Dějiny -%en aneb Evropská %ena od středověku do 20. století v pojetí historiografie (TV. pardubické bienále, 27.-28. dubna 2006), Pardubice 2006. Daniela TINKOVÁ „Žena" — prázdná kategorie? Od (wo)men's history k gender history v západoevropské historiografii posledních desetiletí 20. století Tento příspěvek by měl představit obecnější úvod do problematik women's history a gender history. jeho cílem je prezentovat spíše přehle dovou - či přehledově-problémovou — formou základní tematické i metodo logické rysy women's history/gender history v západoevropské historiograf (zejména v anglosaském světě a Francii) v posledních třiceti letech. Nejprv se zaměříme na „klasické" ammen 's history ve své stěžejní periodě 70.-80. le a poté se pokusíme shrnout kritiky a nová teoretická a koncepční výcho diska, o něž se v pozdějších desetiletích opíraly směry hlásící se k genden poststrukturalistického ražení.1 „Dějiny žen/y" v 70. a 80. letech 20. století Women 's history se začala rozvíjet nejen v souvislosti s rozvojen (akademického) feminismu od konce 60. let, ale i v souvislosti se soudobýn rozkladem velkých vysvětlujících makrostrukturálních modelů - předevšín marxismu či strukturalismu. Protože historiografie hrála pro feminismu: dlouho legitimizační úlohu a výchozím vysvětlujícím schématem byl marxis mus (zejména v podání E. P. Thompsona, jehož paradigmatická práa o formování dělnické třídy v Anglii2 se stala podnětnou i pro rozvoj socio kulturní, resp. kulturní historie), řada autorů a autorek se dlouho nevyhnuli emancipační terminologii „útlaku" a „podmanění"; není ani překvapivé, ž< v prvních poválečných desetiletích byly „dějiny žen" často především dějinami údaku, „inventářem ženské bídy" nebo naopak dějinami zapomenutých ženských hrdinek. Od sklonku 60. let a zejména v průběhu let sedmdesátýct ' Tento příspěvek vznikl s podporou Výzkumného záměru FFUK v Praze České %č»i( iiproslřed Evropy v minulosti a dnes (okruh Česká věda a kultura uprostřed Evropy). 2 Edward Palmer THOMPSON, The Making of the English Working Class, London 1968. Daniela TINKOVÁ „Zena"—prázdná kategorie? se vsak začaly nabízet i nové alternativy vůči konceptu „agrese" a „podřízení". Mezi hlavní rysy ivomen's histoty 70. let patřilo především hledání „autentické" ženské zkušenosti a kultury, tedy forem samostatného ženského jednání, pro něž se otevíraly skuliny i v dominantní patriarchální moci, ať už v doméně politické či ekonomické, nebo v manželství a rodině. Důraz byl kladen na „odkrývání" toho a těch, o kterých dějiny dosud mlčely, resp. ani jim nedaly prostor promluvit. Proto řada prací z anglosaského světa nese název s metaforou skrytého, resp. naopak viditelnosti — jako Becoming visibk, Hiddeu frot» his tory? K rysům tohoto období patří i snahy o velké generalizace, o vytvoření nové periodizace a chronologizace dějin v ohledu k ženám; vznikají také první série typu „Zena v době....", nemluvě o slavné kolekci vzniklé pod vedením Georgese Dubyho a Michelle Perrotové „Dějiny žen", která byla přeložena do několika evropských jazyků.4 V anglosaských zemích, Německu, Francii i Itálii se tak řada badatelů zaměřovala na sféry specificky ženské činnosti a ženské práce se záměrem upozornit na formy jakési „ženské subkultur)'" existující v rámci kultury dominantní - ať už šlo o zdánlivě „přirozené" role jako mateřství, o formy ženské sociability a příbuzenství nebo profese pečovatelské, zdravotnické či služebné (včetně prostituce). Velkým tématem 70. a 80. let byly „oddělené sféry",5 zejména v té podobě, kterou jim dal nástup kapitalismu a průmyslová revoluce v souvislosti s oddělením oblasti nejen státu, ale i výdělečné činnosti - od sféry domácnosti, která již přestala plnit roli výrobní jednotky jako v preindustriálním světě. Klíčové práce z anglosaské oblasti se soustřeďovaly na období modernizace. Zatímco však některé studie akcentovaly především problém devalorizace ženské práce v období nástupu kapitalismu a „konfínaci" středostavovských dam/' jiné práce se zaměřily především 3 Sheila ROVVBOTHAM, Hidden from bis/ory. Rediscovering Women in Histmy from the 17th Centmy to the Present, London 1973, New York 1974. ■* Orig. Georges DUBY - Michelle PERROT (edd.), Histoire des Femmes en Occident, díl I.-V., Paris 1991-1997. i 5 Ke kritickým reflexím debat o oddělených sférách z obd. 70.