6. 12. 2015
1
ZÁKLADY PEDAGOGIKYZÁKLADY PEDAGOGIKY
Přednáška z předmětu
Společenskovědní základ
Přednášející: doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.
SOCIALIZACESOCIALIZACE
 Proces, během kterého se jedinec
začleňuje do společnosti.
 Jedná se o proces osvojování si způsobů
chování, seznamování se s kulturním
prostředím a osvojení si společenských
norem.
 Probíhá-li socializace úspěšně, má
jedinec zakotveny sociální normy,
hodnoty, vystupování, ale také i sociální
role svého společenského a kulturního
okolí.
Jedinec se znevýhodněnímJedinec se znevýhodněním ––
stupně možné socializacestupně možné socializace
1. Inkluze/integrace
2. Adaptace (snaha přizpůsobit se prostředí, ve
kterém jedinec žije – vychází se z individuálních
možností a schopností jedince)
3. Utilita („sociální upotřebitelnost“ znevýhodněných
osob, přizpůsobení pracovních míst, společenské
uplatnění)
4. Inferiorita („sociální nepoužitelnost“,
segregace jedince, ztráta sociálních vztahů)
ENKULTURACEENKULTURACE
 Součást socializačního procesu,
během něhož se původně neutrální a
nekulturní novorozenec stane
integrální součástí společnosti, jejíž
kulturu přejímá.
 Enkulturace je neukončený
celoživotní proces.
ZÁKLADNÍ ČINITELÉZÁKLADNÍ ČINITELÉ
ÚSPĚŠNÉ SOCIALIZACEÚSPĚŠNÉ SOCIALIZACE
VÝCHOVA PROSTŘEDÍ
DISPOZICE
POJEM VÝCHOVYPOJEM VÝCHOVY
PEDAGOGIKA – věda o výchově (teorie
a metodika výchovy) a vzdělávání
(didaktika)
Výchova v širším slova smyslu
(edukace) a užším slova smyslu
(záměrné ovlivňování kvality
osobnosti vyjma vzdělávání)
Aktéři, činitelé výchovy: vychovatel
(edukátor, subjekt výchovy),
vychovávaný jedinec (edukant, objekt
výchovy, adresát výchovy apod.).
6. 12. 2015
2
PEDAGOGIKAPEDAGOGIKA
 Obecná pedagogika
 Historie pedagogiky
 Teorie a metodika výchovy
 Didaktika
 …
 Sociální pedagogika
 Speciální pedagogika
 Pedagogika volného času
 Andragogika
 Geragogika
 …
Vztah oboru k jiným vědám:Vztah oboru k jiným vědám:
 psychologie (hraniční disciplína pedagogická
psychologie, dále sociální psychologie,
patopsychologie, )
 biologie, medicína (anatomie, fyziologie,
patologie – otázka tělesných dispozic a procesů)
 sociologie (zákonitosti společnosti, vztahy,
podmínky pro edukaci…)
 právo (právní aspekty výchovy a vzdělávání –
školský zákon, povinná školní docházka, úmluva
o právech dítěte…)
 ekonomie (ekonomické zajištění vzdělávacího
systému a potřeb jedince v souladu se zákony
Účinkem výchovyÚčinkem výchovy
URČITÁ KVALITA OSOBNOSTIURČITÁ KVALITA OSOBNOSTI,, abyaby
vychovávaný získal nebo si uchoval:vychovávaný získal nebo si uchoval:
 určité schopnosti, dovednosti,
znalosti, postoje, způsoby chování,
názory, přesvědčení
 připravenost k prožívání a chování
(tzv. psychické dispozice, dnes
užíváme pojem kompetence –
pohotovost, připravenost k určitým
prožitkům a způsoby chování,
považovány za hlubinný základ
pomíjivých zážitků a činů).
Ten, kdo vychovává, chce ovlivnit strukturuTen, kdo vychovává, chce ovlivnit strukturu
psychických dispozic vychovávaného jedince.psychických dispozic vychovávaného jedince.
