Siy 'třeti' a pod. 2. od číslovek končících v mask. nä ;VJ?£J, ffffvffii n*"|*fe^. *15ýX"l souvisí se jm. týX*l 'hlava'. 102 Pro číslovky řadové od 11 se užívá číslovek základních (srv. Gen. 14, 5 a j:) Při datování podle roků, měsíců a dní užívá se rovněž místo řad. číslovek čísl. základních (1. Král. 15, 28: J^JjH flJSiO XDxS 'v 3. roce Asově'; Gen. 7, 11: BhnS Cť T#y~ny:25J>3, 'v'lV! dni toho měsíce'; Esther 9, 1: {Jhn '^.'měsíci'). § 50. Ostatní druhy číslovek a) Násobné: 'jednou', Q*£rtri 'dvakrát', y^tý 'sedmkrát' (to jsou feminina číslovek základních.) Také duály ženských číslovek základních slouží jako násobné: Q^yitý 'sedmkrát' (Gen. 4, 24). Opisováni se děje pomocí slov Qye 'krok', wbil 'kroky' (Exod. 23, 14. Num. 22, 28 a 22, 32), q^á (Gen- 31,' 7 a 41) 'díly', 'vices', nebo jfl-p (Dan. 1, 20. Gen. 43, 34. 2. Sam. 19, 44) s týmž významem: DWB 'dvakrát', Q^pyc ttfSítf 'třikrát', nebo D^jn tíb&> D*3& ni'^y 'desetkrát'; nlT"ít?V 'deselkrať: DV© nríx ''jednou'. Ženské tvary řadových číslovek mohou míti též funkci násobných: jVJE* 'P° druhé'; n^pn EJ>B P° Pal0' (Nebem. 0, 5.) b) Podílné: vyjadřuji se opakováním základních číslovek: d^Jtý q^{y 'po dvou', ntt'Sy 'po šesti', též se spojkou: ttWl tJ*ttJ. 1 počítaný předmět může býti opakován (Nuin. 13, 2.) c) Zlomkové: ženské tvary řadových číslovek: JVJTtýfi 'devi-tina', H'l^íyy 'desetina'; někdy přicházejí i tvořeni od číslovkových kořenů s vokalisaeí (u laryngálň ): týoh 'pětina', y3'"| .čtvrtina'. Zvláštní tvary jsou: pro polovinu ^rj (Exod. 24, C a j.), pro třetinu, tý^É?, jako míra (Izai. 40, 12), pro desetinu ?nt*>y (plur. B^J^fcW), též jako míra pro obilí a mouku (Lev, 14, 10 a j.) 103 SLOVESA § 51. Úvod a rozdělení 1. U hebrcj. slovesa rozeznáváme: a) osobu, jež je trojí. V 2. a 3. os. je rozlišen muž. a žen. rod, 1. os. je společná občina rodům; b) číslo, které je dvojí: singulár a plurál. Duál u sloves není; c) čas, jenž vyjadřuje především dokonavost nebo ncdokonavost deje spolu s časovými vzlahy; d) způsob, jenž je u perfekta jen indikativ, u imperfekta vedie indikativu ještě jussiv (modus apocopatus), kohortativ (volun-tatív, encrgicus) a imperatív. c) odvozené kmeny čili konjugace, vyjadřující jednak slovesný rod (aktivum, passivum a reflexivum), jednak míru děje a okolnosti jej provázející. Jmenné tvary slovesné jsou participia a inlinilivy. 2. Slovesný kořen má tři souhlásky kořenné (radikály), výjimečně i čtyři. Podle nich dělíme slovesa na dvě skupiny: A. Do prvé patři slovesa t. zv. silná, která mají ve všech tvarech všechny radikály ve výslovnosti zachovány. Zvláštní jejich skupinu tvoří ta slovesa, která mají některý ze tří radikálů laryngál (H> V' If) P° Př- "I. K silným slovesům patři i ta, která mají x na druhém místě a většina s x "a prvém místě. B. Slabá slovesa jsou taková, v jejichž tvarech někdy nebo vždy některý z radikálů ve výslovnosti mizí nebo se mini. j jako 1. radikál se v mnoha tvarech asimiluje, x (ako 1. radikál odpadá ve výslovnosti někdy, jako 3. radikál vždy. * a 1 působí značné změny, ať jsou na kterémkoli místě. Zvláštní tvary mají také slovesa, u nichž druhý a třetí radikál jsou stejné. Některá slovesa mají takové souhlásky na dvou místech (dvojnásob slabá). 104 C. Podle toho dělíme slovesa na tyto třídy: 1». silná (pravidelná) typu lb. Iaryngální a to: a) s laryngálem na 1. místě (I. lar.) p) „ 2. „ (II. lar.) Y) „ „ 3. „ (III. lar.) 2*. Slovesa slabá s — ] na prvním místě (I. n) 2". 2°. 3». 3». 3°. 4. „ — •»*». třetím třetím (I-') (III.') (III. infirmae) (I. w, j) (II. w, i) prvním druhém .druhým a třetím radikálem stejným (II. geininalae). 5. Slovesa dvojnásob slabá, která mají zároveň: a) III.' a I. n: XÍPÍ 'zdvihl, nesľ. b) III. infir. a I. rl/jTUJ) 'roztáhl'. c) II. gem. a I. ;' nebo'í. n: yy 'bědoval'; DD3 'chřadl'. d) III. infir. a I. jf: n& 'zářil, byl krásný', c) III.' a I. ;': RJp 'výš'eľ. f) III. iiilir. a I.VnaN 'chtěl, zamýšlel'. g) III.' a II. w: XlS'vojíti*. 6. Slovesa čtyřsouhlásková o 4 radikálech. 3. Nejlépe se objevují kořenné souhlásky v nej jednodušším slovesném tvaru, jímž je 3. os. sg. muž. perf. základního kmene (qal) a tímto tvarem jsou uváděna slovesa ve slovnících. Výjimku činí slovesa mediae wSw a mediac jód, která jsou uváděna svými infinitivy, v nichž se slabé hlásky objevují, kdežto v 3. os. sg. muž. perf. qal nejsou: kořen qwm, perf. Qft 'vstal', inlin. nipi kořen bjn, perf. 'pozoroval', infin. 7*2. 4. Označení příslušnosti některého slovesa k slovesné třídě děje se často v gramatikách se zkratkou a to takto. Vzorem slovesa je 105 sloveso ^yg 'dělal', jehož tři souhlásky vyznačuji umístěni radikálů ostatních sloves. První radikál se znáči g, druhý y, třeli fj. Na př. je sloveso i£ij; označováno }"g, protože má nún na místě prvém, t. j. u vzoru na místě g; nebo ffh je značeno «"y, pj{ jako vy, n^iq jako x"S N2f íako ''"c ■ n"1? a Pod- Slovesa mediae geminatac se značí y"ý. 5. Vokalisace aktivních (přechodných) sloves je__(J—a); odpovídá zřetelně staré vokalisaci akt. sloves a—a (srv. arab. qa-iala.) Slovesa neutrická se tvořila často od příd. jmen s vokalisaci a—i (dciqin 'starý') a a—í; (himin „krásný") a proto jejich vokalisace byla původně *daqinn, *Iuisuna (dosud tak v arabštině). V hebr. náležitými změnami samohláskovými máme na př. z *ka-bida byl těžký' (změnou i > ä § 21, 2), z *qatuna 'byl malý' (u >ó § 24, 2). V imperfektu panovaly původně tyto poměry: pf. *qatalu 1 impf. *jnqlulii u pf. *natana J impf. *jintinu i pí. *kabida i impf. *jikbndn 1 pf. *qulun a JÍV Pr°ti "IM' a "ttp"*- Participia aktivní qal jsou "122- Tjfljj. tedy vlastně stará přídavná jména. Tvary ostatních konjugací jsou pravidelné. § 52. Odvozené konjugace. 1. Obměnami základního časováni, kmene fyjj ('lehký, snadný') vznikne šest odvozených konjugaci, které modifikuji význam slovesných tvarů. Židovští gramatikové užívali jako vzoru pro sloveso Syg, 'dělal', a obměnami tohoto slovesa se jmenují jednotlivé odvozené konjugace. a) Druhá konjugace se tvoří předražením J před kořen a jmenuje se SygJ nip'al: qal ^{pjj, nip'al: StCpJ niqtal. Význam její je 106 původně reflexivní, později a nejčastěji passivni: btopl 'byl zabiť, v reflexivním významu vztahuje děj slovesný k podnětu: qal ifip 'hlídal, střežil', "lOíyj 'hlídal se, střežil se'. Má někdy význam mediální (aktivní se zvláštním zřetelem k podnětu): qal bitP 'žádal, prosil', nip. bttP) 'vyprošoval si'. Další význam je tolerativni, t. j. vyjadřuje, že někdo trpí, aby se dělo to, co je vyjádřeno v qal: ]$11 'přistoupil, vyptával se', nip'al tfVM 'strpěl, aby byl tázán, poskytl přístup, vyslyšel'. Konečně má i význam vespolnosti (reciprocity): *ogt^ 'soudil', tjgtýj 'svářil se jeden s druhým, vadil se' (Přísl. 20, 0, Joel 4, 2 a j.) P) Třetí konjugace, se tvoři zdvojením středního písmene v kořeni. Jmenuje se *?yg pi"ěl. Význam má především intensivní, l. j. vyjadřuje, že. činnost qal je konána mnoha subjekty, často a důkladně: njpg 'přehlížel, prohlížel'; 2ŕl2 (°d 2/12)' 'horlivě psaľ; "12Í5 (od I2p 'pochoval'), 'pochovával mnohé' (Num. 33, 4); "12$ (od 12tý 'rozbil'), 'úplně, důkladně rozlámal, ztroskotal' (2. Kr. 18, 4 a j.). Někdy značí pi"ěl, že děj slovesný je vyvolán nějakou osobou, která dá něco vykonati, co je udáno v qal (smysl kausativní): ifcb 'učil se', 'uěil (způsobil, aby se někdo učil)'; Píp 'byl svatý', píp 'učinil svatým'. Podobný význam má 0. konjugace hip'il. Další význam je deklarativní (někdo někoho pokládá nebo prohlašuje za nositele vlastnosti, obsažené neb naznačené v qal): pIX 'byl spravedlivý', pIX 'prohlásil za spravedlivého' (Ezech. 16, 51); "122 'byl těžký, vážený', "|22 'pokládal za váženého, ctil' (Soude. 13, 17 a j.) Také hip'il má podobný význam. Pi"ěl od podstatného jména vyjadřuje nějakou činnost, provozovanou s příslušným předmětem: bpĽ 'kámen', qal "Jjjg 'kamenoval', pi. bpp 'házel kamení na někoho' (2. Sam. 16,6), 'zbavil pole kameni' (Izai. 5, 2 a 62, 10); "|gy 'prach', pi. ^gy 'prachem posypal' (2. Sam. 16, 13). Tento význam sluje demonštratívni. Někdy má pi"ěl týž význam jako qal. 107 v) Čtvrtá konjugace je passivuni konjugace třeli (nebo i první) a tvoří se zdvojením druhého radikálu a vnitřní samohláskovou změnou. Sluje ^VB pu"al: Sffip '/«//«'. 'byl zabíjen'; -[pg pity-'byl navštěvován'; igh 'byl učen, přivykán' (Oz. 10, II. Pis. S, 8); 'byl ctěn' a pod. S) Pátá konjugace bvBľííl hi tpn"ěl se tvoří předražením před-. pony před kořen a zdvojením druhého radikálu: StSpM lútqatM, IJpBfiri httpat/i/M a pod. Významem jc reflexivem k pi"člu: jjjífp 'posvětil', t^jQľEľ) 'zasvětil se pro někoho nebo něco'; někdy mění význam základní konjugace v mediální: tĎtí^B'svlékl',tK^Bfn 'svlékl se'. Význam vcspolnosti (reciprocity), na př. nXI 'hleděl', 2. pl. impf. muž. 'vzájemně na sebe hledíte' (Gen. 42, 1). HitpV'čl vyjadřuje dále, že se někdo chová nebo staví tak, že má vlastnost, vyjádřenou v základním kmeni: 'byl velký', S^Jflřl 'ukázal se velkým'; CDH 'byl moudrý', QSrífn 'ukazoval, že je moudrý, chytrý' (Kx. i, 10), 'dělal se moudrým' (Kaz. 7, 10.) s) Šestá konjugace se nazývá b'Vpľl hip'Il a tvoří se předražením ,1 před kořen: ^tórii fpSn atd. Význam je knusa-tivni, zřídka deklarativní; bud! někdo vyvolá u někoho činnost, naznačenou v cpal, nebo je-li qal významem nepřechodný, vyjadřuje hijTil, že se něco stalo tím, co qal naznačuje: p£ 'bydlil', 7i2ti*n 'nechal někoho bydlili, ubytoval, umístil' (Još. 18, 1. Žalm 7," (i). ?) Sedmá konjugace má jméno SPCH háp'al a tvoří se rovněž předražením před kořen, ale na rozdíl od předchozí má v předponě . q5ma_>s hätup a po druhé souhlásce kmenové nemá _. Místo _ v předponě bývá někdy , čímž vznikne typ bv&Tl. Někdy přicházejí obě vokalisace u jednoho slovesa: Tf^ttfa ÍTOfl Významem je háp'al passivein k hip'ílu: VpBŕí 'odevzďaí', l&Brt 'bylo odevzdáno'. 108 2. Přehledně lze vzájemný poměr a souvislost jednotlivých odvozených konjugací znázorni t i takto: Aktivum Passivum Reflexivum 1. Kmen základní qal nip'al 2. Inlensivum pi"6l pu"al hitpa"ěl 3. Kausativum hijni háp'al Pozn. Užívání slovesa ^yg jako vzoru je vypůjčeno z arab-šliny (arab. gramatikové označují gram. vzory kořenem f'l a jeho obměnami); do hebr. vzor zavedl v 11. stol. Joni Abulwalid Mer-Wftn ibn Gannáh. Protože má tento vzor na 2. místě laryngál, což působí někdy obtíže (srv. zdvojení), zavedl M. Qimhi vzor -|pg, ale i tam jsou obtíže vzhledem k dagčš lene. Proto v 17. stol. vyvolil .1. A. Danz sloveso Spp. První konjugace se nejmenuje hyg, nýbrž šp ('lehká'). — Pokud píši ve jménech odvozených konjugací laryngál zdvojeně (na př. pi"ěl), naznačuji tím, že na^nom místě, má hýli (a je u normálních sloves typu qätal) zdvojeni, u lury ngálíi však není (§ 11, 4). G. Lieer ve své mluvnici nazývá proto odvoz, konjugace tvary vzoru (místo pi"ěl qittěl atd.). § 53. Časy 1. Časů v našem slova smyslu v hebr. není. Jako ostatní semil. jazyky většinou, i ona rozlišuje, zda slovesný děj je dokonán, nebo zda trvá nebo teprve nastane. Hebr. má pro dokonanost a nedoko-nanost děje dva tvary: perfektum pro děj dokonaný v minulosti a v přítomnosti, a imperfektum pro děj nedokonaný. Imperfektum má podle toho hlavně význam praesentní nebo futurální. Názvy perfektum a imperfektum je brati tedy v původním významu (dokonané, nedokonané). 109 2. Perfektum se tvoři těmito koncovkami: Sg. 3. muž. 3. žen. 2. m. 2. ž. 1. spol. r, -f<7 -ŕ -ti PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. -u -tom -tien •nit 3. Inperfeklum se tvorí jednak príponami (aíTormalivy), jednak predponami (pracformativv); jsou to: Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. _J 1- ŕ...i Pl. 3. m. \..........i 3-ž- nj.....n 2. m. 2. ž. 1. spol. ;....." /.....;k7 I...Ü t.....im .1 4. Jak se připojuji tylo elementy k slovesnému kořeni, ukazuji příklad perfekta a imperfekta základního kmene: Pcrf. 3. os. m. sg. Nu 3. os. ž. ?il^«(§lU4;l4,5ii;2l,3a;5U) 2. os. m. rte <7(7/íí/-/í( (§11, 4) 2. os. ž. fj/df-ŕ (§11, 3, 2 a pozn. I.) 1. os. spol. qä/tíl-tl 3. os. spol. pl. qäM-ň (§ 11, 3, 4; 54, 1) 2. os. m. q'tal-Uem (§11, 3, 1; 21, 5) 2. os. ž. q'tal-txn (§21, 5). 1. os. spol. qftlál-nu. 110 Impf. 3. os. m. sg. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. 3. os. m. pl. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. 6i: p x ijštppiri /i-i/fói (§ 20, 1, pozn. I.) ti-qlôl ti-qlól li-qH-í (§ 21, 3 b) 'x-qlöl ji-qM-fi (§ 21, 3 b). li-qlól-nä (§ 20, 1, p. I.). ti-qt-l-n li-qtúl-nd iú-qlfil 5. Imperativ (§51, 1 d) má v 2. os. sg. muž. shodný tvar s inli-nitivcm vázaným (§ 64, 5), pův. *qutul, z toho náležité Sbp. K jeho formám a významu § 63. Infinitiv absolutní (§ 64, 1—4) má pův. formu v základní konjugaci qal *quläl, z toho btiľi (§ 21, 1; 22, 1.). § 54. Perfektum 1. Před koncovkami, které začínají samohláskou (jsou to i ve 3. os. plur. a n_ v 3. os. sg. žen.), redukuje se předchozí samo- hláska ve š°\vä: iSöD 'zabili 2p 'zabila'. V přestávce se obno- vuje původní samoiiiáska a dlouží se: l'ľ'pp. n^tÔp 2. Neměnná samohláska je »___v tvaru hip'Il. Srv. § 20, 2; 52, \e. 3. Odvozené konjugace maji koncovky osobni stejné jako konjugace základní. Totéž piati i v imperfektu. 4. Ve třetí slabice od konce nastává redukce samohlásky, má-li koncovka prízvuk, v 2. os. plur. jjs, QJjj : Ľfl'ľEp- "flSlpp. 111 5. Silná slovesa neutrická (§ 51, 5) mají v 2. slabice samohlásku bud nebo . K prvému typu patri slovesa jako 'byl těžký', '°y' nakloněný,' k druhému Jjjíj 'byl malý,' ^"Ip 'byl blízko', 'byl ustrašený' a pod. Slovesa s__mají tuto samohlásku jen v 3. os. sg. muž. perf., jinak mají jako Stó). Slovesa s ' zachovávají je všude kromě 2. osob. plur.: 'byl jsem malý,' ale v 2. pl. DfOtp|!)' *^t3£> sc skracuje hôkem v qámass bätúp, ěteme: qvfänlám, q'täntán. 6. Je-li tretí radikál buď f| nebo j, nevypisuje se, stoji-li před koncovkami, které počínají bud f| nebo j; tylo jsou pak opatřeny silným dägeš: 'řezal jsem' (od J-^s) místo >Jvn2; IJfii 'dali jsme' (od fjpjj) místo ijjflj, Pozn. Bauer a Lcander ve své mluvnici zavádějí pro perfektum název uominal, S. Daněk užívá názvu affixál, se zřetelem k vzniku jakož i tvořeni. Název perfektum není sice dokonale vyhovující, ale s ohledem k tradiční terminologii i v ostatních jazycích semitských je radno prozatím u něho zůstali. § 55. Význam perfekta Perfektum znáči děj 1. minulý, jehož se užívá o minulosti ve smyslu indoevropského praeterita: C^nSx NIS JTONIS 'na počátku stvořil Bůh'(Gen. 1,1). t|f? TÍH »fi 'kdo' ti oznámil?' (Gen. 3, 11). fíity) fl^"1a '«> jsi to učinila?' (Gen. 3, 13). fätf ypK piTfliO ÍVfí B^K 'muž byl v zemi 'Os, Tjjób (bylo) jeho jméno' (Job 1, 1); 2. předminulý (plusquamperfektum): *Ti{"/1X ľlbt ľttfj*} ...Ifcitb SlXtt>-Nl2 ^tib IHN ffC bWQVf 'a Hospodin' obnažil ucho Samuelovo (= zjevil Samuelovi) jeden den před tim, než přišel Saul, řka...' (1. Sam. 9, 15) ...nt^J? 1P.2xSl2 'dílo své, které byl učinil...' (Gen. 2, 2); 112 3. který v minulosti nastal, ale jeho následky sahají do přítomnosti (perfectum praesens): X tav tib D'-xan rr-npi cy^h bxpz ~]br} *b íhijri '■Zit}'' tib 2ttM021 'blaženosti muže, jenž nechodí v radě zlých a na cestě hříšníků nestojí a na stolici posměvačů nesedá" (žalm 1, 1); 5. pojatý gnomicky, ve všeobecně poučných výrocích, významu praesentního: Q"jy fljJWf m&'tfh "lpí Dfik Wpl tth*!"*? 'neboí on (jest) vyhledávající krve, pamatuje na ně, nezapomíná na nářek utiskovaných' (žalm 9, 13); 6. přítomný v přísahách a slibech: "flx Qj^ *ľlW ÍTIň StwSs ''''c' dal jsem vám (= dávám vám) všechno rostlinstvo' (Gen. 1, 29). 7. budoucí, ve slibech: jflj| *J<]*l&X 'P ntPNp HxS "lO^ffl í "Itt^K 112$ VlK XTpfl^ a řekla Lea: (Je to) v mém štěstí, neboť jako šťastnou mne budou vclebiti dcery, a nazvala jméno jeho Ašer' (Gen. 30, 13); 8. u proroků při budoucnosti: 1X1 "íltýfi? D^Sľn OVH DH^y PIM *11X nipSa pN3 Wl'lIK chodců v temnotě -— oni uvidi světlo veliké; obyvatelé v zemi stínu smrti — světlo zazáří nad nimi' (Izai 9, 1). 9. Perfektum má někdy i význam kondicionálů, pro něž v hebrejštině zvláštních tvarů není: a) kondicionálu přítomného: ftb Ttffí fflHSV HVV 1JW ?T)Oyb Dnp? toyia? T"^ 'kdyby Hospodin zástupů nezanechal nám zůstatku, takřka jako Sodoma byli bychom, Gomoře byli bychom podobni' (Izai. 1, 9); 8 Mluvnice hebrejštiny 113 b) kondicionálu minulého: CTDN *ft?H 'CX Nl'ľN *?r5 ♦íWjjPť d}3*i rvi? »? ^ nm pni;': nncv^ďyby bůh otce mého, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl býval sc mnou, věru nyní s prázdnýma rukama bys mne byl pustil' (Gen.31,42). Pozn. Perfektum sloves aktivních označuje spíše děj minulý, kdežto perfektum sloves nculiiekýeh výsledek minulého a tím přítomný stav. Zvláště je to patrno u sloves, vzniklých z přidav, jmen; tvar "13,3 i° adjekt.: těžký, 2. participium: jsa těžký, 3. perfektum: ztěžkl, je těžký. — V modenu hebrejštině má perfektum význam minulého ěasu. § 56. Imperfektum 1. Imperfektum se tvoři afformativem i praeforinativeni v sg. jen v 2. os. žen. rodu, jinak jen praeformafivy, naopak v plurále je praeformativ jen v 1. osobě spol. a v ostatních osobách jsou předpony i přípony. Pokud sc týěe souhlásek, jsou tyto elementy u všech sloves stejné, liší se arci podle okolnosti svou vokalisací. U silných sloves v zákl. konjugaci (qal) je důležitější předpona 1. os. sg. x (s°gól vlivem laryngálu!), v pi. je všude u předpon š"w5, v hip. a v háp. á. 2. 2. os. sg. žen. rodu a 2. a 3. os. muž. r. plur. maji také někdy na konci t. zv. paragogické ■? : THtopfi (2. pl. m.), f^TJJsflr^a, (2. sg. ž.), 71TlJ»i (3. pl. m.), jmenovitě v pause. Odtud dlouhé vokály v přcdposl. slabice (místo lujtHCi, HSIaklcň, jč'fiij'ru). Pozn. Bauer a I.cander maji pro inipf. název aorisl, Daněk je zve praeíixál. Jiný název je též futurum. Srv. § 54 pozn. § 57. Význam imperfekta 1. Imperfektum má velmi často význam a) budoucího času: 713» TW 'TlV-tfS 'nebude již potopy' (Gen. 9, 11). ripV) IHO řlffl "QIH nirV 'zítra vykoná Hospodin tuto věc' (Exod. 9, 5). 114 'a co když neuvěří mně a nebudou slyšeli hlasu mého, ale řeknou: „Neobjevil se ti Hospodini'" (Exod. 4, 1); b) budoucího děje, předcházejícího před jiným dějem budoucím: -jy ")J3XÍ"1 rmay nx^p rtôi^ni ...d'psi ...o^y ik#-dk itýx 'ä pmvii: „Až zpustnou (perf.) města... a domy... a země zpustne v pustinu (= zpustne docela)"' (Izai. 6, 11). 2. Význam modálni má imperf. v případech jako: TOřMl X1? 'nesmíš zabiti', 225ľi iíb 'nesmíš krášli', 73XP 72X 'smis jisti' (Gen. 2, 16) a pod.; po spojkách účelových nebo vyjadřujících přání, žádost, očekávání ald.: ^tJ^CJ ^DISP *!*i2y2 'aby požehnala tobě duše má' (Gen. 27, 4) (v Gen. 27, 25 je '3 'P íyiaS); f**iXrr?D 'OC"i?y ř"!BJ"C 'abychom nebyli rozptýleni po tváři celé země' (Gen. 11, 4). 3. Význam přítomnosti má imperf., značí-li děj, jenž trvá nějakou dobu: t#p3.F~np 'co hledáš?' (Gen. 37, 15) nebo děj, jenž trvá v přítomnosti jako pokračování děje minulého: |"t!27' pin3 "lbyp 'proč stojíš venku?' (Gen. 24, 31), dále při ději obecně platném (typickém), na př. iXTJISii'1' f2 'moudrý syn rozradostňuje otce' (Přísl. 15, 20), při ději opakovaném: 'iBl'Vl C^inn ľlľ'íi'yp "lfc'X* DľPX '"■ honili vás, jako to dělávají včely' (Deuler. 1, 44). V živé řeči prorocké přichází často věta fítV "II3X'' 'praví Hospodin' (Izai 1, 11 a j.). Pozn. V moderní hebrejštině má imperfektum význam budoucího času. 4. Minulost vyjadřuje imperfektum při dějích, které trvaly kratší nebo delší dobu v minulosti (Gen. 37, 7. 1. Sam. 3, 2) nebo se opakovaly: DMS*fT"v3 2ľX ľŇ2V PI22 tak činíval Job všechny ty dny' (Job 1, 5). Konečně i po částicích fx tu, pak, ještě ne, D"1E2 dříve než, -jy až: yt£řj;Y' 12ýV tX 'tu promluvil Josue' (Jos. 10, 12); T*tt^ tX 'tu zpíval Mojžíš' (Exod. 15, 1); p"|X2 rPÍ"P '(a všechno křoví polní) dříve než bylo na zemi (dosud 115 nebylo...)' (Gen. 2,5); NJ£ri 0*1133 'dMve než jsi vyšel' (Jerem. 1,5). Srv. dále Gen. 37, 18 a výskyt perfekta v 1. Sam. 3, 7 a Gen. 4, 26. 5. Kondicionální význam má imperfektum v knihách poetických: 'jKlfTxS Í>1JN 'byl bych zahynul, aby mne ani oko nespatřilo' (Job 10, Í8).*' | 58. Wáw conseeutivum 1. Vypravováni několika minulých dějů je vyjadřováno tak, že první děj je položen v perfektu a ostatní jsou v imperfektech, před nimiž je « se zdvojením následující souhlásky. Naopak v řadě dějů budoucích je první vyjádřen imperfektem a ostatní perfekty, před nimiž je \ Toto w5w označuje ony vztahy souslednosti a proto sluje conseeutivum, v hebr. mluvnicích ""1£,*1"1 "[, couversi-vum, jako by obracelo ("|EH) význam sloves, tvaru v druhý. Příklady: (2. Kr. 20, 1): psina vw& vbit kajj nsab sn*pm nbn cnn b*»*3 ..."Í.PX"! K'3|f" '* M°h dnech onemocněllizech i á š smrtelně,'i priš'el k nčmu Izaiáš, syn Amosův, prorok, a pravil...' druhý případ (Izai. 2, 2—3): l'ipX'! d*n d*'»s? ISÍJň" J b*tó5"73 1»f?H 'upevněna bude hora" domu božího na vrchu hor a povýšena'nad vrchy a pohrnou se k ní všechny národy a půjdou mnohé národy a budou řikati...' 2. Před praeformativním jež se nezdvoj uje, má wáw místo samohlásku : "1(3X1 a vzal jscnťj při praeformativním i, jež má šJw5 mobile, zdvojení většinou neni. 3. Stoji-li waw před jussivem, přechází prízvuk na předposlední slabiku a koncová samohláska se zkracuje; většinou je však jussiv stejný jako imperfektum. Příklady: "||js^ (od -iqx 'řekl'), "ifcJX'l Utí 'a řekl'; (od "j^n 'šel'), r^h 'a šel'; ftQ 'zemřel', impf. fftp, jussiv flJ5», s j: ptQ*] wafjSmii- t. V 1. os. sg. i plur. stoji někdy \v5w cons. před kohortativem. U záporného tvaru slovesného stojí wáw před zápornou částicí a po perfektu v tomto případě bývá zase perfektum. U perfekta je po wSw cons. prízvuk v 1. os. sg. a v 2. os. sg. m. na konci: rlStĎp-ale '« zabiješ'. V jiných případech se perfěctum conseeu- tivum od'perfekta s wSw spojovacím (copulativum) nedá rozlišiti. § 59. Imperfektum konsekutivní 1. Imperfektum s wSw souslcduým se pozná velmi jasně podle J s následujícím zdvojením, případně zdloužcním před x (btlp'l 'a zabil', Sí2j3Xl ¥ 1371 nSSlD ?r4h JlfĎírl X3;i '» Přijde král severní a navrší'násep a dobude města' (í)an. li, 15). Poznání perfekta 117 konsekuLivního nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nonbr, ^"lia ^fínt r\by wx ]ivapb frw "íp^i ífPN' "'ix-DÍ *3^3|? '* řekÍ Juda'Šimonovii svému bratru: Táhni vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovati (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu mé význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: , bb)W ^bm "lpiaa Jitra rozkvete a mění se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, (i); také význam budoucnosti: s^b rntoi Wl^ T^fl 1, jus. HjQpV Stejně se mění iviu sloves slabých: pyi (od týjj), atýv (oď 2&), (od ats;). Dp*; (°d ap)> b)\ (od y<$, xiřp: (od XÄD). 11 sloves laryngálnich: tpyi (od "ipV): slovesa třetího laryngáiu maji V juss. lup. : ni?!*Á jinak je všude kráceni: pjy (od Cíp) atd. Slovesa III. iniir. odrážejí koncové ,"j ; od mjj poručit! je impf. pi. :)2p D^ŠHIBiV! "IM nin^Sx VWflW3 'Proste k Hospodinu, aby odňal (== a odejme) žáby ode mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu jc apokopat (tvar zkrácený). § 67.. Kohortativ K 1. os. sg. a I. os. plur. imperfekta připojuje se n v konjugacích qal, pi"ěl a liip'H, před nímž se V kontextových tvarech qal a pľ'čl samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Ueut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: nnot'Xl PlS^X 'cllci p'esati a radovali se' (žalm 31,8); Slííl nxnarrrW rÍX"lXl XririDX 'půjdu tedy a podívám se na to velké vidění* (Exod. 3, á)ľnšfej wflRR tqj?,* rtaxi "b nntqxr\ n*DX ;l přines mi, af. jim, abych ti požehnal, dřivé než zemru' (Gen! 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je volunlativ (vyjadřující hnutí volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. m. rodu s infinitivem constr.: bfop 'zabiji' V žen. rodě je koncovka před níž se mění dvojí š"wá v : ,!?ipp (§ 24, 7; 25, 1). Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: fffc^J. V 2. os. ž. pl. jc koncovka f\y. njSbp. 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci fj___: 119 Cj£Žckókaiôifcke«<> arcibiskupského konsckutivuího nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nnnbx ^li} *iw nbv wij fBfitób rrm>t ílSnija 1[m' *J|TD) *KhtT\ »JS»$3 řckí Juda'Šimonovi, svému bratru: Táiini vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovati (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu mi význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: Jý^l 2~}yb thfT\ [""X' *|j?Í3 'za jitra rozkvete a mění se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, 6); také význam budoucnosti: ij^S fitíx r,P7pSi r^nn mSicrn Tjrx lSMh& nbfl 'pošle posla svého s tebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivnl formy, které však většinou se nerozeznávají od indikativu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci ucho oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasnč odlišený tvar jussivu jen v liip'íl, kde je místo »_ psáno _: impf. }*Jpp*( jus. St3j5\ Stejně se mění i v P. u sloves slabých: u^i (od tJjjjj, (od JMJty. atp« (od 3$»), Qp* (od ffp), by (od ?-»J), xiíp: (od X^a). 11 sloves laryngálních: "ioyi (od ~|ny); slovesa třetího laryngálu mají v juss. hifi. : |"jf?tíK jinak je všude krácení: cpi (od Q!)p) atd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové "f ; od ,"112» poručili je impf. pi. ni2T> j UM. W (j'xutu). U sloves "]"y a >"y je ň změněno v ô: ffjfi 'zcmřili', impf. j"fíu>\ juss. ftjyi, hip. impf. ^|fli, juss. WS*. Jak č, lak ô jsou oslabením imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopili. 2. Jussiv slouží k vyjádřeni zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je ^x 'ne' (lat. ne): X2iW 'at vydá!' 118 (rozkaz, Geii. 1, 24); flfftijffbx 'neničí' (zákaz, Dcuter. 9, 26). Po záporcc může býli jussiv zesílen též částicí XJ: XJ'^N Hi'ľlä al- uenl rozepře' (Gen. 13, 8). Pře.dchází-li před jussivem imperativ nebo kobortaliv, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: flb^l T|J3"]nX NjSIťT 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude, e, 30)-''itpa oyinhxn nrp-Sx nwn 'Proste k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby ode mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 62. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje se ;-j v konjugacích qal, pi"0I a bip'11, před nímž se v kontextových tvarech qal a pi'el samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (Žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4aj.), snahu, náklonnost atd. Příklady: fífítíttffí PfTJM 'Ľ"ci plesati a radovali se' (žalm 31,8); blin ntaerrrís nšnxi kVhibk 'Půidu tcdy3 podívám se na to veiícé viděií' (Exod. 3* 3); '^ej wyfä "ľos?3 n^DX', $ nx^rn flIOX b*1652 'a přines mi, al jím, abych ti požehnal, dříve než zemru' (Gen'. 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluntaliv (vyjadřující hnuti volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. m. rodu s inlinitivem constr.: b'Op 'zabiji' V žen. rodě je koncovka i _, před níž se mění dvojí š"vv3 v : ^tOp (§ 24, 7; 25, 1). Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: ibtfc. V 2. os. i. pl. je koncovka ?\y. njSbp. 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci _: 119 i ^i:cs:>^u,;i'!^ro ar. ibiskupského .••rada v Priové rtbrafj napa 'piš'' mottt wtxv nnstí' "WH', imper. hií»- Spprt má energ. tvar n^Opil. 3. Imperativ se zesiluje částicí xj (Izai. 5, 3 a j.) Kromě rozkazu vyjadřuje též vybídnuti: HplitS W1T *IBI3™*fi7 'rozsévejte si k spravedlnosti, žněte k milosrdenství' Ozeáš ÍÓ, 12; žádost: ijjap n[3 rTTjjffl P]D3 »J«JW VľtfDtf A nati' '•flOTK mapXl 'k6ž mne vyslyšíš, dám (ti) stříbro (zá) pole, vezmi (je) ode mne, chci pochovati mrtvého svého tam' Gen. 23, 13; dovolení: pí 'a řekl mu: Bež' (2- Sam- 18- 23)- 4. Zápor se vyjadřuje imperfektem s x*? nebo jussivem s 'jx. Rozkaz v 3. os. se vyjadřuje jussivem. § 64. Infinitiv 1. Infinitiv vyjadřuje děj nebo stav, který není jím samým uveden ve vztah k nějaké osobě nebo nějakému předmětu, nemá tedy osobních koncovek. Jest dvojí: prostý (inf. absolutus) a vázaný (inf. constructus). 2. Prostý infinitiv má význam imperativní nebo se jím zesiluje smysl slovesa stejného kořene, před nímž stojí: d1ttp,Í< TŮt Din-SN mjta 'a řekl Mojžíš lidu: Pamatuj na tento den' (zde má inf. *ffjfl smysl imperativní, srv. české 'mlčet!' a pod.) (Exod. 13, 3); ^x' p^lť1 SPÍC DX 'jestliže křikem křičeli bude ke mně' (Exod. 22, 22); yiosý lyiSKJ 'slyšte slyšením' (slyšte pořádně) (Izai. 6, 9). Někdy je sloveso doplněno dvěma infinitivy: |"l'?KJv) D^n fl#y"TO 3ltih KW X2H VjSRrHf 'a vypustil (Noé) havrana a vycházel vycházením a vracením se (= vylétal z archy a zase se do ní vracel) až do vyschnutí voď (Gen. 8, 7). 3. Trvání děje vyjadřuje se infinitivem VTft od slovesa ^bíl 'šel': iltfi •řfcn ^"ixn bVD tMKJ O^JJ 'a'ustupovaly vody s vrchu země postupně' (dosl. eundo et recedendo) (Gen. 8, 3); 120 ofyi nrt« rfpppa tfotf n*| ^""Sy nrtffj rrj-iBh ...íýjl WTI a krávy přímo šly na správné cestě (= šly správnou cestou) na cestě beth-šemešské, na jedné silnici kráčely stále a buěely' (1. Sam. 6, 12). 4. Někdy stojí infinitiv absolutní na místě určitého slovesa, zvláště jde-li o děje, budicí úžas nebo rozmrzelost, nebo po jiném slovese určitém: Vlk "lfl31 ...TOII JVS-Sx fľlbS *S fr«t*TÍt2?** '•tDElí^-Ssp 'zjevil jsem se domu otce tvého... a vyvolil jsem jej ze všech kmenů israelských sobě za kněze' (Í.Sam. 2, 27 n.). Po předložkách infinitiv absolutní není, nemá ani suffixů a nespojuje se s genitivem. 5. Infinitivus constructus je vlastně slovesné substantivum (gerundium). Může míti suffixy objektní i possessivni, může stati též v státu constructu, ale člen mívá málokdy, srv. SMI 3IB ŕlZHn 'strom věděni dobra a zla' (Gen. 2, 9). Po předložce S doplňuje inf. constr. určité sloveso: IpxS "IOX 'řekl řka' (= pravil takto). 6. Po předložkách je inf. constr. zkrácením celé věty vedlejší: iyQ5£*3 'když slyšel'; 1J7JD3 'při oboření se na něho' = když se naň obořil (Num. 35, 19). 7. Inf. constr. vyjadřuje často účel:--pyrj"p,X i1N"lS 'k podívání se na město' = aby obhlédl město (Gen. 11, 5). 8. Po n\1 vyjadřuje inf. constr. s S děj budoucí; fffl může býti i vynecháno. Znamená též modálni odstíněni děje a překládá se výrazy jako musil, měl, mohl a pod.: XttS t^ňt^n Wl 'a by'0 slunce na zapadnuti' = chýlilo se k západu' (Gen. 15, 12). Wl "113dS "lyfá*""! 'a byla brána k zavření' = měla býti zavřena (Još. 2, 5). IfSsn "Iľ0l5*'bx Wtíh 'nebylo (dovoleno) vstu-povati do brány královské' = nesmělo se vcházeti... (Est. 4, 2). 