1
INDOEVROPANÉ, LINGVISTIKA A HLEDÁNÍ PRAVLASTI
ONDŘEJ ŠEFČÍK, ÚSTAV JAZYKOVĚDY A BALTISTIKY FF MU
CÍLE A METODY INDOEVROPSKÉ SROVNÁVACÍ LINGVISTIKY
Dřívější a paralelní teorie o příbuznosti jazyků Evropy a Indie (Leibnitz, W..: Dissertation sur
l´origine des langues. 1710 ‒ tzv. skytsko-keltská teorie).
Rozpoznání příbuznosti indoevropských jazyků: W. Jones 1776: The Sanscrit language,
whatever be its antiquity, is of a wonderful structure; more perfect than the Greek, more copious than the Latin,
and more exquisitely refined than either, yet bearing to both of them a stronger affinity, both in the roots of verbs
and the forms of grammar, than could possibly have been produced by accident; so strong indeed, that no
philologer could examine them all three, without believing them to have sprung from some common source,
which, perhaps, no longer exists; there is a similar reason, though not quite so forcible, for supposing that both
the Gothic and the Celtic, though blended with a very different idiom, had the same origin with the Sanscrit; and
the old Persian might be added to the same (Jones, W..: On Hindus Asiatick Researches 1,1778, 415-432).
Rasmus Rask zastával tzv. thráckou teorii (1818).
Friedrich Schlegel Über die Sprache und Weisheit der Indier, Mohr und Zimmer,
Heidelberg 1808 ‒ romantická kniha, zabývající se gramatikou i slovníkem, odvozující jazyky
ze sanskrtu.
První skutečná komparativní gramatika: Franz Bopp Über das Conjugationssystem der
Sanskritsprache in Vergleichung mit jenem der griechischen, lateinischen, persischen und
germanischen Sprache, Frankfurt/M. Andräischen Buchhandlung 1816 ‒ důraz na srovnání
kořenů, derivačních a flektivních elementů ‒ indoevropské jazyky pocházejí z jednoho
prajazyka.
Indoevropeistika nachází mezi jazyky souvislost na základě tzv. responzí, pak
rekonstruuje tvar, na nich založený, přičemž nachází tzv. hláskové zákony.
August Schleicher: indoevropská bajka (1868):
Avis akvāsas ka
Avis, jasmin varnā na ā ast, dadarka akvams, tam, vāgham garum vaghantam, tam, bhāram
magham, tam, manum āku bharantam. Avis akvabhjams ā vavakat: kard aghnutai mai vidanti
manum akvams agantam. Akvāsas ā vavakant: krudhi avai, kard aghnutai vividvant-svas:
manus patis varnām avisāms karnauti svabhjam gharmam vastram avibhjams ka varnā na asti.
Tat kukruvants avis agram ā bhugat.
Mladogramamtikové – důraz na hláskové zákony
Strukturalisté – systematický vhled
2
REKONSTRUKCE INDOEVROPSKÉHO PRAJAZYKA
FONOLOGIE:
1. Konsonanty
1.1. Okluzívy
*p: stsl. pętь, lit. penkì, sti. pañca-, av. panča, ř. πέντε, gót. fimf ‘5’; stsl. pǫtь ‘way’, prus.
pintis, sti. pánthāḥ, av. pantā̊ , ‘cesta’, ř. πόντος ‘moře’, lat. pons ‘hať, most’, gót. finþan
‘hledat (cestu)’;
*t: stsl. trije, lit. trỹs, sti. tráyaḥ, ř. τρεῖς, gót. þreis, velš. tri, ‘3’; stsl. ty, lit. tù, sti. t(u)vám, ž.
dor. τύ, lat. tū, gót. þu, velš. ti ‘ty’;
*k: stsl. krъvь, lit. kraũjas ‘krev’, sti. kravíṣ- ‘syrové maso’, ř. κρέας ‘syrové maso’, lat. cruor
‘čerstvá krev’, stsev. hrār ‘syrový’, velš. crau ‘krev’;
*kṷ
: stsl. četyre, lit. keturì, sti. catur-, ř. hom. τέσσαρες, att. τέτταρες, bœot. πέτταρες, lat.
quattuor, gót. fidwōr, ‘4’; stsl. kъ(to), čь(to), lit. kàs, sti. káḥ, ř. hom. τέο (gen.), lat. quī,
quod, gót. ƕas ‘kdo’;
*ḱ: stsl. sъto, lit. šim̃tas, sti. śatám, ř. ἑ-κατόν, lat. centum, gót. hund ‘100’; stsl. srъdьce, lit.
