29 • HLAVNÍ RYSY FRANCOUZSKÉHO PRAVOPISU PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK ÚSTNÍCH • 30 Hlavní rysy francouzského pravopisu, související s jeho historickým charakterem, se projevují takto: 1. táž hláska je vyjadřována různými písmeny nebo jejich skupinami (spřežkami), např. hláska [s] ve slovech: service, cesser, descendre, lecon, six, nation, démocratíe; hláska [o] ve slovech: mot, auto, beau, côte apod.; 2. totéž písmeno nebo táž spřežka představuje různé hlásky, např. písmeno t ve slovech: téte, diplomatie [diplomasi]; 3. táž skupina písmen označuje bud' hlásku jedinou, např. scěne [sen], descendre [desä:dr], ligne [liň], nebo naopak skupinu samostatných hlásek, např. discuter [diskute], díagnostíc [djagnostik]; 4. některá písmena, zvláště koncová, mají pouze funkci pravopisnou, kdežto ve výslovnosti jsou „němá", např.: Qu'est-ce qu'elles font tout le temps? [keskelfôtultä?]; 5. některá písmena jsou někdy „němá", jindy se vyslovují, což závisí: — na jejich pozici ve slově, ve slovním spojení nebo ve větě, např. temps — tempera ture; automne [oton] — automnal [oto(m)nal]; chef [šefj — chef-lieu [šefljo] — chef-ďoeuvre [šedo:vr]; nous sommes tous [tus] — touš les deux [tuledo]; ils ont oublié [ilzô] — ont-ils oublié? [ôtilublije]; — na slovním druhu nebo funkci ve větě, např. Quand arrivera-t-il? [käarivratil?] — Quand U arrivera, je le lui remettrai. [kátilarivra ...] — na stylu řeči, na jejím spádu, popř. na důrazu a celkové její modulaci. Pozn. 1. Délka samohlásek se ve francouzském pravopise neoznačuje (viz 10). Samohlásková znaménka (akcenty) slouží k označování kvality samohlásek z hlediska jejich zavřenosti a otevřenosti, popř. k odlišení jejich grafické podoby, např. oú — ou, Iá — la, dú — du aj. 2. Čeština užívá celkem 42 grafických znaků (26 písmen, 1 spřežku, 15 písmen s rozlišovacími znaménky - tj. čárkou, kroužkem nebo háčkem). Francouzský pravopis potřebuje více než trojnásobný počet grafémů nebo jejich kombinací: 26 jednoduchých písmen, 13písmen s rozlišovacím znaménkem (tj. se znaménkem ostrým, tupým a lomeným, např. élěve, étre, s rozlučníkem, např. naif, s háčkem pod c, např. facon) a více než 50 spřežek tvořených dvěma nebo třemi písmeny, z nichž mnohé jsou navíc kombinovány s rozlišovacími znaménky. 3. Ke složitosti přispívá i nedůslednost v psaní zdvojených souhlásek (srov. aggraver — agrandir). pravopisných znamének (srov. crěme — crémerie), jakož i zachovávání písmen nemajících vliv na výslovnost, např. condamner [kôdane], aller [ale], donner [done] aj. K zvláštnostem patří i užívání velkých písmen k rozlišování významu slov, např. état (stav) — Etat (stát), église (kostel) — Eglise (cirkev) aj. 4. Pravopisná norma, nad níž bdí od svého založení (v r. 1635) Francouzská akademie, se zakládá na dvou hlavních zásadách: pravopis má jednak vyjadřovat původ slov, a tím i jejich vzájemnou příbuznost (srov. corps, corpulent, corpulence, corporel, corpuscule), jednak má odlišovat slova stejně znějící - homonyma, např. corps - cor, ver červ - vers (předl.) - verre sklo, sklenice - vert zelený. Obě zásady mají usnadňovat čtenáři orientaci v textu a jeho rychlé a správné chápání. - Tyto zásady nejsou však v nynějším pravopise uplatněny důsledně, což působí potíže i vzdělaným Francouzům. Odtud jistě oprávněné volání po účelné reformě pravopisu, která by odstranila alespoň hlavní nedůslednosti. Nejnovější schválená doporučení z r. 1990 viz 459. Pravopisná podoba francouzských hlásek 30 Samohlásky ústní (viz též 458) Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady [i] V přízv. i nepřízv. slabice Výjimečně ay = (ai + i [e + i]) i i i y ay ici, midi, fil, il priera [ilprira] diner, qu'il finit (konj.) naif, égoiste, láíque style, lycée, allez-y pays [pe-i], abbaye [a-be-i] [i:] V přízv. slabice před vysloveným [r, z, ž, v, vr] i y lire, crise, tige, olive, Iivre lyre [?] V otevřené slabice (zvukově) é été, préféré, fatigue (s) V koncové slabice před němým r nebo z -er -ez aller, boulanger, étranger allez, nez, assez, chez V koncové slabice před němým r + s -ers boulangers, étrangers, volontiers Ve tvarech mn. čísla členů, ukaz. a přivlast. zájmen a ve spojce et e les, des ces, mes, tes, ses et V přízv. slabice před němým d nebo ds e pied, il s'assied, pieds, je m'assieds Ve slovesných tvarech končících na -ai -ai j'ai, j'auraije serai, j'allai, je tombai 46 47 30 • PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK ÚSTNÍCH Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady Výjimečně ve slovech (vlivem [i] nebo [e] v další slabice) ay pays [pe-i], paysage [pe-i-za:ž], paysan [pe-izä] Výjimečně u podst. a příd. jména s koncovým -ai -ai quai gai(e) Pozn. Zavřené [e] je vždy krátké, protože nikdy nestojí ve , slabice zvukově zavřené; tam je totiž vždy [e] otevřené. Viz 10. [e] V přízv. slabice zavřené zvukově nebo jen graficky vyjma koncového němého [r, z, d] e é ě bee, billet, c'est, respect [respe] forét, prét, préte, téte pres, proces, j'achete Ve zvukově zavřené slabice prízvučné i neprízvučné e il cherche, cherchons, reste, merci, lecteur, il