Třífázová metodika biblioterapeutické strategie pro středoškolské pedagogy Biblioterapie v pedagogické praxi (CJBC745) studijní podpora předmětu 1. fáze: vstupní strategie · rozvinutí vzájemné důvěry mezi studenty a učitelem · vyhledání dalších osob, s nimiž by bylo možno spolupracovat alespoň v podobě supervize (psycholog, třídní učitel, výchovný poradce aj.) · někdy je možné informovat o biblioterapii rodiče · identifikace problémů, s nimiž se studenti potýkají nebo mohou potenciálně potýkat * stanovení adekvátních cílů, jichž chceme biblioterapií dosáhnout 2. fáze: výběr literatury 2.1 Prospěšnost příběhů pro účely biblioterapie a) příběhy mohou vytvořit citový vztah k dobru, podnítit touhu udělat správnou věc b) příběhy poskytují nepřeberné množství dobrých příkladů, s nimiž se student v běžném denním životě nesetkal nebo nemusí nikdy setkat c) příběhy seznamují mládež s „kodexy chování“, které potřebuje znát d) příběhy pomáhají dávat smysl životu tím, že nám pomáhají pojmout naše vlastní životy jako příběhy 2.2 Charakteristika literatury použitelné pro účely biblioterapie a) kvalita * nikoliv zjednodušující vidění světa * zobrazující lidský konflikt a zároveň dynamiku lidského chování * dobře postavený příběh, neměl by nudit * vybalancované postavy nabízející možnost identifikace s literárním hrdinou * materiál vyvolává silné emoce nebo umožňuje jejich následné vyvolání b) biblioterapeutický účel * obsah literatury souvisí s požadavky naší intervence a odpovídá alespoň z části bodům stanoveným úvodem c) vhodnost recipientům * zohlednění věku a vývojového stupně jedince * zohlednění pohlaví jedince d) individuální potřeby * zohlednění individuálních zvláštností a specifických potřeb jedince * v případě konkrétního problému zohlednění stupně či fáze problému, v němž se jedinec aktuálně nachází 2.3 Biblioterapeutické fáze seznámení s literaturou * seznámení s textem * identifikace emocí postav * identifikace jejich chování * diskuse o jejich chování * propojení postav/postavy s osobní úrovní * objevování vlastního chování * motivace ke změně chování 2.4 Z čeho nejlépe vycházet v prostředí českých SŠ * povinná vs. nepovinná četba: časové možnosti SŠ učitele ??? * maturitní seznamy četby: tvoří si každá škola sama, příklady * nepovinná četba: co je aktuálně „v módě“ 2.5 Tvorba vlastního knihovního fondu pro biblioterapeutické účely * ideálně systematizovat nejprve dle motivů, až poté podrobnější informace o knihách a) motivy * přizpůsobit konkrétním požadavkům skupiny (např. počet žáků, specifika třídy) * zohlednit nejčastější problémy, s nimiž se potýkají (např. motiv rozvodu, motiv odlišnosti, motiv smrti, motiv šikany) * zahrnout i obecné cíle (klima třídy) b) jednotlivé knihy * obecné informace o každé knize (krátký obsah, pro koho je určena) * části knihy, které lze pro biblioterapeutickou práci využít * v případě, že již byly užity, popis terapeutické práce (metodický list aj.), vlastní komentář (vlastní reflexe průběhu biblioterapie, ideálně i zpětná vazba studentů) 3. fáze: terapeutická práce s četbou 3.1 Psychoterapeutické principy Teoretický koncept biblioterapie je založen na následujících psychoterapeutických principech: 1. identifikace (s hrdinou, s emocí, s kulturním prostředím aj., nemusí se „obnažovat“ před terapeutem, vše sděluje prostřednictvím hrdiny) 2. katarze (uvolnění nahromaděného stresu, emocionální úleva) 3. vhled (nahlédnutí do vlastního nitra, porozumění situaci, nový pohled na věc, řešení problému) 4. popř. univerzalizace (nejsme v problému sami, obecná platnost řešení aj.) 3.2 Forma terapeutické práce * individuální práce: omezení na písemné projevy (vlastní literární dílo, např. dopis pro hrdinu aj.) * skupinová práce: v prostředí SŠ výhodnější - časově nenáročná, přirozenější, umožňuje sdílení zážitků a zkušeností, více perspektiv, více řešení problémů, více využitelných metod práce 3.3 Aktivity a strategie a) před čtecí aktivity * metoda tzv. KWL chart: co studenti o tématu ví (know), co se chtějí dozvědět (want to know), co se dozvěděli (learned) * asociační kruh: studenti říkají asociace na dané téma (tuto aktivitu lze zopakovat i na konci hodiny) * jakákoliv jiná vlastní aktivita související s tématem a s cíli terapie (pro inspiraci viz literatura uvedená v sylabu kurzu) b) čtecí aktivity, během čtení dělat pauzy, v nichž lze využít následující strategie: * nechat studenty předpovědět, co se stane * metoda „zeptej se autora” (Question the Author): pokoušíme se sledovat myšlení autora: vybrat vhodnou pasáž a ptát se na otázky jako např. co tím chtěl autor říct? je to dostatečně jasné? proč to autor formuloval právě takto? lze to přeformulovat? aj. * studenti napíší, jak by reagovali oni ve stejné situaci (lze zveřejnit, či nikoliv) * Vennovy diagramy, mapy vazeb postav, jejich vzájemné propojení i se studenty