Můžeme být díky dobré sebekontrole šťastní?

Tímto tématem se zabývali autoři americké studie složené z třech dílčích studií, které se snažili
dokázat, zda může sebekontrola pozitivně nebo negativně kolerovat s emocionální pohodou a životní
spokojeností, či jestli s nimi vůbec nekoleruje. Tento motiv zaujal nejen tyto autory, ale vzniklo
už spoustu studií s tématem kolerace sebekontroly a well-beingu, tedy životní spokojeností.

První ze tří studií byla výzkumným týmem provedena formou on-line dotazníku. Zde byla potvrzena
hypotéza (příliš odborné) autorů, kteří si mysleli, že vysoká schopnost sebeovládání zlepšuje
životní spokojenost tak, že se zvýší pozitivní emoce a zároveň snižuje emoce negativní. Z této
první studie autorům vyplynuly dva důležité závěry. Prvním poznatkem bylo, že sebekontrola
pozitivně kolerovala s well-beingem i příjemnými afekty. Druhým pak, že vztah mezi sebeovládáním a
životní spokojeností byl způsoben afektivními zkušenostmi.

Druhá studie byla soustředěna na pozorování dlouhé okolo jednoho týdne, které mělo sloužit
k získání silnějších důkazů objektivních výsledků. Zde se proplétaly výsledky této studie
s výsledky studie první a vzájemně spolu kolerovaly (příliš odborné, lépe „souvisí“). Autorům se
tady potvrdila myšlenka, že lidé s lepšími sebeovládajícími dovednostmi mají méně konfliktů a
zároveň více štěstí a pocitu spokojenosti.

Poslední studie se zabývala dodatečným tématem – jak zvládají konfliktní situace lidé s nižším a
vyšším sebeovládáním. Zde se opět hypotézy autorů nevyvrátily, ale naopak byly znovu potvrzeny.
Autoři došli k závěrům, že v této oblasti mají jedinci s vyššími a lepšími schopnostmi sebeovládání
výhody. Tito jedinci se snaží jednat v souladu s tím, co jim dlouhodobě prospívá, místo náhlému
podlehnutí chvilkové slabosti.

Častým problémem může být chtíč kontrolovat a ovládat sami sebe. Jak autoři popisují, sebekontrola
není vždy kladně přijímána jedinci. Avšak může být odpovědí na tak hodně (raději „často“ nebo
„hojně“) zmiňovanou otázku: „Jak žít šťastně, dlouze, zdravě a spokojeně?“. Ve všech třech dílčích
studiích tohoto amerického výzkumného týmu autoři potvrdili své hypotézy (příliš odborné) a
opakovaně došli k názorům, že lidé s lepší schopností sebekontroly vedou skutečně spokojenější a
šťastnější život. Jedinci si dokáží ideálně naplánovat svůj režim a předejít tak konfliktům při
dosažení určitých cílů. Prokazatelně lepší sebekontrola vede ke spokojenějšímu životu.


Zhodnocení: Text místy působí, jako by byl na pomezí mezi odborným a popularizačním článkem,
zejména kvůli příliš vědeckým pojmům, které mohou případného laického čtenáře odradit. Jinak po
formální a obsahové stránce zahrnuje vše podstatné.