cesse, ils jettent V neprízvučné slabice zavřené graficky souhláskou r e on verra, terrible, j'enverrai V graficky otevřené slabice ei reine, veine, peine Ve slabice zvukově otevřené zakončené nevyslovenou samohláskou nebo souhláskou ai mais, paix, fait, laid j'avais, que j'aie, je paie, je vais, mauvais Ve slabice zvukově zavřené ai ai laide, faite, aile traitre, paraitre, maitre V neprízvučné slabice otevřené ai vraiment, maison, saison, laideur V koncové slabice podstatných jmen vyjma: quai [ke], gai(e) -ai balai, mai, essai PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK ÚSTNlCH • 30 Výslov- Postavení samohlásky Pravo- Pfiklady nost pis [ej] Před vyslovenou nebo němou ay crayon, payons, je paye [pej], samohláskou payant, je payerai [pejre] Ale: před [e] v další slabice ay payer [peje], j'ai paye [peje], se mění v zavřené [e] payez [peje] apod. ey asseyez-vous, seyant(e) [e:] Ve zvukově zavřené prízvučné e mer, vert(s), verre(s), slabice zakončené ve výslov- cher(s), je sers, je perds nosti některou z dlouživých ě chere, mere, ils esperent, souhlásek [r, z, ž, v, vr] - bez these, il pese, siege, ohledu na pravopis (tj. nezá- ils protegent, greve, je leve, chevre visle na tom, zda jsou v pra- ě reve, tu reves, treve vopise na konci slova němé ei neige, beige, seize souhlásky či nikoli) ai clair(e)(s), glaive, chaise(s) Pozn. 1. V neprízvučných slabikách ztrácejí samohlásky délku. Kromě toho, pokud následuje v další slabice [i], [e] nebo [ii], uplatňuje se harmonizace samohlásek - tj. otevřené [e] se stává zavřeným [e], např. réver [reve], neiger [neže], éclairer [eclere], plaisir [plezi:r], tetu [tetii] apod. 2. Písmeno é (s ostrým znaménkem) se čte jako otevřené [e], následuje-li slabika s němým e, např. crémerie, sécheresse, j'espérerai apod., tedy [kremri, sešres, žesperre], ježto ve výslovnosti stojí ve slabice zavřené. [a] Ve všech postaveních s vý- a papa, sac, achat, la dame jimkou těch, kde se v pečlivé ä la, voilá výslovnosti udržuje zadní [a] ä nous allámes, qu'il allát Výjimečně před dvojím m a e femme, évidemment [evidama], před dvojím n fréquemment [frekamá] (a příslovce takto zakončená); solennel [solanel] [a:] V prízvučné slabice před vy- a depart, cage, cave, slovenou koncovou dlouživou il répare, ils voyagent, ils savent souhláskou [r, z, ž, v, vr] Pozn. V pečlivé výslovnosti se před [z] a [vr] vyslovuje většinou zadní [a], které je v prízvučné slabice dlouhé, např. base [ba:z] - viz níže. 48 49 30 • PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK ÚSTNÍCH PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK ÚSTNÍCH • 30 Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady M V otevřené slabice zakončené němým s -as pas, cas, bas, gras, repas Ve slabice otevřené zakončené němým t -át mát lodní stožár, dégát [a:] Ve zvukově zavřené slabice prízvučné některých slov končících na -aille(s), -asse(s), -assent, -ase, as, -a + souhl. + re nebo le a tenailles [tsna:j] kleště, il bailie basse, grasse il(s) passe(nt), phrase, as [a:s] hélas [ela:s], cadavre, Le Havre, diable V prízvučných i neprízvučných slabikách psaných s lomeným znaménkem nad ä ä äne, päte, theatre, täche, äme, mále, pále, läche, grace, plätre, rougeätre; päture, lächer, pälir Pozn. 1. Samohlásky [a] a [a] se vyskytují též ve spojení s polosouhláskami [j], ["], ["], např. yaourt [jaur(t)], immuable [i(m)m"abl] neměnný, nezměnitelný, trois [tr"a], moi [m"a], poéle [p"a:l], croitre [kr"a:tr] - viz polosouhlásky - 32. 2. Z didaktických důvodů pro potřeby běžné komunikace není třeba obě IAJ rozlišovat až na délku, která v prízvučné slabice doprovází zadní [a] - viz 10. [o] V prízvučné slabice končící ve výslovnosti souhláskou jinou než [z] nebo [r, ž, v] 0 robe, porte, personne V neprízvučné slabice 0 porter, donner, joli V koncové slabice většiny slov na -um u album, minimum, maximum, linoleum, ale: parfum [parfb] Výjimečně v některých slovech -zejména v neprízvučné slabice au Paul; mauvais, restaurant, j'aurai(s), je saurai(s) Výjimečně [o] Ale zpravidla [oo] 00 alcool [alkol], alcoolique[alkolik] coopérer [koopere] 50 Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady [o:] V prízvučné slabice zakončené ve výslovnosti některou z dlou-živých souhlásek [r, ž, v], nikoli však [z] — viz zavř. [o:] 0 port, loge, il innove, horloge, il interroge, Limoges. Ale: les Vosges [vo:ž] [o] [o:] V prízvučné zvukově otevřené slabice 0 stylo, trop, gros, mot V prízvučné zvukově otevřené slabice ô tót, bientót, alló V neprízvučné otevřené slabice některých slov (zvláště je-li v další slabice zavřená hláška) ô cóté, á cóté, cótier, óter, hótesse Ve zvukově otevřené slabice (prízvučné i neprízvučné) au chaud, faux, il faut, aussi, auteur, hauteur, sauver, journaux, travaux Ve zvukově otevřené slabice (prízvučné i neprízvučné) eau beau(x), bureau(x), beaucoup V prízvučné zvukově zavřené slabice zakončené [z] 0 rose, chose, il pose Pozn. V neprízvučné slabice před [z] je [o] zavřené a zpravidla polodlouhé, např. poser [poze], oser [oze]; také v neprízvučné slabice slov