121 9. Inlinitivus constructus doplňuje slovesa všeobecného nebo neurčitého významu: SsrrriX ItfílN fľfifc tph) 'a pokračovala k zrození bratra jeho Ábela' — a opčt porodila (Gen. 4, 2). Taková slovesa jsou: C^DlJl 'pokračoval', 'inohľ, HSX 'žádal si', ^>pfj 'mel zálibu' a pod. 10. Infinitivu! conslr. přijímá sullixy slovesné v prvních osobách; v ostatních má zpravidla sullixy jmenné. Ale tyto se ojediněle vyskytují i v 1. os. sing. Slovesnou jeho povahu vyjadřuje okolnost, že má u sebe pád, který vyžaduje jeho určité sloveso: nisno !2ity rnx irixipS cíp-^p xri "IDÍ^StIS tu vyšel král sodomský jemu vstříc po návratu Jeho (Abrahamově) od potření Kedorla'omcra (akus.) (Gen. 14, 17); sloveso (hip. od f[3J) vyžaduje akusativu a proto infinitiv jTljn má také u sebe akusativ "ipy^TISTlX. 11. .1 menná povaha infinitivu je zase vyznačena tím, že muže sláti v slatu constructu. Někdy se obč povahy stýkají v jednom verši: QW^pj px DflSx ÍTW fíttfy DV3 've uni stvořeni Hospodina Bona (gen.) země. a nebe' (akus.) (Gen. 2, 4). Na infinitivu JfltWí je závislý geniliv Cfibx !"I1iT a také předmětný akusativ D,Ó^1 pX» Srovnali lze latinský infinitiv a gerundium. § 65. Participia 1. Participium má význam českého přcehodniku nebo přfčestí. a) V tvaru qal je dvojí: činné (aktivní): Sfi5j3> žen. ftvtó 'zabíjející', a trpné: yfáp, žen. nSlEp' 'zabitý, -á'. Toto dvojí participium je jen u sloves aktivních. Neutrická slovesa maji jen participium činné s významem přidav, jména: "133 'těžký', "top 'malý'. Žen. rod má v aktivu vedle tvaru nSt3Í3 ještě tvar sególátní nSttp, 122 b) V nip'al je předpona J, význam je trpný: StSJ5J> z- nS&pJt c) Pi"ěl má jen aktivní participium: 7ttJ3P> z> nSíSpip- sególátní tvar ľh^äpQt Zde, v pu"al, hip'il a háp'al je charakteristická předpona (3» d) Pu"al má particip. pass. významu: Sí£ftD> z- ítbsftä* , b : -., I; : e) Hitpa"ěl má v part. předponu na, význam je reflexivní: bttpm nbvpno- »goi. tvar r.rcpnp. f) HijTil má jen aktivní tvar: S^Bjíň' HTtppO* g) Háp'al má part. trpného významu v tvarech Slppp (můqtiíl) nebo b&pQ, >■■ riStSpp. Pozu. Nip., pu. a háp. mají v poslední slabice samohlásku_řf. Žen. rod má v nip. a hip. také sególátní tvary J"|Sí5p3> Jl'ptppp, Množné číslo tvoří participia stejně jako podsl. a příd. jména příponami jji a fl1 .. 2. Participia vystupují v řeči jako jména přídavná, zpodstatnělá i jako slovesa. Jako jména mohou býti i v státu constructu a mají suflixy přivlastňovací, jako slovesa mají u sebe vazbu přísluš. slovesa a přijímají objektivní suflixy. Srovnali lze rozdíl: >Jt^y 'tvořící mne' (creans me), ijyy 'meus creans' = 'crea-tor meus, můj stvořitel'. Příklady jmenného významu: p\*t^X XT1 'bojící se Boha' (Gen. 22,12); TfJVO 'Oti*? 'obývající (plur.) domu tvého' (žalm 84,5); C^Sn t^^oS 'oděný lněným šatem' (Ezcch. 9, 11); flyn ^112 'požehnaný Páně' (Gen. 26, 29); ve významu slovesném: Cy3 CHVI 'panující (plur.) v národě' (1. Král. 9,23); Tn-flX 3\V 'nenávidící Davida' (1. Sain. 18, 29); "JlCX "112 H 'opásaný efodem' (1. Sam.2,18); iJ^TXon (part.pi.) 'opásávající mne' (žalm 18,33) atd. 3. Participium se shoduje (stejně jako příd. jméno) se jménem, k němuž patří, v rodě a čísle: filXIH DIT^y 'jejich oči vidoucí' ( = které vidí.). Jako sloveso má participium 123 u sebe touž vazbu jako jeho určité sloveso: f\fV^99 nt02 'doufající v Hospodina'. Má u sebe předmět i clen (žalm 18, 93, zkracuje vztažnou větu). 4. Se zřetelem k času má participium význam přítomný, minulý i budoucí, což lze zjistili jen ze souvislosti. Tak značí 'padající', 'padlý (pádil)' i 'ten, jenž teprve padne' (casurus). Podobně fm 'umírající', 'zemřevši', 'mrtvý' i 'ten, jenž zemře'. Pasivní participium tvaru qal (*?>t2p) má význam jen minulý. A. Nejčastějši význam participia je přítomný; často nahrazuje participium určité sloveso a má význam přítomný: ijjk xt 'bojící se (jsem) já' *■ 'bojím se' (Gen. 32, 12); X3 thi "ÄJÍ TH 'pokolení míjí a (jiné) pokolení přichází' (Kaz. 1,4); n'^SniívSs D'ľjSň 'všechny řeky spěchají' (Kaz. 1, 7); C'p'"!"* ~"1T ňin? VI"*'' 'zná Hospodin cestu spravedlivých' (žalm 1, 6). Ľ. Význam budoucí má participium na př.: 1Jpf,JX dsfintÍJO~'3 rtjfl DIpsrTTX 'neboť zkazíme my toto místo' (Gen. 19, 13); 'pipS ľWV lyjtTT&H DX'10, co já učiním své vinici' (Izai. 5, 5). Srv. i Gen. 41, 25. Č. Minulost značí participium na př.: QPPStř" D'p'"ip CH *řW 'a stalo se, že když oni vyprazdňovali své pytle' (Gen. 42, 35); "133 iyj"n:ni hle, chlapec plakal' (Exod. 2, (i). Srv. Soude. 13, 9; 1. Sam. 17, 23; Job 1, 16 a j. Po slovese [-pn má participium smysl minulého času trvacího: fi1í»htt vn "Íp3rt 'skot byl orající' (= oral) (Job 1, 14). Srv. Gen. 15, 17; Solide, ítt" 21. 5. Po částici |-[in 'hle!', k niž se připojuje přívěsné zájmeno osobní, má participium zpravidla význam přítomného času: í|*."ni7 f\b CHJrtp "fflK Ife*? nsrt 'hle, Esau, tvůj bratr, hledá upokojeni' vůči tobě (tim), aby tě zabil' (Gen. 27, 42); »JW *lPXn_JlX 'llle> Ja vyháním od tvé tváře Amorejského' (Éxód. 34,*ll).S'rv. Gen. 16, 11 a j. 124 r Někdy má i význam budoucí: ?13prt"nX n'3p 'JJÍT I^IXrrSj' D*P 'a Ía> '^e> uvedu potopu vodní na zemi' (Gen. 6,17). Srv*. Izai. 3, i; 7, 14; 17, 1. Málokdy má smysl minulého času: TŘfií Wn| D'p'pX d^Xp UnjX nXT\ 'a We. my jsme stavěli snopy uprostřed pole' (Gén. 37, 7). Srv. Gen. 41, 17. Podobně i po sponě tý> se suffixy: jPttflD WÉ^bm 'jestliže vysvobodíš' (Soude. 6, 36), záporně pomocí záporného ^x : fffflq íJJ'X dx 'jestliže nepošleš' (Gen. 43, 5). *■ 6. Hojně se uživá participia aktivního v stavových větách: Snxn-nriQ aip mvjj xipp •gSxs nvr vbtt xti 'a zjevil se mu Hospodin v doubravě Mamre a on (byl) sedicí u dveři stanu (= když seděl (Abraham) u dveří stanu) (Gen. 18, 1) (§ 85). § 66. Vyjádření přítomnosti > 1. Pro vyjádřeni praesentního děje užívá hebrejština (jmenovitě pozdější) opisu ze zájmeně osobního samostatného a participia; je to vlastně nominální věta typu btíi 'síx 'Ja (jsem) zabíjející' zabíjím. 2. Jinak se vyjadřuje přítomný čas perfektem (§ 55, 6, 5) nebo imperfektem (§ 57, 3). § 67. Silná slovesa 1. maji všechny tři kořenné souhlásky silné, nepůsobící žádných změn souhláskových (l výjimkou přesniyknutí v hitpa"ěl u některých) ani mimořádných samohláskových a jsou tudíž uváděna jako normální a vzorná. Ve všech tvarech silných sloves se objevují všechny tři kořenné souhlásky. 2. Xip'al: n po praclixech se assimiluje prvému radikálu, který je pak zdvojen; v infinitivu a imperativu má druhotnou předponu jn, jejíž ;i se assimiluje následující souhlásce. 125 3. Pi"51 má prostřední radikál zdvojen. Po něm je nejčastěji (2T3 lhal), někdy (hlavně je-li třetí radikál cmfatická hláska t, ?. ?) ,S 'cbip osvobodil, vytrhl z nebezpečí; Vvf0 znesvářil, zažehnával; nejméně často : "133 smazal hřích, "13TT mluvil, D33 Pral šaly. Patah je i před souhláskami neemlatickými: "[£7' učil, "i2X kazil, světil. Je původní. Dále je patah v 1. a 2. os. sg. i plur. místo sěrě. 4. P u" a 1 má za prvním radikálem , druhý je zdvojen. Pu"alové tvary nejsou svým původem perfekta a n|37' jde 0 sekundární zdvojeni v původních passivních tvarech' konjugace qal (Bergsträsser II. str. 87 nn.) 5. Hitpa"ěl se poznává příznačnou předponou před tvarem pi"ělu, ale má po prvním radikálu patah. Je-li prvním radikálem sykavka ty, jy, 3 nebo Jf, nastane prosmýknutí této sykavky a n předpony: kořen *\fity : místo IDt^fn je "|!3flt^n> 'chránij si', -ino : .. "inonn je innbn. '■kryite'. pl^fin Je OnttJřfT. 'ospravedlnil se'. Při tom se předpony mění po jj v Před zubnicemi ř» 1 a B se il předpony asimiluje těmto souhláskám (doklady jsou od slabých sloves): kořen : hit. : XS^TiT "tyfl rozdrcen', XOfi : i N B BÍT. 'poskvrnil sc', » DBÍ1 : » : ĎOřfli 'poctivě jednal s někým'. 6. V hip'Il je v perfektu předpona ,-[, za druhým radikálem »_. V 1. a 2. os. sg. a plur. mění se toto hiraeq v patah. V imperfektu předpona flj není. 7. V häp'al je předpona vokalisována_qämaes h5(;úp. Někdy se objevuje původní samohláska_: 33f£Jn byl položen; IjSti^n 126 řežil', impf. "Tfettfa (~\2$) 'i»yi s'ln'ý'. ', impf, qal fa p ; impf. 13^: npS 'učil'; *)Bjj 'čítal', 'byl vržen, převrácen', 3. pl. "oStJŤn; 2.Sg.impf. ž. i^hvíF. (v ÍDttperf, předpona |"[ není.) Pozn. Příklady pravidelných sloves: 1(5 l£J 'sl 7*13» 1"P- Snirt' imPl- t^Í'' oddělil'; "|JJ impf. ^"lj 'byl velký', hip. 'vychovával ICt P'- "1DT 'hrál, zpíval'; -js^ 'vzal, chytil', 'učil sc,' impf. 1fib'l> P'- "TBt'. impf. 7|pD 'kamenoval' atd. Úplný přehled všech tvarů silného slovesa je v oddíle paradigmat, vzor bfap (č- 25—31.) § 68. Suffixy u tvarů slovesných 1. Předmět zájmenný v akusativě (zřídka v dative) vyjadřuje se připojením zájmeně osobního přívěsného (suflixu) k slovesnému tvaru. Kellexivní předmět (se, si) nevyjadřuje se suffixy, nýbrž slovesnými konjugacemi reflexivního významu (nip'al, hilpa"čl). Tvary suffixň u sloves jsou stejné jako sufíixy u jmen, jen v 1. os. sg. je suffix »J (§ 28). 2. Slovesné tvary před sufíixy mívají jinou vokalisací, poněvadž Suffixy byly přivěšovány ješlě k tvarům původním, neredukovaným. Před sufíixy sc nemění tvary hijVilu, protože hip'Il má neměnné samohlásky. Kromě něho připojuji se sufíixy jen k tvarům konj. qal a pi"ěl, tedy k aktivním. 3. Původní formy silného slovesa v perf. qal před sufíixy zněly takto: pl. 3. os. sp.* qafálů 2. os. m.* qalaUú(mu) sg. 3. os. m.* qtilúld 3. os. ■/,.* qafdlal 2. os. m.* qaláUá 2. os. ž.* qaLúUi 1. os. sp.* qafáUl 2. os. i* qalallínna 1-, os. sp.* qutálnu 127 Z uvedeného paradigmatu vyplývá, že formy slovesné 1. os. sg. spol. a 2. os. sg. žen. se suffixy rozeznají se od sebe jen podle textové souvislosti. Se suffixy mění se vokalisace forem původních, jak ukazuji příklady: 'JJfĎj? zamI mne'> 2 Pův- *qatála-nl, sufflx způsobil posunutí prízvuku o slabiku dále ke konci, v ní však zůstalo ä (§ 8, 6; 21, 1), předchozí samohláska se před přízvukem prodloužila (§ 21, 1) a ve slabice nejdále od prízvuku nastala redukce (§ 21, 5). Jde zde tedy o aplikaci výše probraných hláskoslovných zjevů (§ 21 nn.) Pokud se prízvuku týěe, jest na sufflxech od počátku jen v 2. plur. muž. OD— a na 2. os. sg. muž. ?| v kontextu v 3. os. sg. m. perfekta a imperfekta. Jinak byl prízvuk na poslední samohlásce před suflixem. 4. K formám suffixů jest poznamenali: v 3. os. sg. muž. *hu, s koncovým a slovesného tvaru po vypadnutí h (§ 25, 6) dá o: "šamaráhu > *Samaráu > -poty (ale je též irľÍDtM. 'hlídal jej'; s 2. os. slovesa: *qatalláhu >'*'qatalláu > IflSáp 'zabil jsi jej'. S 3. os. sg. žen. suffixu: *qa[alá-lui > n?ap 'zabil ji', s 2. os. slovesa: *qataltá-ha > HflSap 'zabil jsi ji'! Koncové *l-hu dá -íw, f»_j na př. *qafaltt-hu > VJlSap (ale též VViíSap)- K°nc. 3. os. sg. žen. se suff. in dává též ys,_; }fi2}i 'ukradla jej*. 5. V imperfektu qal mají koncovky, končící samohláskami, prízvuk: ^''jípjT 'zabijí mne'. V žen. tvarech 3. pl. a 2. pl. je nahrazena koncovka koncovkou' mužskou i : \piSt3j3fl 'ony mne zabijí' ('vy (ž.) mne zabijete'). U tvarů bez koncovek vkládá se před suffix samohláska _ (spojovací vokál): 'jStSjľľ1 'zabije mne'. Před prízvučnými suffixy ?j a bez spojovacího vokálu udržel se koncový vokál imperfekta v podobě_ä: ?[Sap* Hql'ilkä, 'zabije tě', Qp'ptpjT jiqtálkxm, 'zabije vás'. 6. Vedle připojováni suffixů k prostým tvarům imperfektním jsou ještě spojení suffixů s imperfektem, rozšířeným příponou J_ (j_). Jde o t. zv. energicus, způsob zdůrazňování, vybízení 128 a záměrnosti (v arab. je to energicus na -an). Při tom nastávají hláskové a pravopisné zmčny; -íín-ní, -«n*nl > <>JL, "*n~ -A-ä > "jf JL -iekk3; -xn-hfi > ; -xn-hu > *_; v 1. pl. xn--nu > yjl. Na př. t^TOjľft ^PpV "l^fp(3"!' niSap*. 7. U imperativu jsou původní tvary *qutúl, 2. sg. ž. *qutúll, pl. *qufúlů, *qufúlná. Z *quhil je náležité St2jľ> (§ 53> 5)> ale se suf" fixem: *qutul-ě-ni > qäll-t-m *fftij (se spojovacím vokálem é, § 21, 6). Ostatní tvary se suffixy jsou: 'J^tói 'ylSpp atd. 8. Infinitiv constructus (typ 7bp> >oven imperativu), je též z pův. *qutul, se suli. 1. sg. *qund-i > '|i?ap. se spoj. vokálem ij^ap (má obojí suflixy, jmenné i slovesné!) Prvý tvar znamená tudíž: 'moje zabití', druhý: 'zabití mne'. 9. Suflixy se připojují ještě k tvarům pi"ěl a hip'il: př- iSap. nSap; ^Sap. fbtjp; nSap. jSap; crSap; Ij'pap (suflixy jsou v těchto případech připojeny k 3. sg. perf. múz.); hip. i^apn. n^apn; íf^apn. yptifii v^apn; oSnapn. fS^apri; vtj*titfn (k 3-os- s«- Perf- »«*•)! k 2. sg. impe- rat. muž. in^apn '(,eJ ,lH usmrtiti!' 10. Analogicky se připojují suffixy k tvarům.sloves ostatních tříd, na př. středního laryngálu: 3. sg. impf. muž. vjanty' (s PřiP-1. os. sg.), ^SlľJ* (s 2. os. sg. m.); třetího laryngálu: *Jiyotí> (2. pl. in. impérat.s 1. os. sg.), ^nSt^'' (3- sří- in1Pf- m-sl. os. sg.), i3P|''7*Í*s'l (3. sg. impf. hip s. 1. os. sg.j; první nůn: »33JR* (3. sg. muž. qal impf. s 1. os. sg.); první jôd (*wáw): ijy^f (3. sg.' muž. impf.); střední zdvojené: fpfĎD obklíčil jsem tě, "j|3pN 'obklíčím tě", inapi 'obklíčí ho', hip. inap*; střední vv5w: Tpr.Oíľ 'položil jsem tě'," tiftfiip 'položil jsi ume',' ^Q^N 'položím tě.', ÍJSViP' 'potře tebe' hip. inia'p* "pozdvihne jej'. 11. U sloves III / (w) (tertiac inlirmae) mizí před suffixy třetí slabý radikál úplně: ÍJ^J, imper. 1373, imperf. "i^JM atd- a Mluvnice hebrejštiny "» Přehled suffixů u tvarů perí. qal. Sg. 3. m. rtStsp nStep 3. ž. rmSipp niibpp 2. m. — — rir^ap ariStpp 2. ž. ■^riSttp — — rpjiSpp l.sp. — Pl. 3. sp. ■fjiSpp rpSinp imStpp niSpp 2. m. — — rnnSap 1. sp. mne tebe (m.) tebe (ž.) jej ji Sg. 3. in. nSspp 3. ž. UJlStpp D?n^p nr^pp 2. m. — DP.^Bp 2. i. — rr'ľttp l.sp. — '•-l< Pl. 3. sp. caibpp 2. m. — ninbap 1. sp. — na^tap nás vás (m.) je (cos) 130 Přehled suffixů u tvarů imperf. qal. Sg. 3. m. "Sttp:1 3. ž. íf'pppn f^tapn I inSppp rr^pri 2. m. ••iStcpr! — — inbpppi i^ppp, 2. ž. rj^Bpn — irvSppr rr^tspn l.sp. — ■sfStopN nSppK Pl. 3. m. vnSpp* lilii rnStppp. rnStppp, l.sp. — inSppj nSppj mne. tebe (m.) tebe (ž.) jej j' Sg. 3. m. D?Spp* nSpp" 3.ž. 2.m. c^ppri aSppp,. 1. sp. n^ppK DbtDpK - i ft " Pl. 3. m. DpiSpp* 3.Ž.2.EŽ. wbppn — ciSppr 1. sp. — D^ttpJ nás vás 1 I je 1 131 § 69. Slovesa prvého laryngálu 1. Maji jako první kořennou souhlásku laryngál ,-f, pj. V'< v nip'al sem hledí slovesa první "). K slovesům I* srv. § 73. Laryngály působí samohláskové změny. Místo jednoduchého š'wä má první laryngál__; proti normálnímu imperat. btOp je zde "ipy 's< ůj'l 2. V imperfektu je po praeformativu za prvním radikálem hnu" š"w5 quicseons (3. sg. ni. -|p,y> 'modlí se') nebo složené š°w5, jehož levá část se shoduje se samohláskou praeformativu (3. sg. m. TJČni 'obrací'). Slovesa s kmenovým vokálem (samohláskou mezi 2. a 3. radikálem) ô mají v praeformativu a («^WJ 'opásal' : IJn'1; piri' 'skřípal zuby' : pln*1), slovesa s kmen. vokálem a mají v praeformativu x (z *i) (sj^fl 'nadával' : Cj*irp; pTH 'pevně lpěl, byl silný' : priV ' JSÍJT*)- 3. U imperfektních tvarů, které mají koncovku, jsou u laryngálu místo plné samohlásky a příslušného hátěp dva plné vokály: npyrv noyp. noy? (prou nbyn. noy;). V nip'al by měl býti první laryngál zdvojen, místo toho však dochází k náhradnímu zdlouženi samohlásky v praeformativu; v imperf. 3týrV Jcst črtán', imperat. 'SCXH 'shromážděte sel', inf. SóS'iT *l>ýťi pojídán'. Též u sloves prvé •): pHT 'vzdálí se', NBin 'býti uzdraven', H2Í1X 'budu usmrcen (od n2fl). 1'dzii. Příklady sloves: ^2ľl (BS/T1) 'mlátil (obili)', 'slřá-sal (plody)'; "ftpn OlDiV) 'měl nedostatek', bv>ľ\ (htSľV) 'smiloval se, ušetřil'; -j-jn' (TÍH*) 'byl zděšený', 3"in (3"iľ"P) byl zpustošen, vyschl', fitn/T**) 'byl tichý', "13» ("láy) 'pracoval', 3ty (Ety^) 'nechal na holičkách', r]£y (rjÉsy1*) 'zahalil se, upadl do mdlob', ppy (hip. pipyn) 'byl hluboký' (hifi. 'hloubil'), jjjjjj (Zipy*) 'lstivě jednal', (^pV11) 'uspořádal', (lny) 'modlil 132 se k', Efly nip. CP.yj 'zatemnil se', atd. Jako vzor je uvedeno v paradigmatech sloveso 'stál' (č. 32—38.) § 70. Slovesa druhého laryngálu 1. Maji na místě druhého radikálu laryngál, nebo *| jenž má místo prostého š"w3 vždy hatěp-patah. Imperfektum a imperativ základního kmene maji .__ za laryngáletn. Infinitiv absolutní má psáno hólami plene, detektivní bôlsem je v infinitivu vázaném. V odvozených kmenech se objevuje v imperfektu nip'alu a pi"ělu _ za laryngálem. 2. Protože laryngály nepodléhají zdvojeni, kompensuje se tento nedostatek dloužením předchozí samohlásky a to před «i vždy. Původní tvar pľ'člu je *birrěk, příslušnou změnou břrčk. ľred x je někdy prodlouženi, někdy není, na př. ITjx; 'cizoložil', J*NP 'rouhal se, opovrhoval', "ix* měl v ošklivosti', ale "1X3 'vtesal, vysvětlil', ^xj 'poskvrnil', |XS2 'zdráhal se', *|xb 'zdobil'. Před n je dloužení vzácné: vedle "jflj je ' HH3 'zhasil, káral'. V pu"alu se dlouží původní ií v ii: "rpij z *burrak. 3. V imperative a imperfektu základního kmene má laryngál : Ent*," 'poráži', méně často je 1 _ : ínx' 'chápe se'. Pozn. Příklady sloves: {ýyi (impf. tt'yv) "třAsl se, chvěl se'; IffiS 'byl čistý' (-np,> PÍ- "HO 'očišťoval'); JPI3 'zkoušel' (»ňa*)5 *in3 'zkoušel, tříbil, vybíral' (iri^*); cňb 'jedl. bojovaV' (impf. i. os. cnbx. niP- pf- crjbz' impf. Dni?,j; |-*nio ÍVnp*) 'rozdrtil'; "•,-[12. P«- Pr- *H!p. impf. VipJ 'pospíchal'; erij (Cijij 'řval (lev), naříkal; Sxi£> 'tazal se> Přal si' 6xtl"); P1- P.ntř 'ničil, kazil'; pi. ftity 'obsluhoval; crp 'miloval, byl milosrdný', P'1- CH*; JW« impf. 1. os. j'nlX> 'myL* koupal se'; ppjlí 'smál se' (pflJJ*)' bn:' 6W) 'ziskaľ; cnj 'měl zármutek' (nip.); Syj 'zavřel na závoru'; CV2 'byl půvabný' (Cyj1'); 7"13 P'- "TIB 133 'konal kněžský úřad'; . ftbp\ fíbfiP* atd., poněvadž si laryngál žádá samohlásky arlikulačnčnejbližší (u). Toto a je i v st. constr. participia pi"ěl : n "ji"* (3 (st. abs. fífptí). Pozn. Příklady sloves: flyt) (fíSth) 'zapomněl'; n^D (n^Ď») 'odpustil'; ypty 'slyše? (inip'f. yptýty fí^Hf (řTtpfc*) 'radoval se'; pfflQ (nriS*1)' 'otevřel'; ft^Jj, pi. ffst, impf. pj^t,''oholil, ostříhal'; ffý' (pj^fi) 'obětoval, zabil (zvíře)'; jMJ OfÄJ*) 'oyl vysoký; y»|> (y-jl),'poznal' (je zároveň slovesem I./); yp3'(yp3<) Vpadl, rozštípl; yh} (J>73*) 'pohltil, zabral'; rjSlli OtS***'*) 'suI' prošel, vnikl'; ftfcS (rj!31C) 'pučel, rostl' a j. Pozn. Vzorem je ľlbv 'poslal' (v paradigmatech č. 40 -52). § 72. Slovesa první j 1. Nún jako první radikál se asimiluje (§ 2ti, 2) k následujícímu radikálu, nemá-li samohlásku; ^gj 'padl', iinperf. ^gi jippiil z pův. *jinpôl. Před laryngály však trvá j, na př. QflJ 'řval', impf. D/TJ'1; výjimkou je cnj niUham (s virtuálním zdvojením (§ 13, 3)), nip'al slovesa |nf"jj 'úpěl', nip. 'litoval', z pův. *ninham. Niin odpadne v inlinitivu constr. základního kmene, jenž přijímá ženskou 134 koncovku : fípj. Je-li po druhém radikálu v imperativu také imperativ ztrácí J : pi místo *n3(]aš. Nún trvá, je-li po druhém radikálu __: ">gj 'padniľ V passivu kausativním je původní vokalisaee podle vzoru ♦hup'al : *lningaš, týjn. 2. Sloveso M^J 'dal' asimiluje i třetí radikál následující počáteční souhlásce koncovky: Perf. sg. 3. muž. ž. njnj. 2. m. nriro CFiTLľp z Pftv- *,ia- /(i/i/íí, 2. ž. JsAJ z *nat(inli, 1. spol. ♦JilflSj plur. 3. spol. UfH, 2. m. DP.J13. 2. Ž.'yp|řJ|^, 1. spol. 5353 (mišto inrii)- Imperf. na i > e sg. 3. 111. V!p (z *jinlěn ze staršího *jinlin), 3. ž. Jrlfv 2. m. fŕlfi, 2. ž. í. spol fflK, pl. 3. m. 3. ž. nillk 2. m. IJflfl, 2. ž. rtiflfl. 1. »poI. jfij. Imperat. sg. 2. m. jfl, 'i. ž. tjfl, pl. 2.'m. 12fl. *' niíl Infln, abs. cons. rifl. Nip'al ffl}. impf. háp'al |Bj» 3. Sloveso ripn 'vzaľ má časování analogické slovesu protivného významu; imperf. zní (*jilqal_i), imperat. J7J3, jednou je. np'p (Exod. 29, 1), zesílený ftpjh (Gen. 15, 9), inf. abs. ni&S. cons. Jnnp (s předložkou finp1?) žalm 31, 14); nip'al je pravidelné, npSj, pu"al flfíbt háfPal imperf. pjjg*, imperf. pu"al a perfektum napal není doloženo. Od hilpa'élu je doloženo jen participium (Exod. 9, 24 a Ezech. 1, 4). Pozn. nľíh a říp"1 Íc pokládáno některými za passivum kmene qal (Bergstrksser lí.'str. 87 nn.) Pozn. Pro slovesa primae nun je v paradigmatech příklad p)} 'přistoupil' (č.53—59). Příklady sloves: p^jj (impf. t^) 'tloukl'; P'- "pohlížel', hip. fcýSJl 'upíral pohledy na něco'; 'zvěstoval, sděloval, vypravoval', hip. "pjpf, háji. m; j!JJl 'zářil' (impf. hifi. 'rozzářil'; H3| (ř!£) 'trkal (rohem)'; yi; (y^) 'přistoupil, napadl'; pnjÍTÍÍp) 'vražil'; ypjíyai) 'sázel'; ?|pj'(r]!31') 'zkrápěl'; {ýpj (E?tS'1) 'odhodil, opustil'; TOJ 'lfl'i ppi (pD*) 'vy- 135 stoupil'; MM 'roztříštil'; ^ 'opatroval'; ^ (jjh*) 'vrtal'; D(33 (D&*) 'mstil se'; Pp3''obcházel'; ipj 'vypíchl, provrtal'; 7%} Oty) 'vytáhl, vyhnal'; íj^J foukal'; Jj^J 'líbal' ftjjjh); ^£13 ("fl^> 'rozléval se (hněv)'; 'vyskakoval'; ty^j WW) 'vytrhl, Zničil'. HOlajin je v imperfektu charakteristickou samohláskou, ale u sloves, která jsou zároveň slovesy třetího laryng., je patah {jiggOp-jiggah). § 73. Slovesa první ^ 1. Rozeznáváme dva druhy těchto sloves. Prvý obsahuje slovesa, jež se chovají zcela jako slovesa prvního laryngálu, kdežto slovesa druhé skupiny potlačují někdy první x úplně. A. U prvé skupiny má xv imper. qal_: ppx 'sbirejľ V impf. má bud ířyrl quiescens nebo : "^x' 'sváže', s]DX* shromáždí'. V praeformativu 3. sg. ni. impf. je ' u eeíO 'zavře'. Postou- pí-li prízvuk, míní se vokalisacc a v _ připadne _: 3. pl. muž. impf. TlpX'1 'sváži', s příponou zajmi. >•^ľ^CX, 'sváží jej', srv. mayn 'postavil jsi', s představeným ") ronsceut.: B. K druhé skupině (vlastni slovesa P) patří jen slovesa -qx 'zahynul', ^]x 'odešel', ^XH 'vzal zpět', ^x 'jedl', "ipx 'řekl', inX 'váhal', pilX 'chtěl', *fl|JM 'pekl' (obě dvojnásob' slabá). V impf. 1. os. sg. původ, praeformativ 'n dá s prvním x « a to dá a, jež se pak ujalo ve všech tvarech imperfekta: pův. 'ďkal dá ^3X 'budu jisti.' Místo dvojího x P'še sc jen jedno, v ostatních osobách je x v písmě zachováno, ovšem nevyslovuje se a slouží jen jako mater lectionis pro ô: "ioX11 fomar, 'řekne'. 2. Infinitiv construct. má x, jehož h.Uép po předložce b u slovesa IQX zmizí, ale š°wá předložky se dlouží v ____: lóxS lěmor, 'legendo, řka'; ale biitb 'jisti'! 136 3. Imperfektum má za druhým radikálem kmenový vokál bud _í nebo : b^ 'bude Í!sti'' (vedle třIX'') 'vezme, uchopí'. Po sousled. wáw sc ... mění v _ : IBX'1 'a pravil.' 4. K slovesům druhé skupiny patři většinou tvarú i slovesa trjK 'vzal, chopil', 3HX 'miloval', pjQx 'sbíral', nriX 'pHiel.' 5. V imperf., imperat. a inliu. nip'al sc místo zdvojení x dlouží samohláska praeformativu v ___ : Ifciť1 (3. sg. impf. ta.), -(ixn (infin. cons.), "ípXľl (imperat.) Pozn. Za vzor slouží v paradigmatech sloveso ^x 'jedl' (č. 60—66). Příklady: SiX ("upf. SpX") 'b>"' smutný'; E"1X 'byl červený', hip. impf. Ľ^X1"' 'rlI(lllĽ'> lníp. Ľ^X^V 'Jcvi se červený, září (víno)'; SilX (^nX"') 'obýval stan"; b]H 'odešel, vzdálil se', má 3. sg. perf. qal ž. f$tK (jež se má k nStK iako Jista k ri3'' ItX (-ŤX") 'opásal'; SlĎH (IEíO) 'zavřel''; C^X 'í>ýl vázán,' "byl němý' (nip. sj^K (Pj9x^_) 'učil sc'; bčH "prahl, chřadl', pu'lal^px 'zvadl, zprahl, naříkal'; WJK 'pevně držel, vychovával', ni ji.'•(2X3 'byl pevný,' hip. WiltíJ 'věřil; |'!2X (f-'ttX*) 'byl zmužilý'; s]3X (s]3X'') '•wPa« hněval se';tp"x 'byl těžce nemocen'; 1EX (lEH*) 'opásal, oděl'; 0£x b>rl na konci> přestal'; b'JX 'položil* stranou, odňal', nip. SiX3 'byl oddělen'; 2"IX 'nastrojil lesť (impf. D1X"); ^["1X 'byl dlouhý', dloužil se', hip. ^"XH 'prodloužil'! jyiX 'zasnoubil sé'; Dli*X (Btftt) 'obtížil se vinou' (impf.Ctt^X'). § 74. Slovesa třetí x 1. Slovesa aktivní sem patricí mají v 3. os. sg. perf. m. qal za druhým radikálem ä, neutrická ě: XÄD nalezl, X70 byl plný. Koncové J vzniklo náhradným dloužcni'm po zániku doslovného x. 2. X se drží jako mater lectionis všude i před koncovkami perfekta, začínajícími souhláskami • a : ">nxi'!2. tiKX&< v OÄVOie- 137 ných konjugacích a u neulrických v qal je x mater leclionis při ě v perfektech, při x v imperativech a imperfektech žen. tvarů plur. i v qal: 3. sg. m. perf. pi. X3C», 2. sg. m. perf. pu. flxáip. 3. pl. impf. ž. qal njKÍttf|. 2. pl. imper. ž. qal n^ŠDP!. ' 3. Začíná-Ii koncovka samohláskou, je x jako pevné nasazeni (ráz) normální souhláskou: nx^Q mäfŕä (jako qfil'lú). Vzácně se ncvyslovované x ani nepíše: 'i{\Úfo což Je PMni fonetické a nepřesné (Ninu. 11, 11. Job. 32, 18). 4. Infinitiv od xíi>; 'zvedl, nesl' má žen. kone. ^ ! flXC*7 (■■>"<"/), s předložkou JINÉ*"? ÍH&ěl. 5. V tvaru nJtSnX (Gen. 31, 39) se nepíše x (správné psaní by bylo nJXlS^K. ód slovesa xprj 'spáchal'.) Psaní je podle, sloves III jjw (tertiae inlirmae.) 6. Svou laryngální zálibu v a-ových samohláskách podržuje x před některými zájmennými příponami. Místo š°wn má hálřfi patab: 1|X.13n ("if- od x"1_3 'narodil se', lizech. 28, 13), Í|X^I2X (Pis. 8, 1). Též před přizvuě. sullixy £.3 atd. 7. Participium qal v ž. rodě má tvary s kone. f|, při čemž x na konci slabiky se vysune a i se dlouží náhradně v č: flXJfb ((éž psáno flRJflB Pis. 8, 10) z *mäďt; se seriptio defectiva" bez x v tvaru fli? (Dout. 28, 57). Pozn. I. Příklady sloves, sem hledících: x"3 "vymýšlel si'; X^3 'stvořil'; KQ] pi. 'pil, pohlcoval'; X2""] 'potřel, rozbil'; Xtý>l 'pučel (o rosliiiiě)'; xSt2 'hi'1 záplatovaný1; xaío 'byl nečistý'; X*l» 'bál se'; xSs 'zdržoval, zbraňoval: X2J 'prorokoval'; X3D 'srkal, popíjel';'x^o 'cenil, hodnotil*; xSĎ'byl podivuhodný''; N3X 'konal službu, jm. vojenskou'; X!22í 'žíznil'; X2J5 'horlil'; KSS 'křičel, volal'; xfi*l 'l^äl'i X"^ .'řóstl'; x:tí> 'nenáviděl'; Xan 'hřešil'; xíi>j 'zvedal, nosil'. Pozn. II. Vzory xjj» a xS» v paradigmatech č. 67—73. 138 § 75. Slovesa první •) a i 1. Slovesa první 1 splynula se slovesy první >, nebol náslovné 1 se změnilo v hebr. v »; proti arab. walada je hebr. yy*, proti arab. walaba hebr. 3£h. V některých tvarech se udrželo původní "|, ba ovládlo i u některých tvarů sloves I. /. 2. Původní "i se udrželo jako souhláska v nip. a to v imperf., imperat. a iniin.: iní. hiwwľde.d (z *hu\-wďlčd) vznikl assimi-laei J předpony k následujícímu }, které stojí na počátku slabiky (hiw-wľt-lčd). Také v hilp. přichází nčkdy "] : rnVH 'přiznal se' (Lev. 5, 5, od nT)- 3. V háp. splývá t se samohláskou n v fr. yflfl z *hu-wlad; v perf. nip. tvoři s předchozím pův. a dlouhé ô: ^^13 z *na-wlad > *nmjlad. 4. Všecka slovesa I. w a většina sloves I. j tvoří hip. s V které dá s pův. a dlouhé u: Y*S"rl< JHff. u několika sloves I. / se v hip. * udrželo a způsobilo, že praeformativ má (z *ai): ftiy* (z *ja-jniq > *jainiq), perf. JJVJ^ (od p;i 'ssál.'). 5. V imperf., imper. a inf. qal jsou dva způsoby tvoření; v prvním typu zůstává kmenová souhláska •> a dává s předchozím praefor. vokálem ř, v druhém typu se celá první slabika i s kmen. souhláskou vysune. 6. V impf. prvého typu je kmenový vokál (za 2. radikálem) , praeformativ má ř (z 'osvojil si', impf. g^Wj #3/ 'vyschl', impf. &y, «h 'spal', iínpf. "tý"; p)\ 'ssál', impf. ppi, imper. py>, mí. p'y*. Též, je-li sloveso III.' neutrickč: X")*1 'bál se', impf. XT1'1- u sloves III. w;j (infirmae) je kmenový vokál a praeformativ s n;i 'zběsile si počínal', impf. ^W; nT1 'házel', impf. ni'1''; fltt* TBMbL byl krásný', impf. pjjpW. 7. V druhém typu je kmenový vokál ; současně je v praefor-inativu také (pův. ji-lid, ji-šib po ztrátě w): -p"'. TV 139 (od tv> 'sestoupil'); též a sloves iii.': ^st 'vyšel', impf. Slovesa druhého typu s laryngálem mají v poslední slabice - : JH» 'znal, věděl', impf. 'byl spolčen', impf. "ifft; ypi 'odrazil se, vyvrkl se (o svalu nebo údu při úderu)', impf. ypi! V imperat. qal je. t odsuto: jh (pL hS> wt). též v inlin. constr., jenž má žen. koncovku f\: pftj, fíO% 8. Několik sloves, která mají současně I. / a II. f, assimiluje > následujícímu J{ a připomíná v té příčině slovesa I. /). Sem patři na ]>ř. p%i 'lil', impf. pSí? jissíHl, hip. h»sn AÍSSfy; IJP 'tvořil', -)J>'\ Ji>i postavil', lup. a*äJHi njTi nip. 'byl spáien', hip. JVi'rT 'pálil'. Nastalo zde asi sekundárni zkrácení praeforma-tivní samohlásky, které si vynutilo zdvojení druhého radikálu. Nadto působily i analogie se slovesy I. n. 9. Sloveso "ifSrt 'šel' má toto časováni: imperf. qal: 7jS\ tj^fl, Tjbri, *pfyk> t& n;3Sr, ir^ri-. r,:?bp. tjSj Infm. absol. ^ftfl, constr. fijfy, imperat participium "J\b]ľT< nip'al "ijSnj 'byl odveden'; ])řěl <^j"| 'kráčel'; hip'íl: "ípSín 'nechal jiti, vedl'; hilpa"čl: ^njníl 'kráčel'. Časováni se děje tak, jako by sloveso mělo základní tvar Původně je kořen dvojhláskový, V}, a to se jeví v imperfektu qal, imperativu a inf. const.ruetu. Do perfekta qal vniklo z hip'il. Pozn. Paradigmata k slovesám I //u> č. 81—97. § 76. Slovesa třetí ■] a í (tertiae infirmae) 1. Jsou to původně slovesa, jejichž třetím radikálem bylo bud ] nebo » (ethiopština má ještě rumoju, 'házel', lalaiva, 'následoval'). Původní t jako pravá 3. souhláska je zachováno jen v part. pass. qal: 'obnažený', ž. fí^>í Po ztrátě to a / opírá se vokalické dos,k)ví o h jako mater Jeclionis a h je tím domněle třetím radikálem. 140 Pozn. « se vyskytuje výjimečně v *fíHíf 'odpočíval jsem' (Job 3, 20) od nbil* (*«'">) přikloněním k niSí^ 'klid, bezpečný život'. 2. Koncové n je mater lectionis u všech perfekt pro 3 (?[bi< nSj;. nbh rť?3. nbirt. rtart. n^rin)«všech imperfekt a P'ar-ticipií přo .ř"(nSiv nbi< 'nbr. 'Ťf}$. nbv, nyg. nbifí1) (jnb% nSj3, n^lS át.^\> řV^J/líl)' v nip., pu. a háp. v téže posici č (ri^S^i. řfpJ< řV71Í)- » imperfektech a imperativech je před těmito koncovkami iě:2. os. ž. pl. imp. n^Sí: 2. os. /.. impf. pl. Hľ'Sjíl ald. 4. Ve 3. os. sg. ž. perí, by měla být koncovka f\_ (zachována na př. v fljjty 'dělala'. Lev. 25, 21, srv. usus aramejský!) Protože u všech slovesných tříd konči 3. os. ž. sg. na n__■ byla zde i tato koncovka uplatněna (nílSj). P™ tom se s koncovým nakládá, jako by to byl 3. radikál; odtud na př. se suíí.: ^flti>y. 5. V jussiv. tvarech a v souslcd. imperfektu odpadne koncové "I (srv. nip. RY< nezkrác. nNT1)- V - 6. Imperativ někdy ztrácí v tvarech nip, pi., bij), a hitp. v 2. os. sg. m. koncové pf_, takže v těchto konjugacích jsou dvojí tvary, delší a kratší. Od"njĎ 'poěítal': fíJOfí a pH !"I3D. Wp! rUOn. 7. U tří sloves se objevuje •) jako třetí radikál v některých tvarech: a) nnt2 'napínal' (neuživ, v qal), jen particip. pi. ve výraze fflKJ ^ntptt 'napínači luků, lučištníci' (Gen. 21, 16); l)) ilS*J 'seděl, bydlil'.