1
Litevská slabika
Litevská slabika povinně obsahuje alespoň jeden vokál. Z toho vyplývá, že dvojhlásky a
jednotky „konsonant + vokál“ (al, am, an, ar, ...) také můžou vytvářet slabiky.
Samotný konsonant slabiku netvoří.
Slabika je dlouhá, pokud obsahuje dlouhý vokál, dvojhlásku nebo jednotku „konsonant +
vokál“. Slabika je krátká, pokud obsahuje krátký vokál.
Prozodické vlastnosti litevštiny
Přízvuk
Litevský přízvuk je volný: může být na kterékoliv slabice. Poloha přízvuku se během ohýbání
(skloňování a časování) mění a tyto proměny jsou individuální vlastností dotyčného slova,
nikoliv ohýbacího vzoru, ke kterému ono slovo patří.
stalas (stůl) kamienas (kmen) žuvis (ryba)
N. sta-las ka-mie-nas žu-vis
G. sta-lo ka-mie-no žu-vies
D. sta-lui ka-mie-nui žu-viai
A. sta-lą ka-mie-ną žu-vį
I. sta-lu ka-mie-nu žu-vi-mi
L. sta-le ka-mie-ne žu-vy-je
V. sta-le ka-mie-ne žu-vie
daryti, daro, darė (dělat) duoti, duoda, davė (dát)
aš dar-au duo-du
tu dar-ai duo-di
jis, ji da-ro duo-da
Poloha přízvuku je zásadním faktorem litevského slova a má fonologickou funkcí, tzn. slova
se můžou lišit polohou přízvuku – přízvuk je v litevštině významotvorný.
giria (chválí) giria (les)
kasa (ryje) kasa (cop)
karti (věšet) karti (hořká)
Intonace
To je způsob artikulace dlouhých přízvučných slabik. Intonace je také významotvorná.
Rozlišujeme intonací stoupavou a klesavou.
Klesavá intonace (tzv. akut): šaaauk (střílej); laaauk (čekej); kaaaltas (dláto)
Stoupavá intonace (tzv. cirkumflex): šauuuk (křič); lauuuk (přič); kallltas (vinen)
Příklad: šauk; lauk; kaltas
Klesavá intonace (tzv. akut): šaaauk (střílej); laaauk (čekej); kaaaltas (dláto).
V odborném zápisu: šáuk; láuk; káltas
2
Stoupavá intonace (tzv. cirkumflex): šauuuk (křič); lauuuk (přič); kallltas (vinen).
V odborném zápisu šaũk, laũk, kal̃tas
POZOR. Krátká slabika může nést přízvuk, ale nemá žádnou intonaci. Pro odborný zápis
v tomto případě se používá znak „gravis“, např.: rankà (ruka).
3
Schématické znázornění vztahů slabičné délky, přízvuku a intonace