1. Tématicky je film zaměřen na vztah jednotlivce a kolektivu, o úroveň výše je zde pak řešen vztah
člověka a mocenské struktury, jejich kolize a vzájemného vymezování se. Snímek může být samozřejmě
chápán v explicitním a striktním čtení jako pouhá kritika armády a jejích postupů, přesto si
myslím, že jeho platnost je více univerzální, viz. otázka číslo 6.


2. Myslím, že Weismann spáchal spíše sebevraždu. Lidé, kteří jsou dlouhodobě pod takovým množstvím
tlaku, se mohou v podobných, katarzních momentech spontánně rozhodnout zemřít. I kdyby se jednalo
pouze o podvědomé, či zautomatizované rozhodnutí. Vodítek k tomu máme spousty, tlak od
spolubojovníků a autorit na Weismanna se v průběhu filmu čím dál tím více stupňuje, navíc v jeho
chování jsou patrné sebepoškozující prvky (ať již v rovině konstantního porušování kázně (vojenské
tresty), nebo v psychologické rovině, kdy se dobrovolně nechce vidět s rodiči).


5. Příběh je vyprávěn zajímavým způsobem v tom smyslu, že zatímco třeba hollywoodský film by se
spíš zaměřil pouze na vzrůstající násilí vůči Weismannovi, jako symbolu porušování lidských práv, v
tomto případě jsou nám ukazovány i následky Weismannovi smrti a to ve velmi psychologizujícím
zpracování. Z neorealismu si film bere časté zobrazování banálních úkonů vojáků.


6. Snímek má rozhodně co nabídnout i současnému divákovi. Především proto, že zkoumá vztah autority
a podřízeného v širších kontextech než jen těch armádních. Člověk se často ocitne v postavení, kdy
je nadřízen (nebo podřízen) druhému, s nímž má nějaké problémy a o jehož životě by tudíž neměl v
zásadě rozhodovat (nebo by druhému neměl být podřízen). Jsou zde také zajímavým způsobem sledovány
kolektivní pochody a psychologie – na počátku je Weismann vojáky šikanován, na konci je mu
provolávána sláva, apod.