širdìs, ř. καρδίᾱ, lat. cor, gót. haírto ‘srdce’.
*b: stsl. boljьjь ‘větší’, sti. bála- ‘síla’, ř. βέλτερος, βελτίων ‘lepší’, lat. dēbilis ‘slabý’;
*d: stsl. desętъ, lit. dešim̃tas, sti. dáśa, ř. δέκα, lat. decem, gót. taíhun, velš. deg ‘10’; stsl.
viděti, lit. pavydė́ti, sti. avidat ‘nalezl’, véda ‘ví’, ř. οἶδα ‘ví’, lat. videō, gót. witan ‘vidět’;
*g: stsl. stogъ ‘stoh’, ř. στέγω ‘krýt’, lat. tegō ‘krýt’, stsev. þekja ‘krýt’;
*gṷ
: stsl. živъ, lit. gývas, sti. jīvá-, ř. βίος, lat. vīvus, stsev. kvikr ‘živý’; stsl. žena, prus. genna,
sti.jáni-, gnā́ -, ř. γυνή, gót. qino ‘woman’;
*ǵ: stsl. znati, lit. žinóti, sti. jānā́ ti, ř. γιγνώσκω, lat. gnōscō, gót. kunnan ‘znát’; strus. mъlzu,
mlěsti, lit. mélžu, mìlsti ‘dojit’, ř. ἀμέλγω, lat. mulgō, sthn. milchu, melchan ‘dojit’.
*bh
: stsl. bratъ, lit. bro(terė̃)lis, sti. bhrā́ tar-, av. brātar- ‘bratr’, ř. φρᾱ́τηρ ‘člen frátrie’, lat.
frāter, gót. brōþar, velš. brawd ‘bratr’; stsl. nebo, lit. debesìs ‘nebe’, sti. nábhas- ‘oblak,
obloha’, av. nabah- ‘oblak, obloha, ř. νέφος ‘mrak, mlha’, lat. nēbula ‘opar, mlha’, sthn.
nebul ‘mlha’, velš. nef ‘nebe’;
*dh
: stsl. medъ ‘med, medovina’, lit. medùs ‘med’, sti. mádhu- ‘medovina’, av. maδu‘kvašený
mošt’, ř. μέθυ ‘réva’, sthn. metu, velš. medd ‘medovina’; stsl. dymъ, lit. dū́mai
‘kouř’, sti. dhūmá- ‘kouř, pára’, ř. θῡμός ‘dech, kouř’, lat. fumāre ‘kouřit’;
*gh
: stsl. mьgla, lit. mìgla ‘mlha’, sti. mégha-, av. maēga- ‘mrak’, ř. ὀμίχλη ‘mrak, mlha’,
stsev. mistr ‘zataženo’;
3
*gṷh
: stsl. ženǫ, gъnati ‘hnát’, lit. genù, giñti ‘pohánět’, sti. hánti ‘zabít’, ř. θείνω ‘tlouci’, lat.
dē-fendō ‘odrážet’, stsev. guðr ‘boj’; stsl. gorěti, grěti ‘hořet’, lit. gãras ‘pára’, sti. háras‘oharky’,
ř. θέρος ‘letní čas, sklizeň’, lat. formus ‘teplý’;
*ǵh
: stsl. zima, lit. žiemà, sti. hemantá-, av. ziiąm, ř. χεῖμα, lat. hiems ‘zima’; stsl. lizati, lit.
liẽžti, sti. réḍhi, léḍhi, ml.av. raērizaite, ř. λείχω, lat. lingō, tót. bi-laigōn ‘lízat’.