[(neužív. v qal), pi. rt^J 'byl krásný, zdobil, slušel' (srv. žalm 93, 5); c) nřflr clonil se', híp. nrrtfrr. wtp. nin.ntřn. imperf. rnrrrns^> 'konal proskynesi' (Gen. 23, 7; 37, 7 a j.j 142 8. Ke slovesům III lim patři i dvě slovesa: ff)ft 'bvl' a Hľfl 'žil'. Jejich tvary jsou: a) perf. sg. 3. m. nYT. 3- ž- il$WJ« 2- m- ř^PJi 2. ž. řVYl. 1- spol. wn- p1- 3- spo'i.'vn, 2. m. ran^řjj'2- **7tí*?Cf» *• s'po1- ^f- Stejně i nV!. b) imperf. sg! 3. m. (WJ\ 3. ž. n^Hri. [2- m. J-pnJI. 2. ž. «nri. 1. spoi. njnij), pi. ä: m. vn> 3.'i n^rm 2.' m. >/>nri, 2. ž. c) iniperat. sg. 2. m. HYl, 2. ž. W«, pl. 2. m. "pfl, 2. ž. plJWflJ, Sloveso HT! má imperativ fm, , d) infinitiv absolutní rlTt. constr. od slovesa rpn Je absolutní flirt, constr. nVH. e) jussiv W> flfl. 'flK. f) participium fíp, žen. rpH. Tli žen- >VTl> p1- muž- ffffl Nipal: perf. '•ryTTJ. 2- m. Jffi), 2- ž. fl^nj, 3. m. fTjfJJJ, 3. ž. nfífl). Hip. vn^rin. 2. m.'^hrr. 2. ž. ri^nn. 3- m. rhrrri. pi- 2. 'm. nri^nn. mim. riisnn> Impemt jvflp> 2. pi. m. vnn- Pozn. Některá slovesa III ;/«■: nt3 'podceňoval, pohrdal'; fEJj 'plakal'; |-|Jľ3 'stavěl'; ,-ní pi- 'vyvolával spory'; nS"! 'čerpal'; nĎŤ 'l>y' podobný'; 'ničil'; nit "hyl čistý, bezvadný'; fpj 'končil, končil se'; HJtt 'počítal'; nD!3 hip. 'rozpouštěl, zbavoval mysli'; mo 'hyl vzp'urný, neposlušný'; níí>D 'vytáhl'; |t7D 'potlačoval'; rnB 'vykupoval, vysvobozoval, zachraňoval'; ^ÄD 'otvíral'; nfíe 'by1 pošetilý, dal sc obloudit!'; fljjjt 'nadouval se'; |-nj£ 'stopoval, lovil'; nap 'učinil konec'; nn[5 'přihodil sc'; pi. 'budoval klenbu'; 'býltvrdý, prudký'; ni"1 'byl početný, mnohý'; m"| 'měl moc, panoval'; 'nechal zmizeli, zničil', nip. 'zhubeněl'; nal 'házel, vrhal'; n^-| 'nacházel zalíbení'; fíSVÍ 'odváděl do zajetí'"; 'njttf 'opakoval'; hpttf nip. 'byl zatopen'; pu. 'byl napojen'; hip.* 'napájel'; njfl 'rozděloval dary', pi. 'chválil'; ffjřl 143 'vzplanul'; nt*** 'viděl'; fjD3 'přikrýval'; riSjJ '*ol vzhůru'; 'tábořil'; 'odpověděl'; hip. 'velebil'';'-[Bl 'byl unaven''; 'očekával, doufal'; fTQJ pi. 'poroučel'; ^JB 'obracel se'; ,-[p|J 'vedl'; njyy 'činil'; ,1DJ hip. 'udeřil'; n^|{ý 'pil;; 'viděl', nip'. 'objevil se'. Vzorem je sloveso fp) 'obnažil' (Paradig. č. 74—80). § 77. Slovesa střední ■) a > 1. Původní předpokládané podoby kořenů jsou Elp, jfljj, u střední i 0*{y. Aktivní slovesa v perf. qal maji v 3. sg. m. Q|"5. Op' neutrická _ a ): p,p, {j>13. Před affonnativy, počínajícími samohláskou, je ijjp, nap. v zavřené slabice sed měni v a: fipj5, DÍIP|5; u néutrických typu fíQ: 3. sg. ž. -|fip. 3. pl. inp.alc nrp. vp. orip; « #13:3. sg. ž. .-rehi. 2. os." ry^f, 2. pl. Cflii>3 bášlwm. 2. V imperfektu drží sc u sloves II. m všude, ň: E!p\ před afformativy se samohl.: *)- Jussiv Qpi, imperf. konsek. pp^ wajjSqam. V 2. pí. ž. imper. njpp. Samohláskové řadě těchto sloves Ci-d-á odpovídá zcela u sloves II. ;': i, ě, x: impf. jyityi (pl. VS*Í6^). Imperat p*jp, 3. pl. ž. njpPV- juss- OtP*" impf. konsekut. □tys'). Inf. abs. (a const.) nip. part. qal akt. £p, qé*. u néutrických fip (ž. rod ,"lP,p. rozdíl v přizvuku proti 3. sg. ž. pcrf.I), li?13 jsou vlastně přídavná jména. Part. pass. gV}, Qi^r 3. Nip. DIpJ. pl- lalpJ (přízvuk je na předposlední u tvarů s afíormativem na samohlásku); před afformativy se souhláskou se vkládá samohláska ó (podle sloves II. gemin. § 78, 3): DP1ap3 rťqůmútxm, při nepřizv. o dává toto ú: >nlalftJ rťqúmóťi. 144 U imperf. cíp* panují analogie podle sloves II. gemin.: 10lp\ nyplpP. .Inlin. srv. v paradigmatech. Part. DIpJ. 4. Hip. Q^pTl. praelixová samohláska je analogická podle sloves původ. I. / (§ 75, 4). Pl. la^p,n. U afformativů na souhlásku se kmenový vokál krátí: ppp\í, nebo se vsouvá ó: plÔ^pH. Je"'' praefix daleko od prízvuku, oslabuje se jeho samohláska na : DPIa'pn. v imperf. na nra^fl. Imperfektum je stejné jako u sloves II. j, bud s vkladným vokálem nyp^pP' nebo bez něho: HJppP. Inf. absol. DpPI> constr. D^pH (podle sloves I. /.). Participium D^pa. p1'"-- n^pa. Hip. sloves II. / má v impf. tvary stejné a je k nerozeznáni od impf. qal. 5. Máji. se shoduje s tvary sloves I. /'. podle úměry: p'OTl : pm =. Cpn ! Cpin. Imperf. BJ5»»j part. má dlouhou samohlásku: Qpia. 6. Pi"čl a pu"al tvoří se zřídka zdvojením středního radikálu; zpravidla se tak děje opakováním 3. radikálu podle sloves II. gem., čímž vznikají tvary polěl, polti: Dp1p> impf. napS Da1p> impf- Ca1p\ 'vary s koncovkami splývají u obou konjugaci; na př. laálp- ppalp Jsou tvary i pólělu i pólalu. Rozlišení jen v 2. a 3. os.'pl. žen.: njaplpp - pMOi. njpplpfl -polál. 7. Hitpa"ěl je roven pólělu až na praefix (hitpolěl). Pozn. Jako vzor slouží sloveso Q^p 'vstávali' (č. 98—104). Příklady: px 'nalóhati'; "flx 'svítiti'; fffí 'mlčeti'; pin 'ule-třiti'; 3!]^ 'býti dobrý'; 'přenocovati'; Síjq 'obřezati'; 'od-počívati'; OJ 'prchali'; *p)J{ 'loviti'; y\p 'hrabali, vyhloubiti', pilpěl: 'rozbiti, roztlouci'; V*p 'býti omrzelý'; pQf lup. 'potlačo-vati'; f^jjf 'létati'; 'býti nemocen, trpěti'; í|lj 'pokropiti'; 10 Mluvnice hobrojätlnr 145 yij 'pohybovati se'; E13 'drimati'; 5317 'zahalit!'; f)b 'ustoupiti'; "I1D nlP- 'zničnitise'; Tn 'těkali'; řflfl'čichali'; E!*)'Pozvcf'noutise'; řjll 'chvěti se, třásli se'; ftfl 'vyprázdnili'; {Jj^ 'býti chudý'; 'vrátili se'; 'poklonili se, sklonili se'; 'pícliali, poranili'; "|1t^ 'viděli, dívali se'; yfo 'vzdáliti se'; hip. 'vzdálili'; 'styděti se'; pn 'běželi'; |Q^Q 'kolísali se'; JflQ 'rozplývali se'; 'přebývati, meškali'; 7*13 biji. 'poslaviti'. Slovesa II. j: ""p} 'ob- vyprazdňovati', 'radovali se', ^v^ 'vypravili se na cestu' a p. Příkladem v paradigmatech 'pozorovali, rozuměli' (č. 105—111). T , ——....., ,„|,. jjuai.iivili . slovesa 1 dělávali pole, činiti úrodným'; pjf 'kvčsti'; TÍ 'jásati', ftip 'položití', 'zpívali', (jýffc 'Vadc § 78. Slovesa střední zdvojené (mediae geminatae) 1. Tato slovesa maji druhý a třeli radikál stejný. 3. os. sg. muž. perí. qal má u neutrických sloves podobu (kořen "lig) 'zhořkl, jc hořký'; slovesa aktivní mají v tčlo osobě opakovaný druhý radikál a mají podobu '33B (kořen 33B). 'obklíčil'. Toto rozlišeni je možné i u stejného kořene, na př. "pjj (pův. sttntr), 'spoutal' (akt.) proti "ijj (pňv. .von';) 'je stísněn' (neutr.). 2. V qal tvary s alTormativy jsou bud podle silných sloves: ,-[2,213 (š°w5 compositum místo jednoduchého!), FDBE> EfOEB> nebo jsou se sraženým 2. a 3. radikálem, při čemž vokál před nimi je krátký: J-fl2D> Tll3E' En12D. V imperfektu je očekáváno *jasbub (jako *jaqlul), ale místo toho je výchozím tvarem *jimibb s prosmýknutím samohlásky; z toho náležité 351 [impf. kons. 2D*ll> 3. pl. 12)6*» podobně iinperat. 35, inlin. cons. 3(3 V otevřené nebo v zavřené přízv. slabice u se mění v ó, v nepřízv. zavřené trvá 11, proto 3. pl. žen. nj^ŠpP. Podobně u neutrických sloves: (bbp) 'Je lehký, rychlý', imperf. npi z *jiqall, a to z *jiqlnl; impt. lpi; plur. \9pť. 14« 3. Začiná-li koncovka souhláskou, vsouvá se mezi ni a slovesný základ ô v perfektu, ä7 v imperf. a imperat.: i^iat^ (1. sg. perf.), nj^Dtä^ (2- P1- ž- imper.), n^Qt^JI (2. a 3. pl. ž. impf.). Tvary s 6 jsou analogicky tvořeny podle sloves III. 10, a to v době, kdy 3. radikál byl ješlč původní podle vnější podoby: *sabbaulá jako fífow< stažením ]"fl3C. Tvary s iě jsou tvořeny analogicky podle sloves třetí jod: nOMBJI. 4. Samohlásky praeformativů impf. qal jsou dlouhé, poněvadž po sražení 2. a 3. radikálu jsou v otevřené slabice: 351 ja-sůb. Stejně je tomu se samohláskami v perfektech nip. (3B0), hip. (EDľl); háji. jc podle sloves I. w (3B1!"0- 5. Nip. tvořen byl původně předponou na, která se před prízvukom (dloužila: 3EJ. pl- 13DJ. ^' poloze daleko od prízvuku se samohláska pruelixu redukuje: E1H12B2. Imperf. pravidelně 331. Druhý vokalisační tyj) v nip. je f3J (od ^3, 'plenili'), imperf. T2\ 6. V hip. je v praciixu n (při redukci daleko od prízvuku n), v imperat. a inlin. n. Kmenový vokál bývá ě (z *í) nebo a, někdy od téhož slovesa doloženy jsou tvary obojí; a) ě: 3EH> 2- sg. m. riiapn. imperf. 2E% pl. ttp», b) a: ptfj, 3. pl. WQ/fj, -Jjjjj. Pro inf. abs., coustr. a imperat. je 3Eľt. Participium je analogické podle sloves II. 10. 7. V imperf. qal, biji. a háj), jsou ještě zvláštní tvary, v nichž se náhradně míslo 2. radikálu zdvojuje první. Tyto tvary vypadají jako tvary sloves I. n a jsou původem aramaisiny: qal 301 (jako 7£i od 7EJ), Síp (od 77T| 'viseti', jako &p od g^j), bij). 3fi\ haj). 2Qi. 8. Pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl jsou jako u sloves II. w nahrazeny tvary pôlčl, pôlal a hitpolěl: ElSllý. B»1li>. Cialn!^n. (B»tP 'býti pustý'). Někdy je i tvoření jako u sloves silných, ale se změnou významu: 22E 'změnil' proti 22E 'obešel'. 147 Sloveso 77) 'válel', tvoří intensivum opakováním prvních dvou radikálů: 7j7s1 reflex.: SiSinn -'de tu o typy pilpěl a hilpalpěl. Pozn. Přiklady sloves: jjfl 'byl milostivý'; Vttfř 'zničil, zplenil, zloupil'; "py 'obnažil se'; £1371 'skončil, skončil se'; QBgJ 'byl pustý'; tl>5£jy 'byl rozpadlý'; "*y-\ 'byl jemný'; jJT 'hlasitě volal'; ^Jt^ 'rozbíjel'; pp"i 'plival'; 'valil'; ^jy pi. 'tvořil mraky'; -p} 'dal se do poliybu, prchl, vzdálil se'; T|3U> 'uklidnil se'; hhfi P'- 'rozhodl, potrestal'; fjp2 'počítal'; t»^j 'zářil'; T^y hilpalp. 'nčkomu něco činil'; ffy 'dával na jcvo sílu' atd. Pozn. Jako vzor je uvedeno sloveso 22D (D,D) obklíčil' (č. 112—118). § 79. Slovesa dvojnásobně slabá Mnoho sloves má některou ze slabých hlásek na místě dvou, někdy i všech tří radikálů. Kromě sloves, jako ,-pn> I"I2.X. nCX' ilt-d. patři sem: 1. slovesa s prvni nun a třetí *51 tup>: XJJřJ 'nesl, zdvihl', imperf. XÉ^> imper. xíí?- ,Xtí>> inlin. rtHto (táí xife> axty;); X2>2' nun' doloženo v qal; niji. znamená 'prorokoval' X3J-Vtejný význam má i hitp. X3im (X23!"l); 2. slovesa s první nun a třetí infirmae: 'roztáhl', má perfektum zákl. kmene jako slovesa III. inlir. imper. inf. cons. JYteJ, Imperf. ní3,> jussiv gi, -£»1, part. akt. part. pass. i'ijjj, žen. H^tOl Nip'al: perf. njJJ, imperf. Hp3X. Hifj'll: perf. 1"!^!"!' imperf. |-|f3\ juss. JJ\ inlin. Ji1ffirt> imperat. PltSľť zkrác. imperat. J3I"[_ Ht£fr.3 'opominul, zapomenul', nip. |"|ííÓ> imperf. M^Jt se suff. 'ij^n (Izai. 44, 21), hip. nt£>i"I. imperf. ntjř1. 148 npi 'byl čistý', v nip. npJ 'byl čistý', 'bez viny', pi. -|pj 'zprostil viny'. nD3 'vyzkoušel', pi. ngj. n3J 'prorazil', v qal neuživ., nij5. *73J 'byl proboden, zabit' (2. Sam. 11, 15), hifi. |"l3Pb imperf. juss. "!jt, imperat. nan, inr. abs. nsn. cons. pa'rt. nsp. "háp. rtsfii jednou ffSVI (žalm 102, 5), imperf. |-|3''> part. »730. 3. slovesa me.diae geminatae, u nichž první radikál je bud> nebo J: 7T 'vyl, naříkal, bědoval', biji. perf. ^^n, imperf. S^StI* (Izai. 52, 5), 7^«, btyf 1< os. >g. spol. 7*7*K» "113 'pohyboval', 'pohyboval se', 'prchal' atd., po. TT)J, hip. háji. Hi-I. imperf. part. -J5p, bil. TTUíjn. Dp3 'chřadl', part. [jpj (Izai. 10, 18). 333 'vyhloubil', part. pass. 'dutý'. ' T 4. slovesa s první jód a třetí infirmae •"j"y> 'hodil, vrhl', imperf. JTJ*\ inf. abs. cons. fí\y>, im- perat. n«|», part. rn?. nip. ,1113. rmperf.' ni»». hip. 'nim 'vrhl', 'svlažil', 'ukázal', 'učil', imperf. ffWj 'běsnil', 'potía-čoval', imperf. flW, hip. H311; 1T 'hodiľ, pi.' 'házel', imperf. PT*] (Pláč. 3, 53),' inlin. flft] (Zacíiar! 2, 4); hip. ftflfí, imperf. 5. slovesa první jôd a třetí 'äTajp: X")i 'bál se", imperf. X1*i imper. XT. inf. X"^- niP. x"l13> imperf. x 11% pi. X1\ X^i 'vyšel', imperf. xiC% imper. xif, inf. X2>% cons' flNJi. Pari. xjir, lup. xw. 149 r 6. slovesa první '5la;p a třetí infirmae; slovesa H3N ■ ne* víz § 73, i b. n^S 'přisahal', imperf. n^KV nrix 'píišeľ, imperf. np,x;. 7. slovesa druhé wäw a třetí "älajp X13> P°rf- X3> 'vstoupil, vešeľ, imperf. X3>. imper. x13> inliii. X13> nX3 (1- Král. 14, 12), lup. 71X2,1.' *«. m. K»3>% pL ijx^n.' cnxin. a/ix'ori. >nf. x»irr. impemt. ^in. imperf. part.'^20. hip. imperf. X3?> Part- X210. 8. Slovesa druhé wäw (jôd) a třetí infirmae: řPfli (Tři viz I 76, 8; mjC v'z § 76, 5 C. § 80. Slovesa čtyŕsouhlásková Těchto sloves je velmi málo. Sem patří tvary tylo: t£>DtO") 'čerstvý, šlavuatý', vlastně part. pu. kořene t>*BQ"), 'zazelenali se znovu', Job 33, 25. níOD13H> 'pustoší ji' (3. os. sg. muž. imperf. od QD*13 s ľ'ipon. 3. os. sg. ž. rodu, žalm 80, 14). SsiSP 'oblečený' (part. pu. od ^313; 1. Páral. 15, 27 (r^lÄ WD? 'O TTX\i 'a David byl oblečen v byssový plášť.) Srv. dále TKhp Job! 26, 9, 'roztahuje', 'jtfQJJJ, 2- Sam' H 19 b^úÚľlb' 'obrátili se nalevo'. Tento Lvar má formu hip'Il; je pi"ôí. Čtyřradikální podobu mají i tvary pilpěl, zdvojeni dvojradik. útvaru: y£>y5i>, 'měl zalíbení', (žalm 94, 19 aj.), pas. ypŕyiý (Izai. 66, 12), reílex. pBtopfttffl 29" '•>)> °d původního WfW> *)3íB2ti 'cvrlikal' (Izai. ÍÓ| 14) od řpjj; bibi JĽ pilpěl od bbi, 'vaiiľ, hitp. bibinn- od Sis. 'mčhľ, jo piľpeí b^b?. topí. Ssbs'1' 'vydržel', paš. 'jS^g (I. Král. 20,27). Časovaní všech těchto tvarů je totožno l časováním tvarů pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl. 150 § 81. Slovesa příbuzná původem a významem I. Málo sloves má doloženo všechny konjugace (kmeny). a) Někdy od některého slovesa je doložen určitý kmen a pro jiné kmeny se užívá slovesa jiného; kořen fjľVtf ma Ícn 9*1 a inipf. nip. a odvozeninu 'pití' (Kaz. 10, 17), ale jinak slovesné tvary od fttftf, které však nemá qal, nýbrž bij). "j3p*n, pu. impf. nptý* a nip'. njjt^J, b) Často se setkáváme se zjevem, že některá slovesa mají 2 silné stejné radikály a liší se ve třetím slabém, při čemž bud a) mají význam shodný: a fifJJ, 'opovrhoval'; ^2£j a pjf, 'zářil, kvetl', nebo /?) význam podobný: "HJf 'spoutal' (arab. sarra), W 'je úzký', "fijf 'uzavřití, oblehnouti' (jiného původu je 'úločiľ, arab. (lana). c) u některých takových sloves se tvary navzájem doplňují: j^p 'bál se' (peří. od ~\$, I. /.), y)y>, imperf., 'bojí se' (od "flj, II. w). ČÁSTICE § 82. Vyjádření spony slovy jmen. nebo příslov. původu 1. Spona jetí se vyjadřuje částicemi jmen. nebo příslov. původu, které vyznačují existence nebo neexistenci v různém slupni. Je-li podmětem vély jméno, kladou se v st. conslructu, je-li podmčtem zájmeno, připojují se k nim sullixy. Jsou to slova: 1. -ty 'jesť, 2-\S'. iTK 'kde (jest)', 3. i^, 'dosti (jest)', 4- njfl 'We, (tu jest)', 5. -fjjff 'ještě (jest)', 6. I^X. pij 'není'. 151 1. tý> znamená 'jest, byl, bude', i v množném čísle. Se suffixy zní: M* (Soud. 6, 36) 'jsi'; ^p* (Deuter. 29, 14) 'jesť, Q^p*, (Gen. 24; 49) 'jste' (muž.). Přichází ve vazbě. ^p$ 'jsou takoví, kteří': CípX *\p$ íft (Nehem. 5, 2) 'a byli takoví, kteří říkali'. p* s dativem znamená 'míti': {yi 'jest mně' ■=> mám, Gen. 43, 7; 44, 20; 'fc-fc** 1^fH?| 'cokoliv měl' (Gen. 39, 5); npj-, tylfr 'jest mně naděje' = 'mám naději' (RuLh 1, 12). Po tázací částicí H 'zdaž'?': "íbarrbx ^b"13nS tfA-l 'Zdai máš co mluviti ke králi?' (2. Kr.4,13); ' ~: "": 2. "ix> st- con. "i^ spojuje se rovněž se suflixy: ?]2*H "M* jsi''' (Gen. 3, 9); <]»£ 'kde je on?' (Exod. 2, 20); Q»x "kde jsou oni?' (Izai. 19, 12). 3. vrj, «j (st. cons.): *»«| 'dosti jest li' (Přísl. 25, 16), rj»^ 'dosti je jim' (Exod. 36, 7). 4- run srv. § 87. 5- 7W- 'dosud jsem' (Josue 14, 11); í|«py 'dosud jsi' (Gen. 46,30);' nrjw 'dt,s» 'poznati'. Primárni příslovce nemají žádných přípon ani předpon. K nim patří na př. tg Tehdy' 1TK 'zajisté' •>X 'kde?' "'"xp 'odkud?' n 'zdaž?' (= *min 'ajin) 'ne' C{y 'tam' TV 'ještě' (§ 82, 5) *| 'l.ak' PIB 'zdc' na 'li,lť "IľjX 'vzadu' 2. Podstatná jména s předložkami původem jsou: lib 'zvlášť, sám' (§ 84, ('., 7) fl^jjp 'zvnitřku', 1X122 'velmi' príp 'zevně' 1*1X3 'pospolu' R pod. . 'židovsky'), zájmena C*TJ 'zde- nyní'), číslovky C"WHWť1 'nejprve') a absolut. iníiaitivy hlavně z kmene kausativního (n3°]*7 'mnoho'). 4. Tázací částici je J-j 'zda', které má před orálními souhláskami hatěp, před š"wa jednoduchým a Jaryngály patnh, před laryngálem, jenž má qánues, s°gol: "^bSTí 'zdaž vytáhneme?' (1. Kr. 22, 15); "7X íjab r.»5Í>ri 'zdali pak sis všiml?' (Job 2, 3); BfttHVT 'zdaž znáte?''(Gen. 29, 5); n^xn 'zdaž půjdu?' (Exod. 2,' 7); "vjixit 'zdaž já?' (Job 21, 4). § 84. Předložky 1. Předložky jsou v hebr. dvojího druhu: 1. o jedné souhlásce, spojené s následujícím slovem a s nim psané dohromady a 2. o více souhláskách, samostatně stojící před svým jménem a odděleně psané. 2. K prvni skupině patří: 3 'v, při, s,' b 'k', 3 'jako, podle'; místo redukované samohlásky je plná před jiným š'°wá: tggfo 'v mém jménu'; nTTpS (*liiliľiilä), 'Judovi'; 1IJ33 'Íako ovoce'; a odpovídající plný vokál před hátěpěm: »«|X3 'Jakl) 'ĽV', 713X7 'k jídlu', >jy3 'v bídě'. Stojí-li mezi nimi a jménem člen, přejímají členovou samohlásku a n členu se vysouvá: D*pt#3 'v nebi'; 'nemoci' (dat.); f "1X31 'a v zemi'. Po částici 3 člen někdy zůstává, jako v DTH3 'J"ko dnešního dne'. Následuje-li po neodlučitelné předložce jednoslabičné slovo nebo prízvučná slabika, dlouží se samohláska předložky: flnfft 154 'k zrození', ItlijS 'Pro věčnost'; před jednoslabičnými zájmeny: «7*3 'v tom'; OflS 'v mcll'> DH3 'íako oni' a Pod- Před zájmenem n O podléhají samohlásky předložek různým změnám: H133 'v ccm' (v I'1'estávee n!23); "1133 'Jak veliký, kolik, kolikrát' (Zach. 2, 6; Gen. 47, 8; žalm 78, 40). "BT* 'k čemu, proč?' Přizvuk je na první slabice, ale před laryn-gály je přizvuk na konci a zdvojení se ruší: HD7. 3. K významu předložky 3: 1. značí nástroj (čes. 's'): E2£>3 'holí'; 2. prostředek: fiX"Í»3 'skrzc zrcadla' = 'ze zrcadel', Exod. 38, 8; 3. osobu, při níž' se přisahá: ffltf} )b V^Vt) "lbX7 '• KrAl. 2, 8 'a přisahal jsem mu při Hospodinu řka'; 4. osobu, skrz níž se něco dělá: QH3 H35* Exod. 1. 14 'pracovali skrze nč' — 'přidržovali je k práci'. 5. osobu, k vůli níž se něco dělá: 7 m 3 n'ÍB> 3*3Í*> f13S"K 'budu ti sloužiti sedm let za Kachel' "(Gen. 29, 18")." 6. cenu: Yvi>X Clpň'73 S]D3 P7X3 *B2 P]Sx DT^TIJíT 'každé místo, na němž je 100Ô vinných rév za 1000 stříbrných' (Izai. 7, 23); 7. čas: gWfíjtí} my "!j7isn 'v roce smrti krále Uziáše' (Izai. 6, 1); 8. místo: hrO "13ÍÓ3 'v poušti sinajské' Nimi. 1, l; 9. doprovod, s: Qy3 "133 's mnohým lidem' (Xum. 20, 20). 4. b opisuje dativ; zdůrazňuje zřetel: s>'' (Gen. 12, 1); vyjadřuje původce: yfyj "IĎTO 'pisoň Davidova'; směr: niíisb 'k východu slunce'; čas': "1&37 'v Jitře', (žalm 30, G); okolnost: nJ337 'v jistotě', (Lev. 257 18); jej též před infinitivem, na př! flltWAi "ibxS atd. K opisování genilivu srv. § 41, 3. 4, dativu srv. § 41, 8. S osobními zájmeny přívěsnými tvoří dativy osobních zájmen, srv. § 84, 7, 3. 155 5. Samostatné předložky: !■ in« 'po. za' [Siaon inS* 'po potopě', (Gen. 9, 28.)] 2. **jni(| 'po, za' (sc sufíixy Gen. 32, 19, Lev. 26, 33.) 3. Sk 'k, na (směrem)', obyčejně s maqqěp: nnX BJpQ-^x ['na jedno místo' (Gen. 1, 9.)] 4. riX '»': DTi^NuTlN Vtífí "ífôlfl 'a putoval Enoch s Bohem' (Gen. 5, 22 a24.) " " 5- bblZ 'Pro, k vůli' (se suít. "J^5| *pQ} nfíTl) '• aC žije (bude žiti) duše má (= já) pro tebe5 (Gen. 12, 13.) B. 'mezi': tmtg pj TTttfa 'a jako památka mezi oěima tvýma' (Exod. 1S, 9). 7- "W2. "1^2 'p™, kolem, skrze, při*: n»irn 1^2 'přes zed (nebo skrze otvor ve zdi)', (2. Sam. 20, 21.) r^riPI TJ?2 'oknem' (Gen. 26, 8.) x- FQ% \ni?1T. 'kromě': 3^3 MlblT 'kromě Kaleba' (Dcuter. 1, 36.) 9. B£ 'pro, k vůli', IT^náyin"1!'! fy11 'pro všechny tvé odporné ěiny' (Ezech. 5, 9); ňfi 'wj k'vuli čemu' (Aggeus 1, 9). ]Vgb "P«», k vůli', D^^^n D^Cn fyob 'Pro padesát spravedlivých' (Gen. 18, 24). 11. »67, (od Otta), 'podle', 173x 'CJ HhK 'každý podle jídia svého' (každý takové množství, které mu staěi k nasyceni, Exod. 16, 21). Pan s£? 'podle (stavu, počtu atd.) dětí' (Gen. 47, 12). ]2- >2Sib 'před' (od qs;b obličej, tvář), fflJT iJB^ 'před Hospodinem' (Gen. 18, 22)! tfflQ vjpj^ 'před s'vou's'inrli' (Gen. >27, 10.) Také značí 'přeď (se suň". Num. 12, 14. Dcuter. 7, 24 a j.) " 18. nN1Í37 'proti, vstříc' (Gen. 15, 10; 46, 29.) 14. SlO, bfo 'naproti, před, k', psy SlO rp1|11 'a přiblížíš se (takže budeš) naproti synům Amrňonovým' (Dcuter. 2, 19.) 15. S pnp 'VI1ě': "py^ pflD VtTfJ?] '■ zanechali ho vně města' (Gen. 19, 16.) 16. 713 z, Dyri~|D 'z Idu' (Exod. 16, 27); nn 111330 'z dcer hethit-ských' (Gen. 27, 46.); než: #3/10 Cplfio' 'sladší než med' (žalm 19, 11); 'skrze, pro': bl2ah >!20 'skrze vody potopy, vodami potopy' (Gen. 9, 11.) Před laryngály je bud p nebo p. 17. ^jj 'před': ij^nX fl33 'před našimi bratrími' (Gen. 31, 32.) •proti' (Nebem."3, 870 'naproti' (Exod. 19, 2, 1. Kr. 21, 10.) 18. n?3 'naproti', Exod. 14, 2, n?3 Exod. 26, 35. 19. 3133 s následujícím 7 'kolem, vůkol' (Num. 1, 50.); 313SP 'od, I blízkosti pryč':; nip~]2&Ľb 3*300 'odstupte od obydlí QSrahova' (Num. 16, 24.) 20. fy 'až k', onp"1» 'až k Sodomě' (Gen. 13, 12.) fljřj Otľl IV 'až do tohoto dne' (Gen. 26, 33.) 21. bv 'nad, na, u, při' (Gen. 21, 13. 1. Sam. 4, 20. 2. Sam. 1, 9.) 'k' (navice) (Gen. 28, 9), 'podle' (Gen. 48, 6.) 22. By V (Gen. 13, 1.) 23- finr. 'poď, DiptPn"1^ nrtr 'Pod celým nebem' (Gen. 7, 19.) Srv."| 84, 6, 11. ' 24. 'll> vedle', se sulT. i^JfK *u nlne' (Gen. 39, 15.) Uvedené předložky mají ovšem mnoho specielních odstínů významových, o nichž podávají poučení slovníky. Pozn. Z uvedených předložek jsou složené č. 5, 7 ('?), 10, 11, 12, 13, 15. Jsou ještě jiné složené, na př. nS'o. UVO 'oA' (z miríěl, minim), ijb ^o'^k 'zpředu' a mn. j. 157 6. Osobní zájmena přívěsná po předložkách a částicích. Suffixy se připojují také k nčkterým předložkám a částicím. 1. ke g 'jako' (k rozšiř, tvaru 1133), 2. 7a 'od', 3. 3 'v', 4. 's', 5. fílfV, 6. riKIpb 'vstříc', 7. "j^ 'oddělcně',! sám', 8. '•pp1? 'přeď, 9. bv 'na', ÍÓ. ^ 'k*, 11. fljjg 'poď, 12. ^ř]* >»' (Časově), 13. 'až' k, až do', 14. 3135 'kolem', 15. 713 'mezi'. Jejich tvary se sufíixy jsou tyto: 1- ■0102: íptsj; (rji»s); wimí mas; nos; (pa)! nnr. anp; Jfta rrjřj* v 2- p'- ^-'caios. v 3. Pi.' hriiéi. '' 2- ^ab; rep; -riep; i:pp; niap; uaa; opa; pa; ona. na,"a; jna> fna- nria. 2. oá. muž. v p. ^jsa. S. "p^fJS (v p. -3); «93; 13; a3; ^3; 033; .33; 33, Qrn, narp; jrta. jpď. n:ns. v 2! os.'sg. mni. i nsa'. stejně "V ^ 'mně'; *h 'tobě' (m.) (■••* Gen. 27, 37), ^ 'tobě'(ž., též pro muž. rod v pause, Gen. 4,C); ^ 'jemu', a1? 'jí'; IjS 'nám'; Dpi? 'vám' (m.), p>? 'vám' (ž.); (,1aňŠ)''J'm, (m.), »A (Hín?) 'jim' (*.)• ' 4. \ay; ?jay (v P. ^py); r^v- íay; nay; uasN CDay; par □ripy; v iľ sg. je'i npy. v á. pi.'m. caV. ' 5- *W! 1?* (v p- wiK): •sfr«; lŇjt; rmx; QWt* pPXi ĎflX; 7AR Ú složené předložky nxp 'od': ipj^Q, 6- *j>rjj3^; trřttrjřJ1?: ^rxipb; inxnpS; nnxipb; wixipb; cpnxipS; }%ttťif»; crixSpb; HÍiňjíV '' 7- ^p1?; ipjjA; Yfifji nAivrw vpfíhi wtó m& «■ hpppjj; -yje1?; mab; wjb1?: dwb7í p"JBb; 158 9. ty ifa; yby: tty; rrtyi Vítyi o^ty p^y; dít1??; 10- T,^,; ^ rt* U^*5P^H' D!J^W n-Wfl'; íffinri; ^rnii; vp/ip,; -"rinn; wnp,; Dpvrnri; p^rnr,; Dn^rrp,; ^rjr.'v 3.'os.'ni. m. i brnn 12. nns; ^"inx; "rjnnx; virix; nnnx; ijnrjx; opnnx; pnnx; annnK; '|nnnK.' 13. YVÍ' vny; 'nny; Dpny; p""iy; onny; 14. ppp; tpya^i "PPp; "ppp; ílppp atd- nebo na rozšířený tvar srn : '^lippó^riinpp iiť(1- 15. Tjyp; ^rp; wa; aap; ^Ji cp*:p; psJp; orp:p; Ah** : Předložky 8.—14. se spojuji se sufíixy plurálnich tvarů. Jip přijímá suflixy, označující jednotné číslo, na tvar 7^3, plur. sufíixy na tvary ^13, IJ13 (v 3. ós. pl. m. též Q/fl^J, 3- os' P1- ž-Jíliyj)' — Tyto předložky jsou bud pův. skutečné plurály (č. 8, 11, l'i, 14, (15)) nebo jejich kmen končil na -aj ('Haj, 'alaj, 'adaj),. které se mění stejně jako aj v plur. suli. podstat, jmen. 7. Od předložky flX V jest lišili částici p*| (-pX). která se klade před determin. akusativ. Ji se tvoří též po připojeni sufíixů akusntivy osobních zájmen: if|1X 'mne', 'tebe' (m., v p. TJ/IX). ?nlX 'tebe' (ž.), VflX 'ÍĽľ. nWX *Ji'! UfrtK 'nás', DpP,K •vás' (m.)| prix 'vás' (ž.), BíflH a 0, samostatně v Num. 24, 23, ve významu 'běda' v Num. 21, 2!).) *ŮH 'bida', citoslovečně 'běda' (1'řísl. 23, 29.) ŕinX 'ac,,> běda' (.los. 7, 7. Soude. 6, 22 a j.) 160 nx 'ach, bčda' (Ezcch. 6, 11 a 21, 20). IX 'běda' (Kaz. 10, 1G; 4, 10.) 1«Í 'běda' (Amos 5, 16). 'běda' (s významem subslantivním, Ezech. 2, 10). •ľJH 'běda' (Izai 1, 4), též vybízecí (Zachar. 2, 10). j!Jfl 'ach' (Ezcch. 30, 2). n»1X 'ach, běda' (s dat., žalm 120, 5.) tyji* 'běda' (Job 10, 15. Mich. 7, 1.) Xn 'ble, ejhle' (Gen. 44, 23, Ezech. 16, 43). ľh'bň "nebudil tak, pryč s tímľ (1. Sam. 20, 2.) ftxrl 'hejsaľ (Izai. 47, 16; Ezcch. 25, 3.) XÍX 'prosiml* (Gen. 50, 17. Nebem. 1, 5; též |-j>X 2. Král. 20,3.) 13 'prosím!' (Gen. 43, 20; 44, 18; Soude. 6, 13; 1. Sam. 1, 26 a j.) |I3X 'budiž tak, staň sel' (1. Král. 1, 36; Num. 5, 22; Deuter. 27, 15.) XJ 'prosím, nuže'; postponuje se: XJ-^pt^H 'dej mi, prosím, píli!' (Soude. 4, 19.) ÍJJp ip 'též' (Deut. 28, 67). njrj. jn "Mel" ((km. 3,22; 12,19 a j.) Spojuje se se suffixy: -jj^, 13*1 atd. 2. Slovesného původu jsou asi tato citoslovce: 'pst! ticho! je vlastně imperat. pi. kořene flDf! (Hab. 2, 20, Sofon. 1, 7 a j.) K tomu je plur. flpj-| (Nebem. 8, 11.) "nDH 'nuže', imper. slovesa 3;-p 'dal', rozšířený přilvorkem Žen. rod 13^ (Ruth 3, 15), mn! č. !]3n (2. Sam. 16, 20.) --jĎ^ 'nuže', imper. od (§ 75, 9) s přítvorkem "|_ (Gen. 31, 44), mň. č. (Gen. 37, 20.)' 3. Příklady: Dt^SjS '•IX 'běda jejich duši' (Izai. 3, 9.) "ľjx 'bčda námi' VfeU íp^j" «||( 'komu běda, komu bídaV (Přisl. 11 Mluvnice hebrejštiny 161 23, 29). ovb nn.N 'běda tomu dni!' (Joel 1, 15). p« 1jS"'tf IJS'piStý 'běj> ns* ain-nnaN *fít# ůyw&hs bv npaS 'nad každou bránu jejich dám meě hrozící; běda, připraven jest jako blesk, naostřen je k zabijeníľ (Ezecb. 21, 20.) ■nj3 ^riK"D» \WJ1É> ^ řlJW 'běda mně, že přebývám v Mešech, bydlím v stanech qedarských' (Žalm 120, 5.) - - bril"*? •'lýnpp-bx nS*n Tf-ltSK 'protože slovo tvé (bylo) bejsal k mé svatyni, když byla znesvěcena' (Ezcch. 25, 3.) — V 1. Sam. 20, 2: Jflfcjj ^ fi^n h 1»KVI P™vil mu: Ne-budiž tak, nezemřeš.' — Ď Kli'1 lílJl řeka (byla) vycházející z Edenu', (Gen. 2, 10) je vypravováni děje minulého, ve větě bi2 TT 'ruka jeho (bude) proti všem'(Gen. 16, 12) je doplniti sloveso v budoucím ěasc, neboř, jde o předpověd. 4. Osobní zájmeno slouží též jako spona: IWJW IHSÍl rflE Wfí 'a čtvrtá řeka (je) on, (totiž) Eufrat' (Gen. 2, 14). 5. Nominálni věta začíná obyčejně podmětem. Má-li býti přísudkové jméno zdůrazněno, stojí ono na prvním místě: říJMI i£y 'prach (jsi) ty,' (Gen. 3, 19). Je-li přísudko-vým jménem adjektivum, stojí obyčejně před podmětem: WJfl Hin* Dimi 'milostivý a milosrdný (je) Hospodin' (žalm 111,4). 163 Příklady: rfílb)fí rVj>K 'toto (jsou) rody' (Gen. 2, 4.) dj Cpn '• W> (Jest) moudrý' (Izai. 31, 2). £>>>xn rtflN 'ty (jsi) tcň muž' (2. Sam. 12, 7.) Q}1"* Q^fl fipn 'Jed draků (jest) vino jejich' (Deuter. 32, 33). in'Vx 'ttSx i7Vt' ITX 'k(lc (Jest) Hospodin, Bůh Eliášův?' (2. Král. 2, 14). rpn^bx vjíy 'oči Hospodinovy (jsou obráceny) k spravedlivým' (žalm 34, 1(5.) fWW ,"1E>31 'kost má a tělo mé (jsi) ty' (Gen. 29, 14). tyttf nt-i73 non^D 'všichni lito (byli) mužové bojovníci' (Soude. 20, 17). IľlX "ItPX-''? ''V IpíHl u silnu budou ruce všech, kteří (jsou) s tebou'"(2. Sam: l«"il.) 2\ů *? TTVlfy tíVSlS) S^IS W»] SxiS'''"*?^ IIDn C*7'!S?S~,3 '■ zanotovali střídavě chválu hymnem a díkůčinčními Hospodinu, že (jest) dobrý, že věčně [(trvá) jeho milosrdenství nad Israelem' (Esdr. 3, 11.). § 88. Vč-ty verbální 1. Ve větách verbálních je podmětem podstatné jméno, přísudkem určitý tvar slovesný. Místo podst. jména může býti i zájmeno, obsažené v slovesném tvaru. Na prvním místč ve větě je zpravidla sloveso: fUnc f*pwl a Prol)ullil se farao' (Gen. 41, 7.) Je-li na podmětu důraz, může býti i na prvním místě, před slovesem: *JX*$n tynôH 'ten had (o němž je zmínka v 3, 1) mne oklamal' (Gen. 3, 13). 2. Takováto verbální věta může býti rozšířena předmětem nebo příslovečným určením ucho obojím: ypinViX CTtSx ÍM?*} 'a učinil Hospodin oblohu' (Gen. 1, 7.). Pii důrazu stoji na počátku jiná část věty než sloveso: ijiy ^1 "^firrJIX 'krále viděly mé oči.' 3. Slovesný tvar s wáw conseeutivem skoro vždy stoji na počátku věty. Záporná částice je před svým slovesem: Tjy-j ptjJjSf TánfTxS 'nepožádáš ženy bližního svého' (Exod. 20, 17). Jinak stojí záporka před slovem, jež popírá: JnXfbs bvSi T\TC tib 'nc Hospodin učinil všechno toto' (t. j. někdo jiný to učinil) (Deuter. 32, 27.) 4. Často je vytčen větný člen na počátku věty a opakuje se ve větě suffixem: D3FD3 1tí*£0 ÍTp^H D3t# 'Sichcm, syn můj — přilnula duše jeho k vaší dceři' (Gen. 34, 8) = duše mého syna Sichema... Zde je vytčený člen logicky ve větě neshodným přívlastkem v genitivu. Jindy je vytčen předmět: QDIJjb DDPOIX iinX D^SsX D'HT 'vaše orná půda před vámi — cizinci požívají ji' = ciz. požívají vaši ornou půdu (Izai. 1, 7). 5. Slovosled ve verbální větě je obyčně: sloveso-podmět-přcdmět: yp1íl"rlX Cribx tyV") 'a učinil Bůh oblohu' (Gen. 1, 7). Ale důležitost příslušné části věty vede zhusta k tomu, že se ona část klade na počátek. Tak bývá též pořádek slovcso-předmčt-podmět na př. tJ3in D^J nSst^ 'děti zbavoval ženy meč tvůj' (1. Sam. 15, 33); podmět-předmět-sloveso: pjpi ip'pBp ÍTirP 'Hospodin mou modlitbu přijímá' (žalm 6, 10); předmět-slo-ve.so-podmčt: Q*TON 3HX inX JeJ miloval otec jejich' (Gen. 37,4); přcdmět-podmět-sloveso : JHX *0X W&ÍT^S 'nebot viny své já znám' (žalm 51, 5). Pozn. Slovesa, která maji u sebe předmět v akkusa-tivě, jsou jmenovitě tato: slovesa, značící pobyt nebo pohyb (3E^ 'bydlil', "Tj^n leľ, K13 'přijiti', N2f 'vyšel,' nSy 'vystupoval', 'sestupoval'), oblékání a zdobení (IJJe'j 'oblékal', nt£y 'pokrýval', "ufl 'opásal se', "my 'korunoval'), plnost a nedostatek (xSa byl pi11'- 1BH měl nedostatek'). Dvojí akku-sativ maji'slovcsa v hip'il: ÍBflTfllJ QJ Wftbti "TIX HXTl fífi) 'a hle, dal mně (akk.) Bůh viděli též tvé potomstvo' (Gen. 48, 11); dále u sloves stavění, tvoření E~Xn"P,X • • • iTIiV "Wl 'a stvořil Hospodin... člověka z prachu (akk.)' (Gen. 2, 7); "JE*') PI3Í0 D'OEXnVIX vybudoval kameny (v) oltář', (1. Král. i 8, 32)'. Akkúsativ 'vztahu: Epy >;c>E>r. np,Xl ttfNl Mflt* MV1 'on bude tebe potírati hlavu (= tobě p. h.) a ty budeš potírati jej patu' (= jemu p.) (Gen. 3, 15). 