-80. let viz například Linda KERBER, Separate Spheres. Female Worlds, Women's Place: The Rhetoric of Women's History, in: journal of American History, vol. 75/1, June 1988, s. 9-39, ke kritice zvi. s. 26-28 a s. 39; Amanda VICKERY, Golden Age to Separate Spheres? A review of the Categories and Chronology of English Women's History, in: Historical Journal 36/2, 1994, s. 383-414, zde zejm. s. 411-412; Lawrence KLEIN, Gender and the Public/Private Distinction in the 18th Century: Some Questions about Evidence and Analytic Procedure, in: Eighteenth-Century Studies, vol. 29, No 1, 1995, s. 97-109. * Zejména klasická práce Louise TILLY - Joan W. SCOTT, Women, Work and Family, New York-Atlanta-Dallas-London 1978. na pozitivní roli domácí sféry jako morální alternativy ke kapitalistickým hodnotám — a na její přesahy do sféry veřejné.7 Ve Francii v 70. letech, tedy v období velkého rozkvětu šťastně insti-tucionalizované „Nové historie" vzešlé z Annates, se zájem o ženskou problematiku formoval zejména v souvislosti s tehdejším rozvojem historické demografie a antropologie, tedy především v rámci studia dějin rodiny, životních cyldů, sexuality, sociálních a mentálních struktur i výchov)' — a to spíše ve společnosti starého režimu, v rurálním světě, než v procesech modernizace spjatých s urbanizací. Velkým tématem tohoto období bylo pro Francii tělo, zejména tělo ženské, a jeho interpretace v materiálech normativní povahy.8 Je zajímavé, že následující generace právě tuto problematiku pohrdavě odsunula s tím, že pouze napomáhá k utvrzení starého stereotypu, že fetni-nita prochází především tělem.' Důležitý rozdíl tkvěl i mezi „relačním" feminismem evropským (resp. francouzským) a „individualistickým" feminismem angloamerickým. Pro Francä je příznačné i to, že se této problematice otevíraly nejprve časopisy antropologické, zatímco historická disciplína zůstávala uzavřenější a obezřetnější - a že paradigmatickými pracemi pro historiky byly spíše práce antropologické věnované například rozdělení ženského a mužského prostoru v tradiční preindustriální společnosti.10 Také v Německu se dostala do popředí problematika oddělených sfér a zejména jejich ideologického zakotvení na přelomu 18. a 19. století - 7 Viz např. Catherine HALL - Leonore DAVIDOFF, Family Fortunes. Men and Women of The English Middle Class 1780-1'850, London 1987; Catherine HALL, White, Male and Middle Class. Explorations in Feminism and History, Oxford-Cambridge 1992; nebo slavný a vlivný článek o ženském přátelství od Caroll SMITH ROSENBERG, The Female World of Love and Ritual, in: Signs, 1, Autumn 1975, s. 9-29. 8 Viz zejm. Yvonne KNIEBIEHLER — Catherine FOUQUET, La femme et les médecins, analyse, histoiiqite, Paris 1983; TAŽ, Les médecins et la „nattirefeminine" au temps du Code civil, in: Annales, 31/ 1976, s. 824—845; dále Jean-Pierre PETER, Entre femmes et médecins: Violaice et singttlarités dans le discours du corps et sur le corps ďapres ies manuscrits médicaux de la fin du XVIIIe siiek, in: Ethnologie francaise, 1976. '' J. REVEL, Masculinj Feminin, in: Michelle Perrot (ed.), Une histoire des femmes est-elle possible? Paris 1984, s. 129-130. ä0 Viz zejména Agnes FINE, Actualité de la recherche, tlistoire desfemmes et antbwpohgie des sexvs, in: Clio. Histoire, femmes et Sociales, 2002, s. 145-166; Cecile DAUPHIN - Arlette FARGE - Genevieve FRAISSE - Michelle PERROT - Christiane KLAPÍSCH-ZUBER a další., Women 's Culture et Women 's Power, in: Journal of Women's History 1/1 Spring 1989, s. 568—601, s. 569. (Původně otištěno jako Culture etpoiwoirdesfemmes, in: Annales. Economies, Sociétés, Civilisations, 2, Mars—Avril 1986); Francoise THEBAUD, Ecrire l'histoire des femmes, Fontenay-aux-Roses 1998. 21 Daniela TINKOVÁ práce Karin Hausenové či Ute Frevertové11 se staly takřka klasikou. Oproti jiným oblastem měl německý feminismus i ta specifika, že se velice zajímal zejména o éru světových válek a proměnu německého politického života po roce 1945 i ve vztahu k roli žen}' a matky.12 V anglosaském světě a poté i v některých evropských zemích se od počátku 70. let objevovaly také první kurzy věnované ženám v historii a historiografii; ženská problematika pronikla i do některých prestižních evropských časopisů, zejména levicového směřování. V Itálii, kde existovala větší pluralita univerzit a byla velká variabilita i uvnitř samotné historiografie (i v rámci historiografického marxismu existovalo současně několik verzí od marxismu-leninismu po Gramsciho kulturaíismus) se zájem o problematiku „žen" projevil zjevně nejprve v rámci mikrohistorie a studia privátní sféry; otevřely se jí zejména levicové Otiadenú stoná, kde nalezla útočiště skupina italských badatelek převážně formovaných v anglosaském světě.|J Women's history tohoto období se tedy v prvé řadě snažila o zdůraznění role žen jako historických aktérů, požadovala verbalizaci jejich zkušeností, která se měla stát základem historického vysvětlení a pro niž bylo třeba nalézt místo mimo normativní, preskriptívní nároky. Vycházela z feminismu a často s ním sdílela i politický program či touhu po sociální změně; současné však užívala postupy charakteristické pro klasické sociální dějiny. Již od poloviny 70. let se nicméně projevovala reakce na tuto převážně empiricky a sociálnčhistoricky pojatou women '$ histoty; kritika pak zesílila zejména v průběhu následujícího desetiletí. Byla nejen projevem skepse vůči nedostačujícím metodologickým nástrojům a pojmům, které „dějiny ženy" používaly, ale i projevem krize či rozčarování z modelů a nástrojů, které dosud nabízel především marxismus, z jehož pojmových kategorií a konceptů women 's history čerpala hojnou měrou (připomeňme, že například v Británii klasická díla věnovaná^ problematice ženské práce či oddělených sfér byla artikulována slovníkem třídního boje). Přesto některé autorky, především Sally Alexander, vytýkaly marxismu mimo jiné absenci genderově 11 Uveďme alespoň práce Karin HAUSEN, Franengescbichte-Geschkchtergeschkhte, Frankfut am Main-New York 1992, či Ute FREVERT, Bürgerinnen und Bürger Geschlechtemrbälinisse im 19. Jahrhundert, Göttingen 1988. 