1.2 Frikativa
*s: stsl. stati, lit. stoti, sti. sthita-, ř. στατος, lat. stō, sthn. stān ‘stát’; stsl. sedmъ, lit. septyni,
sti. sapta-, ř. ἑπτα-, lat. septem, gót. sibun ‘7’;
1.3 nazály
*n: stsl. novъ, lit. naujas, sti. nava-, ř. νέος, lat. novus, gót. niujis ‘nový’; stsl. ne, lit. ne, sti.
na-, lat. nōn, nē, gót. ni ‘ne’;
*m: stsl. medъ ‘med, medovina’, lit. medùs ‘med’, sti. mádhu- ‘medovina’, av. maδu‘kvašený
mošt’, ř. μέθυ ‘réva’, sthn. metu, velš. medd ‘medovina’; stsl. dymъ, lit. dū́mai
‘kouř’, sti. dhūmá- ‘kouř, pára’, ř. θῡμός ‘dech, kouř’, lat. fumāre ‘kouřit’;
+ vokalické nazály *ṇ, *ṃ
1.4 sonanty
*i̭ : stsl, junъ, lit. jaunas, sti. yuvan-, lat. iuvenis, gót. jungs ‘mladý’; psl. *jъgo, lit. jungas, sti.
yuga-, ř. ζυγον, lat. iugum, gót. juk ‘jho’;
*ṷ: stsl. vezǫ, lit. vežti, sti. vahati, ř. οχεω, lat. vehō, sthn. ga-wigan ‘vést’; ; stsl. viděti, lit.
pavydė́ti, sti. avidat ‘nalezl’, véda ‘ví’, ř. οἶδα ‘ví’, lat. videō, gót. witan ‘vidět’;
*r: stsl. rъdrъ, lit. raudas, sti. rudhira-, ř. ερυθρος, lat. ruber, gót. ráuÞs ‘červený’; stsl. dvьri,
lit. durys, sti. dvar-, ř. θυρᾱ, lat. forēs, gót. daúr ‘dveře’;
*l: stsl. plъnъ, lit. pilnas, sti. pūrṇa-, lat. plēnus, gót. fulls ‘plný’; stsl. lьgъkъ, lit. lenghvas,
sti. laghu-, ř. ελαχυς, lat. levis, gót. leihts ‘lehký’;
+ vokalické sonanty *ṛ, *ḷ
2 vokály
*a: stsl. osь lit. ašis, sti. akṣa-, ř. αξον, lat. axis, sthn. ahsa ‘osa’;
*e: stsl. sedmъ, lit. septyni, sti. sapta-, ř. ἑπτα-, lat. septem, gót. sibun ‘7’; stsl. četyre, lit.
keturì, sti. catur-, ř. hom. τέσσαρες, att. τέτταρες, bœot. πέτταρες, lat. quattuor, gót.
fidwōr, ‘4’;
*o: stsl. kъ(to), čь(to), lit. kàs, sti. káḥ, ř. hom. τέο (gen.), lat. quī, quod, gót. ƕas ‘kdo’; stsl.
oko, lit. akis, sti. akṣi-, ř. οσσε, lat. oculus;
4
*i: stsl. vьdova, sti. vidhavā, lat. vidua, gót. widuwō ‘vdova’; stsl. ovьca, lit. avis, sti. avi-, ř.