165 § 89. Pravidla shody 1. Jestliže jde podmět před přísiidkem, shoduji se v čísle: "?X-"I133 D'IBDD D^tttiTj 'nebesa vypravují slávu boží' (žalm 19, 2). — Je-li sloveso na počátku věty, je sice také shoda mezi podmělem a přísudkem: EiTJtP' *yy njflpBľll Cn DSTV >3 1JT1 'a otevřeny byly oči obou a poznali, že jsou nazí' (Gen. 3, 7), ale nemusí vždy býti. Sloveso muže hýli v sing. muž. rodu, i když následuje podmět v plur. žen. rodu: ŕnfcO TI* 'al- is\ 'ať se boJi (Plur-) před Hospodinem celá země' (žalm 33, 8); méně často maji kolektiva sloveso v singuláru, na př.... c^njiTns: .cys. rrirp nity) Sni^'o yyvp np»i cyn-rix •ok'jv a p°sh>i n<*podin nand" hady... a štípali lid a mřel lid hojný z Izraele' (Num. 21, 6). Někdy je předcházející pfisudek v sing., následující v plur.: iSSNfVI DÍTl yiSlý'l a slyšel (to) lid a měli žalost' (Ľxod. 33, 4). Jména, která mají plur. tvar, ale sing. význam, mají u sebe sing.: "jfl|( Bp*fl "Onx '• vzal Pan Josefův jej (= Jo- seía)' (Gen. 39, 20; D'OnŇ značí pán, pán domu). Podobně u Ds"?y3 majitel, pán vl. panstvo fljyp vSy3"DÍ1 '" |!,,CĽ ic,1° majitel nechť zemře' (Exod. 21, 29). Jméno boží DTjbx nla u sebe singulár, na př. QiJ-jbx X13 ľľ*2>X13 'na počátku stvořil Jlúh", (Gen. 1, 1), ale někdy V plurál, na př. pffem} cn^S IQX'I Q"1X 'a řekl Bfth: Učiňme člověka.' (Gen. 1, 26). 5. U j m e n zemi a národů stává často sloveso v sing. žen. rodu: DTiCO ľnľiX 'J yiŕl Dien 'zdaž dosud nevíš, že upadl v záhubu'Egypt'?' (Exoď.'io, 7), injg 3p*n DTi'n nyi is~p vito*. 'pozdvihnou (hlas) poušť a niěsla jeji, dvorce, (v nichž) bydlí Qedať (Izai. 42, 11). 6. Množné ěislo osob, které označuje jen čásl celku nebo jednotlivce, spojuje se někdy se singulárem slovesa: fifífti JlltJ ľľhhílti 'a znesvětitelé jeji (= sobol}') smrtí zemrou' (Exod. 31, 14). Plurály, značící zvířata, útly těla nebo abstraktní pojmy, mají přísudek často v sing. žen. rodu, na př. flfift a °® Jc"° slály' (= byly nepohyblivé, slepé) (1. Sam. 4,'l5)*; jiyfl rí"]P fflDjl? 'zvířata polní prahnou (po pití)' (Jocl 1, 20); "pbfl 'Tlipmy ľ113p>n0 ^3'"1'33 až dokud budou přebývali v nitru tvém myšlenky tvého násilnictví?' (Jerem. 4, 14). 167 § 90. Podmět 1. Podmětcin v hebr. je podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájniennč podmety, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmět („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 16, 14: xijľJ ]2~bp "1n3 IřoS 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: "^blpb !t£>p3* rTTOJ 'ať hledají králi dívky.' c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: laXíl nj K^Sirrbx 'takto budou říkali (dosl. budeš říkali) proroku.' d) pasšivem: -jIIT D#3 XIpS SlTT! TK tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 20), (SíTin 0(1 bbľl-'otevřel, uvolnil', hip. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobní ('to', 'ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); ^jb mP! ľVäb 'Proc se rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této frasi slovo Bjgt, hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -jxp 1)lb lltfll 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 6). c) participiem: Q^J »np btt\ 1N13D"W1 tfptf-mTSD *3 rrfíiq rtfí$n n?^ tijn itóe Dipb-bsni "neboť óď'východu slunce až k západu jeho Veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od "|pp), (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, lí). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici flx: líyy v131~fiN np^nS 1)1*1 byla zvěstována Rebece slova Esau-ovä' (Gen. 27, 42); flRtil pXrtTlR fJtf 'ať je dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami k »p nebo 3: fflfp 1/W»1 'dal se od něho (= jím) prosili Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); ^13131 *Í2I2 T& "ltwbs niS^-XSl 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9," 11); UM D^K3 D1N1 Dl Ttftjjh '(kdokoli by byl) prolévající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolita' (Gen. 9, 6). Tvary "fo> igp, El R 3 Ísou skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instrumentál v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí flx, která se klade na počátek věty a má asi význam čes. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: ^ rilBS D1pp-P,i0 *Np3 Dlpp-ÍIK 'to (je) místo mého trůnu a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezcch. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. "pppfTX1? 'nepršelo' (Amos 4, 7), •flX 'rozednívá se' (1. Sam. 29, 10), ffWtM 'je bouřka' (žalm 50, 3), ^p^rť1 tmi se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázací význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacich částic, jako jsou: 1. 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), připadne i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tři lat. částic ne, 169 § 90. Podmět 1. Podmfttem v hebr. jc podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podsLatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmenné podmety, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmět („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 10, 14: j>(-]j5 'JZ'bv ♦fjtl TJ5 "1N3 "1N31? 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: ibfib Ití^SO* PfíVi "a£ hledají králi dívky." c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: *iaŇŕl ľ73 N^Jirrbií tiktO budou říkati (dosl. budeš řikati) proroku.' d) passivem: ffjTt) UÚl KIpS btjfí ÍN 'tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 20), (bfíTl °d bbľl-'otevřel, uvolnil', hif>. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobni (To','ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: "flW 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); n"tn ntS"? 'Proc sc rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, C, vynecháno je v této írasi slovo PjS. hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -jxp "IVlS "Iľifll 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 0). c) participiem: ^153 IJlpJ b)l) lXl2p"iyi ^apmnitQQ »3 řrjfnp nnopi *pti>S sta ippp cípb-bpsi 'nebol "ód' východu slunce až k západu jeho veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od *"|tpp). (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, li). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici i&P "121mľ\ii np3lS li") byla zvěstována Rebece slova Esau-ovň' (Gen. 27, 42)1 '^"l^vb nkttj pK**PJrii< JJV '«* íe dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami b> fa nebo 3: jTjn"1 )b Wl dal se od něho (= jím) prosili Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); SlSan ,I30 "IlJ*' 1ty3"b2 Jn3")"tí'51 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy* (Gen. 9, 11); lai Ď1ft3 DIKľ! D "I "C5ý fjBtt^ '(kdokoli by byl) prolévajíci krev člověka, člověkem krev jeho bude prolila' (Gen. 9, 6). Tvary )b> "fi&< D"1K3 Ísml skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako Instrumenta! v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí jj-|X> která se klade na počátek věty a má asi význam čes. "to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: <í}f] ^1c3 Clpa-ntO "Ht)3 Clpp-riX 'to (je) místo mého trůnu á to (je.) místo chodidel mých nohou' (Ezech. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. TpprrX'? 'nepršelo' (Amos 4, 7), •ftH 'rozednívá se" (1. Sam. 29, 10), ftWtM 'Jc bouřka' (žalm 50, 3), Wflfi 'tmí se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázaci význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. n 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpovčd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), případně i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 num, nosne. V posledním významu bývá často částice xbn (Gen. 4, 7; 20, 5; Job 1, 10 a j.) 2. QM stává často před nepřímými otázkami (Pis. 7, 13; 2. Kr. 1, 2). Také ř! stojí před nepř. otázkou. 2. Dvojčlenné otázky (rozlučovaci) mají v 1. části *t, v druhé DM nebo IN (lat. utrnm-an): U^^fQM nf!« Vhfí 'zďôž s námi (jsi) ty či s nepřáteli našimi?' (jósuo 5, 13). Místo JJN v druhé části je též nxi (Job 21, 0), v první části místo y může býti též S]S'ri C'"!) 31, 17.) ix shledává se u Kaz. 2, 19 a Joba 1C, 3. Příklady: táz. věta bez částice: fljWf ij^ m ffptf 'ty jgj ten syn můj Esau?' (Gen. 27, 24). S částicí ,-j': HliŤ lOX'l S1»K piyby Tjpb flDá>ri ítS^n-^N 'a pravil Hospodin k satanovi: Zdaž jsi přihlédl k mému služebníku Jobovi'?' (Job 1, 8); H3JX VTN lOtýn 'zdal hlídačem bratra svého (jsem) já?' (Gen. 4, 9); i^x "OflR^pn 'zdaž jsi mne nalezl, nepříteli můj?' (1. Král. 2i, 20)1 S částicí tftw: xp *riřt|t ^"IDN KTI K"^ 'zdaž on mně neřekl: Sestra má (je) ona?' (Gen. 20, 5.) Nepř*. otázka s qx: rrj ^np nrjriKTSM • ■ • aiaj -wss nshi ttS 'jdftte, vyptávejte se u Hn'al-Zebuba,... zdaž se uzdravím že své nemoci' (2. Král. 1, 2); s jj: ^ bpa irpri Apq nixib inxp n:?n-nx np^jíli '!> vyslal (Noe) holubici od sebe, aby se dozvěděl fini. cons. od ,-fXI viděl), zdaž opadly vody s povrchu země' (Gen. 8, 8). Dvojčlenné otázky: iyfi, ^ VHtT, D^tóttJ fllíTVOtt* n^íúK \p',3 dki BS^a riiH nriNnri íňkn «y*f» to, suŕä, a pozorujte, všichni obyvatelé země,'zdaž to bylo ve vašich dnech či ve dnech vašich otců' (Joel 1, 2); QK1 0130*' S2£irp K;iíí> MjQ y^^lfl VS? pplí 'zdaž ten, kdo nenávidí právo, bude panovali, ■či vysoce spravedlivého prohlásíš za zlého?' (Job 34, 17); iq) IX fíJTTJ Cpnri S^TV1 8 kdo ví, zda bude moudrý či pošc- 170 tiiec?' (Kaz. 2, i9); njjřfl »j mp^joí-ne ix nivm'-)1? f*j!jr| 'zdaž (bude) konec slovům do větru či co tě podněcuje, že (tak) odpovídáš?' (Job 10, 3). § 92. Věty jistící Obsahuji souhlas, přitakáni, potvrzení. V nominální větě bývá E>» (§ 78): ClpS3 ni.T' ty Í3K 'zajisté bytí Hospodina na tomto místě' vpravdě jest H. na tomto místě (Gen. 28, 16.). Pojem „ano" se vyjadřuje v hebrej. příslovcem *J (Exod. 10, 29. Jos. 2, ■ 4. Esdr. 10, 12) nebo se opisuje. V odpovědi se opakuje někdy sloveso tázací věty v příslušné úpravě a znamená ano: inflSppn 'zabil jsi ho?' 'odpnvěd: "'flbpp 'zabil jsem' = ano. V 2. Sam. i2, i9: np nok""] i-jjn npn 'tn ip^i/a PravU Dílvid: Zdaž zemřelo dítě? Á řekli: Zemřelo ( = ano).' § 93. Věty popírací 1. Popírání děje se v nominální větě nejčastěji slovem j^x někdy léž záporkou xS- Status absolutus WjJ přichází po slově, jehož existence se popírá, předchází-li zápor, je status construclus |iX- Částice X1? popfrá s důrazem jeden pojem. 2. V slovesných větách je. záporka xS U indikalivu, ^x u apo-kopátn (jussivu) a kohortativu (energiku.) 3. Popírací význam mají spojky j© s maqqěp, spojená s imperfektem ('aby ne' v účelových a ohavných větách) a ifíbžb s imperfektem a častěji s inlinitivem; dále OBX 'nc vicu' (Amos 6, 10), 'ne' (Izai. 54, 15), ^3 'ne' (žalm 10, 11, přísl. 10, 30 a j.), ^3 'nc' (Gen. 31, 20, Izai Í4, 6, Ozeaš 7, 8 a j.) a a-jp ještě ne' (Gen. 2, 5, Exod. 10, 7). Příklady: "pK"QX ^3^3 '"PT zdaž Jest IIosP°d'n "Prostřed nás či 'není?' (Exod. 17, '7); "&ftb$ Tlff\ TttPn tíh *3 171 npnNrr^X IZyb fit D"IK1 pXrrbtf 'neboť neseslal dešť Hospodin Bůh na zemi a člověka nebylo, aby obdělával zemi' (Gen. 2, 5); pjjg Jtm nX"l p^M 'a nebylo vidoucího a nebylo vědoucího a nebylo probouzejícího se' (= a nikdo to neviděl...) (1. Sam. 26, 12.) — -yp7 ...B\l7fl fX iftyfl TÍS? JW) říji} *JX T» ÍTjn* *JX nj*73 DBK-*s':- WJ! 'J« (j»em) Hospodin a není více kromě mne, není boha (kromě mne),... aby poznali,... že není kromě mne (žádného); já (jsem) Hospodin a není více (jiného)' 0>"7J^3, 'kromě') (Izai, 45, 5—6). r7X"l"73 "nj1? 'nebude se dívali (úž) nikdy' (žalm 10, 11). — q*jp' «»x 'nebylo vody', Exod. 17, 1; -73x *JS^ "lt^X [*3*ŕ*-*pn "nSax titup 'zdaž se stromu, o němž poručil jsem li, abys s něho nejedl, jsi jedl?', Gen. 3, II. — MM 11QX' 'a řekli: Není (tu)' (1. Kr. 18, 10); ^fvs 'není nikdo jako já, není mi roven' (Exod. 9, 14); D1» ""J-px 'není v ni chyby' (Num. 19, 2); -|3^ ... 'nic' (Exod. 5, 11); • • • fX 'vůbec nic' (Soude. 18, Í0). Důrazný zápor vyjádřen slovem pxp: íp03 pxt? 'vůbec nic neni jako ty, neni ti rovno' (Jerem. 10, 6); q«jx pxp D^fOl 3^*t f XO DTO 'města bez obyvatel a domy bez lidí' (Izai. 6, 11). Zápor, adjektiva: "1Epp pj| 'bezpoěctný', ejpS fX 'bez peněz', fij **X 'Dez síly', Ipn |'X 'nezbadatelný'. § 94. Věty prací 1. Jsou uváděny částicemi ^ 'kéž' (lat. ulinam) a qx stejného významu. 17 se pojí s imperfektem (Gen. 17, 18: "ppp ^X^ISt^'' iS TJ^bS 'kéž by Izmael žil před tebou!'; Job 6, 2: TÍpti* iS "ÍM?? kéž by řaunč byl zvážen můj zármutek!'), s imperativem (Gen. 23, 13: ijyptý »7 'kéž bys mne vyslyšel, vyslyš mne!'), s perfektem (Num. 14, 2: n-rn nanes ix on>'p pxp 'kéž bychom byii zemřeli v zemi egyptské "nebo v této 172 poušti kéž bychom byli zemřeli!'; Num. 20, 3: 17 'kéž bychom byli zemřelil', Izai. 63, 19: p.jnp"x!lŠ 'kež bys roztrhl nebesaľ). cx se spojuje s imperfektem (žalm 68, 14; 81, 9; 95, 7; 139, 19). 2. Slovesný tvar významu pracího se doplní v nominální větě, jako je D.Í7K'. a rab. 'assalämu 'alaika (-kum); v bibli má odchylný význam 'dobře jste na tom, mějte pokoj'. 3. Prací věta má někdy podobu otázky: ''iQp^Q '■srpTi-r, vzpari'*) 'fortffrTp* tftfrbp xii; *Ssn p>'3 'kdo by mne dosadil za soudce v (léto) zemi? A ke mně by přišel každý, kdo má spor a soud a já bych mu zjednal spravedlnost (= kéž by mne někdo dosadil...)' (2. Sam. 15, 4). 4. Pracími větami jsou všechny přísahy a zaklínání. Jsou uvedeny přísahou nebo zaklinači formuli, po ní je spojka qx« v záporu x-rcx s nn lann-fix nfewrcK ?|#dj ta řryinj 'jakože je živ Hospodin a jako že je živa tvá duše (= ty), jestliže učiním věc tuto (= neučiním to').*) (2. Sam. 11, 11). cx znamená pak vůbec jen 'vpravdě', X7"dx 'zajisté ne'. Zaklínací formule jsou: ffffi ^ 'jako že je živ Hospodin', ?[tt?B3 *TJ 'Íako že jsi živ', '"jx" *n 'Jak" že jsem živ'. Po Q|( přichází vlastně podmínečná věta 'jestliže to učiním', hlavni věta vyjadřující, co se má rušiteli přísahy stáli, se vynechává ze strachu (jen někdy se říká zvláštní úsloví pfp> ríDI Cílbx VflfclJ! H2 'tak a,: "ěiní tomu... Bůh a tak ať přidá' '(1. Sam. 3, 17;*20, 13; 2. Sam. 3, 35, smysl podle, llejčla 'ať ho Bůh trestá a opět trestá.') § 95. Věty stavové 1. Slují tak proto, že podávají bližší určení hlavního děje tím, že uvádějí nějakou bližší okolnost, která děj doprovází nebo za níž *) l*odlc Kautzschovy opravy (Gcsenius-Kautzscli str. 404). 173 se děj odehrává nebo stav věcí, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových větách (ar. hal = stav). Připojují se spojkou ). Obsahuji jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominálni stavová věta je na př. ..."irtN tí^N VPl nJpSijt ÍOlih byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Elqana' (1. Sam. 1, 1). 2& trh) r#3 Hpnp D^KSsn >Ä> 1Ň3>1 ElD'iyKJS 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Lot (byl) sedící (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbálni věty lze uvčsti: nln11 ^113 XÍ3 "IIEK'I vbvib típm fí>$t) pn3 nbVn ■pravU: v«tap, požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a míslo velbloudům?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (nim. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, ledy kopulalivně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje = a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz fgn v Gen. 15, 13: "|J2K>1 nr\b tib px3 ~jnr r»w i -ips xnjg yr; ttffih '* pi»vd Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: isHi ^V13 D^iy 'T^SílTl 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména ^ti a ^"11 Jsou neurčitá; i po určitých jménech jc shledáváno toto prosté připojení: ^S"jPJ "nVC rtsř«t 'kde (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...) (Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je 174 někdy sufllxem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž jc věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž stojí před slovesem vztažné věty (Josuc 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem "it^N (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je ncsklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) n^y 33ÍP rtPiti l&ti pN,T 'země, která ty (jsi) ležící na ní' «■ země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) Wfl IJSp-bsN 'Jfly97 *f,n,12ř *-en strom, který poručil jsem tobě nejisti s něho' = ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem £p 'tam': ftbjlti Btý rPi"!""^^ DÍpíSrí 'místo, které byl tam jeho stan' -= místo, na němž byl... (Gen. 13,3). "|E>N následuje i po neurčeném jménu (l)eut. 28, 49). Má-li platnost no-ininativní, není po něm sulTix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě jc ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: DE^flN P]pÍ* 'JN T\ti DP,*]ED"*líÍ'N Já (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' = kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je *\tyti jen nota relationis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné věty je nejlépe uvčsti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: nS N H2J31 ílbv ľh^) nbtiZ VHľl »} 'ncbot budete, jako terebint, vadnoucí na svém listi, a jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — PŕH'ŕiptýJ 11ŤN ^3 1P.D' • 'VEX3 B*n 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích... zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: "l&iib "ípk*! íil^S'by a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43,16). — Toho, jejž: HED) 11j5V")tÍ>N. m >bti HMjill 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probadali, a budou bědovali nad ním' 175 se děj odehrává nebo stav včci, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových včtách (ar. häl = slav). Připojují se spojkou <\. Obsahují jakési příslovečné určení a mohou býli bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."inx K^X *fl*l HJpbx liatí*! 'a byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Ľlqana' (1. Sam. 1, 1). ymy -,Q-p Bpxben ty IXrn Dnp"^tý3, 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Loť (byl) šedicí (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbální věty lze uvésti: flpb jf^ »rfl| ^13 "lOX'l 0^O|S 01(501 fíWJ »fl>ŽB pJKI pnaneVfl 'a pravil: Vstup," požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům'?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou « se zájmenem, tedy kopulalivnč (na př. hledám ho a vidím a on si hraje ■» a vidím no hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz QpiS &Ó v (Jcn. 15, 13: leX^ cnb pxs wpfl rrfli i irp ynri raié '• p»víI Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: tfb Í^U *í0^1iTj 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména a jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: Tlb^rO TlVri H|$J 'kde (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...")'(Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné včtč je někdy suflixem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž slojí před slovesem vztažné věty (Josue 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem "fí&R (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je nesklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) [-pSy 23fe> flJTIiJ "ItŤX pX,? 'zemC. ktcrá *J (M ležící na ní' = země, na které ty ležiš; (Gen. 3, 11) laop'bpN ,fl'?2)'p 'píl^S l'en strom> který poručil jsem tobě nejisti s něho' — ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem 'tam': itbnX C!í* rPrnttfX DlplSH 'místo, které byl tam jeho stan' = místo, na němž byl... (Gen. 13,3). ")5ýX následuje i po neurčeném jménu (l)eul. 28, 49). Má-li platnost no-minativní, není po něm suffix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: DS/'nX F|P"Í>' \JX 'flfc Dj?1JO'**1tt>H ']* (jsem) Josef, váš bratr, který prodali jste mne' = kterého jsle prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je jen nota relalionis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, <|ui atd. K pochopení hebr. vztažné věty je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: ab px tra-i^x 113331 nby rhii nbxs ww »s 'nebol budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, á jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — niTľltSÄ'3 "lttfX b>3 Ifilí • • • VEX3 B**T1 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích ...zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: ItýN.b "HjH*! í;V3"by 'a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 10). — Toho, jejž: fty HBDl llpVWX fiX.^X ItĎpHl 'a midou pohlíželi na mne, toho, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' 174 175 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: "iblX Dľ 13X* 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen' (Job 3,3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty podmětné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: -^3 PjN iSsXJI tib DVi^X "!OX 'zdaž tak (není tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gem 3, 1) nebo TfapfyQ ýniytib 3Í52 cbpľl tib) 'IcPSÍ i&t, že Jieslibiš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5,"4).: 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbálni a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky uživá se 13 že: Sia-^ DTlSx Xl'1 viděl Hospodin, žc (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je 13 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu «.), 21: "jen VftjM W)i WT 'al' Poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují příslovečné určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připouštčcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiíiovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: 13 'když'; inDHXI SxT^'' 1Í>J ''Z 'když (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval''(Ozeáš 11, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. Ipti 'když'; Qj^ajq TpQTiX pXPI fíľWE "itfK 'když otevřela země ústa svá a pohltila jo' (Dcut. 11, 0). Srv. 2. Par. 35, 20. 176 -itr>K3 'když-; biyrrnx xTAn^nprrbx aifj itoa vp\ ostalo se, když se přibližoval k iáboru, že spatřil tele' (Kxod. 32, 10). 19 'zatím co'; fHŠrrbx b*itip 1J> \T" 'a stalo se, zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tib'IV 'dříve než'; rráttm pK HÍW> tih'19 'dříve než učinil zemi a prostranství' (Přísl. 8, 26). tib "ipti iy 'dřivé než'; ny ?fn'Tlľi3 ^»3 Iplfllrfty nyin '■O'1 Mi^'tib "Ití-'x 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). ~\pti i» 'až'; pa; riM wi3.n TpH ny ••• t ^brn 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jahínovi)... až zahubili Jabíua' (Soude. 4, 24). ny 'už'; a»pT*in i3tf-ny at£ npbp np 0^1 ninrt in3si 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). ty "jy 'až'; HWIŕ "W až Budc váti večerní větřík' (Pis. 2, 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude. 5, 7. ^3 -|y 'až'; ixp Sn:-,,3 ny ••• tí^Xn S-UJ] 'a vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' ((jen. 26, 13). dx ny 'dokuď; nhpb ibz-Ľti ny 3xa>x ^ba;b DJ 't^é tvým velbloudům budu čerpati (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nnx 'když'; 'i'rnVIP. nbtil 120J nriX 'když byl prodán, bude 11 ■ i Li právo na vykoupeni' (Levit. 25, 48). ipti nnx 'když'; ytífo r.rbp-^.pti f,ti>xvi nSys by-tib nxaan itfx nnx hptib \b r&ňb nryipb 'nebude směti její první manžel, jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (I)eutcr. 24, 4). 13 Mluvní.-. Ii,'br..j5l.inr 177 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: Jjj T^ix Dí* ISR"1 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen'(Job 3, 3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty pod metné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: -13 iSpKfl tib DMSn ion 'zdaž tak (není tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gen.'3, 1) nebo -ftuptytí 'FirMb T^K 3ííd obúFt b(b) 'lepší jest, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5, 4).'' 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbální a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky uživá se 13 že: Cíl^N' N"1'1 ':l viděl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je >3 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení j>roslé beze spojky jc na př. v žalmu !), 21: nQH BWJM ďMJ wt* '«* poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují príslovečné určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připouštěcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovaeí. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: *3 'když'; TOrM bit*)P) iyj ''S "Wy* (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval' (Ozeás il, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. Ipit 'když'; DySnril ÍTB-fiX pNn nrttB iqfy 'když otevřela země ústa svá á pohltila je' (Ďeut. 11,'6). Srv.' 2. Par. 35, 20. "fi^Hj5 'když'; bwrmi Wp.n$$jTh)$ nip -ti'NS 'a stalo sej když se přibližoval k iáboru, že spatřil tele' (Exod. 32, 19). -|y 'zatím co'; jptSrrSs "131 "ty \*P1 'a sLal° se> zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tíbmiP 'dřivé než'; rfOSTI) pR Ttittp KVTO 'dříve než učinil zemi a prostranství' (Přísí. 8, 20). tib lpi* iy 'dříve než'; -fj> ípriTQ ,Ď,3 13t HSHn ,Í2'1 !)x3'I"}<7 "lt£>N 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). -ItřN -jy 'až'; rtK W)3rl "iy •■• VkI^"^? T "*b® 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabínovi)... až zahubili Jabina' (Soude. 4, 24). ip 'až'; nsBn'-iri 13^-iy ona; n^Sp> ctý 13^1 rnnri iň3ti 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). t# iy ';,ž'; D**! ITB'tý iy az bude váti večerní větřík' (Pis. 2, ' 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude." 5, 7. X V3 -t» 'až'; HRD blJ"^ iy ••■ B>*Hn VMnáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' (Gen. 20, 13). ck ip 'dokuď; rúnpb ^3-cx ny 3xrx ^bar? sj t«w tvým velbloudům budu čerpali (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nrix 'když'; ÝTfí^UH PT^KI *)3i?J nriN 'když byl prodán, bude niíti právo na vykoupení' (Levit. 25, 48). iiýx nns* 'i«iyž'; y#>j nnW--i?>k jW»nn nbys bsrx1? HKisan -itřK "inR fr^K1? i1? ři^nb rmnpS 'nebude směti její první manželi jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (Deuler. 24, 4). 176 13 Mluvnice hehrnjällnjr 177 1#X3 nnx'My?:-. Dnnnx o->Bi'in ixr itřxs nnx '(a bránu zavřeli), když vyšli pronásledovatelé za nimi' (.losue 2, 7). lltfX 1HK. 'když, po lom, co': «^-| nflSH ItýX 1HN '(čtrnáctého roku) po tom, co bylo dobylo města' (lizech. 40, 1). "ITÍM 'když, po tom, co': ríHSfift ^fg] D^ÄK/rAN fjW? "lfJK rilBľl *"]!JM1 ri^ariTlN '(jestliže by 'se mivratila rána a rozmohla se v tom domě) po vytrženi kamenů a po oškrábáni domu a po vymazání jeho' (Lev. 14, 43). 11S73 'dokud'; ,122X1 T;t52í Ti 17*1 11S>3 'dokud dítě bylo živo, postil jsem se a plakal jsem' (2. Sam. 12, 22). ttttp 'od té doby, co*; n^1B"7N \P1X3 TXB1 'od té doby, 00 jsem přišel k faraónovi' (Exod. 5, 23). B1E53 'dříve než'; TfpyT1 JtSSl *plSK C1t02 'dříve, než jsem tč vytvořil v životě, znal jsem tě' (psaní s •) místo *J1"^X "d 112£) (-lercm. 1,5). nOlp 'dříve než'; fíff^ řllH. T1HJ3. W *ndo» jako tráva střech, která dříve, než vyrostla, uschne' (žáhu 129, (i). b) Věty mistní počínají příslovci místa (kde, kam ald.), na př. XII Dtf 0*770 "lt£*N3 'kde(koli) jsou mrtvoly, tam (je i) on (= orci)' (Job 30, Stí)! ]">?x ^íhn 1tí'k31 *?X 1tJ>N-?X 'kamkoli půjdeš, půjdu, a kdekoli budeš přebývali, budu přebývali' (Roth 1, 16). c) Důvodové je >g 'prolože'; ipx 111X JIXÍ rVtWJ "'3 'protože jsi to učinil, zlořečený budeš' (Cen. 3, 14). I^X. 'protože'; Gen. 34, 13: Qttl^ ,1^.1 MX NOtp ItfK 'Vrot°-že poskvrnil Dinu, jejich seslru'. Dále je mnoho složených spojek: (žalm 42- 7): ItJ'K b"ä (Deuter. 29, 24); >3 7y (Deuter. 51. 17); by (Gen. 31, 20)'; p-Sy-"2 (Gen. 18, 5); -3-7? ittfx 178 (Job 34, 27); 13 tyi (Izai. 3, 16); 1{j>x *y nebo jen fJN (Num. 20,12); 1^X2 (Gen. 39, 9); jj*^ jyi (Levit. 26, 43); itf x" 121-7? (Deuter 23, 5); ".3 Jinfl (Deuter. 4, 37); «i{ýx BfJP (Gen, 26, 5); »3 2>|3» (Amos 4, 12);" 3,1» (Num. 14, 24); lÄ ITTll*"bí^T? 'právě proto, že' (Jerem. 3, 8); lířKB (Izai- 43, 4); 1£'X JinF. 1. Sam. 26, 21). 'Protože ne' se řekne *b2,~bv (Gen. 31, 20) nebo i'jSB (Deuter. 28, 55). Také pouhé spojovací w5w může míli smysl příčinný, ru př. v Gen. 22, 12: fl^n lib) ipn BflSx nt"'? w "•JíSP ••■ "?[J3"i1X 'věděl jsem, že jsi bojicí se Hoha a nezadržel jsi syna svého ode mne' (= 1 protože jsi mi neupřel svého syna). V žalmu 60, 13: !C-jx fípHff. Xlítfl ISO Pí^f U^ISn 'dej nám pomoc před nepřítelem a (• protože) je marná pomoc lidská'. d) 0čelové věty jsou uvozovány spojkami: 1E*x 'Vteb ':|by'> nebo jen pouhým jyoS> na Př- v Exod. 4, 5: rTJrT "^X ÍIKIJ"^ U^BMJ pVOb '"^y avdili, že se ukázal tobě Hospodin'", larx 112^3: '^pir 1#n 12»? 73iO fll6 r.řp,11 inlO "ObS a přineseš otci svému a bude jisti, aby ti požehnal před svou smrti' (Gen. 27, 10); též pouhé TQSn: 113P3 1^3X1 J110X B1tt2 "'týBJ a budu jisti, aby požehnala tobě duše má, dříve než zemru' (Gen. 27, 4); také pouhé i^x značí 'aby'; qpy Tnx nyonap t^i itfxs »3 ygyvm ik?x 'aby poznaň, že jako jsem byl s Mojžíšem, budu (i) s tebou' (Jozue 3, 7). Záporné 'aby ne'se vyjadřuje: xb IttfX (r'c''>- Ui 7); "lfl73i7 (2. Sam. 14, 14). V knize Kazatel vyjadřuje se aby též J>«: DTÍ^XII VÍE7D IXTtt* ílVi) (3> l4) '* '-il°1h (to) činí, aby se báli před Jeho'tváři'; záporně též MW r.131"bs? v 7> *4: ...Hl"flM E3 npixo vinx Eixn Kyt£ kV^ řiiEi-Sr baSkíi n&y loto učinil liňh, aby nenalezl člověk po něm nic'. 179 e) Výsledné spojky jsou: »j 'takže'; r^ii ''s 'EJX *B nyiB"7|S 'kcl() (jsem) já. že bych šel k faraónovi' (= jsem tak nepatrný, takže...) (Exod, 3, 11); "\pU v Gen. 11, 7: "IttfN Wfitth 'takže by nerozuměli'. f) Na počátku vět připouštěcích bývají spojky: dx (Job 9, 15: t.j"nj£"BN 'třeba bych byl spravedlivý, v právu'); cs (Iz:li- 4». ,r,: '^nstfx x1? njnstyri n^R-Di *> kdyby na tebe ony zapomněly, já na tebe nezapomenu'. 13 qj (žalm 2.'!, 4). Též 7y; Job 16, 17; j-ffcm doítx7 7j> 'ačkoli bezpráví neučinil' (Izai. 53, 9). g) Srovnávací věty mají v předvětí 'jak', v závěti »3 •tak-: xbí'S rrtK^ nti) tp » ••• ítiKfi .-|.t* -ib'xš *V2i"ir!"7ý 'Jako lev rve tak sestoupí Hospodin zástupů k boji na boru Sión' (Izai. 31, 4). li) Vylučovací (exceptivni) věty jsou uvedeny spojkami: *3 db«. dm *3 'leda že'; '•jfipia'en »5 Tjn'ptr^X nS 'nepustím tě, leda že mi požehnáš' (Gen. 32, 27). q|| iphí'- Í1JV b^ti> id^n HyÍJ"DX TI73 'zdaž půjdou dva spolu, leda že' by se' snesli?' (Amos 3, 3). Též pouhé 1^7 3 přichází (Izai. 10, 4). i) Podmínečné věty srv. § 99. § 99. Podmínečné věty 1. Vyjadřuje-ll podmínečné souvětí podmínku splnitelnou, užívá se spojky EX 'jestliže', která má význam lat. si s indikat. Záporné 'jestliže ne' se vyjadřuje X7 EN. 1'řcdvětí může býti bud včtou nominální nebo větou verbální. Vztahuje-li se předvětí k minulosti, pojí se EN s perfektem (Gen. 43, 9. Ester 5, 8: jrj TxlSp'DX TjbiprT ^vya 'jestliže jsem nalezla milost v očích králových')'. Předvětí, které vyjadřuje potenciálni podmínku v přítomnosti nebo v budoucnosti, má imperfektum: 'fl3">ni "obíTEN 'jest- 180 liže bys šla se mnou, půjdu' (Soude. 