Symboly a podoby Krista
Úvod:
Pevně doufáme, že není třeba objasňovat, kdo byl Ježíš Kristus (pokud by snad někdo neměl úplně
jasno, o koho se jedná, a cítil potřebu doplnit kalich svých vědomostí, doporučujeme nastudovat Nový
zákon, především tedy evangelia), a proto rovnou přejdeme ke konkrétním dílům. Cílem naší
prezentace je představit různé podoby Krista, se kterými se můžeme setkat v umění, a které je třeba
vzít na vědomí.
1) Christogram a Staurogram
Ze všeho nejdříve uvedeme a vysvětlíme základní význam christogramu, staurogramu a jiných
symbolů, které mají znázorňovat obraz Krista. Dále bude následovat překlad jednotlivých částí –
znaků, ze kterých se christorgram nebo staurogram skládá, jejich možná interpretace a rozbor, jak po
stránce jazykové, tak i po stránce estetické. Objasníme si, jak se měnilo zobrazení symbolu Krista v
průběhu doby - od katakomb po současnost, co tento symbol evokoval ve středověkém člověku a co v
nás evokuje dnes, aneb zda není christogram pouze logo nad kterým se nikdo více nezamýšlí.
2) Dobrý pastýř(Galla Placidia)
Poté se přesuneme do Ravenny, kde si rozebereme mozaiku v jedné z lunet mauzolea Gally Placidie.
Mozaika zachycuje mladého bezvousého muže, třímajícího zlatý kříž a takřka imperiálně trůnícího
uprostřed krajiny mezi šesti pokorně naslouchajícími ovečkami, které obrací své hlavy k němu, a
zároveň tak směřují pohled diváka do tohoto ústředního bodu. „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř
dává za ovce svůj život,“ tak praví Písmo svaté (Jan 10, 11). Zde se nepochybně setkáváme s postavou
Krista dobrého pastýře, jehož ikonografie se patrně vyvinula z relativně známé mytologické scény,
konkrétně tedy ze znázornění Orfea hrajícího zvířatům.
V této části prezentace bychom se chtěli nejdříve zaměřit na samotnou ikonografii, představení
charakteristických znaků a následné srovnání s několika dalšími příklady tohoto typu zobrazení. Na
základě této komparace se pokusíme odůvodnit, proč se nejedná o konvenční ikonografické
zpracování tématu (z hlediska místa i času), a zároveň se zamyslíme nad teorií, podle které se toto
populární téma začalo během první poloviny 4. století vytrácet a postupně nahrazovat Kristem
učitelem a vládcem.
3) Beránek (Santi Cosma e Damiano)
Dále představíme Santi Cosma e Damiono a krátce se zmíníme o světcích, kterým je chrám
dedikován. Pak už se přesuneme k formálnímu popisu a k určení celé mozaiky. Před popisem
konkrétního beránka se zamyslíme nad počátky tohoto zobrazení. Na jeho kořeny ve starém a novém
zákoně, v liturgii i v křesťanské tradici: Co je Agnus Dei a kde všude se s ním můžeme setkat?
Budeme se také věnovat rozboru trůnícího beránka z Cosma e Damiano, jeho vztahu k evangeliu sv.
Jana a ikonografickému vyložení symbolů ho obklopujících. Dále pak důležitosti a roli umístění
zobrazení v posvátném prostoru apsidy a při mši a nakonec jej srovnáme s několika jinými obrazy
beránka a také poukážeme na odlišnost významu při zobrazování beránka např. s Janem Křtitelem či
sv. Anežkou.
4) Ikona Krista ze Sinaje
V poslední části prezentace se již nebudeme pohybovat v symbolickém a abstraktním zobrazování.
Kristus už není primárně rozpoznatelný podle gest nebo při vykonávání specifických skutků, tak jak
tomu bylo v katakombách a před přijetím ediktu milánského vůbec. Kristus přestává být
„chameleonem“, jeho tvář je jasně rozpoznatelná. Portrét má všechny náležitosti archetypu Krista, tak
jak ho má v povědomí široká veřejnost dnes - čili muže s hnědými vlnitými vlasy a krátkým vousem,
v poslední části prezentace bychom chtěli objasnit, proč právě tento typ zobrazení zvítězil a kdy se stal
konvenčním. Chtěli bychom se dotknout fenoménu ikon a také ikonografického typu pantokrator,
jehož je právě Kristus ze Sinaje přestavitelem. Krátce zmíníme i Klášter Sv. Kateřiny na Sinaji, kde
byla ikona uchráněna před oběma ikonoboreckými vlnami a kde se nachází dodnes.
Závěr:
Snad se nám touto prezentací podaří ukázat, že v umění existuje více podob Krista, a že se ne vždy
setkáváme pouze s okouzlujícím vousatým mužem s dlouhými vlasy, oblíbeným především
v současné době. A někdy se dokonce nejedná ani o lidskou podobu. Většinou totiž záleží na
soudobých trendech, politické situaci nebo církevních prioritách.
Vypracovaly: Sandra Kaslová, Lenka Motyčková, Ester Horáková a Klára Haláková
Bibliografie:
(Arnold Jonathan, Bjornlie M. Shane, Sessa Kristina (ed.). A Companion to Ostrogothic Italy.
Koninklijke Brill NV 2016)
Boniface Ramsey, A Note on the Disappearance of the Good Shepherd from Early Christian Art, The
Harvard Theological Review, č. 3, July 1983, s. 375-378.
Blažíček Oldřich, Kropáček Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Aurora 2013
Deborah Mauskopf Deliyannis, Ravena in Late Antiquity, New York 2010.
Foletti Ivan. Maranatha: spazio, liturgia e immagini nella basilica dei Santi Cosma e Damiano sul Foro
Romano. Setkávání. Studie o středověkém umění věnovaná Kláře Benešovské. CHLÍBEC JAN (ed.),
OPAČIĆ ZOË (ed.) a kol. Artefactum, Ústav dějin umění AV ČR 2015. s. 68-86
Fred S. Kleiner, Gardner's Art through the Ages, The Western Perspective, 2010.
Kurt Weitzmann, Manolis Chatzidaki, Svetozar Radojcic, Icons, Beograd 1980.
Lisa Onontiyoh West, Re-Evaluating the Mausoleum of Galla Placidia, Louisiana State University,
May 2003.
Massimiliano David, Eternal Ravenna, From the Etruscans to the Venetians, Milano 2013.
Michele Bacci, The Many Faces of Christ, Portraying the Holy in the Eastand West, 300 to 1300.
Muller Ekkehardt. Christological Concepts in the Book of Revelatin – Part 3: The Lamb Christology.
Journal of the Adventist Theological Socity, 22/2 (2011) s. 42-66
Nikodim Pavlovich Kondakov, Icons, New York 2008.
Panofski Erwin, Význam ve výtvarném umění, Praha - Academia 2013.
Royt Jan, Slovník biblické ikonografie, Praha - Karolinum 2006.
Rulíšek Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie, Karmášek 2006 (2.
vydání)
Studený Jaroslav, Křesťanské smyboly, Olomouc 1992.
Thomas F. Mathews, The Clash of Gods, A Reinterpretation of Early Christian Art, 1999.