α(w)ις, lat. ovis, angl. ewe, stir. oī, tochB āu ‘ovce’;
*u: psl. *jъgo, lit. jungas, sti. yuga-, ř. ζυγον, lat. iugum, gót. juk ‘jho’; stsl. rъdrъ, lit. raudas,
sti. rudhira-, ř. ερυθρος, lat. ruber, gót. ráuÞs ‘červený’;
+ dlouhé vokály *ā, *ē, *ō, *ī, *ū
2.1 tzv. laryngály *H1, *H2, *H3
sti. ř. ide. klasická ide.laryngální
da-dhā-mi  (d)hita- τι-ϑη-μι  ϑε-σις di-dhē-mi  dhə-to- di-dheH1-mi 
dhH1-toti-sthā-mi
 sthita- ἱ-στᾱ-μι  στα-σις sti-sthā-mi  sthə-
tosti-stheH2-mi

sthH2-toda-dā-mi
 dita- δι-δω-μι  δο-σις di-dō-mi  də-to- di-doH3-mi  dH3-
to-
MORFOLOGIE:
1. jmenná flexe
singulár
atematické tematické
nominativ *di̭ eu-s *ṷḷkṷ
-os
vokativ *di̭ eu-0 *ṷḷkṷ
-e
akuzativ *di̭ ē-m *ṷḷkṷ
-om
genitiv *di̭ ṷ-os *ṷḷkṷ
-os
dativ *di̭ eu-ei *ṷḷkṷ
-ōi
lokativ *di̭ eu-i *ṷḷkṷ
-ei
instrumentál *di̭ eu-ō *ṷḷkṷ
-ē
ablativ = genitiv *ṷḷkṷ
-ōd
plurál
nominativ *di̭ eu-es *ṷḷkṷ
-ōs
vokativ = nominativ = nominativ
akuzativ *di̭ ē-ṃs *ṷḷkṷ
-oms
genitiv *di̭ eṷ-om *ṷḷkṷ
-ōm
dativ *di̭ eu-bh
ei *ṷḷkṷ
-bh
ois
lokativ *di̭ eu-su *ṷḷkṷ
-oisu
instrumentál *di̭ eu- bh
i(s) *ṷḷkṷ
-ōis
ablativ = dativ = dativ
5
2. slovesná flexe
atematický aorist
singulár plurál
1. osoba *e-deiḱ-s-m *e-deiḱ-s-men
2. osoba *e-deiḱ-s-(s) *e-deiḱ-s-te
3. osoba *e-deiḱ-s-t *e-deiḱ-s-ṇt
tematický prézens
singulár plurál
1. osoba *bh
er-ō *bh
er-ō-me
2. osoba *bh
er-e-si *bh
er-e-te
3. osoba *bh
er-e-ti *bh
er-o-nti
6
ROZPOZNÁNÍ A ZNÁZORNĚNÍ JAZYKOVÉ PŘÍBUZNOSTI
V zásadě se poměr příbuznosti vyjadřuje dvěma hlavními způsoby:
1 Stromový graf (Stammbautheorie ‒ August Schleicher)
2 Mapa izoglos (Wellentheorie ‒ Johannes Schmidt)
Die Verwandtschaftsverhältnisse der indogermanischen Sprachen, H. Böhlau, Weimar
1872):
7
LINGVISTICKÁ CHRONOLOGIE
Absolutní:
1. Vnější kontakty (přejímky)
2. Archeologická/historická
Relativní:
1. Vnitřní posloupnost procesů
Např.:
z řady stsl. četyre, lit. keturì, sti. catur-, ř. hom. τέσσαρες, att. τέτταρες, bœot. πέτταρες, lat.
quattuor, gót. fidwōr, ‘4’ plyne:
1. že se nejdříve rozdělily jazyky kentumové (ř. hom. τέσσαρες, lat. quattuor, gót. fidwōr) a
satemové (stsl. četyre, lit. keturì, sti. catur-)
2. následně v slovanštině a indo-íránských jazycích došlo v palatalizaci velár (stsl. četyre, sti.
catur-), ke které nedošlo v baltských jazycích (lit. keturì)
3. V indoíránských jazycích splynuly pravé vokály do jednoho (sti. catur-)
2. Relativní vzájemná příbuznost
3. Glottochronologie
8
Swadesh (1952 a 1955), Swadeshův list , původně počítal s konstantním vývojem jao
C14, to napadnuto rychle a úspěšně, dnes na Bayezově metodě, Bouckaert et al 2012,
ve skutečnosti autory Atkinson and Gray
9
ODTUD JEŠTĚ NEDĚLAT
HLEDÁNÍ PRAVLASTI
1. fáze (19. st. ‒ 40. léta 20. století)
 Leibnitz, W.: Dissertation sur l´origine des langues. 1710 ‒ tzv. skytsko-keltská
teorie).
 Jones, W. 1776 („patrně již neexistuje“)
 Rasmus Rask zastával tzv. thráckou teorii (1818).