zakončených na -otion [osjô], např. notion pojem, motion návrh, lotion pleťová voda aj. V prízvučné slabice zvukově zavřené souhláskou [m], [n], popř. jinou souhláskou 0 atome, axiome, zone, grosse (vlivem gros [gro]) Ale: tome [tom] svazek V prízvučné slabice zvukově zavřené ô hote, cóte, pole, le nötre, le vótre, cóne, la Saóne [so:n] V prízvučné slabice zvukově zavřené kteroukoli souhláskou au chaude, faute, haute, fausse, chauve, cause, pause, aube, Paule 51 30 • PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK ÚSTNÍCH Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady [u] Ve všech slabikách ou ou, tout, loup, doux, douce, joue, il jouera [žura], trouver V některých slovech ou oů aou aoů 00 ow u oú, ďoú goút, goůter, dégoútant, soúl [su], soůle [sul] psáno též saoul [su], saoule [sul] opilý, opilá aoút [u(t)] football [futbo:l], tea-room [tirum] clown [klun] pudding [pudinj [u:] V prízvučné zvukově zavřené slabice končící dlouživou souhl. [r, z, ž, v, vr] ou jour, toujours, lourd, court, blouse, douze, rouge, bouge, trouve, couvre, Louvre [u] Ve všech slabikách u rue, il fut, utile, il saluera [saliira] V některých slovech ú eu eů u il crút, qu'il fůt, flúte, búche j'ai eu, j'eus qu'il eút. nous eůmes Saul M V prízvučné zvukově zavřené slabice končící dlouživou souhl. [r, z, ž, v] u eu pur, j' accuse juge, Vésuve ils eurent [ilzii:r], gageure [gažii:r] [o] V prízvučné slabice zvukově otevřené eu oe peu, il peut, je peux, queue, nerveux, monsieur [mgsjo] vceu, ceufs [o], bceufs [bij] Pozn. Slova oeuf [of] a bceuf [bof] v jedn. čísle se vyslovují s koncovým [f], které zavírá slabiku, a proto je [ô] otevřené. - Viz níže. V neprízvučné slabice otevřené (vyjma pred [r] v některých slovech - viz níže) eu pleuvoir, deuxiěme, heureux, Europe [orop], européen, Eurovision, pneumonie, jeudi 1 í 52 PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK ÚSTNÍCH • 30 Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady [o:] V prízvučné slabice zvukově zavřené souhláskou [z] nebo W, [tr] eu creuse, nerveuse, émeute [emo.t] vzbouření, neutře, feutre plst, psací fix [3] V neprízvučné slabice graficky otevřené - viz též 9 e demain, premier [pramje], revue, mercredi [merkredi], le chancelier [bšásslje] kancléř Výjimečně ai on nous faisons [fszo], je faisais, nous faisions, vous faisiez, ils faisaient, le faisan [fszá] monsieur [mssjo] [o] V prízvučné slabice zvukově zavřené jinou souhláskou než [z, t, tr, r, v] eu seul, neuf, meuble, peuple, feuille, aveugle, ils veulent V prízvučné slabice zvukově zavřené jinou souhláskou než [r, z, ž, v] oe (EU ue ceil [oj] ceuf [of], bceuf [bof] accueil [akoj], orgueil [orgój], je cueille [koj] V neprízvučné slabice eu os ceu ue seulement, neuviěme, feuilleter, il pleuvra ceillet [oje] karafiát manceuvrer, manoeuvrable cueillir, accueillant, orgueilleux [o:] V prízvučné slabice zvukově zavřené souhláskou [r] nebo [v], [vr] eu (EU peur, moteur, fleuve, ils peuvent cceur, sceur, ceuvre, manoeuvre Pozn. Digraf os se píše jako jeden spojený znak bez mezery, a to i jako velké písmeno, např. (Edipe (Oidipus). - Otevřené krátké [ô] se vyslovuje též ve slovech anglického původu club [klob], pub [pob] a v citoslovci hum [om]. - Pozor na rozdíl: jeune [žôn] x jeúne [žo:n]. 53 31 • PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK NOSOVÝCH PRAVOPISNÁ PODOBA SAMOHLÁSEK NOSOVÝCH • 31 31 Samohlásky nosové (Viz též 458) Výslov- Postavení samohlásky Pravo- Příklady nost pis [ě] Ve slabice graficky zavřené in vin, il vint, vingt, dessin, písmenem n nebo m, za nímž ingénieur, singulier popř. následuje jiná in qu'il vint, qu'il tint souhláska než n nebo m. yn syndicat, synchronique (Písmeno m označující nosovou souhlásku stojí před b nebo p.) im impossible, imbecile ym symbolique, sympathique ain vain, demain, je crains aim faim, essaim roj, houf ein plein, peinture, j'atteins Výjimečně v příponě -éen en européen Výjimečně ve slově: em sempiternel ustavičný Ve spojení s polosouhláskou ien bien, rien, viens, tiens, italien OL ["] nebo [»] uin suinter [s"ěte] prosakovat, vlhnout oin loin, coin, point, lointain oyen moyen, doyen [d"ajě] děkan [ě:] V prízvučné slabice graficky in dinde, cylindre, ils vinrent zavřené písmenem n im simple, timbre nebo m, za nímž následuje ain crainte, plainte vyslovená souhláska ein peintre, peindre, atteindre oin moindre, joindre Výjimečně před m in nous vinmes [vě:m], nous tinmes [tě:m] [6] V graficky zavřené slabice un un, brun, lundi, emprunter zakončené písmenem n nebo m. eun á jeun na lačno Výjimečně též um parfum [parfd] Koncové -um zní pravidelně [om] album [albom], minimum Pozn. V dnešní běžné pařížské výslovnosti nosová samohláska [Ô] ztrácí zaokrouh- lení rtů, a splývá tudíž s nosovou samohláskou [ě], takže např. slova brun a brin se vyslovují stejně: [brě]. Pouze v pečlivé výslovnosti se obě nosovky rozlišují. Neurč. člen un zní však často [Ô] i v běžné mluvě. 