Interpretace historických právních textů
Úvod


Osnova semestrální výuky
lZákladní metody a zásady interpretace
lPrávo a logika
lUžívání synonym v právu
lVýznam legislativních zkratek
lVýklad vybraných právních termínů
lZásady výkladu cizojazyčných textů
lPrávo a homonyma
l

Podmínky udělení zápočtu
lPrůběžná domácí plnění
lnutno získat minimálně 75 % z celkového počtu bodů
–systém hodnocení:
l1 b.
l0,5 b.
l0 b.
lZápočtový test
–písemná forma
–otázky s více možnostmi i rozepisovací
–nutno získat minimálně 75 % z celkového počtu bodů

Doporučená základní literatura
l Učebnice právní teorie
lGERLOCH, A. Teorie práva, Plzeň 2009.
lTÝŽ. Praktikum teorie práva, Plzeň 2009.
lŠTĚPÁN, J. Logika a právo, Praha 2011.
l
l Metodologické publikace
lSKŘEJPEK, M. a kol. Exegésis: výklad právních textů, Plzeň 2008.
l
l Výkladové slovníky
lROUČKA, B. – RŮŽIČKA, V. Pracovní heslář právněhistorického terminologického slovníku, Praha 1975.
lBARTOŠEK, M. Encyklopedie římského práva, Praha 1994.
l
l
l
l

l
l
lREBRO, K. Latinské právnické výrazy a výroky, Praha 2012.
l
l
l
l
l Právněhistorické učebnice
lVOJÁČEK, L. – SCHELLE, K. – KNOLL, V. České právní dějiny, Plzeň 2010.
lMALÝ, K. České právo v minulosti, Praha 1995.
lHEYROVSKÝ, L. Dějiny a systém soukromého práva, Praha 1903.
l
l Studie
lMICHÁLEK, E. O ustálených spojeních ve staročeských právních památkách, PHS 11, 1965.
lTÝŽ. Český právní jazyk údobí předhusitského a doby Husovy, Praha 1970.
lVANĚČEK, V. Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě,
I-III, Praha 1933-1937-1939.
lTÝŽ. Historické záhady našeho právnického názvosloví, Naše řeč XXVI., 1942.
lBOHÁČEK, M. Římské právo v listinné praxi českých zemí v 12.-15. století, SAP 24, 1974, s.
461-486.
lŠTACHOVÁ, N. Obligační právo ve světle českého diplomatického materiálu 13. století, in: Naděje
právní vědy, Plzeň 2010, str. 139-150.
l
l
l

lBOHÁČEK, M. Římské právní prvky v právní knize brněnského písaře Jana, Praha 1924.
lTÝŽ. Římské a kanonické právo v díle Všehrdově, PHS 7, 1961, s. 147-199.
l
l
lMICHÁLEK, E. K slovní zásobě a právní terminologii Knih devaterých, PHS 7, 1961, s. 303-314.
lURFUS, V. Všehrdovo pojetí majetkoprávních vztahů zemského práva českého, PHS 7, 1961, s. 257-273.
lFLODR, M. Brněnské městské právo. Zakladatelské období (-1349), Brno 2001.
lHANĚL, J. J. O vlivu německého práva v Čechách a na Moravě, Praha 1874.
lHAVLÍKOVÁ, L. Žena a manželství ve slovanském prostředí 9. století na příkladu velkomoravských
právních památek a jejich byzantských předloh, Synergie 5/2, 2009, s. 5-26.
lKAPRAS, J. K dějinám českého zástavního práva, Praha 1903.
l
l
l

Zásady interpretace právních textů
l Při práci s právními prameny nutno vzít v úvahu:
lProměny právní úpravy v průběhu dějin
–vývoj právní terminologie a právních obratů
–změny obsahu jednotlivých právních institutů
lPrávní partikularismus
–právo zemské, církevní, městské
–odlišná právní úprava
–princip personality práva
lVlivy cizích právních prvků
–domácí právní úprava vs. zahraniční vlivy
–pronikání římského a německého práva

lProblém mnohojazyčnosti
–čeština x latina x němčina
–
–
lZdánlivá synonyma
–např. právní předpis x právní norma; půjčka x výpůjčka
–
–
–
l
–
–

Základní metody výkladu
lGramatický výklad
lSystematický výklad
lLogický výklad
–

Základní metody výkladu
lGramatický výklad
–klade důraz na jednotlivá slova ve větě a vztah mezi nimi
–sleduje jazykové jevy v textu
–poměrně rigidní metoda, samostatné použití kritizováno
lSystematický výklad
–konkrétní ustanovení, příp. právní norma jako celek, je interpretována ve vztahu k celému právnímu
odvětví, resp. k právnímu řádu jakožto celku
lLogický výklad
–pracuje s argumenty právní logiky a výrokovou logikou
l

