1. Film je v prvním plánu o Benny Furmanovi, trenérovi basketbalového týmu, který je neustále
nevěrný své ženě, dělá (i nedělá) svou práci a není ani příliš dobrým přítelem, což je využíváno
především ke komediálním účelům. Navíc je to částečně i autobiografie tvůrce/rebela Uri Zoraha,
který do snímku obsadil nejen svou ženu, ale i svého nejlepšího přítele a jeho (pozdější) milenku.


2. Ve všech třech rovinách je patrný motiv podvodu. Benny podvádí jak svoji ženu/milenky, tak svého
přítele a dokonce i svoji profesi (chce vydělat v jiném oboru, navíc nechá ovlivňovat úspěch týmu
svými soukromými konflikty s Yossim). Snímek je vyprávěn velmi nestranným způsobem. Ačkoliv samotná
písnička mluví o činech, které volají po trestech, narace takto nefunguje. I když je nám jasné, že
to Benny pro svou přelétavou povahu nemá v životě lehké, k morální katarzi nikdy nedojde. Jedná se
spíš o výsměch nad „hříšníkem“, než o drama s potrestáním.


3. Píseň funguje jako tématická linka celého příběhu. Popisuje to, že kdo chce příliš mnoho, může
skončit s ničím. Na rozdíl od filmu má spíše vážný charakter, hudební stránka se pak hodí k
„maloměšťácké“ atmosféře snímku. Akustická kytara a jednoduchá melodie působí civilním dojmem. To
souvisí s tím, že ve filmu se víceméně všichni znají (např. žena koukající do ložnice Bennyho,
balkóny z kterých je lehce vidět na sousedy, apod.)


5. Název odkazuje především na nenasytnost, velké oči, které mnoho vidí a chtějí vše, na čem
spočinou.


6. Jména tří hlavních mužských postav jsou možná změněna, protože (přinejmenším v případě Uri
Zohara a Arika Einsteina) se jednalo o veřejně známé osobnosti. Bylo by až příliš doslovné, kdyby
se neměnili ani jména režiséra a dvou hlavních protagonistů, takhle se nám v autobiografických
prvcích dostává i nějaké té ambivalence.