1)     Můj výběr z variant:


Sedím na lavičce naproti vysoké budově, ve které jako v zrcadle plaménkuje vycházející slunce,
popíjím kafe[PD1]  bez chuti a zajídám ho obrovským muffinem, který připomíná nasládlou hubku na
nádobí[PD2] . A pomalu znovu pociťuji radost, do nohou se mi vlévá lehkost, chuť znovu vstát, touha
jít se podívat, co je na rohu ulice, a pak dál za ním, až na roh další… A zvedám se a
vykročím[PD3] , město se probouzí, přibývá lidí, nastupuje závrať.  Zachvátí mne, až mne úplně
vyčerpá.

Nastupuju do autobusu. Autobus Greyhound s chrtem na kapotě. Za cestu od jednoho oceánu k druhému
platím sto dolarů. Vyjíždíme z města. Nakoupila jsem si sušenky a pár jablek. Zabořená do sedadla
sleduju změť dálnic, příval aut z vedlejších tahů[IG4] , které se kříží, odpojují, navazují na
sebe, proplétají se, aby [PD5] se nakonec ztratily v nedohlednu. Protože se mi z toho zvedá
žaludek, dám si sušenku[PD6] .

Jako zavazadlo mám jenom malý vojenský batoh. Než jsem odjela, našila[PD7]  jsem si na něj samé
drahé látky. Dostala jsem vyšisovanou péřovou bundu modré barvy. Po cestě si ji přešívám –
vylétávají z ní kolem mě pírka jako mráčky.

„Kam jedete?“ zeptá se kdosi.

„Na Aljašku.“

„A co tam?“

„Jedu lovit ryby.“

„Už jste to někdy zkoušela[PD8] ?“

„Ne.“

„A znáte tam někoho?“

„Ne.“

„God bless you…

God bless you. God bless you. God bless you…






2)     Text s variantami:




Sedím na lavičce naproti vysoké budově, ve které jako v zrcadle plaménkuje vycházející slunce,
popíjím kafe mdlé/bez chuti a zajídám ho obrovským muffinem, který vypadá jako/připomíná –ou//
nasládlá/sladká houbička/hubka na nádobí. A pomalu se ke mně navrací/ znovu pociťuji/ radost, do
nohou se mi vlévá lehkost, chuť znovu vstát, touha jít za poznáním[PD9] /jít se podívat, na roh
ulice, a pak dál za něj, až na roh další… A zvedám se a kráčím/vykročím/jdu, město se probouzí,
objevují se lidé/přibývá lidí, nastupuje závrať.  Zachvátí mne, až mne úplně
pohltí/vyčerpá/vysaje.

Nastupuju do autobusu. Autobus Greyhound s chrtem na kapotě. Za cestu od jednoho oceánu k druhému
platím sto dolarů. Vyjíždíme z města. Nakoupila jsem si sušenky a pár jablek. Zabořená do sedadla
sleduju rozličné[PD10]  dálnice/změť dálnic, příval (aut) nájezdy / sjezdy na//z vedlejších tahů,
které se kříží, odpojují, navazují na sebe, proplétají se, aby se nakonec ztratily v dálce/v
nedohlednu. Protože se mi z toho zvedá žaludek, dám si sušenku.

Jako zavazadlo mám jenom malý vojenský batoh. Než jsem odjela, našila jsem si na něj samé drahé
látky. Dostala jsem vyšisovanou zimní/péřovou bundu modré barvy. Po cestě si ji přešívám –
vylétávají z ní kolem mě pírka jako mráčky.

„Kam jedete?“ zeptá se kdosi.

„Na Aljašku.“

„A co tam?“

„Jedu lovit ryby.“

„Už jste to někdy zkoušela?“

„Ne.“

„A znáte tam někoho?“

„Ne.“

„God bless you… God bless you. God bless you. God bless you[PD11] …
________________________________

 [PD1]velké

 [PD2]dost dobré pro nepřímořský národ

 [PD3]možná knižní rejstřík

 [IG4]volně, vím

 [PD5]nedávala bych nepravou v. účelovou, viz PD3

 [PD6]ano, vidíte, ona je úplně prostá

 [PD7]jsou tam I výšivky

 [PD8]klidně jen “dělala”

 [PD9]to by znělo abstraktně, obecně

 [PD10]smysl dobrý, forma knižní

 [PD11]CELÝ TEXT VELMI PĚKNĚ, MYSLÍM, ŽE VÁM SEDL