Ukrajinský nacionalismus OUN a UPA Charakteristika lV meziválečném období nová forma nacionalismu (radikálnější) l lNacionalismus ukrajinské inteligence 19. století postaven na liberálních a sociálních idejích (patriotismus) l lHlavním cílem vytvoření nezávislého státu l lUkrajinský integrální nacionalismus (silný jedinec podřízen kolektivu) vykazoval prvky fašismu a antisemitismu l lNacionalisté rezignovali na demokratické formy protestu, uchylovali se k terorismu l l Počátky ukrajinského nacionalismu lV roce 1920 vytvořena Ukrajinská vojenská organizace (UVO) l lHlavní postavou ukrajinského nacionalismu Jevhen Konovalec l lUVO se odmítlo zřící násilí a ozbrojeného boje i po roce 1923, kdy západní mocnosti uznaly svrchovanost Polska nad Haličí l lŘada členů proto z UVO vystoupila l lUVO získávala finanční pomoc u nepřátel Polska – Německa a Litvy l lUVO do svých řad lákala především mládež (gymnázia, univerzity, mládežnické organizace, mj. i v ČSR) Jevhen Konovalec Vznik OUN lV roce 1929 založena Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) l lVětšina členů OUN tvořena haličskou mládeží l lV čele OUN byl až do své smrti v roce 1938 Jevhen Konovalec l lJednalo se o polovojenskou organizaci páchající teroristické akce l lČinnost OUN podporovala i řada umělců (např. O. Teliha, O. Olžyč) l lPočet členů OUN se odhaduje na 20 000 l lOUN nepovažovala násilí za samoúčelné (každý útok měl význam) l l Prapor OUN Olena Teliha, Oleh Olžyč Činnost OUN lVe 30. letech provedeno OUN na 60 pokusů o atentát a vražd l lNejznámějšími oběťmi se stali: –Tadeusz Ludwik Hołówko – zavražděn roce 1931, zastánce polsko-ukrajinského kompromisu, politik, publicista – –Emilian Czechowski – zavražděn v roce 1932, komisař polské policie ve Lvově – –Oleksij Majlov – zavražděn v roce 1933, úředník sovětského konzulátu ve Lvově – –Bronisław Wilhelm Pieracki – zavražděn v roce 1934, polský ministr vnitra, podle nacionalistů odpovědný za pacifikaci v roce 1930 – –Ivan Babij (Іван Бабій) – zavražděn v roce 1934, ukrajinský pedagog, který nesouhlasil s činností nacionalistů l Tadeusz Ludwik Hołówko, Ivan Babij Bronisław Wilhelm Pieracki Smrt Jevhena Konovalce lOběti se nevyhnuly ani členům OUN (agenti pronikali do struktur organizace – likvidace) l lStarší generace (rodiče) obviňovala OUN z využívání (manipulace) mládeže – generační konflikt l lJednání OUN ostře odsoudil i Andrej Šeptyckyj l lDocházelo k rozepřím i uvnitř OUN – Konovalec neměl vždy vše plně pod kontrolou l lVelkou ranou OUN zavraždění Konovalce v roce 1938 v Rotterdamu sovětským agentem Zpráva o smrti Jevhena Konovalce Rozkol v OUN lMezi starými a novými členy OUN docházelo ke konfliktům l lPo zavraždění Konovalce se měl jeho nástupcem stát Andrij Melnyk l lMladší a radikálnější generace však prosazovala Stepana Banderu l lMelnyk hledal podporu především u nacistického Německa, což Bandera zpočátku odmítal l lV OUN došlo k rozkolu – na konferenci v Římě 1939 zvolen za vůdce OUN A. Melnyk (OUN-A) l lStoupenci Bandery prohlásili konferenci v Římě za neplatnou (OUN-B) Stepan Bandera, Andrij Melnyk OUN a nacistické Německo lUkrajinští nacionalisté vítali útok nacistického Německa na SSSR l lNěmci a OUN měli společného nepřítele, jejich představy se ale rozcházely l lObě frakce (OUN-A i OUN-B) chtěly reprezentovat všechny Ukrajince l lNěmci řešili problém, jakou frakci podporovat (podporovali střídavě obě) l lJako výsledek spolupráce OUN-B a nacistů vytvořen Legion ukrajinských nacionalistů - součást německé armády (prapory Nachtigal a Roland) l lNěmci je chtěli využít při diverzní činnosti Věznění Stepana Bandery lUž první dny okupace Ukrajiny došlo ke střetu zájmů mezi OUN-B a nacisty l l30. června vyhlásili nacionalisté ve Lvově nezávislý stát (premiérem Jaroslav Stecko) l lBandera a jeho lidé byli zatčeni gestapem a na několik let uvězněni (koncentrační tábor Sachsenhausen) l lTato okolnost nahrávala Andreji Melnykovi a jeho lidem (OUN-A) l lMezi oběma frakcemi docházelo ke konfliktům a otevřenému násilí (vraždy, atentáty atd.) Jaroslav Stecko Prohlášení nezávislosti ve Lvově 1941 Ukrajinská povstalecká armáda lNa konci roku 1942 OUN-B zformovala velký partyzánský oddíl l lByla vytvořena Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) l lNejvýznamnějším vůdcem UPA byl Roman Šuchevyč (generál Taras Čuprinka), který stál v jejím čele v letech 1943 – 1950 l lUPA měla přibližně 35 000 – 40 000 členů a operovala především na území Volyně, Haliče a Polesí l lUPA se podílela na etnickém čištění Volyně a Haliče – brutální vraždění Poláků Dmytro Kljačkivskyj, Roman Šuchevyč Vlajka UPA a ukrajinských nacionalistů Působení UPA UPA po roce 1945 lPo válce jednotky UPA bojovaly proti Polsku a SSSR (očekávaly 3. sv.) l lV SSSR byly jednotky UPA postupně likvidovány rudou armádou l lV Polsku se situace UPA zhoršila po tzv. Akci Visla v roce 1947 (zásah proti UPA a přesídlení ukrajinského obyvatelstva) – ztráta podpory l lSnaha uniknout přes Československo do západní Evropy l lV letech 1946 – 47 akce čsl. armády proti tzv. Banderovcům – Akce B (velitelé sotní UPA Burlak, Chromenko a Brodyč) l lPoslední zbytky UPA definitivně zničeny mezi lety 1954 - 1960 l l Volodymyr Ščyhelskyj (Burlak) Filmy a dokumenty lAkce B (1951) l lOsudové okamžiky: Magura 1947 (2001) l lŽelezná sotňa (Залізна Сотня) (2004) – ukr. l lBanderovci (2010) l l