1.       Texto para tradução

Poprvé jsem Šrí Lanku navštívil v roce 2005, krátce poté, co ji zpustošilo tsunami (35 322
potvrzených úmrtí). Vzala mě za srdce a vrátil jsem se tam už několikrát. Naposledy vloni, kdy jsem
přes kamaráda dostal nabídku pracovat pro jednu německou cestovní kancelář v Kolombu. Neváhal jsem
ani chvíli a tentokrát jsem na ostrově strávil téměř rok.

Bez růžových brýlí

Šrí Lanka do roku 1972 Cejlon, je drsná země. Kromě zmíněné přírodní katastrofy ji poznamenal
především boj radikálů z tamilské menšiny proti vládě většinových Sinhálců. Naštěstí je to už
historie a v zemi je léta klid.

Ani dnes ovšem není všechno tak skvělé, jak ukazují katalogy pro turisty. Počínaje komáry, kteří
vás mohou nakazit malárií, případně smrtelnou horečkou dengue. Já antimalarika nebral, jako
prevenci jsem používal jen repelent a měl jsem štěstí. Ale znám i lidi, kteří infekci od komárů
hodně odnesli.

Temnou stránkou ostrovního ráje je také kriminalita. Podle mě je to tím, že v posledních letech
vyskočily nahoru ceny a hodně lidí se dostalo do existenčních problémů. (…)

Svatba pro tisíce

Jestliže mi Šrí Lanka i přes uvedená negativa přirostla k srdci, může za to nejen dech beroucí
příroda, ale především lidé, kteří na ostrově žijí. Zhruba tři čtvrtiny z nich jsou buddhisté,
kolem osmi procent muslimové, podobně na tom jsou křesťané a zbytek představují hlavně hinduisté.
Všichni spolu přitom žijí v klidu a míru.

Soulad panoval i ve firmě, kde jsme byli jen dva cizinci, německý ředitel a já. Ostatní byli
Šrílančané. Obdivoval jsem jejich přístup k životu a koneckonců i pracovitost. Samozřejmě, proti
nám byli pomalí. Úkol, jenž by u nás člověku zabral deset minut (třeba zavření systému rezervací
pro hotel, který už neměl volné kapacity), jim trval přes hodinu. Protože oni si pořád povídají,
komunikují přes internet… Ale dělají to všechno v klidu a s úsměvem. (…)

http://www.reflex.cz/clanek/cestovani/66189/sri-lanka-za-polibek-na-ulici-hrozi-vezeni.html