existenciální a Humanistická psychologie Dějiny psychologie Humanistická a existenciální psychologie • třetí proud psychologického myšlení • povznášení a zdůraznění typicky lidských aspektů (tvořivost, láska, subjektivnost člověka, aktivita, seberealizace, autentičnost…) jde o holistický přístup • největší rozkvět v 60. a 70. letech 20. století v USA Předchůdci • filozofický existencialismus, fenomenologie (Kierkegaard, Heidegger, Husserl, Dilthey) • psychoanalýza (Jung, Reich, Fromm, Rank, Horneyová, Adler…) • gestalt psychologie (Wertheimer, Kohler, Koffka, Lewin ...) Obecně lze říci, že humanistická psychologie je reakcí na krizi behaviorismu, reakcí, která vyrůstala z podhoubí tradic humanistického myšlení a ve styku s vlivem fenomenologicky orientované psychologie. Søren Aabye Kierkegaard (1813 - 1855) • filozoficky zaměřený na prioritu lidské reality s důrazem na význam osobního rozhodnutí a odhodlání. • "Jde o to najít pravdu, která je pravdivá pro mě, najít ideu, pro kterou mohu žít a zemřít." 1.8.1835 Martin Heidegger (1889 - 1976) • Německý fenomenologický filozof, žák Edmunda Husserla • 1927 - “Bytí a čas” - jsoucno, které se stará o svou existenci - Dasein • 1947 - kontaktován Medardem Bossem a společně pak několik let rozvíjejí Daseinsanalýzu Martin Heidegger - analýza člověka v šesti bodech: 1. člověk svůj život žije v první osobě (subjektivně, individuálně) 2. člověk je na svém bytí zainteresován (snaží se prožít svůj život co nejlépe) 3. člověk je "vržený" do života bez vlastního přičinění - bytí autentické (já se rozhoduji za sebe), bytí neautentické (rozhodují za mně druzí) 4. člověk je spjat s okolím a druhými lidmi 5. člověk žije v určitém čase a je si vědom své smrti 6. člověk je bytostí pravdy, hledá pravdu a poznává jiná bytí Pionýři a zakladatelé • Viktor Emil Frankl (1905 - 1997) • Ronald David Laing (1927 - 1989) • Medard Boss (1903 - 1990) • Ludwig Binswanger (1881 - 1966) • Abraham Herold Maslow (1908 - 1970) • Carl Ransom Rogers (1902 - 1987) • Rollo May (1909 - 1994) • Roberto Assagioli (1888 - 1974) Viktor Emil Frankl (1905-1997) • neurolog a psychiatr • třetí Vídeňská škola • Freud - “touha po slasti” • Adler - “touha po moci” • Frankl - “touha po smyslu” • vůle ke smyslu • zakladatel logoterapie - “léčbu lidské duše hledáním a nalézáním smyslu” • 1946 - “A přesto říci životu ano” Logoterapie • „O otázce, 'Jaký má život smysl?,' se domnívám, že je špatně položena a že správně zní: 'Jaký smysl chci dát svému životu?'“ • Smysl v životě může člověk podle Frankla najít: • ve vykonání činu (myšleno hlavně v sebepřesahujícím činu; v takovém, jež je konán s ohledem na ostatní); • prožitím hodnoty (opravdový zážitek, který člověka obohacuje či povznáší), tou nejhodnotnější je láska; • v utrpení (promění-li ho člověk ve své morální vítězství). • V každé této události lze nalézat a uskutečňovat určité hodnoty, které přinášejí uspokojení a smysl. Frankl je označuje jako: • tvůrčí (hodnota tvořit); • zážitkové (hodnota něco prožít); • postojové (když není možné „užívat si života" ani přinášet tvůrčí invenci, lze ještě přistupovat k situaci „správným" postojem) Základní myšlenkou logoterapie je, že pokud není touha po smyslu naplněna, vede to od frustrace až k existenciálnímu vakuu. Ronald David Laing (1927-1989) • jeden z hlavních představitelů existenciální psychoterapie • kritik psychiatrie • 1960 - Rozdělené self • základní ontologická jistota • základní ontologická nejistota • tři druhy ohrožení (úzkosti): • pohlcení (absorpce) • imploze (zahlcení) • petrifikace a depersonalizace • terapeutický vztah – autentické setkání dvou lidských bytostí George Alexander Kelly (1905-1967) • předchůdce humanistické psychologie, kognitivní klinické psychologie. • 1955 - teorie osobních konstruktů – jak člověk vytváří, interpretuje nebo dodává význam určitému aspektu světa James Frederick Thomas Bugental (1915-2008) • jeden ze zakladatelů humanistické psychologie 