4, 8). Také se užívá imperfekta, je-li v předvětí minulý děj trvaci nebo opětovací. Po en může býti i participium (Soude. 9, 15) nebo infinitiv (Job í>, 27). Místo EN bývá někdy spojka 13 (Gen. 4, 12), někdy a to v ml. písemnictví ^ ([jako v bibl., aram. Dan. 2, 5] Job 40, 23, Izai 54, 15, Jerem. 3," 1). 2. V irreálních souvětích je spojkou tfa 'kdyby', později yfU z původ. 17 EN (Ester 7, 4, Kaz. 6, 6), záporně xblS (Gen. 43, 10, Soude. 14, 18) a ^7 (Gen. 31, 42 a Dcut. 32, 27) 'kdyby ne', nisi s konj. imperf. nebo plusquanipf. v latině. Předvětí je bud nominální věta (na př. v 2. Sam. 18, 12) nebo verbální, v niž je bud perfektum: jnNT iS1"".^ IDDľl 17 'kdyby byli moudří, rozuměli by tomu' (Dout. 32, 29; srv. Num. 22, 29, 1. Sam. 14, 30, Soude. 13, 23), nebo imperfektum (Ezech. 14, 15, Deut. 32, 27). Pozn. Na místě ",7 může stati též EN (Žalm 50, 12, Ozeáš 9, 12), ale naopak tomu není. 2. Podmínečná věta může býti i bez spojky (srv. Gen. 44, 29, 2. Kr. 10, 15, žalm 139, 18, přísl. 18, 22 a j.). Příklady: fh *nxt?m ^;sh *r^M vriN^ri nS-en D^tt^s 'jestliže ho nepřivedu k tobě a nepostavím ho před tebe, budu vinen hříchem tobě po všechny dny' (Gen. 43, 9). ieh inb tyby. "fizh *rk im bpn rmi cn fi$r\ \t*intin V2ŇP.1 níoNn-ía třx ňsj? ^n-dni 'jestliže doopravdy vy mne pomazujete za krále nad scl>ou, pojdte, odpočívejte v mém stínu; jestliže ne, ať. vyjde oheň z bodláku a a stráví eediy libanonské' (Soude. 9, 15); ifpp ftfíZ&X '*10N"DN rt^SaNI ''jb nEtyN 'Je-li mé přemýšlení: Zapomenu na svůj zármutek, změním svou tvář a rozveselím se' (Job 9, 27); niy rrbx ait^n • ■ • 1řftťK-nM tftk rhz* 'jestliže propustí muž ženu svou ... zdaž se k ní znovu navrátí?' (Jerem. 3, 1). 181 »fltfhrjfl WSfiJ ninstýbi n^vb ibsi 'kdybychom za otroky a za otrokyne byli prodáni, mlčela bych' (Ľster 7, 4); xblS ♦fl^ti D{tit¥fi *6 Ori^in 'kdybyste nebyli orali mou jalovicí, nebyli byste uhodli mou hádanku' (Soude. 14, 18); yb nbi> u^je npb-xb ijrcprrS nlnj fen 'k 'a (jestliže) jste vzali i tohoto od mé tváře (= ode mne), ...tedy jste uvrhli mé šediny s utrpením do podsvetí («= hrobu)' (Gen. 44, 29). část druhá PARÁD I G MATA HEBREJSKÁ 182 A. PODSTATNÁ JMÉNA I. skupina. Neměnná jména se suffixy (1—3) Sg.st. abs. D1D Tli* 1| ftó nn btei st. con. D1Ď Sg.3.m. ÍD1Ď ibp 3.ž. HplD r\bp apris 2.m. to TPV 2.ž. 1JD1D fa T?V l.sp. *P TV "•ni-i tjtfat nra Pl. 3.1ti. DplD Dpris 3.ž. fpID to 2.m. D3D1D DprjVl DDJífcf 2.ž. fpplp P^P fl?V l.sp. upic vryp 1JJX2Í Pl.st.abs. D'D1D ni7ipl) ■) ptáno tíž ŕhp. st. con. ipiD Sg. 3. in. VD1D vri-iSip 3.ž. rppiD i?Inosť (Suf. 8. 1«. m. 3. sg. ž. fi^O); ^p*'pošetilec' 3. pl. muž. DiT^Ďp; riiS{<. 'Bůh', mn. i. (majestnticus), se suff. 3. sg. m. Vftjji P'- sť. coňs. t^jg, s sutí. 1. sg. 2. m. Wl^Hi 1>p3 lvice, pl. QÍT>32, s surr. 2. 1. ~ Zen. jména sem hlcdicí: ribfíPy 'počátek', ,-jpJI 'nadéje', HliClD 'příkaz', -i|pp Dl 3pÍ3 Sg.3.m. itSEtfp ioi ilitiK 3.ž. iCBťp .101 řmiN 2.m. ffrppii'p ?fpi • 2.ž. laptop 1. sp. *íppp>o 186 P1.3.m. Dtaptýp 1 DOl Dir,X 3.ž. jtpBttfp m pitiN 2.m. opáslo DpOl 2.Ž. Iptsppjp |5pi l.sp. i;t?p^o 1J01 Pl.st.abs. D"t?Btfp 0*01 rfnp* D'ppis st. con. itpptřp '01 ninais 'ppis Sg.3. m. VtSBttfO 3. ž. rrfiEtfp 2. m. ípBBtfO 2.ž. ■^tSEtfO l.sp. 'tDBt^O 'Pl Pl. 3.m. orptoBt^p orroi DTnil^iX (DfliiaiK) 3.ž. |n*fiBii>p )n*pi 2.m. Dp"taBti>p op^pi Dp'niii'ix 2.ž. Jp"!2Et?P l.sp. wtpptfp Sem hledí: podle BB^p: ItODO 'důvěra'; ľlltO 'východ slunce'; 1ED0 'I'oŕcľ; ^X^P 'andíl, po'sei'; 'fibty 'slfiľ, *?3ilp) '<*<»*'• Jako iŠi'íí : 2ti*Í0 'sedadlo'; 'svít, vek'; *\ffa 'zbylý*. Jako : -p 'ruka', yr\ 'ryba'. 187 III. skupina. Proměnná jména s kone. dlouhou samohláskou kromě —: (7—10) Sg.st.abs. pX st. con. BlpB Sg. 3. m. 1T3B i:inx loipa tovia 3.ž. I ruiix SBlpB 2.m. Tľí?8 fpipa 2.ž. TTPf l.sp. ♦OlpB »3VTJ P1.3.m. DTpB c:nx Cpípp - 3.Ž. fJinx fpipp 2.m. DÍTpB oprnx □ppinp 2.ž. PTP? l.sp, UTp? UJVtX' - : upipB Pl.st.abs. D^inx rrtelpa cpiip st. con. 'Tpfi nteipe 'piip Sg. 3. m. v;inx 3.ž. rpTpB rwi-x 2.m. TTP? íp:nx ^riiDipp 2.ž. TO? l.sp. j 'JPrtBlpB spiip 188 Pl. 3.m. BiTTpB nrvjHX 3. ž. FTP? 2.m. Cp^-pE cp^-ix Dpyróipp Dp^pnp 2.ž. p'TpB * l.sp. UTp? urjřix ľodie TpB! N'pJ 'P''orok'> i'1- CX^P.J (C'Xp;)' st- C011S- ,Xsp3- sc surr. 2. m. Tpxoi. 'nl-m- cpx\p> 1"sg-111,llir- wpJ'2-m- npwai; (T*tthí 'Pomazány, Mesltá', st. cons. rptíJQ. suff. i. sg. iríst^l2' 1- s§-pH plni-. 'pravý; X^J 'knize'; B*Bf| 'dokonalý'. — Podle fint-crhy '***'•> itip "witfVip '•Wí Snr ven^j Tiaa •' Jako BJJ» jde 'strom'. Jako *^X : "1BD 'Písař'; XS1 TétauV; ^^X "mtlnjícř, 'přitcl'; 712p 'zabíjející'; JHp 'kněz'; 'slepý'; Q^X'nčmý'; njpS 'chromý'; t^píO 'osidlo'. 180 V. skupina. Proměnná jména o vokalisacích ,,- (13—15) Sg.st.abs. p. st. con. p Sg. 3. m. 3.Ž. 2. m. VP] Z. z. 1. sp. W P1.3.m. o;pi 3.ž. BP! 2. in. Dpapt 2.ž. WH l.sp. Pl.st.abs. st. con. Sg. 3. m. I7p) 3.ž. rtppr 2.m. TO 2. ž. l.sp. TO ism Mian Podlé Qpn: 1$3 'maso', bnp 'obec, shro- niáždení', 'íclta', st. cons. "B? "ICO 'S 'srdce'. I nan Podle TJfH : KJJM 'suchý', "123 'težký', "hladový*. nscn PI. 3. m. orrapT 3. ž. f-TSp? 2. m. Dpnim 2. ž. TO! l.sp. irjpr VI. skupina. Nomina scgolata (16—18) Sg.st.abs. ft - 1W st.con. i?P *hp Sg.3.m. i - i$-p 3.Ž. rnep n$-ip 2. m. WTP 2.1 l.sp. 'tŕnp PI. 3. m. niep D$"lp 3. ž. psp 2.m. Dppbp DP"1BD tjjkjhp 2. ž. p"lBD ■;$"p l.sp. ^.pp Pl.st.abs. cpbp. onpp st.con. "ipp Tip Podle TjSa-' TDH 'niilosrdcnství', "•pl 'cesta', "ÍJ? 'služebník', ptí? 'olej', $12$ 'slunce'. Podle "|Bp : -lij 'slib', 533$ 'hůl, kmeii', *13t 'jMuněť. Podle #-|p : yró 'hýždě-, -|p3 'ráno', bijfc 'stan'. Spš* 'pokrm', pi "mtať 100 101 Sg.l.m. v-ibd V plur. žen. koncovka : 3. ž. rrpSp nnsp n^np ľV 'ro1''' 2. m. íjnsp Wíi2 £>£J 'duše', »hn 'zemí', 2. ž. T1BD ippnp 1 ■■• - 1. sp. PI. 3. m. nnn&p 3. ž. fnnsp 2. m. cpnsp 2. ž. pnpp 1. sp. ^1?P VII. skupina. Jména (19—20) Sg.st.abs. D* ph st.con. "PO Sg.3.m. ton l.sp. "on PI. 2. m. i zrpx Pl.st.abs. nltsM 0"pn st.con. PI. l.sp. PI. 2. m. c?spn pn %'i r,y '•'••■>*•; 750 'štiť; p 'zahrada'; QJ» 'národ'; 'pevnosť, 'úto-ŕištfi'; "lS 'vše'; 'nnioliý'; ty'sila'; Q]s 'nevinný'; 2 S 'srdce'; 'mofe'. Jména se středním původ. J : ty 'koza' (*'inz); P|X 'hnív, nos', "íjF] 'patro v ústech'. 192 VIII. skupina. Jména na n (21) Sg. st. abs. nm nsh 'pastýř'; njpD 'slád»' nnty st.con. njh nsň nnP> Sg.l.sp. -th PI. 2. m. D3tn Pl.st.abs. ann 0*Sň nŕip> st.con. in Sg.l.sp. ^n vina; PI. 2. m. npnn oyjrrtTtp Ženský rod (22) Sg.st.abs. npiD Pl.st.abs. st.con. npiD st. con. Sg. 3. m. 1PD1D pi.anDiD .1 t Sg. 3. m. T 1 pi. nnviDiD 3. ž. nnpip jnpiD 3.1. nvtoip 2. m. TjnpiD DSflDlD 2. m. ífVlDlp DDVÍDID 2.ž. "ijnpiD pnpiD 2.ž. 1. sp. vpic unpio 1. sp. VÍD1D VjFlíDlD ii Mluvnlťo hebrejštiny 193 II. skupina: fJWI 'ryba', fítííf •ret-, 'rok', njp noa 'výšiiia', flltp 'konec', fl^fl 'tehotná', 'prokletí', "[Ql 'krásná'. III. skupina: flSTJt 'sPravcdl-nosť, 'požehnáni', HKJIX 'půda', ftgh 'cihla'. Jména ženského rodu V. skupina: npH3 WW, riTlJI 'zeď, ttptfft 'temnota', J^ií 'mrtvola'. VI. skupina: rfsSfi 'královna', nsríK 'i&ska', nsí* 'b°k'. frjytp 'vlas', nSiri 'hanba', fJSln 'zPll~ stošene místo', [T)*IX 'jesle'. VII. skupina: ,"~l'j5|flj> 'hluboká', IV. skupina: 'obyvatelka, fl^lJ 'nádhera', HÍHN 'majetek', sedici', rhdp 'zabíjející', ,-|nt22 H2JfJ 'zasvíceni', 'důvěřující', fl^i-fo 'pojídajíc!'. VIII. skupina: ,-jy"| 'pastýřka'. Dual (23—24) St.abs. Wfítffí) '(|vojice mř- DTiCÍ^ 'rty' st. con. dřnýeh pout' Sg. 3.m. 3.ž. 2. m. 2.ž. l.sp. PL3.se 3.ž. 2.m. 2.ž. wm l.sp. 194 B) SLOVESA a) Silná slovesa Qal Perfektu m (25) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. Pl. 3. spol. 2. m. 2. ž. 1. spol. ^9j3 nStop ÍH22 nu 1:133 rotop Utop Imperativ sg. 2. m. Sbp. -ns 2. ž. ^Siprp. h33 pí. 2. m. ^tjp, nn? 2. ž. rnštop. npnňs Imperfektum Sg. 3. m. nsr;': 3. ž. -Q3ri 2. m. Stopn -|33fl wi 2. ž. 1. spol. bbpx 133K 'bpK 195 PI. 3. m. 3. ž. 2. in. 2. ž. 1. ipoL » > |i • ibppp, ■jStopp, i i * t t - i • * i • rattan -320 Uipp? utppp, ruppri Infinitiv Absolutní TltíO TÍ33 Constructus "JMJ "33 Partici])ium Aktivní Wj, I. n-ppp. Pl m. cSop. !• iTiSpp passivní Siäp. *. nSiEp. pL m. n^itóp. «■ rffrwj} Nip'al (26) Sg.S.m. pf. bppj nSpp; p.špp; TŠpp; 3.ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3.1. 2. m. 2.ž. 1. sp. 196 Impf.WJS*. iniper. uStopj Sppr, •Sppr. njbtopp, išppn nj-pppn 76D-J i Iníin. špp-■ cons. 7ppn Particip. ?ppj ž. nbppj vSppn ^t?pJ prei (27) Sg. 3. m. 3.ž. 2.m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2.ž. 1. sp. pf. 7tflp nStsp mpf.Spp) Sppri 'Sp-p ^PH ímpcr. Stop; Infin. Sap 'T'tsp - I abs. 7tfip, StSp constr. Sjjjp Particip. ^pp ž. nbppp (nSppp) pi- D^ppp Pu"al (28) Sg.S.m. 3. ž. 2. m. 2. i. 1. sp. Pl. 3. m. 3. i. 2. m. 2.ž. l.sp. i pf. Sep nSípp ribtsp p.špp nriSisp ij-ptsp impf.Spp1' bppp, btspn ^tspn 'fcjpi? ibtop* HoSpp-, ištopn n^ppn Stsp; imper. není Infin absol. S^p constr. Sjgp Particip. pas. 7ppp ž. n^ppp (nSppp) pl. D^ppp nlStapa 197 Sg.3.m. 3.z. 2.m. 2.}.. riSppjin l.sp. '•riSap^n PL S.m, iSrflpnn i 3.2. •• 2. m. Dflbapnn 2.2. ■fnbrapnri l.sp. ijSrapnn Hitpa"el ^3p>>* iSaprr, nj^ttpnfl "?»i3flj (29) imper. — Infln. abs. b®pnr\ cons.^OpJiri Particip. *. nSsprip ibsspnn (nbepria) pi- n^ssprip Hap'ai (31) llip'Il (30) Sg. 3.m. pf- -rapn impf. ^Ep> Imper. — Infln. 3.2. n^tpprt — absoi. Srapn 2.m. cons. S^iDpn ■ 1 : - 2.2. 1. sp. PI. 3. m. 3.1. 2. m. flStopn i^tppn oriStapn ^PpN ^Bp? i^Ppn Particip. akt. S'-ttptt n^tppa <^^PP») 2.1. -!:St:p? n^ppn Jussiv l.sp. ^PpJ — Sg.3.m. 3.1. 2. m. 2.2. 1. sp. P1.3.m. 3. v.. 2. ru. 2.1 l.sp. pf-Sppn nSppn ^Pp? i^apr; iStspn friSippn impf.Spp; 'rapfl ''ppptf impcr. ncni I Infln. absoi. Stppn constr. Sfiftn Particip. pas. bppQ *• rhiapn pi- D'SapD |3) Slovesa laryngalnf 1, Slovesa prvniho laryngalu Qal (32) Sg.3.m. pf- npy impf.npy^ imper. — Iniin. 3.2. — abs. -nay 2. in. nay cons, ipy 2.2. l.sp. P1.3.m. 3.2. way npy nayx Vl^! nriayn Particip. akt. -toy pas. -nay 2.m. Hayfl •nay 2.1. njnpyr, 1. sp. utay 1 — 198 199 Nip'al (33) Sg.3.m. impf. "iQy > imper. — [ Infin. 3.2. rnayj nayn - T| - — absol. -|to_yj 2.m. 2. 2. 1. sp. P1.3.m. jnaw iayn cons, nayn - »1 " jnpyj now 1 »1 » nawji nays* nay nayn Participium tayj 3.i. •• rinayp, — 2. m. ornow nayri noun I IT " 2.2. yjnay; rinayp l.sp. unay; now. — Pi" (34) Sg. 3.m. pf. nay impf, "lay1 imper. — Iniin. 3.2. rnay layp — nay 2. m. 2. 2. l.sp. r,"|pv -iayp nayp "■ayx nay Particip. naya - •* i P1.3.m. nay nay — 3.2. » nnayp 2.m. omay nayp ■ nay 2.2. ^nayp l.sp. j inay now ■ — i 200 Pu"al (35) Sg. 3. m. pf. -tay impf. iay ^ " \ i 3.2. rnay nayp 2.m. rnay nayp 2.2. nayp * i \ : l.sp. Tney löyx PI. 3.m. nay nay t \ t 3.2. nnayp t : - \ i 2. m. omay nayp t % i 2.2. Jfnay nnayp » i - \ i 1. sp. may nay: Hitpa"cl (3Ü) Sg.S.m. pf-naypn impf.-iayri^ imper. — Infin. 3.2. maynn naypp — naypn 2. in. 2.2. l.sp. pnaypn pnaypn T"iayrn naypp naypp naypx naypn naynri Particip. naypa PI. 3. m. 3.'/.. naypn nayn? nnaynn 2.m. Dpnaypn nayriri 2.2. fpnayp- nnayriri nnaynn 1. sp. inaynn nayn: — 201 Hip'il (37) Sg.3.rn. impf. "T*pjp T- impcr. — Infln. 3.7.. nTpyn — abs. -jpyn 2.m. cont.7»p9ri 2.z. l.sp. P1.3.m. mpyn \nnpyn wn inipyi • • -II - Particip. TpPP 3.2. njnpyri — Jussiv J 2-m-' cr-pyn 2.z.'^ ympyn n:npyri nnpyri l.sp. — IlafTa (38) Sg.3.m. pf- npsn 1 impf. nips** impcr. ncni Iniin. 3.z. rnpyrr npyri abs. tpWI " til T 2. m. 2.z. l.sp. nnpyn nnpyn wpyn -r»yn npyn • Particip. T I 1| T P1.3.m. npyrr •npy; 3.2. M njnpyn 2. m. ampyri iipyfi 2.Z. jnipyn nj-ipyri l.sp. ipyj 202 2. Slovesa stfednfho laryngalu Qal (39) Sg. 3. m. pf. aniy impf. isnith imper. — i nii n. 3.z. — abs. loVTltf 2.m. prrtyp, cons. EfttJj 2. z. 1. sp. P1.3.m. 3. z. - t T Particip. akt. tant^ pas. ain^y 2. m. 2.7.. njprrtjta l.sp. . — Nip'al (40) Sg.3.m. pf. an^J impf. ^nty imper. — Infin. 3.7.. — abs. aintyj 2. m. nprtttjj cons, jant^n 2.z. l.sp. P1.3.m. npntyj Particip. T t ' 3.z. njpnt>n — 2.m. aripn&'j ipntrri 2.z. njprjBto n:pn^n 1. sp. upn#j — 203 Pi"čl (41) Sg.3.m. pf. Y35 impf. imper. — Iniin. abs. 3. ž. WW — a cons. Tp3 2. m. 2. ž. rola "3.13 Particip. l.sp. 'íl?*)? pax — • — - PI. 3. m. — 3. ž. •• naanari — 2. m. 1313 -11 T 2. ž. njpiari rupna 1. sp. TO — Pu"al (42) Sg. 3. m. pf- pi impf. "!f-)i| imper. neni Infill, neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. roia Participium: pap l.sp. 'nrna PI. 3. m. 13-121 3. i. » ruaiari 2. m. 0^3*13 13"l3fl 2. ž. yris-ia ruaiiri 1. sp. upna TO Hi tpa"él (43) Sg. 3. m. pf- l,1.3flH impí. ipa.iT imper. — Infin. abs. 3. ž. nrorn ?-ar,r — con. "ípsrin 2. m. 2. ž. rp-iarn p-sr.r l"!3nrt •plann Particip. TW? l.sp. •^piann pans PI. 3. m. 3. ž. » rupiarin — 2. m. oroiann la-ianri raiann tit i * 2.ž. froiam njsnafln n:piann 1. sp. uanann — Hip'il (44) Sg. 3. m. pf- pngp impf, ptyr imper. — Intin. 3. ž. — p^tn 2. m. 2.ž. l.sp. 'pwfl pWK Participium: PI. 3. m. ipwn — 3. ž. •■ n:ps?w — 2. m. ipwfi 2.ž. |flpytn njpinr. l.sp. j upjrtn p*ý*3 — 204 205 Háp'al (45) Sg. 3. m. pf- pni impf. pyj* impcr. není Infin. 3. ž. m 2. m. 2. ž. l.sp. pwri Particip. pjmp PI. 3. m. TO 3. ž. njpym 2. m. Dfipytn 2. ž. l.sp. jripyrn »|l - 1 T pinj 3. Slovesa třetího Qal laryngálu (46) Sg.3.m. 3.ž. 2. m. pf. nStr> ■ 1 1 T nribp nnbp cnribp impf. nSíi>'' n'rýp, njrrStfp, vibpn n;ribpF[ nbp: impcr. — nbv Tib® ■ t Infin. abs. rúbp cons. fíb& 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. 1 Particip. akt. fib® pas. yfyp 206 Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pí- nbp: nrtbp: T t - I ' F\nbp; i i ■ » i - i • irinbvti I v I - i • Nip'al impf. nSt!^ nbtift nbpF\ 'nb&fí nb&K vtip niftbwn nb&i (47) imper. inb&n runb&n Infin. abs. ni^J cons, nb&n Particip. nbuti Pi"él (48) Sg.3. m. pf. nbp impf. rfyp* imper. — 3. ž. nnbp nbppi — 2. m. nnbp nbpn nby 2. ž. nnbtä *nbpn l.sp. • _ 2. m. 2. ž. IPfíbyn HjnSti^ ninbpri Jussiv 1. sp. rpStýj * i " lläp'al (52) Sg.3.m. pf. nbprt impf, ftbty j 3i. nnbprt 2. m. nrib&n nb&n: 2./.. nnbpri l.sp. 'nnbwn PI. 3. m. t t t 3. ž. 2. m. zrr-bvr. 2.ž. 1. sp. j vnb&rt abs. nSe>n Particip. nStýia 14 Mluvni<:> hpbrojStiny 209 y) Slovesa první J Qal (53) Sg.3.m. pf- two impf, typ imper.— Infin. 3. ž. tfan — abs. tyty 2. m. 0MI tfa cons. j^i] 2. ž. 1. sp. Pl.3.m. 3. ž. fltfaj ^a; ittfaa ntfan #1$ naparí Particip. akt. ty}} pas. t^lJJ 2. m. Drit?aa isýa 2. ž. natfa 1. sp. lattfaa E>aa — Nip'al (54) Sg.3. m. pf. t>3j impf, tyty imper. — Infin. 3. ž. ne>aa — tym 2. m. 2. ž. 1. sp. filtra nttfaa tyiiri Particip. PI. 3. m. *lty22 — 3. ž. •• — 2. m. Itfaajl itfaarr 2. ž. WW l.sp. latfaa — 210 Pi"51 (55) Sg.3. m. pf- 0|j impf, tyly imper. — Infin. 3. ž. nttfaa — ty}2 2. m. e>aari #aa Particip. 2. ž. ^aari "tpaa tfaaa l.sp. — PI. 3. m. itfa; — 3. ž. natýaan — 2. m. oritfaa ittfaari iiŕaa 2. ž. naparí natfaa 1. sp. latfaa tfaaa — Pu"al (56) Sg. 3. m. pf- tfaa impf, tyw imper. není Infin. 3. ž. tfaa 2. m. n#aa &Í2F, Particip. 1.1. ntfaa * i \ i třaao 1. sp. "ntfaa PI. 3. m. itfaa i^aa* t \ i 3. ž. 2. m. oritfaa itfaan 2. ž. yritfaa nj£>av 1. sp. latfaa 211 H il pa"öl (57) Sg. 3. m. Impf, i»}*;fi' Imper.— Infin. 3.4. — 2.m. 2.4. 1. sp. Astern '•pp'^rn I'.'i rficip. tt^p PI. 3. m. — 3.4. •• r::p';:rp — 2. m. crpv:rv: 2.2. filtern 1. sp. 1 Ilip'H (58) Sg. 3. in. pf. impf, tyip imper. — Infln. 3.4. abs. 0£| 2. in. eons. JJhl,"I 2.4. l.sp. P1.3.m. Particip. ty^p Jussiv 3.4. - 2.H1. whin 2.4. 1. sp, ijtr/n -L — . 212 Hap'al (59) Sg. 3. m. pf- tf|n impf. #JJ imper. neni Infin. 3.4. abs. tf5n 2. m. - \ cons. tt»arr - \ 2.4. Particip. 1. sp. 0jm «Up PI. 3. m. * 3.4. 2. pi. 2.4. l.sp. til) h) Slovesa prvnl X Qal (60) Sg.3. m. Pf- S?X impf. Sp^- 3.4. nSpx Srsxn 2. m. nS?x S?xn 2. ft. 'SriXn l.sp. sriSps* Sax PI. 3. in. iSax iSpX' 3.4. njSSxn 2. m. CriSpX iSrxr 2.4. ruSaxn l.sp. ^S:ix Spxj Sax 'Sax iSax n:SSx Infin. abs. SiaX cons. SiX Sax Particip. akt. pas. 213 Nip'al (61) Sg.3. m. 2. m. 2.1. PI. 2. m. 2. ž. Pf- S?XJ podle sloves 1. laryng. impf. Spx; podle sloves I. laryng. imper. — bpxn -Ssxrt njSsxrr Infin. Spxn Particip. ^3X3 Pi'*ěl (62) Sg.3. m. 2. m. 2.ž. Pf- ^3X pravidelne impf. S?!sr pravidelně imper. — pravidelně Iniin. ^^X Parlicip. SeNö Pu"al (63) Sg.3. m. pf- Ssx pravidelně impf. SsN) pravidelně imper. není Inf. Particip. SjDNÖ Hitpa"ěl . (64) Sg.3. in. 2. in. Sg.3. m. 2. in. 211 pf-bsxnrr pravidelně impf-SaKJT pravidelně imper. — Infin. Ssxm Partieip.^sxriO Ilip'Il (65) pf- b>3xn podle sloves I. laryng. impf, ^i^x podle sloves I. laryng. irnper.^Nri podle sloves I. laryng. Infin. ^axn Particip. S"DXO Háp'al Sg. 3. m. pf- Ssxn impf.Ssx» imper. není podle sloves podle sloves I. laryng. I. laryng. (66) Inf. cons. sdXH Particip. hlKQ e) Slovesa třetí N* Qal (67) Sg. 3. m. perf. Niep xSa impf. KiíO^ xba* 3. ž. nxxa nxSa x^an xSan 2. m. nxia rixša xi'an xSari 2. ž. fiXlíp nxSa ^pri l.sp. yixia TixSa xxpx *^px PI. 3. m. 1X2ia ixbp ixjfa' ixSa" 3. ž. •• •• njxiari njx'pari 2. m. DľlX^a crxSa ixjtpn ixbpn 2. ž. jrixya jrix^a njxiari njxbari l.sp. Uxip ijxSa xSpj Sg.2.m. Imper. Nitp 1111111. abs. xiüp 2. ž. 'X^a cons. xüp PI. 2. m. ixaa Particip. akt. xaa XV XÍtfJ 2. ž. ruxia pas. xisa XlP>J 215 Nip'al (68) Sg.3.m. ' impf. XXI2S imper.— Infin. 3.7.. — "b- XXDJ 2.m. WttttJJ xxpri cons. XXSn 2.2. l.S],. PI. 3. in. I I ■ Particip. XXDJ 3. i. » njxien — 2. m. cr.xx!:: ixxsri ixxon i it * 2.2. n:xiep ruxxpn 1. sp. Pi"el (69) Sg.3.m. pf- Xl'O impf. xtfc* imper. Inlin. 3.2. nxxp abs. XXD 2. in. rixrip xxon * cons, xxp 2.2. 1. sp. PI. 3. in. 3.2. nxxp VlXiSp 1KX0 "•XXttP NXDX njxi-pri "XXO • Particip. Nitpp 2. m. arixxc wye ■ - ■ 2.2. n:xitpp 1. sp. — 216 Pu"al (70) Sg.3.m. pf- xxp impf. xxp"; imper. neni Inlin. neni. 3.2. ilMstfi xxan Particip. 2.m. mxp xxpp xxpp 2.2. nxxp ^xxpri! l.sp. txxp nxdx P1.3.m. ixxp ixxp* 3.2. njxxpp ■ 2. in. onxxp ixirpri 2.2. rnxipri l.sp. lixiti xxpj Hitpa"51 (71) Sg.3.m. pf- Nxpnn imper. — Inlin. 3.z. nxspnn xi'pr-r — cons. KJfOni 2. m. 2.2. l.sp. nxi'pm nx-spfn xxpnri 'XXpflP. Xi'pJIN "•xxisrirT ParUcip. XSpi-ip P1.8.m. 3.2. ixxpm -xi'pn' n;s'i'priri — 2. in. DilXVPPI -xxprr ixiiprn 2.2. •rixxpm Hix&arw njx-ipnn l.sp. ijxi'prn ■ 217 Hip'Il (72) Sg. 3. m. pf- x-mi impf. K^P* impcr. — Inlin. 3. ž. nxripn x^ari — abs. xstpn 2. m. flxšarr x^'ari xxan cons. K'JCpn 2. ž. l.sp. PI. 3. m. nxm-i wian wipŕi x'xox ix'ia* wian Particip. x^'ap 3. ž. •• nj*ipn — Jussiv X2ta* 2. m. orixm-r ixrian 2. ž. fjnxsan nri'pri n:xian l.sp. uxian xr^p: — Háp'al (73) Sg.3.m. pf- xsan impľ. xi'a' impcr. neni Itiiimtiv neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. rxiart nxxan XUpfl xapn "xirar Particip. xxaa 1. sp. yixia? K2iax i » i \ PI. 3. m. 3. ž. ixican ixjíb' njxiari 2. m. cnxxan •r - 1 \ ixspn 2. ž. jriN^arr njxian l.sp. i:xian xi:aj 218 X) Slovesa tretí 1 a ' (tertiae infirmae) Qal (74) Sg. 3. m. pf- nbi impf. nSr 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. nbax PI. 3. m. ty ty 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. imper. - rty ty ruty Inlin. abs. fty cons. fíVl Particip. akt. jty, ž- nVi pas. Jussiv ^y Nip'al (75) Sg.3.m. pf- nbii impf. rty imper. — 1 3. ž. rtrhi: 2. m. rybu rtyfl rtyn 2. ž. ntyj tyfl ty* " l.sp. rtyn — PI. 3. m. :i.ž. tyj njtyfl _ 2. m. tyl 2. ž. njtyfl l.sp. utyj ľtyj Inlin. abs. rtyj cons. ni^jn Particip. Jussiv ^J> 219 K«i?rťý fond CrécVo^uon^cno^.bUkuosk,» Pi"öl (76) Sg. 3.m. pf- nhi impf, n^jj j impcr. Infm. 3.2. abs. rtVj> riVl 2. m. rrA| nAl ♦JiAl A* ru-bar, cons. flA| 2. i. l.sp. PI. 3. in. Ai Particip. 3.4. Jussiv b^ 2. m. D$A| Ajjfl 2. t. njAjp, n;Aj l.sp. «Al — Pu"al (77) Sg. 3. m. pf- nbi impf, rtbi^ impcr. iieni Infm. ffb) V ruAl rrAi S, 2. 2. in. Particip. nb:o 2.1 rr^j A$ l.sp. PI. 3. in. 8. z. Al nrbjp, 2. in. DTiAj A#i i 2.2. 7ps?>, i l.sp. Hitpa"el (78) Sg.3. m. pf- nbinri impf-nb^ impcr. — 3.2. — 2.m. rAirr, 2. /.. nAw AjfU? AflflJ l.sp. — PI. 3. m. A|nn A}# — 3. 2. i7jA|W? — 2. in. Ajj#i A|IJi1 2.2. ftrAjJVt ruA|JVi 1. sp. uAwi Infin. cons. hbjrin Participiiiin Jussiv 7Jfl» Hip'H Sg. 3.m. pf- rtan impf, rtb? 3.2. rrrtari nb:n 2...1. nSjri 2.2. nA#i A?fl 1. sp. PI. 3. in. Ajri A* 3.2. .. 2. m. 2.2. 1. sp. uAan (79) imper. -- Infin. — ) ab. nbjn rtan Abart (cons.) Ali hrzz • - Particip. ! nbiQ Jussiv ■»» Aan rwAan 220 221 Hap'al (80) Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.Ž. 1. sp. Sg. 3.m. impf, n^y 3.Ž. 2.m. 2.Ž. 7$ l.sp. v i v P1.3.m. 3.Ž. 2. m. 2.Ž. 1. sp. imper. neni IllÜll. "IT hSjH (cons.) Particip. nbiü ■n) Slovesa prvnř ' 1. (Jöd bylo původně wiw) Qal pf. n-7 * III impf. •fr ISN imper. Particip. akt. "fr pas. ifo (81) Inf. abs. "flS' cons. Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.1. l.sp. pf- »frü jjr-frj ♦#"frj Nip'al impf. -fr» ' tIT * "fr* iit* (82) imper. Infin. cons. ~h\r\ Particip. "frj Kořen gjy (neutr., ale s pův. j) Qal (83) Sg. 3. m. pf. &y impf. imper. — 3.Ž. — 2. m.- 2.Ž. l.sp. — P1.3.m. — 3.Ž. — 2.m. t • 2.Ž. TI* * T t * 1 l.sp. — 223 Kořen 2&s Qal (84) Sg. 3. m. 2. in. pf. ij£ jako "A" impf. i imper.— jako iS11 3$ 1 jako "jfji Inlin.abs.;i{ýi cons. r\2& Particip. a. p. Nip'al (85) Sg.3.m. 2. m. pf. jako iSi impf. Jfltfy jako -[^ imper. — jako yy' Iniin. Partierp. iti'U Pi"61 (86) Sg. 3.m. 2.m. pf. sty jako Sup impf. jako Sjop imper. — pravidelně Iniin. 3{^i Parlicip. ^JíjiQ Pu"al (87) Sg.3.m. pf. pravidelné impf. 2Jj^i pravidelně imper. neni Iniin. 2tJV _- \_ Particip. 3^)3 llifi'il (88) Sg. 3. m. 3.ž. 2. ni. 2.ž. 1. sp. pf. n^in ♦Áattrin impf. imper. - - Inliu. ab. 3tf>in cons. rjit^in Particip. 3^10 224 P1.3.m. — i 3.ž. •■ _ ! 2. m. criatfin onjhři 2.ž. T 1 " l.sp. uaiehn i - _ 1 Jussiv 2\ÜV Hap'al a hitpa"čl (89—91)) Sg.3.m. pf- atfin 3ti>:rin impta-^v nt?^:ris Imper. hitp. 3. 2. sg. 2. m. SftfWl 2. m. pravidelně 2.ž. i t l.sp. * i ■ P1.3.m. 3.ž. •• njatthn 2. m. 2.ž. l.sp. i - Infin. háp. cons. 3tí>in Inlin. hit. Particip. háp. particip. hit. 1S Mluvnice lu'hn'.lňtin>' 225 Slovesa první * 2. (Jôd je původní) Qal Sg.3.m. Pf- pJJ impf, -jjn imper. — 3.ž. — 2.m. řípy pJN? Pí 2.ž. říp;; vr. l.sp. y>ipi) pí**! P1.3.m. v?: — 3.ž. ■ 2.m. crspr Ipyp vr. 2. ž. m: njpy l.sp. upr — 226 Infin. abs. pij> cons. Particip. akt. pjs pas. SV Nip'al se nevyskytuje (92) Pi"ěl (93) Sg.3.m. pf. 391 impf. imper. Infin. 3531 2.m. pravidelně pravidelně -- pravidelně Particip. 2to"'0 ■ Pu"al (94) Sg.3.m. pf. - \ impf. 2tS" imper. není Infin. M|» pravidelně pravidelně HipTl (95) Sg.3.m. pf. s^ri impf. 31)2« imper. — Infin. 3.ž. 2ipij1 — abs. 315*3 2. in. pdbvt 2Ě2VI cons. 3*k)*fl 2.1. l.sp. P1.3.m. ♦fl3ipT! 1,2^11 ♦3*9*n Particip. 3*9*0 3.ž. — Jussiv 2)3" 2.m. orctavi !)3ipin 2.Ž. nj3B\n 1. sp. i;3an 2i!flij — Häp'al (96) Sg. 3. m. pf- 39*1 impf. 3ßli imper. — Infin. 2ßin jako 3^1 jako 2tt>i Particip. 2151D Hitpa"ěl (97) Sg.3. m. pf- saw impf. 2t3,|jt' imper. — Infin. 3BW 2. m. pravidelně pravidelně 3S5W Partie. 3{3ino 22? ft) Slovesa střední 1 Qal (08) Sg.3. m. Pf- Dp impf. Dip? impcr. — i Infin. 3. i. nap — abs. C1p 2. m. □ipri Dip cons. nip 2. ž. l.tp. Pl. 3.m. 3.1 p.pp '■Ppp Dips* loip? nrpipri i»ipri "Dip Particip. abs. Bp pas nip 2. m. O^Pp lOlp jussiv gpi 2.1 raw nraipri i 11 l.tp. nip: — Nip'al (99) Sg.3. ni. Pf- C1p3 impf. Btep impcr.— Infin. 3.1 npip; mpri — abs. cipp 2. m. rnoipj aipn Dipn cons. Qipn 2.ž. 1. sp. moipj 'pipri cipx Particip. DIpJ PL 3. in. itsip: — 3.Ž. M rrrpipri — i 2. in. r 1 i loipp, iDipn 2.Ž. JJllDpJ HJ'-plpP. nipipri l.sp. uioip} •cíp: 228 Pi"ěl (polěl) (100) Sg.3. in. pf- cpip impf. DOlp* impcr. — Infin. Dpip 3.1 2. m. 2.1 nppip nppip .npplp op'pr, cpipr, ♦poipp, Dpip 'PPlp Particip. cpipp l.sp. *fl»plp cpipx — PI. 3. m. IDttlp — 3.1 •• nappipp, — 2.m. EflOpip IQOipP lOP'P 2./.. pnppip ruppipp, njppip l.sp. uppip opipJ — Pu"al (pólal) (101) Sg.3.m. Pf- Dpip impf. DOp* impcr. ncni Infin. D»ip 3.2. 2.m. 2. ž. nppip nppip rippip DOIpP opipp "ppipp _______ Particip. DOIpp l.sp. "rrapíp opipx P1.3.m. i»p1p lepip; 3.Ž. napplpp, 2.m. Djappip lopipp 2. ž. pnppip ruppipp l.sp. uppip Dpipj 220 Hitpa"ěl (hitpôlčl) (102) Sg.3.m. pf • npipnn impf. vigptf imper. — Infín. 3. ž. nppipnn npipnn — npipnn 2. m. 2. ž. 1. sp. riiaaiprn nppipnn "•nppipnn npipnn npipnn npipnx npipnn ♦pepfln Particip. npipnp PI. 3. m. ispipnn iispipn* — 3. ž. « npppipnn — 2. m. cnppipnn ispipnn lopiprn 2.1. jnppipnn njppipnn n:ppipnn 1. sp. ijppipnn npipn: — Hip'il (103) Sg. 3. m. pf- cpn impf. D"p^ imper. — Inlin. 3. ž. ypn — abs. opn 2. m. Bi?n cons. c>pn 2. ž. l.sp. Particip. D^pp PI. 3. m. iia-pn — JUSSIV Qps 3. ž. •• njppn — 2. m.. icpn wpn 2. ž. T 1 I" T l.sp. ijiopn - Häp'al (104) Sg.3. m. pf- cpín impf. DJJV imper. není Infin. Cpín 3.ž. 2. m. 2.ž. nppm nppm nppm cpín npm ••ppín Particip. QplO l.sp. ■•nppín DplX PI. 3. m. i»pm i»pv ■ 3. ž. n:ppin 2. m. nnppm iiapín 2. ž. jnppm ruppín 1. sp. uppm npu i) Slovesa střední ' Qal (105) Sg. 3. m. pf. 73 impf. imper. — Infin. 3. ž. nú — abs. |Í2 2. m. nJ3 psn r* cons. |«2 2. ž. 1. sp. ní3 ti" ^3n rw Particip. akt. p PI. 3. m. 3. ž. U$ nrynn — 1 < pas. pj 2. m. nn;? irnn 2. ž. ]nj? — l.sp. u? ' — 231 Niji'al (106) Sg.3. m. 2. m. Pf- p3J jako Dip; impf. J^j» 1 impcr. — jako nip? i flan • 1 jako D'ipn Infin. pan Particip. rtj^ Pi"ěl (pólěl) (107) Sg. 3. m. 2. m. Pf- pÍ3 jako Doip - impí. pi2> j imper.— jako noipi TJÍ3 ' 1 jako aaip Infin. ffta Particip. pica Pu"al (pôlal) (108) Sg. 3. m. 2. m. Pf- pi3 jako B01S impf. jako caip? Iniiii. pi3 liiľlicip. mIiiImim. Hip'Il (100) Sg. 3. m. 2. m. pf-jako Qipn impf. »»3» jako D*pí impcr. — pn jako Bpn Inlin. pen Particip. pca Jussiv »y Háp'al (110) Sg.3. m. 2. m. pf- pv: jako npvi impf, p« jako Dp« — ! Infin. *3fl J Particip. p'a Hitpa"čl (hitpôlčl) (111) Sg. 3. m. 2. m. Pf- pÍ3A"T lakooaipnn •mpf.pÍ3J^ jako Doipň? imper. —• pi3ni jakoDiaipni Infin. pÍ3fin Parlicip. pi3íl» 232 k) Slovesa střední zdvojené Qal (112) Sg.3. m. 1 pf-23Ď(Dľl) \ in'Pf- 3ĎJ imper. — Infin. „ j íisd (nppp .nen) 3bn — abs. 3i3p 2. m. rtáp (rjisn) 3bri 3D cons. Cp 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. nisp •rrtáp 13D (Í33D .'tôri) -1 T pori 3bM "3D Particip. akt. 33D pas. 213D 3. ž. . njppri — 2. m. nniap Í3D 2. ž. *ni3p ruppn n;pp 1. sp. i;i3P 3ba — Nip'al (113) Sg.3. in. pf- 3D3 impf. 3B1» imper. — Infin. 3. ž. nppj 3pn — abs. 2iEH 2.m. nisp: 3pn 3Dp cons. 2BH 2. ž. l.sp. PI. 3. m. nÍ3D3 - i ?rii3p: 13DJ pen 3BM pěn Particip. CDJ žen. nSDi 3. ž. .. rppDľi — 2. m. crjispj i3pn ispn 2. ž. |jn.i3pj ruppn nippn l.sp. j 1JÍ3D3 3DJ 233 — Pi"ěl (pč-lěl) (114) Sg. 3. m. Pí- XtfB impf. t impcr.— Infin. 3.ž. n32lD 33ÍDf1 — abs. 3i3)ÍD 2.m. rodíc 331011 331D cons. 33*iD 2.ž. riapiD 'pptori '2310 1. sp. — Particip. PLS.m. 133ÍD — 33ÍD0 i 3.ž. » rupplDii — 2.m. 133ÍDÍ1 1331Ď 2.1 7^3310 HJp3ÍD l.sp. • U33ÍD 33ÍDJ Puc*al (polál) (115) Sg.S.m. PÍ- 33ÍD impf. a^to; impcr. není Inlin. 8.1 2. m. 2.1 rD3lD fl33ÍD 331DJ1 33D 33lDfi Particip. l.sp. •ropiD 33iDx 33ÍD0 P1.3.ra. 1331D 13310) 3.ž. nJ33ÍDPl tí" t 2. m. nrcplD 1331DA "l t 2.ž. nj33iDri l.sp. i:33ÍD 33ÍDJ Hitpa"ěl (hitpčlěl) (116) Sg. 3. m. pí- 33ifipn impf-331f1p) impcr. — Infin. 3.ž. n33inpn 33lnpl1 — abs. 331flpn 2.m. 2.ž. l.sp. r33lnpn f!33inpn T.331f1prT 32inpri 'sslnpri 33inps 33inprt ■•ssinpri Particip. 33lHt>» i • Pl. 3.m. i33lnprr 122/inp: — 3.ž. •• nj33inpn — 2.m. Dr.33inprt i33inpn i33lnpn 2.ž. frpplnpn nj33inpri n:33inpn l.sp. U33inpn 33inpj — Hip'11 (117) Sg.3.m. pf. 3pn impf. "23> impcr. — Inf. 3.ž. ipfl — abs. jpn 2. in. fltaor] -PF 2pn cons. 3DH 2.ž. 1. sp. P1.3.H1. rrtapn Tiipn ^pn 2DX 12Pľ *3pn Particip. "3DI3 ž- nspp 3.ž. •> rrfcri — 2. in. oriisprr napři i3pn 2. ž. friispn nripri rrrfprT l.sp. ijispr* 3DJ — 234 235 Háp'al (118) Sg.3.ni. impf. 3. ž. nppn 2. m. ni3pi,i Spin '1.1. l.sp. apix PI. 3. m. lapín lapv 3. ž. n^aptn 2. m. cniaDin • 2. ž. fniapín nj'ipín 1. sp. jmpcr. nem Inf. abs. apvi Particip. 3D1Í3 í- fi3D1D 238 I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 101. Abeceda. Viz § 1. § 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3. Ve vědeckých publikacích se rozložitelných písmen neužívá. § 104. — 105. Rozděleni a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5. § 106. Souhlásky explosivni a spirantní. Viz § 6. § 107. Označováni samohlásek. Viz § 7. 1. Aramej.ština používá písmen \ M jako značek pro dlouhé vokály obdobně jako hebrejština, na pí.: yiVl hötja', lva M|i nspin i'üsap(ii, "!jT3 bhjdk, nppn r44*>i. Zatím co v hebrejštině « jako značka pro vokál je jenom tam, kde skutečně 1 drive bylo, aramejština ho užívá daleko častěji, často i na úkor u: {ýxi (st. determinatus), NITI (fem- za správnější nvn)- 2. VÍz § 7. 2. 3. Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny ;sou též he-braismy. Příklady v § 119. § 108. Výslovnost a psaní samohlásek. Viz § 8. I, B. 2. c) Qämxs se čte výjimečně jako á v otevřené slabice v někt. tvarech předložky D*1jy VriÔlj!) Dan 6. I9 (L)» 7, 10, 2° (L); (ale VIÍÔT,j3 tamtéž 1"). b) SapS lůtfbel 'pro'. § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9. Souhlasí s hebrejštinou, jen « je častější. Srovn. § 107, I. 239 § 110. Palah furtivum. Viz § 10. § 111. S»wä. Viz § 11. § 112. Š"w5 compositum. Viz § 12. § 113. Dágěš lene a dagěš forte. Viz § 13. 1. Pozn. I. Na rozdil od hebrejštiny se v aramcjštinč dvojhláska -aj- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní souhlásky spirantisují jako po samohlásce: HITO bajleh 'jeho dům'. § 114. Značky v písmu. Viz § 14. § 115. Q°rč, k"líb, mimořádné body a smíšeno tvary. Srov. § 15. 1. Q'rě jsou v aram. částech SZ poměrně častější než v hebrejských. Vždy je u zájmena osobního 2. sg. m. (§ 127). u suflixu těže osoby (§ 127) a 3. sg. fem. (§ 128). 5. Jméno Boži nTľ1 sc v aramejských částech Starého Zákona nevyskytuje. § 110. Přizvuk. Prízvuk v aramejštině je též důrazový, ale patrně byl silnější než v hebrejštině. 1. Podobně jako v hebrejštině je v biblické aramejštině prízvuk slovní většinou na poslední slabice: na př. JjřTO ďháb, často též na předposlední: H^BJ 'padly', 'skončila', Vltátf 'na něm', koí3 'takto', "ij^Q 'kráľ. § 117. Akcenty. Aramejské partie Starého Zákona jsou opatřeny akcenty prosaickými (§ 17, 4) obdobně jako hebrejské. Viz^ § 17: 1—6, 9. § 118. Slabika. Srov. § 18. 1. a) Jako v hebrejštině začíná slabika jedinou souhláskou, b) Výjimka jako v hebrejštině: !) = ů- před retniecmi a před š^wa: Qgl 'a ústa', "lyjyi 'a vlas'. 2. Slabiky otevřené a za vřené jako v hebrejštině. 