Toto působení lze chápat ve 4 rovinách:
 aby edukant získal dispozice, které
dosud nemá,
 aby zesílily, rozvinuly se a rozšířily
existující dispozice pozitivní,
 aby se oslabily, odbouraly a odstranily
existující dispozice negativní,
 aby nedocházelo ke vzniku negativních
dispozic.
VÝCHOVAVÝCHOVA
 Množství činností, které nejsou
samoúčelné (ne činnost prostou –
úzký obsah, široký rozsah). Mají svůj
řád, posloupnost...
 Hovoříme o výchovných cílech
(normy), ale nejsou to jen znalosti,
dovednosti, postoje..., důležitá je
KVALITA OSOBNOSTI.
DEFINICE VÝCHOVYDEFINICE VÝCHOVY
 „Výchovou rozumíme činnost, jejímž
prostřednictvím se lidé snaží natrvalo
zdokonalit v některém směru
strukturu psychických dispozic
(osobnost) jiných lidí, nebo upevnit
jejich hodnotové komponenty, nebo
zabránit vzniku dispozic nežádoucích
(W. Brezinka).“
6. 12. 2015
3
STYLY VÝCHOVYSTYLY VÝCHOVY
AUTORITATIVNÍ
 neschopnost učitele zaujmout, překrytá
vynucenou mocí nad vychovávanými
 potlačování individuality dítěte a jeho tvořivého
myšlení
LIBERÁLNÍ
 pedagog není dostatečnou autoritou pro
vychovávaného, je benevolentní a selhává ve
své výchovné funkci (neschopost vs. záměr v
liberální výchově)
DEMOKRATICKÝ
 moc je využívaným prostředkem
 podporuje „dobrodružství poznávání“,
schopnost vést tvořivý dialog, tzn. naučit tvořivě
a kriticky myslet (být vzorem a znát dobře
vývojová specifika)
 umožnit podílet se na spolurozhodování →
sounáležitost s vychovatelem, vých. institucí
Podmínky výchovyPodmínky výchovy –– vnitřní (dispozice), vnějšívnitřní (dispozice), vnější
(prostředí, vztahy)(prostředí, vztahy)
Prostředky výchovyProstředky výchovy -- vše, co se využívá kevše, co se využívá ke
splnění edukačních cílůsplnění edukačních cílů
BloomovaBloomova taxonomietaxonomie výukových cílůvýukových cílů
 šest hierarchicky uspořádaných kategorií,
řazeny podle stoupající náročnosti
psychických operací, jež mají ve svém
základu.
 K vymezování cílů v jednotlivých kategoriích
byly vytvořeny systémy aktivních sloves.
Pro dosažení vyšší cílové kategorie je třeba
zvládnout učivo v rámci nižší kategorie.
 Podle této struktury by mohl učitel hodnotit
např. výkon žáka při zkoušení nebo
stanovovat učební úlohy
Cílová kategorie (úroveň osvojení)
1. Zapamatování
termíny a fakta, jejich klasifikace a kategorizace
 Slovesa: definovat, doplnit, napsat, opakovat, pojmenovat,
popsat, přiřadit, reprodukovat, seřadit, vybrat, vysvětlit, určit
2. Pochopení
překlad z jednoho jazyka do druhého, převod z jedné
formy komunikace do druhé, jednoduchá interpretace,
extrapolace (vysvětlení)
 Slovesa: dokázat, jinak formulovat, ilustrovat, interpretovat,
objasnit, odhadnout, opravit, přeložit, převést, vyjádřit vlastními
slovy, vyjádřit jinou formou, vysvětlit, vypočítat, zkontrolovat,
změřit
3. Aplikacepoužití abstrakcí a zobecnění (teorie, zákony,
principy, pravidla, metody, techniky, postupy, obecné
myšlenky v konkrétních situacích)
 Slovesa: aplikovat, demonstrovat, diskutovat, interpretovat
údaje, načrtnout, navrhnout, plánovat, použít, prokázat,
registrovat, řešit, uvést vztah mezi, uspořádat, vyčíslit, vyzkoušet
4. Analýza
rozbor komplexní informace (systému, procesu) na
prvky a části, stanovení hiearchie prvku, princip
jejich organizace, vztahů a interakce mezi prvky
