Profesor Aner Preminger se ve svém článku zabývá evolucí reprezentace arabské minority
v izraelských filmech, což je pro něj velice důležité nejen pro samotné zkoumání filmu jako
takového, ale i z hlediska ilustrace vývoje veřejného mínění, co se vztahu k „těm druhým“ (kde
Izraelec je „já“ a Arab „ten druhý“) týče. Autor tak vychází částečně ze symptomatického pojetí
filmu, jako ilustraci vlastní metodologie uvádí příklad Siegfrieda Krakauera.

            Práce je částečně vedena jako polemika s autorkou Ellou Shohat, která již dříve
zaregistrovala, že v izraelském filmu jsou jen velice málo zastoupeny arabské minority, ať již
obyvatelé Izraele, či Palestiny. Ve svých závěrech však podle Premingera není autorka vždy přesná a
tato nepřesnost je nám ilustrována na konkrétních příkladech.

            Mnohem podstatnější je však samotný autorův průzkum jednotlivých filmů, který naznačuje
velice zajímavý vývoj v reprezentaci arabských charakterů.

            V šedesátých letech máme pouze satirické ukázání černobílého vidění světa izraelskými
tvůrci. Preminger mluví o scéně z filmu Hole in the Moon (1965, Uri Zohar), kde je naznačeno, že
Arabové hrají vždy záporné charaktery.

            Poté se přesouváme do let sedmdesátých a osmdesátých, s filmy My Michael (1975, Dan
Wolman), kde je zkoumán obraz Arabů jako podvědomé hrozby, přes film Hamsin (1982, Dan Wachsmann),
který odhaluje předsudky i v liberálních izraelských kruzích. Opravdovým přelomem je však podle
Premingera vězeňské drama Beyond the Walls (1984, Uri Barabash), kde je arabský charakter znázorněn
jako kladný, či pozdější snímek Avanti Popolo (1986, Rafi Bukaee), ve kterém jsou dokonce Egypťané
hlavními protagonisty příběhu.

            Článek na malém prostoru zkoumá poměrně zevrubně složitou a nelehce uchopitelnou
tématiku předsudků a jeho hodnota tkví i v možnosti aplikací metodologie na jiný kontext, než
pouze ten Izraelský.