KNIHA 16.-18. STOLETÍ
Od 16. století má kniha strukturu,
kterou si udržela až do 19. století
Tisk 16. století
• Čas knihy jako přepychového
předmětu skončil a z knihy se
stal užitkový předmět
• Čtení knih je základní kulturněspolečenskou
nezbytností
• Renesanční kniha definitivně
opouští od nápodoby rukopisů
• Renesanci vděčí kniha za
podobu a úpravu
• Kniha již má strukturu, kterou si
udržela až do 19. století
• Kniha se stává všeobecně
rozšířené médium – stane
se zdrojem praktických
informací pro každodenní
život
• Knihy určeny nejen pro
učenou společnost, ale
rozšiřuje se čtenářský okruh
– měšťané
• Z Itálie se do Evropy rozšířila
móda klasické literatury,
tisknou se učebnice,
vědecká pojednání, teze,
praktické příručky,
kalendáře, atlasy,
kosmografie …
Kniha 16. století
• V 16. století se zvyšuje nabídka knih na trhu, ale i poptávka po
knihách => fungující trh knih
• V 16. století se zvyšuje nabídka knih na trhu, ale i poptávka po
knihách – důsledek politického, sociálního i kulturního rozvoje
společnosti.
• Knihtisk ztrácel individuální umělecký charakter a do poloviny
16. století se transformoval na principech kolektivní práce
(písmolijec, sazeč, tiskař, korektor, nakladatel + řada
pomocníků).
• Od 16. století platilo, že vznik tiskárny zakládalo privilegium
panovníka, od 18. století koncese udělovaná nejvyšším
státním orgánem (gubernium)
• Knihtiskaři nepřijali cechovní zřízení, spíše se např. sdružovali
u univerzit.
Výzdoba a úprava knih
16. století
Titulní list - jednoduchá úprava,
název doplněn impresem
(nad ním často viněta nebo
signet).
orámování titulního listu –
poprvé Johann Schott ve
Štrasburku asi v letech 1510-
1511
Ilustrace v textu – dřevořezy,
mědirytiny (od 2. poloviny 16.
století, většinou přílohy)
Výzdoba – typografické ozdůbky,
viněty, vlysy, …
Tiskařská centra a centra knižního obchodu
• Frankfurt nad Mohanem - tiskárna Sigmunda Feyerabenda (od 1562) ; knižní veletrhy (od 1473) –
nejstarší veletrh s celoevropským dopadem
• Lipsko - knižní veletrhy
• Augsburk - Hans Schönsperger, Sylvius Othmer, Heinrich Steiner
• Norimberk - působila zde dílna Kobergerova, Hieronymus Höltzel, Hans Stuchs, Wolfgang Huber,
Friedrich Peypus, Johann Petrejus, …
• Štrasburk - Johann Grüninger, Johann Schott ; většina tiskařů ze Štrasburku se specializovala na tisk
klasiků a spisy současných humanistů
• Wittemberg
• Erfurt - populárně medicínských a zdravovědných spisů
• Magdeburg
• Benátky - Aldus Manutius (Manuzio) - vydávání římských a italských autorů; Francesco Marcolini –
italské písemnictví: spisy Ariostovy, Petrarcovy, Boccacciův Dekameron
• Florencie – rodina Giunta, Lorenzo Torrentino – tiskl především současné italské autory
• Basilej - Johann Frobenius, Johann Amerbach, Johann Petri, Heinrich Petri
• Řím - Tiskárna papežská, kterou v roce 1626 založil papež Urban VIII. tiskárnu
• Vídeň
• Londýn
• Paříž - Geoffroy Tory (1485-1533), Robert Etienne (Robert Stephanus)
• Lyon - Sebastian Gryphius (1491-1556)
• Antverpy – v roce 1555 založil tiskárnu Christophe Plantin (1518-1589), Gerard Mercator (1512-1594)
• Amsterodam – Willem Janszon Blaeu (1571-1638) a jeho synů Jana a Cornelia Blaeu
• Leyden – Ludwig Elzevier (1540-1617)
• V 16. století vytvářela knižní produkce dostatečně
velkou nabídku k tomu, aby měl přístup ke knize
každý, kdo byl schopen číst. Almanachy, kalendáře,
laciná vydání lidových balad a humorných knížek našly
poměrně širokou čtenářskou základnu.