12 K tomuto viz zejména úvodní studie Lynn ABRAMS — Elizabeth HARVEY, Introduction: Gender and Gender Relations in German History, in: Lynn Abrams — Elizabeth Harvey (edd.), Gender Relations in German History. Power, Agency and Experience from the 16th to the 20th Century, Durham 1997, s. 3-36. 13 Edward MUIR - Guido RUGGIERO, Sex and Gender in Historical Perspectives. Selections from Onademi Storici, Baltimore-London 1990, zejm. s. VIII. „Zena"—prázdná kategorie? diferencovaného subjektu v marxismu a obracely se k psychoanalýze.14 Problematizaci ženské (ale později i mužské) identity tak dovršila právě i četba psychoanalytických děl prostřednictvím Jacqua Lacana: právě Lacanova díla čtená skrze de Saussurovu lingvistiku ve smyslu způsobů, jakými jazyk konstruuje významy, přenesla zájem na způsob utváření (ženské) subjektivity prostřednictvím jazyka, na proces permanentně nedokončený — a tím zproblematizovala status ženské subjektivity i její zdánlivé „danosti".15 Tím došlo samozřejmě i ke zpochybnění samotného pojmu „žena"/ „ženy" jako kategorie: autorky jako Denise Rileyová upozorňovaly na to, že jde o proměnlivou kolektivitu, která nabývá významu pouze v určitém historickém a kulturním kontextu — a to většinou ve vztahu k jiným kategoriím, které se také proměňují;16 že ženská identita tedy není něco, co mají nutně společného všechny ženy obecně a napříč kulturami a věkem (do této diskuse přispěly zejména historičky ne-bílé pleti). Separované studium údajné „ženské" subkultury tak nutně sugeruje představu skutečně „oddělených" sfér, jakési „rezervace" na okraji sociálního prostoru a utvrzuje se tím jen představa jakýchsi „přirozených" identit ženy a muže. joan Scottová zdůrazňovala, že pokud nemají být ženská studia jen jedním z mnoha příkladů partikulární historie, která se utopí v pouhém pozitivistickém a empirickém vršení „nových" faktů o „ženách", musejí být schopny přispět k obecným dějinám, být schopny zformulovat vlastní analytické nástroje a pojmové kategorie použitelné pro historiografii. Francouzská „Nová historie" 70.-80. let nebyla o nic méně skeptická. Důvod tkvěl i v tom, že si nárokovala snahu pochopení dějin v jejich celistvosti, onu „histoire totale", a obávala se parcelace historikova terénu na sektory, na parciální, ba marginální témata na základě etnických, sociálních či genderových kritérií. Požadavek specifických, exkluzivních studií, která si dělají nárok na autonomní předmět, je problémem - a stává se zajímavým jen tehdy, když slibuje obnovení celé disciplíny, modifikaci celých perspektiv. Francouzský historik historiografie Christian Delacroix byl přesvědčen, že 14 Sally ALEXANDER, Feminist Histoty, in: History Workshop Journal 32, Autumn 1991; TÁŽ, Women, Class and Sexual Difference in the 1830's and 1840's: Some Reflections on Writing of a Feminist History, in: History Workshop Journal No 17, Spring 1984, s. 132—133. 15 K feminismu a psychoanalýze zejména Juliett MITCHELL, Psychoanalysis and Feminism, London 1975; TÁZ, Ftmim Sexuality, London 1982; juliett MITCHELL - Jacqueline ROSE, Feminine sexuality and the Ecotefreudienm, London Í 982. Denise RILEY, Does Sex Have a History? In: Joan Wallach Scott (ed.), Feminism and History, Oxford-New York 1996,1997, s. 17-33, zde cit. s. 19. 23 Daniela TINKOVÁ pokud takové „nové" odvětví (tj. dějiny žen i genderu - Delacroix přímo píše „id est" jako rovnítko mezi oběma!) není s to vytvořit novou epistemologii či epistémologické prvky aplikovatelné na celou disciplínu, není možné je chápat jako nosného aktéra historické inovace. (V případě naší problematiky přímo hovoří o narušení „integrující logiky v lůně galaxie sociokulturní historie ve Francii)." Ještě na počátku nového tisíciletí zdůrazňoval Jacques Poloni-Simard, tehdy šéfredaktor revue Amia/es, nezbytnost integrování genderové problematiky do celkového studia společnosti: „To, oč jde", tvrdil ještě v roce 2002, je „jednota sociálních dějin." jeho hlavním argumentem je nikoli integrace „druhého pohlaví" jako takového, ale snaha odmítnout případnou „parcelaci studovaného historického předmětu do sektorů na základě etnických, sociálních či genderových kritérií." Jako příklad jmenuje černochy, indiány, margináiy, ženy, homosexuály a jiné subalterní kultury. 