54 Výslov- Postavení samohlásky Pravo- Příklady nost pis [S:] V prízvučné slabice graficky un il emprunte, ils empruntent zavřené písmenem n nebo m, za nimž následuje vyslovená souhláska [ä] Ve slabice graficky zavřené an maman, chant, quand, sans, písmenem n nebo m, za nimž danser, changer, demander popř. následuje jiná am ambulant pojízdný, campagne souhláska než n nebo m en lentement, patient, client em temps, sembler, tremblement aen Caen [kä] aon paon [pä] páv, faon [ra] kolouch, taon [tä] ovád ean Jean [žä], obligeant [ä:] V prízvučné slabice graficky an danse, confiance, obligeance zavřené písmenem n nebo m, am lampe, jambe, ample za nímž následuje vyslovená en existence, frequence, science souhláska em exemple, il tremble, membre [ô] Ve slabice graficky zavřené on bon, savon, pont, rond, long, písmenem n nebo m, za nímž montér, fondation popř. následuje jiná om nom [nô], plomb, compter, prompt souhláska než n nebo m [ô:] V prízvučné slabice graficky on monde, conte, éponge, oncle zavřené písmenem n nebo m, om bombe, sombre, comble, compte za nímž následuje vyslovená souhláska Pozn. K výjimkám z uvedených pravidel patří např. specimen [spesimen] vzorek; emmener [äm(s)ne] odvést, vzít s sebou, agenda [ažěda] zápisník, ennui [ári^i], ennuyer, enamourer [änamure], enivrer [änivre]; immangeable [ěmázabl], immanquable [ěmakabl] nevyhnutelný, benzine [bězin], appendice [apědis], examen [egzamě], pentagone [pětagon] aj. 55 32 • PRAVOPISNÁ PODOBA POLOSOUHLÁSEK PRAVOPISNÁ PODOBA POLOSOUHLÁSEK • 32 32 Polosouhlásky (Viz též 458) Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady [j] Na začátku slova před vyslovenou samohláskou i y iode, hier [(i)je:r], hierarchie [jerarši] yacht [jot], ya(c)k [jak], yaourt [ja-ur(t)], yard [jard], yoga [joga], y a-t-il [jatil] Mezi vyslovenými samohláskami i i" y ill pléiade aíeul payer, crayon, employer, voyons, essuyer, tuyau [t°ijo] roura ailleurs, meilleur, cueillir, ceillet, bouillir, bouillon Po souhlásce před vyslovenou samohláskou i pied, lieu, vieux, milieu, nier, niece, quartier, atelier [atslje] V koncové vyslovené slabice po samohlásce -il -ille travail, detail, accueil, pareil, ceil, deuil taille, pareille, vieille, il travaille [ij] Po skupině souhlásek, z nichž poslední je [r] nebo [1], následuje-li vyslovená samohláska i ill plier [plije], prier [prije], crier [krije], nous répondrions [repodrijo], vous vendriez briller, briliant Po souhlásce před vyslovenou samohláskou nebo němým e m piller [pije], pillage, habiller, gaspiller plýtvat, bille, fille, lentille Pozn. 1. V některých slovech ill představuje ve výslovnosti [il], např. bacille [basil], distiller [distile], mille [mil], pénicilline, tranquille, ville, village, villa, villegiatuře aj. 2. Po polosouhlásce [j], popř. [ij] může následovat jak ústní, tak nosová samohláska, např. rien [rjě], avion [avjô], science [sjä:s], briliant [brijä], client [klijä] aj. 56 Výslovnost Postaveni polosouhlásky Pravopis Příklady n Předchází-li souhláska a následuje-li vyslovená samohláska u nuage [núa:ž], tuer [tae], actuel, continuer, nuit, puis, huit, ennui [an"i], ennuyeux [än"ijô], juin [žůě], quinto [kaěto] Předcházi-li souhláska + [r] nebo [1] a následuje-li-vyslovená samohláska [i] u bruit, truite, fruit, pluie, fluide [si:] V prízvučné slabice končící na [r, z, v, vr] ui cuire, fuir, il puise, juive, suivre Pozn. Následuje-li za skupinou: souhláska + [r] nebo [1] jiné seskupení než ui, nevyslovuje se polosouhláska ["], nýbrž plná samohláska [u], např. cruel [krii-el], affluent [a-flii-á]. - Výslovnost gue, gui, guy viz souhlásku [g]. H Na začátku slova nebo po souhlásce před vyslovenou samohláskou ou oui [ui], ouate [uat], ouest, douane, douanier, nouer, souhait [s"e], sou-haiter [suete] Pozn. Předchází-li před spřežkou ou skupina: souhláska + [r] nebo [1] a následuje-li vyslovená samohláska, nevyslovuje se polosouhláska ["], nýbrž plná samohláska [u], např. trouer [tru-e] udělat díru, prorazit, clouer [klu-e] přibít, éblouir [e-blu-i:r] oslnit aj. ľa] Ve slabice prízvučné i neprízvučné, otevřené i zavřené oi oy oe oě o! moi, mois, soie, soit, quoi, voix, emploi, soigner employer [ápluaje], soyez [suaje] moelle [mual] morek poéle boite Ta:] V prízvučné slabice zavřené dlouživou souhláskou [r, z, v, vr] oi noir, avoir, savoir, bourgeoise, Francoise, framboise, ils doivent, poivre Tě] Ve zvukově otevřených slabikách zakončených graficky písmenem n, popř. další němou souhláskou oin loin, moins, point, pointure fě:] V prízvučné slabice zavřené kteroukoli vyslovenou souhláskou oin moindre [muě:dr], joindre, pointe [puě:t] špička, hrot 33 • PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK • 33 33 Souhlásky (Viz též 458) Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Príklady M [-] Na začátku slova nebo slabiky se vyslovuje P papa, pied, place, propre, Pneumonie, psychológie Uvnitř slova na začátku nebo na konci slabiky se vyslovuje P PP couper, aplanir, aprés, lampe, accepter, septembre, symptóme appareil, apporter, appeler Pozn. Nevyslovuje se v některých slovech před souhláskou t, např. sept [set], septiěme, compte, compter, dompter, baptéme, prompt [pro], sculpter, exempt, exempter a v odvozeninách, dále před