Slovíčka:	
kalbéti, kalba, kalbéjo	mluvit
dirbti, dirba, dirbo	pracovat
studijuoti, studijuoja, studijavo	studovat
lietuviškai	litevsky
čekiškai	česky
tai	to
šis / ši	tento / tato
tas / ta	tamten / tamta
knyga (f)	kniha
arklys (m)	kůň
studentas (m), studente (í)	student, studentka
ponas (m), ponia (f)	pán, paní
vyras (m)	muž
moteris (f)	žena
2.2 Litevské konsonanty (souhlásky) II: Měkkost a tvrdost souhlásek (palatalizace)
Všechny litevské souhlásky mohou být měkké a tvrdé. Výjimku tvoří „j" - je vždy měkké.
Poziční tvrdost:
Souhláska je tvrdá před zadními samohláskami (vokály), včetně dvojhlásek ai, au, uo; al, am, an, ar; ul, um, un, ur.
C + V(u) -> CV(u)
galva (hlava), vaikas (dítě), baltas (bílý), duona (chléb), šoka (tančí), rodo (ukazuje)
Poziční měkkost:
Souhláska je měkká před předními samohláskami, včetně dvojhlásek ei, ie; el, em, en, er; il, im, in, ir.
C + V(i) -> C'V(i)
pilis (hrad), pienas (mléko), mes (my), nervinti (znervózňovat), dédé (strýc) Nepoziční měkkost
Souhláska může být měkká také před zadní samohláskou (včetně dvojhlásek ai, au, uo; al, am, an, ar; ul, um, un, ur). Tato měkkost nesouvisí s pozicí souhlásky; označujeme ji písmenem „i", které se vloží mezi souhlásku a samohlásku.
C + V(u) -> C'iV(u)
fcau/ij —►   kiauliq rasau —► ras/au
(kostí, g. pl.)    (sviní, g. pl.) (píšu, přit.č.)    (psal jsem, min. č.)
Písmeno „i" je znakem pro samohlásku [i], eventuálně znakem pro palatalizaci (měkkost) souhlásky. Jako znak pro palatalizaci se toto písmeno „nečte", jen změkčuje před ním stojící souhlásku. Příklady:
„i" jako vokál (samohláska): pilis (hrad), tu esi (ty jsi), Cekija, pirmas (první), pilkas (šedý), istorija (historie)
1
„i" jako znak pro palatalizaci: šiauré [š'aeure:] (sever), kiaulé [k'eule:] (prase), liaudis [laeudis] (národ), liudnas [ľu:dnas] (smutný), siulas [s'u:las] (nit).
„i" jako vokál a „i" jako znak pro palatalizaci se nikdy nevyskytují ve stejných pozicích:
1) „i" jako znak pro palatalizaci nikdy není na začátku a na konci slova; v těchto pozicích má „i" vždy funkci vokálu (např. istorija, tu esi)
2) „i" jako vokál se nikdy nevyskytuje mezi konsonantem a vokálem; v těchto pozicích je „i" vždy znakem pro palatalizaci (např. šiauré, siulas).
Existuje několik výjimek:
a) Kombinace „konsonant + ie", např. pienas (mléko), miegas (spánek), „i" je zde součásti dvojhlásky „ie", nikoliv znakem pro palatalizaci.
b) Při setkání dvou vokálů na hranici slabik čteme „i" jako vokál, např., šiitas [ši-i-tas] (větev muslimů), pianinas [pi-a-ni-nas] (piáno).
Cvičení. Určete, zda písmeno i označuje v následujících slovech vokál nebo znak pro palatalizaci.
1. ilgas {dlouhý), 2. toli (daleko), 3. žiaurus (krutý), 4. šilta (teplá), 5. Vilnius, 6. meilé (láska), 7. kiaušas (temeno), 8. siulo (nabízí), 9. jis (on), 10. pilnas (plný), 11. žiogas (kobylka), 12. žiema (zima), 13. sriuba (polévka), 14. sliekas (žížala), 16. kirmélé (červ).
• Palatalizace souhláskových skupin
Měkkost se vždy týká celé souhláskové skupiny v slabice: snekéti (hovořit), ganrfrelis (mládě čápa), pliaupň (hodněpršet)
• „č" a „</£" v litevštině
Poziční měkkost/tvrdost se u souhlásek „t" a „d" uplatňuje stejně jako u ostatních: rilías (most) deda (klade)
Nepoziční měkkost „t" a „d" způsobila vznik afrikát „č" a „dž": měkké „t" se před zadní samohláskou proměnilo v „č", měkké „d" v „dž":
t—>č: skaifé —► skaičiau d—>dž: žairfé —► žai</ziau
(četl/a)     (četl/a jsem) (hrál/a)    (hrál/a jsem)
Příklady proměn t—>č a d—>dž při ohýbání slov:
(užovka) (kohout)
N. žalfys gairfys
G. žalčio gaiť/zio
D. žalčiui gai</ziui
A. žalíj gairfj
skaityti, skaito skaité (číst); gydyti, gydo, gydé (léčit)
aš      skaičiau gy</ziau tu      skaifei gyífei jis, ji   skaifé gydé
2
2.3 Litevská slabika
Litevská slabika povinně obsahuje alespoň jednu samohlásku. Dvojhlásky a jednotky „souhláska + samohláska" (al, am, an, ar, ...) také mohou vytvářet slabiky.