Gramatický výklad
–slouží interpretátorovi k prvotnímu seznámení se s textem
lna základě pouhého přečtení textu však nelze vyvozovat jeho konečný význam!
–klade důraz na jednotlivá slova ve větě a vztah mezi nimi
linterpretátor by měl dbát na vztah mezi slovy a slovními spojeními, přičemž jeho pozornost musí
být věnována také vztahu jednotlivých vět v souvětí
–Příklad:
–§ 1047 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku
– „Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době
nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém
pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou dobou pro návrat
zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů.“
l

…
–sleduje jazykové jevy v textu
ltj. použitý slovesný čas, číslo a rod u substantiv, spojky, atd.
lvýklad by však neměl být příliš formální -> nedoporučuje se striktní dodržování použitých
gramatických jevů
lpři interpretaci je proto nutné postupovat v souladu s pravidly logického a systematického výkladu
luvedené pravidlo je přímo upraveno v Digestech
l CIC, Dig. 50.16.158
l „In usu iuris frequenter uti nos Cascellius ait singulari appellatione, cum plura generis eiusdem
significare vellemus…“
l

…
ljiné pravidlo k interpretaci použitého rodu substantiv
lČl. 1016 Příručky práva městského Jana z Gelnhausenu
l „Pronuncciacio sermonis in sexu masculino ad utrumque sexum plerumque porrigitur.“
l
l…k tomu srov.
lČl. 885
l„Patroni appellacione et patrona continetur.“
l
lČl. 917
l„Filii appellacione omnes liberos intelligimus.“
l

…
lČl. 884
l „Appellacione parentum non tantum pater, sed eciam avus et proavus et deinceps omnes superiores
continetur: sed et mater, avia et proavia.“
l
lČl. 883
l„Nurus appellacio eciam ad pronurum et ultra porrigenda est.“
l
lČl. 834
l„Verbum hoc „si quis“ tam masculos quam feminas complectitur“
l

…
–použitým pojmům je přisuzován význam obecného jazyka, není-li zřejmé, že se jedná o termín
speciální
lnapř. sloveso „credere“
lobecný význam = věřit (tzn. někomu, něčemu)
lprávní význam = půjčit (např. peníze -> creditor = věřitel)
lPříklad:
lČl. 839 Příručky práva městského Jana z Gelnhausenu
l „Nominis et rei appellacio ad omnem contractum et obligacionem pertinet.“
l-> z příkladu plyne, že termín „nomen“, který v běžném (obecném) jazyce používáme ve smyslu názvu
či jména, je v právním jazyce (vzhledem k celkovému vyznění definice) nutno interpretovat jako
pohledávku
l

…
lČl. 839
l„Pecunie appellacione rem significari Proculus ait.“
l

…
–nelze mezi sebou zaměňovat termíny, jež mají v rámci jednotlivých právních odvětví odlišný význam
(pojmové znaky)
lnapř. držba v zemském právu x držba v městském právu
lcontrahere matrimonium x contractus matrimonialis
–v obou případech je nutný consensus, ale
lPříklad: srov.
lČl. 61 APS „…de facto contractum etiam si sit carnalis copula subsecuta,…“
lCIC, Dig. 35.1.15 „…,nuptias non concubitus, sed consensus facit.“
l

…
–v případě, že právní text (zde ve smyslu právního předpisu nebo právní knihy) obsahuje definici
určitého pojmu, pak je nutné tento pojem vykládat v souladu s touto definicí
–Příklad:
–CIC, Dig. 50.16.40.1
l "Servi" appellatio etiam ad ancillam refertur.
l -> je-li např. adresátem právního textu „servus“ (otrok), tento text se vztahuje také na otrokyně
(ancillae), aniž by to text přímo zmiňoval
l Čl. 846 Příručky práva městského Jana z Gelnhausenu
l „Mulieris“ appellacione et virgo viripotens continentur.
l -> text, jehož adresátkou je „manželka“ (mulier) se vztahuje také na nesezdané dívky, které
dosáhly věku, kdy lze započít sexuální život
l

…
–poměrně rigidní metoda, samostatné použití kritizováno
ldoporučuje se současné použití metody systematického výkladu a logického výkladu
lzávěr striktně odvozený pouze z aplikace pravidel gramatického výkladu může být značně zkreslený
l

Systematický výklad
–konkrétní ustanovení, příp. právní norma jako celek, je interpretována, jednak:
lve vztahu ke jednotlivým pravidlům v rámci daného právního předpisu (v případě nenormativních
pramenů ve vztahu ke konkrétnímu právnímu textu – např. u právních knih)
lve vztahu k celému právnímu odvětví, resp. k právnímu řádu jakožto celku
l
lČl. 839 Příručky práva městského
l„Verbum „ex legibus“ sic accipiendum est: tam ex legum sentencia quam ex verbis.“
l