17 „Gender" a „mužská studia" v historiografii Důležitým bodem v inovaci women 's histoty bylo bezpochyby zavedení konceptu gender - což je, jak známo, anglický termín pro gramatický rod. Ve společenských vědách se od počátku 70. let začal objevovat jako element pro oddělení biologicky definovaného pohlaví (sex, sexual dijference) a kulturně podmíněného genderu, tedy sociálního konstruktu, který odkazuje ke kultuře a je historicky proměnný.'8 Femininita a maskulinita tak představují především dynamický soubor praktik a představ. Ač se někdy výrazy „ženy" a „gender" užívá mylně jako synonyma, důležitý je fakt, že gender přináší do problematiky vztahový moment. jedním z prvních textů, kde se gender objevuje v historickém kontextu, byl referát Natálie Zemon Davisové na konferenci v Berkshire v roce 1974.19 Text vyšel o dva roky později ve Veminist Stiidies pod názvem Dějiny 17 Jacques POLONI-SIMARD, Regards complémentairts: L 'histoire desfemmes dans les nvues franftiises ďbistoire, in: Clio. Histoire, Femmes et Sociétés 16/2002: L'Histoire des femmes en Revues: France-Europe, s. 107-121, Zde cit. s. 109. 18 K sociologickým definicím genderu viz klasickou práci Ann Oakleyové z počátku 70. let Gender, Sex and Society — český překlad : Ann OAKLEY, Pohlaví, gender a společnost, Praha 2000. , „Women had a history separate from men's, therefore Set feminists do women's history which need not concern us"; „\vomen's history is about sex and the family and should be done separately from political and economic history." TÁŽ, Gender: a useful category, s. 30. Gender history jako alternativní koncept dějin marginální pozice ženských dějin a vytvoření jakéhosi zaštiťujícího konceptu a především nového, alternativního výkladu dějin bořícího mýtus ženských dějin jakožto přívažku či separátní sféry a inkorporujícího problematiku pohlaví do „velkých", tj. politických a hospodářských dějin. Scottová se pokusila tento úkol vyřešit zavedením kategorie gender. Předem však upozorňuje, že výzkum genderu nemá být chápán jako výzkum sociálních vztahů pohlaví v minulosti a nemá se stát synonymem pro studia charakterizovaná do té doby jako women's history. V takovém případě by kategorie gender neřešila žádný z problémů, kvůli kterým se zdála být Scottové přínosnou, a především by nebyla analytickou kategorií, ale- jedním z témat výzkumu. Bádání by se opět omezilo na problematiku žen, dětí a rodiny, a výzkum by tak zůstal výzkumem jakési marginální oblasti dějin. Jak tedy Scottová vymezuje kategorii gender a proč vlastně hovoří o genderu jako o kategorii? Gender je pro Scottovou analytickou kategorií podobně jako například třída. Není tedy jen záležitostí žen či rodiny, ale prostupuje celou společností, je jejím pilířem. Scottová definuje gender ve dvou vzájemně spjatých rovinách a ve své definici zároveň nabízí i možnosti historického výzkumu, tedy otázky, které je možné si při genderové analýze (výzkumu genderu) pokládat: 1. gender jako konstitutivní (zákládající) prvek sociálních vztahů, založený na vnímaných rozdílech pohlaví a 2. gender jako prvotní způsob označování mocenských vztahů.7 Jako konstitutivní prvek sociálních vztahů, tj. jako' základ veškerého jednání ve společnosti (např. v naší společnosti není možné existovat bez označení muž/žena), zahrnuje gender čtyři-navzájem provázané aspekty, které ovlivňují to, jakým způsobem gender vnímáme, jak je nám předkládán jako něco neměnného, jak ho sdílíme s ostatními členy společnosti či jak se sami/y cítíme být mužem či ženou. Za prvé jsou to kulturně platné symboly, které vyvolávají mnohé, často protichůdné reprezentace (jako příklad uvádí Scottová Evu a Marii jako symboly ženy v západní křesťanské tradici). Za druhé je to normativní koncept, který vyhlašuje interpretace významu symbolů a pokouší se limitovat a ovládat jejich metaforické možnosti. Normativní koncepty jsou vyjádřeny v náboženských, výukových, vědeckých, právních a politických doktrínách a typicky nabývají formu fixovaných binárních opozic, kategorických a jasných tvrzení o významu'mužského a ženského, mužskosti a ženskosti. Normativita ustanovuje jakoby stálé, konstantní' pravdy, jež prezentuje jako neměnné, a zároveň potlačuje alternatívni 7 K rozboru kategorie gender srov. TÁŽ, Gender, a useful category, s. 42-46. 