 Slovesa: analyzovat, provést rozbor, rozhodnout, rozlišit,
rozčlenit, specifikovat
5. Syntéza
složení prvků a jejich částí do předtím neexistujícího
celku (ucelené sdělení, plán nebo řada operací
nutných k vytvoření díla nebo jeho projektu,
odvození souboru abstraktních vztahů k účelu
klasifikace nebo objasnění jevů
 Slovesa: kategorizovat, klasifikovat, kombinovat,
modifikovat, napsat sdělení, navrhnout, organizovat,
reorganizovat, shrnout, vyvodit obecné závěry
6. Hodnocení
posouzení materiálů, podkladů, metod a technik z
hlediska účelu podle kritérií, která jsou dána nebo
která si žák sám navrhne
 Slovesa: argumentovat, obhájit, ocenit, oponovat, podpořit
(názory), porovnat, provést kritiku, posoudit, prověřit,
srovnat s normou, vybrat, uvést klady a zápory, zdůvodnit,
zhodnotit
PROSTŘEDÍPROSTŘEDÍ
 složitě strukturovaný systém ne
náhodných faktorů, činností (přírodní
řád  společenský řád, vnitřní
organizace)
 otevřený systém, odrážející potřeby
objektu i subjektu;
 „soubor vnějších přírodních
(biologických, geografických) a
společenských (pedagogických,
psychologických, sociologických)
podmínek“
6. 12. 2015
4
Různé pohledy na prostředí:Různé pohledy na prostředí:
 Objektivní (reálné vazby a vlivy) x
subjektivní (potřeby objektu)
 Přírodní, ekologické,
společenské(vztahy, komunikace),
kulturní (hodnoty, řád, normy...)
Členění podle:Členění podle:
 velikosti a rozsahu (makro, mezzo,
mikro)
 typu aktivit člověka (pracovní,
volnočasové, vzdělávací, sportovní,
společenské...)
 organizovanosti (organizované,
institucionální vs. neorg., volné)
 území, teritoria (lokální, neformální...)
 charakteristického znaku (společenské
zařazení...)
PEDAGOGIKAPEDAGOGIKA
 zkoumá prostředí společenské
 bere v potaz aspekty přírodní, kulturní,
historické, ekonomické
 přirozenými prostředími jedince 
rodinné, školní, skupinové, lokální,
pracovní
A) Rodinné prostředíA) Rodinné prostředí
Utváří
 prvotní sociální kontakt, vazby;
 emocionalitu;
 hodnotový systém;
 postoje, názory;
 osobnostní vlastnosti (vůle,
charakter...);
 přebírání norem společnosti.
Rodinné prostředí vs. rodinná výchova
B) Školní prostředíB) Školní prostředí
Komenský:
„Příprava člověka na vše lidské.“
 Speciální lokální prostředí
 3 roky → ? (MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ …)
 Probíhá: výchova, vzdělávání,
socializace, interakce, kooperace,
profesní příprava…
 Důležité klima školy, třídy (materiální,
přírodní, společenské podmínky)
 rodina  škola (aspekty Zdravé školy)
6. 12. 2015
5
C) Lokální prostředíC) Lokální prostředí
 pravidelný, bezprostřední kontakt
(přírodní, společenské; vztahy, normy,
hodnoty, vzory, …);
 jistá „geografická“ příslušnost, jedinec
stále někam patří;
 volný čas (např. trávený ve folklorním
souboru)
Sociologie: „Skupina lidí v organizovaném
teritoriu se společným stylem života“
 město, tradiční – moderní vesnice
(stupeň ohrožení jedince);
 dospívající – jazyk, hodnoty ideály,
zkušenosti, tradice.
D) Skupinové prostředíD) Skupinové prostředí
 statut a role jedince ve společnosti
(připsaný – rodina, získaný – škola,
družina, kroužek – vnitřní řád, hierarchie,
komunikace);
 makro, mezzo, mikro;
 síla skupiny – pozitivní i negativní vliv
(soc. patologie, asociální chování)