Co jsou uměnovědná studia?
Úvod do uměnovědných studií
Požadavky
Zpracovat „slovníkové“ heslo z minimálně 2 různých zdrojů
Umělecké dílo; Otevřené dílo; Mimoumělecké estetično; Funkce umění;
Umělecká hodnota; Umělecká kritika; Masová kultura; Kulturní průmysl;
Lidová kultura; Subkultura; Umělecká kritika; Umělecká tvorba;
Vztah umělce a publika; Proměna vkusu; Populární kultura;
Postmoderní kultura
Aplikovat na aktuální uměnovědný problém formou úvahy či
eseje (celkový rozsah max. 4000 znaků včetně mezer).eseje (celkový rozsah max. 4000 znaků včetně mezer).
Zpracování probíhá v těchto termínech
Výběr hesla – do 1.11. 2015 (formou příspěvku do diskusního fóra)
Předložení textu práce elektronicky prostřednictvím IS – do 3.1. 2016
Závěrečná zkouška v podobě písemného testu ve zkouškovém
období.
3
J. S. Bach… a
4
5
Uměnovědná studia
Estetika
Cultural StudiesObecná
teorie umění
Estetika
filozofická „nauka o krásnu“
název dal oboru Alexander Gottlieb Baumgarten
(1714-62) spisem Aesthetica z roku 1750
kolísá mezi teorií smyslového poznání, teorií krásna
a teorií umění
Obecná teorie umění
vyrůstá z empirické opozice vůči spekulativní filozofické
estetice
Max Dessoir a Emil Utitz – na počátku 20. století pojem
„allgemeine Kunstwissenschaft“
Jaroslav Volek (Základy obecné teorie umění. Praha,Jaroslav Volek (Základy obecné teorie umění. Praha,
1968)
také různé empiricky zaměřené přístupy k umění (např.
sociologie umění, psychologie umění)
Cultural Studies (kulturální studia)
Britský (strukturální) marxismus (kulturalismus)
Richard Hoggart
E.P. Thompson
Raymond Williams, Culture and Society, 1958
Centrum pro současná kulturální studia, Birmingham,
1964
„od estetiky k antropologii“
Francouzský strukturalismus
Roland Barthes, Mytologie, 1957
Dialektika kulturních studií
Jonathan Culler, Krátký úvod do literární teorie, Brno
2002:
„...je hnací silou kulturních studií napětí mezi touhou
znovu objevit populární kulturu jako projev lidí či dát slovo
kultuře skupin stojících na okraji a studiem masové
kultury jako vnucované ideologie, jako represivníkultury jako vnucované ideologie, jako represivní
ideologické formace.“ (s. 54)
blízkost k mediálním a komunikačním studiím
zájem o populární kulturu
Co je věda?
Úvod do uměnovědných studií
Empirická věda a filosofie
Reálné či empirické vědy se odlišují od jiného druhu
vědeckého poznání, filozofie, v několika podstatných
rysech:
1) jsou "empirické", tedy vysvětlují empirické empirickým
2) jsou tematicky redukované
3) jsou metodicky abstraktní3) jsou metodicky abstraktní
Ad 1) To znamená, že nevysvětlují empirické transcendentním (např. "bůh", "absolutní
duch", "idea", "samopohyb").
Ad 2) Resignují na zodpovězení řady otázek typu:"Proč jsme na světě?", "Jaký je rozdíl
mezi dobrem a zlem?", "Je sebevražda ospravedlnitelná jako řešení životní situace?".
Ad 3) Používají pro různé jednotlivé případy výzkumných metod, které jsou do značné
míry univerzální. Ve vědě není každý jednotlivý případ zpracováván specifickým
přístupem, nýbrž je užíváno typizovaných či "normovaných" postupů. Jednotlivý
případ není předmětem zájmu sám o sobě, ale jako prvek celé třídy jevů, jako
reprezentant druhu, typu. Od jeho individuálních vlastností se "abstrahuje", pokud je
není možné "zobecnit" na množinu jevů".
Dělení věd
novokantovci – Windelband, Rickert
Vědy nomotetické (nomos = z řečtiny: zákon)
Vědy idiografické (idios = z řečtiny: zvláštní, dílčí;
grafé = z řečtiny: zaznamenávám, píši;)
v anglosaském prostřední podobná polarita mezi
sciences
humanities
Weberovo pojetí empirických sociálních věd
Sociální realita – hodnotové ideje – významné jevy
Empirická věda:
Musím se vyhnout hodnocení
Neobejde se bez vztahování k hodnotám
Nikdy nemůže být úkolem zkušenostní (empirické)
vědy zjišťovat závazné normy a ideály, aby z nich
mohla vyvozovat recepty pro praxi.
Empirická věda není s to nikoho naučit, co má, nýbrž
pouze to, co může a – podle okolností – to, co chce.
Falzifikace, Paradigma
Falzifikace (K. Popper)
Hypotézy a jejich vyvracení
Paradigma – (Thomas Kuhn: Struktura vědeckých
revolucí, 1962; česky 1997)
Normální věda
Řešení hádanek
Anomálie
Krize
Nové paradigma
Estetický soud
Úvod do uměnovědných studií
17
18
19
Základní okruhy problémů
krása jako objektivní vlastnost předmětů
krása jako výsledek poznávacích schopností
subjektusubjektu
krása jako výsledek funkčního vztahu předmětu
k lidským potřebám
Krása jako objektivní vlastnost
Pythagoras (570 – 510 př. Kr.)
Číslo, harmonie, řád
Zlatý řez (φ = 0,618)
21
Nejjednodušší poměry: intervaly (n+1/n)
22
23
Krása jako objektivní vlastnost
Platón (427 – 347 př. Kr.)
Idea dobra a krásy
Mimesis, dvojitá mimesis
Aristoteles (384 – 322 př. Kr.)
24
Aristoteles (384 – 322 př. Kr.)
Pozitivní mimesis
Uvolnění citů, Katarze (očista duše)
Středověk
sv. Augustin – unitas multiplex
sv. Tomáš Akvinský – integritas, harmonia, claritas