3£ Jana RATAJOVA možnosti. Odhalení časovosti, přijetí proměnného charakteru genderových ^vztahů (například zdánlivě nadčasové binární genderové opozice) v závislosti na politických či společenských institucích (např. rodině) je třetím aspektem genderu. A konečně čtvrtým aspektem genderu je subjektivní identita. Tedy to, jakým způsobem je gender individuálně konstruován v souvislosti se společenskou vrstvou, rasou apod. Scottová se v tomto případě vymezuje proti psychoanalýze, která popisuje konstrukci genderové identity jako univerzálně platnou. Sama ji naopak vidí jako časově a kulturně proměnnou, a tudíž jako možný předmět historického výzkumu. A nyní, jak chápe Scottová druhou rovinu genderu, tedy gender jako primární způsob označování mocenských vztahů? Nutno připomenout, že gender podle Scottové stojí (dalo by se říct) v samých základech společnosti. Pojem moci je v tomto případě přejat z Foucaulta, a neznamená zde tedy nějakou konkrétní, například politickou moc. Moc je v tomto pojetí pojmem s poměrně širokým záběrem. Mocenské vztahy jsou v tomto pojetí všudypřítomné (např. v komunikaci dvou osob) a nezaujímají vzhledem k ostatním vztahům (ekonomickým atd.) pozici vně, ale naopak uvnitř těchto vztahů.K Přijmeme-li toto pojetí mocenských vztahů, pak gender jakožto primární způsob označování mocenských vztahů odkazuje na obvyklé vnímání genderových vztahů jakožto něčeho objektivně daného,, objektivně existujícího, stojícího v základech společenských vztahů. Genderové vztahy, takto pojímán)' jako objektivní, strukturují vnímání a symbolickou organizaci celého společenského života. Zakládají distribuci moci (odlišná kontrola hmotných a symbolických zdrojů a odlišný přístup k nim), a gender je tak implicitní součástí koncepce a konstrukce moci jako takové. Rozdíl dvou pohlaví chápaný jako objektivní jev se stal zdůvodněním pro mnohé rozdíly ve společenských vztazích a pro další fenomény, které nemají nic společného s pohlavím nebo sexualitou. Rozdíl pohlaví všechny tyto jevy legitimizuje. Nyní se pokusím pojetí genderu u Scottové shrnout. Jedná se zejména o historizaci genderu, tj. o jeho časovou a kulturní podmíněnost. O genderu nelze hovořit jako o neměnné kategorii, stejně tak jako nelze hovořit o univerzálně platné binární opozici mužství x ženství. Jako takový je gender vhodnou kategorií pro historické zkoumání. Zakotvení genderu v samých základech mocenských vztahů tak Scottové umožňuje např. historický výzkum genderové podmíněnosti politických systémů, fungování ekono-mic-kých vazeb apod. Genderová analýza není tedy výzkumem žen či mužů, ale spíše 8 Srov. Michel FOUCAULT, Vůle k věděni, Praha 1999, s. 110-114. Gender history jako alternativní koncept dějin výzkumem toho, jakým způsobem se zákony, pravidla a institucionální uspo-) řádání vztahují k rozdílům mezi pohlavími a jakým způsobem je implementují, jaké termíny jsou při tom používány, jak různé společnosti organizují (společenské vztahy, jakými pojmy je tato pohlavní diference vyjádřena, Jakým způsobem je konstruována přirozenost a normalita, popř. jak lékařské nebo právní diskurzy produkují vědění, které říká, že vypovídá pravdivě o přirozenosti ženy a muže. Poslední otázka může být jakýmsi oslím můstkem k problematice významu pojmu gender, tak jak se vyvíjela od konce osmdesátých let. Pojem gender byl zaveden - nejen v kontextu historiografie - jako pojem, který měl zdůraznit konstruovanost sociálního pohlaví. Měl upozornit na nesamozřejmost společenských vztahů a narušit stávající režim pravdy. Když se Scottová koncem devadesátých let zamýšlí nad pojmem gender, který se stal během devadesátých let běžnou součásti odborného jazyka, upozorňuje na jakési významové zploštění.9 Pojem gender je ve Spojených státech, jak vyplývá z rozboru materiálů konference OSN o ženách, užíván poměrně volně, jakožto synonymum pro ženy, popř. pro vztahy mezi muži a ženami. Například mluví-li se o genderové rovnosti, je tím míněna rovnost mezi muži a ženami apod. Jako jeden z důvodů tohoto definičního zploštění vidí Scottová definiční dichotomii pojmů pohlaví X gender, tak jak se stala běžnou v průběhu osmdesátých a devadesátých let. Pohlaví je v této dichotomii definováno jako biologické pohlaví (jakýsi biologický fundament či biologická pravda) a gender jako pohlaví sociálně konstruované. Joan Scottová se tak připojuje k proudu poststrukturalisticky orientovaných feministek, které tuto dichotomii kritizují (nejznámějŠí je asi kritika Judith Buderové v díle Gender troublex®). Tato kritika je založena na odmítnutí představy přírody jakožto objektivně daného jsoucna, stojícího zcela mimo diskurz. Scottová (a nejen ona) upozorňuje na to, že pojmy pohlaví i gender (rod) jsou pojmy s historií. Jsou artikulovány jazykem a jejich významy se mění napříč dobami a kulturami. Dále Scottová poukazuje na podřízenost binárně opoziční struktury pohlaví x gender jazykovému režimu dualit typu duše x tělo, příroda x kultura apod. Použití opozice navíc podle Scottové zvečňuje ideu přírody jako něčeho, co existuje před věděním, které o ní produkujeme. ' Joan W. SCOTT, Preface to the revised edition, in: Táž, Gender and the politics of history, s. IX-XIII; a pak zejména TAŽ, Some more reflections on gender and politics, tamtéž s, 199- 222. 