Západní Ukrajina v meziválečném období Podkarpatská Rus Charakteristika území lV roce 1918 nejzaostalejší ze všech teritorií, které tvoří současnou Ukrajinu l lObyvatelstvo mělo minimální povědomí etnické identity l lByla i malá sebeidentifikace s územím (spíše konfesní identita) l lDokonce i samotný název území nebyl jasně stanoven l lS názvem Podkarpatská Rus přišli emigranti v USA Národy v Rakousku-Uhersku (1911) Historický atlas Williama R. Shepherda Horní Uhry 1918 Situace po rozpadu Rakouska-Uherska lPo rozpadu Rakouska-Uherska na Podkarpatsku vzniklo velké množství rad l lJejich různá stanoviska a orientace byly důkazem celkové politické dezorientace l lNakonec zcela převážilo mínění, že pro Rusíny bude nejlépe orientovat se na vznikající Československo l lNěkteré rady v určité době uvažovaly i o připojení (začlenění) Podkarpatska k Ukrajině (ZUNR) či k Rusku l lSvé zájmy na tomto území měli také Poláci a především Maďaři Západoukrajinská národní republika Američtí Rusíni lDůležitou úlohu při řešení rusínského problému však měli američtí Rusíni l lOtázku budoucnosti Podkarpatské Rusi řešily sjezdy rusínských spolků v USA od června 1918 l lV červenci 1918 Amerikanskaja narodnaja rada Uhro-Rusinov přijala tzv. Homesteadskou rezoluci l lJejím základním bodem byla autonomie Uherské Rusi v rámci Uher l lZásadní zlom nastal s příchodem Grigorie Žatkoviče do vedení ANRUR Grigorij Žatkovič 1886 - 1967 lAdvokát firmy General Motors l lNarodil se na Podkarpatské Rusi v obci Holubina l lDo USA emigroval v pěti letech s rodiči l lStřední školu a univerzitu absolvoval v Pittsburghu l lDoktorát z práva získal v roce 1910 Jednání G. Žatkoviče s W. Wilsonem lŽatkovič považoval uherské Rusíny za samostatnou národnost l lV říjnu 1918 se Žatkovič setkal s prezidentem USA W. Wilsonem l lV jím vypracovaném memorandu požadoval statut Rusínů jako samostatného národa s právem na samostatný stát l lPokud nebude možné vytvořit vlastní stát, tak alespoň autonomie v rámci některého z blízkých států l lPrávě druhou variantu podpořil prezident Wilson Jednání s Masarykem a plebiscit lS T. G. Masarykem se G. Žatkovič poprvé setkal ve Filadelfii, kde společně posoudili otázku připojení Podkarpatské Rusi k ČSR l lMasaryk slíbil, že v případě připojení Podkarpatské Rusi k ČSR bude mít toto území autonomii l lMasaryk v rusínské otázce zajímal především geopolitický aspekt (společná hranice s Rumunskem) l lV listopadu 1918 se konal sjezd ANRUR, který prohlásil za optimální řešení připojení Podkarpatské Rusi k ČSR l lV prosinci 1918 proběhl plebiscit, v němž 67% zúčastněných hlasovalo pro připojení k ČSR Připojení Podkarpatské Rusi k ČSR lV polovině března 1919 přijela delegace amerických Rusínů v čele s G. Žatkovičem do Užhorodu l lPo zdlouhavých jednáních byla v květnu 1919 ustavena Ústřední ruská národní rada, která přijala návrh na připojení PR k ČSR l lKlíčové rozhodnutí přinesla smlouva podepsaná v září 1919 v Saint-Germain-en-Laye, která připojení PR k ČSR potvrdila l lTento fakt v červnu 1920 potvrdila také smlouva podepsaná v Trianonu mezi vítěznými mocnostmi a Maďarskem Připojení Podkarpatské Rusi k ČSR lSaintgermainská smlouva určovala i státoprávní postavení PR v rámci Československa l lJednalo se zejména o vytvoření vlastního karpatoruského parlamentu a ustavení guvernéra jako hlavy výkonné moci l lČást závazků saintgermánské smlouvy byla vsunuta i do československé ústavy z 29. 2. 1920 l lReálné připojení PR k ČSR se táhlo téměř do konce roku 1919 a muselo být uskutečněno vojenskou cestou (kvůli maďarské přítomnosti) l lAž do ledna 1922 trval na Podkarpatské Rusi výjimečný stav Československo 1919 - 1938 Správa Podkarpatské Rusi lPrvním guvernérem byl jmenován G. Žatkovič (odstoupil v roce 1921), od roku 1923 pak úřad guvernéra zastával Anton Beskid l lPrvní obecní volby se uskutečnily na podzim 1923, volby do obou komor Parlamentu se uskutečnily počátkem roku 1924 l lV poslanecké sněmovně bylo pro Podkarpatskou Rus vyhrazeno devět mandátů, v senátu pět l lAutonomie Podkarpatské Rusi nebyla v plném rozsahu nikdy realizována, což českým politickým stranám vyhovovalo (zejména agrární straně a národním demokratům a socialistům) Správa Podkarpatské Rusi l1919–1920 – prvním státním správcem jmenován Jan Brejcha l l1920–1921 – guvernér Grigorij Žatkovič, odešel z úřadu na protest proti tomu, že území stále nebylo autonomní (odešel