 Pictet ‒ Baktrie, Hindukúš
 Schleicher ‒ cca totéž, podobně Justi, Monier-Williams, Lenormant
 Brunnhofer (1885): Arménie
 Fick () turánské stepi
 Hommel 1879 (poblíž Semitů)
 Lososový argument ‒ Otto Schrader (1883) ‒ losos žije jen v řekách tekoucích do
Atlantiku
 Schmidt (1890): poblíž Babylonu
 Benfey, Whitney a další viděli pravlast ve střední Evropě
 Hoops: bukový argument (buk roste jen ve střední Evropě)
 *laḱso-: sthn. lahs, lit. lašis, č. losos „losos (Salmo salar)“, toch. laks „pstruh“, sti.
lākṣā „červená barva“, lakṣá- „bezpočet“, ovšem snadno mohlo jít o Salmo trutta,
žijící v přítocích Černého moře (Thieme 1953). Pstruh < psl. pьrstrъ „barevný“
 Feist 1913
„rasová věda“
 De Gobineau (1855) Árijci jako zakladatelé vše civilizací
 Charles Morris (1888): moderní Árjové ztratili svou rasu, zdegenerovali míšením ras
 Isaac Taylor (1898): Origin of the Aryans: rozchod z filologií, která rasová zkoumání
jen ztěžuje
 Kossinna: Slované, , Keltové, Řekové a Italikové ztratili svou čistou rasu, ta
zachována jen u Nordiků, tj. Germánů, ztotožňuje Indoevropany s kulturou se
šňůrovou keramikou.
10
 Max Müller (1887): „není árijská rasa a krev, oči ani vlasy, ale jazyky, stejně jako
není dolichocefalický slovník či brachycefalická gramatika“
 Steward Chamberlain The foundations of the 19th century (1912) upřednostňuje výraz
teutonický
 Joseph Pomeroy Widney (1907): Race life of the Aryan People: na rasu má vliv klima
 Madison Grant 1916 The passing of great race jen Nordici mají rasovou kvalitu
 V. Gordon Childe 1926: The Aryans (árijci tvůrci pravého pokroku), fyzicky i
jazykem převyšující ostatní rasy, které si podmaňují, stepního původu
 Hermann Hirt (1937) pravlast viděl v severní Evropě (cca rozsah germánského
osídlení)
Mezifáze (50. ‒ 70. léta 20. století)
Nehledání pravlasti
 Gimbutas 1956: Kurgani vs. „stará Evropa“
 Riane Eisler (1987): The chalice and the blade
2. fáze (70. léta 20. století ‒ současnost)
Anatolská pravlast
 Renfrew 1987: anatolská pravlast, spojuje s šířením zemědělství, difúzní šíření
 Bernal (1987, 1991, 2007): anatolská pravlast
Stepní pravlast
 Mallory1989
 David Anthony 2007
 Kuzmina 2007
11
STEPNÍ TEORIE ‒ STAV ZNALOSTÍ
Formování indoevropských jazyků a „indoevropského kontinua“ v pontských stepích je
záležitost přibližně let -4500 až -2500. I v tomto „jednotném“ období je nutné předpokládat
jazykový vývoj a dialektové rozdíly, které se nakonec projevily při „rozchodu“.
Stepní pontická zóna byla na severu v kontaktu s protouralskými populacemi, na jihovýchodě
s tzv. Starou Evropou, na jihovýchodě s kavkazskými jazyky.