10 Judidi BUTLER, Gender trouble. Feminism and the subversion of identity, New York 1990. Srov. též slovenské vydáni Judith BUTLER, Trampoty s ivdom. Feminizmus a podrývame identity, Bratislava 2003. Jana RATAJOVA Pokud tedy dichotomie pohlaví x gender neguje úlohu jazyka při konstruování přírody, způsobuje tím upevnění režimu přirozené (předjazykové, ahistorické) podstaty pohlaví, což je paradoxně přesně to, co mělo být zavedením pojmu gender podkopáváno. Pokud však budeme pohlaví a gender chápat jako pojmy stojící v jedné rovině, jako dvě formy vědění, nelze 0 genderu říci, že zobrazuje pohlaví nebo že k pohlaví odkazuje. Pohlaví je v tomto případě třeba chápat spíše jako výsledek genderu. Gender, tedy sociální pravidla, která se pokoušejí organizovat vztahy mužů a žen ve společnostech, produkují vědění, které o pohlaví a pohlavních rozdílech máme (např. v naší kultuře se mluví o pohlaví jako o přirozenosti). Obojí, pohlaví 1 gender, je vyjádřením jistého přesvědčení o pohlavních rozdílech; spíše než jasným popisem nebo reflexí přírody je uspořádáním vjemů, taxonomickým systémem, rastrem, kterým třídíme naše vjemy. Pokud jsou pohlaví, gender a pohlavní diference produkovány diskurzivně a historicky, není je možné chápat jako východiska výzkumu. Výzkum se tak jaksi posune do jiné roviny: budou kladeny otázky, jakým způsobem jsou tvořena pravidla (axiómy) přirozenosti, — tedy otázky, které byly uvedeny výše. Pokud se tedy vrátíme k textům Scottové z konce devadesátých let, nacházíme spíše terminologickou skepsi. Scottová uvádí, že vzhledem k terminologické nejasnosti sama začala pojem gender raději nahrazovat konkrétnějšími souslovími; hovoří pak např. o rozdílech mezi pohlavími nebo o pohlaví jako historicky proměnném konceptu (či pojmu v širším slova smyslu). Abych nesetrvávala pouze v angloamerickém prostředí pokusím se na závěr v drobné sondě ukázat, jakým způsobem byl pojem gender přijat v českém jazyce a jakým způsobem s ním odborný jazyk a zčásti i jazyk publicistiky pracuje. Jako základ mi posloužila data Českého národního korpusu.11 Zdrojem je tedy více než milion textů z různých vědních oborů, publicistky Í beletrie z let 1990-2005, i když lze předem říci, že žádný z beletristických textů zařazených do korpusu pojem gender neobsahuje. V materiálech za léta 1995-2000 se pojem gender objevuje na 48 místech. Bezkonkurenčně nejvíce se vyskytuje v názvu nadace Gender Studies (celkem osmnáctkrát), dále třikrát v poznámkovém aparátu jako citace názvu cizojazyčného díla, pětkrát v názvu grantu a třikrát v sousloví gender studies jako názvu oboru. Pokud tuto skupinu odečteme od původních 48, zbude nám 19 výskytů pojmu gender v odborných textech (korpus vyhledává slovo ve všech pádech). Nejčetnější je použití pojmu gender tam, kde se hovoří o ženách a mužích, 11 Srov. internetové stránky Českého národního korpusu: http://ucnk.ff.cuni.cz/cnk.htmi. Gender history jako alternativní koncept dějin resp. o jejich vztahu: mluví se o genderové rovnosti (tedy rovnosti mužů a žen), počítačové gramotnosti závislé na genderu (tedy na tom, zda se jedná 0 muže nebo o ženy) apod. Takto je použit pojem gender ve 14 případech z 19. Dále je dvakrát použit jako synonymum slova žena (resp. ženy) a ve třech případech se mi význam pojmu vzhledem k malému povolenému kontextu nepodařilo zjistit (jedná se o trojí výskyt v jediném díle zabývající se kyberkulturou). Podobná je i situace v textech za léta 2000-2005 s tím, že výskyt pojmu gender je o něco četnější (nalezeno 52 výskytů) a pojem se objevuje i v publicistických textech (často jako synonymum k pojmům žena či feminismus). Častěji se vyskytuje jako obecné označení směru výzkumu, bez bližšího vysvětlení (např. ve spojeních „studuje gender", „zabývá :s genderem" apod.) a méně se objevuje název nadace Gender Studies. Nutno říci, že výše zmíněnou statistiku výrazně ovlivňuje fakt, že vyskytne-li se pojem v uloženém textu několikrát, jsou započítány veškeré výskyty. Co lze tedy s ohledem na tuto minisondu o používání pojmu gender říci. Pojem gender se stal na přelomu tisíciletí součástí odborného, zčásti i publicistického jazyka. Ovšem při pohledu na většinové vnímání pojmu gender v českém jazyce, tedy jakožto pojmu pro vztahy mužů a žen, je na místě otázka, zda je vůbec možné pojem gender ve významu definovaném Scot-tovou v osmdesátých letech používat v českém prostředí např. při historických či sociologických výzkumech, aniž by docházelo k větším či menším nedorozumění. Pojem byl totiž do češtiny převzat v době, kdy v americkém prostředí, jak jsem ukázala na příkladu Scottové, již ztrácel svůj provokativní ráz a kritický osten a začal se používat víceméně v situacích, kdy je možné hovořit o mužích a ženách. Nem tedy divu, že se stejným způsobem používá 1 v odborné češtině. Asi bych nebyla tak radikální, abych volala pro opuštění pojmu kvůli jeho víceznačnosti, spíše jsem chtěla na příkladu genderu ukázat na nezbytnost definování základních pojmů v každé odborné práci. Možná to bude znít jako banální konstatování, ale mám stále častěji při čtení odborných historických textů pocit, že mluvíme sice stejnými slovy, ale jinými jazyky. 