Dějiny pravěku a rané doby dějinné - úsek lidských dějin, pro jehož studium jsou nejdůležitější archeologické prameny - prehistorie (dějiny pravěku) – úsek dějin lidské společnosti, pro který máme pouze archeologické prameny, 99% dějin lidstva - protohistorie (dějiny raně historického období, rané doby dějinné) – vedle archeologických již i první písemné prameny à období Keltů, doba římská, která je v našich zemích spojena s germánským obyvatelstvem - raný středověk – doba stěhování národů a doba slovanská - písemné prameny, např. pro období raného středověku, jsou, až na malé výjimky vyčerpány × nálezy hmotné kultury stále přibývají (např. výzkum Vyšehrad 2014 – centrála snad již z 10. stol., B. Nechvátal a L. Varazin, nedávné rozpoznání velkomoravského původu kostela sv. Margity z Kopčan) - i dějiny středověku, jsou na archeologické prameny významně vázány, dějiny každodennosti, měst, vsí Co je archeologie? - vědecká disciplína, která se zabývá vývojem lidí a lidské společnosti od počátků až do nedávné minulosti - specifická zejména svou metodou, tj. jak získává prameny, které o historii vypovídají, jak je interpretuje × paleontologie - vědní obor, který se zabývá studiem života v předcházejících geologických obdobích (tedy i dinosaurů a trilobitů), v podstatě do počátku kvartéru - první hominidé, vzdálení předchůdci dnešního člověka, i první kamenná industrie - olduvan - se objevují již na konci terciéru, zde se obě vědy ve výzkumu lidské společnosti prolínají Dělení - podle času: pleistocéní, pravěká, protohistorická, slovanská archeologie středověká (medievální) archeologie, postmedievální, industriální a postindustriální archeologie - podle oblasti/tématu: egyptologie, egejská archeologie, biblická archeologie - podle metody: prostorová archeologie, archeozoologie, archeogeologie, ... Archeologie stojí na pomezí věd - ve střední Evropě je tradičně vnímána jako jedna z historických věd - v anglosaském světě často jako součást věd přírodních (jako součást antropologie) Pro historika je archeologie často nečitelným zdrojem informací • archeologie často končí u zpracování hmotné kultury a nesnaží se převést data do příběhu srozumitelného jiným oborům • z hlediska historie je pak často vnímána jako dějiny hmotné kultury • diskuse na X. konferenci Forum Urbes Medii Aevi – vztah archeologie a historie http://www.archaiabrno.org - zápisníček – FUMA X Archeologická metoda - dělá vědu archeologii specifickou v rámci humanitních věd - archeologie je historická disciplína a její osud stojí a padá s jejími prameny, které o historii vypovídají – ochrana, záchrana, evidence - interpretace archeologických pramenů à památky mrtvé kultury, jejich nálezové okolnosti, rekonstrukce archeologických faktů Náhodný a záměrný výběr lokalit (Jak poznáte, kde máte kopat?) - archeologové v současnosti provádějí výzkumy na místech, kde chce někdo jiný stavět nebo jinak narušovat archeologické situace - archeologického výzkumu a dohledu je třeba všude tam, kde v minulosti člověk sídlil - důležitá je znalost dosavadního nálezového stavu (Státní archeologický seznam, Centrální evidence území s archeologickými nálezy – koordinuje Státní ústav památkové péče) Terénní průzkum (archeolog se zvedne od stolu a jde ven) - nedestruktivní metody výzkumu - povrchové sběry – artefakty na povrchu, archeologický objekt je zpravidla tmavší než okolí – po orbě - letecká archeologie při šikmém slunečním světle - sondáž většinou již bezprostředně předchází archeologickému výzkumu – drobné odkryté plochy, vrtné soupravy Studium archivních materiálů - zejména pro středověkou archeologii, ale nejen pro ni je důležité (např. mapové listy stabilního katastru) Archeologický terénní výzkum a dokumentace (Jak kopat, aby se nenadělaly škody?) - vykopávky jsou často považovány za těžiště archeologické práce - terénní odkryv: stratigrafie, přesné souvislosti uložení nálezů, precizní dokumentace - vždy by měl probíhat pod dozorem odborníka, právo provádět archeologický výzkum mají u nás jen právnické osoby Interpretace (Jak poznáte, jak je to staré?) - archeologie jako historická věda se zabývá všemi aspekty kultury, archeologické prameny ale mají omezenou vypovídací hodnotu à mrtvá kultura, obsahuje informace o živé kultuře, ale není to tato kultura sama, není spojena s konkrétními lidmi - nacházíme struktury, struktury se nedají vyprávět, archeologii chybí bezprostřední příběh - etnografické paralely, experimentální archeologie, písemné prameny (Epos o Gilgamešovi, Ílias a Odyssea, Edda, Píseň o Niebelunzích, Bible) Chronologie relativní a absolutní - stratigrafie - typologie, morfologiecké a technologické změny a analogie – srovnávání, morfologicky shodné předměty jsou si blízké (odlišnost oblastí, individualita tvůrce) à typologické řady, kódy umožňující zjednodušený zápis znaků – počítačová analýza - První periodizace - Christian Jürgensen Thomsen (1788-1865) - systém tří period surovinové (technologické) periodizační kritérium (kámen – bronz – železo), rozpoznal, že se jedná o tři periody: dobu kamennou, bronzovou a železnou - - Jens Jacob Asmussen Worsaae (1821-1885) - pozorování stratigrafie a logický závěr, že má vztah k chronologii, tedy, co je nahoře, je mladší Uchovávání a konzervace památek (To si vezmete domů?) Kultura - je jednou z centrálních kategorií společenských věd à archeologické kultura: označuje uzavřený soubor památek určitého lidského pospolitostí v prostoru a v čase, která se souborem svých podstatných znaků odlišuje od jiných pospolitostí (kultur) - tzv. podstatné znaky: kamenné nástroje, keramický inventář, kovový inventář: zbraně, šperky, nástroje, pohřební ritus, typ osídlení a obydlí - pojmenování kultur: podle výzdoby keramiky, tvarů nádob, pohřebního ritu, typů sídlišť, lokality, místa předpokládaného vzniku či rozšíření, v raně historickém období podle etnické příslušnosti většinových nositelů nebo podle vládnoucí dynastie - archeologická kultura je abstrahovaný model, nejde o reálně existující jednotku