3. Otevřené slabiky: a) s hlavním přizvukem mají vokál dlouhý (XJ?3 240 [§ 118] 'hledal', Kyp 3 'hledali jsme'); někdy krátký: yiäR 'řekněte!', >3.j< 'můj otec', J'jjjľl 'n°hy'» b) s vedlejším přizvukem maji vokál dlouhý (fôSp 'věky'); krátký jen pod vlivem laryngál (NfiJJtí* 'hodina', 'necht ony jsou', VTHJ 'moudrost') a v 6 ojedinělých případech (viz Bauer-Leander s. 15 n). c) neprízvučné mají vokál dlouhý (pbl 'hořící') nebo redukovaný (š^wá): (3/y 'zasedl', "loý 'vlna'); krátký jen před virtuálně zdvojenou laryngálou (JHS 'slitovat! se') a před stejnými dvěma konsonanty (3337' 'jeho srdce'). 4. V aramejštině není otevřená slabika před přizvukem prodlužována, nýbrž sc redukuje: "qtj- < * 'položil jsi') nebo krátké (fllpti*"]) 'napsal jsi', 3m 'zlato'). b) s vedlejším přizvukem stejně jako c) neprízvučné maji vokály krátké (X'lSĎy 'národy', X35 'jáma', X31?» 'král'). Pozn. I—III. na str. 19 platí i pro aramejštinu. Přehled slabik (a jejich vokálů): otevřená zavřená s hlavním přizvukem: vokál dlouhý, výjimečně krátký dlouhý i krátký s vedlejším přizvukem: dlouhý výjimečně krátký krátký zřídka dlouhý neprízvučná: dlouhý nebo redukovaný (výjimečně krátký) krátký zřídka dlouhý jů Mluvnic* iiťbiojftitnv 241. § 119. Pausa. Paušální tvary v aramejštině sc neliší od kontextových. Kde však masoretská tradice uvádí tvar odlišný od kontextového, je to bud chybný hebraismus (na př. "jspj místo *7V7 I*«n 3, 4; Hzr 4, 23; i-|i místo *iy Dan 3, 15), nebo umělé rozlišeni v některých"tvarech: v'pause většinou i, v kontextu vždy e: (Ezr 6, 12; 7, 21) proti -Qyfp (Ľzr C, 11; 7, 2.1; Dan 3, 29). ' " Hlavní jevy hláskoslovné § 120. Samohlásky. 1. Systém samohlásek, kterým masoreti opatřili biblické aramcjské texty, je obdobný jejich syslčmu hebrejskému. Doloženy jsou samohlásky: krátké 0 (?) dlouhé redukované 0(?) 2. Samohlásky stálé jsou uvedeny v § 143, odst. 3. Jsou v podobných případech jako v hebrejštině. § 121. Změny krátkých samohlásek. 1. V aramejštině sc krátký vokál v otevřené slabice před přízvukem redukuje. [V hebrejštině se dlouží; zdá se, že to však byla obrana proti této redukci, které byli zvykli aramejsky mluvicí Židé ze své běžné mluvy.] Na př. OTO (<*liatáb(a)) 'napsal'; iQflg; (<*dabár(u) nebo < *dabár) 'slovo'. Aramejsky status absolutus je tedy roven státu konstruktu [i hebrejskému státu konstruktu]. Redukovaným vokálem je šnvä, at již před redukcí bylo a (3J"0). ' (Slb < *libab(u) 'srdce') nebo u (££<•) 242 < *qiiš(u)t, 'pravda'). U laryngál je « (wjtj 'hlína') nebo ■ (nbs 'bůh'). 2. Krátký vokál se pod přízvukem nedlouzí: (dabár(u) >) «iyj (hebr. 13^). 3. Krátký vokál otevřené slabiky v 2. a 3. slabice před přízvukem se též redukuje: Nfibfl '^'i fhlpFi 'pHJlmát*'. 4. Jsou-li však před přizvučnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich sc clidujc, první v slabice tím zavřené zůstane [stejně jako v hebrejštině: npnanl- Na ilř- ppbp (< *maattn); rmy (< *'abuiirl). ' 5. V zavřených slabikách a může přejit (postupně) v i: *kulbcl> fíŽNfi *ba.šra> v sousedství laryngál se a árií, viz odst. 4, poslední příklad). 0. i se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: 'zabíjející' (ale: 'hořici'). Srov. iéž § 119 na konci. 7. 11 sc někdy v zavřené slabice přízvuěné mění v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > 3j (st. constr.) 'jáma' (ve stalu cmf. zůstává ií: R**). Viz § 144, IV. V neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v á: *hunlial > 'byl dán dolů'. § 122. Změny dlouhých samohlásek. 1. Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: flbx 'bůh'. Npbtý (st- emph.) 'pokoj'. [V hebr. <7 > ó: flštf. tíhpl 2. Dlouiič vokály zůstávají i v zavřené slabice: flffljy éämíä 'položil jsi' [v hebr. se krátí: pn\éh možná též v xnnoa Pod- srov- § 144, 2: s' i(5li' § 123. Změny původních dvojhlásek. 1. au dá všude ô: gfi 'den', \ff] (< *fmá(j)u 'hodili'). 248 2. b) ai zůstává v zavřené slabice s hlavním přízvukem, při éemž se vsune pomocné i: qarnáin > -ájin fjlp 'rohy'; někdy též tam, kde není na konci slova, 'dům', (ale ne vždy: yiŕpp11 <-oihôn a j.). a) ni sc mení v i vždy na konci slova: XJ3D (r-). Viz též § 170, 3. b) (Někdy zůstane vokál nezdloužený (t. zv. virtuální ge-íninace), viz § 170, 3.). 2. Před koncovým ri. y (a H) se in^,u krátké vokály v a, před dlouhými (s výjimkou ti) se vyvine t. zv. patah furti-vum: nľtyni (<~'W 'nRézáme'; fHah (< iľtli) 'duch'. Srovn. § 171,' 1 a 2. 3. Jako redukovaný vokál za laryngálou může být jen 'íatep, obyěejně baVep puluh: "lan 'víno', 'bůh'. § 109, 1; 170, 1; 173. 2. 4. Za laryngálou, jež uzavírá slabiku, se může vyvinout též hatep: *tlahbu > fům 'zlato' (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s hajepem může být jen odpovídající ' plný vokál: bOrH, Ninfl 'ona bude', ^RM 'jiná'. Při posunu prízvuku jsou před laryngálou i za ní dva stejné plné vokály: JH3yfl 'uděláte', pnb 'ony budou', fl3"inn 'byla zpustošena'. § 109, 5. § 126. Souhlásky. 1. Původní w- na začátku slova přechází v ;- (výjimka spojka tf. § 175, 1. 2. n se k těsně následující souhlásce asimiluje jen někdy: ^Qi <*jinpcl 'dává'. Srovn. § 172. (Někdy zůstává, na př. ifty 'dává' [hebr. po př. sc zdvojená souhláska opět dissimilujc, viz 3.) 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví n: 'jyjn < *ha"cl. Srovn. zde odst. 2. a § 172, § 178, 1. 4. Zdvojené souhlásky na konci slova sc zjednodušuji: */ia/7>>n (Plur' Wt). Viz § 178: 1, 2; § 144: IV. 5. ' na konci slabiky se vysunuje a předchozí vokál se dlouží: *jCkul> jfkul ^2K» § 173, 1. 6. O prosmýknuti a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. 7. Sykavky a zubuice aramejské a hebrejské si odpovídají takto: Původním [v arabštině zachovaným] interdentá-lám i a i odpovídají v aramejšlině dentály t a d, v hebrejštině sykavky š a z. Podobně původní emfatické inter-dentály lad daly v arabštině emfatické z a (/, v aramej-štině dentální / a emfatické q nebo', v hebrejštině splynuly obě v f. Aramejské původní sykavky s, i, š, z odpovídají hebrejským, rovněž i původní dentály t a (/. 241 245 aramejské ii t d ( '(q) ř Š Š S Z hebrejské t d í z t 9 9 t é š s z arabské t d i t t 4 t Š S 1 z (v starší fázi semitské se předpokládá) t d í Ú t t ů f i š s z Příklady: aramejsky hebrejsky arabsky význam zri) i'tih walaba hebr. a aram. 'sedě ti' arab. 'skákati' (obojí se skřiženýma nohama) dalutbfiin ) 'zlato' nHar nazara 'hleděti si'.'dávati j)ozor' Vera? 'ard( un ) 'země' (MÍjSljl 'snr\ 2. m. { í, i [ -ak q°re 2. f. nedoložena 3. m. -6hi TllJVy"! n> (= -ájah) kníb ITJWl 3. f. -áh q°rě njV-m 248 Pl. 1. -říníT (?) (íOJVN doloženo jen u spony) 2. m. Skon (Dan) JiS^VlH 2. f. nedoložena 3. m. -ěhum (Ezr) crvjvsn -čhôn (Ezr, Dan) >Vl*j1y*1 3. f. -čhěn (piTip doloženo jen u předložky) 6. Tyto tvary mají sufflx stejný jako u singuláru, jsou však rozšířeny o duální a plurálni příznak -aj-. 2. sg. m. a 3. sg. f. se ve výslovnosti (q*r6) připodobnily tvarům při singulárů. S- v 2. a 3. os. plur. vzniklo z -aj-. V 3. sg. m. -ajhú > -aw > -ô; suflix v dissimilovančm tvaru (-/»/ >)-hi byl ještě navíc připojen. 7. Na rozdil od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -3t r\ připojují stejné suffixy jako k singulárům: na př.: WT3N 'moP otcové', "SflrVlN 'tve stezky', nfi23"!N 'Jeno koíéna', |«nri~jp 'jejich' oběti". § 12í). Význam a užíváni osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramejštině osoby dostatečně určeny .svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nadbytečně, někdy pro zpřesněni: fl^lStý ÍIJNT 'a Ja Jscm uslyšel', (Dan 5, 10). ,"IJN Vin '4«ch můj, (já), Danielův', (Dan 7, 15). 2. Velmi často slouží jako spona (kopula): fcťHaj finály fUM JO 'která jsou jména mužů' (Ezr 5, 4). Při tom nemusí být ve shodě rodem a číslem: ÍTltflO NírrnrgK 'ty (jsi) hlava' (Dan 2, 38). J 130. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných (suf flgovaných). 1. U sloves jako v hebrejštině. 2. U jmen podobně jako v hebrejštině. 249 Pro aramcjské dialekty je příznačné častč předjímáni (prolcpsc) suifixu vyjadřujícího jméno, jež pak následuje. Tak podle masoretské akcentuace v Ezr 4, 11: Nrit^nfllřrby VňSy inStf 'poslali jemu, Artaxcrxovi' V biblické aramejštině jinak tato vazba ztotožňuje: X^S": ri3 't-éže noci' (Dan 5, 30). NfliaSp fljjp 'z téhož království' (Dan 7, 24). Často je prolcpsc pil vazbě s (viz § 133, 2, c). 3. I pro aramejštinu platí, že sullixú nelze užiti ve funkci zvratnč. K vyjádření vztahu zvratného (reflexivního) je nutno užiti opisu pomocí substantiva: "ľpiS j-l^Btý."! X1? 'neponížil jsi sc(be)' (doslova: 'své srdce' Dan 5, 22). § 131. Zájmena ukazovací. 1. Pro bližší poukázáni 'tento' sg. m. |-|J1 d*ltä, 'tato' sg. f. xi átf; 'tito' pl. pro oba rody: ň^X '^9 (= hebr.), (.Jer 10, 11, Ezr 5, 15) k-lib; 'jjjjj 'H (Ľzr 5, 15) q'rč; yi'px 'illin (v Dan). [Odpovídá hebrejskému jft], 2. Má funkci Substantívni i adjektivni: X»Sn ÍW 'toto je sen'; (Dan 2, 3B; 4, 15); XVXrip 'tento' roh'(Dan 7, 8); fij^ iflxS 'potom' (Dan 7, (i, 7). 3. Pro vzdálenější poukázání: Sg. m. »«| dě.k, f. fn dík (Ľzr) I pro oba rody ¥j»j áikkěn (Dan) / Pl. ''"ě/f 'oni'. [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské daka = = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: "!p HľŤ*]il 'ono město' (Ezr 4, 13). ' ' ' * * 'onen', 'ona' 250 § 132. Zájmena tázací. 1. Substantívni pro osoby ja man 'kdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci na mí 'co?'. [Stejně jako v hebrejštině a arabštině ma\. § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno \T\ dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (alla)ďt]. 2. Užívá se ho: a) samostatně: abvýri'O- «1 xSp'n 'chrám (jenž je) v Jerusalemě' (Ezr 6, 14), fí>m "i XJ^X 'strom, který jsi viděl' (Dan 4, 17); ' b) ve spojení s jiným zájmenem: xS"',';I",P '^o ne" padne' (Dan 3, G) (srovn. též § 134, 2); c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: XľlSxVl'0"'H X'JXffl 'nádoby domu božiho' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: W*"! "IľlJ 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah předjat suffixem: Xni7X"',';T nati* 'jméno jeho (totiž) Doha' = 'jméno boží' (Dan 2, 20). Tato vazba významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185). § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňování se používá též zájmena tázacího: 'ntýn nai 'a kterékoli potřeby' (Ezr 6, 9), 2EJv> ...VI 'a cokoliv... bude (se zdát) dobré' (Ezr 7, 18).' Viz též § 133, 2 b. 251 4. 'Jedcn-druhý', 'navzájem' se vyjadřuje jako v hebrejštině opakovaním zájmena ukazovacího: nJVDP njl '''pil 'spojené jeden s druhým, navzájem' (Dan 2, 43). 5. 'Každý', 'všechen' ^3 kol, před maqqopcm -fa kál-(vlastně substantivum 'celost', arab. kull(un)). Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', tttatjrbjB 'každý člověk' (Dan 3, 10); b) před určeným sing.; 'celý', 'celá země' (Dan 2, 35 a 3!)); o) před určeným kollcktivcm: 'veškerý', Kltľa'Sv veškeré tělo'; (Dan 4, 9); d) před plurálem: 'všichni', ^33 Wlfí bzb 'všechny mudrce babylonské' (Dan 3, 12). V aramejštině je kromě toho tvar kóllii 'vše', 'všichni'. n2"Ni?5!? 'jídlo pro všechny (bylo) na něm' (Dan 4, 9,'l8). § 135. Clen. X 1. V aramejštině byl člen původně asi léž -lid jako v hebrejštině, ale protože se klade za příslušné jméno, podlehl jistým změnám. Stav jména se členem se nazývá status determinatus nebo cmphaticus. 2. U singulárů a plurálů na -(77 je člen v tvaru -r7. Je na něm přizvuk, který působí na' určované slovo. M. sg. jMM '"líh, 'bůh', se členem Nnbx '"Wlí 'Bůh'; f. sg. nÓĎn. status construclus f\QSfí, status emphaticus *liůkmal-(l> xriODn 'moudrost'; plur. "ySi'X. st- constr. ľiyai'X. »t. emph! xnypSX 'prsty'. 3. a) u plurálů na -In a duálů se člen *-/«; připojuje k příznaku -aj- a dá s nim -ajj3 : Wfr, st. const. 252 m*j> < *-aj, st. emph. 'dny'; duál X*JTKp 'váhy' (Ďan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: NJJTKlS)-b) u slov odvozených příponou •> -dj je v plurálu st. emph. na -ajě (q°rě -3'ě): *ňfc>3: Kn&J» ti*rí *tnfPS Xhaldejci". 4. Pro tvoření státu emphatiku feminin v singuláru a viech duálů a plurálů máme tedy praktické pravidlo, že sc připojí k jménu ve státu konstruktu. (Bauer a Lcander maji za to, že skutečně stat. emph. vznikl připojením členu ke státu konstruktu, s. 85). Nomina 136. Kořen. 1. I v aramejštině je základní význam slova spjat s kořenem, jenž je v naprosté většině tvořen třemi konso-nanty. Pro malý rozsah biblicko-aramejských textů je i počet dokladů menší: l^bh "iíi'/a'/f 'kráľ Xnsbo malk'lň (doložen jen st. emph.) 'královna', 1370 "vilku 'království', 'vláda'. 2. Jednoradikální jsou jen částice (3, 3, ^, 1) a zájmena (XI' ÍT3)> jednoradikální nomen není doloženo žádné, neboť slovo pro 'ústa' [v hebr. ncl bylo rozšířeno o druhý radikál m (asi zbytek označení neurčitosti t. zv. mimaeí): QB (se suff. nac)- 3. K dvoj radikála im patří na př. slova: 3X 'otec', nx 'bratr', 'ruka', njíľ 'tok', 13 'syn', 35»» 'jméno', 1>N [hebr. py] 'dřevo', 'strom', >np (st. constr.) 'dva', yp) 'ženy', nxp 'sto'- 4. Čtyřkonsonantnl jsou na' př.: BCin 'kouzelník', 1K11Í 'krk'- * • 253 § 137. Tvorení jmen. 1. Původní dvojkonsonantní (3$), trojkonsonantní (Ijbb. ""IN. ISn) ■ vieckonsonantni (opTO- 2. Odvozená (A) z kořene a) zdvojením středního radikálu: ^3)1 'hrdina', b) opakováním třetího radikálu: pjH 'zelenající se', c) opakováním druhého a třetího radikálu: 'úsvit', d) opakováním celého dvojsouliláskovčho kořene: bibli 'kolo'. (13) c) praef ixy «) '-: 9*ľltf [hebr. ýflf] 'paže', 8) m-: *£ípa 'obydli', *^2VQ 'dílo'. Též k tvořeni infinitivu qalu (§ 104, 2), 'l) '": NIHfl (st- emfat., od Wj) 'okruh', P) h- a t) í- slouží k tvořeni infinitivů kausativnich slovesných kmenů hap'elu a šap'elu: rnDtVPI 'zliu-biti', fPjJlP 'dokončili'. (C)f) sufíixy: " u) -d/ [odpovídá hebr. -řj: 'Chaldejský', *D^S 'prvý', f) -in [hebr. -3n i > -on]: pj3 'stavba', H>*M 'strom' [srovn. hebr. TOjjfl. ?) -on [== hebr.]: J^y^ myšlenka' (srovn. hebr. ^ÍJí^). t]) -f, st. constr. -i/: t^riN- st;- eonstr. JVlf"íN> 'konec', fl) -ii, st. constr. -ú/: WMj), st. constr. ^1370 'království', x)-ó, ^- (kanaanismus za -3, ): "j^ 'daň', ^3^ 'deset tisíc'. § 138. Rod jmen. 1. Aramejsky rod mužský a ženský odpovídá hebrejskému. 254 2. Maskulinum nemá zvláštní koncovky, častá jsou i fe-minina bez koncovky: TJX 'kámen', y1^ 'zemč', |iy 'oko', patrnč též jy 'koza'. 3. Feminina se většinou tvoří příponami: a) -/ jen v -U a -ůl, kde mizí ve stalu absolutu: st. abs. *Třllt« st. constr. flV^fJW 'konec', st. abs. WIB, st. constr. filoSa, st. emph. xn'sStt 'království'. b) -al, z něhož asi jako v arabštině v pause vzniklo -ah, jež pravděpodobně jako v hebr. proniklo i do kontextových tvarů a dalo -íT, -[ . (Misto tohoto v aramejštině je často psáno ^ .) V ostatních tvarech se -al udrželo: st. abs. j-pipj (nebo NTI"!)- st- constr. fffff, st. emph. KflWI 'zvíře'. c) -ř jen ve íem. WJR 'ůlfrl 'jiná' k mase. pJlX ']'">''• 4. Jako obojrodá se jeví v biblické aramejštině 'oheň' (mase. Dan 7, 9; fem. Dan 3: 6, 11 a j.), 'pták'(mase. Dan 4, 9 k°tíb; fem. Dan 4, 9 q"rč; 4, 18). Pozn. I. Mase. s žen. koncovkou: rtPfB 'místodržicí', j-|J3 'druh'. Pozn. II. Kollekliva bývají fem., na př. tfn 'vystčhova- lectvo'. Abstrakta bývají léž fem., na př. 'velikost'. 1 § 139. Cislo. Aramejština má tři čísla: singulár, duál, plurál. V tom i v jejich užívání se shoduje s hebrejštinou. (A) 1. Duál značí předměty párové: má koncovku v st. abs. -ájin pjhp 'rohy'; v st. constr. -ě (<*-aj) v st- emph. -aj)5 (< *aj + člen *M) X*3"lS. [Srovn. arab. -ajni konc. du. pro nepřímé pády, -aj pro st. constr. du.] 2. Ve femininu sc tyto koncovky připojuji k tvaru na -al: prlNO 'dvě stě' (od -jkb < *"»'«'-). 255 4. 5. ti. (D) Hl 7. [§139] 3. Příklady: rt^i 'ruce', p>pj 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan l\ 7, tyy (st. constr.) 'oči', X'JtŔa (st.cniph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patři k „dualia taiitum"). Duál tvoři jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: f3"Q"l ^l\p 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. Duál za plurál: *|p»y pj-|p 'deset rohů', Dan 7, 7. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. fem. st. abs. prflf! (< *-aÍ")- 'lurál. a) Starší způsob tvořeni plurálu opakováním je u adjektiva 2") 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. hyiJM 'velcí', fem.: ľjjiy]i emph. Nfl3"12T 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. *pj3"D"| 'velmoži'). h) Všeobecně má plurál tyto koncovky: ul) maskulinum ve st. abs. -In, p-: pp^P 'králové', pp'jn 'moudří'. [Srovn. arabské -lna, konc. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -ta; 0*5^0 'králové', Kzr 4, 13; Q*B7)( jako k'lib, opraveno však v qfí ppSx> 'tisíce', Dan 7, 10.) n2) maskulinum ve st. constr. -ě, < - (< *-aj, jako v duálu): iqV 'dny', '>a>2rt 'mudrci'. <3) maskulinum ve st. emph.: -ajfS, ^'N (< *-a/ + člen *liu): kssai> 'dny*. [11) [emininum ve státu ahsol. -iín, ^ , (místo *-ňl, n analogicky podle musc. -In): ^J)31tX 'prsty'. 8. 2.r)0 (§ 139] f)2) ve st. constr. (původní) -al, : nyajfK-[13) ve st. emph. -ňta, rj^ : KflS^'X- 9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -Sn: Qiý 'jméno', pl. mail* (constr.); XD13 'trůn', pl. pp"i3; nnx lev', pi. empW xriinx; *3x 'otec', Pi. sesuti, 'rjřnx. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: rtba 'slovo', pl. p"pp; nil 'duch', pnn [v hebr. pflffíHi fiýp 'rok', pl. pjp>; pp>J 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštni je slovo t£>JX. Původně kolektivum 'lide', 'lidstvo' (slovensky 'sveť), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg- lýJX 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. XiPJK \J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo {j>jx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; 6, 8, 13 (!)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo yi 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^ (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. fiaŤ Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od T\bti Je pn'jK' zna^1 v aramejštině [na rozdíl od hebr. 0\"ON = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: pani 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. onXáyx»a splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ppn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. fflĚfl — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yjj| 'dříví'; p^y 'ptactvo'; *ipy 'listi'; "){y3 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 [8139] 3. Příklady: p^i 'ruce', plp 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dari 7, 7, »W> (st. constr.) 'oči', N'itXa (st- emph.) 'váhy', t. j. dvč misky vah (patří k „dualia iantum"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: [3"D"1 ^ip 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: -)jyy t?3*lP llesel rol,u'> Dan 7, 7. tj. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. v^fi, lom. st. abs. pfi"in (<*-ajn). (B) Plurál. 7. a) Starší způsob tvoření plurálu opakováním je u adjek- tiva 21 'velký', avšak u takto vytvoreného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. p2"12"1 'velcí', fem.: f2"l2")' wnpl>< NJ12"12"1 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. *pj2"l3"l 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: al) maskulinum ve st. ahs. -In, p-: ppbň 'králové', pp^SIl 'moudří'. [Srovn. arabské -inu, konc. plur. mase. pro neprime pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy nu -im: Wžha 'králové', Kzr 4, 13; □"'Sbít jako U'ilb, opraveno však v 'tisíce', Dan 7, 10.) «2) maskulinum ve st. constr. -ě,i - (< *-«j. jako v duálu): 'dny', l»0>2rí 'mudrci'. i3) maskulinum ve st. emph.: -tf//í, N"N (<*-«/fčleu *'"'): K*OV '('»y'- p\l) femininum ve státu absol. -3 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštní je slovo tí>JN. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'svet'), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': s§- týJN ^3 (důležité místo Dan 7, 13), pl. NtýjN \J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5,1; G, 8, 13 (I)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo fíp 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^> (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. flOV Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od flStf je pnbřjí značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. Qij-px = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: ppHI 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. mtXáyx*1* splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ptsn 'pšenice' jako zrni [na rozdíl od hebr. ,-|i3ľ7 — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yg 'dříví'; p^y 'ptactvo'; *igy 'listí'; 1p>3 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 140. Status. V aramejštině může být nomen v trojím stavu (státu): 1. Status absolutus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Značí jméno položené samostatně. 2. Status construetus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Před genitivem s oslabeným přízvukem. 3. Status empbaticus (delerminalus) s poslponovaným členem -J*l\"'"- K^ONoSi 'a pnnesU nádoby' Dan 5, 23; Díl b SoSxtí* 'dotázali jsme se jich' Ezr 5, 10. (Pozn. Táž předložka b vyjadřuje i vztah dativni: PP^nb ■•• 3,""P 'dává moudrým' Dan 2, 21; Di"l7 pTlOX fDl 'a takto k nim promluví' Ezr 5, 3). § 142. Determinace (určeni). 1. Vlastní jména označují určitou osobu či věc, a jsou tedy sama o sobě determinována: Sx'J^T' Sll3> přívlastek k nim musí být též determinován: ^33 'veliký Babylon' Dan 4, 27. 2. Determinace se provádí připojením členu, čímž vznikne status emphaticus (determinatus). [Na rozdíl od pozdější, aramejštiny a syrštiny je v biblické aramejštině tento stav výrazem jména určeného.) Této determinace se užívá [jako v hebrejštině a v arabštině], aby se některý pojem označil jako známý a) je-li vytčen ukazovacím zájmenem: jyi NoSlC 'onn socha' (Dan 2, 31); b) byl-li dříve zmíněn: Nobľ! '(určitý) sen', nebol! byla o něm řeč dříve (Dan 4, 3): cSn (bez determinace) (Dan 4, 2); c) je-li všeobecně znám: a) jako jedinečný: 'země', XnSx 'Bůh'; fi) za jedinečný považovaný: NsSlS 'kráľ par exellence, totiž perský; y) ze souvislosti: íODD Ht^)3t^ 'Š- P'sar' (Ezr 4, 8); [S 112] d) zn.ičí-li druh: N/IVH 'zvěř'; c) známá jména látek a abstrakta: N3ľn 'zlato' (Dan 2, 35). XnD2n 'moudrost' (Dan 2, 20, 21). 3. a) Determinace následujícím genitivcm oslabí logicky i prízvukom determinované jméno, jež se dostane do (tatu konstruktu. Viz § 140, 2. b) Vazba tato jc v aramejšlině poněkud těsnější než v hebrejštině, takže může být i přirovnána k složeninám (některých) jazyků indoevropských: u"lí"tJ~"13J*' Kzr4, 10 a j. 'Zářiči'; t£>;N"2S '^an 4 'lidské srdce', něm. 'Menschenherz'. V češtině se vyjádři tudíž spíše adjektivem než gcnitivem substantiva. c) Determinace je jen u druhého (posledního) člena, a ta determinuje celý výraz: Nsbti JV3 '(určitý) dům králův'; ^33 ,(2'l3n Dan 2, 12 '(jistí) mudrci babylonští'; ^nbx ľi*5 rnníi-'n Bzr 7, 20 'ostatek potřeby domu Boha tvého'. d) Zálcží-li na tom, aby prvý člen byl determinován, determinuje se druhý, i když na jeho determinaci nezáleží: N'PV iTfiy Dan 22 '(ten) Starý dnů (dny)'; bez determinace: ppi"1 p^pj} Ban 7, 9 'Starý dnů*. e) (Má-li být první člen neurčený, jc nutno použit jiných vazeb, s h [jako v hebrejštině a arabštině] nebo s irj: SnT$','p 1[bÓ ^zr 5, 11 '(nějaký) král izraelský'.) f) Vazba státu konstruktu jmen ^573 'pán' a *|3 'syn' slouží k vyjádření určité souvislosti s výrazem genitiv-ním (při čemž uvedená jména sklesnou na formální slovce): DVíO-byS ^zr 4, 8 a j. 'kancléř' (vl. 'pán dekretu'); xhlbi"'^ Ezl" c> 16> Dan 2, 25 a j. 'vyhnanci, exulanti* (vl. 'synové vyhnanství, exilu'). 260 g) Vazba státu konstruktu vyjadřuje na př. vztahy látkové (X3m rhÚ '*l*té socha'), vysvětlovači (S?3 njHo 'kraj babylonský'), vlastnosti (pa«i pípy 'Starý dny, co do dnů', Dan 7, 9; pod. 7, 22). 4. Determinace suffixem je vlastně zvláštní případ de-terminape genitívni, při níž genitiv osobního zájmena jc přivěšen k jménu, takže s nim tvoři celek považovaný za jedno slovo. (Připojováni suffixů viz § 128, 3—7). § 143. Deklinace. 1. Ve vzorech se uvádějí kromě tří států též příklady tvarů sulfigovaných s lehkými suffixy (pro všechny osoby singuláru a 1. os. plurálu; jako přiklad se uvádi 1. sg.) a s těžkým suffixy (pro 2. a 3. os. plurálu; jako příklad 2. pl. m.). Protože biblické aramejské texty jsou nerozsáhlé, mnohé tvary se nedají doložit, a vzory jsou neúplné. 2. Koncovky nominálni jsou: pro mase. (a fem. bez koncovky) pro fem. s koncovkou Status Sg. du. pl. Sg- du. pl. abs. eonstr. emph. — -ájin -ín — -é1 -é -ä -ajjä -ajjí -5 (-i, -á) -iit (-U, -úl) -'■lií n. -In, (-i/(T, -utu) -tajin nedoložen nedoložen -ín -&l -ala 3. Při deklinaci některé samohlásky podléhají zákonitým změnám. Nemění se však samohlásky: a) původem dlouhé (pty, Qý>) b) zůstávající v slabice stále zavřené (Qi2n> 31) a) k nimž náleží i slabiky, které byly zavřené a vlivem „zavírající" laryngály se „pootevřely" vsunutím ha-tepu (nnN < *'ahrt), 261 0) a slabiky, které se staly otevřenými po zjednodušení zdvojené laryngály (JJJJ1Q < *m'ra"ď; < *barr, st. emph. x"13) c) š°w5, je-li dosti daleko od prízvuku (fjJHp, flľip)-144. Nominální třídy. A. Maskulina (a feminina bez koncovky). Druh proměnné vokály koncový konsonant Třida nesegolátni nescgolální nesegolátni nesegolátni segolátui nesegolátni žádný 1 (v ultimč) 2 (nanejvýš jeden) různé stále jednoduchý stále jednoduchý stále jednoduchý zdvojený před koncovkami jednoduchý (původně dva konsonanty na konci slova) původně /, w, * (z toho > -č) I-II. III. IV. V. VI. B. Feminina s koncovkou. Odvozena od nwskul. třídy I.—V. se silným posled- koncovka -íí (< -at) VII. ním radikálem VI. se slabým posled- koncovka -íí/, i, -ň VIII. ním radikálem Třída I. (Vokály neproměnné, konc. konsonant stále jednoduchý. Vzor: Q^i 'den' (mi ícm. 'duch', fiStf 'bůh', fPjb 'velký'; "1p3 'chaldejský') abs. constr. Sg. D1» P1- ppľ "Ň" M^pľ emph. s leh. suff. s těž. suff. 262 [§ 144] Slova s koncovou laryngálou po dlouhém vokálu s výjimkou ä mají v bezkoncovkových tvarech patah furtivum: ni"l> a místo š°wa mobile u laryngály hatep patah: p3nSx. Podobně nomina III' mají též hatep patah (pSN^iy), aíe koncové ' se elidujc: WZp éaggl. Slova na -3j (většinou odvozená) píší přechodový konsonant (Gleitlaut) bud pomocí x nebo pomocí i. Sg. abs. irips, emph. HVfjtPS nebo niHÍÍ>3. Pl. abs. p*!lte3 nebo pN?,fcí>;, emph. HJ*^|JP3 nebo i_íní£>? Třída II. (Vokál poslední slabiky proměnný, koncový konsonant stále jednoduchý). Vzor: 'věk, věěnosť («p íem. 'ruka', ENp 'stojící'). abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg. nbv thv xabv "aby *p3pSy pí. ppšý "aby K'pšy 'pš'y pyaby Slovo "j* má sg. s těž. suff. p3T. du. abs. p"p. Podle II. tř. se dcklinují participia qalu Opp nebo bpp 'zabíjející'). Participia qalu sloves II wjj mají na švu ^, ale ) se drži ve výslovnosti před š"\v5: sg. abs. DXp> pl- abs. k°Ub pONp> n*r8 pp'p. Podobně i pl. constr. Třída III. (Dva vokály proměnné, konc. konsonant stále jednoduchý). Zde je velmi názorně patrno, že v aramejštině redukce vokálů pokročila dále než v hebrejštině. Vokál poslední slabiky se udržel jen ve st. abs. a st. constr. singuláru, které jsou tvarově shodné, na př. 'maso' [odpovídají hebr. st. constr. *|p>3, zatím co hebr. st. abs. je "){J>3]. V ostatních tvarech se druhý vokál eliduje, prvý zůstává plný; u Suto 263 pi. {§144] v zavřené slabice přechází v i: *bašrá>^\^2 (st- emph.). Vzory: MM 'čas', 'zlato'; participia hitp°'elu 3M»flB 'daný', "j^yriD 'udělaný'. abs. constr. emph. s leh. suli. s těž. suff. fot fa? Njpí ^jot *p3jat U laryngály místo š°w5 mobile je hatep patah: X3i"H. parm nayna. Třída IV. (Koncový konsonant před koncovkou zdvojen). Na konci slova, t. j. ve st. abs. a const. singuláru je konsonant jednoduchý Jfl (<*rabb) 'velký', 'ústa'. Před koncovkou je zdvojený a) původně ^31 rabbií (emph.); b) pro udržení plného vokálu flaB (sc suff.). Původid u se drži před zdvojeným konsonantem: ^33 (st. emph.) 'jáma', před jednoduchým ve st. abs. a constr. sing. přechází často v o: 3). 3«1 'veliký' (plurál viz § 139 B, a) g g 'ústa' (viz § 136, 2), DtOlPl 'kouzelník', p?$ (du.) 'zuby'"; ">n (sg.) 'živý', p»n (pl.) 'živi', 'život'. abs. constr. emph. s leh. sufľ. s těž. suff. sg- Dfcnn Dbin Natpin *aenn *p3aa"in Pí- ppoin ♦atňn ^aôňn *BB"in *p3,aíp"in Třída V. Segolata. 1. Nomina, která se stala po odpadnutí pádových koncovek jednoslabičnými (*malku > *malli), byla vsunutím pomocného vokálu mezi koncové souhlásky opět rozšířena na dvojslabičná, při čemž přízvuk bud zůstal na původním kmenovém vokálu předposlední slabiky "íj^a málxk 'kráľ, nebo sc přesunul na vložený vokál slabiky poslední, 264 [S 144] a původní vokál předposlední slabiky se redukoval rj^ .s»/e;n 'socha', PjCJ k'sajj 'stříbro'. V tvarech s koncovkami zůstal plný vokál, při čemž a někdy přešlo v i: np-rj (< *dab!i) 'oběť, pl. prDl. Plurál se tvoři z dvojslabičných základů typu qaial, takže se shoduje s plurály třídy III. Je-li třetí radikál b, g, d, k, p, /, je v plurále spirantisován: psba malkin (< *malakín). Typy qall a qitl do značné míry splývají. Příklady: a) typ qall: viz výše, též: J3&, N33N (fem) 'kámen'. b) typ qitl: chrt 'sen', KfiVfl (* < U působením laryngály); "Igp 'kniha', pl. plEp. c) typ qutl: Ótyp 'pravda'; x,"I33 'světlo', ^3 'zeď» P1- abs. constr. emph. sleh.suff. s těž. suff. sg. rjba r'-a íoba "sba prsba pí- p?ša "rba ^"pa ps's'po 2. U kmenů II / (vesměs typu qall) sc -oj- udržuje (v st. abs. sing. sc za ně vkládá í): py 'ájin 'oko'; jen v constr. sg. a někdy před leh. sufíixy sc monofthongisuje v i: Sg. fín 'dům', constr. fl»jj, emph. Nf|»3, se suff. iJV3 (viz § 113, pozn. I.) PI. pj'iy; constr. vj*y (du); sc suff. ij^y. 3. Od kmenů III /: ^pV 'ůPÍch 'Jeho listi'; 111 w: N)Tn emph. 'vidění'. Třída VI. Jména na -č (s páv. konc. radikálem w, j,'). Původní koncový konsonant se neudržel ve tvarech bez koncovky (st. abs. a constr. singuláru), jako mater lectio-nis se píše n (původně u kmenů na w a;') nebo k (původně 265 [§ 144] u kmenů na '). Před koncovkami singuláru a mužského plurálu je souhláskové /, před koncovkami plurálu ženského typu souhláskové w. j"|33 st. abs. a constr. 'stavčjícľ, partie, qalu slovesa III in-firmae; pl. abs. pÍ3. N32£D 'chtěni', st. emph. N^SSO" se •"ff. (ftJJB, ND"12 st- aus- a constr. 