Dictionnaire liturgique, historique et theoretique de Plain Chant (Paříž 1860) Hymnographe: On donne ce nom aux saints et aux symphoniastes qui ont composé des hymnes Hymnologieon: On apelle ainsi, dans l´Eglise grecque, le livre contenant le recueil général des hymnes Hymne: Chant en l´honneur des dieux ou des héros. Hermann Mendel: Musikalisches Conversations-Lexikon, Lipsko ??????? Hymnologie: ( aus dem griech.) nennt man die Kentniss der Kirchenlieder und Kirchenliederdichter, welche letztere inbesonders auch Hymnologen heissen. Hymnos: (....) oder Hymne nannten die Griechen von Alters her einen Preis- oder Lobgesang, welcher zu Ehren der Götter oder Heroen bei feierlichen Opfern und Festen, oft mit Begleitung der Instrumentalmusik, bisweilen auch unter feierlichen Tänzen, gesungen wurde (……). Riegrův slovník naučný, Praha 1866 Hymnologie: sluje vědomost církevních písní a církevních básníků, hymnolog pak ten, kdo tuto má, taktéž i slují všickni, kdož staré hymny skládali, hymnologové. Hymnus: Tímto slovem rozuměli Řekové chvalozpěv na poctu svých bohů a reků, kterýž se zpíval s průvodem hudby při obětech a slavnostech. Friedrich Bremer: Handlexikon der Musik, Lipsko 1882 Hymnologie: Theorie der Hymnen-Dichtung. Geschichte der Hymnendichter (Hymnologen). Hymnus: Der andächtige, feierliche Lobgesang zum Preise der Göttheit. August Riesmann: Handlexikon der Tonkunst, Berlín 1882, str. 211 Hymnologie: Die Wissensschaft von den Kirchenliedern und ihren Dichtern Hymnus: oder Hymne hiess bei den Griechen ein Preis-oder Lobgesang zu ehren der Götter oder Heroen, der bei feierlichen Gelegenheiten angestimmt wurde. Ottův slovník naučný, Praha 1897, 11.díl, s.1032 Hymnologie: nauka o hymnech a jejich pisatelích ve smyslu poesie církevní Hymnograf: skladatel, básník hymnů Hymna (hymnus): (........) nejstarší druh poesie lyrické a poesie vůbec, charakterisovaný vznešeně krásným rázem, vznešeným a velebným nadšením širokého, klidného dechu, jak ho žádá náboženský obsah její. A Dictionary of Hymnology, London 1925 Hymnology: neuvádí Hymn: neuvádí Masarykův slovník naučný, Praha 1927 Hymnologie: nauka o hymnech a skladatelích hymen, především církevních Hymnus (hymna): (........) u stv. Řeků náb.píseň zpívaná buď jednotlivcem nebo sborem, obsahující vzývání nebo oslavu bohů a héróů a líčící i nějakou událost z jejich života. Pazdírkův hudební slovník naučný, Brno 1929 Hymnologie: nauka o hymnech, jejich básnících a skladatelích Hymnus: (.....) v antické době chvalozpěv ke cti bohů. Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg i.Br. 1933 Hymnologie: die Wissenschaft der Hymnodie, philol.-hist.Erforschung, theol.-ästh. Würdigung der Hymnen und Hymnendichter. Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 1957, sv.6 Hymnologie: neuvádí Hymnus: (…..) versteht man unter Hymnus allgemein einen geistlichen oder kirchlichen Gesang in gehobener Sprache, wobei über die musikalische Gestalt nichts ausgesagt ist. Barvík-Malát-Tauš: Stručný hudební slovník, Praha 1960, s. 149 Hymnologie: nauka o hymnech Hymnograf: skladatel hymnů Hymnus: původně chvalozpěv, z východu převzatý způsob oslavného zpěvu chorálového (později vícehlasý) Host Seeger: Musiklexikon, Lipsko 1966, s. 408 Hymnologie: neuvádí Hymnodik: die Hymnenkunst Hymnus: Gesang zu Lobe einer Gottheit Riemann Musiklexikon, Mainz 1967, s. 383 Hymnologie: neuvádí Hymnus: in der griechischen Dichtung der Antike ein Fest-oder Preislied (Homerische Hymnen, Pindar) zu Ehren eines gottes oder Heros (lat.meist als carmen übersetzt). The New Grove Dictionary of Music (…………), London 1980, 8.sv., ????? Hymnologie: neuvádí Hymnologus: A term to denote a professional (Greek) singer in Latin antiquity. Hymn: A term of unknown origin applied from ancient times to a wide variety of songs in honour of gods, heroes or notable men. Malá encyklopedie hudby, Praha 1983, s. 272 Hymnologie: neuvádí Hymna: 1)duchovní píseň k boží oslavě; 2) slavnostní píseň jako symbol národních nebo sociálních snažení Hymnus: 1) à hymna; 2) v novější době označení pro skladbu s oslavným obsahem, obyčejně vokální. Mayers Taschen-Lexikon Musik in 3 Bänden, Mannheim 1984, 2.sv., s. 98 Hymnologie: neuvádí Hymnus: feierlicher Lob-und Preisgesang vor allem der lat.Kirche, dessen Ursprünge in der Urgemeinde liegen. Jiří Vysloužil: Hudební slovník pro každého, Vizovice 1995, 1.díl, s. 119 Hymnologie: neuvádí Hymnus: chvalozpěv k poctě Nejsv.Trojice, P.Marie a svatých Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Sachteil 4.Bd, Kassel ^21996, sl. 459a Hymnologie: ist die Wissenschaft, die sich mit der christlichen Hymnodie, d.h. mit dem geistlichen Singen in den verschiedenen Gruppen der Christenheit in Geschichte und Gegenwart beschäftigt. Hymnus: ????????????????? Slovník české hudební kultury, Praha 1997, s. 356 Hymnologie: v literární vědě a v muzikologii výraz označující jak odborné studium problematiky hymnů a jejich tvůrců (hymnografů), tak samotnou produkci hymnů (hymnické básnictví a to nikoliv jen křesťanské). Hymnus: výraz pro básnické i hudební projevy oslavného charakteru