Samotná souhláska slabiku netvoří. Litevština nevytváří slova typu krk, vlk, Brno.
Slabika je dlouhá, pokud obsahuje dlouhou samohlásku, dvojhlásku nebo jednotku „souhláska + samohláska". Slabika je krátká, pokud obsahuje krátkou samohlásku.
2.4 Časování sloves - indikativ praesens (přítomný čas), typ ,,-a" kalbéti, kalba, kalbéjo (mluvit)
dirbti, dirba, dirbo (pracovat)
studijuoti, studijuoja, studijavo (studovat)
aš kalbu (= kalb+u) mes    kalbame (kalb+ame)
tu kalbi (=kalb+i) jus     kalbate (kalb+ate)
jis, ji, jie, jos kalba (=kalb+a)
2.5 Zápor „ne-"
kalbéti —► nekalbéti (nemluvit)
aš nekalbu (nemluvím), nedirbu (nepracuji) nestudijuoju (nestuduji)
Záporné tvary slovesa „být"!!!: aš      nesu mes nesame
tu      nesi jus nesate
jis, ji   néra jie jos néra
2.6 Fráze „mluvit česky, mluvit litevsky":
Příslovce „litevsky", „česky" atd.: lietuvis
čekas -anglas -
Aš kalbu lietuviškai Ji kalba čekiškai Mes kalbame angliškai
2.7 Tázací částice „ar"
Ar tu esi lietuvis? - Jsi Litevec? Ar Jus esate čeké? - Jste Češka? Ar jis kalba vokiškai? - Mluví (on) německy? Ar ji kalba prancuziškai? - Mluví (ona) francouzsky?
Otázky s částici „ar" vyžadují odpověď „taip" (ano) nebo „ne" (ne):
Ar tu esi lietuvis? Taip, aš esu lietuvis. - Jsi Litevec? Ano, jsem Litevec.
Ar Jus esate čeké? Ne, aš nesu čeké. - Jste Češka? Ne, nejsem Češka.
Ar jis kalba vokiškai? Taip, jis kalba vokiškai. - Mluví (on) německy? Ano, mluví.
Ar ji kalba prancuziškai? Ne, ji nekalba prancuziškai. - Mluví (ona) francouzsky? Ne,
nemluví.
-»■ lietuviškai (litevsky) čekiškai (česky) • angliškai (anglicky)
3
2.8 Zájmena „tai", „šis/ši", „tas/ta"
Tai (česky „to"):
Tai yra čekas - To je Cech
Tai yra lietuvé - To je Litevka
Tai yra Jonas Balténas - To je Jonas Balténas
Tai yra Ona Pukiené - To je Ona Pukiené
Tai yra knyga - To je kniha
Tai yra arklys - To je kůň
šis (tento) / ši (tato) <-» tas (tamten) / ta (tamta)
Sis studentas yra čekas.
Tento student je Cech.
Tas studentas yra bulgaras.
Tamten student je Bulhar.
Ši studente yra austré, o ta studente yra albané.
Tato studentka Albánka.
je Rakušanka a tamta je
Ar šis studentas kalba lietuviškai?
Mluví tento student litevsky?
Ar tas ponas yra Vaclovas Havelas?
Je tamten pán Václav Havel?
Sis vyraš kalba vokiškai, angliškai ir čekiškai
Tento muž mluví německy, anglicky a česky
Ta moteris nekalba mongoliškai
Tato žena nemluví mongolsky
2.9 Dialogy:
Laba diena! Läbas! Svelkas! Sveiká! Sveiki! Svelkos! Läbas rýtas!
Läbas väkaras!
Máno vafdas.
Máno pavardé...
Aš esu...
Koks Jusi} vařdas? Kokiá Jusi} pavardé? Koks távo vařdas? Kokiá távo pavardé? Kalp Jusij / távo vafdas? Kalp Jusi} / távo pavardé? Kuô Jus vardú? Kuč> tu vardú?
Iki
pasimätymo! Viso gěro! Viso lábo! Sudie! Iki! Labánaktis!
Litevské slovníky:
http://www.progress.lt/cgi-bin/intraled.exe?status=Q
(LT-AJ, AJ-LT, LT-NJ, NJ-LT)
Lietuviq kalbos ištekliu informaciné sistema: http://lkiis.lki.lt/
(cžodynai - daugiakalbiai - anglu/vokiečiij)
(cžodynai - vienakalbiai - Dabartinés lietuviij kalbos žodynas)
4
Lietuviij kalbos žodynas: http://www.lkz.lt/
2.10 Cvičení
Přeložte do litevštiny:
Dobrý den! Mé jméno je (...). Moje příjmení je (...). Jsem Cech. Mluvím česky, litevsky, anglicky, německy a francouzsky. Nemluvím polsky, španělsky a bulharsky.
A. Dobré ráno!
B. Dobrý den!
A. Jak se jmenujete?
B. Jmenuji se John Malkovich.
A. Jste Němec?
B. Ne, já nejsem Němec. Jsem Američan.
A. Mluvíte španělsky?
B. Ne, nemluvím španělsky. Mluvím anglicky a polsky.
A. Tamten muž je Jonh Travolta?
B. Ne, tamten muž je Miloš Forman. Tento muž je Travolta.
A. Je to Woody Alen?
B. Ano, to je Woody Alen.
A. Na shledanou!
B. Ahoj!
5