 (1961 - G. Allport, J. Bugental, Ch. Buhlerová, 
 A. Maslow, R. May, G. Murphy, H. Murray a C. Rogers) • psychoterapie jako „filozofické dobrodružství“ • 1963 manifest humanistické psychologie Humanistic Psychology: A new breakthrough Humanistická psychologie • 5 základních postulátů humanistické psychologie 1.lidské bytosti nemohou být redukovány na jednotlivé součásti nebo funkce 2.lidské bytosti existují v jedinečném lidském kontextu 3.lidské bytosti si uvědomují samy sebe v kontextu ostatních lidí 4.lidské bytosti mají možnost volby a tím také odpovědnost 5.lidské bytosti směřují k určitému cíli, jsou si vědomy, že mohou ovlivnit budoucí události, a hledají smysl, hodnoty a tvořivost Abraham Harold Maslow (1908-1970) • teoretik, výzkumník • zkoumání sebe-realizovaných jedinců, výzkum vrcholných zážitků • “Je to tak, jako kdyby Freud popsal nemocnou polovinu psychologie a my nyní musíme doplnit její zdravou část.” • teorie motivace • hierarchie potřeb Rollo May (1909-1994) • čerpal z psychoanalýzy 
 a z existencionalismu • teorie motivace - termín “daimon”
 1969 - “Love and Will” • významný psychoterapeut • “... člověka ovlivňují mnohé nevědomé tlaky, obavy i minulé zkušenosti. Pokud však jedinec akceptuje, že je ovládán nevědomými silami, zbytečně tím rezignuje na svou schopnost svobodně volit.” Carl Ransom Rogers (1902-1987) • terapeut • 1951 Client Centered Therapy (na klienta zaměřená terapie) • klient subjektem léčby • potřeba sebeúcty, kladného přijetí • já vs. ideální já • nedirektivní psychoterapie
 tři předpoklady: * autentičnost, 
 * opravdovost 
 * kongruence Základní témata humanistické ps. • Jací jsme coby lidské bytosti? • Jaká je povaha subjektivního prožívání? • Jaký je náš potenciál? • Jak můžeme nejlépe podpořit změnu a osobní růst? • Čeho jsme součástí? (podle Hiles, 2000) Principy humanistické psychologie • Za základní teoretické východisko humanistické psychologie je pokládán "holistický koncept organismického sebeuskutečňování" K. Goldsteina, rozpracovaný v jeho díle "Organismus". • Chování organismu je organizováno způsobem, jemuž je analogický gestaltisticky pojatý princip utváření figury a pozadí ve vnímání. O tom, co se stává v chování organismu figurou, 
 tj. činnostní dominantou, rozhoduje jeho aktuální motivace. • Tendence k seberealizaci je obecným přírodním jevem u člověka, individualizovaným vlivem jeho interindividuálně odlišných schopností a typizovaným jeho příslušností k tomu kterému kulturnímu prostředí. Kritika humanistické psychologie • postrádá integrovanou, jasnou teorii • nedostatečný empirický základ – spíše naznačuje orientaci psychologie • důraz na seberealizaci může vést k sebestřednosti • Ch. H. Sommers a S. Satel “Vzhledem k nedostatku empirické podpory, již Maslowovy myšlenky vyšly z módy a nikdo je ve světě akademického psychologie nebere vážně." Přínos humanistické psychologie • nová témata do psychologie, kritika redukcionistických přístupů – až posun paradigmatu • nové metody psychoterapie Zařazení humanistické psychologie vzhledem k Watsonovým dimenzím • vědomý mentalismus • obsahový subjektivismus • indeterminismus • molární přístup • idiografický přístup • utilitarismus • kvalitativní přístup • dynamický přístup Doplňující literatura • Maslow, Abraham H. (1943). A theory of human motivation. Psychological Review, 50, 370-396. • Rogers, Carl R.. (1946). Significant aspects of client-centered therapy. American Psychologist, 1, 415-422. • Rogers, Carl R. (1947). Some observations on the organization of personality. American Psychologist, 2, 358-368. Doplňující literatura • Thinking Allowed - Interview with Rollo May • http://www.intuition.org/txt/bugental.htm • Frankl, Viktor E. (1994). Člověk hledá smysl. Úvod do logoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství. • Frankl, Viktor E. (1997). Co v mých knihách není. Autobiografie. Brno: Cesta. • http://www.ahpweb.org sekce WATCH