• Vlastnictví knih a schopnost je číst je ale až do 18.
století přísně sociálně hierarchizovaná, mimo jiné
proto, že v té době by peníze vydané za jeden výtisk
románu „mohly živit celou rodinu jeden až dva týdny“,
a zdaleka tudíž ještě nešlo o populární lidovou formu
čtení.
Tisk 17. století
• Tisk ovlivněn třicetiletou válkou
=> snížení populace, neutěšené
hospodářské i politické poměry –
zhoršila se kvalita papíru i barev
• Politická a církevní cenzura
• Výrazné změny nastávají
v organizaci výroby a distribuci
knih. Doba přeje velkým
nakladatelským podnikům
s rozsáhlou sítí agentů.
• Rozvíjí se mezinárodní trh
s knihami, dochází ke specializaci
a oddělení tiskárenské,
nakladatelské a knihkupecké
činnosti.
Výzdoba a úprava knih
17. století
• Titulní listy tištěné v
borduře
• Objevuje se frontispis
• Ilustrace v textu –
dřevořezy, mědirytiny
• Výzdoba – vlysy, viněty,
typografické ozdůbky
• Žánrová různorodost od
náboženských a vědeckých
knih až po knížky lidového
čtení, kalendáře, kramářské
písně, …
• V 17. století se objevuje nový
produkt – periodický tisk =
noviny.
Prestižní záležitostí se stávají knihovny – vznikají
interiérové knihovny
Tisk 18. století
• 18. století a první polovina 19.
století je dobou čtenářů.
• Literatura určuje společenský
život, orientovat se v soudobém
literárním světě se stává
společenskou nezbytností.
• povinná školní docházka =>
gramotnost => rozšíření čtenářské
obce
• Umělecky nejcennější knihy
v barokní době vycházely ve
Francii a v Nizozemí
Výzdoba a úprava knih
18. století
• Titulní list velmi obsáhlý, tištěný
červeně a černě - Barokní titulní list
je mnohomluvný, někdy mu nestačí
jedna strana. Na titulní straně se
zpravidla kombinují různé druhy a
velikosti písma, z písma se sestavují
obrazce, do textu titulu se vkládají
chronogramy, které nahrazují
datování děl.
• Frontispis - Frontispis a ilustrace
jsou v barokní knize vesměs
mědirytové
• Výzdoba – vlysy, viněty, typografické
ozdůbky
• Ilustrace – mědirytina, dřevořezy v
textu (v baroku převažují
neilustrované knihy)
• Přílohy – obrazové, tabulky,
genealogické tabulky, …
Frontispis a titulní list knihy 18. století
Tiskařská centra - Německo
• Lipsko
• V Lipsku měl tisk podporu saských panovníků, Lipsko získalo privilegium na knižní
veletrh, které tu úspěšně zakotvily.
• Johann Gottlob Immanuel Breitkopf (1719-1794) – vyniká, zdokonalil otcovu dílnu,
zjednodušil a zlepšil tisk not, pokoušel se o zdokonalení mědirytu a tisku z desek
• Johann Friedrich Gleditsch (1653-1716) – založil 1693 nakladatelskou firmu, která
se dlouho držela pod jeho jménem. Teprve roku 1831 koupil F. A. Brockhaus, co
zbylo u dědiců z Gleditschova nákladu.
• Moritz Georg Weidmann – tiskárna založená 1682. Weidmann získal v Lipsku
významné postavení a podařilo se mu přetáhnout holandské knihkupce
z Frankfurtu do Lipska, čímž zajistil Lipsku primát před Frankfurtem. Spolumajitel
Weidmannovy firmy Philipp Erasmus Reich zrušil ve Frankfurtu pobočku a přiměl
k tomu i další lipské vydavatele, což dovršilo vítězství Lipska.
• Georg Joachim Göschen (1725-1828) – vydal Goethova (v roce 1786 vydal
Goethovy sebrané spisy), Schillerova, Wielandova a Klopstockova díla.