39 Jana RATAJOVA Zusammenfassung GenderHistory ein alternatives Geschichtskonzept ■ Der vorliegende Beitrag befasst sich vor allem mit dem Konzept von Gender im Werk von Joan Wallach Scott. Eingangs fasst sie das Konzept von Gender als einer analytischen Kategorie in der Studie Gender: A usejul Categoty of historical ana/ysis zusammen, weiter setzt sie sich mit der Kritik der Dualität der Begriffe Gender und JVv auseinander, durch die sich J. Scott der Strömung der poststrukturaiistisch inspirierten Feministinnen (neben z. B. Judith Buder) anschloss. Der Endteil wird der Verwendung des Begriffs Gender in der tschechischen Fach- und publizistischen Sprache gewidmet. Die Autorin kommt zum Fazit, dass der Begriff Gender während der 90er Jahre zum üblichen Bestandteil der tschechischen Fach- und teilweise auch publizistischen Sprache wurde, allerdings am häufigsten als ein Synonym für Frauen oder Feminismus, bzw. dass der Begriff in solcher Situationen gebraucht wird, in denen man ohne Sinnveränderung über Männer und Frauen sprechen kann. Übersetzt von der Autorin Dějiny ýen aneb Evropská ^ena od středověku do 20. století v pojetí historiografie (IV. pardubické bienále, 27.-28. dubna 2006), Pardubice 2006. Anna ZARNOWSKA Writing Women's History in Poland In Poland, systematic research on a clearly defined history of worni and women's movement began only in the late 1980's, and developed esp dally in the 1990's. Today it is possible to regard the body of Polish histori :graphy concerning women as considerable, although in the overall pictu of Polish women's past there are still many blank spaces. Thus, in Polars it is fully justified to treat women's history as a separate field of histork research. This, of course, does not come into conflict with the creatine of these phenomena from a broader perspective of gender history. Scholarly interest in the history of women and women's moveme was already visible among Polish historians of the inter-war period ai found expression in several noteworthy publications both then and, after t Second World War, in the Polish People's Republic. Among the pre-w .works especially deserving of mention are those by Lucja Charewiczov who initiated research on women's movement in Poland,1 and the far-rangi source studies by Jan Hulewicz, concerning the changes of public opinii on the access of women to higher education.2 Nevertheless, the attend* devoted to the changes of women's position, their life prospects and t social roles fulfilled by them, and consequently this whole field of researc ^evelojjed in Poland rather slowly. AJter_,the_jSjicond_ .World War, scholars' interest focused mair on women's participation in the labour market and in the organised fori 1 Luqa CHAREWICZOWA, Est ilfonde d'eciire une histoire spe'ciale de lafemwe?, in: La PoIoe au VTI Congres International des Sciences Historique, Warsaw 1933, s. 1—5; Lu .GHARUwTCZOWA, Stanoivisko kobiet polskich iv popnlary^atorskiej i naukowej pracy historya, {The Standing of Polish Women in Popularisation and Scientific Work in the Field of History), K\v tainik Historyczny 47, 1933, s. 3-26. 2 Jan HULEWICZ, Spraim ny^s^ego nyks^talcenia kobiet w Po/sce w XIX wiekit (The h of Women's Higher Education in IP'1' century Poland), Krakow 1939. Anna ŽARNOWSKA Writing Women's History in Poland of political life. Such approach, especially in the Polish People's Republic in the period 1952-1989, favoured analyses of the social status and life prospects of women in Poland's new historical circumstances in the view of the post-war changes of borders and the overall political and economic system. However, mainly due to political reasons, only after the year 1956 did it become possible to conduct this kind of research, especially in the fields of sociology, statistics and social sciences, but also in demography, ethnology and other humanistic sciences. Thus, many publications from the 1950's, 1960's and 1970's presented results of multidirectional research devoted to women's social status and their professional advancement, as well as to the transformations in the social roles and self-awareness of women during the first decades of the history of the Polish People's Republic. From the perspective of a historian interested in that period of time, the results of some interdisciplinary research, conducted by teams of researchers in the 1960's, appear to be particularly valuable.3 This research was further developed in the 1970's and 1980's. One of its main directions was the scope, considerably broadened after the Second World War, of women's professional activity with all its social and cultural consequences.4 3 For instance, research conducted in the 1960's, at the University of Warsaw under the direction of Magdalena Sokolowska, dealt with many aspects of the social and economic-situation of women in Poland of that period. This research centered on the issues of women's education and professional activity, and on the