s, např. corps, temps, printemps aj. Na konci slova jen výjimečně P cap, cep vinný keř, hop, hep, stop, vamp [vä:p] démonická žena, handicap [ädikap] Na konci slova je většinou němé P coup, drap, loup, camp, champ [b] [-] Na začátku slova nebo slabiky se vyslovuje b bb bébé, bal, bijou, bleu, arbre, comble abbé, abbaye [abe-i] opatství Pozn. Před neznělou souhláskou v důsledku asimilace ztrácí souhláska [b] zhělost a vyslovuje se [p], např. absolument [apsolůmá], observer, obtenir, abstrait, s'abstenir aj. Na konci slov nerománského původu se vyslovuje b club, snob, Jacob, Job Na konci slov románského původu, zejména po nosovce se nevyslovuje b plomb, aplomb, le Doubs (jméno řeky) W Na začátku slova nebo slabiky se vyslovuje t th tt toucher, tante, trois, tiens, actif, partie, été the, theatre, hypothétique attendre, patte, jette 58 Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Příklady Ve slovech zakončených na -tié -tier(s) -tions -tíez t amitié [amitje], moitié [muatje], pitié [pitje] métier, volontiers, chätier potrestat nous chätions, nous imitions vous achetiez, vous chantiez Pozn. Výjimky: balbutier [balbiisje] koktat, breptat; initier [inisje] zasvětit, obeznámit. - Ale: question, chrétien aj. - viz pozn. na str. 64. Na konci slova jen v některých slovech, zejména: — po samohlásce — po souhlásce — ve skupině -ct t brut [brut], chut [šíit], deficit [defi-sit], dot [dot], mat, mazout, net, pat, transit [trázit], abrupt, ballast, cobalt, concept, lift, flirt [flort], est [est], ouest ["est], toast [to:st], trust [trošt], Jésus-Christ [žezukri(sť)] compact, contact, exact [egzakt], též [egza], intact, tact, tract, correct, direct, strict, district, distinct [distě:kt], též [distě] Pozn. 1. Koncová skupina -ct je němá např.: aspect [aspe], respect [respe], succinct [suksě], suspect [siispe], instinct [ěstě]. 2. Koncové -t se většinou vyslovuje ve slovech: but, fait, aoůt [ut] nebo [u], soit [suat] budiž, sept, huit. - Avšak: soit... soit jednak... jednak vždy [sua]. [d] Na začátku a uvnitř slova se vyslovuje d dd dire, aider, mode, admettre, cadre, repondre, joindre addition, additionner [-] Na konci slova je zpravidla němé (včetně skupiny -ds) d nid, pied, chaud, laid, noeud, il attend, il s'assied; j'attends; lourd, bord, nord; pieds Pozn. Výjimečně v několika slovech se koncové -d vyslovuje: sud [sud], bled, plaid, stand [stä:d], raid [red] aj., jakož i v některých jménech vlastních: Alfred, Arnold, Leopold, Bagdad, le Cid, Madrid, Oxford, Groenland [groenlä:d] nebo [groěla:d]. 59 33 • PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK • 33 Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Pfiklady M Na začátku slabiky před a, o, u nebo před souhláskou c cacao, ecole, culture, clef, crayon, mercredi Na konci slabiky včetně postavení na konci slova c CC actuel, actif, bee, echec, public accrocher, accourir, acclamer Pozn. 1. Koncové -c je v některých slovech němé: accroc, caoutchouc [kauču], escroc, estomac, porc, tabac; po nosové samohl.: blane, franc, il vainc aj.' 2. Done se vyslovuje [dô:k] na začátku věty a před samohláskou, např. Done vous partez ? Cest done elle ! - jinak vždy [dô], např. Dites done, c'est vrai ? Před souhláskou i samohláskou v četných odborných slovech řeckého původu, jakož i na konci několika slov včetně jmen vlastních cfa ech chlore, technique, synchronie, archaique, archeologie, chaos, chaotique, cholera, choeur, echo, orchestre, orchidée, psychiatre, psychologue, psychanalyse; almanach [almana(k)], krach, Bach, Offenbach, Munich, Zurich, Saint-Roch saccharine [sakarin] Pozn. Spřežku ch vyslovujeme [š] ve slovech: architecte, architecture, archevéque [aršavek], psýché, psychique, bronchite, schéma [šema], schématique [šematik] aj. Na začátku slova k kilo, kermesse, klaxon Uvnitř slova k ck cqu ski, kaki shocking [šokinj acquérir, acquitter, grecque Na konci slova ■ k ck q tank, kodak, Danemark Franck, Patrick, bifteck coq, cinq Ve všech postaveních qii qui, que, qualité, quotidien, inquiet, paquet, Aquitaine, antique, pratique, théorique 60 Výslovnost Postavení samohlásky Pravopis Příklady Pozn. Na začátku a uvnitř některých slov se spřežka qu před samohláskou [a] vyslovuje [k"], tedy [kua], např. aquatique, aquarelle, aquarium [ak"arjom], quadragénaire, quartette, quatuor, adéquat, équateur, equation, square; [k"a], popř. [ka]: quadrimoteur, quadruple aj. Před samohláskou i nebo e se spřežka qu někdy vyslovuje [k°], např. equilateral [ek°ilateral], équiangle [ek"iä:gl]; avšak: équilibre [ekilibr], equivalent [ekivalä], equivoque [ekivok]; équestre [ekestr], quietude [kjetüd], liquéfier [likefje], equitation [ekitasjö]. - Kolísavá výslovnost: quinquennal [kěkenal] nebo [k"ěkuenal]. [ks] Před e nebo i cc accepter, accěs, accident Na začátku a uvnitř slova vyjma počátečního ex-před samohláskou X xylophone, fixer, axe, oxygene, taxi, maximum [maksimom], sexe, excuser, expres, extréme Na konci slova jen výjimečně X index [ědeks], codex [kodeks] Pozn. 1. Koncové -x je zpravidla němé, např. deux, je veux, heureux, prix aj. 2. Počáteční