•
• Berlín
• Georg Jacob Decker st. – pocházel z basilejské tiskařské rodiny. Roku 1755 vyženil
v Berlíně tiskárnu Jeana Grynaea. Později se stal dvorním tiskařem, připojil ke své
dílně i slévárnu písma
• Christian Friedrich Voos
Tiskařská centra - Rakousko
• Vídeň
• Cosmoverius – jako univerzitní tiskař dostal 1649 privilegium dvorního
tiskaře. Tiskl v letech 1640-1679 díla latinská, německá a italská.
• Johannes van Ghelen (1645-1721)
• Leopold Johann Kalivoda (1705-1781) vydal v letech 1770-1776 velké
třídílné přírodovědné dílo Hortus botanicus Vindobonensis, jehož autorem
byl botanik Nicolaus Joseph von Jacquin. Kniha je doprovázena 300
kolorovanými mědiryty.
• Johann Thomas von Trattner (1717-1789) V roce 1751 se stal dvorním
knihkupcem
• Joseph Lorenz Kurzbeck – s oblibou se věnoval tisku cizojazyčných knih,
dostal za to šlechtický predikát a roku 1775 jeho dílna od Josefa II. titul
privilegované ilyrsko-orientální dvorní tiskárny.
• Artaria – nakladatelství a knihkupectví založené 1765 v Mohuči, mezi
1766-1931 sídlící ve Vídni. Firmu založil Carlo Artaria (1747-1808) se svými
synovci.
Tiskařská centra - Francie
• Pierre Simon Fournier – vydal základní dílo
Manuel de Typographie ve dvou svazcích
v letech 1764-1766
• Didotové – Pierre Didot st., Firmin Didot
Tisk 19. století
• Zjednodušení tisku
• Knihy se stávají užitkové,
pořizované bez většího
vkusu
• Rozšíření čtenářské základny
• Vydávání beletrií, příběhů
na pokračování, románová
literatura
• Několikrát denně vydávané
noviny
Výzdoba a úprava knih
19. století
• Celkový úpadek knižní
výzdoby, knižní kultury
• Hledání nových stylů –
autorské knihy, bibliofilie
• Výzdoba – v textu je
minimální
• Použití nových technik –
litografie, ocelorytina
Ukázky publikací
Bible a teologické spisy
Atlasy a kosmografie
• ATLASY – sbírka zeměpisných map. Jméno tomuto
druhu knihy dal Gerhard Mercator, po jehož smrti 1595
vyšla v Duisburku jeho kniha, nazvaná Atlas, na jejímž
titulním listu byl zobrazen libyjský král
• KOSMOGRAFIE – kniha popisující vznik a vývoj světa
z hlediska geografie a astronomie, ve středověku
označení popisného zeměpisu a hvězdářství.
• Roku 1544 vydal Kosmografii Sebastian Münster (1489-
1552)
• TOPOGRAFIE – místopis, popis jednoho nebo několika
míst s obšírným slovním popisem
Mapy
• Mědirytinu do map zavedl Gerard Mercator
(1512-1594) v Amsterodamu, který byl
koncem 16. a počátkem 17. století střediskem
kartografie Evropy. Z roku 1537 pochází
Mercatorova mědirytinová mapa Svaté země.
Zamýšlel vydat kosmografii, publikoval Nova et
aucta orbis terrae, v němž završil objev
kuželovité projekce map, dodnes používané
pro navigační účely.
• Do poloviny 16. století kolébkou kartografie Itálie: Giovanni Andrea
Valvasori
• Od 16. století nizozemská kartografie: Jodocus Hondius, Abraham Ortelius,
Jansson, Willem Janszoon Bleau, Covens-Mortier, Frederik de Wit, Pieter
Schenk, …
• KOSMOGRAFIE – kniha popisující vznik a vývoj světa z hlediska geografie a
astronomie, ve středověku označení popisného zeměpisu a hvězdářství.
Roku 1544 vydal Kosmografii Sebastian Münster (1489-1552), stala se
nejpřekládanšjší přírodovědnou publikací.