Obrázek 1 (Anthony 2007: 139) Příchod neolitu do Evropy:
12
Obrázek 2 (Anthony 2007: 139) Pád „Staré Evropy“:
13
Obrázek 3 (Anthony 2007: 302) zachycuje základní dispozici po pádu „Staré Evropy“:
14
Obrázek 4 (Anthony 2007: 345) zachycuje průnik jámové kultury do prostoru bývalé „Staré
Evropy“:
15
Obrázek 5 (Anthony 2007: 308) Vznik afanasjevské kultury:
16
Obrázek 6 (Anthony 2007: 413) Vznik andronovské kultury (sintašská kultura) a sousedi:
17
LINGVISTICKÁ ARCHEOLOGIE (WÖRTER UND SACHEN)
Věcná kultura:
sídliště: *uiḱ- „ves“, *polH- „opevněné místo“, *dom-o- „dům“, *dhṷer- „dveře“, *teḱs„tesat“,
*gh
ordh
o- „hrazení“
orba: *seH1- „sít“, *H2erH3- „orat“, *H2eǵro- „pole (neorané)“, *ǵṛHno- „zrno“, *melH-
„mlít“
pastva: *gṷ
eH3u- „kráva“, *teH2uro- „býk“, *uks-en- „vůl“, *H3eṷi- „ovce“, *H2egṷ
no„jehně“,
*peḱu- „živý inventář“, *H1eḱṷo- „kůň“, *suHs- „svině“, *porḱo- „sele“,
*ḱuon- „pes“
doprava: *ṷeǵh
o- „vůz“, *Hrot-H2- „kolo“, *kṷ
e-kṷ
l-o-s- „kolo“, *H2eḱs- „osa“, *i̭ ugo- „jho“,
*neH2-u- „loď“, *H1reH1- „veslo“, *pontoH- „cesta“, *pertu- „průchod“
suroviny: *H2ei̭ o- „kov (měď)“, *ǵh
ol- „zlato, žlutý“, *H2erǵ- „stříbro (bílý), *H2eḱ-men„kámen“,
*ṷlno- „vlna“
zvěř nedomácí: *muHs- „myš“, *ṷlop- „liška“, *ṷḷko- „vlk“, *H2ṛtḱo- „medvěd“, *udro„vydra“,
*ǵhans- „husa“, *loḱso- „pstruh“, *H1ogṷ
i- „had“, *kṷ
rmi- „červ“, *Hṷobh
-sa
„vosa“ *ḱonkHo- „škeble“
flora: *dorṷ- „strom“, *ḱokHa- „rozsocha“, *H3esk- „jasan“
18
APPENDIX: SUBSTRÁTOVÁ HYDRONYMIE
-a (-o-), -ia (-io), -ua (-uo-), -ma (-mo-), -na (-no-), -ra (-ro-), -la (-lo-), -nta (-nt(o)-)/-ntia (ntio-),
-sa (-so-)/-sia (-sio-), -sta (-sto-), -ka (-ko-), -ta (-to-) (Krahe 1964: 62-66).
Výše uvedené sufixy tvoří dle H. Kraheho od jednotlivých kořenů následující řady (Krahe
1964: 65):
-a -ma -na -ra -nta -sa
√al- Ala Alma Alana Alara Alanta/Alantia Alisa
√ar- Ara Arma Arona Arura Aranta/Arantia Arisa
√av- Ava Auma Avena Avara Avanta/Avantia Avesa
19
ZÁKLADNÍ LITERATURA:
ÚVODY DO INDOEVROPSKÉ SROVNÁVACÍ LINGVISTIKY:
BEEKES, R. S. P. Comparative Indo-European linguistics: an introduction. 2nd ed.
Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 2011.
BRUGMANN, K. Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen:
kurzgefasste Darstellung der Geschichte des Altindischen, Altiranischen (Avestischen
und Altpersischen), Altarmenischen, Altgriechischen, Lateinischen, UmbrischSamnitischen,
Altirischen, Gotischen, Althochdeutschen, Litauischen und
Altkirchenslavischen. Berlin: Walter de Gruyter, 1930.
BRUGMANN, K. Kurze vergleichende Grammatik der indogermanischen Sprachen. Berlin:
Walter de Gruyter & Co., 1922.
CLACKSON, J. Indo-European Linguistics: the Introduction. Cambridge: Cambridge
University Press, 2007.
ERHART, A. Indoevropské jazyky: srovnávací fonologie a morfologie. Praha: Academia, 1982.
FORTSON, B. W. Indo-European language and culture: an introduction. Second edition.
Chichester: Wiley-Blackwell, a John Wiley & Sons, Ltd., Publication, 2010.
SZEMERÉNYI, O. Introduction to Indo-European linguistics. Oxford: Clarendon, 1996.
HLEDÁNÍ PRAVLASTI A LINGVISTICKÁ ARCHEOLOGIE:
ANTHONY, D. W. The horse, the wheel, and language: how Bronze-Age riders from the
Eurasian steppes shaped the modern world. Princeton: Princeton University Press,
2007.
BENVENISTE, E. Indo-European Language and Society. London: Faber & Faber, 1973.