ex- před ce, ci zní [ek], např. exces [ekse], exciter aj. 3. Počáteční ex- před vyslovenou samohláskou zní [egz], např. exemple, exercice, exiger, exil; též hexagone [egzagonj; ale ex-allié [eksalje]. [g] Na začátku slabiky před a, o, u nebo před souhláskou g gg gant, bagage, goüter, aigu, gai, grand, dogmatique aggraver, agglomeration Pozn. Před souhláskou je g výjimečně němé, např. vingt [vě], doigt [d"a]. Pozor na výslovnost ve slovech second [sago], eczéma [egzema], zinc [zě:g]. Před e, i, y ve většině slov gu guerre, guepe, guide, Guy [gi], vague, langue, distinguer Pozn. Pouze v několika slovech se skupiny gue a gui vyslovuji s polosouhláskou ["], např. arguer [argüe], aiguille [eg"ij], ambiguité, linguistique aj.; gua se v několika slovech vyslovuje [g"a], např. jaguar [žag"a:r], lingual, Guadeloupe aj. H Na konci slova je zpravidla němé g joug, sang, poing, long, faubourg, Luxembourg, Cherbourg 61 33 • PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Příklady Pozn. V některých slovech cizího původu se však koncové -g vyslovuje, např. grog, gong [gô:g], zigzag [zigzag], boomerang [bumrä:g]. - 0 výslovnosti angl. koncovky -ing viz dále. - Pozor na výslovnost jména Xavier [gzavje]. [f] Téměř ve všech postaveních f feu, fort, fatigue, fil, fromage, flatter, enfoncer, bref, actif, neuf, ceuf, bceuf Pozn. V mn. čísle ve slovech ceufs, bceufs je f němé. Zdvojené f ff effet, effort, affaire Na začátku a uprostřed slov většinou řeckého původu ph philosophe, phare, phrase, asphalte, telephone, Alphonse Pozn. V koncovém postavení se f většinou vyslovuje; výjimky: clef [kle], nerf [ne:r], cerf-volant [servolä], většinou též cerf [se:r] jelen, popř. serf [se:r] i [serf] nevolník; pozor: chef [šef], chef-lieu [šefljo], ale: chef-ďceuvre [šedo:vr]. -0 výslovnosti číslovky neuf viz 14. [v] Na začátku a uvnitř psané podoby slova v vive, avoir, vivre, riviere V cizích slovech na začátku slova w wagon [vagô], wagonnet, wolfram, Wagner [vagne:r] Pozn. V některých slovech cizího původu zní w jako polosouhláska ["], např. wallon [uaIo], Wallonie, Washington, water-polo, week-end, sandwich [saduič], též [saduiš], tramway [tramue] aj. [s] Na začátku slova vždy s salle, sept, si, souvent, systéme Uvnitř slova před souhláskou s esprit, ausculter, respect, distinguer, distribuer, realisme, idealisme Po souhlásce nebo mezi souhláskami s absent, observer, constant, obscur, transporter PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK • 33 Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Příklady Pozn. Po nosové samohlásce [s], např. chanson, penser; avšak po předponě trans-, následuje-li samohláska, je [z]; např. transaction [trázaksjo], transit [trazit], transitif aj. Zdvojené s vždy ss assez, passer, laisser, classe Mezi samohláskami jen ve složených slovech, kde předcházející samohláska patří"k první části slova s antisocial, asymétrique, contresens [kôtrssä:s], entresol [ätrasol] mezanin, vraisemblable [vresäblabl] Pozn. V předponách dés-, més-, bis-, trans- před vyslovenou samohláskou je [z], např. désaccord, désagréable, désarmer, déshabiller, mésaventure, bisannuel, transaction, transistor aj. — kolísání je jen u zeměpisných slov, např. transocéanique. Na konci slova je němé; jen výjimečně se vyslovuje např. v těchto slovech -s as, atlas, hélas, gratis, jadis, lis nebo lys [lis] lilie, mais, myosotis, oasis, tennis, vis, albatros [albatrp:s], cosmos [kosmo:s], autobus, blocus, omnibus, processus, prospectus, rébus, stimulus, terminus, virus Pozn. Na konci slova se vyslovuje [s] též v těchto případech: fils [fis] syn, cassis [kasis] černý rybíz, bis [bis] dvakrát, opakovat (zvolání); ěs(-)lettres, ěs(-)sciences; tous [tus] - jako samostatné zájm.; plus [pliis] ve významu více, plus (matem.), např. j'en ai plus mám jich (toho) víc; laps [laps] časový úsek - laps de temps [lapsdstä]; sens [sä:s] smysl, mars, mceurs [mo:r] nebo [rnors], ours [urs] aj. Před e, i, y c sc ceci, cent, cinq, cycle, cygne scéne, sceptique, science Před a, o, u í facade, fa?on, recu 62 63 33 • PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK • 33 Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Pfiklady Před i na konci slov zakončených na -tie -tial, -tiaux -tiable -tier -tience -tient -tieux -tion -tiel -tien t democratic, diplomatie, aristo-cratie, inertie, ineptie initial, initiaux insatiable [esasjabl] nenasytny initier, balbutier patience patient, quotient [kosja] ambitieux, minutieux, supersti-tieux nation, action, objection confidentiel, differentiel egyptien, hai'tien, helvetien Pozn. Některá slova zakončená na -tie se vyslovují [ti], např. partie, garantie; také podst. jména končící na -tier zachovávají [t], např. metier, charcutier, héritier aj.: rovněž předchází-li před t souhláska s nebo ostré znaménko (jako náhrada za s), např. question, vestiaire, béštial, chrétien, Etienne aj. Na konci a uvnitř několika číslovek X six, dix, dix-sept, soixante, soixante-six, soixante-dix-sept aj. Pozn. Písmeno x označuje též skupinu [ks] — viz hlásku [k],popŕ.