• Matthäus Merian (1593-1650) Theatrum Europaeum (Frankfurt 1635-
1738), Topographia (1642-1688) – s popisem států, spolupráce Martin
Zeiller
• 17. století francouzské rodinné firmy působící v Paříži: Jaillot, Sanson,
Delisle
• Anglie – Herman Moll
• 18. století Německo – Johann Baptista Homann a dědici, Georg Braun,
Franz Hogenberg, Georg Matthäus Seutter, Tobias Konrad Lotter, Gabriel
Bodenehr ; Georg Matthäus Vischer
• Vídeň – Tranquillo Mollo, Franz Johann Josef Reilly, Franz Anton Schrämbl,
…
Akademické spisy - Disertace
• Vědecké pojednání vydané za účelem
dosažení akademické doktorské hodnosti
nebo k získání absolutoria na církevních
učilištích benediktinů, cisterciáků,
premonstrátů apod.
• Obhajoba se konala veřejně v latinském
jazyce.
• Od 80. let 16. stol až do 2. poloviny 19.
století byly teze šířeny formou brožovaných
příležitostných tisků. Protože obhajoby
mívaly hromadný charakter, byly teze
tištěny dohromady – shodná úprava, někdy
se jen vyměnil odstavec se jménem
uchazeče.
• Mezi 1. třetinou 17. století a 2. polovinou
18. století byly teze disertací publikovány
také v podobě uměleckého grafického listu.
Někdy si movitější uchazeči nechávali
vytisknout svoji tezi v nákladnějším
provedení
Encyklopedie
ÚŘEDNÍ TISKOPISY, DEKRETY
Knihy obsahující rozhodnutí, úřední opatření,
nařízení, snesení sněmů apod.
Kalendáře
• První tištěné kalendáře byly nástěnné.
• Kalendáře se někdy připojovaly
k bohoslužebným knihám. Pravidla o
pouštění krve během 16. století
z kalendářů vymizela.
• Kalendář býval sestaven na rok, někdy
prokládán volnými listy k zápiskům.
• Kalendáře se od počátku 17. století
prodávaly na jarmarcích a trzích.
• První kalendáře byly pro přehlednost
tištěny dvoubarevně, mívaly na okraji
ozdobné linky nebo v čele dřevořez
Krista s novoročním blahopřáním. Od
konce 18. století obsahují kalendáře i
část poučnou a zábavnou.
Knížky lidové zbožnosti
• Martin z Kochemu (1634-
1712)
• Dílo: Nebeklíč, Velká štěpná
zahrádka, Malá štěpná
zahrádka.
Kramářské písně
• Fenomén z pomezí lidové slovesnosti a umělého písemnictví rozvíjející se během 17.-19.
století
• Masové rozšíření závislé zcela na knihtisku. Lidové, náboženské, duchovní (čerpají z legend,
knížek lidového čtení, kancionálové písně), morální, informativní, … písně. Reakce na aktuální
téma, forma zpráv, komentování událostí (požár, válka, povodeň, politické události, zločiny,
vraždy, popravy, robota, pamflety …). Zpívané na známou melodii
• Kramářské písně odpovídaly způsobu vnímání i úrovni vzdělání širokých lidových vrstev, které
byly jejich hlavními konzumenty.
• Přinášely nové informace, ovlivňovaly veřejné mínění, názory a představu lidí o světě.
• Kramářské písně od 40. let 17. století do konce 19. století vydávalo v českém prostředí více
než 200 tiskáren s předpokládaným nákladem až 1000 kusů u jednoho titulu. Rychlá výroba,
nízká cena => nízká úroveň tisku => Výzdoba: titulní strana s vinětou či dřevořezem, který byl
narativní a spíše reklamní než ilustrační (řada dřevořezů stejných).
• Typický formát šestnácterka
• Kramářské písně se tiskly v tiskárnách malých i větších městech. Zvláště pro menší dílny
s technicky omezeným zařízením znamenaly kramářské písničky, modlitby a knížky lidového
čtení, vedle úředních formulářů, letáků, oznámení a náboženské literatury, důležitou, často
převažující složku produkce.
• Více info + databáze kramářských tisků http://dbase.aipberoun.cz/spalicek/
Kramářské písně