Doba jagellonská (konec 15.-polovina 16. stol.)



Ca' d'Oro façade overlooking the Grand Canal in Venice, 14. stol. Source: Boundless. “Renaissance
Architecture in Venice.” Boundless Art History


Letohrádek královny Anny, první renesanční stavba v Praze, pol. 16. stol. (renesance u nás od konce
15. do první pol. 17. stol.)








Jan Evert Morel



Viae Sion lugent manuscript 2nd half 14th Olomouc Czech Republic



Středověký klerik



„Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a
rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti jsme dovedli mluvit, psát a číst nejen česky, ale i
francouzsky, italsky, německy a latinsky tak, že jsme byli mocni oněch jazyků stejně jednoho jako
druhého…“




Text jako paměťové médium

Dalimilova kronika, poč. 14. stol., první česká; Pařížský zlomek, horní Itálie do 30. či 40. let
14. století

Text jako vzdělávací prostředek
Pone volvellem solis super gradum in quo sol fuerit illo die et volvellam lune super etatem lune et
ipsa volvella ostendet tibi signum et gradum lune. et foramen quomodo luna secundum cuis etatem
nobis apparebit et figura…

Fragment hudebně teoretického rukopisu, 14. stol.
Zodiac man with volvelle, Nicholas of Lynn, end of the 14th century (after 1387). The Bodleian
Libraries, The University of Oxford, MS Ashmole 789, f.363r. Text on the volvelle reads “Pone
volvellem solis super gradum in quo sol fuerit illo die et volvellam lune super etatem lune et ipsa
volvella ostendet tibi signum et gradum lune. et foramen quomodo luna secundum cuis etatem nobis
apparebit et figura…”

St. Dominic of Silos enthroned as abbot (Hispano-Flemish Gothic 15th century)



„Nebiji do sebe těmito dvěma kameny,
ale biji do sebe X a Y, jejichž jména jsou zde napsána.“


PROMĚNĚNÍ CHLEBA
Qui, pridie quam pateretur, accepit panem in sanctas ac venerabiles manus suas, et elevatis oculis
in cælum ad te Deum Patrem suum omnipotentem, tibi gratias agens benedixit, fregit, deditque
discipulis suis, dicens: Accipite et manducate ex hoc omnes: hoc est enim Corpus meum, quod pro
vobis tradetur.
PROMĚNĚNÍ VÍNA
Simili modo, postquam cenatum est, accipiens et hunc præclarum calicem in sanctas ac venerabiles
manus suas, item tibi gratias agens benedixit, deditque discipulis suis, dicens: Accipite et bibite
ex eo omnes: hic est enim calix Sanguinis mei novi et æterni testamenti, qui pro vobis et pro
multis effundetur in remissionem peccatorum. Hoc facite in meam commemorationem.

Říká to, poklekne a ukáže nad hlavou (bez otočení) lidu + zvonění předtím, při ukázání, nebo i v
celém průběhu

„Římský král s odznaky své moci seděl na trůně před hlavním portálem starobylého špýrského dómu.
Jan na koni, vystrojen v plné zbroji bez přilbice a doprovázen rytíři, nesoucími kopí se znaky
českého království (bílým lvem na červeném pozadí), poklekl dle zvyku před římským králem. Složil
přísahu, slib a od otce obdržel žezlo a dědický nárok na českou královskou korunu […]. Akt byl
stvrzen polibkem a teprve čtrnáctiletý mladík odcházel jako pán velké části střední Evropy. Nastalo
veselí s rytířskými turnaji, tancem a hostinami.“
Zbraslavská kronika, 14. stol.

udělení českých zemí v léno Janu Lucemburského, součást svatby ve Špýru 1310

J. L. AUSTIN: Jak udělat něco slovy
How To Do Things With Words (1955, 1962)
řečové jednání / řečový akt (performative utterance)

„Nechť tedy jsou v kostelích obrazy, aby ti, kdo neznají písmena, mohli alespoň vidíce číst na
stěnách, co v kodexech nedokážou. […] Neboť to, co čtoucím ukazuje písmo, předvádí se nevzdělancům
při rozpoznávání obrazů, na nichž i nevědoucí vidí, koho mají následovat.“
Řehoř I, 600