BERNAL, M. Black Athena. The Afroasiatic Roots of Classical Civilization. 1987, 1991, 2007.
BUDIL, I. T. Od prvotního jazyka k rase: utváření novověké západní identity v kontextu
orientální renesance. Vydání 1. Praha: Academia, 2002.
CHILDE, V. GORDON. The Aryans: a study of Indo-Europen origins. London: Kegan Paul,
Trench, Trubner & Co., 1926.
EISLER, R. Číše a meč, agrese a láska, aneb, Žena a muž v průběhu staletí. Praha: Lidové
noviny, 1995 (= The Chalice and The Blade: Our History, Our Future. San Francisco:
Harper Collins, 1987)
FEIST, S. Indogermanen und Germanen: ein Beitrag zur europäischen
Urgeschichtsforschung. Halle (Saale): Max Niemeyer, 1924.
20
GIMBUTAS, M. The Prehistory of Eastern Europe. Part I: Mesolithic, Neolithic and Copper
Age Cultures in Russia and the Baltic Area, Cambridge, MA: Peabody Museum, 1956.
GIMBUTAS, M. "Proto-Indo-European Culture: The Kurgan Culture during the Fifth, Fourth,
and Third Millennia B.C.", in Cardona, George; Hoenigswald, Henry M.; Senn,
Alfred, Indo-European and Indo-Europeans: Papers Presented at the Third IndoEuropean
Conference at the University of Pennsylvania, Philadelphia: University of
Pennsylvania Press, pp. 155–197, 1970.
GIMBUTAS, M. The Kurgan culture and the Indo-Europeanization of Europe: selected articles
from 1952-1993. Washington, D. C: Institute for the Study of Man, 1997.
KOSSINNA, G. Die Indogermanen: ein Abriß. 1. Teil, Das indogermanische Urvolk. Leipzig:
Curt Kabitzsch, 1921.
KUZ'MINA, E. E. ‒ J. P. MALLORY. The origin of the Indo-Iranians. Leiden: Brill, 2007.
MALLORY, J. P. In Search of the Indo-Europeans: Language, Archaeology and Myth. London:
Thames & Hudson, 1989.
MALLORY, J. P. ‒ D. Q. ADAMS. The Oxford introduction to Proto-Indo-European and the
Proto-Indo-European world. Oxford: Oxford University Press, 2006.
MARTINET, A. Des steppes aux océans: l'indo-européen et les "Indo-Européens". Paris: Payot
& Rivages, 1994.
PERELTSVAIG, A. ‒ M. W. LEWIS. The Indo-European controversy: facts and fallacies in
historical linguistics. Cambridge: Cambridge University Press, 2015.
PICTET, A. Les Origines Indo-Européenes: Out, Leas Aryas Primitifs: Essai de Paléontologie
Linguistique. Paris: Librarie Sandoz et Fischbacher. 2013.
RENFREW, A. C. Archaeology and Language: The Puzzle of Indo-European Origins, London:
Pimlico 1987.
LEXIKOSTATISTIKA/GLOTTOCHRONOLOGIE
SWADESH, M. Lexicostatistic Dating of Prehistoric Ethnic Contacts. Proceedings of the
American Philosophical Society, Vol. 96, 452–463, 1952.
SWADESH, M. Towards Greater Accuracy in Lexicostatistic Dating. International Journal of
American Linguistics, Vol. 21, 121–137, 1955
SWADESH, M. et al. What is Glottochronology?, In: Morris Swadesh and Joel Sherzer, ed., The
Origin and Diversification of Language, 271–284. London: Routledge & Kegan Paul,
1972
21
SUBSTRÁTOVÁ HYDRONYMIE:
BAMMESBERGER, A. ‒ T. VENNEMANN. Languages in prehistoric Europe. Heidelberg:
Universitätsverlag Winter, 2004.
KRAHE, H. Die Struktur der alteuropäischen Hydronymie. Mainz: Akademie der
Wissenschaften und der Literatur, 1963.
KRAHE, H. Unsere älteste Flussnamen. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1963.
ŠEFČÍK, O. Staroevropská hydronymie v Čechách. In: Studii z onomastiki ta etimolohii. Kiiv:
Ukrajinská akademie věd, 2007. s. 336-344.