'trůii', sc sulT. WpTJ, plur. abs. f1D13. emph. KJT,D"13- Třída VII. Feminina na -« (s posledním radikálem silným). 1. Femininní koncovky viz § 143, 2. Vzory i"|Vn 'zvíře' s vokály neproměnnými, (správněji m^x) 'dopis' s proměnným vokálem. emph. s leh. suíT. s těž. sulT. Pl. abs. pi;x constr. m$ ' rn»n] mm nmjfc *mjfc fomm 2. Nomina typu nľHD 'kraj, provincie", maji ve st. emph. což Jc as' forma smíšená (§ 15, 4): wfdjľffi nebo m'dintií. 3. Suľlixy připojované k plurálu feminin jsou tytéž jako suflixy při singulárech; že patři k plurálu, je dostatečně vyznačeno koncovkou -«ŕ-. [V hebrejštině je před suflixy ještě příznak plurálu -aj -]. Viz § 128, 7. 4. U feminin odvozených od maskulin segolátnich jc třetí radikál explosivní: nsSp 'královna', st. constr., ft^ho-emph. NrlsSo- Vokály jsou neproměnné. Třída VIII. Feminina na -ät, -ľ, -ú (s posledním radikálem slabým). 266 1. U feminin typu -al se slabým posledním radikálem se w (nebo /) mezi vokály vysunulo a vokály se stáhly: původní qasaiual > qasät > Í12tf3 st> aDS- a es. V plurálu se drží la souhláskové: *fl};;'druh' mase, suffigované tvary plur. nn;2. pini)3. 2. U feminin na -ľ a -ů původní -/ v st. abs. sg. vypadlo, udrželo se však v st. constr. a před suffixy. V plurálu slov na -u je konsonantni w. 'inX 'konec', loSp 'království'. abs. constr. emph. s leh. suff. stěž. suti. sg- nnK nnnx xnnnN smy3é — i3^p rvošn Kfiušo *J?tt79 — Pit — niD^a »fl»Sa — — .ti- m i ■ 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem (mimo třídy) *2N 'otec'; sg. se suff. V3Ř, VQHjft Vrt3N (viz § 128> 3)-Plur. rozšířen o h: se suff. K3ľH3K' *HN 'bratr'; pl. sc suff: Ezr 7, 18 "p^N k'í'bi ?nX 1"r& (dissimilace: a > x před laryngálou s ä). *13 (constr.) 'syn'; se suíf. fl"|3; plur. constr. i^, se suíl. viih. p,vj3. K"IO (constr.) 'pán'. *IT'3 'dům'; constr. fit*, emph. xn,3 (V1Z § 'W, pozn. I.); plur. se suff. pE'JlS bälekôn s explosivním jednoduchým /, Jja má dägčs lene. Viz' § 123, 2. t£>X1 (constr.) 'hlava'; se suff. viz § 128, 3. Pl. p£*iO. se suíf. DHV^N1 Ľzr 5, 10 (hebraismus). (constr.) 'jméno', se suff. viz § 128, 3. Plurál je rozšířen o h (jako u 2N): constr. fy^Qty, se suff. DflTniSíi*. 267 § 146. Přídavná jména. 1. Koncovky singulární i plurálni stejné jako u substantiv. 2. Přivlaslkové adjektivum stojí vždy za substantivem, a shoduje se s nim v rodu, čísle a determinaci. § 147. Vyjádřeni stupňů přídavných jmen a) pomoci předložky pg. 'z' za komparativ: nrnarPfO S] "líH Dan 7, 20 'vzezřeni její (bylo) větší než 'jejích družek'; b) genitívni vazbou za superlativ: Q'ttfaH ^Díý ,;)an 4. 14 "nejnižší z lidí', 'docela nízký'. Číslovky § 148. Číslovky základní. 1. Od 1 —10 jsou doloženy tvary: pro rod mužský pro rod ženský st. ahs. st. constr. st. abs. (st. constr. ' "in — mn nedoložen) 2 ~~ C'-in) prnn 3 xnbn. nnbn —' řHř. 4 ' nyiňx — yrňx 0 - - n#. fíp 7 n»$p fí&$é — 10 rňby — *\pp (I: * v náslovi elidováno; 2: dissimilace n v r před n). Číslovky 3—10 sloužící k počítáni mužských předmětů mají koncovky ženské, a naopak. 2. Z číslovek 11—19 doloženo jen '12' ^fí. 3. Z desítek doletěny: p"lfeW '20'> fVlŠrl '30', tiftp '60'. •100' HXO. '200' (duál) priKO, '400' HKO ' ' '1000': 'sg. abs. pj'px, constr. fkjj, emph. KD^M" pmr. 268 '10000' sg. constr. plur. Dan 7, 10 knih J-Ql, q°rč 4. Ze složených čísel doloženy jen '62' ^PTlF] ffl$ a ',2°" pii>y;. nxo, § 149. Číslovky řadové. Doloženy jen: 'první': mase. pl. empb. KJfi^jJ' fem' s§' umPh- Kfl^1j3< pi. emph. xn'ianp. 'druhý': fem. sg. abs. flMIji 'třetí': fem. sg. abs. tfjT^Jfl k°U]>, nXfVbri q're- 'čtvrtý': mase. sg. emph. a fem. sg'. abs: k°tib, q°rě; fem. sg. emph. K£jg»3/]. Pro' čítání let a dnů v měsíci se užívá číslovek základních (Dan 7, 1, Ezr 6, 15). § 150. Ostatní druhy číslovek. Příslovce 'po druluV fftMJft Násobný výraz -sedmkrát' ny2C* "IH. Slovesa § 151. Úvod a rozděleni. 1. Slovesné kategorie: a) osoba 1., 2. a 3. (1. společná, 2". a 3- rozdělená na mase. a fem.) b) číslo: singulár a-plurál (duál není). c) čas (t. zv. tempus): Neodpovídá naši kategorii času, avšak nekryje se ani s videm slovesným; perfektum děj konstatuje, imperfektum líčí (Brockelmann, Arabische Grammatik, 11. vy d. 1948, s. 118). Vlastní vztahy časové a vidové se poznávají spiše ze souvislosti. Srovn. § 153. 269 [§ 151] d) způsob (modus): u perfekta ncrozlišcn; u imperfekta: indikativ a jussiv; imperativ. e) odvozené kmeny vyjadřují jednak slovesný rod (aktivum, reflexivum, řidčeji passivum), jednak míru a okolnosti děje. Srovn. § 152. f) Jmenné tvary jsou infinitiv a participia. 2. Kořen slovesa má tři souhlásky (radikály). A. Silná slovesa jsou a) orální se všemi radikály orálními; b) Iaryngální, je-li kterýmkoli z radikálu /i,',/i.Zc sloves s ' sem náleží jen ta, která mají 1 jako druhý radikál. Dále sem náleží též slovesa s r jako druhým a třetím radikálem. a) i iar. (n, y, n) e) n íar. (n, y, n; k; i)- V) iii lar. (n, y, |S|J 1). b. Slabá slovesa assimiluji (n) nebo eliduji nčktcrý radikál (w, j, '). a) jednoduše slabá a) i n (f'B). B) Assimilujicí sloveso slq p'jD. Y) i' (n"D)-fi) i w, j (^T'B). t) ii W, j (HV'y). y iii infirmae — w,j,' n"1?)-n) ii (mediae) geminatae (y"y). Třetí radikál je stejný jako druhý. b) dvojitě slabá. Vesměs iii infirmae, při tom též: a) i n, B) i \ y) i u), ô) ii i. 270 3. Ve slovnících se uvádějí slovesa třemi radikály bež voka-lisacc. 4. Označení ^hebrejskými písmeny podle"'vzoru ^yB v'z § 51. 4. 5. Rozlišení aktivních a neutrických sloves ve vo- kalisaci kmene prostéhoJ(qal, p0°al) je dosti nejasné, a malý počet doložených sloves nedovoluje jisté závěry. Perfekta na a jsou jak aktivní (;;-p 'dal') tak neutrická OBJ 'Padl)'. * i Perfekta na'i po př. z něho vzniklé^ e jsou (s jedinou výjimkou) neutrická Pjy 'mohl', B^tý 'vládl'). U imperfekt všech tří typů se vyskytují jak význam aktivní, tak neutrický: u: ^DN'1 'bude jíst', 'bude moci'; a: Myj1* 'obleče', 'nix' '(nechť) zhynou'; i (e): ^pyi 'dá', 'padne'. K perfektům na a jsou doložena imperfekta na u a i. K perfektům na i (e) náleží imperfekta na u, i, a a. Je tedy nutno u každého slovesa uvádět jak perfektní tak imperfektní kmenový vokál. 5 152. Slovesné kmeny. 1. Systém aramejských kmenů slovesných se shoduje s hebrejským v tom, že má též 1. kmen prostý, 2. kmen intensivní tvořený geminací středního radikálu, 3. kmen kausa-tivní tvořený pomocí praefixu, j'imž je kromě h- též - fsrovn. arabštinu] a z akkadštiny převzaté í-. Avšak reflexivy s / převzaly většinou i funkci passiva; passivum tvořené vnitřní změnou vokalickou pomocí u se udrželo plně jen v kausativu na h-, kdežto v kmeni prostém je zastoupeno méně [více však než v hebrejštině] a v intensivním jen nepatrně. 271 [§152] 2. K označování tčchto kmenů se užívá též vzoru p'l ^yg Pro aktivní prostý kmen se vedle p°'al [též v syrštině] užívá též hebrejského názvu qal 'lehký', 'prostý'. 3. Přehled slovesných kmenů v biblické aramejštiilě: kmen aktivní reflexivní (pass.) passivní prostý P*'al (= qal) hitp^el (jen perf. a partie.) intensivní pa"el hitpa"al — kausativní (na .š-) hap'el, 'ap'el šap'el hištap'al háp'al (perf.) 272 (Passivní participia intensivu a kausativu náležejí tvaroslovné k příslušnému aktivnímu kmenu). 4. Reflexivum (a passivum) má vždy jiný kmenový vokál než příslušný kmen aktivní: kmen prostý má aktivum na a, reflexivum na c, kmeny intensivní a kausativní aktivum na e a reflexivum (passivum) na a. 5. Význam kmenů. I. P°'al (qal) značí prostý děj aktivní nebo neutrický. II. Hilp^el je jeho rcllcxivum (piJT Dan 4, 9 'živí se'), častěji passivum (layrľ1 Ezr 6, U '(necht) je učiněn'). III. Pa"el značí obyčejně děj zesílený ('jpp 'pobil'), často zasahuje i do funkce kausativní (fi^ES 'prestala': l'jIÔS 'působili, aby se přestalo', t. j. 'zarazili'), i v tom, že se tvoři denominativně (n^O 'slovo': fjta 'mluvil'). IV. Hitpa"al je reflexivní, po př. reciproký (s'iy^ri 'mísiti se (navzájem)') a passivní ("n^fin 'uyl hledán'). V. Hap'el a šap'el jsou přechodné (2JV 'seděl', ariin '"sadil'), i někdy nepřechodné (nbi'H 'mžl úspěch'). VI. Hištap'al: jediný doklad má význam passivní: pbbpP.tt^ 'jsou dokončovány'. VII—VIII. Passivní qal (= p**il) a háp'al jsou čistě passivní: rh^p *byla zabita', pco 'byl zvednut' (od p^D 'vyšel'). § 153. Casy. 1. Aramcjskč períektum a imperfektum odpovídají přibližně hebrejským a arabským, t. j. perfektum děj konstatuje, imperfektum jej líčí (srovn. § 151, 1, c) a lu tvarem i významem. Lze však říci, že tyto arame j tká časy jsou poněkud bližší našemu pojetí časů než hebrejské časy. 2. Affixy perfekta: Sg. 3. m. i— — 3.f. -ál n-2. m. -13, -t fl-, n- T I 2. f. nedoložena i- *Ml n- Pl. 3. m. -ů v 3.f. -3 n-2. m. -tán pfl-2. f. nedoložena 1- -nä H3- V 3. os. pl. je zachováno původní rozlišení rodů. — Koncovka 2. os. sg. m. se vyskytuje v tvaru redukovaném i neredukovaném. Affixy vokalické -u, -3 jsou (na rozdíl od hebr.) neprízvučné. V 3. sg. f. se drží původní / [v hebr. jen před sufflxy]. Koncovky 2. f. v biblické aramejštině nejsou doloženy. (2. sg. f. v elefantinských papyrech je ijv (li); 2. sg. pl. v pozdější židovské aramejštině -lln.) U Mluvnice hebrejštiny 273 3. Praefixy a afíixy imperfekta. Sg. 3. m. j-- ---1 3. f. t-^ - -fl 2. m. ť-- -- 2. f. nedoložena 1. '-- --K PI. 3. m. /- -íín w- -v 3. f. /'- - e) ron3> nnris. roň? roň? (naň?) nedoložena ■i Pl. 3. m. 3. f. 2. m. 2. f. nedoložena 1- NJirD 13JJS rnro nedoložena nedoložena Koncovky 3. p. m. a f. -fl a -íf jsou neprízvučné. 3. Vokál a v otevřené prvé slabice se všude redukoval: *katáb(a) t> 2f)2. |V hebrejštině se před přízvukem zdloužil]. Kmenový vokál i v otevřených slabikách zůstal, v zavřených slabikách uprostřed slova se změnil v e. V zavřených slabikách na konci slova bývá i i e. V 1. sg. se vsunuje před koncové -/ vokál: JibtíJ 'zvedl jsem'. V prvé slabice zavřené bývá i, podobně i někde v 3. sg. f. r\pbp 'vyšla'. § 155. Význam perfekta. Perfektum značí děj: 1. minulý: "]3J JinStt'!"! De) Sg. 3. m. 3. f. P p. p 2. m. sňpri P p. p 1. nripx c) jsou tvary bez koncovek (označené p), podobné tvarům typu na u jen s rozdílem kmenového vokálu; tvary označené = jsou s nimi shodné, nebot kmenový vokál je zredukován. Praelixový vokál 1. os. sg. je bud původní í, nebo vlivem laryngály ": i > Dan 3, 31 'necht sc váš pokoj rozhojni'. c) výzva: Dan 2, 4 'necht oznámíme'. [V těchto případech by byl v hebrejštině nejspíše jussiv (a), (b), který je v aramejštině řídký, či kohortativ (c), jenž v aramejštině není.] — 160. WSw consceutivum v aramejštině není. Jednotný tvar spojky ^ má význam kopulativní (slučovací) t a pod. (§ 185, 1). Imperfektum se spojkou ■] má vždy význam imperfektni, perfektum s ■) vždy má smysl perfektní. Jussiv. Jussiv je v biblické aramejštině řídký; jen v jednom případě má tvar odlišný od imperfekta: 'h£x'1 Jer 10, 11 'ať zhynou'. Význam je stejný jako v hebrejštině: rozkaz a přáni kladné i záporné (s fa): "^fa^fa Dan 4, 16 'ať tě neděsí'. Kohortativ v biblické aramejštině není. Srovn. § 157, 4, c). Imperativ. 1. Tvarové koncovky odpovídají imperfektnim 2. osob co do kvality vokálu, avšak nemají koncový prízvuk ani-n. 276 277 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. m. f. 3H3 3fl3 3Í12. 3ľl2 <3fl3 ostatní nedoloženy 13113 pi. m. ^2 ons I. nedoložen Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: »W|J -tp^p Dan 7, 5 'vstaň (a) jez!', po př. přání «n ppSýS Nsbp Ľ>an 2, 4 a j. 'králi, bud na včky živľ; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s -^X). (Zvlášt důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfek-Lem, záporka je tfb- Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v arainejšlině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má prefix mi- -p: rjjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -S ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -ú_/, před suffixy jen -ill. P°'al: ZRltí Hilp°'el: Pa"el: H3J13 Hitpa"al: Hap'el: npfpri (ap'el: *-«. šap'el: -£>) npnsrin 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' nSppS Dan 2, 14. [Srov. německý iní. s "zu" a anglický s "to"]. 278 Se záporkou: rVXftfa tib K3fl3 D« 6, 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: NJiriN1? Ntpb IpX Dan 3> 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (DJHE rjriinrin1?)' Ľ>a" $ ^- 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje:TlSríSfinS Dan 2« 25 'v sPě" chu'; n>22£133 I)an 4> 32 'poďle' švé viile'. $ 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytují participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3^3 (nebo 3fi2)> M stálým 3. P) Passivní participium je typu 3^2. b) Participia odvozených kmenů mají prefix m- (q). Voka-lisace aktivních (a reflexivních) je stejná j»ko u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] nktivnl passivní reflexivní Qal: (3fH 3Í13 Pa"el: bjv) 3113» Hap'el: 31120» (Ap'el: (3fl-)3ri3p) 3113» 3P3!i» Hitp'-'cl: 3113*10 Hitpa"al: 3fOľip Häp'al: nedoložen. 279 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. m. f. Pl. m. f. 3H3 '3^3 nedoložen ostatní nedoloženy ttflj oni Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: foiit ^SljŠ Dan 7, 5 'vstaň (a) j ezľ, po př. přání «n ppSýS NsŠp Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na věky živl'; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s ~bn)-(Zvlášf důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je xS- Viz § 157, 4, a). § Ui4. Infinitiv. 1. Iníinitiv je v aramejštině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p»'alu má prelix mi- -q: gjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -3 ve st. abs., ve st. constr. -al nebo -u(, před sufdxy jen -ut. P°'al: 3A3D Hit])»'el: Pa"el: nžlFiS Hitpa"al: Hap'el: ,73i13n (ap'el: šap'el: -#) ninsnn 3. Většinou vyjadřuje cíl děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' nbffipS Dán 2, 14. [Srov. německý inf, s "zu" a anglický s to J. 278 Se záporkou: rTWllb tíh *í| N3X13 Dlln 6- 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: NJIfW1? Ktfib "ION Dan 3> 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědčt (rj^ng ^rvonn1?)' Dan 3, ie. 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: nSn2ľl!"T3 Dan 2- 25 'v sPě_ chu'; rPSJiOS Dan 4, 32 'podle své vůle'. 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytuji participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3fi3 (nebo 3J13), se stálým íT. |i) Passivní participium je typu 3^3. b) Participia odvozených kmenů mají prelix m- (jj). Voka-lisacc aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passtvnl reflexivní Qai: brv) iris Pa"ci: brH sroa Hap'el: 31131113 (Apel: (2r,-)3ri3p) 3f0» arorip iíitpo-ei: srorip Hilpa"al: 3r3np Háp'al: nedoložen. 279 3. Významem odpovídají aktivní participia českému přc-chodníku přítomnému: Ss5p 'zabíjeje', 'zabíjející'; pas-sivní českému příčestí minulému trpnému: P^pT 'vztyčený'. 4. Co do času odpovídá aramejské participium aktivní imperfektu, jehož funkci částečně přebírá. § 157, 2. Značí děj budoucí: p'Vfii 'vyženou tě' (pak 2 imperfekta) Dan 4, 22; i minulý nedokonavý: 'vyšly (perf.) prsty a psaly (pn31>' Dan 5, 5. Přítomnost je v biblické aramejštině mnohem častěji vyjadřována participiem než imperfektem; na př.: PT Dan 2, 8 'vím'; XJ3ŕlí3 Ezr 5, 16 'je stavěn'. 5. Participium má tedy větší rozsah a frekvenci než v hebrejštině. Často se spojuje se slovesem KlPi 'býti'; (NV!fl řOHV!© Ezr6, 8 'bude dána') a se sponou WN (v'z § '82, pnbp P3VVX xb Dan 3, 14 'opravdu nectíte?'. Zajímavá je aramejská vazba participia ÍJSM 'říkající' po perfektu: piOXl Dan 2, 7, 10 a j., 'odpověděli a řekli". 6. Participium passivní může mít i význam přítomný: ^TH 'obávaný', pak 'strašný' Dan 2, 31 [srov. latin, 'tremen-dus']. 7. [Z participia s osobním zájmenem sc v pozdější aramejštině vytvořil opisný présens; byl pak převzat i do novější hebrejštiny.] (§ 166. Vyjádření přítomnosti. — Viz § 155, 157, 165.) § 167. Odvozené kmeny silného slovesa. U těchto kmenů mají perfektum a imperfektum vždy shodný charakteristický vokál. Je jim e v hitp^elu, pa"elu, hap'clu; a v hil.pa"alu a háp'alu. Význam viz § 152, 5. 280 [§ 167] 1. Passivní qal (p°Tl) sc vyskytuje jen v perfektu, jež je nutno lišit od participia passivního qalu. V 3. os. sg. m. tvarově se shodují, ale v ostatních tvarech jsou perfektní koncovky jasně vyznačeny. Doloženy jsou tyto osoby: Sg. 3. m. 3. f. íib"pp 2. m. r.pbpn Pl. 3. m. 'byl napsán' Ezr 5, 7 'byla zabita' 'byl jsi zvážen' 'byly otevřeny' 2. Reflexiv qalu (hitp«eel) má praelix t- a před nim v perfektu předražené Id-, zřídka 'i-. Doložené osoby: Perf. sg. 3. m. árarin 3. f. růrism pí. 3. m. '-risrn 2. m. pařeni inf. fiahsni Imperf. (ári-) apyfl pnnsív pnrisrw partie, srsna 3. os. sg. f. má tvar scgolatisovaný. Je-li prvním radikálem sykavka, prosmýkne se před prae-fixové i: ppptpri 'midc zanechána'. Praefixové i sc assi-miluje k ( a z, viz odst. 4, srovn. § 126, 6. 3. Intensiv aktivní (pa"ci) zdvojuje střední radikál. Praefixový vokál sc redukuje. 281 í 167] Doložené osoby: Perí. am. ana Sg. 3. m. 2. m. 1. Pl. 3. m. 2. m. 1. rop,2 Inlinitiv ,-i3ri3. Imperativ pl. m. £/r& Participium aktivní 3fl3Q, passivní 3^30. 4. Intensiv reflexívni (hitpa"al). Doložené osoby: ľerf. Import. sg. 3. m. 3ri3fin (-«*) afisn* 2. m. ri3ri3fin pi. 3. m. nrisrn 2- «»• poraní Participium 3fi3fiQ. — 1 • K přesmykmilí sykavky a připodob néní t viz odst. 3. Přiklad: P3E)2^ 'bude skrápěn'. 5. Kausativ aktivní (hap'el,'ap'el,šap'el)mápracíixový vokál a. V impf. a partie, se vyskytují tvary s h- (a š-) i tvary s elidovaným prefixovým konsonantem [podobné hebrejským]. 282 Doložené tvary: Perí. s ha- (s 'u-) Imperf. s ha- synkopované Sg. 3. m. 3J13I1. 3fl3H 3P3X <3p-)3P3!t 3P311 • t - 3. f. r.srpr — 2. m. rprsn. P3P3-: 3P3np bp-l 3P2r 1. raron — — Pl. 3. m. p3P3,T 2. m. propon p3ii3nri — 1. — aroru — Šap'el: perí.: 3P3$. MRStii imPf-: 3ľO#* Imperativ sg. m.: 3P3!> 3P3N. Inlinitiv: ,-|3P3n ("X)- n3P3tf. Partie, aktiv.: 3P3Hp> (3Pr) 3P3D- 3113^13. passiv.: 3rpni3. 6. Kausativ reflexivní (hištap'al): doloženo jen impf pSSpfl^"1 Ľzr 13- W 'jsou dokoněovány'. 7. Kausativ passivní (háp'al): praefixový vokál je bud původní u nebo ä v zavřené slabice z něho vyvinuté. Doloženy jen některé osoby perfekta: Sg.: 3. m. 3fpn> 3- f- roron (-n), i- rororr. M.: 3. m. nrorr 168. Slovesa sc suffixy. 1. S určitými i jmennými tvary slovesnými se spojuji ob-jektní suffixy, tvarově shodné se suffixy possesivními (§ 128, 2 a 3) vyjma 1. os. sg., kde jo -ní (u possesivnich -i i -). Jsou jen u aktivnich kmenů. 283 i 168] (Infinitivy a participia mohou mít suffix objektní i possc-sivní.) 2. Protože připojením suffixu je většinou prízvuk slovesného tvaru posunut, mívá suffigovanč sloveso jinou vokalisaci než prosto. Je tedy nutno ji odvoditi z předpokládaného původního tvaru podle příslušných hláskoslovných zákonů (viz § 121, 1, 3, 4). V 3. Perfektum: Doložené osoby a suffixy: Osoby: 1. sg. *qalall-: se suff. 3. sg. f.: Rjfl^tóS 'vy- stavěl jsem ji'. 2. sg. m. *qalallá-: se suff. 1. pl.: JOrlSttj!) (dissimilace a před (T v a?); {OfiyTín 'oznámil jsi nám'. 3. sg. m. *qalal-: suffixy jako u tvarů nominálních (§ 128, 3):'hnp*cl se suff. 2. sg. m.: '•jStpjľin; I3' sc suii. 3. sg. m. nSpp. 3. pl. m. *qulalA-: hap'cl se suff. 3. sg. m. (suffixové -hu se po -ú- dissimiluje v -AT; srov. § 128, 3, 3. sg. m.). Osoby: 1 Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. í.pi. 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. pl. m. - fa* nbpp 4. Imperfektum má před sulfixcm ještě -nn- zjednodušené někdy v -n-. [Podobně někdy v hebrejštině. Je to zjev obdobný arabskému energiku prvému jaqlulanna.] Osoby: | Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. 2. pl. m. 3. sg. m. 3. pl. m. — — 284 Místo suffixů 3. os. pl. m. a f. jsou osamostatněná zájmena, vzniklá ze suíligovaných: p^x. p2K (srov. § 127). ' 5. Imperativ: doložen v hap'elu sg. m.: 'AJfl 'přrvctf mne!', a v pa'elu pl. m.: VT^Pt 'zkazte jej ľ. 6. Infinitiv: qal: nľp|5(3 'jeho blížení'. V odvozených kmenech vždy na -QI-: haji'el ">JjnWlÍri('5) 'oznámit mně'. 7. Participium se sufíixy v biblické aramejštině není doloženo. 169. Slovesa prvé laryngály (n, h, '; nikoliv '). 1. Redukovaný vokál za laryngálou je hatep patah: 'udeiaľ, niy. nsyrw víz § 125,3. 2. U laryngály se drží a: fí~\2V (proti J12.J12)' 3. V imperfektu je v praeformativu bud a (ptjSrT 'promění se') nebo es ( 5. Je-li prízvuk vzdálenější, vyvine se za lsiryngálou odpovídající plný vokál: W^gpp 'děláte', roipH háhárbat (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhé laryngály (A, h, ', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: paj^KE^ (se suff.) 'táže se vás'. §, 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: fQnW Jsou dáváni'. § 125, 4. 3. Laryngály se nezdvojují, v intensivu ledy je před jednoduchou laryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zclloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u h vždy (xnO" 'uhodí', »ift|Tl* 'vyděsí mne'), u Vi většinou: "•jjjSrTri" 'zneklidní mne', u ' většinou: pjjytpi 'budou kŕmiť. Náhradní zdlouženi je před r vždy (IpJJ 'žehnal', MjJJjl 'přinášíš'; part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: layTlN 'poradili se', před h jednou. § 171. Slovesa třetí laryngály (h, h, ', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálniin radikálem na konci slova je vždy a 'řekl', "ijgx 'řekni ľ, "iqx 'říkající'); rovněž uprostřed slova: 1*|(5X 'řekněte!', BfíStf - Vt t i - - 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky se vyvine.před laryngálou patah furtivum: rpStí^ Mta& (partie, pass.) 'po- • t slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -t (-1) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu ľ\fí2\Vľ] 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpe'elu nn5fliyn 'byía nalezena'; ale 2. os. sg. m. Pft^Ptyíl s explosivmm -/. 286 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q (pSo)- 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované (^p\ padne', p^Bfl 'padnete', yMS 'osvobozující', finfl < *'«"/u' 'sejmeš') a neassimilované: "fJgQJ 'dá', pjJFlJ'' 'dají', ffOO 'dáti', pBJn 'vyvedl', flfjjn 'byl sňať. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: f]pß 'vyjdělel' (pBJ), XĚ> 'vezmi!' (XÍW) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a(i>)e]. 3. Podobně se u slovesa s-l-u p^ß 'vystupovati' assimi-lujc / k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. Ippn (< *hasliqú); häp'al: perf. pDH. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el Inf. *hauäqä > nöDiH. § 'a6» 3. [t t : - * 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa I' (x). 1. Všechna slovesa I ' vysunují v imperfektu qalu ' po prefixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouži v í: (*jľkul >) 'px" 'í''ip")ONfJ 'řeknete'; jussiv hSk'' 'necht zhynou'. § 12*6, 3. 2. Redukovaný vokál po ' je ' (*||2X 'řekl', ^Sii Jez')> avšak imperativ slovesa nox 'řikati' má •': "lök-Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního ' se drží a: fHüJX re^ jsem', srovn. § 169, 2. 287 5. Je-li prízvuk vzdálenější, vyvine se za iaryngálou odpovídající plný vokál: jHľjyfl 'děláte', fl2*inn háhárbat (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhč laryngály (A, A, ', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: fi^foltty (se suff.) 'Láže se vás'. § 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: flanW 'Jsou dáváni". § 125, 4. 3. Laryngály se nezdvoj ují, v intensivu tedy je před jednoduchou Iaryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u A vždy (xnO11 'uhodí', ^'jHI* 'vyděsí mne'), u A většinou: ijjbiia' 'zneklidní mne', u ' většinou: poJJtp' 'budou krmit'. Náhradní zdloužcní je před r vždy ("íf")3 'žehnal', 2"lj5fl 'přinášíš'; 3"!J?J2 part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: IBŠVJIN 'poradili se', před A jednou. 171. Slovesa třetí laryngály (A, A,', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálnim radikálem na konci slova je vždy a (^QX 'řekl', 'řekniľ, "ION 'říkající'); rovněž uprostřed slova: 'řekněte!', pfíWP 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky se vyvine.před Iaryngálou patah furtivum: rvblý MtflA (partie, pass.) 'po- ■ t slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí Iaryngálou a koncovkovým -/ (-/) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu JinSt^H 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitp^elu nnSfltyn 'byla nalezena'; ale 2. os. sg. m. JirĎJIlt^n s explosivním -/. § 172. Slovesa I n a sloveso s-l-q (pbtí)- 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilovanč ('uB\ padne', p*5Bfl 'padnete', 'osvobozující', pfíFl < *lanhit 'sejmeš') a neassimilované: **tÄlJ 'dá', pJfO* 'dají', ^PSO 'dáti', iTJBJľl 'vyvedl', /yiJn ''byl sňať. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: tjHŽ 'vyjděte!' (pfjj), X5J> 'vezmi!' (SČ^J) fv hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a(i»e]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q h^p 'vystupovati' assimi-luje l k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Ilap'el: perf. IpBH (<*hasliqu); háp'al: perf. pDH. Avšak zdvojené -M- se může rozvést vc skupinu -ns-: hap'el inf. *hassäqä > nSDill. § 126> 3- 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa 1 1 ($). 1. Všechna slovesa I' vysunují v imperfektu qalu * po pre-lixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouží v č: (*jťkul >) 'jí',p*1QKfl 'řeknete'; jussiv n$IP 'necht ( zhynou'. § 126, 3. 2. Redukovaný vokál po ' je ° ("ION 'řekl', i^JN 'jez';, avšak imperativ slovesa 'ygM 'říkati' má »: *Wtt, V10N. Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního ' se drží a: filOX 'řekl jsem', srovn. § 169, 2. 286 287 4. Hap'el a häf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: p-l-ľi-i 'zničí', --j- 'byl zničen'; další viz § 175, 2. " ' 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. 175. Slovesa I w/j. 1. Původní W přešlo v / v násloví [arab. wahaba - Jj-* 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech1 kmene prostčho a intensivního (na př. ■jrtTl'1)- § 12G, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: 2fí)1 (<*hawlcb) 'usadil' od --s; jn')-'' 'oznámí' od y-<; -BDin 'byla přidána' od fp\ ' 3. Všechny tvary sloves původnč I w i původně I/sc tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. byFI <*hajbd 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): ♦IS\- 'uvěřil', part. pass. piftQ, od fegj 'nvcdľ, iní. V šap'elu se píše s t sloveso převzaté z akkadštiny [imper. ščzib] 'vysvoboditi': perf. imperf. ■)»>«£>*, partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': -.{j^ (<*jajíab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. -j-'dejľ, 'poznej!'. Avšak v imperfektu sc druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: ■3-1 'sedne' (perf. 3-1), 'zmůže' (perf. 7»t). Zdvojení se někdy rozvede'pomocí n: JJ-J- (<*tid-dcQ 'poznáš', nnŕ (perf. y-i). § 176. Slovesa III infirmac (pův. III /', w, '). 1. V aramejštině splynula slovesa III 7, III w a též III'. Převládl typ III ;', od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží - i N bcz ohledu na původní kořen slovesa: ni" Dan 5' 19 a i-> NI" Dan 5- 19 a J* 'byl'. 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. konči na -ä: XJ>2 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'ana-wal>) fljy 'odpověděla', (*hawajat>) flJJJ, rílH 'byla'. V 3. os. pl. m. sc též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájil> *banáu>) ^3, 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. •m, ;v3.- 'vzrostl jsi') nebo monoflhongisovala v i (I. tg. 'fftfi, 1. pl. K;ip1 'Imdili jsme', 2. pl. m. pnnn "videu jste'). c) U perfekt na i je 1. os. flWJJ (< *sabiwt) 'chtěl jsem', 3. pl. m. "T,t£)N 'išliw s předřazeným *. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: j-pp'i (od X"1j5) 'zvolá'; -•„--. 3. sg. f. '(ona) je'; NJpfl (od lip) 'koupíš''; xyaN 'požádám'. 8. pl. m. končí na -un: ftfípí 'piji' (< *jišla(j)un). Sloveso nip „být'" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix Z- -7 místo ;- -1: Nlp1?; finS Ixh'wôn; gfjfo, 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. «*ri 'žij!', Nty 'vezmi!', pl. m. fm 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -č: N"pP 'volati', n«np *VM*U*; ny3 'žádající', xip 'volající'. (Femininum'na-/J: n^lS**' '"l'Otý. °bojí = 'podobající se') 188 19 Mluvnice hcbrejäliny 289 4. Hap'el a liáf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: fn&fcp 'zničí', •JJflfl 'byl zničen'; další viz § 175, 2. ' ' § 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. § 175. Slovesa I wjj. 1. Původní w přešlo v / v násloví [arab. wahaba - 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech'kmene prostého a intensivního (na př. 3fJW). § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: J}£ftj (<*hawkb) 'usadil' od jnfrV 'oznámí' od $>yi; 'byla přidána' od sp\ ' 3. Všechny tvary sloves původně I w i původně I / se tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají /' v hap'elu (na př. <*hajbcl 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): PpíJI 'uvěřil', part. pass. řOVTO. °d taxi ^WU 'uvcdl\ lni. ■ nwriodnnx. V šajľelu se piše s 4 sloveso převzaté z akkadštiny [imper. ščzib] 'vysvoboditi': perf. imperf. partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': (< *jajlab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. JJ/J 'dej!', 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: 'sedne' (perf. jy^), 'zmůže' (perf. fa*). Zdvojeni se někdy rozvede'pomocí n: Jf9jf\ (<*lid-dď) 'poznáš', pJHJ» (perf. yyi). 288 § 176. Slovesa III infirmae (pův. III /, w, '). ti V aramejštině splynula slovesa III /, III w a též III'. Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouži i K bez ohledu na původní kořen slovesa: -pn Dan 5, 19 a j.; Dan 5, 10 a j. 'byľ. ' 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. končí na -3: XJ>2 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'a;ia-u>at>) r\:y 'odpověděla', (*hawajal>) flJJJ, ffln 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájd> *banúu>) foa 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. f&ft, pKft 'vzrostl jsi') nebo monofthongisovala v i (í. sg.' fl^řl, 1. pl. tifp*) 'hodili jsme', 2. pl. m. píYtP! 'viděli jste'). c) U perfekt na i je 1. os. fftM (< *?abiwl) 'chtěl jsem', 3. pl. m. Vflltf N 'UňÚ s předřazeným '. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -ě: rCp" (°d K"l&) 'zvolá'; ninri 3. sg. f. '(ona) je'; KJpfl (od rtjj?) 