[gz]—viz [g]. M Uvnitř slova mezi samohláskami včetně němého e, jakož i při vázání slov, též v předponách dés-, més-, bis- s poser, base, viser, cousin, désarmer, mésaventure, bisannuel, ils aiment, mes amis Viz též pozn. u souhlásky [s] výše. sixiěme. — Srov. dix [dis] — dixiěme [dizjem], six — Ve všech postaveních z zero, zone, bronzer, douze, quinze, gaz, fez [fe:z], Suez [sue:z], Berlioz [ber-ljp:z], Mozart [moza:r] Pozn. Koncové -z je němé např. ve slovech: assez, chez, raz de marée, riz, jakož i ve slovesné koncovce -(i)ez, např. vous allez, vous parliez, vous voudriez . 64 Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Príklady Uvnitř mezi samohláskami u několika číslovek X deuxiéme, sixiéme, dixiéme, dix-huit, dix-neuf Pozn. Písmeno x označuje též skupinu [gz] - - viz hlásku [g]. [ä] Na začátku a uvnitř pravopisné podoby slova před samohláskou (včetně němého e) ch chát, chien, chercher, manche, achát, sachet, machine, chimie, chirurgie, Chypre Pozn. 0 výslovnosti spřežky ch jako [k] viz tuto souhlásku. V několika cizích slovech sc sch sh fascisme [fašism], fasciste [fašist] schah, schéma, schématique, schnaps, kirsch short [sort], shérif, show [šo], shampoing [šäp"e], finish Pozn. Spřežka tch užívaná v transliteraci cizích slov se vyslovuje [tš], což je blízké českému [č]: tchěque [ček]. PI. Ve všech postaveních před samohláskou j jamais, jeune, joli, je joue, rajeunir, enjoliver, rejouir, ajouter, objection, objectif, Jean [za], Jacques Před e, i, y ve všech postaveních g geologie, agir, age, age, voyager, voyage, gymnastique, agenda [azeda], pigeon [pizo], nous nageons, je nageais, gageure [gazii :r] sdzka [gž] Zdvojené g před e se vyslovuje [gž] gge suggerer, suggestion [sflgzes-tjo], suggestif [stigzestif] Pozn. V cizích slovech se zhruba zachovává původní výslovnost, např. gentleman [džětlaman], John [džon], jazz [dža:z], jazzman [džazman], jean(s) [džin(s)] aj. M Vyslovuje se zpravidla ve všech postaveních I II lac, lit, eleve, lieu, lien, plaire, salir, sel, fil, sable aller, salle, folle, nouvelle 65 33 • PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Příklady [-] Nevyslovuje se výjimečně v některých slovech na konci a uvnitř před souhláskou včetně slov zakončených na -auld, -ault -1 fusil [fúzi], outil [uti], sourcil [sursi], gentil [žati], cul [ku], cul-de-sac, pouls [pu], aulne [o:n], Arnauld, La Rochefoucauld, Renault [rang] Pozn. 0 výslovnosti skupiny -ill viz polosouhlásku [j]. M Na začátku a uvnitř slova se zásadně vyslovuje, zpravidla též na konci r rr rh rire, rare, finir, súr, lourd, cours, court, hiver, amer terre, terrible, terreur rhume, rhum [rom], rhumatisme Pozn. 1. Po souhlásce (zejména neznělé) na konci slova ztrácí souhláska [r], podobně jako [1], znělost, např. quatre, litre, étre; srov. simple, exemple aj. 2. Na konci slova se nevyslovuje zejména v infinitivní koncovce -er, např. donner; u podst. a příd. jmen končících na -ier nebo -oyer, např. atelier, régulier, foyer; rovněž u jmen zakončených na -cher, -ger, např. boucher, danger, léger. — Ovšem jednoslabičná slova zachovávají [r], např. cher [še:r], fer, mer, hier, fier, tiers. — Němé r je ve slově monsieur [masjo]. [m] Na začátku slova se vždy vyslovuje m mere, midi, mal, mode, mou Uvnitř slova mezi samohláskami nebo po souhlásce se vyslovuje m mm dame, amour, admirer, atmosphere, armee, filmer homme, femme, evidemment, constamment, grammaire Před souhláskou n se většinou vyslovuje m calomnie [kalomni], amnistie, automnal [otomnal], gymnas-tique, indemnite Pozn. Výjimky: condamner [kôdane], damner [dane], automne [oton]. — Pozor: emmener [ämne], emmagasiner [ämagazine], emménager [ämenaže] apod. [-] Před jinou souhláskou než n označuje pouze nosovou předcházející samohlásku m compte, comble, exemple 66 PRAVOPISNÁ PODOBA SOUHLÁSEK • 33 Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Příklady Pozn. Skupina imm- se vyslovuje [im], např. immense [immá:s], immobile, im-modeste, immuable, immunité, immoral; výjimky: immangeable [ěmážabl], immanquable [ěmákabl]. V koncovém postavení označuje rovněž nosovost předcházející samohlásky m faim [fě], essaim [esě], nom [nô], parfum [parfô], Adam [adä] [m] Na konci slova po souhlásce a před němým e se vyslovuje m film, anachronisme, athlétisme, materialisme, liberalisme Pozn. Vyslovuje se rovněž na konci těchto slov: tram [tram], macadam [makadam], harém [arem] aj., jakož i ve slovech končících na -um: album [albom], rhum [rom], linoleum, maximum, minimum, post-scriptum, sanatorium, ultimatum aj. M Na začátku slova, mezi samohláskami a po souhlásce n nu, ne, ni, non [no], aine, final, venir, monotone, orner Zdvojené n se vyslovuje nezdvojeně; zdvojení je možné jen s předponou in- nn sonner, donner, annee, bonne, passionne, questionnaire, innocent, innombrable [i(n)nobrabl], inne [i(n)ne],innovation [in(n)ovasjo] [-] Před vyslovenou souhláskou jinou než n, jakož i na konci slova označuje pouze nosovou samohlásku, která předchází; rovněž je-li za ním na konci slova němá souhláska, oživená popř. vázáním n