„Bible chudých (biblia pauperum)“
Liber depictus, kolem 1350, Český Krumlov

vyobrazení pohanské modloslužby Bořivoje a Ludmily a jejich křtu

Umění jako scénografie
Kaple sv. Václava
v pražské katedrále

„Zrcadlový neuron je neuron, který se aktivuje nejen když zvíře nebo člověk vykoná nějaký úkon, ale
i když tento subjekt pozoruje stejný úkon u jiného zvířete nebo člověka. Neuron tedy „zrcadlí“
reakci jiného neuronu, neboli se chová tak, jako by sám pozorovatel daný úkon prováděl.“
Keysers, Christian. "Mirror Neurons". Current Biology  (2010)
vnitřně hmatové vnímání (Zich, Vostrý)
vnitřní napodobení , napodobování na „vnitřním jevišti“ (Frejka)
kinestetický cit (Tairov)
Stanislavský: herecká postava je vlastně „já v daných okolnostech“

Co je to středověká performance?
Aktivita jedince nebo skupiny lidí, která může, ale nemusí obsahovat následující prvky:
-mluvené/zpívané slovo,
-hudbu,
-pohyb (např. gesta, tanec, hereckou akci),
-vizuální doprovod (např. kostýmy nebo scénografii),
-předem alespoň částečně daný scénář,
-předem alespoň částečně daný text,
a to vše v jakémkoli vzájemném poměru.

Divadlo x performance



„A tak když se velmi vesele sešli do Prahy všichni svolaní velmožové, páni a šlechtici království a
z jednotlivých měst váženější osobnosti, hle, dne 4. února, kterýžto den byl tehdy nejbližší neděli
po Očišťování blahoslavené Panny Marie, byl král Jan zároveň s jasnou paní Eliškou ve větším
kostele na Pražském hradě před oltářem svatého Víta mučedníka královskou korunou od pana Petra,
mohučského arcibiskupa, tím nádherněji čím pobožněji, korunován. Byli tehdy při tom všichni
úředníci království a řádně vykonávali své úřady. Ten držel žezlo, tento korunu, ten jablko, ten
to, ten ono, každý podle stavu a stupně svého. Také byli dva mladíci, rodem urození, od krále,
který měl být tehdy korunován, právě v tu hodinu učiněni rytíři, byvše opásáni pásem rytířským; ti
byli určeni držet drahocennou korunu nad hlavou královou. Z nich jeden byl syn pana Bohuslava z
Boru, druhý Fridmana ze Smojna.“
Zbraslavská kronika, Petr Žitavský, 14. stol.
Korunovace Jana Lucemburského, 1311

„Ó jak veliká radost se nad tím ozývá v chrámě!
Veškerý lid se těší a svému jde blahopřát králi.
Když mu pak koruna dána, lid nabývá mysli, je vesel,
pozvedá radostný zpěv. A přítomní vzdalují nářek,
milují králův čin a jásají z radosti nad tím.
Zpívá si Čechů dav, co jejich dovede jazyk,
ale i veliká část tu Němců německy zpívá.
Zato však kněžské sbory tu pějí přátelskou píseň,
která se zalíbila všem lidem, jak se tam sešli.
Radostí plakali mnozí, neb viděli na vlastní oči,
kterak králova hlava již řádnou korunou září.“

„Po obřadu této radostné mše, když král řádně přijal požehnání korunovace, sestoupil s královnou z
Pražského hradu ve veliké slávě. Neboť zástup, který šel napřed i vzadu, byl nesčíslný, oděný
drahocennými rouchy; a nad hlavami nového krále a královny, sedících na vybraných koních, se
vznášel jako zářící nebe baldachýn, vyzdvižený na čtyřech sloupcích. A doprovázel je středem obou
měst až do kostela svatého Jakuba Menších bratří plesající zástup za zvuku trub, louten a píšťal,
bubnů a kórů [chorálů, či obecněji písní] i hudby všeho druhu. V refektáři pak Menších bratří byla
připravena podivuhodným dílem sedadla a stoly pro královskou hostinu. Také byla družina hodovníků
rozdělena po přemnohých místech, neboť nebylo možno připraviti tak velikolepou hostinu na jediném
veřejném místě, protože byl mráz.“