analysis of the transformations of the woman's position in the family, of changes of customs, etc. (See Magdalena SOKOLOWSKA, Kobieki pracifaca. Sogo-medyc^iia cbaraktetystyka pracy kobiet (A Working Woman. Socio-medical Description of Women's Work), Warsaw 1963; Magdalena SOKOLOWSKA (ed.), Kobieta wspólc^esna. Z badaň socjohgów, lekán®, ekonomistów, pedagogóiv i psychologem (A Contemporary Woman. From the Findings of sociologists, medical doctors, economists, pedagogists and psychologists), Warsaw 1966). In the year 1965 the first results of sociological research on the transformation of women's attitudes to professional work and family were summarized in Antonina KLOSKOWSKA - Jerzy PIOTROWSKI (ed.), Kobiela - praca - dom. Problenrypracy %m-odo-wj kobiel i rodsqny wspólc^esnej (Woman - Work - Home. The Issues of Women's Professional Work and Contemporaty Family), Warsaw 1967. * See Zofia DACH, Praca ^aiwdoma kobiet w Polsce iv latách 1950-1972 i jej aspekty ekanomicqm-spotecyie (Women's Professional Work in the years 1950-1972 and its Socio-economic Aspects), Warsaw 1976; Maria JAROSZ, Rodina polska lat siedemdyesiqtycb (Polish Family of the 1970's), Warsaw 1982; Mieczyslaw KEDELSKI - Alicja SZUMAN, Studia nadpracci ym-'odomi kobiet w okresie maáenyňshva (Studies on the Professional Work of Mothers, research from the years 1961-1980), Warsaw 1985; Adam KURZYNOWSKI, Aktywi^acja sywodowa kobiet ^am^iych w Polsce Ludowej. Geneva, c^ynniki royvoju, perspektyuy (Married Women's Professional Activity in Polidh People's Republic. Genesis, Development Factors, Prespectives), Warsaw 1979; Jerzy PIOTROWSKI, Praca ^aiwdon.-a kobiet a rodina (Women's Professional Work and the Family), Warsaw 1967. In the first decades after the war women's history as a subject of historical research was treated in a traditional and one-sided manner. The scholarly interest was limited almost exclusively to cases considered to be remarkable, and centred on the figures of exceptional, "exemplary" women. The dominant approach in the source studies devoted to women was biographical. These works documented women's role in the history of culture and in building of the national and state tradition. These studies were supported by numerous publications of diaries, memoirs, letters and works of informative or literary character.5 This approach to "women's history" meant that until at least the 1970's the research interest of Polish historians did not, as a rule, extend beyond the social elite; strictly speaking, it concentrated of the female representatives of such elite, especially on the activities of female rulers. Among the few exceptions was the 1970's work by Henryk Samsonowicz, which attempted to present, from a historian's standpoint, women as a social community in a definite era and concrete conditions of a late-medieval town.6 A large-scale research on the transformations of women's role in the society and family began only in the 1980's and 1990's and it was devoted mainly to the early-modern era.7 Yet, even when more contemporary periods — the nineteenth and twentieth centuries - were considered, it was the outstanding individuals that received the scholarly attention. Nearly till the end of the 1980's the heroines 5 See Stanislaw PIGOŇ - M... ROMANKÓWNA, Narcysp Imicimvska, Usty I-II1, Wroclaw 1956—1967; Maria Kos^ittska ~ „Wera Kostngnw", Pisma ipr^emónienia I—III (Maria Kos^itlska aka Wera Kostngiva, Works and Speeches), prefaced with a biographical essay, by Natalia Gasiorowska, Aleksander Zatorski, Anna Žarnowska, Warsaw 1961-1962; Andrzej FRISZKE (ed.), IJdia Ciolkos^owa, Spojt^enie ivstec^ (hooking Backwards), Paris 1995, s. 398. _6. Henry k SAMSONOWICZ, Kobiely w miastach pofyegp. sredniowicc^a (Women in the Late-Medieval Cities), in: jerzy Dowiat (ed.), „Polska w šwiecie". Szkice z dziejów kultúry polskiej,^Warsaw 1972, s. 159-168. 7 Most noteworthy here are Maria BOGUCKA, Bialoglowa m dawnej Polsce. Kobieta w spolec^tni-shiie polskim XVI-XVIII wieku na tit poivwnaivqym (A Woman in Old Poland. Women in Polish Society of the 16'^ 18lh centuries against a Comparative Background), Warsaw 1998; Maria BOGUCKA, Woman in Early Modem Polish Society against the European Background, Aldershot 2004, S. XXXIII +192; Andrzej WYROBISZ, Staropolskie w^orce rodsgnj i kobiety-^ony i matki (Old Polish Models of Family and Woman-Wife and Mother), in: „Przeglad Historyczny" 1992, vol. 3, s. 405-421; Andrzej KARPINSKI, Kobieta n> miesciepolskim n> dmgiej poioime XM / w XVII meku (Woman in Polish Towns of the 2"J Half of the 16"> and in the 17* c), Warsaw 1995; Cezary KUKLO, Kobieta samotná w spolec^eňstwie miejskim it scbylku R%ec%ypospolitej s^lacheckiej {Unattached Woman in,the Town Community in the Ultimate Period of the Republic of the Gentry), Bialystok 1998; Maria BOGUCKA, New Perspectives on Gender, in: Acta Poloniae Historka LXXXII, 2000, s. 185-209. 43