panser, penser, conter, bon, salon, pain, vin, vent, tant, comment, dent, sans, dans, fond, j'attends, certains elements Pozn. Výjimky: specimen [spesimen], lichen [liken], abdomen [abdomen] aj.; sportsman [sportsman], Beethoven [betoven], Bergson [bergson] aj. — Viz též souhlásku [m] výše. — Pozor: ennui [án°i], ennuyer [ánsije], ennuyeux [án°ijo]. [ň] Na začátku slova vzácné gn gnocchi [ňoki], gnôle [ňo:l] Uvnitř slova včetně koncového němého e gn signer, gagner, oignon [oňô], ligne, vigne, montagne, magnetophone, Montaigne [môteň] 67 34 • 35 • OSTRÉ ZNAMÉNKO • TUPÉ ZNAMÉNKO LOMENÉ' ZNAMÉNKO • 36 Výslovnost Postavení souhlásky Pravopis Příklady Pozn. Jako [gn] se vyslovuje ve slovech: diagnostic, prognose, stagnation, stagner, stagnant, magnát [magna] aj. M Pouze ve slovech anglického původu končících na -ing -ing shilling, parking, pressing, shocking, meeting [mitin] Pravopisná znaménka ROZLIŠOVACÍ (DIAKRITICKÁ) ZNAMÉNKA Ve francouzském pravopise jsou jimi u samohlásek jednak tzv. akcenty (accents), tj. ostré, tupé a lomené znaménko, jednak tzv. rozlučník (tréma); u souhlásek se užívá pouze tzv. háčku pod písmenem c (cédille [sedij]). 34 1. Ostré znaménko (accent aigu) se píše jen nad písmenem é a označuje zavřené [e] ve výslovnosti; je vždy krátké, neboť se vyskytuje jen ve slabice otevřené (tj. končící ve výslovnosti samohláskou). Z hlediska pravopisu nutno rozlišovat: • a) é v neprízvučné slabice, např. 1'école, espérez, éclairer, écrire; • b) é v prízvučné (tj. koncové) slabice, kde stojí buď na konci slova nebo kde za ním následuje jedno nebo více písmen, která jsou ve výslovnosti němá, např. le thé, les clés, 1'arrivée, les idées, il crée, ils créent, ils ont créé. Pozn. 1. Je-li slovo zakončeno v pravopise souhláskou d, f, r, z nebo skupinou ds, fs, rs, žádné znaménko nad e se nepíše, neboť tyto souhlásky samy o sobě již označují zavřenost samohlásky e, např. le(s) pied(s), la clef, les clefs (nebo la clé, les clés), chanter, chantez, assez, Ie(s) boulanger(s). 2. V několika slovech se píše tradičně ostré znaménko v neprízvučné slabice, po níž následuje slabika s němým e, např. élever, ľélevage, ľévénement, la crémerie, le médecin, la médecine, la sécheresse aj., jakož i ve slovesných tvarech typu j'espérerai(s), pensé-je, dussé-je. Jde o nedůslednost, neboť toto é se vyslovuje jako otevřené [e], tj. jako kdyby bylo označeno tupým znaménkem. 35 2. Tupéznaménko (accent grave) se píše nad písmeny e, a, u, přičemž: • a) upísmenee označuje otevřené [e], a to buď ve slabice pravopisně otevřené, je-li v další slabice němé e, např. la měre, j'achete, j'acheterai(s), la rěgle, le metre, nebo ve zvukově otevřené slabice koncové před němým s, např. le progres, le succěs, třes, pres, aprěs, děs aj.; • b)upísmeneanebou neoznačuje výslovnost, nýbrž slouží k pravopisnému odlišení některých homonym: á x il a, lá x la (člen), cá (příslovce nebo citoslovce) proti ca (zájmeno), oú (příslovce) proti ou (spojka); riad písmenem a se píše též ve slovech: voilá, au-delá, en-decá, holá, déjá (nikoli však ve slově cela). 36 • 3. Lomené znaménko (accent circonflexe) se může vyskytovat nad kteroukoli samohláskou vyjma y. Výslovnost však označuje jen: • a) u písmene é, kde znamená (podobně jako tupé znaménko) otevřenost samohlásky [e], a to: (1) ve slabice pravopisně otevřené, následuje-li slabika s němým e, např. la téte, (il) arréte, extréme, extrémement, le vétement, étre, la fenétre aj-; (2) v koncové otevřené slabice zakončené v pravopise němou souhláskou či skupinou němých souhlásek, např. Ia forét, les intéréts, prét(s) aj.; • b) u písmene ô, kde znamená zavřenost této samohlásky, např. le côté, ľhôtel, ôter, tôt, popřípadě i délku, jestliže jde o slabiku prízvučnou ukončenou ve výslovnosti souhláskou (v pravopise poslední slabika obsahuje němé e), např. la côte, le(s) diplôme(s), le(s) nôtre(s), le(s) vôtre(s) aj.; • c) upísmenea označuje u některých slov ve velmi pečlivé výslovnosti zadopatrovost této samohlásky, např. le mat, [ma], le(s) dégat(s) [dega], nebo i délku zadního [a], jde-li o slabiku prízvučnou a zvukově zavřenou, např. ľane [a:n], la päte [pa:t], le théätre [tea:tr]; protože však v běžné výslovnosti vývoj směřuje ke splynutí zadního [a] s předním (viz 3), panuje tu rozkolísanost; pouze délka samohlásky připomíná její původní zadopatrovost. Lomené znaménko nad písmeny i nebo ů vliv na výslovnost nemá: Pile, le diner, brůler, la flůte. V několika případech (podobně jako tupé znaménko) slouží k pravopisnému odlišení homonym: sůr(e) — sur; můr(e), la můre — le mur; dfl (devoir) — du (de + le); crů (croitre) - cru (croire); que je crússe (croitre) — que je crusse (croire); je crfls, tu crůs, il crůt, nous crumes, vous criites, ils crúrent (croitre) — je crus, tu crus, il crut, nous crůmes, vous crútes, ils crurent (croire). Také v samohláskových spřežkách ai, ei, oů, oi, ui má jen grafickou funkci bez vztahu k dnešní výslovnosti: la chaine, le reitre rejtar, žoldák, le gofit, la boite, 1'huitre. Pouze spřežka eů ve slově le jefine [žo:n] půst a jeůner [žone] postit se označuje zavřenou samohlásku — na rozdíl od 68 69