Texto 2.


Editorial

Sedíme s Miloslavem Topinkou ve Slavii. Kouří své pověstné dlouhé cigarety, zatímco listuji vzácným
vydáním jeho Krysího hnízda, které v roce 1970 úředním příkazem poslali do stoupy. Prosím jej
o nové básně pro Host, protože v červenci oslaví sedmdesátku a my to chceme připomenout. „Víte, je
to trochu sranda; třetího se narodil Franz Kafka, čtvrtého já, pátého se slaví příchod věrozvěstů
a šestého upálení Jana Husa, ale jeho šest set let moje oslava letos sotva překoná!“ směje se.
O tři stoly dál rokuje přípravný výbor mladých prozaiků o tom, jak konečně přepsat přítomnost. Teď
je to ještě budoucnost. Pan Topinka mi pak ukáže, kde býval Kolářův stůl. Zaplatíme, zvedneme se od
stolu a půjdeme do divadla přes ulici, kde vyhlásí letošní Litery. Hlavní ocenění získá román
o Básníkovi. Po krátké noci jedeme „dolů“ a začneme „dělat“ téma Plzeň. Teď, když píšu editorial,
jenž je vždy jen visačkou na dávno hotovém díle, je všechno dávno za námi. I se Sjezdem spisovatelů
končícím minutou ticha za Ludvíka Vaculíka. Korytymediálnířeky to párdnítečevestylu „Rest in
Peace“.To nejlepší (nejen) k tomuodchodupodotklVaculíkůvsynOndřej: „Proč jápíšu?V podvědomí to mám
za způsob, jímž se autor může dobrat lásky. Jak vždycky říkával tata na svých besedách: normální
člověk nepíše.“ První slastí takzvané literatury není psaní, ale sám život a jeho nezadržitelná
a nepřepsatelná přítomnost. Kdo čteš, rozuměj! Na shledanou v září, milí čtenáři!

Martin Stöhr

http://casopis.hostbrno.cz/aktualni-rocnik/2015/06-2015/tyden-bez-nedele~