mohou přispět k empatii studentů * tvorba etud: přehrávání situací z textu ve skupinkách v krátkých scénkách začínajících živým obrazem (na tlesknutí se scénka rozehraje, na další tlesknutí „zamrzne“), mohou být improvizované i připravené * jakákoliv jiná vlastní aktivita související s tématem a s cíli terapie (pro inspiraci viz literatura uvedená v sylabu kurzu) c) po čtecí aktivity * kreativní techniky: 1. literární: dopis hrdinovi, přepis pasáže knihy, seznam stejných a odlišných vlastností, které má student s hrdinou, tvůrčí pokračování příběhu (jak bude hrdina vypadat za pět let aj.) 2. mimoliterarární: kresba, pantomima, sehrání dramatické scény (role-play) atd. * řízená diskuse (učitel má připravené otázky, např. v čem se podobáš hrdinovi? připomíná ti někdo z knihy někoho? kým z příběhu bys chtěl být? chtěl bys něco na příběhu změnit? jak? stalo se ti někdy něco podobného? jak to celé dopadne? za týden, za měsíc, za pár let atd.) * metoda tzv. literárních kruhů (Literature Circles): diskusní skupiny vedené studenty, kteří mají různé role: “spojovatel” (hledá podobnosti, spojuje: příběh s jejich životními příběhy, příběh s jinými příběhy atd.), “tazatel” (vymyslí list otázek k diskusi), “mistr pasáží” (vyhledá nejdůležitější pasáže textu, upozorní, na co by se měli zaměřit), “slovíčkový obohacovač” (vyhledá klíčová či neznámá slova, upozorní na ně a vysvětlí jejich význam), “ilustrátor” (nakreslí obrázek, diagram, symbol či cokoliv příbuzného k textu) * metoda I SOLVE: (I – identify the problem, S – solutions to the problem?, O – obstacles to solutions, L – look at solutions again, choose one, V – very good, try it, E – evaluate the outcome) * závěrečná reflexe: zamyšlení se nad průběhem hodiny, zodpovězení otázek aj. * jakákoliv jiná vlastní aktivita související s tématem a s cíli terapie (pro inspiraci viz literatura uvedená v sylabu kurzu) 3.4 Pokyny pro učitele využívajícího strategií biblioterapie Everyone brings a personal life history to a story: platí jak pro studenty, tak pro učitele * je třeba naprosto dokonalá znalost literatury, s níž učitel pracuje * v průběhu čtení zastavovat a klást otázky * pozor na zjednodušená řešení, riziko nálepkování (labellingu) * pozor na řešení velkého množství problémů/příliš složité problémy * učitel však musí umět řídit diskusi i v případě těchto dvou krajních bodů, jeho úkolem je v tomto případě vnést do příběhů realitu * vyhnout se vlastnímu příkrému komentáři na adresu hodnot (příběh o rozvodu > diskuse o rozvodu > neříkat, že je rozvod špatný > mohlo by vyvolat pocity viny atd.) * velká dávka sebekontroly: zabraňuje učiteli v používání literatury jako osobního fóra, v němž si formuluje vlastní myšlenky a vyvozuje závěry z příběhů na úkor svých studentů * velká dávka empatie: základní předpoklad pro využití strategií biblioterapie v hodinách * povzbudit studenty ke zpětné vazbě * v průběhu realizace terapie je vhodné využívat různých aktivizačních metod, které nemusí nutně souviset s biblioterapií, vždy je však nezbytný jejich výběr zohledňující cíle terapie a psychoterapeutické principy, s nimiž v biblioterapii pracujeme Použitá literatura DOLL, Beth a Carol Ann DOLL. Bibliotherapy with young people: librarians and mental health professionals working together. Englewood, Colo.: Libraries Unlimited, 1997. ISBN 1563084074. FORGAN, J. W. Using Bibliotherapy to Teach Problem Solving. DOI: 10.1177/10534512020380020201. ISBN 10.1177/10534512020380020201. Dostupné také z: http://isc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/10534512020380020201 KILPATRICK, William, Gregory WOLFE a Suzanne M WOLFE. Books that build character: a guide to teaching your child moral values through stories. New York: Simon & Schuster, c1994. ISBN 0671884239. MCCULLISS, Debbie a David CHAMBERLAIN. Bibliotherapy for youth and adolescents—School-based application and research. DOI: 10.1080/08893675.2013.764052. ISBN 10.1080/08893675.2013.764052. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/08893675.2013.764052 PRATER, Mary Anne, Marissa L. JOHNSTUN, Tina Taylor DYCHES a Marion R. JOHNSTUN. Using Children's Books as Bibliotherapy for At-Risk Students: A Guide for Teachers. Preventing School Failure: Alternative Education for Children and Youth [online]. 2006, 50(4), 5-10 [cit. 2016-05-26]. DOI: 10.3200/PSFL.50.4.5-10. ISSN 1045988x. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.3200/PSFL.50.4.5-10 ROZALSKI, Michael, Angela STEWART a Jason MILLER. Bibliotherapy: Helping Children Cope with Life's Challenges. Kappa Delta Pi Record. 2010, 47(1), 33-37. DOI: 10.1080/00228958.2010.10516558. ISSN 0022-8958. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00228958.2010.10516558 SHECHTMAN, Zipora. Treating child and adolescent aggression through bibliotherapy. New York: Springer, c2009. ISBN 9780387097459.