do USA) l l1921–1923 – viceguvernér Petr Ehrenfeld (funkce guvernéra neobsazena) l l1923–1933 – guvernér Anton Beskid l l1933–1935 – zemský prezident Antonín Rozsypal (po smrti A. Beskida v roce 1933 nebyla funkce guvernéra obsazena) l l1935–1938 – guvernér Konstantin Hrabar l Grigorij Žatkovič, E. Ch. Hennocque Anton Beskid, Petr Ehrenfeld Správa Podkarpatské Rusi lOd roku 1927 byla správa na Podkarpatské Rusi unifikována (systém zemského zřízení) l lNamísto víceguvernéra nastoupil zemský prezident, který měl vyšší pravomoci než guvernér l lZemský prezident byl přitom pouhým státním úředníkem podřízeným ministru vnitra l l1919–1927 – župa Užhorodská (Užhorod), župa Mukačevská (Mukačevo), župa Marmarošská (Chust) l l1927–1938 – okres Užhorod, Perečín, Vel. Berezný, Svalava, Mukačevo, Berehovo, Volové, Iršava, Sevluš, Chust, Ťačovo, Rachov l ČSR – zemské zřízení Rozvoj školství a infrastruktury lBylo zrušeno výsadní postavení maďarštiny ve školách l lPočet obecných, středních a odborných škol vzrostl dvojnásobně l lCelkové státní výdaje na Podkarpatské Rusi činily šestinásobek daňových příjmů z tohoto území l lStát investoval především do infrastruktury jako podmínky dalšího ekonomického rozvoje l lStavěly se kvalitnější silnice, mosty a dokonce letiště (Užhorod) l Politická scéna lKarpatorusínské voličstvo rozptýleno pod množstvím politických stran, které uzavíraly bloky, slučovaly se, štěpily atd. l lKarpatoruská republikánská strana – spolupracovala s agrárníky, z hlediska národní orientace neutrální, největší úspěch ve volbách 1929 (Edmund Bačinskyj) l lČeskoslovenská sociální demokracie – Julian (Július) Revaj l lKarpatoruská strana práce – provázanost s národními socialisty l lKřesťansko-lidová strana – územní organizací Čsl. strany lidové Augustin Vološyn Augustin Vološyn, Julius Revaj Politická scéna lAutonomní zemědělský svaz – promaďarsky orientován (Andrej Bródy) l lRuská národní autonomistická strana l lRuské národní sjednocení (1935) l Etnická identita lV ČSR bylo možné svobodně hledat národní sebeidentifikaci l lProfilování etnické identity probíhalo po celé meziválečné období a nebylo ukončeno l lProces se odvíjel po trojí linii –a) Orientace velkoruská (pravoslavná církev) – kulturně vzdělávací společnost Duchnovič –b) Orientace ukrajinská (řeckokatolická církev) – společnost Prosvita –c) Samostatná národní sebeidentifikace rusínská – snaha vytvořit spisovný jazyk – lAnketa MŠ v roce 1937 vykázala 4/5 hlasů za rusínský jazyk a 1/5 za ukrajinský jazyk l Cesta k plné autonomii lZahájil jí v roce 1934 Edvard Beneš, který v ní pokračoval po zvolení prezidentem v roce 1935 l lVlastní jednání vedl premiér Milan Hodža, jednání o konkrétních kompetencích probíhala na úrovni ministerstev l lProsazoval se postup etapovitého zavádění autonomie (kvůli špatné mezinárodní situaci) l lObezřetnost byla namístě vzhledem k úpornému úsilí sousedů o destabilizaci Československa Edvard Beneš, Milan Hodža Cesta k plné autonomii lNejvýznamnějším maďarským agentem byla Andrej Bródy (Autonomní zemědělský svaz) l lKlíčovým polským agentem byl Štefan Fencik (Ruské národní sjednocení) l lOd roku 1934 pracovaly polská a maďarská politika ve svých akcích proti ČSR v plné koordinaci l lSnažily se získat na svou stranu velkoruskou politickou a kulturní orientaci l lNa ukrajinofilskou orientaci od poloviny 30. let cílil zájem nacistického Německa Andrej Bródy, Štefan Fencik Cesta k plné autonomii lPrvním zásadním výsledkem bylo v červnu 1937 přijetí zákona o rozšíření pravomocí guvernéra Podkarpatské Rusi l lPost zemského prezidenta byl zrušen (obnovena funkce viceguvernéra) l lVytvořen provizorní zastupitelský orgán – guvernérskou radu l lAutonomie byla dovršena v říjnu 1938 l lPrvní vláda byla jmenována 11. října 1938 (A. Bródy), 26. října pak byla jmenována vláda A. Vološyna (celkem tři vlády do března 1939) Cesta k plné autonomii lVládními funkcemi prošli i další významní činitelé ukrajinské orientace Edmund Bačinskyj, Štefan Kločurak a Julius Revaj l l15. března 1939 je vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina pod správou vlády A. Vološyna l lJiž 18. března 1939 je však celá Karpatská Ukrajina obsazena Maďarskem l lV roce 1945 je Podkarpatská Rus začleněna do USSR Edmund Bačinskyj, Štefan Kločurak Říjen 1938 – březen 1939 Karpatská Ukrajina - známky 15. – 18. března 1939 18. březen 1939 Zakarpatská oblast