'koupíš''; s*ySN 'požádám'. 3.'pl. m. končí na -ôn: Hjírtgfí 'pijí' (<*jišla(j)un). Sloveso nin ..býti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix /- -<5 místo i- -i: Nin^; ppi1? Ixh'wôn; p^. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. WH 'žij!', xtf 'vezmi!', pl. m. fip! 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -ě: 'volati', ntnD 'vidfiti'; nj>3 'žádající', X"1|5 'volající'. (Femininurn ria-/d": fl'eíj, rpjttf, obojí = 'podobající se') 19 Mluvnice hebrejštiny 289 6. Participium passivní končí též na -ě, avšak jeho první slabika je redukována: flJS, 'vyslavčn', xlt^ 'uvolněn' (pl. jfitjfi. 7. Passivní prostý kmen (p°'íl), konči v 3. os. sg. m. na -í ("i^ji 'byl zjeven', Yfo 'byl (])ře)čtcn'), v 3. pl. m. na -iw (VI3*| 'byli hozeni'). 8. V odvozených kmenech jsou perfekta na -i (viz odst. 2c); 3. sg. m.: 'Sprn 'byl naplněn', 'zveličil', "h^ri 'zavedl do vyhnanství'; 3. sg. f. JVIJJIK 'byla zmatena'; 2. sg. m. JT>>|2 'ustanovil jsi'; 3. pl. m, yiytf-'změnili', V^iyn 'odstranili'. (Podobně jediný doložený imperativ prostý >jq 'ustanoví'.) 9. Imperfekta a aktivní participia odvozených kmenů mají stejné koncovky jako u kmene prostého: KJSJV 'Jo stavěn', KJfM a xiPirtJ 'ukazujeme', mritf? 'je rovnán', pWfh 'méní se', ' pyp^ 'hledají', pHpífi ťhalfwCm 'ukazujete', (podobně jediný doložený imperativ suffigovaný ^[M 'ukažte mil'); fc03J"l» 'stavěný', K?VP 'mot,lící se', rnyno 'odstraňující'.' 10. V infinitivu hap'elu n\3tirl 'změniti', a ve femininu participia passivního pa"elu n*|ttto měnící s"e objevuje konsonantni /. Viz též odst. 5. na konci. § 177. Slovesa II w//. 1. Z předpokládaných kořenů typu q-w-m 'povstati', š-j-m 'položili', lze odvodit všechny tvary. 2. V perfektu qalu je vesměs prízvučné Si Qh, Oty, Ji£p 'skončila', (Bg, ijfljy; i v slabice dosud nebo původně zavřené: 2. sg. m. JMS&i 1. sg. Jipíy. (Jediná výjimka: Q"l 'zvedl se'.) 290 [!j 177] 3. V imperfektu a imperativu mají slovesa II w vesměs u. gpft, fnp, 'budeš bydlili', HJt^Hfi 'pošlapá ji', lIDlp11' "ll?1p. Slovesa II / maji obdobně f: imper. loijp. (Sloveso *TSpt 'jiti' má impf. "jjjp a inf. ^HO)- 4. V participiu qalu se střední radikál vysunul, přechodový konsonant se píše pomocí QXp. Srovn. však pl urál q"rě POJS. § 144, 2. 5. Perfektum passivního qalu (p°'ií) je zastoupeno tvary 3. sg. m. Qi*^ a 3. sg. f. flftíy. 6. V hitp"'clu je prefixové / zdvojeno, patrně proto, aby byl počet konsonantů stejný jako u silného slovesa (3fi2;V): Wr) litfOn 'živí se'. (Qfyfí> a piafcW mají S analogicky podle qalu). 7. IlajTcl má [jako v hebrejštině] vokál f po př. ŕ. Perf. 3. sg. m. D«-j, D>pjT. 2. sg. m. F.»>pn. fltt^H. 3. pl. m. lO^pn. Šě suff.: 3. sg.'iii. se sulT. B. sg. 111. Hp'pn. 3. pl. m. se suff. 1. pl. XJI^fin "odvítHl nám'. Infinitiv nntn 'býti pyšný'. Imperfektum a participium mají v konsonanliiíin prefixu před prízvukom dlouhý vokál: 3. sg. 111. C'^prP- l,iirl- oTjnp 3-1'1-m- ps^rin;)- Tvary synkopované: 3. sg. m. 3. sg. I. Cjpjl. 8. pl- ni, pyjri}. i'i,rlic- cnp. 8. llaji'al má pro 3. sg. f. perfekta tvar fip'pH (,>!MI '1 srovn. v. 5 a varianty!) 9. Intensivy se tvoří řidčeji silně (iip'p infinitiv pa"ehi), častěji (podle sloves II gem., viz § 178, 7) opakováním posledního radikálu: od QVI '1'ýti vysoký': partie pftlelu DDtip 'vyvyšující', partie, hitpôlclu fippilfln 'vyvv šil ses'. 291 10. Jako silný radikál funguje střední w a ;' u sloves III infirmae (na př. 'býti') a u denominalivníhc slovesa aiPl 'užasl'. § 178. Slovesa II gcminatac (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštině často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: (<*ha"el) 'uvedl', perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: 'vešel', ^rtj 'uprchla', pfop tľ™ (ľbbv k°í'ľ>. Da" 5> I0)» )p$. var. 1J3^ dtiqqu Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je ^jj 'vytněte!'.' 3. V imperfektu a v inlinitivu je geminován prvni konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. jpfl (<*ärrô'; ô je hebraismus) od yy-) [hebr. f*2f*l] 'rozbiti';inf. pjp (<*mihhan) od pfj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves I /, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen prvni radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. bviľl (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. pírfl; v imper. sg'. se suff. 1. sg. 'uved mneľ; v participiu plHO: ml'nitivJcnbyjr! neho nbvľl (obojí z *ha"ulu). 5. Háp'al má doloženy tvary perfektní: TOfl 'byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. bbtífl 292 'hledá si stín', a tvary šap'elu a hištap'alu slovesa bb^tt* 'dokončiti': ^bpp Ľzr 4, 12 q°rě; fibbDp- flbbpp' pbb^rp\ 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: V pa"elu je perf. bbň 'promluvil', imperf. TfOS partie, akt. b^íiO (íem. nbbotS); yy^í? (<*m'ra"ť) 'rozbíjející'; imper. Utjta 'vytněte'; v bitpa"alu participium pnplp 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intensivu fiW^tŠM 'zlrnuľ, od Deti* je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, S). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejšlině vesměs III iníirmae, a k tomu u) I n (1), 8) I • (2-3), y) I w (4), 6) II, j (5). 1. Hpy. qal 'vzíti': perf. Hp), imper. ^IP. 2. ntN: 9*1 'zapáliti': inf. XTÍ5> partie, pass. ffjM, 3- qai •pfijitť: perf. nriN, xris: 3. pl. m. ins*; imper. P'- íriXJ iní. XľlDí partie, akt. nľlN- Hap'ol přinést!' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. 'tfffí, 3. pl. m. fifpft, inf. ["pílTl. Háp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. fíifíft, 3. pl. m.'vfjn. 4. 'dokončiti' (z akkad. uščsl): perf. (X)',2i'lty Ezr 6Í 15. 5. qal 'žití': imper. sg. iipj; 'ap'cl 'oživitľ: part. akt. NDD (jako u sloves II gem., pův. *h]j). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 'O. Jako silný radikál funguje střední w a / u sloves III infirmae (na př. N1H 'býti') a u denominativníhc slovesa Hifi 'užasl'. < t § 178. Slovesa II geminatac (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradné zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštinč často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: b)í2T\ (<*lia"el) 'uvedl', perf. hajVelu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: ^y 'vešel', flrjj 'uprchla', fl'py q°rě (ľ\bbv k°i'b» Dan 5, 10), ip-f, var. \pt\ ildqqfi Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je )r\l Vytněte!'.] 3. V imperfektu a v infinitivu jc geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y^fl (<*tirrô'; ô je hebraismus) od yy") [hebr. p^l]'rozbiti'; inf. (<*mihhan) od ppj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves Í U § 175, 4. 4. V kausativu je včtšinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. *jyjH (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. [51p; v imper. sg. se suff. 1. sg. ''jSyn 'uved mneľ; v participiu píjnp; infinitiv jc nSypľl ncí>0 íl/wi (obojí z *ha"ulu). 5. Hájľal má doloženy tvary perfektní: bvíl cy' uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. ^afl 292 'hledá si stín', a tvary šap'clu a hištap'alu slovesa 'dokončiu': yyfiyp Ľzr 4> 121"10; nbbDtý> ľfíhyp» 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: t pa"elu je perf. yag 'promluvil', imperf. yf&\ partie, akt. bbtíO (fcm. nS^pp); yy^p (< fm»ra"ř) 'rozbíjející'; imper. 1!ii'p 'vytněte'; v hiipa"alu participium ^HľlD 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intcns;vu Cpirt^N 'xtrauľ, od D05ý jc tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštině vesměf III infirmae, a k tomu a) I n (1), (!) I ' (2-3), y) I w (4), 8) II, / (5). 1. nP>J: 'p1' 'vzíti': perf. xtí>i> Imper. xi£>. 2. f||N: 'I1"" 'zapálili': inf. NTO> partie, pass. |-j|x. 3- nm: qal •pfljtá'i peif- nnx. K(i|M s. pL m. inx; imper. pL ^flx: mf. Xflo; partie, akt. nílN- HaJFel 'přinésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. 3. pL m. fflift, inf. nWll lláji'aľbýti přinesen': perf. 3. sg. f. fítffí,'3. pl. m.'vfln. 4. i2£i^ 'dokončili' (z akkad. ľíčsi): perf. (X)*2C^ Ezr 6^ 15. 5. pi'n qal 'žiti'; imper. sg. iift; 'ap'cl 'oživili': part. akt. npio (jako u sloves II gem., pův. *#//). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). MB Částice § 182. Částice. Podle pojmů nám běžných se mohou dělit na příslovce, předložky, spojky, a citoslovce. Na některých lze ještě poznat jejich původ z některého nomina nebo slovesa. Vyjádření spony příslovci: 1. "ft) 'ještě' (je): KlAp Tjy Dan 4, 28 'ještě (bylo) slovo...' 2- TVX 'jest (existuje)': p-Qj Dan 3, 12 'jsou (zde) muži...'; £»»x *JVK*K7 D«B 2' 10 'není ělověka____který by mohl'. Se suff. 2. sg. m.: I'JTNrt 'zua i*W Ban 2, 20 q°rě. 3. (Vyjádření spony osobním zájmenem viz § 120, 2) § 183. Příslovce. 1. Původní: Místní: ,-jian 'tam' [hour. MQ&]; nsí-ny) '(až) sem'. Časová: p^x 'tehdy,' s předložkami pnxp 'ihned'. 'o» 'velice' (jako adj. = 'velký'); xa^ 'jistě, ano' (jako adj. 'jistý'); fffifli 'velice' (jako' adj. 'veliká'). 294 5. Cizího (perského) původu jsou: XltVlK 'správně', KJ/IBDN 'pečlivě'. | 184. Předložky: I. Jednoduché: A. Jednosouhláskové: 3 'v, na, skrz'; n 'k'; 3 'podle' (ve funkci spojky: 'jako'). 1. Před slovem začínajícím souhláskou se š°w5 mají tvar s i: X'01^3 'v nebesích', yiJvS 'k bráně'. (Začíná-li takové slovo na /», splyne s ním toto i v i: (p^ 'ruce', *bi-j:i) pT3 'v rukou'). 2. Před laryngálou s halepem má předložka odpovídající plný vokál: ^ppS 'hlínou', ITIM"? 'k zpyšněuí'; někdy též u q Sppb lůq"beí 'kvůli, pro'. 3. V ostatních případech je tvar s redukovaným vokálem: -^33 b'käl- 'všude', -[jt1} 'ke straně, 'proti', FľaiípS 'podle jeho vůle'. 4. Sufligované tvary (srovn. § 128, 3): od p: 13, TJp, H3. na. pna; od b obdobně, též. u&'a psb.'dítS- B. Dvojsouhláskové: ay 's', se suff. ijsy, no!* a pod. -fa 'od, z', se suď. "pp, «m n_jp, n:p; pnpp Dan 2,33 a j. q°rě. n se assimiluje jen zřídka (xyixp 'ze země' Jer 10, 11), častěji zůstává: a^JJ^fjQ 'jistě', nota aceusativi: jen pníV 'íe' ,)an 3, 12. C. Víccsouhláskové: *tvS 'při': fnib-fp 'o" tebe', ni2 'proti'. Sal5 'před, proti': btth 'kvůli', pro', (viz zde A. 2.), bajrb 'p™' (= Sap + h + p)- 295 I ] D. Víccsouhláskové končící na *-aj, jejichž sufíigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): "iy (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'"'«/) 'na', 'nuď; se suíl. i^y; >^y k°iib> ^bv q°rč Dan 3, 12 a j.; ^rňbp; Tthlt tyftk ~bv "."ŕe; tiibv;. ervby. D"Ij3 'P'Ľ<1' (sc šuíl. -aj- podle, ^jy): sp-jp, "•nÍÓ"lj3i a Pod- ni'n'íl 'l">'ľ: se suíl. fli/folfl a fllfVIJJL p3 'mezi'; se sulT. p|-py3 kHTb, [VjV*S q0rG Dan 7* 8' »*jrjM 'po', 'za': se suii. fiivinx. Složené: Složených předložek je v aramejštině mnoho. Viz výše " rrh> bzp: tfía, "XÚS 'uvnitř'. III Další na ph: "|flX3 'P0>' sc su[l- "^P3> Předložkové výrazy příslovečné: Na př. >ys a fljfo 'nyní'; m H 3 'jako jeden', 'zároveň'; Btfjřfa 'opravdu'; ftw 'nflK 'potom'; nj"I3 '(jako toto) tak'; JIJTpby 'proto'; ^133 'jak'. § 185. Spojky. 1. a) Spojka 1 íw má tvar ú- !| před retnicí a souhláskou se š°w5: m^SI 'a jeho výklad', n3T33! 'a dar'. (S /»-splývá v wi-: "ipvj 'a česť). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°w5: 1(5X1 a řekl', týj^l a člověk'. "| má většinou význam sluěovací. (V aramejštině neni waw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: Q£) ^ pj^yi 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak "] má i význam rozlučovací, odporovaci, vysvětlovači a účelový (pflíl^ 'aby pili' Dan 5, 2). 296 2. Slučovací je f|X 'také', vždy ve spojeni s v PjX^ 'a také'. 3. Rozlučovací: fH—fn-fn 'bud — bud — buď Ezr7, 26. 4. Podmiňovaci: |n 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: Dan 2, 5 a j., tffj 'ne-Ii' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovaci: pb 'ale', 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., Q-|3 'ale' Ezr 5,13. 6. Relativní lij má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zujicí: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvozeni přímé řeči [jako řecké Sr'holi rceitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou |A >tj Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci maji i noS 'aby ne' Ezr 4, 22 a H I"P31 (lV)bv 'aby, proto' Dan 2, 30; 4, II. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s Vr\i 1^3 'jakmile' Dan 3, 7; *J"pp 'od tc doby, co' Ezr 4, 23; wj "jy 'až' Duu 2. 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci maji spojky složené s bifj (viz § 184, I, B): ^ bppS 'protože' (l'./.r "au. 2, 8). 'ať 6, 13); *!| b>2p-b2 (p + b + 3) 'protožev'(D koliv' (Dan 5,'22)'. § 186. Citoslovce. Krt! !1K> ibx; vesměs ve významu 'hle'. '•1/ I ! D. Vícesouhláskovč končící na *-aj, jejichž sufíigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): "IV (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«/) W, 'naď; se sulT. ^i^y k°tTh, tpri Dan 3, 12 a j.; VTÍ^y: IT^y k"tih, ?hy p.ŤJ\3 q0rě Dan 7, 8. n_PTN 'po', 'za': se luft. pH^íjN. Složené: Složených předložek je v aramejštině mnoho. Viz výše o rrh> B*jjj KUS '"vnitř' Další na př.: "1/1X3 'P°'> se SUH"- ^H]jl3 III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. ň»| a fljya '"y"''; nnnS 'jako jeden', WtftrpB 'opravdu'; n« '^nx 'potom'; "" físrhp 'proto'; nos 'Jak'- 'zároveň"; tDtyp"fO 'opravdu'; nW '»TnN 'potom'; n:"l3 '(jako toto) tak' § 185. Spojky. 1. a) Spojka "| w má tvar ů- před retnici a souhláskou se š°w5: nit^BI '" JĽh° výklad', n3T2ľl 'a dar'. (S /»-splývá v wl-: "|pi: "jp^ 'a česť). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°\vá: ŤDKÍ 'a řekl", týJXl 'a člověk'. 1 má většinou význam slučovací. (V aramejštině není waw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: ngfl nS pj'yi měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak T má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (pnti^'l 'aby pili' Dan 5, 2). 200 2. Slučovací je CjX 'také', vždy ve spojení s y F|X1 'a také'. 3. Rozlučovací: Jfj...H-H 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: xb [H ^!ln ^' " a J'' 'nc-li' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: p"|b 'ale', 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., p-Q 'ale' Ezr 5,13. 6. Relativní ií| má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zující: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvození přímé řeči |jako řecké lni holi recitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou xb WJ Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci maji i nob 'aby ne' Ezr 4, 22 a "I rPin (iy)by 'aDy- proto'' Dan 2, 30; 4, 14. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s iíj: VfJ 'jakmile' Dan 3, 7; »n-[0 'od tč doby, co' Ezr 4, 23; >tj ny 'až' Dan 2, 9. 10. Důvodovou po př. připouštčcí funkci mají spojky složené s bpft (viz § 184, I, B): Wj bppb 'protože' (Ezr 6. 13); W| bljrbs (|5 + b + 2) 'pr'otožev'(Dan. 2, 8), 'ačkoliv' (Dan 5,':22)'. § 186. Citoslovce. Ni1< ibs; vesměs ve významu 'hle'. 297 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominální a verbální neni v aramejštinč tak vyhrančný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom p&rticipium, nebot aramejskč participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmetom je podstatné jméno nebo zájmeno je. zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přisudek (S—P). Cas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. TBtý rľ'By 'listí Jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). tíltfa *ni"líyip"b3 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daň 4, 34).'x3i?»,y")rQ a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), b) částice iftitf (§ 182, 4). Nja#3 ftyf 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). e) Za nominálni věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso H1H 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: flfí 'oko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), N1Í"IP. 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 298 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: 3fn"*«| ŕlS^N"! XísSlt 'socha, hlava její (je) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). J 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nominem, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: pJ^J'1 nc_ dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); p*l"ltĎ "!J7 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: *P"lj5 "IB^ 'líbilo se mi', (JJQW) 2VfC *Frt5^ 'líbilo se mu (zalíbí se inu)'; Vll^y tt^XS 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštinč je ncjčastčjši slovosled: podmět — sloveso (S-V) HJ3B3 N^Hl 'a zákon vyšel' (Dan 2, 13); yfljj bii'P 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejčastějši v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštinč řidší: Qjm (315y 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fjjy a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: n3N"7Q nbtt* Tlbs* "ňh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou břCJlb bi?}!! 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Srôvn. § 141, 6 a 7. § 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (XJ^iíllTl (SS)- "a prorokoval^)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 299 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominální a verbální není v aramejštinč tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, neboť, aramejské participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmčtem je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přísudek (S---P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. fWf rTCy ''ist-i jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). fi3t^|3 miniýp-bs 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daii 4, 34).,X3"7iay'1p2 bN'JT] a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobni zájmeno (viz § 129, 2), b) částice spi* (§ 182, 4). H'úpZ hSn *flit 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso ff£ ffíi? byl vv_ dán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa ftjjjf a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: nDxSíJ TrTí!} 'rhit 'Bůh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobni, je často uvozen předložkou b- bn"jlh bfXJ 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Šróvn. § 141, 6 a 7. 5 189. Pravidla shody (kougruence). Podmět se shoduje s přísudkem verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než lemininum. Na př.: (X^SJJim (s8)- 'a prorokoval^)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 298 299 (f-) mn IT^aa (m.) n3fltt>ni '> nalezl(a) sc... jedna listina (svitek)' Ľzr '6, 2. § 190. Podmet. Podmět neurčitý viz § 188, 1. § 191. Věty tázací. 1. Otázky slovní (věcnč) jsou uvozeny zájmeny »|p 'kdo?' a na 'co?'» na Př- Ezr 5, 3 a 9; Dan 2, 15. (Viz § 132.) 2. Otázky zjišťovací bývají uvozeny částicí « 'zda', na P*- VrOM^ ban-.-inbN 'mohl tč tvůj bůh zachránit?' (Dan Č,'21)'(Viz § 183, 3). § 192. Vyjádření kladu. Kladná odpovčd na otázku uvozenou částicí x^H 'zda nc?' Je n^JT 'jistě', 'ano' (Dan 3, 24). § 193. Věty popirací. 1. Záporka xb Jc vždy před popíraným slovem, tedy v záporných větách před slovesem či sponou ^iX. 2. Vazba xb + infinitiv s ^ — viz § 164, 3. 3. Záporka fa — viz § 161. § 194. (a) Věty prací jsou vyjádřeny na př. jussiveni: § 161. Věty složené } 194. (b). Věty prací souřadné. 1. Bývají spojeny spojkou y, někdy jsou beze spojky, zvláště imperativy (§ 163, 2, prvý příklad). 2. Po slovesech rozkazovacích je obsah rozkazu vyjádřen též větou souřadnou: 'poručil, aby... oblékli' It^flbni (Dan 5, 29). § 195. Včty stavové. 1. Vyjadřuji vedlejší okolnost, a jsou tedy podřazené smyslem vždy, formou někdy. Mohou býti nominální i verbální: 300 —■ ! I Ksba ce>3 Hrba nto 'icšte (bylo> slovo v kráiovýcli,'(když) tu spadl hlas s nebe' (Dno I. ||)| 'vítr je odnesl, takže žádná stopa po nich H MMlIl flnb npnttfrrs1? inx-bp] (Dan 2,35). § 196. Věty vztažné. Jsou vlastně druhem vět stavových. V miMJttlM I""" vždy uvozeny vztažnou částicí >% 'Podle moudrosti, jež jc v tobě' "^T3"H <1 ' ' 1 'Strom, jejž jsi viděl rym frj (Don'4, 17) I tázací zájmena slouží'jako vztažná IDO ' 1,1 '' a souvztažná: xainv--bc: xS-n-;a 1 ' 11 ' padne..., bude uvržen' (Dan 3, 0) Spojeni xb n znamená 'bc»' -\fa* '" ' l''" (Ezr 6, 9).' 5 197—8. Různé věty ipojk Příklady jsou uvcilimy u |iH»liiliiýt'li |m|al • |i»> § 199. Věty podmlnkovii Bývaji uvn/.ciiv »•!»•• 11 "H < xb); v prcdvčl i i \ ■ '' i "■ i dech v bibl. ninnirp.l no |< \>»<\......i př.:'Jestliže o/.náinilclpnnni '" '' '" ' dary' (Dan 2, 6). kl.l/I.N Gréckokfitoli h •m PARADIGMATA ARAMEjSKÁ OBSAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobní zájmena přívěsné § 128, s. 218-249 Nominální koncovky § 143, s. 2(51 Nominální třídy: přehled . § 144, s. 262 vzorce třídy I.—VIII. § 144, s. 262—267 Silné sloveso (orální): perfektum s lf)4, s. 275 imperfektum § 156, s. 276 imperativ § 163, s. 278 infinitiv 1104,1.278 participia § 165, s. 279 odvozené kmeny: p°'il §167, 1; s. 281 hitpo'cl § 167, 2; s. 281 « pa"el § 167, 3; s. 282 hitpa"al §167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 § 168, 3 a 4; s. 284—285 Slovesa se suífixy: Předmluvu...........................5 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenannská........ 3. Hebrejština........... 4. Hebrejská bible po stránce jazykové 5. Jazyky araniejskč........ 6. Aramejština biblická....... 7. Vedecké zpracování hebrejštiny a aramejltujy 7 K U 10 11 Ifl 11 literatura I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k studiu aramtjitln) část prvnI mluvnice HCBRIjtTINY { 1—99, itr. 33 IN . . I« ...........IM) ■ A. i i n, 11 Ml IIVMII ► »MM<|t..... ,,HI l»» .11 **t »ii* i. PlSMO, PRAVoriV /Au *......A.d......»i 1. Abeceda........ W /II«/ 2. Písmena koncová....... 4M § 102.—103. Ptsmcna rmlaíllrlnil n ' Ml »#» 3. Písmena ro/.tažitclná..... *l 4. Rozdíleni souhlásek...... ti 1***1 4* 1***1 6. Souhlásky exploslvni a splrantnl . . III | 7. Označováni samohlásek (vokálfl) •III f IM 8. Výslovnost a psaní samohlásek . . II § 9. Scriptio plena a defectiva § 10. 1'alal.i furtivum..... f 11. S»wí......... § 12. Š '\v:i compositum .... § 13. liiVlěš lem- o dagřš forte . 302 PARADIGMATA ARAMEJSKÁ iw.-iUí-ns..... O B SAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobní zájmena přívěsné §128,8.248—249 Nominální koncovky § 143, s. 261 Nominální třídy: přehled § 144, s. 202 vzorce třídy I.—VIII. § 144, s. 262—207 Silné sloveso (orální): perfektum § 154, s. 275 imperfektum § 150, s. 270 imperativ § 163, s. 278 infinitiv §164, s. 278 participia §165, s. 279 odvozené kmeny: p°'il § 167, 1; s. 281 hitp°'el § 167, 2; s. 281 — pa"el §167, 3; s. 282 hitpa"al § 167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 Předmluv;! Slovesa se sulfixy: §168, 3 a 4: s. 284—285 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenaanská........ 3. Hebrejština........... 4. Hebrejská bible po stránce jazykové 5. Jazyky aiamcjské........ 6. Aramejltlna biblická....... 7. Vedecké zpracováni hebrejštiny a aramcjšl inv LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k studiu aranM|M In) 7 8 » in li iiv itv in ji) ČÁST PRVNÍ MLUVNICE HEBREJŠTINY § 1—99, str. 23—182 čAci i ni 11 MLUVNICE arami)'. i in v §101—1!)!), ttr, Iii I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § L § 2. § 3. § 4. § 5. 5 e- § 7. § 8. § 9-§ 10. §11- 812. § 18. Ab e 211 ccetla.................... Písmena koncová................ g 102.—103. Písmena rozložitelná a koncová...... Písmena roztažitelná................ 27 Rozdíleni souhlásek................. Výslovnost souhlásek................ 28 /)ll/ Souhlásky explosivní a splrantnl........... 3(1 /'"/ Označováni samohlásek (vokálů)........... .'III III Výslovnost a psaní samohlásek............ 33 Bcrlptlo plena a dclectiva.............. 35 Patiilj furtiviun................... 38/1»«/ Saw,1....................... 38 /:'/«' S"wn coinpositum.................. 40 /.""'/ liáileš lone a digeä forte............... 41 Ml 302 3oa § 14. Značky v písme................... 44 [240] § 15. Q"re, k^tlb, mimoPadné body a smíäené tvary...... 46 240 § 16. Ptízvuk" ľ..................... 49 240 § 17. Akcenty...................... 50 240 § 18. Slabika...................... 51 240 119. Pausa....................... 54 242 § 20. §21. § 22. §2:). § 24. § 25. § 26. 8 27. § 28. §20. § 80. |81. § 32. 183. §34. § 35. Hlavní jevy hláskoslovné Samohlásky....... Zmeny krátkých samohlásek Změny dlouhých samohlásek Změny původních dvojhlásek Vložené samohlásky. . . . Změny samohlásek vlivem laryngál Souhlásky (honsonanty) . II. TVAROSLOVÍ Zájmena Zájmena osobní samostatná........ Zájmena osobni přívěsná (sufílxy zájmenné) . Význam a užívání osobních zájmen sninnslnlnýi Význam a užívání osobních zájmen přívěsných Zájmena ukazovací , . . Zájmena tázací..... Zájmena vztažná .... g 1X3. Zájmeno vzlainí Zájmena neurěilá. . . . Čten.......... Jména — (Nomina) 55 242 57 242 59 243 60 263 G0 244 CO 244 61 24S 83 247 63 247 65 249 65 249 07 250 68 251 69 70 71 § 88. Kořen................ §.'i7. Tvoření jmen............ §38. Hod jmen. .'............ § 89. Číslo jmen............. § 40. Duál (číslo dvojné)......... § 140. Status........... § 41. Vyjadřování pádů.......... § 42. Determinace. Status coustructus . . . § 142. Determinace......... § 43. Připojování přívěsných zájmen (sufíixň) § 143. Deklinace.......... § 44. Deklinace............. § 144. Nominální třídy....... 304 251 251 252 73 253 74 254 76 254 78 255 80 258 82 2.5* 84 259 88 261 89 2fi2 § 45. Jména nepravidelná.................* 94 g 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem....... 267 § 46. Přídavná jména...................97 26S § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen.......... 98 268 Číslovky § 48. Číslovky základní.................. 99 268 § 49. Číslovky řadové................... 102 269 § 50. Ostatní druhy číslovek................ 103 269 Částice § 51. Úvod a rozděleni.................. 104 269 § 52. Odvozené konjugace.................108 § 152. Slovesné kmeny............... 271 § 53. Časy....................... 109 273 § 54. Perfektum......................lil 274 § 55. Význam perfekta.................. 112 275 § 56. Imperfektum....................114 27fl § 57. Význam imperfektu................. 114 276 § 58. WÄw consceutivinn.................118 § 59. Imperfektum konsekutivni..............117 § 60. Perfektum konsekutivni...............117 gl58--160.(Wůu>conscculivum).......... 1-77] §01. Jussiv....................... 118 277 § 62. Kohortativ.....................119 l'-77] § 63. Imperativ......................119 -'77 § 64. Infinitiv......................la0 27S § 65. Participia..................... 122 27» § 66. Vyjádření přítomnosti................125 [ItfiJ § 67. Silná slovesa....................125 g 167. Odvozená kmemj silného slovesa......... 280 § 68. Snfllxy u tvarů slovesných..............127 g 168. Slovesa se su/fixy............... Mí § 69. Slovesu prvé luryngály................ 132 2S5 § 70. Slovesa druhé laryngály............... 133 286 § 71. Slovesa třeli laryngály...............13* 280 § 72. Slovesu první } — In..........*......134 g 172. Slovesa 1 n a sloveso s-l-q........... 2Í7 J 73. Slovesu prvni S — ľ................l3(i zsr § 74. Slovesa třeli « — ///'................,37 I2li7I § 75. Slovesa prvni ]«'-/»//..............1:13 2SS § 76. Slovesa třetí 1 a 1 — III infirmae........s ... 140 2S9 § 77. Slovesa střední !•"> — //»//............144 290 § 78. Slovesa střední zdvojené - // yeminalae........ 146 292 20 Mluvnico hcbTviSUny 305 § 70. Slovesa dvojili slabá................ UH 293 § 80. Slovesa člyřsouhlásková............... 150 1203] § 81. Slovesa pílbuziiá původem a významem........ 151 [2031 Částice § 82. Vyjádřeni spony jmen. a příslovcí, výrazy....... 151 294 S 83. ľŕfcilovcc...................... 153 294 § M. Předložky..................... 151 § hó. Spojky...................... 15S) 29Ä § 89. Citoslovce..................... 180 297 III. VĚTA § 87. Vŕly nominálni................... 168 29S § 88. Víly verbálni................... IM 299 S 8!). Pravidla shody................... I<>« 290 jj !)(). Podmet...................... 10« 300 S 91. Vily líizacl.................... IM 300 § 92. Vily jističi..................... 171 S 102. Vyjádřeni klmlu............... 300 § 08. Vily popiiací.................... 171 300 § 91. Vily |)faei..................... 172 300 j 95. Vily stavoví.................... 1711 301 § BO. Vity vzlažní.................... 174 301 % 97. Vily podinilné u pľedinílní............. 179 | 98. Vlty přísloveční.................. 17(i | 197 19H. Húznt nflij spojkové........... 301 § 99. Vily podmínkoví..................1S0 301 ČÁST DRUHÁ PARADIGMATA ARAMEJSKÁ PARADIGMATA HEBREJSKÁ m: scmmi str. 183 -236 . na str. 302 A. Podstatná Jména (I.—VIII. skupinu)........185 -194 IS. Slovesa..................... 195 239 a) Silná slovesa................... 1í>5 j>) Slovesalaryngálal(I -III lar.)........... 199 y) Slovesa prvni J . . . ".....'.......... 210 fi) Slovesa prvni N................. 213 f.) SlOlfeSI třeli H.................. 215 r,) Slovesa Ueti 1 a •> (lerliae inľirmae)......... 219 íl) Slovesa prvni <.................. 222 fl) Slovesa sl ředili 1................. 228 i) Slovesa střední i................. 231 x) Slovesa střední zdvojení.............. 210 301) ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE VEL) Sekce, jazyka a literatury Dr Otakar Klima — Dr Stanislav Scgerl MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMK.JSTINY Včdccký redaktor Dr Otto Munclcs Obálku iiaorhl JIH l.edr Technickí'} redaktor Oldřich Danka Hebrejskí) a aramejski'i lext vysadili .lose/ Masek a František Fantyi Vydalo Nakladatelství Československé akademie vid jako svou 442. publikaci o knižnici Jazykovčdnč príručky a učebnice, sv. 6. Odpovčdná redaktorka liana Nuhodiloiiá /. novo sitzljy pismem l-Ymicmizskri liilluku vytiskla PrAco 01, tiskařské závody, n. p., — l-'nrniul papíru lil — la.ň-l autorských archu — 13,87 vydavatelských urcliň — íisv mou/ao/svj/oaoo u — 0-022:27 Dotisk 1. vydáni 3 500 (901 — 4 400) výlisků — 12/12 Cena oáz. njlisku 20,05 Kčs 56/11 - 9 T901857 Dr Otakar Klíma — Dr Stanislav Sogert: MLUVNICE MEBHKJŠTINY A AHA MF..IŠTIX Y ERRATA ET CORRIGENDA Str. 26: v abecedě č. 18 je přemísti ti pořadí ve sloupci Tvar. 45i ř. 5 shora: bráni 6 shora: q°t5lánl 11 zdola: 8 zdola: ifx 1 shora: \"Í7tf 8 shora: obyčejně Str. Str. Str. Str. Sir. 52, ř. 57, ř. Gí), ř. 114, ř. Sir. 105, ř. Str. 250, § 130,3, ř. 3: ^zzb